Return to Video

Co jsem se naučil za 100 dní odmítnutí

  • 0:01 - 0:02
    Když mi bylo šest,
  • 0:03 - 0:04
    dostal jsem dárky.
  • 0:04 - 0:08
    Moje učitelka v první třídě
    měla skvělý nápad.
  • 0:08 - 0:11
    Chtěla, abychom zažili na vlastní kůži
    přijímání dárků,
  • 0:11 - 0:15
    ale také podstatu složení poklony druhému.
  • 0:16 - 0:19
    Nechala nás všechny předstoupit
    před tabuli,
  • 0:19 - 0:22
    všem nám nakoupila dárky, které
    naskládala do rohu místnosti.
  • 0:22 - 0:23
    A řekla,
  • 0:23 - 0:25
    "Co si stoupnout sem a říct si
    navzájem něco hezkého?
  • 0:25 - 0:27
    Když zaslechnete své jméno,
  • 0:27 - 0:29
    jděte si pro dárek a pak se posaďte."
  • 0:31 - 0:32
    Jaký skvělý nápad, že?
  • 0:33 - 0:34
    Co by se mohlo pokazit?
  • 0:34 - 0:36
    (Smích)
  • 0:36 - 0:38
    No, pro začátek zmíním, že nás bylo 40
  • 0:38 - 0:41
    a pokaždé, když jsem zaslechl něčí jméno,
  • 0:41 - 0:43
    zajásal jsem.
  • 0:43 - 0:46
    A pak tam zůstalo 20 lidí,
  • 0:46 - 0:48
    10 lidí
  • 0:48 - 0:49
    a 5 lidí
  • 0:50 - 0:51
    a 3 poslední.
  • 0:51 - 0:52
    A já byl jeden z nich.
  • 0:53 - 0:54
    A obdarovávání skončilo.
  • 0:56 - 0:58
    Ano, v tom momentu jsem plakal.
  • 0:59 - 1:01
    A učitelka byla bez sebe.
  • 1:01 - 1:04
    Říkala něco jako: "No tak, řekl by někdo
    něco pěkného o těchto lidech?"
  • 1:04 - 1:06
    (Smích)
  • 1:06 - 1:09
    "Nikdo? Dobrá, jděte si vzít dárky
    a pak si sedněte na místo.
  • 1:09 - 1:10
    Chovejte se pěkně,
  • 1:10 - 1:12
    abyste příští rok slyšeli něco hezkého."
  • 1:12 - 1:14
    (Smích)
  • 1:15 - 1:16
    Z mého popisu asi chápete,
  • 1:16 - 1:19
    že si to velmi dobře pamatuji.
  • 1:19 - 1:20
    (Smích)
  • 1:21 - 1:23
    Ale nevím, kdo se toho dne cítil hůř.
  • 1:23 - 1:25
    Byl jsem to já nebo učitelka?
  • 1:25 - 1:28
    Musela si tehdy uvědomit,
    že besídku na utužení vztahů přeměnila
  • 1:28 - 1:31
    v trápení před obecenstvem
    pro tři šestileté děti.
  • 1:32 - 1:33
    Humor stranou.
  • 1:33 - 1:35
    Když vidíte, jak někdo podusí
    lidi v televizi,
  • 1:35 - 1:37
    je to sranda.
  • 1:37 - 1:39
    Ale ten den na tom nebylo nic vtipného.
  • 1:39 - 1:42
    Tak to bylo jedno moje já.
  • 1:42 - 1:46
    A umřel bych, jen abych se vyhnul
    opakování té situace --
  • 1:46 - 1:48
    být znovu odmítnut na veřejnosti.
  • 1:48 - 1:50
    To je jedna verze.
  • 1:50 - 1:52
    Přetočme o 8 let dopředu.
  • 1:52 - 1:54
    Do mého rodného města, Pekingu,
  • 1:54 - 1:56
    přijel Bill Gates,
  • 1:56 - 1:57
    kde měl projev.
  • 1:57 - 1:59
    A já viděl jeho poselství.
  • 1:59 - 2:01
    Zamiloval jsem se do toho chlápka.
