Timothy Prestero: Design pro lidi, ne pro ceny

Timothy Prestero si myslel, že navrhnul dokonalý inkubátor pro novorozence z rozvojových států – ale jeho tým dostal tvrdou lekci, když se ani nedostal do výroby. Manifest významu designu pro reálné užití a ne pro ocenění. (Natočeno na TEDxBoston.)

Dostal jsem skvělý nápad, který změní svět.

Je to fantastické, budete ohromeni.

To je moje krásné miminko.

Věc se má tak, že každý zbožňuje krásná miminka.

Ja jsem byl také krásné miminko.

Zde jsem já a můj táta, pár dní potom, co jsem se narodil.

Ve světě produktového designu,

toto krásné miminko je jako koncepční auto.

Je to knock-out.

Vidíte to a řeknete si: "Panebože, to si musím hned koupit!"

Proč tedy nová auta pro letošní rok,

vypadají skoro stejně jako ta loňská?

(Smích)

Co se stalo mezi designovým studiem a továrnou?

Dnes nechci mluvit o krásných miminkách,

chci mluvit o rozpačitém dospívání designu –

taková přihlouplá puberta,

kdy se snažíte přijít na to, jak svět funguje.

Začnu příkladem z práce, kterou jsme dělali pro zdraví novorozenců.

No a zde je problém:

Čtyři miliony dětí po celém světě,

nejvíc v rozvojových zemích,

zemřou před dosažením prvního roku,

dokonce ještě před prvním měsícem.

Polovina těchto dětí, nebo kolem 1,8 milionu novorozenců z celého světa,

by přežilo, pokud by zůstali v teple,

první tři dny, možná první týden.

Toto je novorozenecká jednotka intenzivní péče v Káthmándú v Nepálu.

Všechny tyto děti v plachtičkách by měly být v inkubátorech –

v něčem takovém. Toto je darovaný japonský inkubátor Atom,

který jsme našli v Káthmándú.

Přesně toto jsme chtěli.

Pravděpodobně nemocnice v Japonsku modernizovala svoje zařízení

a darovala ta stará do Nepálu.

Problém je v tom, že bez techniků, bez náhradních dílů,

dary jako tento se rychle promění na veteš.

Tohle vypadalo jako problém, se kterým bychom mohli něco udělat.

Udržet dítě týden v teple,

to není žádná věda.

A tak jsme začali.

Spojili jsme se s předním výzkumným zdravotním institutem v Bostonu.

Řídili jsme měsíce uživatelského výzkumu v zámoří,

snažili jsme se myslet jako designeři, design zaměřený na člověka.

Musíme přijít na to, co lidé chtějí.

Roztrhali jsme tisíce žlutých samolepících lístečků.

Vyrobili jsme desítky prototypů a dobrali se k tomuto.

Toto je dětský inkubátor NeoNurture,

a má spoustu zabudovaných vychytávek. A my se cítili dobře.

Myšlenka je zde taková, že narozdíl od koncepčních aut,

chceme spojit něco krásného

s něčím, co skutečně funguje.

A náš záměr byl takový, že tento návrh

inspiruje výrobce a ostatní vlivné lidi,

aby tento model používali.

Špatné zprávy:

Jediné dítě, které kdy bylo v inkubátoru NeoNurture,

bylo dítě, během focení reportáže do magazínu Time.

Dostali jsme fantastická ocenění.

Chtěli jsme design dostat mezi lidi.

Vyhrál spoustu cen.

Ale to bylo jako cena útěchy.

Chtěli jsme vytvářet krásné věci, které zlepší svět,

a myslím, že to dítě se tam ani neohřálo.

Ukázalo se, že design jako inspirace

doopravdy –

řekl bych že, pro nás, pro to, co chceme dělat,

je to buď příliš pomalé, nebo to prostě nefunguje, je neefektivní.

Doopravdy jsem chtěl dělat užitečný design.

Nechtěl jsem dělat krásné věci.

Chtěl jsem svět učinit lepším.

Takže když jsme navrhovali NeoNurture,

věnovali jsme pozornost lidem, kteří tu věc budou používat –

například chudé rodiny, vesničtí doktoři,

přetížené sestry, dokonce opraváři.

Mysleli jsme, že máme všechno pokryté, že jsme udělali všechno správně.

