6 lesson - Kick-start your Christian life - The Pioneer School

Vítejte u dnešní lekce. Dnes budu mluvit o
něčem úžasném, co mění svět.

Váš život může změnit něco, čemu
říkáme nakopnutí, uvedení do služby.

Nakopnutí vám pomůže udělat první krok,
takže nezůstanete u teologie, ale konáte.

Minule jsme kupříkladu měli vyučování
o uzdravování.

Nestačí ale poslouchat vyučování,
podle Slova musíme také jednat.

Bůh nám ukázal, jak lidi nakopnout,
pomoci jim začít,

takže začnou podle Slova jednat.
To vám změní život.

Musíme pochopit, že víra je jako sval -
roste, jen když ji používáme.

Chcete-li mít silnou víru, musíte používat
tu, kterou již máte,

musíte ji trénovat a používat. Pak
uvidíte, jak roste.

Na konci tohoto vyučování vám dám
praktické nástroje, které k nakopnutí

potřebujete. Tato lekce může změnit život
váš i lidí okolo vás. Bůh vám žehnej.

Vítejte u dnešní lekce. Jedná se o šestou
lekci Školy průkopníků z celkových 20.

Těším se, až se s vámi podělím o to,
co pro vás dnes mám.

Budu mluvit o nejmocnějším nástroji,
který máme k dispozici,

a to když se jedná o učednictví,
probuzení i získávání lidí pro Krista.

To, o co se s vámi podělím, změnilo život
mnoha lidem. Všude se to šíří,

momentálně v Holandsku a Finsku,

všude po Švédsku. Hodně se toho děje v
Dánsku i mnoha dalších zemích.

Když jsme viděl, kolik lidí pravidelně
sleduje Školu průkopníků,pomyslel jsem si,

že pochopí-li lidé, o čem dnes budu
mluvit, změní to celý svět.

Protože to je opravdu velmi,
velmi mocný nástroj.

Použijete-li ho, život se změní, změní se
celá města.

Dnes budu vyučovat o slovu "nakopnutí".
Co je to nakopnutí?

Já i mí přátele tady v Dánsku i na dalších
to slovo používáme často.

Když mě kontaktují přátelé
z Dánska nebo Švédska,

říkají: "Včera jsme šli nakopnout
čtyři, pět lidí..."

"Zítra jdu někoho nakopnout..."

Když říkají, že jdou někoho nakopnout,
vím, co to znamená.

Po shlédnutí této lekce to budete vědět
také.

Budu tedy mluvit o tom, jak tento
úžasný nástroj může změnit život.

Před mnoha lety jsem měl moped.
Když jsem ho chtěl nastartovat, musel jsem

přidat plyn a pak ho nakopnout,
abych na něm mohl vyjet.

Žijeme-li dnes jako křesťané, také
potřebujeme nakopnout.

Ten výraz používáme při tréninku,
když lidé začínají poslouchat Boha,

zvláště při uzdravování. Dělal jsme to tak
ale také se křtem v Duchu Svatém,

když se mnou byli lidé, kteří nikdy
předtím nekřtili a měli strach.

Když jsem je ale nakopnul, ukázal jim, jak
na to, a udělal to s nimi,

naučili se to. Když prošli "nakopnutím",
zvládali už to sami.

Na mnoha videích na mých stránkách
thelastreformation.com vidíte, jak bereme

křesťany, kteří ještě nikdy neuzdravovali,
s sebou ven a uvádíme je do služby.

Jednoduše řekneme: "Pojď, následuj mne,"
najdeme někoho nemocného a řekneme:

"Vlož na něj ruce a pomodli se." Když to
udělají a zažijí, jak je jejich modlitbou

uzdraven první člověk,
něco se v nich stane.

Jako by v nich právě nastartoval motor.
Všechno, o čem zatím jen četli,

o čem slyšeli v církvi, se stane něčím víc
než jen teologií. Najednou je to život.

Ježíš za námi nepřišel s teologií.
Přinesl nám život.

Nepřišel a nepředal nám slova, o kterých
můžeme mluvit a budovat z nich doktrínu.

Přišel se slovy, abychom je činili.
Když podle nich skutečně jednáte,

ožijí ve vás.
Když jsem posledně mluvil o uzdravování,

mnohým to otevřelo oči. Pokud ale učení
nepodložíme skutky,

pokud nejednáme podle Slova,
klameme sami sebe.

Poslední lekce pak zůstane pouze teologií,
vědomostmi.

Když se podle toho zařídíme, uvidíme, že
je to více než teologie. Když skutečně

vyjdete, vložíte ruce na nemocné a vidíte,
jak jsou uzdraveni, pak je to život.

A právě tomu, když to zažijete poprvé,
říkáme nakopnutí.

Váš vnitřní motor je nakopnutý a říkáte:
"Teda, chci víc, chci víc!"

A tento váš vnitřní pohon změní celý
váš život.

Když takto nakopáváme, změní to nejen
uzdravování samotné, ale ožije všechno -

změní se váš modlitební život, čtení
Bible, hledání Boha v půstu,

způsob, jakým kážete evangelium. Lidé
budou skrze vás spaseni.

Nejde tedy jen o uzdravování, ale začít
právě tam je jednoduchý způsob, jak

nastartovat vnitřní motor. Pokud sledujete
má videa, vidíte mnoho křesťanů, které ta

první zkušenost uchvátí - modlit se a
zažít, jak je někdo skrze ně uzdraven.

To ale nezískáte čtením knih ani sezením
a sledováním tohoto videa. Ne!

Jediný způsob, jak to získat, je konat
a zažít to na vlastní kůži.

Budu mluvit o nakopnutí, jak to bylo na
začátku se mnou a jak to vedlo k proměně

mnoha životů, jak můžete změnit lidi kolem
sebe. Nakonec vám poskytnu praktické rady,

takže budete moct vyrazit a
nakopnout se.

Když se to naučíte, všechno se změní.
Pamatuji si, že když jsem čerstvě uvěřil,

přišel jsem do církve, kde jsem dostal
církevní brýle. Tehdy jsem si myslel,

že prostě budu dál chodit na shromáždění.
Na seminářích a biblických hodinách

jsem rostl. Seděl jsem tam a
upřímně doufal, že jednoho dne přijde

prorok, podívá se na mě a řekne: "Torbene,
mám pro tebe zprávu. Dnes to začíná.

Nyní máš moc uzdravovat nemocné, teď už
máš víru, dokážeš to.

Odteď máš duchovní poslání.
Všechno se změní, vybuchne."

Opravdu jsem si to myslel. Domnívám se,
že mnoho lidí je na tom stejně.

Sedí v kostele, naslouchají kázání a na
něco čekají. Na něco nadpřirozeného,

úžasného, kdy k nim přistoupí prorok,
ukáže na ně a oni se najednou ráno vzbudí,

mají víru a každý, za koho se pomodlí,
je uzdraven.

To jsem si myslel. Teď už tomu nevěřím.
Je to totiž lež.

Tolik lidí jen sedí a na něco čeká.
Jenže ono není na co čekat.

Ježíš dělal všechno. Lidé budou dle mého
zklamaní, pokud si myslí, že jednoho dne

obdrží velkou službu. Myslím, že je to
mnohem praktičtější. Učíme se za pochodu.

