Rob Harmon: Jak může trh udržet vodu v řekách

Potoky a řeky vysychají kvůli nadměrnému využívání. Rob Harmon vymyslel geniální tržní mechanismus, který do nich může vrátit vodu. Farmáři a pivovary zjistí, že se jejich osudy proplétají se zajímavým, sto let starým příběhem Prickly Pear Creek.

Toto je řeka.

Toto je potok.

Toto je řeka.

Toto se děje po celé zemi.

Existují desítky tisíc kilometrů

odvodněných toků ve Spojených státech.

Na této mapě

barevné plochy představují problémy s vodou.

Podobné problémy se objevují také na východě.

Příčiny se liší stát od státu,

většinou však v detailech.

Přes 6000 km odvodněných proudů najdeme

jen v Montaně samotné.

Normálně živí ryby a další volně žijící živočichy.

Jsou to žíly ekosystému,

stále častěji však žíly prázdné.

Chci vám vyprávět příběh

o jednom z těchto proudů,

protože bude základnou pro další, větší příběh.

Toto je Prickly Pear Creek.

Line se přes obydlené oblasti

od východní Heleny až k jezeru Helena.

Žijí v něm volně žijící ryby

včetně pstruha žlutohrdlého, potočního

a pstruha duhového.

Téměř každý rok

po více než sto let

to v létě vypadalo takhle.

Jak jsme se sem dostali?

No, začalo to koncem 19. století,

kdy se lidé začali usazovat v místech jako je Montana.

Stručně: bylo tam dost vody

a nepříliš mnoho lidí.

Když se však objevilo více lidí toužících po vodě,

starousedlíci trochu dostali obavy

a v roce 1865 Montana schválila svůj první vodní zákon.

V podstatě říkal, že všichni poblíž vodního toku

jej mohou využívat.

Kupodivu se objevila spousta lidí toužících po přístupu k vodě

a obyvatele, kteří tam byli dřív,

to znejistilo natolik, že povolali své právníky.

Došlo ke dvěma precedentním sporům

v letech 1870 a 1872

a oba se týkaly Prickly Pear Creeku.

A v roce 1921

Nejvyšší soud v Montaně

rozhodl v případu týkajícím se Prickly Pear,

že ti, kdo se tam usadili jako první,

měli přednostní či seniorská vodní práva.

Tato přednostní vodní práva jsou klíčová.

Problém je, že všude na Západě to nyní

vypadá nějak takto.

Některé z těchto potoků

nesou břemeno na 50 až 100krát více vody,

než v nich vlastně proudí.

Navíc vlastníkům přednostních práv

hrozí, že když svá práva nebudou využívat,

přijdou o ně

spolu s ekonomickou hodnotou s nimi spojenou.

Nemají tedy žádné pobídky chovat se šetrně.

Takže to není jen problém počtu lidí;

systém samotný odrazuje od šetrnosti,

protože když své právo nevyužíváte, přijdete o něj.

Takže po desetiletích sporů

a se 140 lety zkušeností

jsme se nikam nepohnuli.

Je to nefunkční systém.

Nevyplácí se šetřit,

protože když své přednostní právo na vodu

nevyužíváte, přijdete o něj.

Předpokládám, že tušíte, že toto dalo vzniknout významným sporům

mezi zemědělskými a enviromentálními komunitami.

Tak… chystám se to teď změnit.

Většina z vás ráda uslyší,

že zbytek prezentace je zdarma.

A někteří z vás uslyší ještě radši, že se jedná i o pivo.

(Smích)

Po celé zemi se něco děje:

firmy se začínají zajímat

o svou vodní stopu.

Zajímají se o zabezpečení adekvátního přísunu vody,

snaží se být opravdu efektivní při její spotřebě

a starají se o to, jak jejich využívání vody

ovlivňuje vnímání jejich značky.

I když se jedná o národní problém,

povím vám jinačí příběh z Montany,

který zahrnuje pivo.

Vsadím se, že jste netušili, že je potřeba asi 2,5 litru vody

na výrobu půl litru piva.

Když zahrnete i vysušování,

je na půllitr piva potřeba hodně přes 50 litrů vody.