Ukázalo se, že je třeba konstelace lidí

zapojených do produktu, aby byl úspěšný:

výroba, financování, distribuce, kontrola.

Michael Free z PATH říká, že musíte přijít na to, kdo bude "vybírat, používat a platit"

za takový produkt.

A já se ptám –

zástupci se mě pořád ptají: "Pane, co vyrábíte a kdo jsou vaši zákazníci?"

Kdo jsou naši zákazníci? Nuže, zde je příklad.

Toto je ředitel nemocnice v Bangladéši před svojí klinikou.

Ukázalo se, že nekupuje žádné zařízení, které používají.

Tato rozhodnutí provádí Ministerstvo zdravotnictví

nebo zahraniční dárci,

a prostě se objeví.

Podobně, zde je mezinárodní výrobce zdravotních zařízení.

Ukázalo se, že musejí "chytat ryby tam, kde plavou".

Ukázalo se, že na nových trzích, tam "kde ryby plavou",

v těchto zemích se zároveň rozrůstá střední třída –

civilizační choroby: srdeční vady, neplodnost.

Ukázalo se že užitečný design v jednom aspektu

opravdu znamená přemýšlet o designu z hlediska výroby a distribuce.

Dobrá, to byla důležitá lekce.

Podruhé jsme se tu lekci snažili uplatnit v našem dalším projektu.

Nejdřív jsme našli výrobce,

vietnamskou společnost s názvem MTTS,

která vyrábí technologie pro péči o novorozence pro jihovýchodní Asii.

Naším dalším partnerem je East Meets West.

To je americká nadace, která distribuuje tyto technologie

chudým nemocnicím v tomto regionu.

Nejdříve jsme se jich zeptali: "Co byste chtěli?

Jaký problém je třeba vyřešit?"

A oni řekli: "Můžeme pracovat na novorozenecké žloutence."

To je další z těch ohromných globálních problémů.

Žloutenka postihuje dvě třetiny novorozenců po celém světě.

Z nich zhruba jeden z deseti,

není léčený, žloutenka se natolik rozšíří,

že nakonec vede k celoživotnímu postižení,

nebo dítě může dokonce zemřít.

Jeden způsob, jak léčit žloutenku,

se nazývá výměnná transfúze.

A jak si umíte představit, je to drahé a docela nebezpečné.

Je tu i další léčba.

Je to velmi technologické, velmi komplexní, a trochu znepokojivé.

Musíte dítě ozářit modrým světlem –

ostrým modrým světlem na co největší plochu kůže.

Co je na tom těžkého?

A tak jsem šel do MIT.

Zkrátka jsme na to přišli. (Smích)

Tady je ukázka. Je to fototerapeutické zařízení

navržené pro americké nemocnice.

A takhle by se mělo používat.

Stojí nad dítětem, ozařuje jednoho pacienta.

Přeneste ho z americké nemocnice,

pošlete ho za oceán do přeplněné nemocnice v Asii,

a takto se tam ve skutečnosti používá.

Efektivita fototerapie záleží na světelné intenzitě.

Tyto tmavě modré čtverce ukazují, kde je fototerapie efektivní.

Takhle to vypadá při používání v reálu.

Tyto děti na krajích

nedostávají efektivní fototerapii.

Ale bez školení, bez nějakého světelného měřiče,

jak by to mohli vědět?

Podíváme se na další příklady takových problémů.

Zde je jednotka intenzivní péče pro novorozence,

kam maminky chodí navštěvovat svoje děti.

A pamatujte, maminky možná před chvílí prodělaly císařský řez,

což je už samo o sobě špatně.

Maminka přijde za svým dítětem.

Vidí svoje dítě nahé, ležící pod nějakým modrým světlem,

a vypadá docela zranitelně.

Není neobvyklé, že maminky svoje děti přikryjí dekou.

Z pohledu fototerapie, to není to nejlepší, co můžete udělat.

Vlastně to zní docela hloupě.

Naučili jsme se ale,

že hloupý uživatel neexistuje.

Jsou jenom hloupé produkty.

Musíme o tom uvažovat jako existencialisté.

Ne obraz, který byste namalovali,

ale obraz, který jste skutečně namalovali.

Použití – navrženo pro použití v praxi.

Jak to lidé budou ve skutečnosti používat?

Podobně, když jsme uvažovali o MTTS jako o našem partnerovi,

vyrobili několik úžasných technologií pro léčbu novorozeneckých nemocí.

