Return to Video

Dělat nemožné, prořezat se strachem | Dan Meyer | TEDxMaastricht

  • 0:08 - 0:10
    Děkuji vám.
  • 0:16 - 0:21
    Byl kdysi v Indii jeden král, maharádža,
    který ke svým narozeninám vydal dekret,
  • 0:21 - 0:24
    aby každá hlava každé vesnice
    přinesla dar hodný krále.
  • 0:24 - 0:28
    Někteří přinesli nejjemnější hedvábí,
    jiní přinesli přenádherné meče,
  • 0:28 - 0:29
    další přinesli zlato.
  • 0:29 - 0:33
    Na konec řady se postavil
    velmi vrásčitý, malý a starý muž,
  • 0:33 - 0:37
    který ze své vesnice urazil
    po moři několikadenní cestu.
  • 0:37 - 0:41
    A jak tak šel, králův syn se ho zeptal:
    „Jaký dar přinášíš králi?“
  • 0:41 - 0:45
    A ten starý muž pomaličku
    otevřel dlaň a odhalil
  • 0:45 - 0:50
    přenádhernou lasturu, která vířila
    fialovou a žlutou, červenou a modrou.
  • 0:50 - 0:51
    A králův syn se divil:
  • 0:51 - 0:54
    „To není dar hodný krále!
    Co je toto za dárek?“
  • 0:55 - 0:57
    Starý muž k němu pomalu vzhlédl a řekl:
  • 0:58 - 1:01
    „Dlouhá cesta… součást daru.“
  • 1:01 - 1:03
    (Smích)
  • 1:03 - 1:06
    Za několik okamžiků
    vám dám dar.
  • 1:06 - 1:08
    Dar, o kterém věřím,
    že je to dar hodný šíření.
  • 1:08 - 1:10
    Ale než tak učiním,
    dovolte mi ukázat vám
  • 1:10 - 1:12
    mou dlouhou cestu.
  • 1:12 - 1:14
    Jako většina z vás jsem do života
  • 1:14 - 1:15
    vykročil jako malé dítě.
  • 1:15 - 1:17
    Kolik z vás začínalo jako malé dítě?
  • 1:17 - 1:19
    Kdo se narodil mladý?
  • 1:19 - 1:20
    Zhruba polovina… Dobrá.
  • 1:21 - 1:22
    (Smích)
  • 1:22 - 1:25
    A ten zbytek, co s vámi?
    Narodili jste se dospělí?
  • 1:25 - 1:28
    Hochu, chci vidět tvou mámu!
  • 1:28 - 1:29
    Ty mi povídej o nemožném!
  • 1:31 - 1:35
    Jako malý kluk jsem byl
    vždy fascinován nemožným.
  • 1:36 - 1:39
    Dnes je den,
    na který jsem se těšil mnoho let,
  • 1:39 - 1:41
    protože je to den, kdy se pokusím
  • 1:41 - 1:44
    o nemožné přímo před vašima očima.
  • 1:44 - 1:45
    Právě tady na TEDxMaastricht.
  • 1:46 - 1:48
    Začnu tím,
  • 1:49 - 1:51
    že vám prozradím konec:
  • 1:51 - 1:53
    Dokážu vám,
  • 1:53 - 1:55
    že nemožné není nemožné.
  • 1:55 - 1:58
    A skončím tím,
    že vám dám dar hodný šíření:
  • 1:58 - 2:01
    Ukážu vám, že i ve svém životě
    můžete dělat nemožné.
  • 2:03 - 2:05
    Při své honbě za nemožným
    jsem zjistil, že existují dvě věci,
  • 2:05 - 2:08
    které mají společné
    všichni lidé na světě.
  • 2:08 - 2:10
    Každý se něčeho bojíme –
  • 2:10 - 2:12
    a každý máme své sny.
  • 2:13 - 2:18
    Při své honbě za nemožným
    jsem objevil tři věci,
  • 2:18 - 2:20
    které mě během let
  • 2:20 - 2:23
    přiměly dělat nemožné:
  • 2:24 - 2:27
    Dodgeball, hezky česky „vybíjená“,
  • 2:27 - 2:28
    Superman
  • 2:28 - 2:29
    a komár.
  • 2:29 - 2:31
    To jsou má tři klíčová slova.
  • 2:31 - 2:34
    Teď víte, proč v životě
    dosahuji nemožných věcí.
  • 2:34 - 2:36
    Vezmu vás nyní na svou cestu,
  • 2:36 - 2:39
    od strachu ke snům,
  • 2:39 - 2:41
    od slov k mečům,
  • 2:41 - 2:43
    od vybíjené
  • 2:43 - 2:44
    přes Supermana
  • 2:44 - 2:45
    až k tomu komárovi.
  • 2:46 - 2:47
    A doufám, že vám ukážu,
  • 2:47 - 2:50
    jak v životě dělat nemožné.
  • 2:52 - 2:55
    4. říjen 2007.
  • 2:56 - 2:58
    Srdce mi bušilo jak splašené
    a kolena se třásla,
  • 2:58 - 2:59
    jak jsem kráčel po pódiu
  • 2:59 - 3:01
    v Sanders Theatre
  • 3:01 - 3:03
    na Harvardově univerzitě,
    abych převzal
  • 3:03 - 3:06
    Ig Nobelovu cenu za medicínu pro rok 2007
  • 3:06 - 3:09
    za výzkumný článek,
    jehož jsem spoluautorem,
  • 3:09 - 3:10
    nazvaný „Polykání mečů…
  • 3:10 - 3:12
    … a jeho vedlejší účinky“.