A o tom je nakopnutí - první krok. Víra
je jako sval - sílí, když ji používáte.

Není to tedy tak, že byste seděli v
kostele, poslouchali, a najednou...

Máte ohromnou víru! Ne. Jak získáte velkou
víru? Používáním té, kterou již máte.

Jak se naučíte dělat věci? Konáním. A čím
víc je děláte, tím jste v tom lepší.

Nakopnout se znamená udělat první krok.
Lidé udělají první krok a vidí:

"Jo, to zvládám," a tak udělají další
krok, pak další a ještě další.

Vidí, že to roste dál a dál.

Nyní se soustředíme na uzdravování,
příště budu mluvit o kázání evangelia.

Obojí není něco, co můžeme dělat, pokud
chceme. Je to přikázání, které nám dal.

Jste Ježíšovým učedníkem? Pak zapřete sám
sebe, vezměte svůj kříž a řekněte "Ano"

následování Ježíše. A toto vám přikázal -
uzdravovat nemocné a kázat evangelium.

Tyto věci se lze naučit.

Není to tak obtížné, když se učíme činit
učedníky tak, jak to dělal Ježíš - praxí.

Kdyby přišel nemocný do Jeruzaléma dva dny
poté, co Ježíš zemřel na kříži, neřekl by:

"To snad ne, kdybych jen přišel o dva dny
dřív! Teď je Ježíš mrtvý a neuzdraví mě!"

On ale není mrtvý a neodešel. Seslal nám
Ducha Svatého a my jsme jeho tělo.

To, že to opravdu pokračuje,
vidíme v knize Skutků.

Tam čteme, že přišel zástup a všichni byli
uzdraveni, přesně jako za Ježíšových dob.

Jediný rozdíl mezi Matoušem 9,35
a Skutky 5,16 tedy spočívá v tom,

že v Matouši byl Ježíš fyzicky přítomen a
ve Skutcích to bylo Ježíšovo tělo, Duch

Svatý ve mě a tobě. Ježíš se nezměnil, je
stejný i dnes, o 2000 let později.

Náš problém je, že přestože je jasné, že
jsme povoláni to činit, máme svou teologii

a náboženství a tradice. A říkáme, že
v nich své povolání nenacházíme.

Například "Ne každý má dar uzdravovat" -
o tom jsem tu mluvil minule, proto

se nebudu opakovat - tento veršík se
vloudil do církve,

takže dnes jsou miliony křesťanů nevěrné
Bohu a neposlouchají Ježíšova slova.

Všechno je jasné - jak Ježíš povolal své
učedníky, aby činili další učedníky a

a dělali to, co On. A přesto to dnes pro
mnoho lidí nic neznamená, nepočítá se to,

protože "Ne každý má dar uzdravovat".
To je náboženství dnešní církve.

Vezmeme jednu větu tu a druhou tam a
vytrhneme je z kontextu, vezmeme jim moc.

A nejedná se pouze o uzdravování, ale také
mluvení v jazycích, křest v Duchu Svatém,

o kterých budu mluvit později. Téměř vše,
co je ve Skutcích a u Ježíše jasné, jsme

zbavili moci. Říkáme: tenhle verš tvrdí
to a to. Tohle nesnáším, nenávidím.

Musíme si sundat brýle, vidět to z
nadhledu. Mám tu e-mail, ze kterého to

bude opět zřejmé. Napsali mi: "Milý
Torbene! Děkuji za lekci.

Sledujeme tvé vyučování jako společenství.
Po shlédnutí 5. lekce se rozhostilo ticho.

Lidé byli v šoku. Museli jsme toho hodně
vstřebat, měli jsme tolik věcí, na které

jsme se potřebovali Boha zeptat. Mám ale
dvě otázky: Byli uzdraveni všichni, za

které ses modlil?" Na to odpovídám: "Ne,
ještě ne, protože se stále učím. Uzdravuje

se jich stále více, ale mnoho lidí, za něž
jsem se modlil, uzdraveno nebylo.

K tomu říkám jako Pavel v listu Korintským:
"Jednejte podle mého příkladu, jako já jednám podle příkladu Kristova."

A já říkám to samé vám. Následujte můj
příklad tam, kde jsem jako Kristus.

Řiďte se mým příkladem v těch oblastech,
kde jsem jako Kristus, ne tam, kde jako

Kristus nejsem. Je tak jednoduché se mě
zeptat: "A ty jsi to udělal?" A řeknu-li:

"Ne," odpovědět: "Tak to nepotřebuju."
Nenásledujete mne ani lidi, ale Krista.

Já k němu vzhlížím. Dělám-li tedy chyby a
jsem nedospělý, není to pro vás omluva.

V té oblasti nemáte následovat mne, ale
Krista. Jako já jednejte jen tam, kde jsem

jako Kristus. To říkám, protože v tomto
vyučování se dostaneme k velmi praktickým

radám, jak udělat první krok v uzdravování
nemocných.

Budeme začínat na snížené úrovni,
na které může začít každý.

Řeknu například, že nezačínáme modlitbou
za velké nemoci. Svaly víry začínáme

používat na něčem, co uzvedneme.
Je to sice dobrá rada, kterou dávám mnoha

lidem, kteří začínají.Jste-li ale naplněni
vírou, nenechte se tou radou limitovat.

Je to jen rada, která má pomoct. Jsme na
nějaké úrovni, ale všichni rosteme.

Má videa jsou toho důkazem.
Řeknu-li tedy:

"Začněte malými nemocemi, tam, kde
máte víru," nenechte se tím omezovat.

Máte-li víru jít ihned do nemocnice a
modlit se tam za nemocné, udělejte to.

To bude Ježíšovi podobnější. Takže: ano,
mnohokrát jsem se modlil a lidé nebyli

uzdraveni. Učím se ale praxí a je to stále
méně a méně lidí, kdo nejsou uzdraveni.

Stále se učím nevzdávat, protože když
vytrvám v modlitbě, uvidím výsledky.

Netvrdím, že nejsou uzdraveni, protože
musím pokračovat dál a dál...

Ale o tom víc později.
Druhá otázka, na kterou se mě ptali:

"Proč hledáš nemocné na ulicích a v
obchoďácích, když je tolik potřebných

v nemocnici?" Stejně tak mohu říct,
že nemocní jsou i v církvi, i když

by to tak být nemělo. Proč chodím po
ulicích? Je tam více svobody. I v nákupním

centru jsem svobodný, ale může přijít
ochranka a říct: "To tady nesmíte."

V tom případě přestanu, protože se nemůžu
modlit a být volný, když musím hlídat,

jestli mi to někdo nejde zakázat.

Proto v Dánsku moc nechodím do nemocnic,
tam vám to není povoleno.

Byl jsem v nemocnici, modlil jsem se.
Zároveň je dobré získat pozitivní

zkušenosti, a proto chodím po ulicích,
protože to nám pomáhá růst ve víře.

Je to součást nakopnutí. Viděl jsem ale
nově obrácené lidi, kteří chodili do

nemocnice od prvního dne, protože
se nebáli jako já. Pamatujte: napodobujte

mě tam, kde já napodobuji Ježíše. Sice
rostu, ale stále mám strach.

