Milovat bez potřeby

Mooji odpovídá

V tomto čtení dopisů se Mooji vyjadřuje k tématu závislosti ve vztazích. V současné neobvyklé době, kdy jsme v karanténě a nemáme možnost se přirozeně stýkat a mluvit s ostatními lidmi, se může objevit pocit potřeby druhých. Strach, že nedokáži bez vztahů přežít.

"To je velký omyl a ty se od téhle potřeby dokážeš oprostit.

Máš spoustu schopností, máš v sobě sílu Boha. Schopnost a sílu
rozlišovat, nahlížet,
vnitřně pozorovat, rozjímat,
užívat si své bytí,
růst, rozrůstat se,
objevit lásku, která zahrnuje celý svět."

Monte Sahaja, Portugalsko
3. dubna 2020

Zbytek této části čtení dopisů najdete na Sahaja Express. Sahaja Express je služba, kterou si lze předplatit. Na Sahaja Express jsou sdíleny Moojiho důvěrné a spontánní promluvy pro ty, kteří sledují satsangy a následují v hloubi duše Moojiho vedení v každodenním životě. Pro více informací o službě Sahaja Express navštivte: https://mooji.tv/subscription.

Nezkrácená část tohoto dílu čtení dopisů je dostupná na: https://mooji.tv/sahaja-express/mooji-answers-during-the-coronavirus-pandemic-as-diverse-as-people-are-each-one-can-find-the-truth-within/?r=home

Další videa z této řady můžete sledovat zde: https://www.youtube.com/playlist?list=PLJMhwXfIQ9qT3APWRc1yGbR7a34GhsEUK

Mooji odpovídá během koronavirové pandemie

Moojibaba odpovídá na otázky

svých studentů a mnohých dalších,
kteří hledají Pravdu.

Milovat bez potřeby
3. dubna 2020
(s titulky)

"Drahý Mooji, drahá sangho."

"Sangha" je skupina lidí,

kteří se dali dohromady
svoláni stejným hlasem,

který je vždy neosobním hlasem Pravdy.

Ten říká: "Nyní je čas, v tomto životě.

Pojď, pojď a objev Pravdu."

Existuje mnoho způsobů,
kterými můžeme objevit Pravdu,

v mnoha různých podobách,
pomocí různých náboženství,

různými postupy,

protože Bůh je neomezený, Bůh je nesmírný!

Boha nelze omezit na jedno určité náboženství

a tvrdit: "Pouze tohle náboženství zná Boha."

To jsou nesmysly.

Jakkoli jsou lidé různorodí,

každý může svým způsobem Boha najít.

Ne pouze v představách,

ale pokud má v sobě tu naléhavost,

naléhavost, kterou do něj už předem
vložila Boží milost,

dovede ho k cestě,
která je pro něj správná a vhodná.

"Jsem ráda a vděčná za to, že jsem tě poznala..."

Pardon. "Jsem ráda a vděčná za to,

že jste se v pořádku vrátili na Monte Sahaja.

Děkuji za to,
že jste mi umožnili napsat tento dopis.

Děkuji za to, že se věnujete této krizové situaci

s takovou štědrostí, péčí a prozíravostí.

Děkuji za vaše milující bytí."

Děkuji. Od koho to je?
Od Katji.

"Tohle období je pro mě velkou příležitostí

jít hlouběji.

Možnost účastnit se online retreatu v Rišikéši

odstartovala mé obrácení se dovnitř.

Teď mi život nabízí retreat
v každodenním životě."

Ano, to je pravda.

"Má otázka v době tohoto krizového retreatu
zní takto:

Tím, že není možné se setkávat s lidmi,
aby se virus nešířil dál,

vyšly na povrch různé druhy problémů
spojené se vztahy.

Uvědomuji si,
že na jednu stranu jsem velmi ráda,

že mohu být sama se sebou."

A "zde" je pouze Bytí, neboli To, co je.

"Když jsem jen sama se sebou,

jsem prostě taková, jaká jsem sama o sobě.

Je to velmi přirozené.

Jsem taková, jaká opravdu jsem."

