Michael Norton: Jak si koupit štěstí

Na TEDx Cambridge, Michael Norton sdíli fascinující výzkum o tom, jak si lze koupit štěstí -- stačí neutrácet za sebe. Poslechněte si o překvapujících datech ukazujících mnoho způsobů jak pro-sociální utrácení může prospět vám, vaší práci a samozřejmě druhým lidem.

Takže, rád bych dnes mluvil o penězích a štěstí.

To jsou dvě věci,

o kterých spousta z nás často přemýšlí.

Ať už o tom, jak k nim přijít nebo je znásobit.

A ve spoustě z nás zní fráze,

která vychází jak z náboženství, tak z knih o sebezdokonalování,

že štěstí si nemůžeme koupit.

A já bych dnes chtěl ukázat, že to vlastně není pravda.

(Smích)

Jsem na podnikatelské škola a tohle je naše práce.

Pokud si tedy myslíte, že štěstí nelze koupit,

neumíte utrácet peníze správným způsobem.

Takže místo běžného způsobu utrácení

zkuste utrácet trochu jinak.

Možná to půjde o trochu lépe.

Před tím, než vám řeknu o způsobech utrácení, které vás učiní šťastnějšími,

zamysleme se nad běžným utrácením,

u kterého to tak úplně nefunguje.

Udělali jsme malý experiment.

Před nějakou dobou CNN sepsala zajímavý článek o tom,

co se stane lidem, kteří vyhrají v loterii.

Ukazuje se, že lidé jsou přesvědčeni, že po výhře v loterii budou jejich životy skvělé.

Ten článek je o tom, jak se jim zhroutí život.

Takže, co se stane lidem, když vyhrají v loterii.

Zaprvé, utratí všechny peníze a zadluží se.

Zadruhé, všichni jejich přátelé a kdokoliv, koho kdy potkali,

je vyhledá a škemrá o peníze.

To ve skutečnosti zničí jejich sociální vztahy.

Nakonec mají větší dluhy a horší přátelství

než měli před výhrou.

Na tom článku je zajímavé,

že lidé, čtenáři, jej začali komentovat.

A místo aby hovořili o prozření,

že peníze nevedou ke štěstí,

okamžitě začali psát věci jako

"Víte co bych dělal, kdybych to vyhrál já?"

a fantazírovali o tom, co by dělali.

A tady jsou dva z těch, které jsou podnětem k zamyšlení.

Jeden člověk napsal: "Až vyhraju já, koupím si vlastní malou horu"

"a na vrcholku budu mít malý dům."

(Smích)

A jiný člověk napsal: "Já bych penězma naplnil velkou vanu,

"vlezl bych do ní s pořádným doutníkem

a usrkával sklenku šampaňského."

A teď to teprve přijde: "Pak bych se nechal vyfotit,"

tu fotku nechal mockrát vyvolat

a každý, kdo by ode mě chtěl peníze,

"by dostal jen tu fotku a nic víc."

(Smích)

Spousta dalších komentářů byla ve stejném duchu.

Když lidé dostanou peníze,

často se mění v asociály.

Už jsem tedy říkal, že peníze ničí lidem životy a přátelé je otravují,

ale také z nás často dělají velké sobce

a my pak děláme věci pouze pro sebe.

Peníze nám možná nedělají radost proto,

že je pořád utrácíme za špatné věci.

A hlavě, pořád je utrácíme jen pro sebe.

A my si říkali, co by se asi stalo,

kdyby lidé utratili více peněz pro druhé.

Takže by se svými penězi nebyli asociální,

ale pro-sociální.

A tak jsme si řekli, přinuťme je to udělat a uvidíme, co se stane.

Takže nechme nějaké lidi dělat, co normálně dělají -

utrácet pro sebe,

a přinuťme jiné lidi peníze rozdat

a změřme, jestli jsou ve skutečnosti šťastnější.

