Chris Anderson: Welcome, Bill Gates.
Bill Gates: Thank you.
CA: Alright. It's great
to have you here, Bill.
You know, we had a TED conversation
about three months ago
about this pandemic,
and back then, I think fewer than --
I think that was the end of March --
back then, fewer than
1,000 people in the US had died
and fewer than 20,000 worldwide.
I mean, the numbers now are,
like, 128,000 dead in the US
and more than half a million worldwide,
in three months.
In three months.
What is your diagnosis of what is possible
for the rest of this year?
You look at a lot of models.
What do you think best-
and worst-case scenarios might be?
BG: Well, the range of scenarios,
sadly, is quite large,
including that, as we get into the fall,
we could have death rates
that rival the worst of what we had
in the April time period.
If you get a lot of young people infected,
eventually, they will infect
old people again,
and so you'll get into the nursing homes,
the homeless shelters,
the places where we've had
a lot of our deaths.
The innovation track,
which probably we'll touch on --
diagnostics, therapeutics, vaccines --
there's good progress there,
but nothing that would
fundamentally alter the fact
that this fall in the United States
could be quite bad,
and that's worse than
I would have expected a month ago,
the degree to which we're back
at high mobility,
not wearing masks,
and now the virus actually
has gotten into a lot of cities
that it hadn't been in before
in a significant way,
so it's going to be a challenge.
There's no case where we get
much below the current death rate,
which is about 500 deaths a day,
but there's a significant risk
we'd go back up
to the even 2,000 a day
that we had before,
because we don't have the distancing,
the behavior change,
to the degree that we had
in April and May.
And we know this virus
is somewhat seasonal,
so that the force of infection,
both through temperature, humidity,
more time indoors,
will be worse as we get into the fall.
CA: So there are scenarios
where in the US,
like, if you extrapolate
those numbers forward,
we end up with, what,
more than a quarter of a million
deaths, perchance,
even this year if we're not careful,
and worldwide, I guess the death toll
could, by the end of the year,
be well into the millions, with an "s."
Is there evidence that the hotter
temperatures of the summer
actually have been helping us?
BG: They're not absolutely sure,
but certainly, the IHME model
definitely wanted to use the season,
including temperature and humidity,
to try and explain
why May wasn't worse than it was.
And so as we came out
and the mobility numbers got higher,
the models expected more infections
and deaths to come out of that,
and the model kept wanting to say,
"But I need to use this seasonality
to match why May wasn't worse,
why June wasn't worse than it was."
And we see in the Southern Hemisphere,
you know, Brazil,
which is the opposite season,
now all of South America
is having a huge epidemic.
South Africa is having
a very fast-growing epidemic.
Fortunately, Australia and New Zealand,
the last countries
in the Southern Hemisphere,
are at really tiny case counts,
and so although they have
to keep knocking it down,
they're talking about,
"Oh, we have 10 cases,
that's a big deal,
let's go get rid of that."
So they're one of these amazing countries
that got the numbers so low
that test, quarantine and trace
is working to get them,
keep them at very near zero.
CA: Aided perhaps a bit
by being easier to isolate
and by less density,
less population density.
But nonetheless,
smart policies down there.
BG: Yeah, everything is so exponential
that a little bit of good work
goes a long way.
It's not a linear game.
You know, contact tracing, if you have
the number of cases we have in the US,
it's super important to do,
but it won't get you back down to zero.
It'll help you be down,
but it's too overwhelming.
CA: OK, so in May and June in the US,
the numbers were slightly better
than some of the models predicted,
and it's hypothesized that that might be
partly because of the warmer weather.
Now we're seeing, really,
would you describe it
as really quite alarming upticks
in case rates in the US?
BG: That's right, it's --
In, say, the New York area,
the cases continue to go down somewhat,
but in other parts of the country,
primarily the South right now,
you have increases
that are offsetting that,
and you have testing-positive
rates in young people
that are actually higher than what we saw
even in some of the tougher areas.
And so, clearly, younger people
have come out of mobility
more than older people
have increased their mobility,
so the age structure
is right now very young,
but because of
multigenerational households,
people work in nursing care homes,
unfortunately, that will
work its way back,
both the time lag and the transmission,
back up into the elderly,
will start to push the death rate back up,
which, it is down --
way down from 2,000
to around 500 right now.
CA: And is that partly because
there's a three-week lag
between case numbers and fatality numbers?
And also, perhaps, partly because
there have been
some effective interventions,
and we're actually seeing the possibility
that the overall fatality rate
is actually falling a bit
now that we've gained
some extra knowledge?