Něčím jsem si prošel, mám své tradice.
Bůh mi pomáhá, abych se od nich odpoutal.

Mluvíme-li tedy o učednictví, snažím se
předat vše, v čem jsem jako Kristus.

Oblasti, kde stále se strachem bojuji,
nepředávám.Říkám:"Máš-li víru, udělej to."

Povzbuzuji lidi k růstu. V uzdravování
nemusíte růst tak pomalu jako já.

Můžete se vyšvihnout nahoru a rychle
se stát takovým, jako je Ježíš.

Nedejte se omezovat tím, co vám dnes budu
radit v rámci praktických návodů.

Budu se totiž snažit zůstat na úrovni, na
které s lidmi pracuji a kde je učím,

ale nenechte se limitovat.
Doufám, že chápete, co říkám.

Než budu pokračovat ve výkladu,
věnuji nějaký čas dalšímu e-mailu.

Napsali mi: "Šalom! Děkuji za vyučování.
Při posledním videu jsem velmi plakal.

Po tomhle jsem toužil mnoho let. Mám dotaz
ohledně Jakuba 5,16..." A pak se ptal na

neodpuštění, které je otevřenými dveřmi
pro hřích a nemoc. Ano, tomu věřím, ale

nezdá se, že by z toho verše vyplývalo, že
před uzdravením potřebujete odpustit.

A přesně na to se ptal, na neodpuštění
jako překážku pro uzdravení. Další dopis:

"Drahý Torbene, tvé lekce jsou skvělé,
planu teď vášní pro Boha. Děkuji.

Chtěl bych jen uvést do kontextu to, co
jsi učil o uzdravování - Jakuba 5,14:

to je jeden z veršů, kterým lidé v církvi
zdůvodňují,že ne všichni mohou uzdravovat.

Nemáš takové postavení, abys mohl
uzdravovat, a nemáš ani zkušenosti."

Tyto dva dopisy jsem dostal a na ně
se podíváme. Píšou tady: "Nemáš

takové postavení, abys mohl uzdravovat, a
nemáš zkušenosti." Zamysleme se nad tím.

Řekl-li vám někdo: "Nemůžeš uzdravovat,
neboť nemáš zkušenosti," je to hloupost.

Je to stejné, jako byste chtěli někoho
pokřtít a já vám řekl:

"Nemůžeš ho pokřtít, protože jsi to nikdy
předtím nedělal."

Jako bych vám řekl: "Nemůžeš křtít,
protože jsi ještě nikdy nekřtil."

Kdy ale mohu začít křtít, když už jsem to
musel dělat někdy předtím?

To říct nemůžete! "To nemůžeš dělat,
protože nemáš zkušenosti" - neexistuje!

Kde mám vzít zkušenosti, když to nemůžu
dělat? Vidíte, že je to padlé na hlavu?

Teď přečtu Jakuba 5,14 s náboženskými
brýlemi: lidé často říkají:

"Je někdo z vás nemocen? Ať zavolá starší
církve, ti ať se nad ním modlí

a potírají ho olejem ve jménu Páně.
Modlitba víry zachrání nemocného,

Pán jej pozdvihne, a dopustil-li se
hříchů, bude mu odpuštěno.

Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete
se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni."

Brýle říkají toto: je-li někdo nemocný,
mají se za něj modlit starší církve,

ne jen tak někdo. To mohou jen starší.
Jdou tedy k nemocnému, pro něhož

mají zvláštní svatou modlitbu a olej.
A nemocný má být uzdraven.

Nemoc má svůj původ v hříchu, takže před
uzdravením musím prosit za odpuštění.

Než se tedy starší modlí, musí se prosit
za odpuštění. Pak se mohou modlit

a člověk může být uzdraven. To říkají
brýle. Co ale říká Ježíš?

Jak to k sobě pasuje - říkal snad Ježíš,
že modlit se mohou jen starší? Ne.

Je snad někde v Bibli, že máme-li v životě
hřích, nemůžeme být uzdraveni? Ne.

Hřích mají v životě všichni. I lidé, kteří
byli uzdraveni. A modlili se také všichni.

A máme pomazávat všechny? O oleji
a pomazávání nečteme na mnoha místech.

Co dělat, když jedno místo v Bibli říká
opak toho, co je jinde psáno mnohokrát?

Pokaždé, když je v Bibli něco řečeno jasně
a celkový pohled vyznívá určitým způsobem,

a máte verš, který se zdá být opakem, pak
víte, že pravdu má celkový pohled.

Teologie tvrdí: "Pravdu má ten verš, ne
kontext." Ne! Pravdivý je celkový pohled.

Texty se tedy rozchází. Co uděláme?
Modlíme se: "Pane, vysvětli mi to."

Protože toto je pravda a ten verš říká
něco jiného. Nerozumím tomu.

Právě před třemi dny jsem měl zjevení.
Byl jsem unesený. Duch Svatý je ten

nejlepší učitel, učí nás pravdu a
ta nás osvobodí.

Dostal jsem dotaz, nechápal jsem Jakuba 5.
Před třemi dny jsem seděl nad Biblí

a říkal: "Bože, vím, že pravda je toto,
ale nerozumím těm veršům. Pomoz mi

porozumět, co ten verš říká. Najednou
přišel Duch Svatý a Bůh mě začal učit,

uviděl jsem pravdu a říkám:"To je úžasné!"
Jste připraveni sundat si brýle?

Vidět věci v novém světle? Uvidíte, že je
to příklad toho, jak teologie zabíjí,

a když si sundáte brýle, vidíte věci nově.
Takže Jakub, 5. kapitola...

Musíte znát kontext, pozadí. Jakubův dopis
je ten nejstarší, který máme,

byl napsán v počátcích církve. Jakub ho
psal židovským křesťanům, kteří se po

Štěpánově ukamenování rozptýlili po světě.
Je to nejstarší dopis z počátků církve,

dopis pro nově uvěřivší, a je tedy
velmi praktický.

Jakub probírá mnoho věcí, o kterých mluvil
Ježíš v kázání na hoře.

Jde o praxi: o víru, skutky a svatost,
abychom žili jako Bůh, starali se o druhé.

Musíme vědět, že Je to jednoduchý dopis
pro čerstvé věřící. Pak Jakub říká:

"Je někdo z vás nemocen?" "Někdo z vás"
nemusí znamenat silné křesťany plné Ducha.

Ne. "Je někdo z vás nemocen? Ať zavolá
starší církve..."

"Starší" neoznačuje hodnost, někoho,
kdo byl jmenován do úřadu.

Stejné slovo "starší" najdeme u
marnotratného syna v Lukáši 15.

"Starší syn byl právě na poli." Starší syn
- starší v církvi, dvakrát stejné slovo.

Další výskyt je ve Skutcích 2,17: Mládenci
budou mít vidění a starci budou mít sny.

Znovu stejné slovo. S brýlemi pro nás ale
"starší" znamená postavení v církvi.

Starší ale znamená jen zkušenější, starší
věkem. A i když s věkem většinu přibývají

zkušenosti, nemusí to nutně souviset s
lety. Starší může znamenat vyzrálejší.

Zavolejte tedy starší, zkušenější lidi z
církve, a ti ať se modlí.

A pak čteme: "Potírejte ho olejem."