"Někdy se objeví nějaká nálada,
které se chytím,

ale lze to pozorovat,
a za nějakou dobu to odejde."

"Někdy přicházejí různé nálady a na chvíli

odvedou moji pozornost,
chytím se jich, začnu se jimi zabývat,

ale pak se postupně objeví
moje síla a zvyk je pozorovat,

a já pozoruji, že odchází,
takže se za nimi nemusím honit." Velmi dobře.

"Na druhé straně,
obzvláště v mých blízkých vztazích,

mám velký sklon připoutávat se k lidem,

pravděpodobně kvůli jakési
zásadní nedůvěře k životu,

nevěřím, že jsem schopna
"zvládnout to sama",

že jsem schopna bez těchto lidí přežít."

Dobře. Teď se potřebuji napít trochu vody.

Je docela studená.

Dám si čaj, Rooibos.

Nebo je to Tulsi? Uvidíme.

Tulsi, to je dobře.

Děkuji. Podíváme se na to.

Je to dlouhá věta.

"Na druhé straně,
obzvláště v mých blízkých vztazích,

mám velký sklon připoutávat se k lidem."

"Mám velký sklon připoutávat se k lidem."

Někteří z vás to asi znají
a také mají takový sklon.

"Pravděpodobně kvůli
jakési zásadní nedůvěře k životu."

Nedůvěřuješ životu,

a proto se připoutáváš k lidem,
aby ti dělali společnost,

a možná taky, aby ses cítila bezpečněji.

"Nevěřím, že jsem schopna
"zvládnout to sama",

že jsem schopna bez těchto lidí přežít."

Takže tady Katja říká:

"Jsem velmi závislá na vztazích s lidmi,

což pravděpodobně vychází
ze zásadní nedůvěry k životu."

To je velmi časté.

Mnoho lidí nedůvěřuje životu.

Nerozvinula se u nich důvěra v život,

ani nepoznali, že životu mohou důvěřovat,

buď kvůli výchově

nebo díky mylné představě,
že musí mít vše pod kontrolou,

jinak by se zhroutili,

celí zmatení,

a všechno by přestalo fungovat.

Příliš mnoho takových myšlenek,

pocitů a strachů

ti může ponechat jen velmi málo prostoru,

aby sis mohla užívat svůj přirozený stav klidu.

Potom narůstají tvé potřeby,

potřeba lidí, kteří by tě utěšovali

a kteří by ti dávali pocit bezpečí
a tak dál.

A taky máš pocit,

že když budeš sama,
nebudeš dostatečně silná.

Takovéhle myšlenky tě oslabují.

Když jsi sama se sebou
tím nejpravdivějším způsobem, jsi velmi silná!

Když jsi sama se sebou v tom pravém smyslu,

znamená to,
že si uvědomuješ, kdo ve skutečnosti jsi,

že nejsi pouze osoba

se všemi těmi problémy,
výstřednostmi a podivnostmi,

které k osobě patří.

Když se ale přes ně překleneš

do prostoru Vědomí, čistého Bytí

a čiré inteligence,
a objevíš čistou lásku a prostor,

to je síla.

Není to síla...

Získáš sílu,
ale není to síla ovládat lidi,

je to síla opravdově je milovat,

bez potřeby závislosti.

Tohle je velmi důležitá věc, Katjo.

Cítíš, že nejsi schopná přežít

bez těchto vztahů.

To je naprosto mylná představa,

kterou je třeba opustit
a kterou jednou skutečně opustíš.

Protože když máš s někým vztah
a jsi na něm závislá,

vnášíš i do života toho člověka
pocit klaustrofobie.

Ze začátku se může jeho ego cítit polichoceno,

protože ho někdo potřebuje.
Ale pravdou je, že tu osobu nepotřebuješ.

Pokud někdo vycítí, že ho potřebuješ,
může tě taky zneužít.

Otevíráš se tak různým druhům zneužití.

A ty to zneužívání budeš tolerovat,
protože si budeš myslet:

"Ať mě raději zneužívá
a je se mnou,

než abych nebyla zneužívaná,
ale on by se mnou nebyl."

