10 tipů pro lepší konverzaci

Když vaše práce závisí na tom, jak dobře mluvíte s lidmi, tak se toho hodně naučíte o tom, jak vést konverzace – a taky, že většina z nás nekonverzuje moc dobře. Celeste Headlee pracovala po desítky let jako redaktorka v rádiu a tak zná nezbytné složky skvělé konverzace: upřímnost, stručnost, jasnost a zdravé množství naslouchání. V této bystré přednášce sdílí svých 10 užitečných pravidel pro lepší konverzaci. Říká: "Jděte ven, mluvte s lidmi, naslouchejte jim. A hlavně buďte připraveni žasnout."

Tak jo, chci teď vidět vaše ruce nahoře:

kolik z vás si odebralo
někoho z přátel na Facebooku,

protože řekl něco urážlivého
o politice nebo náboženství,

péči o děti, jídle?

(smích)

A kolik z vás zná alespoň
jednu osobu, které se vyhýbáte,

protože se s ní prostě nechcete bavit?

(smích)

Víte, kdysi to bývalo tak,
že abyste měli slušnou konverzaci,

stačilo vám držet se rady
Henryho Higginse z "My Fair Lady":

Zůstaňte u počasí a svého zdraví.

Ale dnes, se změnou klimatu
a hnutím proti vakcínám -

(smích)

nejsou ani tato bezpečná.

Tento svět, ve kterém žijeme,

kde má každá konverzace

potenciál zvrhnout se v hádku,

kde naši politici neumí
mluvit jeden s druhým,

a kde i ty nejtriviálnější problémy mají

někoho bojujícího zapáleně pro i proti,
tento svět není normální.

Studie Pew Research
na 10 000 dospělých Američanů

zjistila, že jsme dnes polarizovanější,

rozdělenější,

než jsme kdy v historii byli.

Děláme daleko méně kompromisy,

což znamená, že se navzájem neposloucháme.

A děláme rozhodnutí o tom, kde žít,

koho si vzít, a dokonce s kým se přátelit,

na základě toho, čemu už věříme.

Znovu to znamená,
že se navzájem neposloucháme.

Konverzace vyžaduje rovnováhu
mezi mluvením a posloucháním

a tu rovnováhu jsme
tak nějak ztratili.

Ovšem, částečně kvůli technologii.

Smartphony, které všichni máte v ruce,

nebo někde poblíž,
abyste na ně mohli rychle dosáhnout.

Podle Pew Research

pošle třetina amerických teenagerů
denně více než 100 zpráv.

A většina z nich spíše
pošle svým kamarádům zprávu,

než aby s nimi mluvili tváří v tvář.

V magazínu The Atlantic
byl skvělý článek.

Napsal jej středoškolský
učitel Paul Barnwell -

- zadal svým žákům
komunikační projekt.

Chtěl je naučit mluvit o specifickém
tématu, aniž by používali poznámky.

A řekl toto: "Uvědomil jsem si..."

(smích)

"Uvědomil jsem si,
že schopnost konverzace

je nejspíš ta nejopomíjenější schopnost,
kterou nezvládáme učit.

Děti se hodiny denně skrze obrazovky
zabývají idejemi a sebou navzájem,

ale zřídka mají možnost

zlepšovat si své mezilidské
komunikační dovednosti.

Přestože to může znít jako vtipná otázka,
musíme se sami sebe ptát:

Existuje nějaká dovednost 21.století,

která je důležitější než schopnost
udržet souvislou, sebevědomou konverzaci?"

Já se třeba živím mluvením s lidmi:

s vítězi Nobelovy ceny,
s řidiči náklaďáků,

s miliardáři, s učitelkami ze školky,

s hlavami států, s instalatéry.

Mluvím s lidmi, které mám ráda.
Mluvím s lidmi, které nemám ráda.

Mluvím s některými lidmi,
se kterými nesouhlasím na osobní úrovni.

Ale i tak s nimi mám skvělé konverzace.

Takže bych vás chtěla
příštích zhruba 10 minut učit jak mluvit

a jak naslouchat.

Mnoho z vás již slyšelo
spousty rad na toto téma.

Něco jako že se máte dívat do očí,

promyslet si zajímavá témata dopředu,

dívat se, pokyvovat a usmívat se,
abyste ukázali, že dáváte pozor,

opakovat, co jste slyšeli nebo to shrnout.

Tak na tohle všechno zapomeňte.

Jsou to pitomosti.

(smích)

Není žádný důvod učit se,
jak ukázat, že dáváte pozor,

pokud pozor opravdu dáváte.

