Nejnudnější televize na světě...a proč je tak legračně návyková

Už jste asi slyšeli o pomalém jídle. A teď je tady pomalá....televize? V této vtipné přednášce norský televizní producent Thomas Hellum sdílí, jak on a jeho tým začali vysílat dlouhé nudné události, často živě - a našli uchvácené diváky. Pořady zahrnují 7 hodin dlouhou jízdu vlakem, 18 hodinovou rybářskou výpravu a 5,5 dne trvající plavbu trajektem podél pobřeží Norska. Výsledky jsou nejenom krásné, ale i fascinující. Opravdu.

Děkuji.

Mám jen 18 minut,

abych vysvětlil něco,
co trvá hodiny a dny,

takže bych měl asi začít.

Začněme klipem ze stanice
Al Jazeera.

Richard Gizbert: Norsko je země, která se
relativně málo dostává do hledáčku médií.

I volby z minulého týdne se odehrály
bez většího dramatu.

A to jsou norská média v kostce:

žádné velké drama.

Pár roků zpátky

se norský veřejný TV program NRK

rozhodl, že bude živě vysílat
záběry ze sedmi hodinové jízdy vlakem -

sedm hodin jednoduchého záznamu,

vlak valící se po kolejích.

Norové, více než milion z nich,
to podle statistik milovali.

Zrodil se nový typ televizní reality show

a jde proti všem pravidlům
televizní zábavy.

Není tam žádná dějová linie, žádný scénář,

žádné drama, žádné vyvrcholení,

a jmenuje se to "Pomalá TV".

Poslední dva měsíce

pozorovali Norové plavbu lodí
podél pobřeží,

kde je opravdu hodně mlhy.

Vedení Norské národní vysílací služby

zvažují celonárodní vysílání noci pletení.

Zní to nudně,

protože to nudné je,

ale něco na tomto TV experimentu

Nory pohltilo.

Tak jsme vyslali Marcela Pizarra do Osla,

aby zjistil, co to je, ale prvně varování:

Diváci mohou některé z obrázků
následující zprávy shledat nudnými.

(Smích)

Thomas Hellum: A pak následuje
8 minutový příběh na Al Jazeeře

o divném TV programu v malém Norsku.

Al Jazeera. CNN. Jak jsme se tam dostali?

Musíme se vrátit zpět do roku 2009,

kdy jeden z mých kolegů
dostal skvělý nápad.

Kde dostáváte nejčastěji nápady?

V kantýně.

Navrhl, proč neuděláme rádiový program

ke dni německé invaze
do Norska v roce 1940.

Povyprávíme příběh přesně ve stejný čas,
jak v tu noc probíhal.

Wow! Skvělý nápad, až na to, že to

bylo jen pár týdnů před dnem invaze.

A tak jsme seděli v kantýně a diskutovali,

jaké další příběhy můžeme vyprávět tak,
jak se vyvíjí?

Jaké další věci trvají dlouho?

Tak jednoho z nás napadl vlak.

Tehdy měla Bergenská železnice své
stoleté výročí.

Vede ze západního Norska do východního

a trvá to stejnou dobu jako před 40 lety,

přes sedm hodin. (Smích)

Takže jsme odchytli naše editory v Oslu
a řekli jim,

že chceme udělat dokument
o Bergenské železnici

a že jej chceme udělat v plné délce,

a odpověď byla,

"Ano, a jak dlouho bude
program trvat?"

"No, v plné délce," odpověděli jsme.

"Ano, ale my máme
na mysli ten program."

Tam a zpátky.

Naštěstí pro nás, se s námi dobře zasmáli,

takže jednoho krásného dne v září,

jsme spustili program, o kterém jsme si
mysleli, že bude trvat 7 hodin a 4 minuty.

Nakonec trval 7 hodin a 14 minut

díky selhání signálu na poslední stanici.

Měli jsme čtyři kamery,

tři namířené ven, na krásnou přírodu.

Nějaké povídání s hosty, nějaké informace.

(Video) vlakové hlášení:
Příští stanice Haugastol.

TH: To je zhruba všechno,

ale samozřejmě

160 tunelů nám poskytlo příležitost
vysílat něco z archivu.

Vypravěč (v norštině): Trocha flirtování,
než se stráví jídlo.

Poslední úsek před dosažením našeho cíle.

Projeli jsme stanici Mjolfjell.

Pak další tunel.