BG: Yeah, certainly
your fatality rate is always lower
when you're not overloaded.
And so Italy, when they were overloaded,
Spain, even New York at the start,
certainly China,
there you weren't even able
to provide the basics,
the oxygen and things.
A study that our foundation
funded in the UK
found the only thing
other than remdesivir
that is a proven therapeutic,
which is the dexamethasone,
that for serious patients,
is about a 20 percent death reduction,
and there's still quite
a pipeline of those things.
You know, hydroxychloroquine
never established positive data,
so that's pretty much done.
There's still a few trials ongoing,
but the list of things being tried,
including, eventually,
the monoclonal antibodies,
we will have some additional
tools for the fall.
And so when you talk about death rates,
the good news is,
some innovation we already have,
and we'll have more, even in the fall.
We should start to have
monoclonal antibodies,
which is the single therapeutic
that I'm most excited about.
CA: I'll actually ask you to tell me
a bit more about that in one sec,
but just putting the pieces
together on death rates:
so in a well-functioning health system,
so take the US when places
aren't overcrowded,
what do you think
the current fatality numbers are,
approximately, going forward,
like as a percentage of total cases?
Are we below one percent, perhaps?
BG: If you found every case, yes,
you're well below one percent.
People argue, you know, 0.4, 0.5.
By the time you bring in
the never symptomatics,
it probably is below 0.5,
and that's good news.
This disease could have been
a five-percent disease.
The transmission dynamics of this disease
are more difficult
than even the experts predicted.
The amount of presymptomatic
and never symptomatic spread
and the fact that it's not coughing,
where you would kind of notice,
"Hey, I'm coughing" --
most respiratory diseases make you cough.
This one, in its early stages,
it's not coughing,
it's singing, laughing, talking,
actually, still, particularly
for the super-spreaders,
people with very high viral loads,
causes that spread,
and that's pretty novel,
and so even the experts have to say,
"Wow, this caught us by surprise."
The amount of asymptomatic spread
and the fact that there's not
a coughing element
is not a major piece like the flu or TB.
CA: Yeah, that is
devilish cunning by the virus.
I mean, how much is
that nonsymptomatic transmission
as a percentage of total transmission?
I've heard numbers it could be
as much as half of all transmissions
are basically presymptomatic.
BG: Yeah, if you count presymptomatics,
then most of the studies show
that's like at 40 percent,
and we also have never symptomatics.
The amount of virus you get
in your upper respiratory area
is somewhat disconnected.
Some people will have a lot here
and very little in their lungs,
and what you get in your lungs
causes the really bad symptoms --
and other organs, but mostly the lungs --
and so that's when you seek treatment.
And so the worst case
in terms of spreading
is somebody who's got a lot
in the upper respiratory tract
but almost none in their lungs,
so they're not care-seeking.
CA: Right.
And so if you add in the never symptomatic
to the presymptomatic,
do you get above 50 percent
of the transmission
is actually from nonsymptomatic people?
BG: Yeah, transmission
is harder to measure.
You know, we see certain
hotspots and things,
but that's a huge question
with the vaccine:
Will it, besides avoiding
you getting sick,
which is what the trial will test,
will it also stop you
from being a transmitter?
CA: So that vaccine,
it's such an important question,
let's come on to that.
But before we go there,
any other surprises
in the last couple months
that we've learned about this virus
that really impact how
we should respond to it?
BG: We're still not able to characterize
who the super-spreaders are
in terms of what that profile is,
and we may never.
That may just be quite random.
If you could identify them,
they're responsible
for the majority of transmission,
a few people who have
very high viral loads.
But sadly, we haven't figured that out.
This mode of transmission,
if you're in a room and nobody talks,
there's way less transmission.
That's partly why,
although planes can transmit,
it's less than you would expect
just in terms of time proximity measures,
because unlike, say,
a choir or a restaurant,
you're not exhaling in loud talking
quite as much as in other
indoor environments.
CA: Hmm.
What do you think about the ethics
of someone who would go on a plane
and refuse to wear a mask?
BG: If they own the plane,
that would be fine.
If there's other people on the plane,
that would be endangering
those other people.
CA: Early on in the pandemic,
the WHO did not advise
that people wear masks.
They were worried about taking them away
from frontline medical providers.
In retrospect, was that
a terrible mistake that they made?
BG: Yes.
All the experts feel bad
that the value of masks --
which ties back somewhat
to the asymptomatics;
if people were very symptomatic,
like an Ebola,
then you know it and you isolate,
and so you don't have
a need for a masklike thing.
