Navigating the Age of Democratized Media conference keynote

Eben Moglen gives this keynote at the Feb 25, 2011 Morningside Post Conference on Digital Media, the theme of which was "Navigating the Age of Democratized Media".

Eben talks about the FreedomBox, a project to return control of digital communications to individuals
and take it away from the corporations that spy on people as a way of
life and the governments that use control over communications to stifle
political organization and dissent.

This project serves as a particular example of his larger theme that the digital networking of each person to each other person through the internet will level the media landscape of the 21st century and make ignorance obsolete, something we could make a technical reality today if not for the "rules against sharing."

Děkuji Tome, je mi potěšením být zde přítomen.

Jsem velmi rád, že mohu promluvit

o otázkách, které mě trápí nejvíce,

a to v kontextu, který nám dovolí mluvit i trochu

o žurnalismu a trochu o nevědomosti

a trochu o zneužívání moci.

Problém uvedený „tiskem“,

tím rozumím mašinerií sdělovacích prostředků

od doby, co jsme je začali industrializovat

a bojovat s nevědomostí v Evropě

v 15. století.

Tento problém představený tiskem

je jeho téměř nemožné spojování s mocí.

Tisk a moc je obtížné udržet navzájem oddělené,

těžší, než udržet oddělené burákové máslo

od želatiny, těžší, než udržet oddělený

den od noci.

Tisk a moc si padly

v objetí téměř od samého počátku

protože od samého počátku bylo zřejmé

že jedinou alternativou tomuto objetí

mezi tiskem a mocí

je nekončící revoluce poháněná touhou lidí

vědět a osvobodit se,

aby mohli konat podle svých nejlepších zájmů

bez ohledů na zájmy moci.

Naše přijetí tisku v evropském světě

přineslo rozpad jednoty

křesťanského světa a konec systému,

určeného k ovládání mysli,

kterým byla Římskokatolická církev,

ve velké duševní, politické,

morální revoluci, kterou zveme Reformací.

Odpovědí na Reformaci bylo

poučení ve všech evropských společnostech, reformovaných

i katolických – v obou – bylo, že tisk

nemohl být ponechán svobodný.

Toho výsledkem byla cenzura téměř

všude po následující stovky let.

V těch několika místech v Evropě – v Nizozemí

a ve Spojeném království – resp. v Anglii

po r. 1650 a poté znovu po 1695 –

– na těch několika místech, kde byl tisk svobodný

vydávat bez dozoru, se výsledkem stala

duševní, politická a morální revoluce

kterou nazýváme Osvícenství

a Velká francouzská revoluce: to je

další předvedení toho, že umožnit lidem

vědět, učit se, vzdělávat se navzájem

a sdílet záhy přivodí

rozmělnění moci a hrozbu pro každý

„Ancien Régime“ (Starý režim).

Avšak ve věku kapitalistických industrializovaných médií,

ze kterého se právě přesouváme,

svazek mezi tiskem a mocí se

znovu stal předmětem magnetické přitažlivosti.

Tisk, to je industrializované vytváření

a distribuce formulovaných informací,

tento tisk se stal služkou

vlastnické třídy.

Svoboda tisku

napsal velký americký

kritik A. J. Liebling:

„Svoboda tisku patří tomu, kdo nějaký vlastní.“

A napříč 20. stoletím

s ohledem jak na tisk,

tak na jemu velmi blízké vysílání,

to bylo zcela souhlasně pravdivé.

Nyní opouštíme

věk tisku

s tím, jak opouštíme samu myšlenku,

že existuje nějaký mechanizmus, který přemění

informaci z místní a dočasné

do trvalé a vždy přítomné.

Namísto toho začínáme žít uvnitř

digitálního nervového systému, který propojuje

každou lidskou bytost na planetě

s každou jinou lidskou bytostí na planetě,

skutečně nebo s touto možností,

a to bez jakýchkoli zprostředkovatelů.

Na konci příští generace,

bez ohledu na to jaká zděšení či vítězství

se mezi tím přihodí,

na konci příští generace

budeme žít ve světě

vše prostupujícího lidského sociálního propojení,

které ve skutečnosti myslíme,

hovoříme-li o „internetu“.

Každý fax – těch pár zbývajících –

každý scanner, každá tiskárna, každý telefon,

každý fotoaparát, každá kamera,

zmínil jsem telefon, telefon, telefon,

telefon?

Každý předmět poháněný elektřinou

bude informace sbírající

a distribující systém ovládaný

nějakou lidskou bytostí, někde,

na jednom konci, anebo na druhém.