  • 2:01 - 2:04
    Říkal jsem si: "Ty jo,
    vím, co chci teď dělat."
  • 2:04 - 2:06
    Ten večer jsem napsal dopis své rodině
  • 2:06 - 2:08
    a sdělil jim: "Do 25
  • 2:08 - 2:11
    vybuduji největší společnost na světě
  • 2:11 - 2:13
    a ta společnost koupí Microsoft."
  • 2:13 - 2:15
    (Smích)
  • 2:15 - 2:17
    Myšlenka na dobytí světa mě
    zcela pohltila --
  • 2:18 - 2:19
    posedlost, že?
  • 2:19 - 2:22
    A tohle jsem si nevymyslel,
    ten dopis jsem napsal.
  • 2:22 - 2:23
    Tady je.
  • 2:23 - 2:25
    (Smích)
  • 2:25 - 2:27
    Nemusíte to celé číst.
  • 2:27 - 2:29
    (Smích)
  • 2:29 - 2:32
    Je to taky trochu nečitelné,
    ale pro vaši představu jsem zvýraznil
  • 2:32 - 2:33
    pár klíčových slov.
  • 2:35 - 2:37
    (Smích).
  • 2:37 - 2:38
    Tak ...
  • 2:39 - 2:41
    tohle byla další verze mého já:
  • 2:41 - 2:43
    ten kdo dobude svět.
  • 2:44 - 2:45
    No a pak o dva roky později,
  • 2:45 - 2:49
    jsem byl postaven před možnost
    jít do USA.
  • 2:49 - 2:51
    Skočil jsem po tom,
  • 2:51 - 2:53
    protože to je místo, kde žije
    Bill Gates, že?
  • 2:53 - 2:54
    (Smích)
  • 2:54 - 2:57
    Myslel jsem, že to je začátek
    mé dráhy podnikatele.
  • 2:58 - 3:00
    Pak, o 14 let později,
  • 3:00 - 3:01
    mi bylo 30.
  • 3:01 - 3:04
    Kdepak, nevybudoval jsem tu společnost.
  • 3:04 - 3:05
    Dokonce jsem ani nezačal.
  • 3:05 - 3:09
    Dělal jsem marketingového manažera
    v jedné z 500 největších společností USA.
  • 3:09 - 3:11
    A cítil jsem se na mrtvém bodě;
  • 3:11 - 3:12
    stagnoval jsem.
  • 3:13 - 3:14
    Proč tomu tak bylo?
  • 3:14 - 3:17
    Kde je ten 14letý kluk,
    který psal ten dopis?
  • 3:17 - 3:19
    Ne, že by se nesnažil.
  • 3:19 - 3:23
    Bylo to spíš tím, že pokaždé,
    když jsem měl nápad,
  • 3:23 - 3:25
    když jsem chtěl zkusit něco nového,
  • 3:25 - 3:26
    i v práci --
  • 3:26 - 3:28
    chtěl jsem něco navrhnout,
  • 3:28 - 3:31
    veřejně promluvit
    před lidmi ve skupině --
  • 3:31 - 3:33
    cítil jsem ten neustálý souboj
  • 3:33 - 3:36
    mezi 14letým a 6letým chlapcem.
  • 3:36 - 3:38
    Jeden chtěl dobýt svět --
  • 3:38 - 3:39
    udělat změnu --
  • 3:39 - 3:41

    a druhý měl strach z odmítnutí.
  • 3:42 - 3:44
    A pokaždé vyhrál ten 6-letý.
  • 3:46 - 3:50
    A tenhle strach přetrval i v době,
    kdy jsem založil svou firmu.
  • 3:50 - 3:53
    Založil jsem svou vlastní firmu,
    když mi bylo 30.
  • 3:53 - 3:54
    Abyste byli jako Bill Gates,
  • 3:54 - 3:56
    musíte dřív nebo později začít, že ano?
  • 3:57 - 4:00
    V době mého podnikání
  • 4:00 - 4:03
    mi byla představena investiční příležitost
  • 4:03 - 4:04
    a pak jsem byl odmítnut.
  • 4:05 - 4:07
    To odmítnutí mě zranilo.