The value of masks,
the fact that the medical masks
was a different supply chain
than the normal masks,
the fact you could scale up
the normal masks so well,
the fact that it would stop
that presymptomatic,
never symptomatic transmission,
it's a mistake.
But it's not a conspiracy.
It's something that, we now know more.
And even now, our error bars
on the benefit of masks
are higher than we'd like to admit,
but it's a significant benefit.
CA: Alright, I'm going to come in
with some questions
from the community.
Let's pull them up there.
Jim Pitofsky, "Do you think reopening
efforts in the US have been premature,
and if so, how far should the US go
to responsibly confront this pandemic?"
BG: Well, the question
of how you make trade-offs
between the benefits, say,
of going to school
versus the risk of people getting sick
because they go to school,
those are very tough questions
that I don't think
any single person can say,
"I will tell you how to make
all these trade-offs."
The understanding
of where you have transmission,
and the fact that young people
do get infected
and are part of the multigenerational
transmission chain,
we should get that out.
If you just look at the health aspect,
we have opened up too liberally.
Now, opening up in terms of mental health
and seeking normal health things
like vaccines or other care,
there are benefits.
I think some of our opening up
has created more risk than benefit.
Opening the bars up
as quickly as they did,
you know, is that critical
for mental health?
Maybe not.
So I don't think we've been
as tasteful about opening up
as I'm sure, as we study it,
that we'll realize some things
we shouldn't have opened up as fast.
But then you have something like school,
where even sitting here today,
the exact plan, say,
for inner-city schools for the fall,
I wouldn't have a black-and-white view
on the relative trade-offs involved there.
There are huge benefits
to letting those kids go to school,
and how do you weigh the risk?
If you're in a city without many cases,
I would say probably the benefit is there.
Now that means that
you could get surprised.
The cases could show up,
and then you'd have to change that,
which is not easy.
But I think around the US,
there will be places
where that won't be a good trade-off.
So almost any dimension of inequity,
this disease has made worse:
job type, internet connection,
ability of your school
to do online learning.
White-collar workers,
people are embarrassed to admit it,
some of them are more productive
and enjoying the flexibility
that the at-home thing has created,
and that feels terrible
when you know lots of people
are suffering in many ways,
including their kids not going to school.
CA: Indeed. Let's have the next question.
[Nathalie Munyampenda] "For us in Rwanda,
early policy interventions
have made the difference.
At this point, what policy interventions
do you suggest for the US now?"
Bill, I dream of the day
where you are appointed
the coronavirus czar
with authority to actually
speak to the public.
What would you do?
BG: Well, the innovation tools
are where I and the foundation
probably has the most expertise.
Clearly, some of the policies
on opening up have been too generous,
but I think everybody
could engage in that.
We need leadership
in terms of admitting
that we've still got a huge problem here
and not turning that
into almost a political thing
of, "Oh, isn't it brilliant what we did?"
No, it's not brilliant,
but there's many people,
including the experts --
there's a lot
they didn't understand,
and everybody wishes a week earlier
whatever action they took,
they'd taken that a week earlier.
The innovation tools,
that's where the foundation's work
on antibodies, vaccines,
we have deep expertise,
and it's outside of the private sector,
and so we have kind of a neutral ability
to work with all the governments
and the companies to pick.
Particularly when you're doing
break-even products,
which one should get the resources?
There's no market signal for that.
Experts have to say, "OK,
this antibody deserves the manufacturing.
This vaccine deserves the manufacturing,"
because we have very limited
manufacturing for both of those things,
and it'll be cross-company,
which never happens in the normal case,
where one company invents it
and then you're using
the manufacturing plants of many companies
to get maximum scale of the best choice.
So I would be coordinating those things,
but we need a leader
who keeps us up to date,
is realistic
and shows us the right behavior,
as well as driving the innovation track.
CA: I mean, you have
to yourself be a master diplomat
in how you talk about this stuff.
So I appreciate, almost,
the discomfort here.
But I mean, you talk regularly
with Anthony Fauci,
who is a wise voice on this
by most people's opinion.
But to what extent is he just hamstrung?
He's not allowed to play the full role
that he could play in this circumstance.
BG: Dr. Fauci has emerged
where he was allowed to have some airtime,
and even though he was stating
things that are realistic,
his prestige has stuck.
He can speak out in that way.
Typically, the CDC would be
the primary voice here.
It's not absolutely necessary,
but in previous health crises,
you let the experts inside the CDC
be that voice.
They're trained to do these things,
and so it is a bit unusual here
how much we've had to rely on Fauci
as opposed to the CDC.
It should be Fauci,
who's a brilliant researcher,
so experienced, particularly in vaccines.