Takže, první způsob, který jsme zkusili.

Jedno ráno jsme šli ve Vancouveru na koleje

Univerzity Britské Kolumbie,

oslovovali lidi a ptali se: "Chcete se zapojit do experimentu?"

A oni na to: "Ano."

Zeptali jsme se, jak jsou šťastní a pak jsme jim dali obálku.

Jedna z obálek měla vevnitř lísteček, na kterém bylo:

"Do dnešní páte hodiny si za peníze kupte něco pro sebe."

Bylo tam i pár způsobů, jak je utratit.

Druzí měli na lístečku napsáno:

"Do dnešní páté hodiny za tyto peníze něco kupte pro někoho jiného."

A i v této obálce byly peníze.

Ovlivnili jsme, kolik peněz dostali.

Někteří měli lísteček a pět dolarů.

Jiní lísteček a dvacet dolarů.

Nechali jsme je jít a dělat, co chtěli.

Zjistili jsme, že peníze utratili opravdu tak, jak jsme chtěli.

Večer jsme je svolali a ptali se:

"Za co jste peníze utratili a jak šťastní se teď cítíte?"

A za co utráceli?

No, byli to studenti bakalářských programů, takže když utráceli za sebe,

většinou šlo o věci jako jsou náušnice a makeup.

Jedna žena koupila plyšáka pro svoji neteř.

Jiní věnovali peníze bezdomovcům.

Tady je mocný Starbucks efekt -

(Smích)

Když dáte studentům pět dolarů, hned si vybaví kafe

a běží do Starbucks a utratí je, jak rychle to jen jde.

Ale někteří lide si koupili kávu pro sebe, jako obvykle,

jiní zase řekli, že koupili kávu někomu jinému.

Takže stejný nákup,

ale jednou namířený na sebe

a jednou na někoho jiného.

A co jsme zjistili, když jsme je večer svolali?

Lidé, kteří utráceli za jiné, byli šťastnější.

Ti, kteří utráceli za sebe - nic se nezměnilo.

Nebyli smutnější, ale nic jim to nepřineslo.

Také jsme si všimli, že na sumě příliš nezáleželo.

Lidé by řekli, že mít 20 dolarů by bylo mnohem lepší, než 5.

Ale ve skutečnosti nezáleží na sumě, kterou utratíte.

Na čem opravdu záleží je to, že utrácíte za někoho jiného

a ne za sebe.

To vidíme pořád dokola.

Kdykoliv dáme lidem peníze, aby je utráceli za druhé.

Samozřejmě, tohle jsou bakaláři v Kanadě -

to není nejreprezentativnější vzorek světové populace.

Taky jsou docela bohatí a podporovaní a tak dál...

Chtěli jsme vědět, jestli to bude všude na světě stejné

nebo jen v bohatých zemích.

Takže jsme se vydali do Ugandy a provedli velmi podobný experiment.

S tím rozdílem, že jsme oslovili i další lidi.

Ptali jsme se: "Kdy naposledy jste za někoho utratili peníze?"

"Popište to. Jak vás to potěšilo?"

Stejně v Ugandě "Kdy jste naposledy utratili peníze"

"za sebe nebo někoho jiného a popište to."

A znovu jsme se ptali, jak jsou šťastní.

A to, co jsme zjistili je v podstatě úžasné.

V tom, co lidé dělají s penězi, platí tzv. lidkská univerza,

ale také jisté kulturní rozdíly.

Například,

jeden chlápek z Ugandy říká:

"Zavolal jsem dívce, se kterou jsem chtěl chodit."

V podstatě šli na rande.

A to říkal, že do té doby pro ni "nebyl dost dobrý".

Tady je chlápek z Kanady.

Velmi podobný příběh.

"Vzal jsem přítelkyni na večeři.

Šli jsme do kina, odešli z něj dřív

a pak na její pokoj na ..." Na kousek dortu.