  • 4:07 - 4:10
    Zranilo mě tak moc,
    že jsem chtěl rovnou skončit.
  • 4:11 - 4:12
    Ale pak jsem si říkal,
  • 4:13 - 4:16
    hele, skončil by Bill Gates po jednom
    jediném zamítnutí investice?
  • 4:17 - 4:20
    Skončil by takhle nějaký
    úspěšný podnikatel?
  • 4:20 - 4:21
    V žádném případě.
  • 4:21 - 4:23
    A v tom momentě mi to došlo.
  • 4:23 - 4:25
    Jasně, můžu vybudovat lepší firmu.
  • 4:25 - 4:27
    Můžu sestavit lepší tým anebo produkt,
  • 4:27 - 4:29
    ale jedna věc je jistá:
  • 4:29 - 4:31
    Musím být lepší leader.
  • 4:31 - 4:32
    Musím být lepší člověk.
  • 4:33 - 4:36
    Nemůžu nechat toho 6letého kluka,
    aby mi nadále dirigoval život.
  • 4:36 - 4:38
    Musím ho vrátit na svoje místo.
  • 4:39 - 4:41
    A to je chvíle, kdy jsem šel na internet
    hledat pomoc.
  • 4:41 - 4:43
    Google byl můj přítel.
  • 4:43 - 4:44
    (Smích)
  • 4:44 - 4:46
    Hledal jsem:
    "Jak překonám strach z odmítnutí?"
  • 4:47 - 4:50
    Objevil jsem pár psychologických článků
  • 4:50 - 4:53
    o tom, odkud se strach a bolest berou.
  • 4:53 - 4:56
    Pak jsem našel pár "hurá"
    inspirujících článků
  • 4:56 - 4:58
    na téma "Neberte to osobně,
    prostě to překonejte."
  • 4:59 - 5:01
    Kdo by tohle nevěděl?
  • 5:01 - 5:02
    (Smích)
  • 5:02 - 5:05
    Ale proč jsem byl pořád tak vyděšený?
  • 5:05 - 5:07
    Pak jsem našel jistou
    webovou stránku.
  • 5:07 - 5:09
    Jmenuje se rejectiontherapy.com.
  • 5:09 - 5:12
    (Smích)
  • 5:12 - 5:16
    "Terapie odmítnutím" byla
    hra vymyšlená kanadským podnikatelem.
  • 5:16 - 5:17
    Jeho jméno je Jason Comely.
  • 5:17 - 5:22
    A podstata tkví v tom, že 30 dni
    chodíte s kůží na trh a hledáte odmítnutí.
  • 5:22 - 5:25
    Každý den jste odmítnuti
  • 5:25 - 5:28
    a na konci jste vůči bolesti necitliví.
  • 5:29 - 5:31
    Tu myšlenku jsem si zamiloval.
  • 5:31 - 5:32
    (Smích)
  • 5:32 - 5:35
    Řekl jsem si: "Víš co? Jdu do toho.
  • 5:35 - 5:38
    A budu prožívat odmítnutí 100 dní."
  • 5:38 - 5:40
    Vymyslel jsem si vlastní
    nápady k zamítnutí
  • 5:40 - 5:43
    a udělal z toho video blog.
  • 5:44 - 5:46
    A tady je, co jsem vytvořil.
  • 5:46 - 5:48
    Takhle ten blog vypadal.
  • 5:48 - 5:49
    Den první ...
  • 5:50 - 5:51
    (Smích)
  • 5:51 - 5:55
    Půjč si 100 dolarů od neznámého člověka.
  • 5:56 - 5:58
    A tady je, jak jsem šel na místo,
    kde jsem pracoval.
  • 5:58 - 6:00
    Šel jsem dolů
  • 6:00 - 6:02
    a viděl velkého chlapa
    sedícího za stolem.
  • 6:02 - 6:04
    Vypadal jako někdo z ochranky.
  • 6:04 - 6:06
    Tak jsem ho oslovil.
  • 6:06 - 6:08
    Kráčel jsem k němu
  • 6:08 - 6:10
    a bylo to nejdelších pár kroků
    v mém životě --
  • 6:10 - 6:12
    chlupy vzadu na krku mi vstávaly,
  • 6:12 - 6:15
    potil jsem se a bušilo mi srdce.
