-
Title:
Vychovávejme odvážné dívky - podporujme dobrodružství
-
Description:
Kurážné holky jezdí na skateboardu, lezou po stromech a všude, kde se dá. Když spadnou a odřou si kolena, hned zase vstanou – z takových rostou odvážné ženy. Naučte se, jak podněcovat malé, ale přínosné riskování, a vychovejte sebevědomé dívky – díky historkám a radám dobrodružné hasičky a paraglidistky Caroline Paul.
-
Speaker:
Caroline Paul
-
Když jsem byla malá, byla jsem posedlá
Guinnessovou knihou rekordů
-
a sama jsem moc chtěla
nějaký rekord překonat.
-
Byl v tom ale malý háček:
-
vůbec na nic jsem neměla talent.
-
Takže jsem se rozhodla,
že stanovím rekord v něčem,
-
na co není třeba
vůbec žádná dovednost.
-
Rozhodla jsem se pro
vytvoření světového rekordu
-
v plazení.
-
-
Tehdejší rekord byl 20,1 km
¶
-
a z jakéhosi důvodu
se mi to zdálo jako brnkačka.
-
-
Zatáhla jsem do toho kamarádku Anne
¶
-
a spolu jsme došly k tomu,
že ani není třeba trénovat.
-
-
Když přišel den pokusu
o rekord,
¶
-
na své rifle pro štěstí
jsme si přidělaly podložky
-
a vyrazily jsme,
-
ale hned na to se vyskytl problém,
-
riflovina se nám totiž třela o kůži
-
a začalo to dřít,
-
a brzo to odnesla kolena.
-
Po pár hodinách
-
začalo pršet.
-
A pak to Anne vzdala.
-
A pak se setmělo.
-
Tou dobou mi krev z kolen
tekla přes rifle,
-
ze zimy jsem blouznila,
-
k tomu ta bolest a jednotvárnost.
-
Abyste měli představu,
jaká to byla parádní muka:
-
první kolo školního oválu
mi zabralo 10 minut.
-
To poslední skoro 30.
-
-
jsem přestala
-
a za sebou jsem měla 13,7 km.
-
Takže rekord 20,1 km jsem nepřekonala.
-
Spoustu let jsem to brala
jako historku o naprostém propadáku,
¶
-
ale dnes se na to dívám jinak,
-
protože když jsem se
snažila o světový rekord,
-
dokázala jsem tři věci.
-
Dostala jsem se ze své zóny pohodlí,
-
musela se spolehnout
na svou houževnatost
-
a objevila jsem důvěru v sebe sama
-
a ve svá rozhodnutí.
-
Tehdy mi to nedošlo,
-
ale to všechno nejsou
známky selhání.
-
Jsou to známky odvahy.
-
V roce 1989, když mi bylo 26,
¶
-
jsem se stala hasičkou v San Franciscu.
-
Byla jsem 15. žena ve sboru
mezi 1500 muži.
-
-
Asi si dovedete představit,
¶
-
že se dost pochybovalo o tom,
jestli tu práci může dělat žena.
-
Takže i když jsem byla holka se 178 cm
a 68 kg, co na vysoké veslovala
-
a dokázala jsem vydržet 12 hodin
šílené bolesti kolen...
-
-
bylo mi jasné, že budu muset dokázat,
že jsem silná a v kondici.
¶
-
Jednou nás tak zavolali k požáru,
¶
-
a když naše skupina dorazila,
-
z budovy se do ulice valil černý kouř.
-
Byla jsem se Skipem, chlapem jako hora.
-
On měl proudnici, já byla hned za ním
-
a ten požár byl celkem běžný.
-
Bylo tam plno kouře a horko
-
a najednou
-
došlo k explozi.
-
Mě se Skipem to odhodilo dozadu,
-
strhlo mi to masku
-
a chvilku jsem byla zmatená.
-
Pak jsem se ale zvedla,
-
vzala jsem hadici
-
a udělala to, co se od hasiče čeká:
-
vyrazila jsem vpřed,
-
pustila vodu
-
a sama se prala s ohněm.
-
Za výbuch mohl ohřívač vody,
-
nikdo nebyl zraněn
a nakonec se zas tak moc nestalo,
-
ale později za mnou přišel Skip a řekl:
-
"Dobrá práce, Caroline,"
-
s takovým tím překvapením v hlase.