  • 3:12 - 3:13
    (Smích)
  • 3:14 - 3:18
    Byl zveřejněn v malém odborném časopise,
    který jsem nikdy předtím nečetl:
  • 3:18 - 3:20
    British Medical Journal.
  • 3:21 - 3:25
    Pro mě to bylo splnění nemožného snu.
  • 3:25 - 3:28
    Nečekané překvapení
    pro někoho, jako jsem já.
  • 3:28 - 3:31
    Pocta, kterou nikdy nezapomenu.
  • 3:31 - 3:35
    Nebyl to ale ten nejpamětihodnější
    okamžik mého života.
  • 3:36 - 3:38
    4. října 1967
  • 3:38 - 3:40
    toto vyděšené, stydlivé,
    hubené a neprůbojné dítě
  • 3:41 - 3:43
    trpělo nesmírnými obavami.
  • 3:43 - 3:46
    Jakmile mělo vyjít na pódium,
  • 3:46 - 3:47
    srdce se mu splašilo
  • 3:48 - 3:49
    a kolena se mu třásla.
  • 3:50 - 3:52
    Jakmile otevřelo pusu –
  • 3:56 - 3:58
    slova prostě nešla ven.
  • 3:58 - 4:00
    Stálo tam utopené v slzách,
  • 4:01 - 4:02
    znehybněné panikou,
  • 4:02 - 4:04
    ztuhlé strachem.
  • 4:04 - 4:06
    Ten vyděšený, stydlivý,
    hubený a neprůbojný kluk
  • 4:06 - 4:08
    trpěl mnoha strachy.
  • 4:09 - 4:10
    Bál se tmy
  • 4:11 - 4:12
    a bál se výšek,
  • 4:12 - 4:13
    bál se pavouků a hadů…
  • 4:13 - 4:15
    Bojí se tu někdo pavouků a hadů?
  • 4:15 - 4:17
    Jasně, pár vás tu je…
  • 4:17 - 4:19
    Bál se vody a žraloků…
  • 4:19 - 4:22
    I doktorů a sestřiček a zubařů,
  • 4:22 - 4:25
    bál se jehel a vrtaček a všeho ostrého.
  • 4:25 - 4:27
    Ale víc než čehokoli jiného se bál
  • 4:27 - 4:28
    lidí.
  • 4:29 - 4:32
    Ten vyděšený, stydlivý,
    hubený a neprůbojný hoch
  • 4:32 - 4:33
    jsem byl já.
  • 4:33 - 4:36
    Bál jsem se selhání a odmítnutí,
  • 4:37 - 4:40
    měl jsem nízké sebevědomí
    a komplex méněcennosti.
  • 4:40 - 4:43
    A taky něco, o čem jsme tehdy
    ani nevěděli, že to vůbec existuje:
  • 4:43 - 4:45
    úzkostná sociální fobie.
  • 4:45 - 4:49
    Protože jsem se tolik bál,
    ve škole mě zlobili a mlátili mě.
  • 4:49 - 4:52
    Posmívali se mi a nadávali mi.
    Nikdy mi nedovolili zapojit se
  • 4:52 - 4:54
    do jejich dětských her.
  • 4:55 - 4:58
    No, byla tu jedna hra,
    kterou mi dovolili hrát.
  • 4:58 - 4:59
    Vybíjenou.
  • 5:00 - 5:01
    A nebyl jsem zrovna dobrý vybíječ.
  • 5:02 - 5:04
    Agresoři na mě křikli jménem,
  • 5:04 - 5:06
    já jsem vzhlédl a už jsem viděl balon,
  • 5:06 - 5:08
    jak letí k mé tváři nadzvukovou rychlostí:
  • 5:08 - 5:10
    bum, bum, bum!
  • 5:11 - 5:13
    Pamatuju si na spoustu dní,
    jak běžím domů ze školy,
  • 5:13 - 5:18
    jak zarudlá tvář mi brní
    a v uších červených mi zvoní,
  • 5:18 - 5:21
    jak v oku mě pálí slza
  • 5:21 - 5:24
    a v uších mi hoří jejich slova.
  • 5:24 - 5:25
    A kdokoli kdy řekl, že:
  • 5:25 - 5:29
    „Klacky a kameny mi mohou zlámat kosti,
    ale slova mi nikdy neublíží…“
  • 5:29 - 5:30
    Byla to lež.
  • 5:30 - 5:32
    Slova mohou řezat jako nože.
  • 5:32 - 5:34
    Slova mohou bodat jako meče.
  • 5:34 - 5:36
    Slova mohou zanechat rány tak hluboké,
  • 5:36 - 5:38
    že je nikdo neuvidí.
  • 5:38 - 5:41
    Trpěl jsem strachy.
    A slova byla mým nejhorším nepřítelem.
  • 5:41 - 5:42
    A jsou pořád.
  • 5:43 - 5:45
    Měl jsem ale také sny.
  • 5:45 - 5:48
    Doma jsem se zavíral
    s komiksy se Supermanem
  • 5:48 - 5:50
    a četl jsem knížky o Supermanovi
  • 5:50 - 5:53
    a snil jsem o tom, že jednou budu
    superhrdina, jako je Superman.