Pamatujte - jsme v počátcích církve, kde
bylo mnoho Židů. Ti znali olej z tradic.

Olej jim pomáhal dá do toho víru.
Rozumět, o co se tu jedná, o co jde.

Olej sám ale neuzdravuje. Říká:
"Modlitba víry zachrání nemocného."

Jakub tedy říká: "Je někdo z vás nemocný?
Zavolejte někoho zkušenějšího,

ať přijde a uzdraví ho. Je-li mezi vámi
někdo nemocný, pak nejste dospělí,

nechápete, co Ježíš udělal na kříži, neboť
neumíte uzdravovat. Ať to tedy udělá někdo

jiný." A pokračuje: "Vyznávejte hříchy
jeden druhému." Neříká to jen nemocným.

Řekl to snad proto, aby byli uzdraveni?Ne.
Řekl to, aby jim mohlo být odpuštěno,

protože ihned dodává: "Velkou moc má
vroucí modlitba spravedlivého."

Mluví o Eliáši, spravedlivém muži,
který se modlil a Bůh mu dal, co žádal.

O to tu jde - jsou mezi nimi nemocní
a on jim říká:

"Zavolejte někoho staršího, dospělejšího,
ať přijdou a ty nemocné uzdraví, a ano,

možná jste nemocní kvůli svému hříchu.
Kajte se tedy, a budete spaseni."

Proč říká: "Vyznávejte hříchy jeden
druhému?" Protože 1. list Janův 1,9 říká:

"Jestliže vyznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti."

Když si vyznali své hříchy, Bůh jim
odpustil a byli spravedliví.

Pak se mohli modlit a lidé byli
uzdravování. Pokání tedy nemusí činit ten

nemocný. To ti lidé ho nemohli uzdravit,
protože měli v životě hřích. To proto jim

řekl: "Ať zavolá starší církve, ti ať se
nad ním modlí" a uzdraví ho.

Vyznávejte si hříchy, modlete se jeden za
druhého. Pak nemusíte žádat starší církve,

protože nemocné budou moct uzdravovat
všichni. Vidíte? Už rozumíte. Jakub ihned

poté říká: "Ten, kdo odvrátí hříšníka
od bludné cesty, zachrání jeho duši."

Bible nikdy nepoužívá označení "hříšník"
pro silné, znovuzrozené křesťany.

Ne. My jsme svatí. "Svatým v tomto městě,
svatým v Korintu, svatým v Efezu."

My jsme svatí. Zde je ale použito slova
"hříšník", protože oni nebyli spravedliví.

Proto nemohli uzdravovat nemocné.

Proto měli zavolat ty starší a
dospělejší,aby přišli a uzdravili nemocné.

Můžete žádat o odpuštění, vyznávat si
hříchy, aby vám bylo odpuštěno a byli jste

spravedliví. Bůh je věrný. Vyznáte-li si
hříchy, Bůh vás očistí od všeho hříchu

a nepravosti. A modlitba spravedlivého je
velmi silná. To říká Slovo.

Toto jsme si potřebovali projít. Trvalo to
sice dlouho, ale bylo to velmi důležité.

Nakopnutí - jak to všechno začalo? Před
6 lety jsem měl vyučování o uzdravování.

Jmenovalo se "Uzdravujte - potřebujete jen
hodinu". Ten název jsem použil, protože

to byla opravdu hodinová lekce. Pak mě to
ale trklo - nechci jen mluvit, chci praxi!

Den před tím vyučování jsem tedy vzal
mladíka, který byl věřícím jen měsíc,

a zeptal se ho: "Chceš se modlit za lidi,
aby byli uzdraveni? Chceš?" "Samozřejmě!"

"A můžu si tě teda na hodinu půjčit? Chci
s tebou něco zkusit." "OK."

Já na to: "Teď je 16:52, v 17:52 jsme
tu zpátky. Připraven? Tak jedem."

Nastoupili jsme do auta a dojeli do města.
Tam jsem řekl: "Pojď a následuj mne."

Našel jsem nemocné lidi, modlil se za
ně a byli uzdraveni. Zeptal jsem se ho:

"Viděl jsi to? Teď ty." Našel jsem ještě
jednoho nemocného. "Teď je řada na tobě."

Pomodlil se a ten člověk byl uzdraven.
Za hodinu jsme byli zpět.

Řekl jsem mu: "Velmi ti děkuji. Prosím,
nikomu to neříkej, protože to chci použít

na svém zítřejším workshopu, má to
být překvapení." A on souhlasil.

Jenže to bylo jinak. Začal pobíhat od
stanu ke stanu a každému vykládat,

co se stalo! Pomyslel jsem si: "Zajímavé."
Zakázal jsem mu, aby o tom komukoli řekl,

ale on si nemohl pomoct a musel všem
sdělit, co viděl a zažil.

Téměř to samé čteme v Bibli. První
učedníci měli zakázáno mluvit o Ježíši,

ale oni všem vykládali, co zažili, viděli
a slyšeli. Stejně jako ten mladík.

Pak se to ve mě ale začalo svářit, protože
se bojím Boha a chci věci dělat správně.

Náboženské brýle mi říkaly: "Jestliže to
není láska, nedělej to, musí to být láska,

musíš být veden Duchem."
A mě tehdy láska nevedla.

Toho dne jsem nebyl veden Duchem.Abych byl
upřímný, udělal jsem to jen proto, abych

měl na další den svědectví. Co jsem tedy
dělal? Prosil jsem Boha: "Pomoz mi."

Modlil jsem se: "Bože, pomoz mi! Ukaž mi,
co dělat, protože nechci něco pokazit,

udělat špatně, chci, abys mě vedl, chci to
dělat v lásce, správně."

Bojoval jsem s tím, měl jsem to zažité.
Ten večer jsem se zúčastnil shromáždění.

Stál jsem tam a modlil se. Pojednou vstala
vedoucí chval a řekla:

"Chtěla bych, abyste vstali a modlili se
se mnou za mého syna Yevu, který nežije

s Bohem." A mě probíhalo hlavou: "Yeva?

Dnes jsme se modlili za kohosi toho jména,
kdo znal tuto církev. Byl velmi otevřený."

Vydal jsme se za tou vedoucí: "Tvůj syn se
jmenuje Yeva?" "Ano." "A má problém

s nohou?" "Ano, jak to víte?" Já na to:
"Už nemá! Byl uzdraven!" Uchvátilo ji to.

Silně to na mě zapůsobilo. Sice jsem
bojoval, zda je to ta správná cesta,

nebyl jsem veden láskou, nevedl mě Duch
Svatý, dělal jsem to jen pro ten workshop,

ale když jsem přemýšlel a bojoval s tím,
že to není správné, uviděl jsem, že jsme

byli vedeni Duchem, protože ten večer jsme
byli odpovědí na její modlitbu.

Za jejího syna jsem se dokonce nemodlil
já, ale ten mladík. Od té doby jsem získal

mnoho důkazů, že když jdeme ven a uvádíme
do služby, nevypadá to vždycky jako láska,

jenže láska není vždy jen pocit, a stejně
tak vedení Duchem Svatým. Je to praxe.

Bůh nám to přikázal, a když to děláme,
jsme vedení Duchem, ať to cítíme nebo ne.