  • 6:15 - 6:16
    Došel jsem k němu a řekl:
  • 6:16 - 6:18
    "Pane, můžu si od vás půjčit 100 dolarů?"
  • 6:18 - 6:20
    (Smích)
  • 6:20 - 6:22
    Vzhlédl ke mně, odvětil: "Ne.
  • 6:23 - 6:24
    Proč?"
  • 6:24 - 6:26
    A já prostě řekl: "Ne? To je mi líto."
  • 6:27 - 6:28
    Pak jsem se otočil a utekl.
  • 6:28 - 6:30
    (Smích)
  • 6:31 - 6:33
    Cítil jsem se tak trapně.
  • 6:33 - 6:34
    Ale protože jsem se natáčel --
  • 6:34 - 6:37
    tak jsem ten večer mohl vidět,
    jak jsem byl odmítnutý
  • 6:37 - 6:39
    a viděl jsem, jak moc jsem se bál.
  • 6:39 - 6:42
    Vypadal jsem jako to dítě
    v Šestém smyslu.
  • 6:42 - 6:43
    Viděl jsem mrtvé.
  • 6:43 - 6:45
    (Smích)
  • 6:45 - 6:47
    Pak jsem si všiml toho chlapa.
  • 6:47 - 6:48
    Víte, on nebyl tak hrozivý.
  • 6:49 - 6:51
    Byl trochu při těle, docela milý chlap,
  • 6:51 - 6:54
    dokonce se mě zeptal: "Proč?"
  • 6:54 - 6:57
    Ve skutečnosti mě požádal o vysvětlení.
  • 6:57 - 6:58
    A já mohl říct mnoho věcí.
  • 6:58 - 7:01
    Mohl jsem vysvětlovat,
    mohl jsem vyjednávat.
  • 7:01 - 7:02
    Neudělal jsem nic z toho.
  • 7:03 - 7:04
    Vše, co jsem udělal, byl úprk.
  • 7:05 - 7:08
    Cítil jsem, že tohle je jako mikrokosmus
    mého života.
  • 7:09 - 7:11
    Pokaždé, když jsem cítil to
    nejmenší odmítnutí,
  • 7:11 - 7:14
    utíkal jsem rychle, jak jen to šlo.
  • 7:14 - 7:15
    A víte co?
  • 7:15 - 7:17
    Další den, ať už se stane cokoliv,
  • 7:17 - 7:18
    nebudu utíkat.
  • 7:18 - 7:19
    Setrvám.
  • 7:20 - 7:22
    Den druhý:
    Žádost o znovu naplnění burgeru.
  • 7:22 - 7:24
    (Smích)
  • 7:24 - 7:26
    Šel jsem do podniku s burgery,
  • 7:26 - 7:29
    dojedl jsem svůj oběd
    a šel jsem k pokladně a řekl,
  • 7:29 - 7:31
    "Můžete mi doplnit burger?"
  • 7:31 - 7:33
    (Smích)
  • 7:33 - 7:35
    Obsluha byla zmatená:
    "Co je nová náplň burgeru?"
  • 7:35 - 7:37
    (Smích)
  • 7:37 - 7:40
    Řekl jsem: "No, je to jako dolití nápoje,
    jen tady jde o burger."
  • 7:40 - 7:43
    A on: "Promiňte, nedáváme nové
    náplně do burgerů."
  • 7:43 - 7:44
    (Smích)
  • 7:44 - 7:48
    V tom momentu odmítnutí jsem se zase mohl
    dát na útěk, ale tentokrát jsem zůstal.
  • 7:48 - 7:50
    Řekl jsem: "Fajn, zbožňuju vaše burgery,
  • 7:50 - 7:52
    mám rád váš podnik
  • 7:52 - 7:54
    a když začnete dělat i doplňování burgerů,
  • 7:54 - 7:55
    budu vás mít ještě radši."