Takové podivnosti se mohou dít,

pokud nejsme pevně ukotveni
ve svém pravém středu.

"A také si myslím,

že ani tihle lidé to beze mě nezvládnou."

Tohle je neúcta k síle,

která je potencionálně i ve skutečnosti
spojena s lidským životem.

Lidská bytost není žádná utěrka,

která se promočí,
když ji necháte ležet na stole.

Máš tolik schopností!

Máš v sobě Boží sílu,

schopnost a sílu rozlišovat,

dívat se, vnitřně nahlížet a rozjímat,

plně prožívat své bytí, růst, rozkétat,

objevit v sobě lásku,

která zahrnuje celý svět.

A taková láska tě nevyčerpává,

spíše jsi láskou ještě intenzivněji naplněna,

a taky porozuměním, soucitem a radostí.

Nedovol tedy prosím mysli,
aby snižovala to, čím jsi,

protože když to mysl dělá,

obírá tě o tvou přirozenou sílu,

a pak tě topí v nejistotě utrpení.

To se může změnit! To se může změnit.

Pro mnohé lidi už se to změnilo.

A všichni lidé, kteří se probudili,

kteří byli osvíceni,

tedy objevili Pravdu o sobě samých,

zažili na své cestě podobné stavy.

Ale oni důvěřovali!

Bylo jim předem řečeno,

že mysl s podobnými věcmi přijde.

Proto se mysli taky někdy říká podvodník.

Proto se jí taky někdy říká ďábel.

Mysl ve svém mentálním aspektu...

Nemluvím o všeobecné mysli,
kterou používáte k fungování v běžném životě.

To je úžasná síla,
je to součást Bytí samotného!

Jakmile se ale Bytí,
které vyšlo z Boha,

ztotožnilo s tělem a stalo se osobou,

síla vycházející z tvé vlastní původní síly

se proměnila v mentální mysl,
rozvinula se v mentální mysl,

aby byla zároveň tvým přítelem i nepřítelem.

Bůh to zařídil tak,

abychom mohli využít své zkušenosti
a schopnosti rozlišovat

k překonání vlivu mentální mysli

a získali zpět své vlastní Já.

"Odehrává se zde obrovská potřeba,

a také zneužívání,
protože je tahle potřeba vnucována jiným lidem.

Jak s tím přestat?

Prosím, Mooji, veď mě, pomoz mi z toho ven."

"Odehrává se zde obrovská potřeba,

a také zneužívání,
protože je tahle potřeba vnucována jiným lidem."

Řeknu ti,

že tím, že tohle sdílíš, mi ukazuješ,
že už jsi si toho vědoma.

Uvědomuješ si, že mysl na sebe bere tuhle podobu.

Ty nejsi mysl.

Takže když mysl takhle přijde,

ponechej si svou sílu u sebe,

jako svědek téhle hry mysli,

neztotožňuj se s myslí,
neupadni do jejích nástrah.

Zůstaň jednoduše jako svědek,
který je neutrální a který pochází od Boha,

nebuď jen tělesnou myslí,

která je tu, aby zničila tvou krásu a radost.

A musíš být velmi, velmi poctivá.

Musíš se na to moc a moc soustředit.

A pamatuj, že milost Boží je s tebou,

a že tohle je nejvyšší smysl tvého života.

Největší životní příležitost je překonat vliv

mentální, klamající stránky mysli.

Bůh je s tebou.

Proto jsem řekl: "Nedůvěřujte své mysli!"

Protože vás při nejbližší příležitosti podvede.

Na druhou stranu

je pro vás ale mysl velmi, velmi důležitá,

abyste ji překročili a získali zpět sami sebe,

abyste dosáhli posvátného stavu
probuzené bytosti.

Všichni tím musíme nějak projít.

Bůh tímto způsobem stvořil vesmír,

abychom všichni zažili hru duality,

hru dobra a zla, hru na špatné a dobré,
hru na spravedlnost a nespravedlnost,

hru věcí, kterým máme sklony důvěřovat,
které ale důvěryhodné nejsou,

abychom to zakusili,
ale přesto tento jed překonali.