Obecné pravidlo zní- to, že za někoho utratím peníze znamená,

že jsem na ně hodný.

Možná máte nějaké další úmysly, možná taky ne.

Ale pak tu vidíme neobyčejné rozdíly.

Podívejte se na tyto dva.

Toto je žena z Kanady.

Ptali jsme se, kdy naposledy utratila peníze za někoho jiného.

"Koupila jsem dárek pro svoji mámu."

"Jela jsem do obchodňáku, koupila dárek a dala jej mámě."

Udělala vskutku dobrou věc.

Je dobré shánět dárky pro lidi, které už znáte.

Ale srovnejte to s touto ženou z Ugandy.

"Po cestě jsem potkala svoji dlouholetou kamarádku,

jejíž syn měl malárii."

"Neměli peníze, šli na kliniku a já jí dala ty peníze."

Nejednalo se o 10 000 dolarů, peníze byly v místní měně.

Takže to je velmi malý obnos peněz.

Ale je zde úplně jiná motivace.

Tohle je reálná zdravotní potřeba,

opravdu dar na záchranu života.

Ten první případ je prostě jen "Koupila jsem dárek mámě."

Ale co tu znovu vidíme je to,

že způsob, kterým dáváte,

není zdaleka tak důležitý,

jako to, že za druhé utrácíte proto,

abyste sami byli šťastnější,

což je opravdu důležité.

Takže se svými penězi nemusíte dělat nevídané věci, abyste byli šťastní.

Můžete udělat maličkost a přesto získat tuto "odměnu", za to, že jste to udělali.

Zatím jsme si řekli jen o dvou zemích.

Chtěli jsme ale situaci popsat šířeji a podívat se na každou zemi světa.

Podívat se, jaký je vztah mezi penězi a štěstím.

Data jsme získali od organizace Gallup,

kterou znáte z jejich mnoha nedávných politických průzkumů.

Ptali se lidí: "Darovali jste v poslední době nějaké peníze na charitu?"

Také se ptali: "Jak jste se svým životem celkově spokojeni?"

A tady se můžeme podívat na vztah těchto dvou oblastí.

Jsou v pozitivní korelaci? Dělá nás darování peněz šťastnými?

Nebo jsou v negativní korelaci?

Na této mapě znamená zelená pozitvní korelaci

a červená negativní.

A vidíte, že svět je bláznivě zelený.

Takže ve skoro všech zemích světa,

ze kterých máme data,

jsou lidé přispívající na charitu šťastnější,

než lidé, kteří nepřispívají.

Je mi jasné, že se díváte na červenou zemi uprostřed.

Byl bych hloupý, kdybych vám neřekl, co je to za zemi.

Je to Středoafrická republika.

Můžete si vymyslet proč. Možná to tam je z nějakého důvodu jiné než jinde.

Ale hned pod ní je Rwanda,

která je překvapivě zelená.

Takže skoro všude, kde jsme se dívali,

jsme viděli, že rozdávání peněz lidi těší více,

než když si je nechají pro sebe.

A co pracovní život, kde trávíme všechen zbytek našeho času,

když nejsme s lidmi, které známe?

Rozhodli jsme se proniknout do pár firem a provést něco podobného.

Toto jsou prodejní týmy z Belgie.

Pracují v týmech, chodí po doktorech

a snaží se je přesvědčit aby koupili léky.

Takže se můžeme podívat na úspěšnost prodeje léků,

jako na funkci jejich příslušnosti v týmu.

V některých týmech jsme dali lidem peníze pro ně samotné

a řekli: "Kupte si za ně co chcete."

Stejně jako s těmi bakaláři v Kanadě.

Ale jiným týmům jsme řekli, "Tady je 15 euro.

Během týdne je utraťte za něco pro vaše kolegy."

"Kupte nějakou pozornost nebo dáreček a dejte jim ho."