  • 5:53 - 5:56
    Chtěl jsem bojovat
    za pravdu a spravedlnost,
  • 5:56 - 5:59
    chtěl jsem bojovat
    proti zlotřilcům a kryptonitu,
  • 5:59 - 6:03
    chtěl jsem létat po světě a vykonávat
    superhrdinské skutky a zachraňovat životy.
  • 6:03 - 6:06
    Také mě fascinovaly věci,
    které byly reálné.
  • 6:06 - 6:09
    Četl jsem Guinnessovu knihu rekordů
    a Ripleyho Věřte nevěřte.
  • 6:09 - 6:13
    Kdo jste četli Ripleyho nebo
    Guinnesovu knihu rekordů?
  • 6:13 - 6:14
    Miluju ty knížky!
  • 6:14 - 6:16
    Viděl jsem, jak lidé
    dělají opravdové činy.
  • 6:16 - 6:18
    A řekl jsem si: Já chci taky!
  • 6:18 - 6:19
    Když mě ti tyrani ve škole
  • 6:19 - 6:21
    nenechají zapojit se do jejich her,
  • 6:21 - 6:23
    chci dělat opravdová kouzla,
    opravdové superčiny.
  • 6:23 - 6:27
    Chci dělat něco opravdu pozoruhodného,
    co oni nedokážou.
  • 6:27 - 6:29
    Chci najít důvod svého bytí, své poslání,
  • 6:29 - 6:31
    chci vědět, že můj život má smysl,
  • 6:31 - 6:33
    chci udělat něco neuvěřitelného,
    abych změnil svět;
  • 6:33 - 6:37
    chci dokázat,
    že nemožné není nemožné.
  • 6:38 - 6:40
    Přeskočme o deset let vpřed.
  • 6:40 - 6:43
    Toto je týden před mými 21. narozeninami.
  • 6:43 - 6:47
    Ten den se staly dvě věci,
    které mi navždy změnily život.
  • 6:47 - 6:49
    Žil jsem v Tamil Nadu v jižní Indii.
  • 6:50 - 6:51
    Byl jsem tam jako misionář
  • 6:51 - 6:53
    a můj mentor a blízký přítel se mě zeptal:
  • 6:53 - 6:55
    „Máš thromy, Danieli?“
  • 6:55 - 6:57
    A já na to: „Thromy?
    Co jsou thromy?“
  • 6:57 - 7:00
    A on: „Thromy jsou tvé hlavní životní cíle.
  • 7:00 - 7:05
    Jsou kombinací snů a cílů.
    Jako… Kdybys mohl
  • 7:05 - 7:07
    dělat cokoli chceš,
    jít kamkoli chceš,
  • 7:07 - 7:08
    být kýmkoli chceš být,
  • 7:08 - 7:10
    kam bys šel?
    Co bys dělal?
  • 7:10 - 7:11
    Kdo bys byl?“
  • 7:11 - 7:14
    Řekl jsem: „To nemůžu udělat!
    Jsem strašpytel, tolik se bojímí!“
  • 7:14 - 7:18
    Té noci jsem si vytáhl karimatku
    na střechu bungalovu,
  • 7:18 - 7:19
    lehl si pod hvězdy
  • 7:19 - 7:22
    a pozoroval, jak netopýři loví komáry.
  • 7:22 - 7:26
    A přemýšlel jsem jen
    o thromech, snech a cílech,
  • 7:26 - 7:28
    a taky o tyranech z vybíjené.
  • 7:29 - 7:31
    Probudil jsem se za pár hodin.
  • 7:31 - 7:34
    Srdce mi bilo jako splašené.
    Kolena se mi třásla.
  • 7:34 - 7:36
    Tentokrát nikoli strachem.
  • 7:36 - 7:38
    Celé tělo se mi zmítalo v křečích.
  • 7:38 - 7:40
    A dalších pět dní
  • 7:40 - 7:44
    jsem na smrtelné posteli bojoval o život,
    střídavě při vědomí a v bezvědomí.
  • 7:44 - 7:48
    Mozek mi hořel čtyřicítkou horečkou.
    Malárie.
  • 7:48 - 7:52
    Kdykoli jsem byl při vědomí,
    dokázal jsem přemýšlet jen o thromech.
  • 7:52 - 7:54
    Přemýšlel jsem:
    „Co si se životem počnu?“
  • 7:54 - 7:56
    Nakonec, noc před mými 21. narozeninami,
  • 7:56 - 7:58
    v momentu náhlého osvícení,
  • 7:58 - 8:00
    jsem si uvědomil…
  • 8:00 - 8:02
    Uvědomil jsem si, že maličký komár,
  • 8:03 - 8:05
    Anopheles Stephensi,
  • 8:05 - 8:07
    že ten maličký komár,
  • 8:07 - 8:08
    který váží méně než 5 mikrogramů,
  • 8:08 - 8:10
    méně než zrnko soli,
  • 8:10 - 8:13
    že ten komár složil na lopatky
    80kilového chlapa.
  • 8:13 - 8:15
    Pochopil jsem, že je to můj kryptonit.
  • 8:15 - 8:17
    A pak jsem si uvědomil:
    Ne, ne, nemůže za to komár.
  • 8:17 - 8:19
    To ten maličký parazit
    uvnitř komára,
  • 8:19 - 8:23
    Plasmodium Falciparum,
    zabije ročně přes milion lidí.
  • 8:24 - 8:26
    A uvědomil jsem si:
    Ne, ne, je to ještě menší.
  • 8:26 - 8:29
    Ale mně to připadá mnohem větší.
