Proč byste měli mluvit s cizími lidmi | Traca Savadogo | TEDxSeatle

Od roku 2006 se Tara Savadogo setkává v průměru se třemi novými lidmi denně a poslouchá jejich příběhy, což dělá 90 konverzací za měsíc. Pravidelně publikuje na sociálních sítích a při veřejných přednáškách a vysvětluje, co ji vedlo k založení svých "Zvídavých konverzací" a jak se její interakce často vyvinou do překvapivých náhledů, nečekaných příležitostí a ceněných přátelství. Vzpomíná časté příklady život měnících konverzací, které začaly jen jedním zvídavým momentem. Traca nám chce ukázat, že se okolo nás dějí úžasné příběhy a že jen musíme "vylézt ven a být zvídavými". Nechává nám seznam nápadů, jakým způsobem se ponořit do Zvídavých konverzací a připomíná nám, že ve světě, kde je spousta z nás ponořena do mobilních telefonů, opravdu toužíme po spojení s ostatními lidmi.

Traca je profesionální společenská osůbka. Má zanícení pro velké nápady a konverzace a její přístup je jednoduchý: ptej se, buď zvídavý. Traca neustále vyhledává krásné chvilky s neznámými lidmi. Ptá se lidí: "Jaký je tvůj příběh?" nebo "Jak chceš, aby se na tebe vzpomínalo?" a pak nechá jejich příběh plynout.

Tato přednáška se konala při akci TEDx za použití formátu TED konferencí, ale byla nezávisle zorganizována místní komunitou. Více o tom můžete zjistit na https://www.ted.com/tedx

Na chvíli se zastav a podívej se okolo.

Co vidíš?

Chlápka s křiklavě barevnou ozdobou
na kabátě?

Její krásné tetování?

Toho pána ve fialovém obleku?

Zeptal by ses na něco takového
cizího člověka?

Já jo.

(Smích)

A oslovuju lidi, v průměru třikrát denně,
už od roku 2006.

Takto jsem potkala i Janu.

Jana má takový úsměv,
že by to rozsvítilo celou místnost.

V ten den, co jsme se potkaly,
na sobě měla tričko do véčka,

a všimla jsem si hluboké jizvy
přes celý hrudník.

Ani se to nepokoušela skrývat.

Tak jsem to riskla.

"Můžu se tě na tu jizvu zeptat?"

Řekla: "Jasně.

Měla jsem chřipku
a ta mi oslabila srdce."

Ten den, co jsem Janu potkala,

její slabé srdce fungovalo
jen na 10 procent.

Baterie bylo to jediné,
co ji drželo při životě.

Ta jizva představuje život,
který se navždy změnil.

Nás ale učili: "Nedívej se. Neptej se."

Proč?

Tím, že tento postoj zpochybňuji,

jsem se naučila významnou lekci
o lidské duši..

Když ti dá život ránu,

oklepej se.

Jana se svým slabým srdcem -
její kondice byla v kritickém stavu -

se rozhodla, že si udělá
magisterský titul.

Nakonec dostala srdeční transplantát
a tím druhou šanci v životě.

Viděla jsem to v přímém přenosu.

A to vše začalo jedinou otázkou.

Takže když jsem před deseti lety
se sociálním experimentem začínala,

rozhodla jsem se pro zvědavost.

Proč?

Protože jsem se celý život
usilovně snažila bývat neviditelná.

Poznala jsem příběhy druhých lidí,
protože se nikdo nezajímal o ten můj.

Lidem, na kterých mi záleželo,
to bylo jedno.

A tak jsem se rozhodla

vzít nahodilost svého života
do svých rukou.

(Smích) (Potlesk) (Ovace)

A tak každý den, když jsem šla ven,

jsem si začala s někým povídat,
stejně jako s Janou.

Po cestě do práce,
při čekání ve frontě,

nebo prostě někde, jako tady.

Zjistila jsem, že hluboce věřím tomu,

že se každou chvílí stanou úžasné věci.

Jen se jim musím otevřít.

V mém oblíbeném muzikálu,
Hamilton, je verš -

(Potlesk) (Smích)
Jo.

V mém oblíbeném muzikálu, Hamilton,
se v jednom verši říká:

"Chci být tam, kde se něco děje,

v místnosti, kde se něco děje."

A dlouhý čas jsem si myslela,

že jsem nikdy nebyla v místnosti,
kde se něco zajímavého dělo.

Vyrostla jsem v Peoria v Illinois,

a tak jsem věřila,

že se něco úžasného děje někde jinde.

(Smích)

Ale co když to není pravda?

Kdo je v této místnosti?

Kdo je v místnosti,
ve které zrovna teď jsi?

Rozhodla jsem se, že na to přijdu.

A zjistila jsem, že překvapení
jsou všude kolem nás,

pokud máme odvahu je najít a ptát se.

Dám vám příklad.

Nocovala jsem v jednom hostelu

a měla jsem jednou ráno u snídaně

potíže s vaflovačem.

Otočila jsem se k chlápkovi vedle mě
a požádala ho o pomoc

a to zažehlo jiskru.

Zjistila jsem, že je vědec,
co pronásleduje božskou částici,

(Smích)

Higgsův boson.

Je to úhelný kámen fyziky,

co váže věci dohromady
a tvoří základ vesmíru.

(Smích)

A já si myslela,

že v místnosti, kde jsem já,
se nikdy nic neděje,

(Smích)

a jaderný fyzik mi pomáhal dělat vafle.