Tak teď máme týmy, kde utrácí každý sám za sebe

a pak tyhle prosociální týmy,

kterým jsme dali peníze, abychom tým trochu vylepšili.

To je důvod, proč tady mám toho oslíka.

Jeden tým vybral peníze a pořídili si pinatu (hračka plná sladkostí).

Pak pobíhali okolo, rozbíjeli ji a všechny ty bonbóny vypadávaly.

Hodně bláznivá a jednoduchá věc, ale zamyslete se nad rozdílem

mezi tímto týmem a tím, který nic takového nedělal.

Dostali 15 euro, dali si je do kapsy,

možná si za ně koupili kávu.

Zato tito měli tuto prosociální zkušenost,

kde se sbližovali tím, že si něco koupili a dělali společně.

V tomto zjišťujeme, že týmy, které jsou prosociální prodávají lépe

než ty, kde každý dostal peníze pro sebe.

Jeden ze způsobů, jak se na to dívat je,

že každý, kdo dostane 15 euro pro sebe,

je strčí do kapsy a neudělá nic neobvyklého.

Z toho žádné peníze nezískáte.

Vlastě ztrácíte peníze, protože je to nemotivuje k lepším výsledkům.

Ale pokud jim dáte 15 euro, které mají utratit za své kolegy,

ve svých týmech se mnoho zlepší.

Taková investice je vlastně velkou výhrou.

Uvědomuji si, že si asi říkáte:

"To je hezké,

ale strašně důležitý je kontext veřejné politiky

a nedovedu si představit, že by to v praxi mohlo fungovat."

A pokud mi neukáže že může,

nevěřím ničemu, co říká."

A já vím, že teď všichni myslíte na vybíjenou.

(Smích)

Snesla se na nás vlna kritiky, která říkala,

že pokud to neukážeme na týmech vybíjené, je to celé blbost.

Takže jsme vyhledali tyto týmy

a spojili se s nimi.

Dělali jsme to samé jako před tím

Takže někteří členové týmu dostali peníze, aby si něco pro sebe koupili,

jiné týmy dostaly peníze

na útratu za své spoluhráče.

Týmy, kde hráči utráceli za sebe

si udržely stejnou pravděpodobnost výhry jako před tím.

Týmy, kterým jsme dali peníze k útratě za spoluhráče,

se změnily.

Ve skutečnosti, když skončili, vedli ligu.

Napříč všemi těmito kontexty -

osobní život, pracovní život,

dokonce střelené halové sporty -

vidíme zde, že utrácení za druhé lidi vám přinese víc,

než utrácení sám za sebe.

Takže říkám, že jestli si myslíte, že štěstí nelze koupit,

pak nevíte, jak správě utrácet své peníze.

V důsledku tedy nejde o to, jestli koupíte tento nebo tamten produkt,

který vás potěší.

Je to vlastně o tom, že byste měli přestat myslet na to,

který produkt si koupit,

ale místo toho zkusit něco věnovat druhým lidem.

A náhodou, máme pro vás takovou možnost.

DonorsChoose.org je nezisková organizace

zaměřená především na učitele nízkorozpočtových škol.

Zveřejňují své projekty, takže třeba řeknou:

"Chci děti učit o Huckleberrym Finnovi, ale nemám tolik knih."

nebo: "Potřebuji mikroskop pro výuku přírodopisu

a žádný nemáme."

Vy i já jim ho můžeme koupit.

Učitel s dětmi vám pak napíší děkovný dopis.

Někdy dokonce pošlou fotky, jak ty věci používají.

Je to neobyčejná věc.

Takže navštivte tu stránku a přestaňte myslet:

"Co bych si pro sebe koupil?"

spíše si řekněte: "Když mám pět nebo patnáct dolarů,

co mohu udělat abych tak pomohl jiným lidem?"

Protože nakonec, když to uděláte, přijdete na to, že sobě jste pomohli mnohem víc.

Děkuji vám.

(Potlesk)