Rogier van der Heide: Proč světlo potřebuje tmu

Světelný designér Rogier van der Heide nabízí úžasný nový pohled na svět -- zaměřením se na světlo a tmu. Ukázky známých budov odhalují promyšlenou vizi hry světla kolem nás.

Na obrazovce je zajímavý výrok:

"Světlo tvoří atmosféru,

světlo dotváří vnímání prostoru

a světlo je projev struktury."

Tento výrok není můj.

Je to výrok Le Corbusiera,

známého architekta.

A zde můžete vidět, co tím myslel.

V jedné z jeho budov,

kaple Notre Dame du Haut Ronchamp,

kde vytvořil toto světlo

jenom díky tomu, že je zde i tma.

Myslím si, že toto je podstata

mé 18 minutové přednášky --

neexistuje dobré osvětlení,

které je zároveň zdravé a prospěšné,

bez existence tmy.

Takto bychom normálně osvětlili naše kanceláře.

Jsou na to pravidla a normy,

které uvádí intenzitu světla

a také jednotnost.

Takto tvoříme standardní osvětlení,

od jedné stěny k druhé,

v pravidelné síti světel.

A to je naprosto odlišné

od toho, co jsem vám právě ukazoval

od Le Corbusiera.

Pokud bychom uplatnili tyto pravidla a normy

na římský Pantheon,

nikdy by takto nevypadal,

protože tento krásný světelný prvek,

který se sám pohybuje,

může existovat pouze

díky přítomné tmě.

A to je víceméně co Santiago Calatrava myslel,

když řekl: "Světlo, to tvořím ve svých stavbách

pro komfort."

A nemyslel tím komfort večeře o pěti chodech

v porovnání s večeří o jednom chodu,

myslel komfort

jakožto kvalitu stavby pro život lidí.

Myslel tím, že můžete vidět nebe

a cítit sluneční svit.

A proto vytvořil tyto skvostné stavby,

ve kterých vidíte nebe

a cítíte sluneční svit.

To nám zlepšuje životní prostor

jednoduše díky světlu --

a to v obou jeho formách, světle i stínu.

Jádrem věci je samozřejmě slunce.

Z tohoto obrázku se slunce

může zdát jako cosi zlého a agresivního.

Ovšem neměli bychom zapomenout, že všechna energie na zemi

pochází ze slunce.

A světlo je pouze projev

této energie.

Slunce tvoří dynamiku, barevnost,

krásu našeho prostředí,

jako v této budově --

High Museum v Atlantě,

kterou navrhl Renzo Piano z Itálie

společně s Arup Lighting,

vynikajícím týmem světelných designérů.

Společně vytvořili

velice jemné uspořádání světla

v prostoru,

které reaguje na pohyb slunce

díky těmto krásným otvorům ve střeše.

Takže můžete nepřímo

vidět slunce.

Co utvořili,

je ucelený stavební prvek,

který zlepšuje kvalitu prostoru,

jenž obklopuje návštěvníky muzea.

Vytvořili toto stinítko,

které zde můžete vidět,

a které ve skutečnosti slunce zakrývá,

ale umožňuje vstup potřebnému světlu.

A zde je vidět,

jak dokonale to navrhli

pomocí modelů,

pomocí kvantitativních a kvalitativních metod

a došli k řešení,

které výborně zapadá a je v součinnosti

s architekturou.

Dopustili se pár chyb.

Například toto přímé světlo na podlaze,

vše ale vyřešili.

Dovolili tím lidem v budově

užít si slunce,

tu dobrou část slunce, tedy světlo.

Užívání si slunce

může mít mnoho podob.

Můžete si ho užít takto,

nebo takto, což je trochu podivné.

Toto je v roce 1963 --

sledování zatmění slunce

ve Spojených státech.

A jelikož je slunce tak silné,

lidé našli zajímavé řešení.