Všechno tohle, a ať máte sebevíce starostí,

říká se, že: "Větší je ten,

který je uvnitř vás, než ten,
který je ve vnějším světě."

To znamená, že máš v sobě sílu,
ale musíš se o ni přihlásit.

Musíš se spojit s Božskou silou
a milostí ve svém srdci.

A není to těžké.

Všechny mé hovory
tě vlastně vedou k tomuto objevu.

"Prosím, Mooji, veď mě, pomoz mi tím projít.

Jsem ochotna a připravena
vzdát se téhle bolestné "hry",

ale zdá se, že je v tom něco,

čeho si stále nejsem vědoma."

To něco je v tom díky zvyku.

Protože mysl, ten podvodník,

ti může někdy slíbit věci,

které přitahují tvou duši.

Jsou to věci,
které ti slibují splnění tvých snů,

tužeb a představ na lidské úrovni.

Na tělesné úrovni ti nabízí potěšení,

ale nedokáží ti přinést štěstí.

Dokáží ti dát samotu, ale ne klid.

Dokáží ti dát úspěch na lidské úrovni,

ale ne konečné oproštění se
od pošetilostí světa.

Pamatuj si to.

"Odstraň prosím tuto nevědomost
a veď mě k hlubokému odevzdání."

Vše, co s tebou, Katjo, sdílím,
je o překonání nevědomosti,

o odstranění, zbavení se nevědomosti.

Ve skutečnosti

je Bůh dokonalý.

A semínko Boha uvnitř tebe,

Boží duch uvnitř tebe, je také dokonalý.

Nedokonalá je tvá osoba.

Častokrát se pokoušíme svou osobu zdokonalit.

To je dlouhá cesta, kterou Bůh také stvořil.

Mnoho lidí, díky silnému ztotožnění s osobou,

půjde touhle cestou zdokonalování osobnosti.

To je v pořádku. Tak to může být.
Bůh se o to postará.

Já ale říkám,
že Bůh je také dokonale uvnitř vás samých.

A proto raději než se pokoušet
zdokonalit nedokonalou osobu,

řekl bych, je na téhle cestě lepší

odstranit nevědomost o tom, kdo jste,

pak zjistíte, že Pravdu o tom,
kdo jste, sem nemusíte přinášet,

když totiž odstraníte závoj,
když roztáhnete závěs nevědomosti,

Pravda už tu je, aby se sama odhalila.

Naše hovory jsou jen o tomhle.

A jsou praktické.

Jsou zvládnutelné.

Jsou dosažitelné.
Ne, "dosáhnout" není to správné slovo.

Lze říci, že tohoto stavu je možné nabýt.

Vše, co hledáš, je už v tom nejvyšším smyslu

uvnitř tebe samé.

"S nejhlubší láskou,
Katja."

Na závěr bych rád něco řekl.

Velký súfijský světec zvaný Rúmí,

spousta lidí Rúmího zná,

řekl něco,
o co se velmi často ve svých promluvách dělím.

Řekl: "Klepal jsem na dveře."

Klepal na dveře.

"Pusťte mě dovnitř."
Klepal na dveře.

"Náhle se dveře otevřely

a já si uvědomil, že klepám zevnitř."

Když jsem to poprvé slyšel,
mělo to velký dopad.

V pravém smyslu už všichni uvnitř jsme.

Naše podstata náleží Bohu.

To, co jsme, je v harmonii s Bohem,

naší původní podstatou.

Když začneme a jsme nuceni
žít ve světě duality,

kde hraje roli tolik vlivů,

samozřejmě na to zapomeneme
a považujeme se za pouhé maso a krev,

za to, co z nás vytvořil svět a jeho učení.

A pak si v určité chvíli uvědomíme,

že všechno úsilí získat to, co máme,

v materiálním i fyzickém smyslu,

nám nepřineslo klid, štěstí ani naplnění.

A tak najednou stojíme před dveřmi
a klepeme [zvuk klepání] na dveře života.

"Prosím, pusť mě dovnitř.

Začalo to tu být chladné a opuštěné.