(Smích)

TH: No a pomysleli jsme si, ano,
máme skvělý program.

Bude vyhovovat dvěma tisícům
fanoušků vlaků v Norsku.

Odvysílali jsme jej v listopadu 2009.

Byl mnohem populárnější.

Tohle je 5 největších norských TV
programů v běžný pátek,

a když se podíváte na NRK2 tady,

podívejte se, co se stalo, když
vysílali program o Bergenské železnici:

1,2 milionu Norů se dívalo
na část tohoto programu.

(Potlesk)

A další vtipná věc:

Když moderátorka na našem hlavním kanálu

poté, co řekla svou zprávu, uvedla

"A na našem druhém programu

dorazil vlak skoro do stanice Myrdal,"

tisíce lidí přepnuly na vlak

na našem druhém programu.
(Smích)

Byl to také obrovský úspěch
na sociálních médiích.

Bylo tak pěkné vidět tisíce
uživatelů Facebooku a Twittru

diskutovat o tom samém výhledu,

povídat si jeden se druhým, jako by byli
společně v tom vlaku.

Obzvláště se mi libí tohle.
Je to 76 letý muž.

Sledoval celý program

a na poslední stanici se postaví, aby
zvedl svoje domnělé zavazadlo,

ale jeho hlava narazí do garnyže

a on zjistí, že je ve svém vlastním
obývacím pokoji.

(Potlesk)

Takže je to silná a živá TV.

436 minut páteční noci

a během té první noci,

první zpráva z Twitteru:
proč být zbabělec?

Proč se zastavit na 436,
když to můžeme rozšířit

na 8.040, minutu po minutě,

a udělat tak ikonický výlet po Norsku,

pobřežní plavbu Hurtigruten
z Bergentu do Kirkenes,

téměř 3.000 kilometrů pokrývajících
většinu našeho pobřeží.

Má 120 letou velmi zajímavou
historii

a doslova se podílí
na životě a smrti podél pobřeží.

Takže jen týden po Bergenské železnici,

jsme oslovili Hurtigrutenskou společnost
a začali jsme plánovat náš další program.

Chtěli jsme udělat něco odlišného.

Bergenská železnice byl
program ze záznamu.

Takže když jsme seděli ve střižně,

koukali se na obrázek -
to je stanice Al -

a uviděli jsme reportéra.

Zavolali jsme jej, oslovili jsme jej

a pak, když jsme opustili stanici,

vyfotil si nás a zamával na kameru,

a my si pomysleli,

co kdyby více lidí vědělo,
že jsme ve vlaku?

Ukázalo by se více lidí?

Jak by to vypadalo?

Takže jsme se rozhodli, že příští
projekt bude naživo.

Chtěli jsme obrázek nás ve fjordu a
na obrazovce ve stejný čas.

Nebylo to poprvé, kdy NRK bylo
na palubě lodi.

Toto je z roku 1964,

kdy techničtí manažeři měli
obleky a kravaty

a NRK navezlo všechno své vybavení
na palubu lodi

a ze 200 metrů od pobřeží
vysílalo signál zpět,

a pak ve strojovně hovořili se strojařem,

a na palubě měli skvělou zábavu.

Takže by to nebylo poprvé na lodi.

Ale 5 a půl dne v kuse, naživo,
to jsme potřebovali pomoc.

A zeptali jsme se diváků, co chcete vidět?

Co chcete, abychom natočili?
Jak chcete, aby to vypadalo?

Chcete, abychom vytvořili internetovou
stránku? Co na ní chcete mít?

A pár odpovědí jsme dostali,

a tyto nám pomohly postavit ten program.

Takže v červnu 2011

se 23 z nás nalodilo
na Hurtigrutenskou pobřežní loď

a vyrazili jsme.

(Hudba)

Mám pár velmi silných zážitků z tohoto
týdne, a všechny jsou o lidech.

Například tento chlapík,

je výzkumným vedoucím
na univerzitě v Tromso.

(Smích)

A ukáži Vám kus látky,

tento.

To je další silná vzpomínka.

Patří chlapíkovi jménem Erik Hansen.

A lidi jako jsou tito dva,
se chopili našeho programu

a společně s tisíci dalších
podél trasy,

udělali z programu to, čím se stal.

Vytvořili všechny příběhy.

To je Karl. Je v deváté třídě.

Na transparentu je:
"Přijdu zítra trošku pozdě do školy".