  • 8:29 - 8:30
    Pochopil jsem,
  • 8:30 - 8:31
    že právě strach byl můj kryptonit,
  • 8:31 - 8:32
    můj parazit,
  • 8:32 - 8:35
    který mě celý život mrzačil a ochromoval.
  • 8:35 - 8:38
    Víte, je rozdíl mezi
    nebezpečím a strachem.
  • 8:38 - 8:40
    Nebezpečí je opravdové.
  • 8:40 - 8:42
    Strach je naše volba.
  • 8:42 - 8:44
    Uvědomil jsem si, že mám na výběr:
  • 8:44 - 8:48
    Mohl bych žít ve strachu
    a tu noc zemřít vyčerpáním;
  • 8:49 - 8:52
    nebo můžu strach uložit k ledu
  • 8:52 - 8:56
    a dosáhnout svých snů
    a odvážit se konečně žít.
  • 8:57 - 9:00
    A popravdě řečeno,
    na smrtelné posteli se děje něco,
  • 9:00 - 9:04
    že když čelíte smrti, opravdu strašně moc
    chcete začít doopravdy žít.
  • 9:04 - 9:07
    Ačkoli všichni jednou umřeme,
    ne všichni doopravdy žijeme.
  • 9:08 - 9:10
    Žijeme ve smrti.
  • 9:10 - 9:12
    A když už víte, jak zemřít,
  • 9:12 - 9:13
    najednou víte, jak opravdu žít.
  • 9:13 - 9:15
    Rozhodl jsem se té noci
  • 9:15 - 9:16
    změnit svůj příběh.
  • 9:17 - 9:18
    Nechtěl jsem zemřít.
  • 9:18 - 9:20
    Odříkal jsem modlitbičku:
  • 9:20 - 9:22
    „Dobrý bože, dožiju-li se
    svých 21. narozenin,
  • 9:22 - 9:25
    nenechám se už nikdy
    ovládat svým strachem.
  • 9:25 - 9:27
    Uložím své strachy k ledu
  • 9:27 - 9:30
    a budu dosahovat svých snů,
  • 9:30 - 9:31
    chci změnit svůj postoj,
  • 9:31 - 9:34
    chci v životě dosáhnout
    něčeho neuvěřitelného,
  • 9:34 - 9:36
    chci najít své poslání
    a důvod svého bytí.
  • 9:36 - 9:39
    Chci vědět, že nemožné není nemožné.“
  • 9:39 - 9:43
    Nepovím vám, jestli jsem tu noc přežil.
    Zkuste si na to přijít sami.
  • 9:43 - 9:44
    (Smích)
  • 9:44 - 9:47
    Té noci jsem vytvořil seznam
    svých prvních 10 thromů:
  • 9:47 - 9:50
    Chtěl jsem navštívit velké kontinenty,
  • 9:50 - 9:52
    prohlédnout si 7 divů světa,
  • 9:52 - 9:53
    naučit se spoustu jazyků,
  • 9:53 - 9:55
    žít na opuštěném ostrově,
  • 9:55 - 9:56
    žít na lodi uprostřed oceánu,
  • 9:56 - 9:59
    žít v Amazonii s kmenem indiánů,
  • 9:59 - 10:01
    vylézt na vrcholek nejvyšší švédské hory,
  • 10:01 - 10:03
    vidět Mt. Everest při východu slunce,
  • 10:03 - 10:05
    pracovat v hudební branži v Nashvillu,
  • 10:05 - 10:07
    pracovat v cirkusu
  • 10:07 - 10:09
    a vyskočit z letadla.
  • 10:09 - 10:12
    Během dalších dvaceti let jsem si
    většinu těch thromů odškrtl.
  • 10:12 - 10:15
    Pokaždé, když jsem
    odškrtl nějaký throme,
  • 10:15 - 10:18
    připsal jsem dalších 5 nebo 10
    a seznam tak rostl a rostl.
  • 10:19 - 10:23
    Sedm let jsem žil
    na malém ostrůvku na Bahamách.
  • 10:23 - 10:25
    Zhruba sedm let života
  • 10:25 - 10:27
    ve slaměné chýši.
  • 10:29 - 10:34
    K jídlu jsem si lovil žraloky a rejnoky,
    jediný živáček na ostrově,
  • 10:34 - 10:36
    v bederní roušce.
  • 10:37 - 10:39
    Musel jsem se naučil plavat se žraloky.
  • 10:39 - 10:41
    Odsud jsem se přestěhovat do Mexika
  • 10:41 - 10:45
    a potom k povodí Amazonky v Ekvádoru,
  • 10:45 - 10:48
    místa Pujo Pongo, kde jsem
    žil s místním kmenem.
  • 10:48 - 10:52
    A krůček po krůčku mi
    mé thromy zvyšovaly sebevědomí.
  • 10:52 - 10:55
    Přesunul jsem se do hudební branže
    v Nashvillu a pak ve Švédsku,
  • 10:55 - 10:58
    přestěhoval jsem se do Stockholmu
    a dělal hudbu tam.
  • 10:58 - 11:02
    Vylezl jsem na vrcholek Mt. Kebnekaise,
    vysoko nad polárním kruhem.
  • 11:03 - 11:05
    Naučil jsem se klaunské triky,
  • 11:05 - 11:06
    žonglování,
  • 11:06 - 11:07
    chůzi na chůdách,
  • 11:07 - 11:10
    jízdu na jednokolce,
    polykání ohně i skla.