(Smích) (Potlesk)

To je, co?

(Potlesk)

Chápejte mě dobře.

Není jednoduché si začít povídat
s cizími lidmi.

Někdy z toho mám také obavy.

Přemýšlím, jak začít,

na co se zeptat.

Ale zjistila jsem, že tak jako já,

každý touží po spojení,

a stojí za to to zkusit.

A co je tedy potřeba
ke zvídavé konverzaci?

Zjistila jsem, že existují zásadní věci,

které přemění obyčejnou konverzaci
na neobyčejnou.

Zaprvé,

najdi, jak do ní vstoupit.

Lidé nechávají nápovědu,

že? -

jizva, tetování, kniha, kterou čtou.

Někdy si myslím, že jejich příběh
budu znát.

Vymyslím si jejich příběh v hlavě

a pak se zeptám.

Vždycky jsem tím skutečným překvapena.

V sousedství je jeden chlápek,

často ho vídám,

a abych pravdu řekla,
bála jsem se ho.

Má oholenou hlavu
a nosí těžké černé boty

a baloňák posetý špendlíky a nášivkami,

a přes svá široká záda má nápis:
"Nedotýkej se mě."

(Smích)

Dřív jsem přecházela silnici,
abych se mu vyhnula.

(Smích)

Chápete?

Ale jednoho dne jsem začala být zvědavá
a rozhodla se ho pozdravit.

Zjistila jsem, že má jemný hlas
s australským přízvukem -

(Smích)

to je bonus, že? -

(Smích)

a že je spisovatelem a napsal pět knih.

A tak jsem konečně dostala šanci
se ho zeptat na tu ožehavou otázku:

"Kámo, co to má být s tím tvým kabátem?"

"Nedotýkej se mě?"

Řekl: "Moje žena trpí
na veřejných mistech úzkostí

a její terapeutický pes umřel.

Ještě jsme za něj nenašli náhradu.

Tak jsme jí řekl, že jím budu já.

(Diváci) Ach.

Našil jsem si na kabát ten nápis,

abych ji pomohl,
když jsme spolu na veřejnosti.

Ten příběh, co já jsem si vymyslela -

(Smích) (Potlesk)

Totálně jsem se mýlila.

(Smích)

Jak často to ale takhle děláme?

Vymýšlíme si příběhy o lidech

a neznáme jejich pravdu.

Tak se ptejme.

To kKouzlo konverzace je v tom,
když jdeme víc do hloubky.

Jako ten den, co jsem potkala Lilu.

Lila je nejkrásnější žena,
jakou jsem kdy viděla.

Zjistila jsem, že je ze Sýrie.

Co víš o Sýrii?

Pochází z krásného města na vodě

a mívala okolo sebe kamarády a rodinu.

S manželem měli zubní ordinaci,

pak začala válka.

Zeptala jsem se jí:

"Co tě přimělo odejít?"

Řekla, že bomba přistála vedle jejich domu

a jen minuty přetím si na stejném místě
hrál jejich syn.

Slzy se jí hrnuly z očí.

Pak jsem se jí zeptala:

"Ten dům tam pořád máš

nebo jste ho prodali?"

Řekla: "Ano, pořád ho tam máme.

Nikdy ho už neuvidím.

Kdo kupuje domy během války?

Na to musíte mít naději.

A v Sýrii, tam naděje není."

Setkání s Lilou mi dalo zprávy
do kontextu.

K dnešnímu dni uteklo 5 milionů lidí
ze svých domovů v Sýrii.

Je to největší uprchlická krize naší doby.

Zeptám se vás.

Co posune konverzaci
k něčemu neobyčejnému?

Buďte přítomní.

Měla jsem schůzku ve městě
v takové nóbl výškové budově.

O chlapíkovi, se kterým jsem
tu schůzku měla,

jsem chtěla vědět:

"Hele, jak jsi se dostal
k takovýhle práci?"

(Smích)

Prý se přestěhoval z druhého konce země,
kvůli manželčině studijnímu programu.

A jednoho dne spolu šli na večírek.

Začal se tam bavit s dalším hostem,

který byl výkonným ředitelem
rychle rostoucího startupu,

a nabídl mu práci.

"O tři povýšení a pět let později",
řekl, " jsem pořád tady."

Chtěla jsem vědět:

"Co kdybys na ten večírek nešel?"

Řekl: "Můj život by teď byl úplně jiný."

"A co kdybys nikdy neřekl ahoj?

Co kdybys, jen ten jeden večer, byl mimo?"

"Víš, já pevně věřím,

že jedna konverzace
může změnit celý tvůj život."

Byl v místnosti; a byla tam příležitost.

Co bys s ní udělal ty?

Koukal do telefonu?

(Smích)

Ne.

Běž a vydej se za svým štěstím.

Někoho potkej.

Jak jsem už zmínila,

setkávám se s lidmi v průměru
třikrát denně.

To dělá 90 zvídavých konverzací měsíčně.

Během dvou a půl roku

bych mohla naplnit tuto místnost lidmi,
se kterými jsem se potkala.

Mou největší obavou jsou chvíle,
které promeškáme.

Kdo je v této místnosti?

Jakou zvídavou konverzaci byste
spolu mohli mít?

Jaké konverzace měnící život byste
mohli mít dnes?

Kdo je tady?

Jaký je jejich příběh?

Ta konverzace, kterou máte dnes,
vám může změnit život.

Děkuji vám.

(Potlesk) (Ovace)