In some ways, he has become,
taking the broad advice
that's the epidemiology advice
and explaining it in the right way,
where he'll admit,
"OK, we may have a rebound here,
and this is why we need
to behave that way."
But it's fantastic that his voice
has been allowed to come through.
CA: Sometimes.
Let's have the next question.
Nina Gregory, "How are you
and your foundation
addressing the ethical questions about
which countries get the vaccine first,
assuming you find one?"
And maybe, Bill, use this as a moment
to just talk about where
the quest for the vaccine is
and what are just some of the key things
we should all be thinking about
as we track the news on this.
BG: There's three vaccines that are,
if they work, are the earliest:
the Moderna, which unfortunately,
won't scale very easily,
so if that works, it'll be mostly
a US-targeted thing;
then you have the AstraZeneca,
which comes from Oxford;
and the Johnson and Johnson.
Those are the three early ones.
And we have animal data
that looks potentially good
but not definitive,
particularly will it work in the elderly,
and we'll have human data
over the next several months.
Those three will be gated by
the safety and efficacy trial.
That is, we'll be able
to manufacture those,
although not as much as we want.
We'll be able to manufacture those
before the end of the year.
Whether the Phase 3 will succeed
and whether it'll complete
before the end of the year,
I wouldn't be that optimistic about.
Phase 3 is where you need
to really look at all the safety profile
and efficacy,
but those will get started.
And then there's four or five vaccines
that use different approaches
that are maybe three
or four months behind that:
Novavax, Sanofi, Merck.
And so we're funding factory capacity
for a lot of these --
some complex negotiations
are taking place right now on this --
to get factories that will be dedicated
to the poorer countries,
what's called low- and middle-income.
And the very scalable constructs
that include AstraZeneca
and Johnson and Johnson,
we'll focus on those,
the ones that are inexpensive
and you can build a single factory
to make 600 million doses.
So a number of the vaccine constructs
are potential.
I don't see anything
before the end of the year.
That's really the best case,
and it's down to a few constructs now,
which, typically, you have
high failure rates.
CA: Bill, is it the case
that if you and your foundation
weren't in the picture here
that market dynamics would likely
lead to a situation
where, as soon as a promising
vaccine candidate emerged,
the richer countries
would basically snap up, gobble up
all available initial supply --
it just takes a while
to manufacture these,
and there would be nothing
for the poorer countries --
but that what, effectively, you're doing
by giving manufacturing
guarantees and capability
to some of these candidates,
you're making it possible that
at least some of the early vaccine units
will go to poorer countries?
Is that correct?
BG: Well, it's not just us, but yes,
we're in the central role there,
along with a group we created called CEPI,
Coalition for Epidemic Preparedness,
and the European leaders agree with this.
Now we have the expertise
to look at each of the constructs
and say, "OK, where is there
a factory in the world
that has capacity that can build that?
Which one should we put
the early money into?
What should the milestones be
where we'll shift the money
over to a different one?"
Because the kind of private sector people
who really understand that stuff,
some of them work for us,
and we're a trusted party on these things,
we get to coordinate a lot of it,
particularly that manufacturing piece.
Usually, you'd expect the US
to think of this as a global problem
and be involved.
So far, no activity
on that front has taken place.
I am talking to people in the Congress
and the Administration
about when the next
relief bill comes along
that maybe one percent of that
could go for the tools
to help the entire world.
And so it's possible,
but it's unfortunate,
and the vacuum here,
the world is not that used to,
and a lot of people are stepping in,
including our foundation,
to try and have a strategy,
including for the poorer countries,
who will suffer a high percentage
of the deaths and negative effects,
including their health systems
being overwhelmed.
Most of the deaths will be
in developing countries,
despite the huge deaths we've seen
in Europe and the US.
CA: I mean, I wish
I could be a fly on the wall
and hearing you and Melinda
talk about this,
because of all of the ethical ...
"crimes," let's say,
executed by leaders
who should know better,
I mean, it's one thing
to not model mask-wearing,
but to not play a role
in helping the world
when faced with a common enemy,
respond as one humanity,
and instead ...
you know, catalyze a really unseemly
scramble between nations
to fight for vaccines, for example.
That just seems -- surely, history
is going to judge that harshly.
That is just sickening.
Isn't it? Am I missing something?
BG: Well, it's not quite
as black-and-white as that.
The US has put more money out
to fund the basic research
on these vaccines
than any country by far,
and that research is not restricted.
There's not, like, some royalty
that says, "Hey, if you take our money,
you have to pay the US a royalty."