Zde je nadhlavní ohřívadlo a dýchací přístroj.

Jsou laciné a opravdu bytelné.

50 000 vietnamských dětí bylo léčeno těmito technologiemi.

Ale zde je problém:

Každý doktor na světě, každý ředitel nemocnice,

je viděl v televizi – na vině jsou reprízy Pohotovosti.

Ukázalo se, že všichni vědí, jak má zdravotnické zařízení vypadat.

Chtějí Bucka Rogerse, nechtějí efektivitu.

Zní to šíleně, zní to hloupě,

ale existují nemocnice, které by radši neměly žádné zařízení,

než něco, co vypadá lacině a podřadně.

Takže znovu, pokud chceme, aby lidé zařízení důvěřovali,

musí vypadat důvěryhodně.

Vezmeme-li v úvahu výsledek,

ukazuje se, že na vzhledu záleží.

Dali jsme všechny tyto informace dohromady.

Tentokrát jsme se to snažili udělat správně.

A vyvinuli jsme toto.

Je to fototerapeutické zařízení Firefly,

jenže tentokrát jsme se nezastavili u koncepčního auta.

Od úplného začátku jsme mluvili s výrobci.

Naším cílem byl nejmodernější produkt,

který náš partner MTTS dokáže vyrobit.

Naším úkolem bylo zjistit, jak pracují, k jakým prostředkům mají přístup,

aby tento produkt mohli vyrobit.

To je tedy design z pohledu výroby.

A co se týče použití v praxi,

všimněte si, že Firefly má postýlku pro jednoho.

Vejde se tam jen jedno dítě.

A myšlenka za tím je, aby bylo zřejmé, jak se to zařízení používá.

Když byste chtěli dát dovnitř víc než jedno dítě,

museli byste je dávat jedno na druhé.

(Smích)

Jak říkáme, musíte to udělat tak, aby bylo těžké použít to špatně.

Jinými slovy, musíte ze správného používání udělat

ten nejsnadnější způsob používání.

Další příklad: Nechápavá maminka.

Nechápavá maminka si myslí, že dítě vypadá promrzle a chce ho přikrýt.

A proto jsou ve Firefly světla nahoře i dole.

Takže, když maminka dítě přikryje dekou,

stále přijímá efektivní fototerapii zespodu.

Poslední příklad:

Mám v Indii přítele, který mi řekl,

že "jste dostatečně netestovali elektronické zařízení

pro distribuci do Asie,

pokud cvičený šváb nevlezl dovnitř

a nepočůral každičkou součástku uvnitř."

(Smích)

Myslíte si, že je to legrační.

Měl jsem laptop v Mírových sborech,

a obrazovka byla posetá mrtvými pixely.

Jednoho dne jsem se podíval dovnitř, a tam byla spousta

mrtvých mravenců, kteří vlezli dovnitř a uhynuli –

chudáci mravenci!

Takže u Firefly jsme to udělali tak –

problém je, že elektronika se zahřívá

a musí se chladit pomocí větráčků a průduchů –

u většiny produktů.

Je jasné, že nemůžete dát k ventilačnímu otvoru ceduli s nápisem: "Zákaz vstupu."

Nakonec jsme se toho všeho zbavili.

Takže Firefly je neprodyšně uzavřená.

Všechna tato ponaučení –

je nepříjemné být přitroublý teenager,

ale ještě horší je být frustrovaný designer.

Pořád jsem myslel na to, že opravdu chci změnit svět.

Musím věnovat pozornost výrobě a distribuci.

Musím věnovat pozornost tomu, jak to zařízení budou lidi používat.

Musím prostě dávat pozor. Chyby se nepromíjejí.

Musím myslet jako existencialista.

Musím si říct, že hloupý uživatel neexistuje,

pouze hloupé produkty.

Musíme si pokládat těžké otázky.

Děláme design pro svět, jaký chceme aby byl?

Děláme design pro svět, jaký je?

Děláme design pro svět, jaký teprve bude,

ať už jsme na to připravení nebo ne?

Rozhodl jsem se podnikat v produktovém designu.

Díky tomu jsem se naučil, že pokud chcete změnit svět k lepšímu,

musíte navrhovat to, co se bude používat.

A takový design má význam.

Děkuji.

(Potlesk)