  • 7:55 - 7:57
    (Smích)
  • 7:57 - 7:59
    A on řekl:
    "Dobře, řeknu o tom manažerovi
  • 7:59 - 8:02
    a možná to někdy zavedeme, ale
    dnes to udělat nemůžeme."
  • 8:02 - 8:04
    Pak jsem odešel.
  • 8:04 - 8:05
    A mimochodem,
  • 8:06 - 8:08
    nemyslím, že by někdy
    začali doplňovat burgery.
  • 8:08 - 8:09
    (Smích)
  • 8:09 - 8:11
    Myslím, že pořád fungují.
  • 8:11 - 8:14
    Ale ta otázka života a smrti, kterou jsem
    cítil poprvé,
  • 8:14 - 8:16
    už tam nebyla,
  • 8:16 - 8:18
    protože jsem v té situaci setrval --
  • 8:18 - 8:19
    protože jsem neutekl.
  • 8:19 - 8:22
    Říkal jsem si:
    "Super, už se ty věci učím.
  • 8:23 - 8:24
    Skvělé."
  • 8:24 - 8:26
    A pak den třetí:
    Dostat olympijské koblížky.
  • 8:27 - 8:29
    Tady se můj život otočil vzhůru nohama.
  • 8:30 - 8:32
    Šel jsem do Krispy Kreme.
  • 8:32 - 8:33
    Je to obchod s koblihami
  • 8:33 - 8:36
    převážně v jihovýchodní části USA.
  • 8:36 - 8:37
    Určitě jsou nějaké obchody i tady.
  • 8:38 - 8:39
    Šel jsem dovnitř
  • 8:39 - 8:42
    a řekl jsem: "Můžete mi udělat koblihy
    v podobě olympijských kruhů?
  • 8:42 - 8:45
    V zásadě propojíte
    pět koblih dohromady ..."
  • 8:45 - 8:47
    Říkám si, není možné, aby na to kývli, že?
  • 8:48 - 8:50
    Cukrářka mě vzala vážně.
  • 8:50 - 8:51
    (Smích)
  • 8:51 - 8:52
    Vyndala papír,
  • 8:53 - 8:55
    poznamenala si barvy a kruhy
  • 8:55 - 8:57
    a přemýšlela: "Jak to můžu udělat?"
  • 8:57 - 8:59
    O 15 minut později
  • 8:59 - 9:02
    vyšla s krabičkou, která vypadala jako
    Olympijské kruhy.
  • 9:02 - 9:04
    Dojalo mě to.
  • 9:04 - 9:06
    Nevěřil jsem vlastním očím.
  • 9:06 - 9:10
    Tohle video si získalo přes
    5 milionů zhlédnutí.
  • 9:10 - 9:13
    Svět tomu taky nemohl uvěřit.
  • 9:13 - 9:14
    (Smích)
  • 9:15 - 9:19
    Kvůli tomu jsem se ocitl v novinách,
  • 9:19 - 9:20
    talk show, všude možně.
  • 9:20 - 9:22
    Stal jsem se slavným.
  • 9:22 - 9:24
    Spousta lidí mi začala psát maily
  • 9:24 - 9:26
    a říkali: "To, co děláš, je skvělé."
  • 9:26 - 9:30
    Ale sláva a proslulost
    mi nic nedávaly.
  • 9:30 - 9:32
    Co jsem opravdu chtěl, bylo učit se
  • 9:32 - 9:33
    a změnit se.
  • 9:33 - 9:36
    Tak jsem předělal zbylých
    100 dní odmítnutí
  • 9:36 - 9:38
    na toto hřiště --
  • 9:38 - 9:40
    na tento výzkumný projekt.
  • 9:40 - 9:42
    Chtěl jsem vědět, co se můžu naučit.
  • 9:42 - 9:44
    A naučil jsem se spoustu věcí.
  • 9:44 - 9:46
    Odhalil jsem mnoho tajemství.
  • 9:46 - 9:49
    Třeba jsem zjistil, že když při odmítnutí
  • 9:49 - 9:50
    neuteču,
  • 9:50 - 9:52
    můžu změnit "ne" na "ano".
  • 9:52 - 9:54
    A to kouzelné slůvko je "proč."