They do, to the degree they fund research,
it's for everybody.
To the degree they fund factories,
it's just for the US.
The thing that makes this tough is that
in every other global health problem,
the US totally leads smallpox eradication,
the US is totally the leader
on polio eradication,
with key partners -- CDC, WHO,
Rotary, UNICEF, our foundation.
So the world -- and on HIV,
under President Bush's leadership,
but it was very bipartisan,
this thing called PEPFAR was unbelievable.
That has saved tens of millions of lives.
And so it's that the world
always expected the US
to at least be at the head of the table,
financially, strategy, OK, how do you
get these factories for the world,
even if it's just to avoid the infection
coming back to the US
or to have the global economy working,
which is good for US jobs
to have demand outside the US.
And so the world is kind of --
you know, there's all this uncertainty
about which thing will work,
and there's this,
"OK, who's in charge here?"
And so the worst thing,
the withdrawal from WHO,
that is a difficulty
that hopefully will get remedied
at some point,
because we need that coordination
through WHO.
CA: Let's take another question.
Ali Kashani, "Are there any
particularly successful models
of handling the pandemic
that you have seen around the world?"
BG: Well, it's fascinating that,
besides early action,
there are definitely things where
you take people who have tested positive
and you monitor their pulse ox,
which is the oxygen saturation
level in their blood,
which is a very cheap detector,
and then you know to get them
to the hospitals fairly early.
Weirdly, patients don't know
things are about to get severe.
It's an interesting physiological reason
that I won't get into.
And so Germany has
quite a low case fatality rate
that they've done through
that type of monitoring.
And then, of course,
once you get into facilities,
we've learned that the ventilator,
actually, although extremely well-meaning,
was actually overused
and used in the wrong mode
in those early days.
So the health -- the doctors
are way smarter about treatment today.
Most of that, I would say, is global.
Using this pulse ox as an early indicator,
that'll probably catch on broadly,
but Germany was a pioneer there.
And now, of course, dexamethasone --
fortunately, it's cheap, it's oral,
we can ramp up manufacture.
That'll go global as well.
CA: Bill, I want to ask you
something about
what it's been like for you personally
through this whole process.
Because, weirdly, even though
your passion and good intent on this topic
seems completely bloody obvious to anyone
who has spent a moment with you,
there are these crazy conspiracy theories
out there about you.
I just checked in
with a company called Zignal
that monitors social media spaces.
They say that, to date,
I think on Facebook alone,
more than four million posts
have taken place
that associate you with some kind
of conspiracy theory around the virus.
I read that there was a poll
that more than 40 percent of Republicans
believe that the vaccine
that you would roll out
would somehow plant a microchip
in people to track their location.
I mean, I can't even believe
that poll number.
And then some people
are taking this seriously enough,
and some of them have even been
recirculated on "Fox News" and so forth,
some people are taking this
seriously enough
to make really quite horrible
threats and so forth.
You seem to do a good job
sort of shrugging this off,
but really, like, who else
has ever been in this position?
How are you managing this?
What on earth world are we in
that this kind of misinformation
can be out there?
What can we do to help correct it?
BG: I'm not sure.
And it's a new thing
that there's conspiracy theories.
I mean, Microsoft had
its share of controversy,
but at least that related
to the real world, you know?
Did Windows crash more than it should?
We definitely had antitrust problems.
But at least I knew what that was.
When this emerged, I have to say,
my instinct was to joke about it.
People have said
that's really inappropriate,
because this is a very serious thing.
It is going to make people
less willing to take a vaccine.
And, of course, once we have that vaccine,
it'll be like masks,
where getting lots of people,
particularly when it's
a transmission-blocking vaccine,
there's this huge community benefit
to widespread adoption of that vaccine.
So I am caught a little bit,
unsure of what to say or do,
because the conspiracy piece
is a new thing for me,
and what do you say
that doesn't give credence to the thing?
The fact that a "Fox News"
commentator, Laura Ingraham,
was saying this stuff
about me microchipping people,
that survey isn't that surprising
because that's what they heard
on the TV.
It's wild.
And people are clearly seeking
simpler explanations
than going and studying virology.
CA: I mean,
TED is nonpolitical,
but we believe in the truth.
I would say this:
Laura Ingraham, you owe Bill Gates
an apology and a retraction.
You do.
And anyone who's watching this
who thinks for a minute that this man
is involved in some kind of conspiracy,
you want your head examined.
You are crazy.
Enough of us know Bill over many years
and have seen the passion
and engagement in this to know
that you are crazy.
So get over it,
and let's look at the actual problem
of solving this pandemic.