Mám o tom mnoho svědectví. O lásce chci
říci: nemáte-li lásku, nic nezmůžete.

I kdybyste se upálili, nebude to
k ničemu.

Lásku nepotřebujete jen k uzdravování.
Lásku potřebujete k životu,

lásku, kterou do nás vlévá Duch Svatý.
Jsi znovuzrozený? Pak v sobě máš lásku,

kterou ale musíš pustit ven. Jak to
uděláš? Sezením a čekáním to nepůjde.

Když Ježíš viděl zástupy, byl pohnut
lítostí. Kde prožijete lásku?

Když jste mezi lidmi. Nejdřív ji necítíte,
ale když začnete, poroste ve vás.

Mám svědectví, na kterých je to zřejmé.
Například ve Švédsku jsem lidem navrhl:

"Chcete nakopnout? Ano? Tak jdeme ven."
Vydal jsem se tedy ven, na praxi, s jednou

ženou. Jenže co se nestalo: potkali jsme
ženu, dívku, která vyprávěla:

"Jsem budhistka, v Ježíše a křesťanství
nevěřím, ale před pár dny jsem měla sen.

Přišel za mnou anděl a řekl mi, že potkám
někoho, kdo řekne něco, co jsem ještě

neslyšela, a když ta osoba bude mluvit,mám
naslouchat, protože bude mluvit pravdu."

Máme mnoho svědectví o tom, že když jsme
venku, Bůh nás vede.

Nemůžeme ale sedět doma a nedělat nic.
Funguje to jen, když jsme činní.

Tak jsem začal s nakopáváním. Několik let
jsem to ale nedělal,

protože jsem nerozuměl tomu, jak mocné
nakopávání ve skutečnosti je.

O několik let později jsem se seznámil s
Tommym. Tommy nikdy nikoho nepřivedl ke

Kristu, nikoho neuzdravil, nepokřtil ve
vodě ani v Duchu Svatém.

Seznámili jsme se, byl pokřtěn a velmi
silným způsobem se setkal s Bohem.

Byl pokřtěn jen jako miminko v kostele,
a tak byl pokřtěn znovu. Byl osvobozen

a v jeho životě se toho mnoho událo.
Když jsem ho jel navštívit, jeho žena mi

napsala: "Tommy chce, abyste ho vzal s
sebou ven, a já doufám, že to uděláte."

"Dobře, udělám to." Po jídle, při kávě,
jsem řekl: "Tommy, pojďme ven, na ulici."

Tommy vůbec nevěděl, že mi
jeho žena napsala,

a já netušil, že to udělala bez jeho
vědomí. Napsala mi, protože už byla

unavená z toho, jak Tommy
pořád jen mluví a nic nedělá.

Proto mi napsala: "Vezmete prosím
Tommyho s sebou ven?"

Souhlasil jsem a vzal ho ven, aby zažil
nakopnutí a naučil se modlit za nemocné.

Když se Tommy na můj popud modlil za
prvního nemocného, nakoplo ho to.

Něco se v něm změnilo, strach zmizel.
Teď si to zkusil na vlastní kůži.

Měl strach, dokud neudělal první krok a
neviděl, že to funguje.

Něco to v něm změnilo, nastartovalo motor,
nakoplo ho to.

Od té doby (a je to už rok a půl) se za
nemocné modlí každý týden a vidí

uzdravení. Spolu s ženou dovedli ke Kristu
a spáse 18lidí z nekřesťanského prostředí,

pokřtili je ve vodě i Duchu Svatém. Ti
lidé teď dělají to samé co Tommy.

Před pár týdny za nimi z Anglie přijeli
lidé, katolíci,kteří shlédli jejich video.

Přijeli, byli spaseni, pokřtěni ve vodě i
Duchu, uvedeni do služby. Pak odjeli domů.

Jeden člověk z Austrálie skočil
po shlédnutí videa do letadla a

přiletěl za Tommym, aby prožil nakopnutí,
odletěl zpět a v činnosti pokračuje tam.

Díky Tommymu nakopnutí bylo 18 lidí
spaseno a mnoho dalších uvedeno do služby.

Je to jen měsíc, kdy za ním pro nakopnutí
přijela dánská učitelka přírodních věd.

Současně činila pokání, neboť viděla, že
je to víc než teologie, skutečně potkala

Boha a nyní radikálně následuje Ježíše.
Její svědectví vyšlo v největších dánských

křesťanských novinách. Uvedla také do
služby svého kamaráda, který 25 let seděl

v kostele a za tu dobu viděl spasení jen
jednoho člověka. Od nakopnutí před třemi

týdny se ale za nemocné modlí téměř každý
den a oni jsou uzdravováni.Přivedl

také 3 lidi ke Kristu. Šíří se to jako
exploze nejen v Dánsku,ale po celém světě.

Na našich stránkách Thelastreformation.com
si také můžete najít muže jménem Petr,

který před rokem a půl přišel do Dánska
ze Švédska.

Prošel si nakopnutí a zase - jako by v něm
Bůh nastartoval motor.

Vrátil se do Švédska, kde teď cestuje a
po celém Švédsku uvádí lidi do služby.

Píše se o tom v novinách, je to v TV.
Petr viděl spasení mnoha lidí.

Před dvěma dny mi psal, že jsou zrovna
venku, na velkém festivalu v jejich městě.

Toho dne se modlili se za 60 nebo 70 lidí
a čtyři lidé se stali Ježíšovými učedníky

a následovníky. Šíří se to jako exploze
po celém světě.

Petr teď má úžasný život, vede k nakopnutí
mnoho lidí z celého Švédska.

Podobná svědectví o nakopnutí přichází od
lidí ze Švédska, Finska, Holandska.

Na posledním videu vidíte, že jsem tam byl
nakopnout pár lidí, kteří to pak poslali

dál, a jeden z těch nově nakopnutých se
modlil za ženu, jež vstala z vozíčku.

Nemohla chodit bez pomoci celé dva roky
a teď odešla po svých domů!

Nakopnutí je ten nejsilnější nástroj, jaký
jsem kdy viděl. Jako nastartovaný motor.

Teď už to není teologie, ale život a moc,
se kterou přišel Ježíš. Nejde jen o

uzdravování. Setkal jsem se s lidmi, kteří
bojovali s pochybnostmi. Po nakopnutí ale

jen stáli, plakali, jak je to skvělé,
a celý jejich život se proměnil.

Nenaučí se jen uzdravovat, ale zlepší se
jejich modlitební život, chtějí být svatí,

protože najednou skutečně žijí s Bohem.
Proto chcete být svatí, proto se začnete

modlit a postit. Roste to ve vás
víc a víc.

Takto mohu jednoduše vycvičit jakéhokoli
křesťana, nakopnout ho,

naučit ho uzdravovat, vymítat démony, vést
lidi ke Kristu a křtít je.

Nakopnutí změní svět.
Už změnilo Dánsko, změnilo Švédsko,

Finsko, Holandsko, změnilo mnoho míst
v Americe i jinde.

Lidé jsou uváděni do služby. Jak?
To jediné, co děláme, je učednictví

v ulicích. Vezmeme někoho s sebou a
řekneme: "Pojď a následuj mne."

a dáme mu příležitost se za někoho
modlit: "Teď je řada na tobě."