  • 9:54 - 9:58
    Jednoho dne jsem šel do neznámého domu a
    v ruce držel tuhle květinu.
  • 9:58 - 9:59
    Zaklepal jsem a řekl:
  • 9:59 - 10:01
    "Zdravím, můžu u vás
    zasadit tuhle květinu?"
  • 10:01 - 10:03
    (Smích)
  • 10:03 - 10:05
    A ten člověk řekl: "Ne."
  • 10:06 - 10:07
    Ale než stihl odejít, řekl jsem:
  • 10:07 - 10:09
    "Můžu vědět proč?"
  • 10:09 - 10:12
    A on odvětil: "Mám totiž psa,
  • 10:12 - 10:15
    který vyhrabe cokoliv, co dám na zahradu.
  • 10:15 - 10:16
    Nechci, abyste plýtval květinou.
  • 10:16 - 10:20
    Jestli budete chtít, jděte naproti
    přes ulici a zeptejte se Connie.
  • 10:20 - 10:21
    Miluje květiny."
  • 10:21 - 10:22
    A to jsem taky udělal.
  • 10:22 - 10:24
    Šel jsem naproti a zaklepal u Connie.
  • 10:24 - 10:26
    Byla tak ráda, že mě vidí.
  • 10:26 - 10:28
    (Smích)
  • 10:28 - 10:29
    A pak o půl hodiny později
  • 10:29 - 10:31
    byla květina zasazená
    u Connie na zahradě.
  • 10:31 - 10:33
    Určitě teď vypadá lépe.
  • 10:33 - 10:34
    (Smích)
  • 10:34 - 10:37
    Kdybych odešel po
    počátečním odmítnutí,
  • 10:37 - 10:38
    myslel bych si,
  • 10:38 - 10:40
    že to je proto, že mi ten muž nedůvěřuje,
  • 10:40 - 10:42
    protože jsem blázen,
  • 10:42 - 10:44
    že jsem se dobře neoblékl,
    nevypadal tak dobře.
  • 10:44 - 10:45
    Nic z toho to nebylo.
  • 10:45 - 10:48
    Bylo to proto, že nechtěl nic z toho,
    co jsem nabídl.
  • 10:48 - 10:50
    Ale důvěřoval mi natolik, že
    mi dal doporučení,
  • 10:50 - 10:52
    za určitých obchodních podmínek.
  • 10:52 - 10:53
    Využil jsem doporučení.
  • 10:55 - 10:56
    Potom jednoho dne --
  • 10:56 - 10:59
    jsem se také naučil, že mohu
    říct určité věci
  • 10:59 - 11:01
    a zvýšit si tak šanci na získání "ano".
  • 11:01 - 11:03
    Tak například,
    jednou jsem šel do Starbucks
  • 11:03 - 11:06
    a zeptal se manažera:
    "Zdravím, můžu vítat zákazníky Starbucks?"
  • 11:07 - 11:09
    On řekl:
    "Co myslíte tím vítat zákazníky?"
  • 11:09 - 11:11
    Řekl jsem: "Znáte ty vítače ve Walmart?
  • 11:11 - 11:14
    Ty lidi, co vás pozdraví,
    když přicházíte do obchodu
  • 11:14 - 11:17
    a v zásadě kontrolují, že nekradete?
  • 11:17 - 11:20
    Chci umožnit zážitek z Walmart i
    zákazníkům Starbucks."
  • 11:20 - 11:21
    (Smích)
  • 11:21 - 11:24
    No, nejsem si jistý, že to je dobrá věc --
  • 11:26 - 11:28
    vlastně, jsem si dost jistý,
    že to je špatný nápad.
  • 11:28 - 11:30
    A on říkal: "Hm" --
  • 11:30 - 11:32
    Jo, tak nějak vypadal,
    jmenoval se Eric --
  • 11:32 - 11:34
    řekl: "Nejsem si jistý."
  • 11:34 - 11:36
    Tak takhle mě vyslyšel. "Nejsem si jistý."
  • 11:36 - 11:38
    Tak jsem se zeptal:
    "Je to divné?"
  • 11:38 - 11:40
    A on: "Jo, je to opravdu divné."