Honestly.
If anyone in the chat here
has a suggestion,
a positive suggestion for how you can,
how do you get rid of conspiracies,
because they feed on each other.
Now, "Oh, well I would say that,
because I'm part of the conspiracy,"
or whatever.
Like, how do we get back to a world
where information can be trusted?
We have to do better on it.
Are there any other questions
out there from the community?
Aria Bendix from New York City:
"What are your personal recommendations
for those who want to reduce
their risk of infection
amid an uptick in cases?"
BG: Well, it's great if you have a job
that you can stay at your house
and do it through digital meetings,
and even some of your social activities,
you know, I do video calls
with lots of friends.
I have friends in Europe that,
who knows when I'll see them,
but we schedule regular calls to talk.
If you stay fairly isolated,
you don't run much risk,
and it's when you're getting together
with lots of other people,
either through work or socialization,
that drives that risk,
and particularly in these communities
where you have increased cases,
even though it's not going to be mandated,
hopefully, the mobility numbers
will show people responding
and minimizing those kind of
out-of-the-house contacts.
CA: Bill, I wonder if I could just ask you
just a little bit about philanthropy.
Obviously, your foundation
has played a huge role in this,
but philanthropy more generally.
You know, you've started
this Giving Pledge movement,
recruited all these billionaires
who have pledged to give away
half their net worth
before or after their death.
But it's really hard to do.
It's really hard to give away
that much money.
You yourself, I think,
since The Giving Pledge was started --
what? 10 years ago or something,
I'm not sure when --
but your own net worth, I think,
has doubled since that period
despite being the world's
leading philanthropist.
Is it just fundamentally hard
to give away money effectively
to make the world better?
Or should the world's donors,
and especially the world's
really rich donors,
start to almost commit to a schedule,
like, "Here's a percentage
of my net worth each year
that, as I get older,
maybe that goes up.
If I'm to take this seriously,
I have to give away -- somehow,
I've got to find a way
of doing that effectively."
Is that an unfair and crazy question?
BG: Well, it'd be great to up the rate,
and our goal, both as the Gates Foundation
or through The Giving Pledge,
is to help people find causes
they connect to.
People give through passion.
Yes, numbers are important,
but there's so many causes out there.
The way you're going to pick
is you see somebody who's sick,
you see somebody who's not
getting social services.
You see something
that helps reduce racism.
And you're very passionate,
and so you give to that.
And, of course,
some philanthropic gifts won't work out.
We do need to up the ambition level
of philanthropists.
Now, collaborative philanthropy
that you're helping to facilitate
through Audacious,
there's four or five other groups
that are getting philanthropists together,
that is fantastic,
because then they learn from each other,
they get confidence from each other,
they feel like, "Hey, I put in x,
and the four other people put money in,
so I'm getting more impact,"
and hopefully, it can be made fun for them
even when they find out,
OK, that particular gift
didn't work out that well,
but let's keep going.
So philanthropy, yes,
I would like to see the rate go up,
and people who do get going,
it is fun,
it's fulfilling,
you pick which of the family members
are partnered in doing it.
In my case, Melinda and I
love doing this stuff together,
learning together.
Some families, it will even
involve the kids in the activities.
Sometimes the kids are pushing.
When you have lots of money,
you still think of a million dollars
as a lot of money,
but if you have billions,
you should be giving hundreds of millions.
So it's kind of charming that,
in terms of your personal expenditure,
you stay at the level you were at before.
That's societally quite appropriate.
But on your giving, you need to scale up
or else it will be your will,
and you won't get to shape it
and enjoy it quite that same way.
And so without --
we don't want to mandate it,
but yes, both you and I
want to inspire philanthropists
to see that passion,
to see those opportunities
significantly faster than in the past,
because whether it's race or disease,
or all the other social ills,
the innovation of what philanthropy
can go to and do quickly
that, if it works, government
can come in behind it and scale it up,
God knows we need solutions,
we need that kind of hope and progress
that expectations are high
that will solve very tough problems.
CA: I mean, most philanthropists,
even the best of them,
find it hard to give away more than about
a percent of their net worth every year,
and yet the world's richest
often have access
to great investment opportunities.
Many of them are gaining wealth
at seven to 10 percent plus per year.
Isn't it the case that
to have a real chance
of giving away half your fortune,
at some point you have to plan
to give away five, six, seven, eight,
10 percent of your net worth annually?
And that is, isn't that the logic
of what should be happening?
BG: Yeah, there are people
like Chuck Feeney,
who set a good example
and gave away all of his money.
Even Melinda and I are talking about,
should we up the rate that we give at?