Pivovary v Montaně

sice udělaly hodně

ke snížení své spotřeby vody,

ale stále jí potřebují miliony litrů.

Chci říct, v pivu je voda.

Co tedy mohou dělat

ohledně toho zbytku vodní stopy,

která má vážné dopady

na ekosystém?

Tyto ekosystémy jsou velmi důležité

pro pivovary v Montaně a jejich zákazníky.

Koneckonců, existuje silný vztah

mezi vodou a rybařením.

A pro některé zde existuje velmi silný vztah

mezi rybařením a pivem.

(Smích)

Montanské pivovary a jejich zákazníci jsou tedy znepokojeni

a hledají způsoby, jak se s tímto problémem vypořádat.

Jak se tedy mohou vypořádat se zbývající vodní stopou?

Vzpomeňte si na Prickly Pear.

Dosud se

kontrola komerčního využívání vody

omezovala na měření a snižování;

my navrhujeme, aby dalším krokem

byla obnova.

Vzpomeňte si na Prickly Pear.

Je to nefunkční systém.

Jste odrazováni od šetrné spotřeby,

protože když své právo na vodu nevyužíváte, přijdete o něj.

Rozhodli jsme se tedy spojit tyto dva světy –

svět společností

s jejich vodními stopami

a svět farmářů

s přednostními vodními právy na tyto potoky.

V některých státech

mohou držitelé přednostních práv

nechat vodu prostě proudit,

zatímco je legálně chráněna před ostatními,

a udržet si přitom své právo.

Koneckonců,

je to jejich vodní právo

a jestli to právo chtějí využít k tomu,

aby pomohli rozmnožování ryb v potoce,

je jejich právo tak učinit.

nemají ovšem žádnou pobídku tak činit.

Spoluprací s místními vodními kartely

jsme vytvořili pobídku tak činit.

Platíme jim za to, že nechají vodu v potoce.

A tak se tomu tady děje.

Jedinec učinil rozhodnutí

a uzavírá své rameno,

čímž ponechá vodu v potoce.

Neztrácí své právo na vodu,

jen se rozhoduje využít to právo,

nebo nějakou jeho část,

na potok místo na zavlažení své půdy.

A protože je držitelem přednostního práva,

může vodu v potoce chránit před ostatními uživateli.

Rozumíme si?

Dostává zaplaceno za ponechání vody v potoce.

Tento chlapík měří vodu,

která je tak ponechána v potoce.

My pak tu naměřenou vodu vezmeme

a rozdělíme ji na tisícilitrové části.

Každá část dostane seriové číslo a certifikát

a pivovary a další firmy

si tyto certifikáty kupují

jako způsob, jak vrátit vodu

do těchto poškozených ekosystémů.

Pivovary platí

za obnovení proudu v potoku.

Je to jednoduchý, nepříliš drahý

a měřitelný způsob,

jak navrátit vodu do těchto poškozených ekosystémů,

který dává farmářům možnost ekonomické volby

a podnikům znepokojeným jejich vodní stopou

možnost snadno se s ní vypořádat.

Po 140 letech konfliktů

a 100 letech vyschlých potoků,

okolnostech, které soudy ani regulace

nevyřešily,

jsme přišli s tržním,

kupce a prodejce spojujícím řešením –

řešením, které se obejde bez soudů.

Dáváme

lidem znepokojeným jejich vodní stopou

opravdovou příležitost

přinést vodu tam, kde je nejvíce potřeba,

do těchto poničených ekosystémů,

zatímco současně

dáváme farmářům

smysluplnou ekonomickou volbu toho,

jak bude jejich voda využita.

Tyto transakce vytváří spojence, nikoli nepřátele.

Spojují lidi místo toho, aby je dělily.

A dávají potřebnou ekonomickou podporu zemědělským komunitám.

A co je hlavní, funguje to.

Navrátili jsme více než 15 miliard litrů vody

do těch zničených ekosystémů.

Spojili jsme držitele přednostních práv

s pivovary v Montaně,

s hotely a producenty čaje v Oregonu

a s hi-tech společnostmi, které využívají spousty vody v Southwestu.

Když umožňujeme tato propojení,

můžeme – a také to děláme –

změnit toto v toto.

Mnohokrát vám děkuji.

(Potlesk)