  • 11:41 - 11:44
    Ale jakmile to řekl, jeho
    celé chování se změnilo.
  • 11:44 - 11:47
    Jako by odložil všechny pochyby.
  • 11:47 - 11:48
    A řekl: "Klidně to udělejte,
  • 11:48 - 11:50
    jen to nepřehánějte."
  • 11:50 - 11:51
    (Smích)
  • 11:51 - 11:53
    A tak jsem hodinu
    vítal lidi ve Starbucks.
  • 11:54 - 11:56
    Řekl jsem "dobrý den" každému,
    kdo vešel,
  • 11:56 - 11:58
    a svátečně ho uvítal.
  • 11:58 - 12:01
    Mimochodem, nevím, kam se
    ubírá vaše kariéra,
  • 12:01 - 12:02
    ale tohle nedělejte.
  • 12:02 - 12:03
    (Smích)
  • 12:03 - 12:04
    Bylo to opravdu nudné.
  • 12:05 - 12:10
    Pak jsem zjistil, že tohle můžu dělat,
    protože jsem zmínil: "Je to divné?"
  • 12:10 - 12:12
    Zmínil jsem obavu, kterou měl on sám.
  • 12:12 - 12:16
    A protože jsem zmínil: "Je to divné?",
    znamenalo to, že já nejsem divný.
  • 12:16 - 12:18
    To znamená, že jsem vlastně
    myslel stejně jako on,
  • 12:18 - 12:21
    nahlížel na tohle jako na něco divného.
  • 12:21 - 12:22
    A znovu a znovu
  • 12:22 - 12:25
    jsem se učil, že když zmíním obavu,
    kterou mohou lidé mít,
  • 12:25 - 12:27
    předtím než se zeptám,
  • 12:27 - 12:28
    získám jejich důvěru.
  • 12:28 - 12:30
    Lidé měli tendenci mi říct spíše ano.
  • 12:31 - 12:34
    Naučil jsem se, že
    si můžu splnit životní sen --
  • 12:34 - 12:36
    tím, že se zeptám.
  • 12:36 - 12:39
    Víte, pocházím ze čtyř
    generací učitelů
  • 12:39 - 12:42
    a moje babička mi vždy říkala
  • 12:42 - 12:44
    "Jio, můžeš dělat cokoliv chceš,
  • 12:44 - 12:46
    ale byla bych šťastná,
    kdybys byl učitel."
  • 12:46 - 12:47
    (Smích)
  • 12:47 - 12:50
    Ale já chtěl podnikat a
    učitelem jsem se nestal.
  • 12:50 - 12:53
    Mým snem vždy bylo něco vyučovat.
  • 12:53 - 12:55
    Řekl jsem si: "Co kdybych se zeptal
  • 12:55 - 12:58
    a vyučoval něco na vysoké škole?"
  • 12:58 - 12:59
    V té době jsem žil v Austinu,
  • 12:59 - 13:01
    šel jsem na Texaskou Univerzitu v Austinu,
  • 13:01 - 13:04
    zaklepal na dveře profesorovi a řekl:
    "Můžu učit váš předmět?"
  • 13:04 - 13:07
    Prvních pár pokusů nikam nevedlo.
  • 13:07 - 13:09
    Ale protože jsem neutekl --
    snažil se dál --
  • 13:09 - 13:13
    na třetí pokus
    jsem udělal na profesora dojem.
  • 13:13 - 13:15
    Řekl: "Nikdo nikdy nic takového neudělal."
  • 13:15 - 13:19
    A já přišel připraven s prezentací.
  • 13:19 - 13:21
    Řekl: "Výborně, tohle můžu použit.
  • 13:21 - 13:24
    Proč nepřijdete za dva měsíce?
    Dám vás do svých osnov."
  • 13:24 - 13:26
    A o dva měsíce později
    jsem předmět vyučoval.
  • 13:26 - 13:30
    Tohle jsem já -- pravděpodobně
    mě nevidíte, je to špatná fotka.
  • 13:30 - 13:32
    Někdy dostanete
    zamítnutí bleskem, víte co myslím?