Měl být ve škole v 8 ráno.

Přišel až v 9 a nedostal
od učitele poznámku,

protože učitel se díval na náš program.

(Smích)

Jak jsme to udělali?

Zabrali jsme si konferenční místnost
na palubě Hurtigrutenu.

A proměnili ji v televizní velín.

Všechno fungovalo, samozřejmě,

a pak jsme sebou vzali 11 kamer.

Toto je jedna z nich.

To je můj nákres z února

a když dáte takový návrh profesionálům

v Norské veřejnoprávní
vysílací společnosti NRK,

dostanete zpátky super věc.

A s některými velmi kreativními řešeními.

(Video) vypravěč (v norštině):
Jeď s tím nahoru a dolů.

Toto je teď nejdůležitější norská vrtačka.

Reguluje výšku přední kamery

jedné z 11, které zachycují
skvělé záběry z lodi.

8 drátů drží kameru v klidu.

Kameraman: Pracuji na různých řešeních.

Jsou to jen nástroje
užívané v různém kontextu.

TH: Tady je další kamera.
Normálně se používá na sporty.

Umožnila nám pořídit obrázky lidí

vzdálených 100 km,

jako třeba tento. (Smích)

Lidé nám volali a ptali se,
jak se tomu muži daří?

Daří se mu dobře. Všechno dobře dopadlo.

Taky jsme mohli pořídit záznam lidí,
kteří nám mávali,

lidí podél cesty, těch tisíců

a všichni měli v ruce telefon.

Když je zaberete a oni dostanou zprávu:

"Tati teď jsme v TV",
a oni začnou mávat zpět.

To bylo mávání v TV
po 5 a půl dne,

a lidé jsou tak šťastní,

když mohou poslat hezkou zprávu
svým milovaným.

Byl to také obrovský úspěch
v sociálních médiích.

Poslední den jsme se potkali
s Jejím Veličenstvem královnou Norska

a Twitter to ani nemohl zvládnout.

A ani my, na webu

jsme v průběhu týdne
odvysílali více než 100 let videa

148 národům

a ty stránky jsou tam stále
a budou tam i nadále, vlastně navěky,

protože Hurtigruten byl vybrán

na norský seznam UNESCO dokumentů

a také je v Guinnessově knize rekordů

jako nejdelší dokument.

(Potlesk)

Děkuji.

Ale je to dlouhý program,

někteří viděli jen jeho část,
jako třeba předseda vlády.

Někteří viděli trošku více.

Stojí tu: "Svou postel jsem
nepoužil 5 dní".

Je mu 82 a skoro nespal.

Pokračoval ve sledování,
protože se něco mohlo přihodit,

ačkoli se to většinou nestalo. (Smích)

Zde je číslo diváků podél cesty.

Můžete vidět známý Trollfjord

a den poté, vrekord pro NRK2.

Pokud se podíváte na 4 největší TV kanály
v Norsku v průběhu června 2011,

budou vypadat takto,

a jako televiznímu producentovi je mi
potěšením umístit Hurtigruten na vrchol.

Vypadá to takto:

3,2 miliony Norů
sledovali část tohoto programu

a to je nás jen 5 milionů.

Dokonce i pasažéři na palubě
Hurtiguretnské pobřežní lodi -

(Smích) -

raději sledovali televizi místo toho,
aby se otočili o 90 stupňů

a dívali se z okna.

Bylo nám dovoleno stát se součástí
obývacích pokojů

s tímto podivným TV programem,

s hudbou, přírodou, lidmi.

Pomalá TV je teď v kurzu

a my se začínáme porozhlížet po
dalších věcech, o kterých by mohla být.

Takže bychom mohli vybrat něco dlouhého a
udělat z toho téma,

tak jako s železnicí nebo s Hurtigrutenem,

nebo bychom si mohli vzít téma
a udělat je dlouhé.

To je náš poslední projekt.
Je to peep show.

Je to 14 hodinové sledování ptáků
na TV obrazovce,

ve skutečnosti 87 dní na internetu.

Máme 18 hodin živého chytání lososů.

Ve skutečnosti trvalo 3 hodiny
než jsme chytili první rybu,

to je vcelku pomalé.

Udělali jsme 12 hodinovou plavbu člunem
nádherným kanálem Telemark,

udělali jsme další jízdu vlakem
po severní železnici,

a protože to nešlo udělat živě, udělali
jsem to ve čtyřech ročních obdobích,

abychom poskytli divákovi
jinou zkušenost po cestě.