As you say, we've been very lucky
on the investment side
through a variety of things.
Tech fortunes in general have done well,
even this year,
which is one of those great contrasts
in what's going on in the world.
And I do think there's an expectation
that we should speed up,
and there's a reason to speed up,
and government is going
to miss a lot of needs.
Yes, there's tons of government
money out there,
but helping it be spent well,
helping find places it's not stepping up,
and if people are willing to give
to the developing world,
they don't have governments
that can print checks
for 15 percent of GDP,
and so the suffering there broadly,
just the economic stuff alone,
put aside the pandemic,
is tragic.
It's about a five-year setback
in terms of these countries
moving forward,
and in a few cases, it's tough enough
that the very stability of the country
is in question.
CA: Well, Bill,
I'm in awe of what
you and Melinda have done.
You walk this narrow path
of trying to juggle
so many different things,
and the amount of time that you dedicate
to the betterment of the world at large,
and definitely the amount of money
and the amount
of passion you put into it --
I mean, it's pretty awesome,
and I'm really grateful to you
for spending this time with us now.
Thank you so much,
and honestly, the rest of this year,
your skills and resources
are going to be needed more than ever,
so good luck.
BG: Well, thanks.
It's fun work and I'm optimistic,
so thanks, Chris.
كريس أندرسون: مرحبًا، بيل غيتس.
بيل غيتس: شكرًا لك.
كريس: يسرني استضافتك هنا يا بيل.
لقد قمنا بإجراء محادثة على TED
منذ ثلاثة أشهر تقريبًا
حول هذا الوباء،
ووقتها، في نهاية آذار على ما أظن...
كان قد توفّي قرابة الـ1000 شخص
في الولايات المتحدة
وقرابة الـ20,000 شخص في العالم.
وقد وصلت الأرقام الآن إلى حوالي
128,000 حالة وفاة في الولايات المتحدة
وأكثر من نصف مليون حالة وفاة في العالم،
خلال ثلاثة أشهر.
خلال ثلاثة أشهر.
ماذا تتوقع -حسب تشخيصك للحالة-
أن يحدث لنهاية هذه السنة؟
كونك تتطلع على العديد من النّماذج.
ما هي برأيك أسوأ وأفضل الحالات
التي يمكن أن تحدث؟
بيل: يؤسفني القول أن الحالة تتفاقم،
حيث إن دخولنا في فصل الخريف،
يمكن أن يجعل معدلات الوفيّات
أعلى مما كانت عليه
في شهر أبريل.
إذا كان هنالك العديد من الشباب مصابين،
فإنهم، في نهاية الأمر، سينقلون العدوى
إلى كبار السن مرةً أخرى،
وهكذا سيدخل الفيروس إلى دور رعاية المسنين،
وملاجئ المشردين،
الأماكن التي شهدنا فيها العديد من الوفيات.
مسار الابتكار الذي سنتطرق على الأغلب...
التشخيصات والعلاجات واللقاحات ..
هي في تقدم ملحوظ،
ولكن لا شيء سيغيّر من حقيقة
كون دخول الولايات المتحدة في فصل الخريف
قد لا يبشر بالخير،
بل إن الحالة كانت أسوأ مما
كنت قد توقعته قبل حوالي شهر،
وهذا يعود إلى الدرجة التي
عدنا إليها في التنقل الكبير،
وعدم ارتداء الكمامات،
والآن قد تفشى الفيروس
في العديد من البلدان
التي لم يكن منتشرًا فيها بشكلٍ كبير،
لذا فإن ذلك سيكون تحدٍّ كبير.
لا يوجد حالة بحيث نصل فيها إلى معدل وفيات
أقل بكثير من المعدل الحالي،
والذي يبلغ حوالي 500 حالة وفاة يوميًا،
ولكن هنالك خطر كبير في أن يرتفع المعدل
إلى ما كان عليه في السابق
وهو 2,000 حالة وفاة يوميًا،
وذلك يعود لعدم تطبيق التباعد،
تغيير السلوك،
للدرجة التي كنا عليها في شهر أبريل ومايو.
ونحن نعلم أن هذا الفيروس موسمي إلى حد ما،
لذا فإن قوة العدوى
-عبر درجة الحرارة والرطوبة
و إمضاء وقت أكبر في الداخل-
ستكون أكبر عند دخولنا في فصل الخريف.
إذًا هنالك سيناريوهات
في الولايات المتحدة،
-في حال قمنا باستقراء هذه الأرقام-
سينتهي بنا المطاف
إلى أكثر من ربع مليون حالة وفاة هذه السنة
إذا لم نكن حذرين
وإذا لم يكن العالم حذِر أيضًا
فإنَّ أعداد الوفيات قد يصل لنهاية السَنة
إلى الملايين.