-
-
Zmátlo mě to, protože po fyzické stránce
nebylo těžké oheň zvládnout,
¶
-
tak proč se na mě díval skoro užasle?
-
Ale pak mi to došlo:
-
Skip, mimochodem fakt super chlap
-
a skvělý hasič,
-
si nemyslel jen to,
že ženy nemůžou být silné,
-
ale i to, že nemůžou být ani odvážné.
-
A nebyl jediný.
-
Přátelé, známí i cizí lidé,
-
muži i ženy, se mě po celou mou kariéru
-
pořád dokola ptali:
-
"Caroline, co ten oheň
a všechno to nebezpečí,
-
nenahání ti to strach?"
-
Ale nikdy jsem neslyšela,
že by se na to někdo ptal chlapa.
-
Začalo mi to vrtat hlavou.
-
Proč nikdo nečekal odvahu od ženy?
-
Začalo mi to být jasnější,
¶
-
když si jedna kamarádka stěžovala,
-
že je její dcera hrozný strašpytel
-
a to upoutalo mou pozornost.
-
Ano, dcera byla úzkostlivá,
-
ale co víc,
její rodiče byli úzkostliví.
-
Když šla ven, většinou jí hned říkali:
-
"Buď opatrná," "Dávej pozor," "Ne."
-
Mí přátelé nebyli špatní rodiče.
-
Jen dělali to,
co většinou rodiče dělávají.
-
Své dcery nabádají k opatrnosti
mnohem více než své syny.
-
Existuje studie, která zahrnuje
zrovna hasičskou tyč na dětském hřišti.
¶
-
Bylo vypozorováno, že matky
i otcové obvykle varují své dcerky,
-
že je hasičská tyč nebezpečná
-
a pokud si dívka i tak
na ní chce hrát,
-
rodič jí obvykle pomáhá.
-
Ale chlapci?
-
Rodiče je ke hraní si na tyči povzbuzují,
-
i když se toho mohou bát
-
a často jim i chtějí ukázat,
jak po tyči mohou sami lézt.
-
Co to tedy chlapcům a dívkám napovídá?
-
Že jsou dívky křehké
a víc potřebují pomoc
-
a chlapci dokáží, a měli by,
zvládat těžké překážky sami.
-
Znamená to, že holky by se měly bát
-
a kluci by měli být odvážní.
-
Ironií ale je, že v tak nízkém věku
¶
-
jsou na tom dívky a chlapci
fyzicky dost podobně.
-
Vlastně do puberty
jsou dívky často i silnější
-
a vyspělejší.
-
Přitom my dospělí jednáme,
-
jakoby byly dívky křehčí,
-
víc potřebovaly pomáhat
-
a tolik toho samy nezvládly.
-
Tohle si zafixujeme v dětství
-
a tohle přesvědčení
s námi roste.
-
My ženy tomu věříme, muži taky
-
a víte co?
-
Jako rodiče to předáváme
vlastním dětem
-
a tak to jde dál.
-
A tak jsem přišla na svou odpověď.
¶
-
To proto se od žen, i od hasiček,
-
očekává, že budou mít strach.
-
Proto ho ženy často mají.
-
Teď mi možná někteří
nebudete věřit,
¶
-
ale já proti strachu nic nemám.
-
Vím, že je to důležitá emoce,
která nás má držet v bezpečí.
-
Problém je, když dívky
naučíme a přesvědčíme je,
-
že strach je prvotní reakce,
-
kdykoli čelí něčemu,
co je mimo jejich zónu pohodlí.
-
Léta jsem dělala paragliding...
¶
-
-
Jde o létání s padákovým kluzákem
¶
-
a létá to fakt dobře,
-
ale vím, že pro mnoho lidí
je to jako prostěradlo,
-
které drží na šňůrkách.
-
-
Na horách jsem trávila hodně času,
¶
-
s tím nafouklým prostěradlem
-
jsem se rozběhla a létala.
-
Vím, co si asi myslíte.
-
Jakože, Caroline, trochu strachu
by neškodilo.
-
A máte pravdu.
-
Strach jsem opravdu cítila.
-
Ale když jsem na vrcholku
-
čekala na dobrý vítr,
-
cítila jsem krom toho plno dalších věcí:
-
nadšení, sebedůvěru.
-
Věděla jsem, že jsem dobrý pilot,
-
že jsou podmínky dobré,
jinak bych tam nebyla.