Pakliže bude ovládán na tom konci,

kde lidé jsou, kde se potýkají s životem,

kde se pokouší prodat svou zeleninu,

kde jsou napadeni policistou,

který jim brání v prodávání jejich zeleniny,

kde se na ulici snaží vypořádat

s následky zabránění prodejci zeleniny

v prodávání zeleniny

servilním policistou,

všudypřítomné bude vědomí

vytvářené lidmi

k osvobození sebe samých.

Posuďte toto: v Indii právě teď

ti nejchudší z nejchudších vlastní mobilní telefony

a na tomto mobilním telefonu – telefonu

každé osoby – každá kniha, každý kousek hudby,

každé video, každá mapa, každý

vědecký experiment, každý druh

informace užitečný nebo krásný

by mohl být dostupný každičké osobě

nebýt zákonů proti sdílení.

Vše, co nám zbývá v tomto úžasném nervovém systému

lidství – vše, co nám zbývá a činí

nevědomost povinnou jsou pravidla proti

sdílení.

Až pravidla proti sdílení zmizí

– a ona zmizí –

nevědomost bude poprvé

v historii lidského rodu

všude zcela vyhnutelná.

Právě sledujete po celém světě,

jak mladí lidé demonstrují, že

jsou ochotni se postavit před hlavně

pro svobodu.

Později v tomto století budete sledovat, jak

mladí lidé po celém světě budou demonstrovat,

že jsou ochotni se postavit před hlavně,

aby měli svobodu ke vzdělání.

Až se to stane, lidský rod projde

nejdůležitější revolucí od r. 1789,

a tento „Ancien Régime“, který si zasluhuje zaniknout,

zanikne napříč světem.

Dnes zde probíráme několik jednoduchých

epizod předcházejících této veliké revoluci.

Rozebrání zprostředkovaných systémů

řízeného vyrábění a distribuce informací,

který s námi byl

od rána následujícího po Gutenbergovi.

Avšak tohle je den nadcházející ránu

následujícímu po Gutenbergovi.

Toto je moment, kdy nerovnosti

moci a nerovnosti přístupu

začínají ustupovat

a na druhé straně, v tomto momentu

stojí téměř všechny vlády

a téměř všechen tisk

a téměř všichni vládnoucí, kteří si nepřejí,

aby se svět změnil.

Byl jsem na večeři s jedním členem

vlády ve Washingtonu, D.C. tento týden

a říkám mu: „Poslyšte, dobrá polovina

evropských televizních stanic se mě snaží

zastihnout kvůli rozhovoru

o pokrytectví americké vlády,

co se týče její politiky svobody internetu,“

povídám „a jestliže polovina televizních stanic

v Evropě chce mluvit o pokrytectví

americké politiky v oblasti svobody internetu,

tak to asi značí, že naše Ministerstvo zahraničních věcí

má problém.“

On pověděl: „Ano, vím, že mají problém

a musí s ním něco udělat."

A měli by,

ale každá vláda na Zemi

má potíže mluvit o svobodě internetu

na rovinu, protože každá vláda na Zemi

je součástí soukolí moci, které bude

oslabeno v jednom nebo druhém směru, když informace budou

proudit svobodně, právě tak jako velké ekonomické instituce

dominující naší době, velké sledovací společnosti,

které vám nabízejí možnost vyhledávat,

pouze pokud se podělíte o to, co vyhledáváte,

a bezplatné emailové schránky, ovšem pokud je necháte v nich číst,

a bezplatné telefonní hovory, pokud však smějí

naslouchat – pouze pro účely reklamy,

pochopte.

Račte sem přivézt půl milionu lidí

a užívejte si svůj sociální život uvnitř mého sledovacího

systému. Dobře se o vás postarám.

Samozřejmě, pouze dokud nejste na ulici a neprotestujete

proti diktatuře, v jakémž to případě, vše co

vám řekneme bude: naše úžasná sociální síť

je přísně nestranná vůči diktátorům

a lidem na ulici bojujícím proti nim.

Nikoli náš problém, na tomto místě, kdekoli to jsme.

Toto je období přechodu, rozumíte?

Řekl jsem již, kam směřujeme. Otázka nyní stojí,

jak se tam dostaneme?

Dostaneme se tam takto:

svět se zaplní levnými, malými,

energeticky úspornými zařízeními, která nahradí

většinu počítačů, na které jste zvyklí.

Všechny ty velké stojící na stolech a ve skříních,

a v místnostech plných serverů na některých místech, nahrazeny věcmi

ne o mnoho většími, než je nabíječka telefonu

a mnohem, mnohem, mnohem mocnějšími

než první počítač, jaký jste kdy vlastnili,

kterýkoli to byl,

nebo možná přímo počítač, který

používáte nyní.