Toto je velice názorný obrázek toho, co se pokouším říci --

tedy že úchvatná dynamika slunce,

přenesená do našich budov,

vytváří kvalitu prostředí,

jež obohacuje naše životy.

A podstatou věci je tma

společně se světlem,

protože bez obou nevidíte onu dynamičnost.

V kontrastu s kanceláří, kterou jsem ukázal

na začátku,

je tato známá kancelář společnosti White Group.

Zabývají se ekologickým poradenstvím či něčemu podobnému.

A opravdu dělají, co propagují.

Tato kancelář totiž nemá žádné elektrické osvětlení.

Má pouze toto

velké okno po celé stěně,

které umožní vstup světla

hluboko do prostoru

a vytvoří kvalitní rozložení a dynamiku světla.

Může tedy být trochu šero a vy pracujete.

Může být ale i světla hodně a vy pracujete.

Ukazuje se, že lidské oko

je pozoruhodně přizpůsobivé

různým světelným podmínkám,

které dohromady tvoří prostředí,

které není nikdy nudné a jednotvárné,

a proto obohacuje náš život.

Tento muž si zaslouží zmínku.

Toto je Richard Kelly,

narozený před 100 lety,

což je důvod proč ho zmiňuji,

jde totiž o výročí.

Ve 30. letech 20. století byl Richard Kelly první,

kdo popsal

metodiku moderního světelného designu.

Přišel s třemi pojmy --

"světlo pro vidění",

"světlo pro dojem"

a "světlo pro pohled" --

tři odlišná pojetí

světla v architektuře,

která společně

tvoří krásný zážitek.

Začneme světlem pro vidění.

Myslel něco takového --

světlo udává rozměr prostoru

a pomáhá vám při pohybu.

Nebo něco takového -- toto je světelný design, který udělal

pro předváděcí místnost General Motors.

Člověk vstoupí do prostoru

a řekne si: "Ty jó! To je úchvatný,"

a to jednoduše díky tomuto ohnisku,

tomuto obrovskému zdroji světla uprostřed.

Pro mě je to jako v divadle,

později se k tomu ještě vrátím.

Je to právě bodové světlo zaměřené na umělce,

jež pomáhá se na něj soustředit.

Mohl by to být též sluneční svit prosvítající skrze mraky,

který osvítí kus země,

čímž ho zvýrazňuje

v porovnání s šerým okolím.

Nebo může jít o moderní nákupní prostředí --

osvětlení výrobku

a utvoření bodů, které vám pomohou s orientací.

Světlo pro dojem je něco úplně jiného.

Richard Kelly to vnímal jako něco nekonečného,

něco bez ohniska,

něco, kde se veškeré detaily

rozplynou do nekonečna.

Já to vnímám jako velice příjemný druh světla,

který nám pomáhá se uvolnit

a přemýšlet či pozorovat.

Příkladem je

National Museum of Science v Londýně,

kde tato modrá

spojuje všechny expozice a výstavy

v jednom velkém celku.

A jako poslední, Kellyho světlo pro vidění,

které dominuje nočnímu panoráma Hong Kongu,

jedná se také o lustr v operním domě

nebo zde v divadle.

Jde o dekoraci,

o třešničku na dortu, něco hravého,

o dodatek

k architektonickému prostředí.

Tyto tři odlišné prvky

dohromady tvoří světelné prostředí,

které nám pomáhá cítit se dobře.

Tato prostředí můžeme vytvořit pouze ze tmy.

K tomu se dostanu později.

A myslím si, že to je to, co Richard Kelly, na obrázku vlevo,

vysvětloval Ludwigu Mies Van der Roheovi.

A za nimi, budova Seagram Building

se později stala

ikonou současného světelného designu.

Tehdy proběhly první pokusy

o světelnou terapii.

Zde vidíte obrázek z United States Library of Medicine,

kde byli lidé vystavováni slunci za účelem uzdravení.

To je ale trochu jiná stránka světla,

jeho zdravotní účinky,

tedy něco jiného, než o čem tu dnes povídám.