  • 11:10 - 11:14
    A v roce 1997 jsem se doslechl,
    že už je jen necelý tucet polykačů mečů.
  • 11:14 - 11:15
    Řekl jsem si: „To musím umět!“
  • 11:15 - 11:18
    Setkal jsem se s jedním polykačem mečů
    a poprosil ho o pár tipů.
  • 11:18 - 11:20
    A on na to: „Jasně, dám ti dvě rady:
  • 11:20 - 11:22
    Zaprvý: Je to zatraceně nebezpečný.
  • 11:22 - 11:24
    Umíraj při tom lidi.
  • 11:24 - 11:25
    Zadruhý:
  • 11:25 - 11:26
    Ani to nezkoušej!“
  • 11:26 - 11:28
    (Smích)
  • 11:28 - 11:30
    A tak jsem si to přidal na seznam thromů.
  • 11:30 - 11:33
    A cvičil jsem, 10-12× denně, den co den,
  • 11:34 - 11:35
    čtyři roky.
  • 11:35 - 11:37
    Spočítal jsem si to.
  • 11:37 - 11:40
    4 × 365 × 12
  • 11:40 - 11:43
    Trvalo mi asi 13 000
    neúspěšných pokusů,
  • 11:43 - 11:45
    než jsem v roce 2001
    do krku dostal první meč.
  • 11:46 - 11:48
    Během té doby jsem si dal throme,
  • 11:48 - 11:51
    že se stanu světovým expertem
    na polykání mečů.
  • 11:51 - 11:54
    Vyhledal jsem každou knihu,
    časopis, novinový článek,
  • 11:54 - 11:58
    lékařskou zprávu.
    Studoval jsem fyziologii, anatomii,
  • 11:58 - 12:00
    mluvil jsem s lékaři i sestrami,
  • 12:00 - 12:02
    spojil jsem všechny
    polykače mečů dohromady
  • 12:02 - 12:04
    v Mezinárodní asociaci polykačů mečů
  • 12:04 - 12:06
    a vedl jsem dvouletý výzkum na téma
  • 12:06 - 12:09
    Polykání mečů a jeho vedlejší účinky,
  • 12:09 - 12:11
    který byl publikován
    v British Medical Journal.
  • 12:11 - 12:12
    (Smích)
  • 12:12 - 12:13
    Děkuji.
  • 12:13 - 12:18
    (Potlesk)
  • 12:18 - 12:22
    O polykání mečů jsem se
    naučil pár fascinujících věcí.
  • 12:22 - 12:25
    Některé z nich by vás
    až dodneška ani nenapadly.
  • 12:25 - 12:29
    Až přijdete domů a zakrojíte se
    do svého steaku nožem
  • 12:29 - 12:32
    nebo mečem nebo příborem,
    bude se vám to honit hlavou…
  • 12:34 - 12:37
    Zjistil jsem, že polykání mečů
    začalo v Indii –
  • 12:37 - 12:40
    přesně tam, kde jsem to
    jako 20letý mladík viděl poprvé –
  • 12:40 - 12:42
    asi před 4000 lety,
    2000 let před naším letopočtem.
  • 12:42 - 12:46
    V posledních 150 letech
    se polykači mečů osvědčili
  • 12:46 - 12:47
    na poli vědy a medicíny,
  • 12:47 - 12:51
    když v roce 1868 pomáhali
    vyvinout tubusový endoskop
  • 12:51 - 12:54
    s dr. Adolfem Kussmaulem
    v německém Freiburgu.
  • 12:54 - 12:57
    V roce 1906 to byl
    elektrokardiogram ve Walesu
  • 12:57 - 13:00
    studium poruch polykání a trávení,
  • 13:00 - 13:02
    bronchoskopy a tak podobně.
  • 13:02 - 13:04
    V posledních 150 letech
  • 13:04 - 13:08
    ovšem víme i o stovkách zranění
    a desítkách úmrtí.
  • 13:08 - 13:15
    Tady vidíte tubusový endoskop
    vyvinutý dr. Adolfem Kussmaulem.
  • 13:15 - 13:19
    Objevili jsme ale také
    29 úmrtí za posledních 150 let
  • 13:19 - 13:22
    včetně polykače mečů z Londýna,
    který si mečem probodl srdce.
  • 13:23 - 13:25
    Rovněž jsme zjistili, že se ročně přihodí
  • 13:25 - 13:28
    3 až 8 vážných zranění
    způsobených polykáním mečů.
  • 13:28 - 13:30
    Vím to, protože mi volají.
  • 13:30 - 13:31
    Dva hovory byly nedávno.
  • 13:31 - 13:34
    Jeden ze Švédska a jeden z Orlanda,
    jen za posledních pár týdnů.
  • 13:34 - 13:37
    Polykači mečů, které zranění
    dostalo až do nemocnice.
  • 13:37 - 13:39
    Je to velice nebezpečné.
  • 13:39 - 13:42
    Další věcí, kterou jsem zjistil,
    je to, že polykání mečů
  • 13:42 - 13:44
    vyžaduje 2 až 10 roků,
    než se většina lidí naučí
  • 13:44 - 13:46
    spolknout meč.
  • 13:46 - 13:48
    Můj nejvíce fascinující objev je ale ten,
  • 13:48 - 13:51
    jak se polykači mečů učí dělat nemožné.
  • 13:51 - 13:53
    Povím vám malé tajemství:
  • 13:54 - 13:58
    Nezaměřujte se na těch 99,9 % nemožného.
