Krásná nová slova, která popisují mlhavé emoce

John Koenig miluje nacházet slova, která vyjadřují naše nevyslovené pocity ‒ jako "lachesism", touhu po katastrofě, a "sonder", uvědomění, že život každého z nás je tak složitý a nepoznatelný jako náš vlastní. Tady se John zamýšlí nad významem, který slovům přisuzujeme, a jak v nás tyto významy žijí.

Dnes bych chtěl mluvit o významu slov,

o tom, jak je definujeme,

a jak ona, skoro jako když se mstí,

definují nás.

Anglický jazyk je úžasná houba.

Miluji angličtinu, jsem rád,
že tento jazyk ovládám.

I přesto má však hodně mezer.

V řečtině existuje slovo "lachesism",

což znamená touha po katastrofě.

Víte, když vidíte na obzoru bouři

a uvědomíte si, že jí fandíte.

V mandarínské čínštině
mají slovo "yù yī" ‒

nevyslovuji to správně ‒

které znamená přání znovu
prožívat emoce intenzivně,

tak jako když jste byli malí.

V polštině je slovo "jouska",

což je takový druh hypotetické konverzace,

kterou si kompulzivně přehráváte v hlavě.

A nakonec v němčině, jak jinak,

mají slovo, které zní "zielschmerz",

což je hrůza z toho,
že získáte to, co chcete.

(smích)

Konečně se vám splní celoživotní sen.

Já sám jsem Němec,
takže vím přesně, jaký je to pocit.

Nejsem si jistý,
zda bych taková slova použil

v běžné každodenní konverzaci,

ale jsem vskutku rád, že existují.

Ale jediný důvod, proč existují,
je ten, že jsem si je vymyslel.

Jsem autorem "Slovníku mlhavých strastí",

který píšu posledních sedm let.

A hlavním posláním tohoto projektu

je najít mezery v jazyce emocí

a zkusit je zaplnit,

abychom měli jak mluvit
o všech těch lidských prohřešcích

a výstřednostech lidské povahy,

které všichni prožíváme,
ale možná nás nenapadne o nich mluvit,

protože nemáme slova,
kterými bychom je popsali.

A asi v polovině tohoto projektu

jsem definoval slovo "sonder",

myšlenku, že se každý
považuje za hlavního hrdinu

a všichni ostatní jsou jen kompars.

Ale ve skutečnosti
je každý z nás hlavním hrdinou

a každý je současně i kompars
v příběhu někoho jiného.

A jakmile jsem ho publikoval,

dostalo se mi od lidí velké odezvy,

jako: "Děkuji, že jsi pojmenoval něco,
co jsem celý svůj život cítil,

ale neexistovalo pro to žádné slovo."

Tak jsem jim pomohl,
aby se necítili tak osamocení.

To je síla slov,

pomáhají nám cítit se méně osamocení.

Netrvalo to dlouho

a začal jsem si všímat,
že se slovo "sonder"

začíná reálně používat
v diskuzích na internetu,

a zanedlouho poté
jsem si ho opravdu všiml,

sám jsem ho zaslechl
v reálné konverzaci vedle mě.

Neznám zvláštnější pocit
než vymyslet slovo

a potom sledovat,
jak si žije vlastním životem.

Pro to ještě slovo nemám, ale budu mít.

(smích)

Pracuji na tom.

Začal jsem přemýšlet nad tím,
co dělá slova opravdovými,

protože se mě na to hodně lidí ptá,

nejčastější věc,
kterou od lidí slyším, je:

"Počkej, a tahle slova jsou vymyšlená?
Moc jim nerozumím."

A já jsem vlastně nevěděl,
co jim na to říct,

protože od té doby, co se "sonder" ujalo,

nejsem tu od toho, abych říkal,
která slova jsem opravdová a která ne?

A tak jsem se cítil tak trochu jako
Steve Jobs, který popsal své prozření,

když zjistil, že většina z nás se
na své každodenní cestě životem

jen snaží nenarážet moc do zdí

a tak nějak pokračovat dál
v tom, co děláme.