V moderní medicíně

se světlem zabývají

téměř na biochemické úrovni.

A existuje hypotéza,

že když sledujeme objekty,

je to žlutá barva, která nám nejvíce pomáhá,

na kterou jsme nejvíce citliví.

Ale náš cirkadiánní rytmus,

tedy rytmus, který řídí náš spánek a bdělost,

naši soustředěnost a uvolněnost atd.,

je aktivován modrou barvou.

A přizpůsobováním množství modré

v našem okolí

můžeme pomoci lidem relaxovat či se soustředit,

spát či zůstat vzhůru.

A takto možná

v blízké budoucnosti

budeme osvětlovat nemocnice,

abychom urychlili uzdravení pacientů

a pomohli jim s regenerací.

Možná v letadle

budeme moci předejít pásmové nemoci.

A ve školách budeme schopni pomoci dětem s učením,

protože se budou lépe soustředit.

Využití je mnoho.

Ale já bych rád mluvil více

o kombinaci

světla a tmy

jakožto faktoru našeho života.

Světlo dovoluje společenskou komunikaci,

ale také vztahy

se vším kolem nás.

Světlo je tam, kde se shromažďujeme,

když si potřebujeme něco říct.

Je všude na této planetě.

Ale když se podíváte na zemi v noci, vypadá takto.

Myslím si, že toto je nejvíce šokující obrázek,

který tu dnes ukážu.

Protože toto všechno světlo

uniká směrem k nebi.

Nikdy nedopadne na zem,

kam původně mělo.

Nikdy neposlouží lidem.

Pouze kazí tmu.

Takže v globálním měřítku to vypadá takto.

Řekl bych, že je neuvěřitelné, co tu vidíte,

kolik světla uniká nahoru

a nikdy nedopadne na zem.

Protože když se podíváme na zemi, jak by měla vypadat,

vypadala by jako na tomto úžasném obrázku,

kde tma slouží naší představivosti

a pozorování

a pomáhá nám najít souvislosti.

Ale svět se mění

a urbanizaci je podřízeno všechno.

Tento snímek jsem pořídil před 2 týdny v Guangzhou

a uvědomil si, že před 10 lety

tam žádná z těch budov nestála.

Bylo to mnohem menší město

a rychlost urbanizace

je ohromná.

Musíme se proto zaměřit na následující otázky:

Jak se lidé pohybují v nově urbanizovaných prostorách?

Jak sdílí kulturu?

Jak se řeší mobilita?

A jak tomu všemu může pomoci světlo?

Nové technologie

jsou v zajímavé pozici,

kdy mohou přispět k řešení urbanizace

a obklopit nás lepším prostředím.

Není to tak dlouho,

kdy se osvětlení řešilo pouze

těmito žárovkami.

Samozřejmě ještě byly halogenové lampy, zářivky

a další.

Dnes máme LED.

Zde vidíte poslední model,

vidíte jak jsou neuvěřitelně malé.

A přesně to nám nabízí unikátní příležitost,

protože tato miniaturní velikost

nám umožňuje umístit světlo tam, kde potřebujeme.

A nemusíme ho směřovat ven, kde není vůbec potřeba

a kde můžeme zachovat tmu.

Domnívám se, že se jedná o velice zajímavou příležitost

a nový způsob osvětlení architektonického prostředí

s přihlédnutím k našemu zdraví.

Chci vám vysvětlit, jak to doopravdy funguje,

ale na špičku prstu se mi vejdou čtyři,

takže byste je neviděli.

Požádal jsem proto naši laboratoř, aby mi pomohli,

a oni řekli: "Pokusíme se."

Vytvořili pro mne největší LED na světě,

pouze pro TEDx v Amsterdamu.

Tady je.

Je to to samé, co vidíte na obrazovce, pouze 200krát větší.

Rychle vám ukáži, jak to pracuje.

Takže abych to vysvětlil.

Každá LED, co se vyrábí,

svítí modře.

To ale není příjemné.