-
Věděla jsem, jak skvělé to bude
stovky metrů nad zemí.
-
Ano, strach tam byl,
-
ale zaměřila jsem se na něj,
-
zhodnotila, jak moc je relevantní
-
a pak ho odsunula tam, kam patří,
-
což bylo zpravidla až
někam za pocit nadšení,
-
těšení se
-
a za pocit sebejistoty.
-
Takže já nemám nic proti strachu.
-
Jenom víc fandím odvaze.
-
Neříkám, že musí být
ze všech dívek hasičky
¶
-
nebo, že by se měly dát na paragliding,
-
jen říkám, že naše výchova vede k tomu,
že jsou nesmělé, nebo dokonce bezradné.
-
A začíná to nabádáním k opatrnosti
při jakémkoli nebezpečí.
-
Učíme se strachu,
ale ne zkušenostem
-
a to nám zůstává do dospělosti,
-
stává se pak z toho to, čemu čelíme
a čeho se snažíme zbavit:
-
váháme, když máme vyjádřit svůj názor,
-
příliš nám záleží na tom, abychom
byly oblíbené,
-
nejsme si jisté svými rozhodnutími.
-
A jak se teda staneme odvážnými?
¶
-
K tomu mám dobrou zprávu.
-
Odvaha se dá naučit
-
a jako vše, co se učíme,
-
ji prostě potřebujeme procvičovat.
-
Takže zaprvé,
-
musíme se pořádně nadechnout
-
a povzbuzovat své dcery,
-
aby jezdily na skateboardu,
lezly po stromech
-
a šplhaly po té tyči
na dětském hřišti.
-
Přesně tohle dělala moje máma.
-
Tehdy to nevěděla,
-
ale je pro to i odborný název.
-
Říká se tomu nebezpečná hra
(tzv. risky play),
-
která je podle studií pro všechny děti
opravdu důležitá,
-
protože je učí vyhodnocovat nebezpečí,
-
odložit uspokojení,
-
učí je odolnosti
-
a učí je sebedůvěře.
-
Jinak řečeno,
-
když jdou děti ven
a trénují svou odvahu,
-
jsou to pro ně cenné lekce do života.
-
Zadruhé, musíme je taky přestat
pořád bezděky upozorňovat.
¶
-
Takže si příště všímejte, když řeknete:
-
"Dávej pozor, ublížíš si,"
-
nebo, "Nedělej to, je to nebezpečné."
-
A pamatujte, že často to
pro ni vlastně znamená,
-
že by se neměla snažit a překonat se,
-
že není dost dobrá,
-
že by se měla bát.
-
-
my ženy taky musíme
začít s trénováním odvahy.
-
Nenaučíme to své dcery,
dokud se to nenaučíme samy.
-
A ještě jedna věc:
-
strach a nadšení
-
se projevují dost podobně:
-
ruce se třesou,
srdeční tep se zrychluje,
-
nervy jsou napjaté
-
a vsadím se, že když si hodně z vás
-
naposledy myslelo,
že jste strachy bez sebe,
-
mohly jste spíš cítit nadšení
-
a přišly jste o příležitost.
-
Takže trénujte.
-
Malé holky by měly chodit ven,
aby se otrkaly,
-
ale chápu, že dospělí netouží
po kolonožce nebo lezení po stromech,
-
takže my všechny bychom měly trénovat
-
doma, v kanceláři
-
nebo se odhodlejte přímo tady
-
a popovídejte se s někým,
koho obdivujete.
-
Až bude vaše dcerka, dejme tomu,
¶
-
na kole na vrcholku prudkého kopce,
-
který se bude opravdu bát sjet,
-
pomozte jí najít odvahu.
-
Možná ten kopec bude
vážně příliš strmý,
-
ale ona na to přijde sama
díky své kuráži, a ne strachu.
-
Protože tu nejde o prudký kopec,
který je před ní.
-
Jde o život, který ji čeká
-
a o to, aby byla schopná
-
zvládat a vyhodnocovat
-
všechna nebezpečí,
před kterými ji neochráníme,
-
všechny výzvy, u kterých nebudeme,
abychom jí pomohli.
-
Je to o tom všem, s čím se naše holky
-
tady a všude na světe
-
budou muset v budoucnu vypořádat.
-
-
světový rekord v plazení je dnes...
-
-
-
a fakt bych ráda viděla holku,
jak to překoná.
-