(smích)

(potlesk)

A já jako profesionální moderátor
používám naprosto tytéž dovednosti,

které používám i v normálním životě.

Takže vás naučím,
jak dělat rozhovory s lidmi

a to vám také nakonec pomůže
zlepšit se v konverzaci.

Naučíte se vést konverzaci,

při níž nebudete plýtvat časem,
nebo se nudit,

a nikoho ani neurazíte.

Všichni jsme už zažili skvělou konverzaci.

Měli jsme ji někdy předtím.
Víme, jaké to je.

Ten typ konverzace, po které
se cítíte zaujatí a inspirovaní

nebo kdy cítíte opravdové spojení

nebo, že jste byli perfektně pochopeni.

Neexistuje jediný důvod,

proč by taková nemohla být
většina vašich interakcí.

Mám na to 10 základních pravidel.
Provedu vás všemi,

ale upřímně, stačilo by,
kdybyste zvládli jen jedno

a už byste si užívali lepší konverzaci.

Pravidlo 1: nedělejte víc věcí najednou.

A tím nemyslím jen odložit svůj mobil,

tablet, klíče od auta
nebo cokoliv máte v ruce.

Myslím tím, buďte přítomni.

Buďte v tom okamžiku.

Nepřemýšlejte o té hádce,
co jste měli se svým šéfem.

Nepřemýšlejte o tom,
co budete mít k večeři.

Jestli chcete vystoupit z konverzace,

tak z ní prostě vystupte,

nebuďte polovinou v ní
a tou druhou mimo.

Pravidlo 2: Nepoučujte.

Jestli chcete vyjádřit svůj názor,

bez jakéhokoliv prostoru pro reakce,
nebo diskuzi, opačný názor nebo poučení,

napište blog.

(smích)

Mám opravdu dobrý důvod, proč
do své show nezvu politické experty:

oni jsou totiž strašně nudní.

Konzervativci budou nenávidět
Obamu, potravinové lístky a potraty.

Liberálové budou nenávidět velké banky,
ropné korporace a Dicka Cheneyho.

Naprosto předvídatelní.

A vy nechcete být takoví.

Musíte vstoupit do každé konverzace s tím,
že se z ní něco můžete naučit.

Proslulý psychiatr M. Scott Peck řekl,

že opravdové naslouchání vyžaduje
odložit sama sebe stranou.

A občas to znamená
odložit stranou váš osobní názor.

Řekl, že když mluvčí cítí toto přijetí,

stane se méně zranitelným

a bude daleko pravděpodobnější,
že posluchači otevře

vnitřní hlubiny své mysli.

Znova. Předpokládejte,
že se máte co naučit.

Bill Nye:
"Každý, koho potkáte, zná něco, co vy ne."

Já to říkám takhle:

Každý je na něco expert.

Pravidlo 3: Používejte otevřené otázky.

V tomto si vezměte příklad z novinářů.

Začínejte své otázky s kdo,
co, kdy, kde, proč nebo jak.

Pokud sestavíte komplikovanou otázku,
dostanete na ní jednoduchou odpověď.

Pokud se vás zeptám:
"Byl jsi vyděšený?"

tak zareagujete na to
nejsilnější slovo ve větě,

což je 'vyděšený' a odpověď bude:
"Ano, byl" nebo "Ne, nebyl."

"Byl jsi naštvaný?"
"Ano, velmi naštvaný."

Nechte je to popsat.
Oni jsou ti, co to ví.

Zkuste se jich ptát na věci jako:
"Jaké to bylo?"

"Jaký je to pocit?"

Oni se pak totiž mohou na chvíli zastavit,
a popřemýšlet o tom,

a vy tak dostanete
daleko zajímavější odpověď.

Pravidlo 4: Jděte s proudem.

To znamená, že myšlenky
se vám objeví v hlavě

a vy je musíte pustit zase ven.

Často slyšíme interview,

kde host několik minut hovoří

a pak najednou moderátor položí otázku,

která vypadá, jako by přišla odnikud,
nebo už byla zodpovězena.

Moderátor nejspíš přestal
před dvěma minutami poslouchat,

protože ho napadla tahle
opravdu chytrá otázka,

a on ji prostě musel říci.

A my děláme úplně to samé.

Jen si sedíme, s někým se bavíme,

a v tom si vzpomeneme, jak jsme
tehdy v kavárně potkali Hugha Jackmana.

(smích)

A přestaneme poslouchat.

V mysli vám vyskočí příběhy a myšlenky.

Musíte je nechat přijít a odejít.

Pravidlo 5: Jestli nevíte, tak to řekněte.