Není to tak, že bych je nechal v domnění,
že je uzdravila moje modlitba a ne jejich.

Já tam stojím a dívám se jim do tváře.
Co Bůh udělá? Uzdraví ho!

A křesťané jsou údivem bez sebe. Mohl
bych vám o tom vyprávět celé dny,

ale podívejte se na videa, jak ssebou beru
puberťáky. Není to jen způsob, jak

proniknout k lidem, ale také nástroj
učednictví, kterým lidi zapalujeme

pro Boha. Opakovaně vidím, že to Bůh
potvrzuje, že se mu to líbí!

Další svědectví. Před časem jsem byl v
Polsku. Po sobotním setkání jsem seděl

v McDonaldu s několika mladými lidmi
z církve. Dvě dívky se opravdu chtěly

setkat s Bohem. Zeptal jsem se jich:
"Chcete se s ním setkat?" "Ano!"

"Opravdu?" "Ano!" "Dobře, v následujících
10 minutách se přesně řiďte mými pokyny

a potkáte Boha. Připraveny?" Dívaly se na
mě jako na šílence. "Tak připraveny?"

"Ano!" "Tak pojďte za mnou." Vyšli jsme
ven, já zastavil kolemjdoucí a ptal se:

"Promiňte, nejste nemocní? Bolí vás něco?"
"Ano, bolí." Řekl jsem dívce: "Krátce se

pomodli!" Pomodlila se a on byl uzdraven.
Za dalšího se modlila druhá dívka a byl

také uzdraven. Když jsme se po 10 minutách
vrátili do McDonalds,byly jako u vytržení.

Jen co si sedly, už to vykládaly ostatním.
Hořely nadšením.

Bůh si je použil a po tom každý toužíme.
Nejsme povoláni k tomu, abychom seděli a

pozorovali ostatní. Jsme povoláni to
zažít. Té zkušenosti se nic nevyrovná.

Úplně hořely. Když jsem před lety chtěl,
aby se někdo setkal s Bohem, pozval jsem

ho na konferenci a doufal, že prorok řekne
"Ty tam!" a oni poznají Boha.

Jenže často se lidé s Bohem na konferenci
nesetkali. Nespatřili Boha.

Někdy ano, ale mnohdy ne. Co dělám dnes,
když chci, aby lidé viděli skutečného Boha

a chci, aby se s ním setkali? Řeknu: "Pojď
za mnou," jdeme ven a najdeme nemocného.

Protože pak uvidí něco, co se stane
pokaždé, a vždy jim to změní život.

Používejte to tedy jako nástroj, jak
v lidech zažehnout vášeň a nadšení.

Toho večera v Polsku to neskončilo -
pokračovaly i pak a uzdravily další dívku.

Ona uzdravená dívka přišla v neděli do
církve a odevzdala život Ježíši.

Do církve přivedla také svého přítele,
bratra a matku.

Byla pokřtěna v Duchu Svatém a před
celým sborem vyprávěla své svědectví.

Jen proto, že jsem během 10 minut nakopnul
ty dívky, byl spasen a nadchnut člověk.

Je to mocný nástroj. Vám, kdo umíte jít
a modlit se za nemocné, říkám:

probouzejte tak nadšení. Před dvěma dny
mi volal dánský kamarád: "Torbene,

to je síla! To už teď budu dělat pořád!
Byl jsem v církvi a začal jsem o tom

mluvit. Přišla za mnou žena, která kdysi
byla pro Boha zapálená, ale pak vyhořela.

Vzal jsem ji s sebou, nakopnul ji a ona
teď znovu hoří pro Pána.

Tak je to silné! Ano, opravdu je!
Chci zdůraznit, že pokud víte, jak na to,

berte s sebou lidi a trénujte je,
uvádějte je do služby.

Nyní se dostáváme k praxi, jak to
skutečně můžete udělat.

Učíme se konáním a víra je jako sval,
který roste, jen když ho používáme.

Mnoho lidí dnešní církve ale svaly nikdy
nepoužívalo, takže zvednout něco těžkého

se jim nepodaří. Nikdy svaly nezatli, nebo
si brali příliš velká sousta.

Lidé se například často začnou modlit za
jednoho konkrétního těžce nemocného

z církve, za kterého už se ale modlilo
tisíc dalších lidí.

To je ten nejhorší možný start, neboť v
církvi je příliš mnoho náboženství a

tradic. Modlitby jsou tam předlouhé,
protože jen takové přece Bůh vyslyší.

Ne, vy musíte začít vně církve, vyjít ven
a vědět, že Ježíš řekl: "Jsem s tebou."

Mimo církev jsou lidé nastavení jinak,
nemyslí si, že je Bůh slyší díky jejich

sáhodlouhým modlitbám a podobným věcem.
Venku je to o mnoho jednodušší.

Často se také začíná v rodině. To rovněž
není lehké, protože když to nevyjde, budou

si už pořád myslet: "Modlil se špatně,
špatnou modlitbu, nic se nestalo."

S lidmi, kteří vás obklopují v církvi, je
to obtížné. Když ale vyjdete k lidem,

které neznáte, je to jiné, protože o vás
neuvažují stylem: "Má dar uzdravovat?"

O daru uzdravovat nic neví, a neví ani,
že to děláte poprvé.

Vidí vás úplně jinak. Proto je pro ně také
jednodušší něco od vás přijmout.

Lehčí je to také proto, že nevyjde-li to,
odejdete a už se s nimi neuvidíte,

nebudete se s nimi každodenně setkávat.
Proto zkuste začít s neznámými lidmi.

Připomínám: víra je jako sval. Co když
nedokážu uzvednout 50 kilo, ale 5 zvládnu?

Co udělám? Budu se dál snažit zvednout
50 kg? Pak to končí takhle: "Nemám víru,

jsem neschopný, nic neuzvednu." Jenže to,
že neuzvednu 50, neznamená, že neuzvednu

vůbec nic. A přesně to často děláme.
Začínáme s těmi nejzávažněji nemocnými,

a protože nejsme schopni je uzdravit,
myslíme si, že nemůžeme uzdravit nikoho.

Ale ano, můžete. Máte-li víru ke spasení,
máte víru uzdravovat nemocné.

"Ale nepotřebuju být předtím pokřtěn ve
vodě a Duchu Svatém?"

Ne, nepotřebujete, a to je důležité vědět.
Vysvětlím to později.

Máte-li víru, že budete spaseni, máte
i víru uzdravovat nemocné.

Mnozí začínají na 50kilech a nejde jim to.
Nechte toho, vyjděte ven, posbírejte dobré

zkušenosti a pěstujte svou víru. Začněte
s 5 kg. Když je zvládnete, přejděte na 10,

poté na 20 kg a nakonec uzvednete
i 50 kg.

Takto potřebuje začít většina lidí. Prostě
víra je jako sval, který sílí používáním.

Nejste schopni uzvednout nějaké závaží?
Najděte si něco lehčího - třeba 2 kg? 5kg?

Jděte, vyhledejte někoho na ulici, třeba
mladého, a zeptejte se ho nebo jí:

"Promiňte, nebolí vás něco?"

Najděte někoho s bolestí zad nebo ramen
a vložte na něj ruce, na to bolavé místo.