Ale jakmile si uvědomíte, že lidé ‒

že tento svět postavili lidé, kteří nebyli
o moc chytřejší, než jste vy sami,

potom můžete natáhnout ruce a dotknout se
těch zdí a dokonce ruku prostrčit skrz,

a uvědomíte si, že máte moc to změnit.

A když se mě lidé zeptají:
"Jsou ta slova opravdová?",

zkoušel jsem celou řadu odpovědí,

Některé z nich dávaly smysl a některé ne.

Ale jedna z těch, co jsem zkoušel, byla:

"Víš, slovo je opravdové,
pokud chceš, aby bylo opravdové."

Stejně tak jako tahle cesta je opravdová,
protože ji tam lidé chtěli mít.

(smích)

To se děje v univerzitních
kampusech pořád.

Říká se tomu "vysněná cesta".

Ale potom mi došlo, že to,
na co se lidé vlastně ptají,

když se zajímají,
zda je slovo opravdové, je:

"A do kolika hlav pak budu mít přístup?"

Protože si myslím, že je to hodně
o tom, jak vnímáme jazyk.

Slovo je v zásadě klíč,

který nám umožní se dostat
některým lidem do hlavy.

A když se díky němu dostaneme
do jednoho mozku,

tak to úplně nestojí za to,
nemá moc cenu to slovo znát.

Dva mozky, no, to záleží, kdo to je.

Milion mozků, dobře,
to už se můžeme bavit.

A tak opravdové slovo je to,

které nám dá přístup k co nejvíce mozkům.

Díky tomu se vyplatí to slovo znát.

Mimochodem, nejopravdovější slovo ze všech
je podle tohoto měřítka toto:

[O.K.]

To je ono.

To nejopravdovější slovo, které máme.

To je to, co se nejvíc blíží
univerzálnímu klíči.

To je slovo, kterému rozumí
nejvíc lidí na světě,

bez ohledu na to, kde jste.

Problém je ale v tom,

že nikdo zřejmě neví,
co ta dvě písmenka znamenají.

(smích)

Což je trochu zvláštní, ne?

Totiž, myslím, že by to mohlo být
špatně přepsané "all correct", asi,

nebo "old kinderhook".

Zdá se, že to nikdo vlastně neví,
ale to, že na tom nezáleží,

vypovídá něco o tom,
jak přisuzujeme slovům význam.

Význam není v těm slovech samotných.

Jsme to my, kdo se v nich odráží.

A myslím, že když všichni hledáme
význam v našem životě

a hledáme smysl života,

mám za to, že slova s tím
mají něco společného.

A myslím, že když hledáte význam něčeho,

slovník je docela dobré místo, kde začít.

Přináší smysl pro pořádek

do velmi zmatečného vesmíru.

Náš pohled na věci je tak omezený,

že si musíme vypomáhat vzorci a zkratkami

a snažit se přijít na to,
jak si věci vykládat

a být schopní každodenně fungovat.

Potřebujeme slova, abychom se v nich
mohli vidět, aby nás definovala.

Myslím, že mnoho z nás se cítí
být spoutanými tím,

jak tato slova používáme.

Zapomínáme, že slova jsou vymyšlená.
Nejsou to jen moje slova.

Všechna slova jsou vymyšlená,

ale ne všechna něco znamenají.

Všichni jsme jaksi uvěznění
v naší vlastní slovní zásobě,

která nemusí nutně rezonovat
s lidmi, kteří ještě nejsou jako my,

a tak mám dojem, že se navzájem
vzdalujeme, každý rok o trochu víc,

tím víc, čím vážněji slova bereme.

Protože pamatujte: slova nejsou opravdová.

Ona nemají význam. My ano.

A já bych se s vámi rád
na závěr podělil o citát

jednoho z mých oblíbených filozofů,

Billa Wattersona, který vytvořil
komiks "Calvin and Hobbes".

Řekl:

"Vytvořit si život, který odráží
naše hodnoty a naplňuje naši duši,

je těžko dosažitelný cíl.

Vymyslet si smysl vlastního života

není snadné,

ale je to přesto možné,

a myslím, že to za ty trable stojí."

Děkuji.

(potlesk)