Tato zařízení budou stát téměř nic

a budou všudypřítomná

a my vytvoříme software, který v nich poběží,

ve všech, tak aby ho dvanáctiletí mohli nainstalovat,

a šestiletí aby ho mohli používat,

který umožní lidem, aby komunikovali svobodně

všude, vždy, prosti dozoru vlád,

prosti dozoru korporací,

prosti dozoru, budou to „Freedom Boxy“. (Krabičky svobody)

Přivodí svobodu.

Nemusíme vyrobit ta zařízení – ty krabičky

zaplní svět. My musíme pouze napsat

software. A dobrá zpráva je, že nemusíme

ten software vytvořit, my jej už děláme.

Každý v této místnosti s Android telefonem

ho používá. Každý v této místnosti, kdo dnes

otevřel Facebook, ho použil

na druhém konci.

Každý, kdo využil banku, nebo supermarket,

nebo pojišťovnu, nebo vlakovou stanici

v posledním týdnu, využil našeho softwaru.

Je všudypřítomný. Vytvořili jsme ho tak.

Je svobodný.

To znamená, že ho můžeme kopírovat, upravovat,

a šířit svobodně.

To také znamená, že pracuje pro lidi,

ne pro firmy.

Tohle vše je už vytvořené. To je výsledek

25 let úsilí na naší straně.

Nyní, právě teď, v ulicích, právě teď,

začínáme ukazovat, jak ochraňuje svobodu

a proč ho lidé potřebují.

A my se začínáme připravovat k tomu, jim ho doručit.

A. J. Liebling, ten kritik, o kterém jsem

mluvil předtím, jednou napsal:

„Americký tisk mi připomíná

dvanácti miliardovou přehřátou, naprosto

špičkovou konzervárnu ryb, která pro všechny své ryby

závisí na šesti rybářích v prosakující veslici.“

Čehož smyslem je samozřejmě, že velký

monolitický industrializovaný tisk 20. století

byl ve všem dobrý kromě zpravodajství,

v kterém byl špatný, protože zpravodajství

bylo jako bezplatné jídlo v hostinci a kdykoli

hostinský mohl, tak ho omezil.

Ani vám nemusím povídat, že se tento proces jen

zrychlil od smrti A. J. Lieblinga v r. 1975.

Takže nyní žijeme ve světě, kde

se chystáme vyplnit mezeru ve zpravodajství.

Sami víte, co vyplňuje mezeru po zpravodajství, už to bylo

zmíněno ve chvílích, které jsme spolu měli,

jsou to všechny ty telefony, všechny ty kamery, všechny ty tweety.

Jinými slovy, už jsme demokratizovali

systém zpravodajství.

Co tolik straší establishment

ohledně WikiLeaks, je to, že WikiLeaks jsou

pro shromažďování zpráv to, co je Craig's List pro

kategorizovanou reklamu (classified advertising).

Mění to ekonomiku vyzrazování.

Nerad kohokoli opravuji,

ale měl bych vyzdvihnout, že WikiLeaks

nevydaly 250.000 depeší americké

diplomacie. WikiLeaks mají 250.000 depeší americké diplomacie

a vydaly zhruba 2.000 z nich.

Což je přibližný počet diplomatických depeší

ukázaných po celém světě diplomatickým korespondentům,

pracujícím pro hlavní noviny, každý den.

To však nikdo nenazývá velezradou, protože to je

oficiální obchod s vyzrazováním, ze kterého

vládní činitelé a tiskoví magnáti

a majitelé po celém světě vyvozují zisk

každý den.

Ekonomická moc, politická moc

a moc udržet lidi nevědoucí.

To, co se děje v síti, teď,

v těch telefonech, v těch výstupních bodech Tor sítě,

a co se bude dít ve světě,

kde jich bude stokrát tolik, zakrátko,

ve všech těch Freedom Boxech je,

že informace bude svobodná ku prospěchu těch,

kteří to potřebují.

Položte si otázku, co se stane,

až každý, kdo potřebuje, bude moci mít,

a každý, kdo může, bude poskytovat.

Co se stane v sousedstvích.

Co se stane na policejních stanicích.

Co se stane, když přijde požár,

nebo zemětřesení, co se stane, když

bude sestupovat tyran.

Tyto stejné krabičky, o kterých mluvím,

budou schopny vytvořit ad-hoc mesh síť,

což znamená, že když někdo vypne

telekomunikační síť ve čtvrti,

tak ta čtvrť bude pokračovat ve fungování.