  • 13:33 - 13:34
    (Smích)
  • 13:35 - 13:36
    Ale ty jo --
  • 13:36 - 13:39
    když jsem dopřednášel, odcházel
    jsem v slzách,
  • 13:39 - 13:40
    protože jsem myslel,
  • 13:40 - 13:44
    že si můžu splnit sen jen pouhým dotazem.
  • 13:44 - 13:46
    Myslel jsem si, že musím --
  • 13:46 - 13:50
    být skvělý podnikatel, získat PhD,
    abych mohl učit --
  • 13:50 - 13:52
    ale ne, pouze jsem se zeptal,
  • 13:52 - 13:53
    a mohl jsem učit.
  • 13:53 - 13:56
    A na té fotce,
    kterou pořádně nevidíte,
  • 13:56 - 13:59
    jsem citoval Martina Luthera Kinga
    Juniora.
  • 13:59 - 14:04
    Proč? Protože v mém průzkumu jsem zjistil,
    že lidé, kteří opravdu mění svět,
  • 14:04 - 14:07
    kteří mění způsob, jakým žijeme
    a jakým myslíme,
  • 14:07 - 14:11
    jsou lidé, kteří se na počátku setkali
    s hrubým odmítnutím.
  • 14:11 - 14:13
    Lidé jako Martin Luther King, Jr.,
  • 14:13 - 14:15
    jako Mahatma Gandhi, Nelson Mandela,
  • 14:15 - 14:16
    nebo třeba Ježíš Kristus.
  • 14:16 - 14:20
    Tihle lidé nenechali, aby
    odmítnutí určilo, kým jsou.
  • 14:20 - 14:24
    Nechali svou vlastní reakci po odmítnutí,
    aby určila, to, kým jsou.
  • 14:25 - 14:26
    Dokázali se s odmítnutím sžít.
  • 14:27 - 14:31
    Nemusíme být těmito lidmi,
    abychom se naučili o odmítnutí.
  • 14:31 - 14:32
    V mém případě,
  • 14:32 - 14:34
    odmítnutí byla moje kletba,
  • 14:34 - 14:35
    můj strašák.
  • 14:35 - 14:39
    Obtěžovalo mě to celý můj život,
    protože jsem od toho utíkal.
  • 14:39 - 14:41
    Pak jsem to začal přijímat.
  • 14:42 - 14:45
    Otočil jsem to ve svůj největší dar.
  • 14:45 - 14:50
    Začal jsem učit lidi, jak
    změnit odmítnutí v příležitost.
  • 14:50 - 14:52
    Používám k tomu blog, přednášku,
  • 14:52 - 14:54
    knihu, kterou jsem právě publikoval,
  • 14:54 - 14:58
    a dokonce vyvíjím technologii, která
    pomůže lidem překonat strach z odmítnutí.
  • 15:00 - 15:02
    Když jste v životě odmítnuti,
  • 15:02 - 15:04
    když čelíte další překážce
  • 15:04 - 15:06
    nebo dalšímu selhání,
  • 15:06 - 15:08
    zvažujte možnosti.
  • 15:08 - 15:09
    Neutíkejte.
  • 15:09 - 15:11
    Pokud je přijmete,
  • 15:11 - 15:13
    můžou se stát zrovna tak vašimi dary.
  • 15:13 - 15:14
    Děkuji vám.
  • 15:14 - 15:19
    (Potlesk)
Title:
Co jsem se naučil za 100 dní odmítnutí
Speaker:
Jia Jiang
Description:

Jia Jiang se odvážně vydává do oblasti, které se většina z nás obává: odmítnutí. Vyhledáváním odmítnutí po dobu 100 dní -- od požádání cizího člověka o půjčení 100 dolarů, až po požadování nové náplně do burgeru v restauraci -- Jiang se stal méně citlivým k bolesti a trapnosti, kterou s sebou odmítnutí často přináší a během tohoto procesu objevil, že pouhé požádání o něco, co chceme, otevírá možnosti tam, kde jste si mysleli, že je slepá ulička.

more » « less
Video Language:
English
Team:
TED
Project:
TEDTalks
Duration:
15:31

Czech subtitles

Revisions