A z toho důvodu

přikryjeme LED

fosforeskujícím materiálem.

Tento materiál ruší onu modrou

a světlo je poté bílé, teplé a příjemné.

Když poté přidáte čočku,

můžete světlo koncentrovat a poslat ho kam chcete

bez zbytečných ztrát,

k nebi či kamkoliv jinam.

Můžete proto uchovat tmu a vytvořit světlo.

Jen jsem vám chtěl ukázat,

jak to funguje.

Děkuji.

Můžeme pokračovat.

Musíme tedy přehodnotit způsob, jak osvětlujeme města.

Musíme se proto znovu zamyslet

nad světlem jako zažitém řešení.

Proč jsou všechny dálnice neustále osvětleny?

Je to potřeba?

Můžeme být opatrnější při navrhování

a utvořit lepší prostředí, která využívají tmy?

Můžeme být opatrnější se světlem?

Jako zde -- toto je ve skutečnosti velice nízká úroveň osvětlení.

Můžeme zapojit více lidí

do projektů osvětlení, které vytváříme,

aby se s nimi ztotožnili, jako zde?

Můžeme vytvořit objekty,

které jsou velice inspirující zevnitř i z venku?

A můžeme zachovat tmu?

Protože najít takovéto místo na Zemi

je dnes velice těžké.

A najít takovouto hvězdnou oblohu je ještě těžší.

Dokonce i v oceánech tvoříme mnoho světla,

které bychom mohli zakázat kvůli zvířatům

a zlepšit tak jejich kvalitu života.

Je známo, že migrující ptáci

jsou dezorientování

kvůli podobným ropným plošinám.

A zjistilo se, že pokud by byla světla zelená,

ptáky by to nemátlo.

Nebyli by rušeni.

A opět se zjišťuje,

že barevné cítění

je velice důležité.

Ve všech uvedených příkladech

bychom měli tvořit světlo ze tmy

a tmu použít jako plátno --

stejně jako to dělají umělci,

třeba Edward Hopper ve svém obraze.

Myslím si, že na tomto obraze je mnoho napětí.

Když se na něj podívám,

říkám si, kdo jsou ti lidé?

Odkud přicházejí? Kam jdou?

Co se stalo? Co se stane v následujících pěti minutách?

A tyto příběhy a napětí jsou vyjádřeny

díky tmě a světlu.

Edward Hopper byl opravdový mistr

ve tvorbě příběhu

s použitím světla a tmy.

Můžeme se z toho učit

a utvořit zajímavější a inspirující architektonické prostředí.

Můžeme ho utvořit v komerčních prostorách jako je tato.

A přesto když vyjdete ven,

uvidíte největší podívanou ve vesmíru,

tedy vesmír samotný.

Ukáži vám tedy tento ohromný, poučný

snímek oblohy,

v rozmezí od centra města,

kde vidíte pouze jednu či dvě hvězdy a nic víc,

až po venkov,

kde uvidíte

úžasné představení

hvězd a souhvězdí.

V architektuře je to podobné.

Pochopením důležitosti tmy při tvorbě světla

vytvoříte mnohem zajímavější prostředí,

které obohatí naše životy.

Toto je nejznámější příklad,

Chrám světla od Tadaa Anda.

Nebo také

lázně ve Vals od Petera Zumthora,

kde se světlo a tma jemně doplňují

a ovlivňují a tím tvoří prostor.

Nebo stanice Southwark londýnského metra od Richarda McCormacka,

kde můžete vidět nebe,

přestože jste pod zemí.

Nakonec chci upozornit na to,

že mnoho inspirace pramení z divadla.

A myslím, že je úžasné, že se TEDx pořádá

poprvé v divadle,

protože si myslím, že divadlu patří velké dík.

Bez divadla by to nebyla

takto inspirující scénografie.

Myslím si, že divadlo je místo,

kde můžeme život světlem hodně obohatit.

Děkuji mnohokrát.

(Potlesk)