  • 13:58 - 14:02
    Zaměřte se na 0,1 % toho, co možné je,
    a zkuste přijít na to, jak to udělat.
  • 14:03 - 14:06
    Vezmu vás teď na exkurzi
    do mysli polykače mečů.
  • 14:06 - 14:09
    Abyste dokázali polknout meč,
    musíte v meditaci oddělit mysl od těla,
  • 14:09 - 14:12
    nabrousit soustředění
    a mít přesnost špičky jehly,
  • 14:12 - 14:16
    abyste oddělili vnitřní orgány
    a překonali reflexy svého těla
  • 14:16 - 14:20
    tím, že posílíte synopse v mozku,
    tím, že posilujete svalovou paměť
  • 14:20 - 14:24
    vědomým cvičením
    po více jak 10 000 opakování.
  • 14:24 - 14:28
    Ukážu vám teď, jak to
    vypadá v těle polykače mečů.
  • 14:28 - 14:30
    Abych spolkl meč,
  • 14:30 - 14:32
    musím čepelí sjet po jazyku,
  • 14:32 - 14:35
    potlačit dávivý reflex
    v krčním jícnu,
  • 14:35 - 14:38
    uřídit 90stupňovou otočku
    skrze hrtanovou příklopku,
  • 14:38 - 14:41
    projít přes horní jícnový svěrač ,
  • 14:41 - 14:43
    potlačit polykací reflex,
  • 14:43 - 14:44
    sjet čepelí do hrudní dutiny
  • 14:44 - 14:46
    mezi plícemi.
  • 14:46 - 14:48
    V tuto chvíli
  • 14:48 - 14:50
    musím pošťouchnout srdce bokem.
  • 14:50 - 14:52
    Když se podíváte pozorněji,
  • 14:52 - 14:54
    uvidíte, jak srdce tluče o můj meč,
  • 14:54 - 14:55
    protože se ten meč o srdce opírá
  • 14:55 - 14:58
    a odděluje ho jen
    pár milimetrů tlustá stěna jícnu.
  • 14:58 - 15:00
    Tohle neošidíte.
  • 15:00 - 15:02
    Pak musím mečem sjet skrze hrudník
  • 15:02 - 15:05
    skrz dolní jícnový svěrač
    až dolů do žaludku,
  • 15:05 - 15:09
    potlačovat nutkání ke zvracení
    až úplně dolů ke dvanáctníku.
  • 15:09 - 15:10
    Hračka.
  • 15:10 - 15:11
    (Smích)
  • 15:11 - 15:13
    Kdyby to mělo pokračovat dál,
  • 15:13 - 15:18
    došlo by to až k vejcovodům.
    Vejcovody!
  • 15:18 - 15:21
    Pánové, na to se pak někdy
    zeptejte svých drahých poloviček.
  • 15:22 - 15:24
    Lidé se mě často ptají:
  • 15:24 - 15:27
    „To musí chtít hodně kuráže
    takhle riskovat život,
  • 15:27 - 15:29
    šťouchat se do srdce
    a polykat meče…“
  • 15:29 - 15:30
    Vůbec ne. Opravdovou odvahou
  • 15:30 - 15:33
    pro toho vystrašeného, stydlivého,
    hubeného a vyjukaného kluka
  • 15:33 - 15:36
    je riskovat selhání a odmítnutí,
  • 15:36 - 15:37
    otevřít své srdce
  • 15:37 - 15:38
    a potlačit pýchu
  • 15:38 - 15:41
    a postavit se před dav
    naprosto cizích lidí
  • 15:41 - 15:44
    a vyprávět jim příběh
    o svých obavách a snech,
  • 15:44 - 15:48
    risknout své niterné já –
    jak obrazně, tak doslova –
  • 15:48 - 15:49
    Víte – děkuji vám.
  • 15:49 - 15:54
    (Potlesk)
  • 15:54 - 15:56
    Víte, opravdu úžasné je,
  • 15:56 - 15:59
    že jsem v životě chtěl
    vždy dělat pozoruhodné věci.
  • 15:59 - 16:00
    A teď se mi to daří.
  • 16:00 - 16:03
    Těmi pozoruhodnými věcmi ale nemyslím to,
    že zvládnu spolknout
  • 16:03 - 16:05
    21 mečů najednou
  • 16:08 - 16:10
    nebo 6 metrů pod vodou
    v nádrži s 88 žraloky a rejnoky
  • 16:10 - 16:12
    pro Ripleyho Věřte nevěřte
  • 16:14 - 16:18
    nebo polykat na 800 °C rozpálený meč
    pro show Superlidé Stana Leeho
  • 16:18 - 16:19
    jako „Muž z oceli“ –
  • 16:20 - 16:22
    a to ten mizera byl pořádně horkej!
  • 16:22 - 16:25
    Nebo za meč táhnout auto pro Ripleyho
  • 16:25 - 16:26
    nebo Guinnesse
  • 16:26 - 16:29
    nebo se dostat do finále
    Amerika má talent
  • 16:29 - 16:32
    nebo v roce 2007 vyhrát
    Ig Nobelovu cenu za medicínu.
  • 16:32 - 16:34
    Ne, to není opravdu pozoruhodné.
  • 16:34 - 16:36
    To si jen lidé myslí.
    Ne, ne, ne. To není ono.