Jak se máte modlit? Krátce. Nejde o to,
jak se modlíte, hlavně že se modlíte!

Modlete se ale ve jméně Ježíše Krista.
"Rameno, buď uzdraveno ve jménu Ježíše."

Zkuste to. Když to nezafunguje napoprvé,
zkuste to znovu.

"Uzdrav se, ve jménu Ježíše." Možná
neuzvednete ani 5kg, ale jen kilo.

Pak se modlete pětkrát, protože tak
uzvednete pět kilo. Chápete?

Když se neuzdraví ani po páté modlitbě,
modlíte se dál, a najednou -

"Jste zdraví!" Najděte někoho s bolestí
zad a oslovte ho: "Promiňte, nejste někdo

nemocný? Nebolí vás něco?" Řeknou-li"ano":
"Můžu se za vás modlit? Jen pár vteřin."

"Ok." Vložíte na něj ruce: "Bože, uzdrav
prosím tato záda ve jménu Ježíše." Pak to

přezkoumejte.Často se nejdřív nestane nic.
Modlíte se znovu a zlepší se to. Když

slyšíte, že se to zlepšuje, roste ve vás
víra. Modlíte se znovu a je to pryč.

Nemodlete se dlouho. Modlíte-li se stylem
"Bože, díky, jsi svatý, jsi fantastický,"

Bůh nás kvůli té délce neslyší. Modlíte-li
se dlouho a člověk není úplně uzdraven

hned napoprvé a vy se chcete modlit znovu,
hodně lidí odmítne, protože nemají čas.

Když je to ale takhle: "Bože, děkuji, že
uzdravíš tato záda. Jak vám je?" "Bolí."

"Bolesti, odejdi!Co teď?" "Nic." "Bolesti,
jdi pryč!" "Zlepšuje se to." "Bolesti,

přikazuji ti, abys odešla! Ve jménu
Ježíše." "Jsem uzdraven!"

Modlil jsem se jen čtyřikrát, asi 20
vteřin. Modlete se krátce,nezavírejte oči.

To jsou mé rady. Krátká modlitba, pak se
jim podívejte do tváře. Na obličeji totiž

nejlépe uvidíte, co se děje, třeba
"Je to pryč!" To je má rada.

Také říkám - nechoďte za lidmi a neříkejte
"Promiňte, jsem křesťan,z té a té církve."

V Dánsku nechodím a neříkám "Jsem
křesťan." To si můžete dovolit možná

v Americe, tam to může být dobré.
Tady si najděte vlastní cestu.

V Dánsku i jinde říkávám: "Dobrý den,
nebolí vás něco?" Oni se zeptají: "Proč?"

Já na to: "Bolí vás ramena, záda?" "Ano,
bolí, proč se ptáte?"

A protože vím, že lidé jsou uzdravováni,
pokračuji: "Můžu se za vás modlit, jen

pár vteřin?"Vložím na ně ruce a modlím se.
Začínám tedy s úsměvem: "Promiňte, mohu

se vás na něco zeptat? Nebolí vás někde
něco?" Mluvte s nimi o té bolesti.

Na začátku nemluvte o Ježíši, o Bibli ani
o církvi, jen o té bolesti.

"Kde vás to bolí? Jak dlouho už to máte?"
Uklidní se a rádi se s vámi seznámí.

Říkáte-li od začátku "Ježíš", ostražitě
se ptají: "Co chcete?"

Jděte za nimi, zeptejte se na bolest, pak
se za ně modlete. Když se uzdraví, můžete

říct: "O tom, co se stalo, čteme v Bibli,
jsem křesťan a Ježíš říká..." a říct jim

evangelium. Když je nic nebolí a ptají se
proč, odpovíte: "Protože jsem křesťan a

modlím se za nemocné," a pak s nimi mluvte
o Bohu. Tak to často dělám. Lidé se také

často ptají: "Jak dlouho se modlíte, když
to nevyjde napoprvé? Kolikrát se modlíte?"

Tohle musíte vycítit. Někteří lidé jsou
v pohodě, když pokračujete,

někdy je dokonce pozvu domů, kde se
modlíme dál, dokud nedojde k průlomu,

což ale na ulici moc nemůžete. Proto
se jich občas zeptám:

"Jestli chcete, tady je má vizitka, můžeme
pokračovat později." Další věc - dnes už

neříkám, že lidé nebyli uzdraveni, když se
to nestane právě tehdy a tam, protože mám

mnoho svědectví, že to tak v tu chvíli jen
nevypadalo, ve skutečnosti uzdraveni byli.

Před nedávnem jsem byl ve Švédsku. Byli
jsme na ulici s pár lidmi, také s vedoucí

chval. Na druhé straně ulice jsem uviděl
dívku. Vedoucí jsem řekl: "Pojď, musíme

tamhle! Bůh něco chystá!" Cítil jsem, že
mě k ní něco vede, a tak jsme šli.

"Promiňte, nebolí vás něco?" Odpověděla:
"Ne." "jste si jistá?" "Ano, jsem."

Byl jsem překvapený, ale napadlo mě:
"Nebolí vás žaludek?" "Ne." "Dobrá, můžu

se za vás přesto modlit?" "Ano." Žádné
city, nic velkého. Modlil jsem se: "Bože,

dotkni se jí. Děkuji." Něco mě k ní táhlo,
a proto jsem se ptal: "Cítila jste něco?"

"Ne." "Vůbec nic?" "Ne." Té vedoucí chval
jsem chtěl ukázat něco úžasného, a zatím

jsem tam jen stál a nic. Byla to Švédka,
nemluvila anglicky, a tak jsem požádal

vedoucí chval, ať s ní promluví o Ježíši.
Byl jsem zklamaný, chtělo se mi utéct.

Tenhle zážitek jsem chtěl zapomenout.
Snažím se totiž žít podle hesla:

pamatuj si dobré věci, na těch
stavěj, špatné zapomeň.

Po dvou měsících jsem se opět dostal do
toho samého švédského města.

Vedoucí chval mi povídá: "Pamatuješ na tu
dívku, za kterou jsme se onehdá modlili?"

"Snažil jsem se na to zapomenout, ale ty
asi ne... Proč se jen ptáš? Ale ano,

pamatuji." Vedoucí: "To bylo tak úžasné!"
Mě to tehdy teda úžasné nepřišlo. "Co tím

myslíš?" "Ty jsi o tom neslyšel?" "O čem?"
"O měsíc později jsem šla městem a

najednou za mnou vyběhla dívka z diska
a říkala: "Potřebuji s tebou mluvit! Hned!

Pamatuješ, jak jste se za mě modlili s tím
klukem? Jak se mě ptal na žaludek?

Měla jsem potíže celý život, ale bála jsem
se to přiznat, ale když se modlil, byla

jsem uzdravena a od té doby jsem zdravá.
Taky se měl ptal, jestli jsem se již

setkala s Bohem. Řekla jsem sice ne, ale
setkala! Nemůžu na to přestat myslet!"

Byl jsem unesený.Bůh přišel! Vedoucí se mě
zeptala, zda se s ní chci setkat. "Cože?"

"Jsme teď kamarádky, přijde za námi." "Tak
jo!" Přišla tedy a znovu poznala Boha.

