Je skvělé být tady a vyprávět o své cestě, vyprávět o svém vozíku a o svobodě, kterou mi přinesl. Na vozíku jsem začala jezdit před 16 lety, když rozsáhlá nemoc změnila můj dosavadní přístup do okolního světa. Když jsem začala jezdit na vozíku, byl to obrovský a nový pocit svobody. Předtím jsem sledovala, jak můj život ubíhá a stává se omezeným. Bylo to jako mít novou obrovskou hračku. Mohla jsem svištět kolem a znovu cítit vítr na své tváři. Už jen být venku na ulici bylo vzrušující. Ale přestože jsem objevila tuhle radost a svobodu, reakce lidí na mě se úplně změnila. Bylo to, jako by mě už nemohli vidět, jako kdyby mě pokryl závoj neviditelnosti. Zdálo se, že na mě pohlíží skrze své domněnky o tom, jaké to asi na vozíku musí být. Když jsem se ptala lidí, co se jim vybaví v souvislosti s vozíkem, říkali slova jako "limity", "strach", "lítost" a "omezení". Došlo mi, že jsem se s těmi odpověďmi ztotožnila, a že to změnilo jádro mé osobnosti. Část mého já se mi odcizila. Neviděla jsem se z vlastní perpektivy, ale živě a neustále z perspektivy ostatních lidí a jejich reakcí na mě. Ve výsledku jsem zjistila, že potřebuji vytvořit vlastní příběhy o této zkušenosti, nové vyprávění, abych získala zpět svou identitu. ["Nalezení svobody: 'Vytvářením našich vlastních příběhů se učíme brát texty o našich životech tak vážně jako 'oficiální' příběhy.' - Davis 2009, TEDx Women"] Začala jsem s prací, která měla za cíl sdělit něco z té radosti a svobody, kterou jsem cítila na vozíku na vozíku moci - abych se vypořádala se světem. Začala jsem přetvářet tyto zakořeněné odezvy lidí, začala jsem přetvářet předsudky, které tolik formovaly moji identitu, když jsem začala jezdit na vozíku, a to vytvářením nečekaných obrazů. Vozík se stal objektem, se kterým jsem si mohla hrát. Když jsem doslova začala ztrácet stopy svého štěstí a svobody, bylo vzrušující vidět překvapené odezvy zvědavých lidí. Zdálo se, že to otevře dveře novým perspektivám, a tím taktéž způsobí posun v klasických předsudcích. Ukázalo se, že provozování umění múže přetvořit lidskou identitu a přetvořit předsudky pozměněním již známého. Takže když jsem se v roce 2005 začala potápět, došlo mi, že potápěčská výstroj zvětšuje rozsah lidské aktivity, stejně tak, jako to dělá vozík, ale s potápěčskou výstrojí si spojujeme věci jako vzrušení a dobrodružství, což je naprosto odlišné od reakcí na vozík. Tak jsem si řekla: "Co by se asi tak stalo, kdybych ty dvě věci spojila dohromady?" (Smích) (Potlesk) A podvodní vozík, který z toho vznikl, mě vzal na tu nejúžasnější cestu za posledních sedm let. Takže abyste měli představu, jaké to je, ráda bych s vámi sdílela jeden z okamžiků, který vznikl při této podívané, a ukázala vám, na jak ohromující cestu jsem se vydala. (Hudba) (Potlesk) Je to ten nejúžasnější zážitek, který přesahuje většinu toho, co jsem ve svém životě zažila. Mám úplnou svobodu pohybovat se všemi směry v prostoru a extatický zážitek plný radosti a svobody. A ta neuvěřitelná, nečekaná věc je, že ostatní lidé to zřejmě vidí a cítí také. Jejich oči se doslova rozzáří, a říkají věci jako: "Já chci taky jeden takový," nebo, "když ty můžeš dělat tohle, tak já můžu dělat cokoli." A já si říkám, že to je proto, protože v tom momentu, kdy vidí objekt, pro který nemají žádnou škatulku, na kterou by odkazoval, nebo když objekt natolik přesahuje hranice toho, do čeho si zaškatulkovali právě vozík, musí pak začít přemýšlet úplně jinak. A já si myslím, že ten moment úplně nového myšlení snad vytváří svobodu, která se šíří i do zbytku života lidí. Pro mě to znamená, že vidí rozdíl a jeho hodnotu, a radost, kterou přináší, když se místo soustředění na ztrátu a omezení rozhlédneme a najdeme tu moc a radost z toho, že vidíme svět z nových a vzrušujících perspektiv. Pro mě je vozík prostředek pro transformaci. Vlastně teď říkám podvodnímu vozíku "Portál", protože mě doslova dotlačil do nového způsobu bytí, do nových dimenzí, a do nové úrovně vědomí. A další věc je, že protože nikdo předtím nikdy neviděl nebo neslyšel o podvodním vozíku, a vytvoření takové podívané je o vytvoření nových možností vidění, bytí a vědění, máte nyní tuto představu ve vaší mysli. Vy všichni jste součástí toho uměleckého díla také. (Potlesk)