  • 16:36 - 16:38
    Opravdu pozoruhodné je,
  • 16:38 - 16:41
    že Bůh dokázal přimět toho
    vyjukaného pohublého klučinu,
  • 16:41 - 16:42
    který se bál výšek
  • 16:42 - 16:44
    a vody a žraloků
  • 16:44 - 16:46
    a doktorů a sestřiček
    a jehel a ostrých předmětů
  • 16:46 - 16:48
    a mluvení před lidmi…
  • 16:48 - 16:50
    Že mě dokázal přimět
    létat po celém světě
  • 16:50 - 16:51
    ve výšce okolo 10 000 metrů,
  • 16:51 - 16:54
    polykat ostré předměty
    pod vodou v nádrži se žraloky
  • 16:54 - 16:57
    a mluvit s doktory a sestrami
    a k lidem po celém světě.
  • 16:57 - 17:00
    To mi připadá jako opravdu ohromné.
  • 17:00 - 17:01
    Vždycky jsem chtěl dělat nemožné…
  • 17:01 - 17:02
    Děkuji vám.
  • 17:02 - 17:04
    (Potlesk)
  • 17:04 - 17:05
    Děkuji.
  • 17:06 - 17:09
    (Potlesk)
  • 17:10 - 17:13
    Vždycky jsem chtěl dělat nemožné
    a teď to dělám.
  • 17:13 - 17:16
    Vždycky jsem chtěl se svým životem dělat
    něco úžasného a změnit svět
  • 17:16 - 17:17
    a teď to dělám.
  • 17:17 - 17:20
    Vždycky jsem chtěl létat po světě
    a dělat superhrdinské skutky
  • 17:20 - 17:21
    a zachraňovat životy. A teď to dělám.
  • 17:21 - 17:23
    A víte co?
  • 17:23 - 17:26
    Někde hodně hluboko
    je ještě pořád schovaný
  • 17:26 - 17:27
    kousek toho dětského snu.
  • 17:30 - 17:36
    (Smích)
    (Potlesk)
  • 17:37 - 17:40
    Vždycky jsem chtěl najít
    důvod svého bytí a své poslání.
  • 17:40 - 17:42
    A teď jsem ho našel.
  • 17:42 - 17:43
    Ale víte vy co?
  • 17:43 - 17:46
    Nejsou to meče, má síla,
    jak byste si mohli myslet.
  • 17:46 - 17:49
    Ve skutečnosti to jsou slova, má slabina.
  • 17:49 - 17:51
    Důvodem mého bytí,
    mým posláním je měnit svět
  • 17:51 - 17:52
    prosekáváním se strachem,
  • 17:52 - 17:55
    meč za mečem, slovo za slovem,
  • 17:55 - 17:57
    nůž za nožem, život za životem,
  • 17:58 - 18:00
    abych inspiroval lidi,
    aby se stali superhrdiny
  • 18:00 - 18:02
    a dělali v životě nemožné.
  • 18:02 - 18:05
    Mým posláním je
    pomáhat lidem hledat to jejich.
  • 18:05 - 18:06
    Jaké je to vaše?
  • 18:06 - 18:07
    Jaké je vaše poslání?
  • 18:07 - 18:09
    Od čeho tady jste?
  • 18:09 - 18:12
    Věřím, že všichni můžeme být superhrdiny.
  • 18:12 - 18:14
    Jaká je vaše superschopnost?
  • 18:15 - 18:18
    V celé světové populaci
    asi 7 miliard lidí
  • 18:18 - 18:20
    dnes existuje pár tuctů polykačů mečů
  • 18:20 - 18:22
    roztroušených po celém světě,
  • 18:22 - 18:23
    ale vy jste jen jeden.
  • 18:23 - 18:24
    Jste unikát.
  • 18:24 - 18:26
    Jaký je váš příběh?
  • 18:26 - 18:28
    Co vás odlišuje?
  • 18:28 - 18:29
    Vyprávějte svůj příběh,
  • 18:29 - 18:32
    i když šeptáte a třese se vám hlas.
  • 18:32 - 18:33
    Jaké jsou vaše thromy?
  • 18:33 - 18:36
    Kdybyste mohli dělat cokoli,
    být kdokoli a jít kamkoli –
  • 18:36 - 18:37
    Co byste dělali?
    Kam byste šli?
  • 18:37 - 18:38
    Co byste dělali?
  • 18:38 - 18:40
    Co chcete se svým životem udělat?
  • 18:40 - 18:42
    Jaké jsou vaše největší sny?
  • 18:42 - 18:44
    O čem jste snili jako malí?
    Vraťte se do dětství.
  • 18:44 - 18:46
    Nebylo to to, co teď, co?
  • 18:46 - 18:48
    Jaké byly ty nejdivočejší sny,
  • 18:48 - 18:50
    o kterých jste si mysleli,
    že jsou divné a podivné?
  • 18:50 - 18:54
    Teď už tak podivně nevyznívají, že?
  • 18:55 - 18:57
    Co je váš meč?
  • 18:57 - 18:59
    Každý z nás máme meč,
  • 18:59 - 19:01
    oboustranný meč obav a snů.
  • 19:01 - 19:04
    Polkněte ten meč, ať už vypadá jakkoli.
  • 19:04 - 19:06
    Následujte své sny, dámy a pánové.
  • 19:06 - 19:09
    Nikdy není pozdě být tím, kým chcete.
  • 19:10 - 19:13
    Těm tyranům z vybíjené,
    těm, co si mysleli,
  • 19:13 - 19:15
    že nikdy nedokážu nemožné,
  • 19:15 - 19:18
    těm chci říct jen jedno:
  • 19:18 - 19:19
    Děkuji vám.