To, co jsem považoval na hrozný zážitek,
bylo ve skutečnosti velké svědectví.

Kdybych odešel a řekl: "Nic se nestalo,"
vydával bych křivé svědectví.

Ve skutečnosti se toho stalo mnoho.

A není to jediný případ, kdy se navenek
nic nestalo, ale opak byl pravdou.

Zeptám se tedy: "Mohu se za vás modlit?"
Modlím se, a nejsou-li zcela uzdraveni,

dám jim vizitku, svědectví o Bohu,
evangelium, jdu s nimi a říkám:

"Chcete-li víc, můžeme se potkat znovu."
Nechte je jít a pracovat v nich Boha.

Učíte se konáním. Najdete svůj vlastní
způsob, jak přistupovat k lidem. Hlavní

není jak, ale že to děláte. Poslouchejte
Boha. Po nakopnutí se to naučíte za chodu.

Pak víte, jak na to, používáte ten sval.
Pak je i mnohem jednodušší modlit se za

členy rodiny, za lidi v práci, v církvi.
Teď, když ten sval používáte

a trénujete, zvládnete uzvednout větší
věci, silnější záležitosti.

Následujte mne tam, kde následuji Ježíše.
Máte-li víru začít velkými věcmi, jděte do

toho. Většina lidí ale začíná s málem.
Najděte někoho nemocného, vložte na něj

ruce, modlete se. Až uvidíte první
uzdravení, najděte dalšího. Po několika

hodinách můžete dělat velké věci. Jako
můj švédský přítel Petr, který mi říkal:

"Tamhle je někdo na vozíčku," ale já
oponoval: "Začneme malými krůčky."

Jeden den jsme začali málem a další den,
když byli sami, uzdravili vozíčkáře. Bylo

dobře, že jsem tam nebyl, možná bych je
zase brzdil. Nebuďte mnou limitováni.

Nejdůležitější je nakopnutí - pak děláte,
co vám Bůh přikázal.

A teď nadešel čas to udělat. Slyšeli jste
vyučování o tom, kdo jsme v Kristu,

že nepotřebujete dar uzdravování. Povolal
k tomu všechny. I tebe povolal uzdravovat.

Slyšeli jste o tom, že důležité nejsou
znalosti, ale poslušnost.

Víte už také, že víra je jako sval - roste
používáním. A právě to musíte nyní udělat.

Zažijte tento týden nakopnutí - modlete se
za uzdravení několika lidí.

Udělejte to, co vám říkám. Jděte na ulici,
najděte nejméně tři nemocné, které jste

nikdy předtím neviděli, jděte za nimi:
"Dobrý den, nejste nemocný, nebolí vás

něco?" Najděte lidi trpící bolestmi.
Nejobtížnější většinou nebývá se za ně

modlit, ale najít je - často předtím
oslovíte 20 lidí. Učíte se tak ale odvaze.

Oslovte někoho: "Bolí vás něco?"
A když najdete nemocného,

vložíte na něj ruce. Když se neuzdraví
napoprvé, pokračujete. Modlete se

alespoň třikrát. Takže: tři lidi, třikrát
se modlit. Budete překvapeni, uvidíte,

že to dokážete uzvednout, uvidíte,
jak jsou ti lidé uzdraveni.

Budete nakopnutí, uvedení do služby,
a to vám změní život.

Pro nakopnutí nepotřebujete ostatní.
Například můj známý Don z Ameriky:

Když jsem se tam chystal, tvrdil: "Tome,
nemůžu se dočkat, až přijedeš a nakopneš

mě." Za týden ale psal znovu: "Už jsem
nemohl čekat. Vyrazil jsem ven a uzdravil

hodně lidí a teď zacvičuji ostatní." Takže
vyrazit můžete i poté, co jen slyšíte mé

vyučování. K nakopnutí nepotřebujete
ostatní, můžete to udělat sami, jako na

tom videu z Indie, o kterém jsem mluvil
minule. Vyrazil sám a udělal to. Vy můžete

také. Pokud na to nemáte, najděte někoho,
kdo vám s nakopnutím pomůže.

Možná se nemodlil za ostatní, ale umí
lidi oslovovat. Chci vám také říci,

že mi Bůh včera řekl, ať na internetu
uveřejním šest lekcí Školy průkopníků.

Prvních šest lekcí je nyní přístupných
pro každého.

Nemusíte se přihlašovat do Školy, najdete
je volně na internetu.

Podívejte se na tuto lekci, najděte ve
svém sboru několik lidí, kteří jsou

odvážnější než vy, shlédněte toto
vyučování a rozhodněte se, že musíte jít

a vyzkoušet to. Udělejte to. "Jenže můžu
se modlit za ostatní, když já sám jsem

nemocný?" Pak právě to potřebujete dělat!
Dej a bude ti dáno; dáš-li hladovému

chléb, tvé rány budou uzdraveny -
to říká Bible.

Jste-li nemocný, je důležité trénovat
svaly - a to děláte modlitbou za ostatní.

Ano, můžete se modlit za ostatní i v
nemoci, i když nejste pokřtěni v Duchu,

i když ještě nejste pokřtěni ani ve vodě,
i když bojujete s mnohými věcmi,

protože projdete-li nakopnutím, pomůže vám
to i v mnoha dalších oblastech.

Ale všechny tyto věci jsou důležité.
Budu o nich mluvit příště. Je to sice

jednoduché, ale je důležité vědět,
o čem je evangelium, a mít ho s sebou.

Příště budu mluvit o významu evangelia.
Budu vás provokovat, sundám vám brýle.

Začínám ale uzdravováním, abyste mohli
jít. Povzbuzuji vás, žehnám vám, vysílám

vás ve jménu Ježíše. Týden se modlete za
prvního člověka, který bude uzdraven,

začněte používat svou víru. Nezvládnete to
sami? Najděte někoho, kdo vám pomůže.

Není-li to možné, můžeme se pokusit svolat
lidi z vašeho okolí, kteří vás nakopnou.

Funguje to tak v Polsku, Švédsku a Dánsku
i na jiných místech, a myslím, že v brzké

budoucnosti budou po celém světě lidé,
kteří umí nakopávat. Zatím to tak však

není. Najděte si někoho sami, a až se
naučíte uzdravovat, napište mi.

Jsem připraven nakopnout kohokoli,
protože pak vás můžeme použít

a vyslat za vámi další, které pomůžete
uvést do služby.

Povzbuzuji vás - jděte. Těším se, až
obdržím ta kvanta svědectví

z celého světa, že skrze vás byl uzdraven
první člověk, pak další a další

a váš sval víry roste a dokážete stále
větší a větší věci,

vedete lidi ke Kristu, křtíte je ve vodě,

pak v Duchu Svatém a vznikají nové církve
a nová společenství.

Udělejte první krok - jděte a naučte se
uzdravovat nemocné, nechejte se

nakopnout. V příští lekci budu mnoho času
věnovat evangeliu,

abyste nebyli klamáni v tom, co evangelium
je, abyste ostatním předávali pravé

evangelium, aby nebyli klamáni také.
Uvidíme silné křesťany, jak se kají, jsou

křtěni v Duchu,berou svůj kříž a následují
Ježíše. Bůh vám žehnej.