Náš další projekt nám přinesl i pozornost
mimo Norsko.

Toto je z pořadu Colbert Report
na TV programu Comedy Central.

(Video) Stephen Colbert: Sleduji velmi
populární program z Norska

jmenuje se "Národní noc palivového dříví",

který byl převážně o lidech v parcích,
jak si povídají a sekají dřevo v lesích,

a pak 8 hodin ohně hořícího v krbu.
(Smích)

Zcela to zničilo jiné přední
norské programy

jako "Takže si myslíš,
že můžeš pozorovat barvu schnout"

a "Neuvěřitelný ledovcový závod".

A teď to hlavní, skoro
20 procent Norů si to pustilo,

20 procent.

TH: Když může být oheň
a sekání dříví tak zajímavé,

proč ne pletení?

Takže v našem dalším projektu

jsme použili více než 8 hodin, abychom
naživo došli od ovce ke svetru,

a k Jimmy Kimmelovi na stanici ABC,

líbilo se mu to.

(Hudba)

(Video) Jimmy Kimmel: Dokonce i lidé
přímo v programu usínají,

a potom všem,
pletači dokonce selhali

v pokoření světového rekordu.

Neuspěli,

ale pamatujte si staré norské přísloví:

Nezáleží na tom, jestli vyhrajete
nebo prohrajete.

Popravdě, na nezáleží na ničem a
smrt si přijde pro nás všechny.

(Smích)

TH: Přesně. Takže proč toto vyčnívá?

Je to tak absolutně odlišné
od ostatních TV programů.

Bereme diváka na cestu, která
probíhá přímo teď, v přímém přenosu,

a divák skutečné cítí pocit, že tam je,

skutečně je ve vlaku, na lodi,

a plete s ostatními,

a podle mne důvod, proč tomu tak je,

je že jsme neměnili tok času.

Je důležité, že neupravujeme
časovou linku

a je také důležité,
že pomalou TV děláme o něčem,

čemu všichni mohou rozumět,
čemu může divák rozumět

a co má nějak kořeny v naší kultuře.

Toto je obrázek z minulého léta,

kdy jsme opět cestovali
podél pobřeží po 7 týdnů.

A samozřejmě je to hodně o plánování,
hodně o logistice.

Takže toto je pracovní plán
pro 150 lidí na uplynulé léto,

ale důležitější je to, co neplánujete.

Nenaplánujete, co se přihodí.

Vy jen musíte vzít s sebou kamery.

Je to jako sportovní událost.

Vybalíte je a čekáte, co se bude dít.

No a to je ve skutečnosti
celý scénář

pro Hurtigruten, 134 hodin,
napsáno na jedné stránce.

Když jsme opouštěli Bergen,
nevěděli jsme nic více.

Takže musíte nechat diváky,
aby si příběhy vytvořili sami

a ukážu Vám příklad.

Toto je z minulého léta,

a jako televizní producent můžu říct,

je to pěkný obrázek, ale teď
můžete přejít ke druhému.

Nicméně toto je pomalá TV,

takže musíte ponechat tento obrázek
dokud vám z něj nebude špatně,

a pak jej ponecháte ještě o chvilku déle,

a když už ho ponecháte tak dlouho,

jsem si jistý, že někteří
si už všimli krávy.

Někteří z vás viděli vlajku.

Někteří začali přemýšlet, jestli je
farmář doma.

Odešel? Dívá se teď na tu krávu?

A kam ta kráva jde?

Jde mi o to, že čím déle tam
ponecháte ten obrázek,

a my ho nechali 10 minut,

začnete si ve vlastní hlavě
vymýšlet příběh.

To je Pomalá TV.

Takže my si myslíme, že pomalá TV je
pěkný způsob vyprávění TV příběhu

a myslíme si, že v tom můžeme pokračovat,

ne moc často, jednou nebo dvakrát do roka,
abychom udrželi pocit výjimečné události.

Také si myslíme,
že dobrá myšlenka pro Pomalou TV

je ta, u které lidé říkají:

"Ale ne, to nemůžete dát do televize."

Když se lidé usmívají, tak
to může být velmi dobrá pomalá myšlenka,

nakonec, život je nejlepší,
když je trošku divný.

Děkuji.

(Potlesk)