  • 19:19 - 19:22
    Protože kdyby nebylo zloduchů,
    neměli bychom ani superhrdiny.
  • 19:23 - 19:27
    Jsem tu, abych ukázal,
    že nemožné není nemožné.
  • 19:28 - 19:32
    Toto je mimořádně nebezpečné.
    Může mě to zabít.
  • 19:32 - 19:34
    Tak si to užijte.
  • 19:34 - 19:35
    (Smích)
  • 19:36 - 19:39
    S tímhletím budu potřebovat vaši pomoc.
  • 19:47 - 19:48
    Publikum: Dva, tři.
  • 19:48 - 19:52
    Dan Meyer: Ne, ne, ne, potřebuju pomoct
    s počítáním od vás všech, jasné?
  • 19:52 - 19:53
    (Smích)
  • 19:53 - 19:56
    Znáte ta slůvka? Ano?
    Počítejte se mnou. Připraveni?
  • 19:56 - 19:57
    Raz.
  • 19:57 - 19:58
    Dva.
  • 19:58 - 19:59
    Tři.
  • 19:59 - 20:01
    Ne, to je dvojka, ale asi víte, co chci.
  • 20:07 - 20:08
    Publikum: Raz.
  • 20:08 - 20:09
    Dva.
  • 20:09 - 20:10
    Tři.
  • 20:11 - 20:13
    (Lapání po dechu)
  • 20:14 - 20:16
    (Potlesk)
  • 20:16 - 20:17
    DM: Jo!
  • 20:17 - 20:23
    (Potlesk)
    (Jásot)
  • 20:23 - 20:25
    Mockrát díky.
  • 20:25 - 20:29
    Díky, díky, díky.
    Z celého srdce vám děkuju.
  • 20:29 - 20:31
    Vlastně vám děkuju
    z celého žaludku.
  • 20:32 - 20:35
    Řekl jsem vám, že jsem sem
    přišel dělat nemožné – a udělal jsem to.
  • 20:35 - 20:38
    Toto ale nebylo nemožné.
    Dělám to den co den.
  • 20:38 - 20:43
    To nemožné bylo to, že ten
    vyjukaný klučina čelil svému strachu,
  • 20:43 - 20:45
    postavil se na pódium akce TEDx
  • 20:45 - 20:47
    a měnil svět,
    slovo po slovu,
  • 20:47 - 20:49
    meči po meči, život po životě.
  • 20:49 - 20:52
    Pokud jsem vám osvěžil myšlení,
    pokud jsem vás přiměl věřit,
  • 20:52 - 20:54
    že nemožné není nemožné,
  • 20:54 - 20:58
    pokud jsem vám pomohl uvědomit si,
    že v životě můžete dokázat nemožné,
  • 20:58 - 21:01
    pak je má práce u konce –
    a ta vaše právě začíná.
  • 21:01 - 21:04
    Nepřestávejte snít. Nepřestávejte věřit.
  • 21:05 - 21:06
    Děkuji za vaši důvěru ve mě.
  • 21:06 - 21:08
    Děkuji, že jste součást mého snu.
  • 21:08 - 21:10
    A zde je můj dárek pro vás:
  • 21:10 - 21:11
    Nemožné není…
  • 21:11 - 21:13
    Publikum: Nemožné.
  • 21:13 - 21:15
    Dlouhá cesta… součást daru.
  • 21:15 - 21:20
    (Potlesk)
  • 21:20 - 21:21
    Děkuji vám.
  • 21:21 - 21:25
    (Potlesk)
  • 21:26 - 21:28
    (Jásot)
  • 21:28 - 21:30
    Moderátorka: Díky! To byl Dan Meyer!
Title:
Dělat nemožné, prořezat se strachem | Dan Meyer | TEDxMaastricht
Description:

Chtěli jste někdy být superhrdinou a dělat nemožné? Dan Meyer věří, že bez ohledu na to, jak velký máte strach nebo jakkoli divoké jsou vaše sny, všichni máme schopnost být superhrdinou, dělat nemožné a měnit svět.

Dan je ředitelem organizace poskytující humanitární pomoc sirotkům v Kazachstánu. Dělí se o svůj příběh chlapce, který překonal dětství plné extrémních obav, sociální úzkosti a šikany, aby nakonec konal superhrdinské činy, stal se finalistou v Amerika má talent, získal na Harvardu Ig Nobelovu cenu za medicínu pro rok 2007, stal se 39násobným rekordmanem a předním expertem v jednom z nejstarších a nejnebezpečnějších kousků: polykání mečů – a aby vášnivě podporoval lidi v dělání nemožného v JEJICH životech.

Ve své první přednášce na TED Dan provází publikum dlouhou cestou od velkých obav k velkým činům, od padavky k rekordmanovi, od břídila k výherci Ig nobelovky a od poražence k finalistovi v Amerika má talent. Dan poodkrývá vědu za polykáním mečů a popisuje svou pouť k vykonávání superhrdinských skutků, překonávání selhání a jak s omezeními lidského těla dělat nemožné a měnit svět. Dělí se také o tipy, jak se prořezat strachem a dělat nemožné ve VAŠEM životě!

Tato přednáška zazněla na místní události TEDx, která proběhla nezávisle na konferencích TED.

more » « less
Video Language:
English
Team:
TED
Project:
TEDxTalks
Duration:
21:38

Czech subtitles

Revisions