Lidé v rádiu, zvláště v NPR,

si více uvědomují, že jsou nahráváni,

takže jsou opatrnější s tím,
v čem se budou vydávat za experta

a o čem prohlašují, že si tím jsou jisti.

Dělejte to. Neriskujte.

Řeči by neměly být prázdné.

Pravidlo 6: Neporovnávejte
své zkušenosti s jejich.

Když říkají, že ztratili člena rodiny,

nezačínejte o tom,
jak jste vy ztratili člena rodiny.

Jestli mluví o svých problémech v práci,

nevykládejte jim,
jak vy nenávidíte svou práci.

Není to to samé. Nikdy to není to samé.

Všechny prožitky jsou individuální.

A navíc to není o vás.

Nepotřebujete ten moment
na dokázání toho, jak jste skvělí,

nebo kolik jste si protrpěli.

Někdo se jednou zeptal Stephena Hawkinga,
jaké má IQ, a on řekl:

"Nevím. Lidé, kteří se chvástají
se svým IQ, jsou ubožáci."

(smích)

Konverzace nejsou příležitostí
pro vyzdvihování sebe sama.

Pravidlo 7:

Snažte se neopakovat.

Je to povýšenecké a vážně nudné

a máme tendenci to dělat hodně.

Zvláště v pracovních konverzacích,
nebo rozhovorech s našimi dětmi,

když máme něco zásadního,

tak to opakujeme pořád znova a znova.

Nedělejte to.

Pravidlo 8: Nezabředávejte do detailů.

Upřímně, lidi nezajímají

roky, jména,

přesná data, všechny ty detaily,

které pracně dolujete z paměti.

Lidi to nezajímá.
Co je zajímá, jste vy.

Zajímá je, jací jste,

co máte společného.

Takže zapomeňte na detaily. Vynechte je.

Pravidlo 9:

Není to to poslední,
ale je to to nejdůležitější.

Poslouchejte.

Nedokážu vám ani říct, kolik
opravdu důležitých lidí prohlásilo,

že naslouchání je nejspíš
ta nejdůležitější schopnost,

kterou můžete rozvíjet.

Buddha řekl, cituji:

"Když máte pusu otevřenou,
neučíte se."

A Calvin Coolidge řekl: "Nikdo se nikdy
neproposlouchal k vyhazovu z práce."

(smích)

Proč si vzájemně nenasloucháme?

Zaprvé, radši bychom mluvili.

Když mluvím, mám to pod kontrolou.

Nemusím poslouchat nic, co mě nezajímá.

Jsem ve středu pozornosti.

Můžu posílit svou identitu.

Ale existuje jiný důvod:

jsme rozptylováni.

Průměrný člověk mluví
rychlostí okolo 225 slov za minutu,

ale umíme naslouchat
až 500 slovům za minutu.

Takže naše mysl doplňuje
těch zbylých 275 slov.

Heleďte, já vím,
kolik to dá energie a úsilí,

opravdu věnovat někomu pozornost,

ale jestli to nedokážete udělat,
pak nevedete konverzaci.

Jste pak pouze dva lidé vykřikující
sotva související věty

na stejném místě.

(smích)

Musíte si navzájem naslouchat.

Stephen Covey to řekl velmi pěkně.

Řekl: "Většina z nás neposlouchá
s úmyslem porozumět.

Posloucháme s úmyslem odpovědět."

Ještě jedno pravidlo, číslo 10:
Buďte struční.

[Dobrá konverzace je jako minisukně.
Dostatečně krátká k udržení zájmu,

ale dostatečně dlouhá
k pokrytí tématu. -- Má sestra]

(smích)

(potlesk)

Toto všechno naráží
na ten stejný základní koncept:

zajímejte se o druhé lidi.

Víte, já jsem vyrostla
s velmi slavným dědou,

a měli jsme doma takový rituál.

Lidé přicházeli mluvit s mými prarodiči

a poté, co odešli, přišla
za námi vždy moje máma,

a řekla: "Víte, kdo to byl?

Ta byla druhá za vítězkou Miss America.

To byl starosta Sacramenta.

Tahle vyhrála Pulitzerovu cenu.
To je ruský baletní tanečník."

A tak jsem vyrostla předpokládajíc,

že má každý nějakou
skrytou, skvělou vlastnost.

A myslím si, že právě toto
ze mě dělá dobrou moderátorku.

Držím ústa zavřená, jak jen dokážu,

ponechávám si otevřenou mysl,

a jsem vždy připravena žasnout

a nikdy nejsem zklamána.

Dělejte to stejné.

Jděte ven, mluvte s lidmi,

poslouchejte lidi,

a hlavně buďte připraveni žasnout.

Děkuji.

(potlesk)