Co pan Mubarak a muži okolo něj

nepochopili, ten důvod, proč je nyní

v Šarm aš-Šajch a doufá, že si koupí apartmán přes celé podlaží

v jedné z věží právě stavěných v Mekce, bez pochyby.

Ten důvod, proč se to stalo, je

že pan Mubarak a jeho rádci si mysleli, že

když vypnete internet, vypnete tím

i internetovou generaci.

To bylo špatně. Protože to ve skutečnosti není

nějaká konkrétní struktura operátorů,

nebo nějaká konkrétní struktura sociálních sítí,

nějaká konkrétní databáze twatů, nebo twutů,

nebo twůtů, nebo jak jim říkají.

Není to ta technologie, která to pohání,

To lidé zjistili něco

o společnosti, když vyrostou

v „síti“.

Většina lidí, většinu času,

ve většině sociálních situacích věří,

že ta sociální síť jim cenná jsou lidé,

které vídají každý den a lidí, ke kterým

mají silné citové vztahy.

Takto většina lidí, téměř pořád

přemýšlí o společenském světě.

To je proto, že jsme se vyvíjeli po milióny let, abychom tak mysleli.

Jako části malých skupin po několika tuctech

pozemských primátů.

Naše neurologie se pro to vyvinula,

naše společenská heuristika se vyvinula pro to,

abychom si mysleli, že sociální síť dostatečně

silná nás podržet jsou lidé,

které vidíme kolem sebe, a lidé, na kterých nám záleží,

kterým záleží zase na nás.

Ale generace lidí vyrůstající

uvnitř sítě si je nyní vědoma, niterně vědoma, neustále vědoma,

na základě zvyku, že sociální síť

dostatečně silná, aby změnila svět

okolo vás zahrnuje tisíce lidí,

poblíž kterých nežijete a ke kterým nemáte

žádný přímý citový vztah,

ale jsou to lidé, kteří věří v to, co vy

věříte, a chtějí s tím něco udělat, jako vy.

Co jsme se naučili na konci 20. stol.

prvně v Polsku a potom na dalších místech je,

že revoluci dělá solidarita.

Schopnost lidí, kteří si nežijí nablízku

v sociálním, nebo zeměpisném prostoru,

kteří nemají bezprostřední osobní vazby

pojící je dohromady, vnímat možnost

se samoorganizovat ve jménu náhlého cíle

hlubokých sociálních dopadů.

Co síť dělá – co život pomocí sítě dělá, je

učení lidí, že cena solidarity

se výrazně snížila.

Že je snažší a rychlejší projevovat solidaritu

než bylo kdy předtím, a když vezmete

skupinu lidí, kteří to vědí,

a vypnete síť, začnou okamžitě pokračovat

v projevování solidarity jak nejlépe umí.

Roznesou letáky v ulicích, vycvičí

poštovní holuby, utvoří telefonní pyramidy (phone trees).

Udělají, co to obnáší, protože skutečná schopnost,

kterou se lidstvo učí, je schopnost

samoorganizace a to, co vidíme právě

teď, dnes, v Magrebu, právě teď,

přímo dnes, právě teď, je že solidarita vytvořená

samoorganizací je pevnější, než

kulky zbraní.

Všude na světě tyranové říkají:

„Jediná má alternativa je chaos,“ a z celého světa

lze teď sledovat, že to není pravda.

Takže, to co uděláme je, že vytvoříme

levná zařízení a nahrajeme

do nich Svobodný software, a dáme

je do rukou každého a řekneme

„Zde. Toto vytváří solidaritu. Využívejte toho.

Ať se vám daří. Buďte svobodní.“

Vyjde to.

Neexistuje žádný důvod být na straně

tisku, stejně jako není žádný důvod

být na straně moci. Je to prosté.

Moc se přesunula na okraj sítě,

a bude v tom pokračovat po dobu následující

generace.

Dá to vzniknout veliké revoluci a změní

to osud miliard lidí.

Učiní to nevědomost překonanou, a až

to učiní nevědomost překonanou, změní to

budoucnost lidství.

Tisk tohle neudělá. A moc

tohle neudělá.

Lidé to udělají.

Technologie k posílení lidí to udělat

již existuje. Vše, co potřebuje, je trochu

dotvoření.

My jsme ti, kdo to dodělají. Nehledáme

peníze. Nehledáme moc. Chceme jen

sdílet.

Každý chce hovořit o svobodě internetu,

kromě nás.

My nechceme hovořit o svobodě internetu,

my ji chceme realizovat.

Přidejte se k nám.

Moc vám děkuji.