Prosím, pusť mě dovnitř. [zvuk klepání]
Prosím, otevři."

A dveře se otevřou.

Teprve když se dveře otevřou...
Což znamená,

že když klepete na dveře Boha svým srdcem,

Bůh vám je otevře.

Uvnitř už jste.

Otevření dveří vám ukáže:

"Ale vždyť už jsi zde, mé dítě," tohle říká.

Jak pošetilé. Stále jsi byl zde,

jen sis to v pravém smyslu neuvědomoval.

Zapomněl jsi, kdo jsi!

A představoval sis,
že jsi od své pravé podstaty vzdálený,

a trpěl jsi.

Ale tvé utrpení tě přivedlo zpátky sem,

klepeš na dveře a voláš: "Pusť mě dovnitř."

Musela přijít tahle zoufalost.

"Prosím, pusť mě dovnitř. Prosím, zachraň mě."

Dveře se otevřou a ty si uvědomíš:
"Já už jsem zde."

Otevření dveří je otevření milosti,

která odhalí tvou pravou podstatu.

Tato náročná a pro lidstvo nesnadná doba

nás nutí klepat na dveře.
[zvuk klepání]

"Pomoz nám. Pomoz mi.

Pomoz mi. Nechci zemřít."

Ten, kdo je svobodný a kdo nalezl Boha,

se smrti nebojí,

protože ví, že nemůže zemřít!

Tělo umře. Každé tělo umře!

Ale tvé tělo, to nejsi ty!

Každé tělo odejde.

Ale tvé tělo, to nejsi ty!

Když se jmenuješ John,

tvé tělo neví, že se jmenuje John.

Tělo je pouze prostředek,

nástroj sestrojený Bohem,

aby byl příbytkem ducha, duše.

Je to tedy s božským posvěcením,

že ve vás žije dech Boží,

že uvnitř vás je duch Boží.

Když je tento duch probuzen do vědomého stavu,

když jste si toho vědomi,

začínáte ve svém životě vzkvétat.

A jak říkám,
na životě je nádherné právě to,

že všichni můžeme vzkvétat
do ještě větší krásy,

do ještě hlubšího vědomí,

do vyššího uvědomění si Pravdy.

Tohle je Pravda, o které se říká,
že "vás osvobodí".

To znamená,
že vás probudí k vědomí vaší vlastní svobody,

jako dítě Boží

nebo, chcete-li, čisté vědomí.

Takže děkuji, děkuji, děkuji
za tuto příležitost

sdílet několik myšlenek a rad

a také za to, že jsi napsala

a dala nám možnost
se na tyto věci podívat

v době, kdy na to máme čas!

Teď máme čas.

Tato doba, kterou teď zažíváme,
nám byla nabídnuta, abychom jí využili,

a myslím si, že využít ji takto,
je jedním z nejlepších způsobů!

Nejlepší způsob využití času
je hledat Pravdu,

hledat Boha, hledat svou podstatu,

ať už to nazveme jakkoliv,
ale je to pouze jedna Pravda!

Takže pokračujte takhle dál.
Žehnám vám, žehnám vám, žehnám vám.

Čím více věříme, že jsme fyzický objekt,

tím pomalejší a těžší je naše cesta.

Čím více takhle přemýšlíte,
tím těžší to je.

Čím více si uvědomíte,

že se nějakým způsobem děje pochopení,

"Ani nevím, kdo ve skutečnosti jsem,

něco se prostě ve mně rozšiřuje

a je zde více radosti a prostoru.

Cítím větší lehkost a vlídnost.

Nebouřím se proti životu.

Miluji život! A miluji žití.

A stále více mi záleží na ostatních

a na mých nejbližších.

všichni najednou začínají být mými nejbližšími."

Přeji vám jen to nejlepší.
Děkuji za vaši pozornost a za váš čas.

Ať vám Bůh žehná. A uvidíme se příště.

Namasté.

Copyright © 2020 Mooji Media Ltd.
Všechna práva vyhrazena.

Žádná část tohoto záznamu nesmí být reprodukována

bez výslovného souhlasu Mooji Media Ltd.