هل هناك من دليل على أنَّ درجات
الحرارة المرتفعة في الصيف كانت تساعدنا؟
بيل: إنّهم غير متأكّدين تمامًا،
ولكن نموذج الـIHME
أراد بالتأكيد استخدام المَوْسِم
- بما فيه من الحرارة والرطوبة -
ليحاول شرح سبب عدم كون
شهر مايو أسوأ مما كان عليه.
فبينما انخرطنا في النشاطات الاجتماعية
وارتفعت أعداد المتنقلين،
فإنّ النماذج قد تنبّأت بانتشار العدوى
وارتفاع أعداد الوفيَّات بسبب ذلك،
و النّموذج استمر برغبته في أنْ يقول:
"ولكنْ أريد أن استخدم موسميّة هذا المرض
لأوافقها مع عدم كون مايو أسوأ،
أو مع عدم كون يونيو أسوأ مما كان عليه."
ونرى في نصف الكرة الجنوبي،
مثل البرازيل،
والتي تمتلك مناخًا معاكسًا،
كل أمريكا الجنوبيَّة تعاني من وباء ضخم.
تعاني جنوب إفريقيا
من وباءٍ سريع النموّ للغاية.
لحسن الحظ فإنَّ أستراليا ونيوزيلاند
-آخر البلدان في نصف الكرة الجنوبي-
تمتلك إصابات قليلة جدًّا،
ومع ذلك فإنَّهم يحاولون تخفيضها باستمرار،
إنهم يتحدثون عن، "أوه، لدينا عشر إصابات،
يا لَها من مصيبة، دعونا نتخلّص منها."
لذا فهذه نماذج لبلدانٍ رائعة حيث تبقي
أعداد المصابين منخفضة جدًّا
ذلك الفحص والحجر الصّحي
وتتبع المخالطين
يعمل على إبقاء الإصابات قربية من الصّفر.
كريس: ربّما قد ساعدها قليلًا في ذلك كونها
في ذلك كونها منطقة سهلة العزل
وبفضل الكثافة السّكانية القليلة.
ومع ذلك،
فإنَّ السّياسات الذّكية تلعب دورًا.
بيل: نعم، كل شيء مضاعف للغاية
إلى درجة أنَّ القليل من العمل الدّؤوب
يحدث تغييرًا كبيرًا.
الأمر ليس مثل
لعبة بنسق واحد
إذا كان لديك عدد إصابات
مثل الولايات المتحدة فإنّ تتبع المخالطين
مهمّ جدًّا،
ولكنّه لن يعيدك إلى الصّفر.
سوف يساعدك في تخفيض الإصابات،
ولكنَّ الأمر يكون قد خرج عن السّيطرة.
كريس: إذًا في شهر مايو ويونيو
في الولايات المتحدة،
كانت أرقام الإصابات أفضل
بقليل ممّا تنبّأت به النّماذج،
وأنَّه يُعتقد أنَّ ذلك
يعود إلى الطقس الدافئ.
هل يمكنك أن تصف ما نشهده الآن
بأنه ارتفاعات بطيئة مقلقة
في أعداد الإصابات في الولايات المتحدة؟
بيل: هذا صحيح...
في منطقة نيويورك مثلًا،
تستمرّ الإصابات بالانخفاض بطريقةٍ ما،
ولكنْ في مناطق أخرى من البلد،
وخصوصًا في الجنوب حاليًّا،
لديك زيادة في الإصابات تعوّض عنْ ذلك،
ولديك معدّلات فحوص إيجابيّة لدى الشّباب
أعلى في الحقيقة ممّا رأيناه
في الأماكن الموبوءة حتَّى.
لذا من الواضح أنَّ الشباب
قد زادوا من اختلاطهم الاجتماعي
أكثر من المسنّين،
لذا فالفئة العمريَّة المصابة
الآن شابةً جدًّا،
ولكنْ بسبب الأسر متعدّدة الأجيال،
النّاس الذين يعملون في دور رعاية المسنّين،
فإن الفيروس -للأسف- سيجد بذلك
طريقه إلى المسنّين مجدَّدًا
فيضاف إلى الفارق الزمني والعدوى،
وسيبدأ برفع معدّلات الوفيّات،
التي هي بالأصل منخفضة...
قد انخفضت من 2,000 إلى حوالي 500 حاليًّا.
كريس: وهل هذا ناتج بشكل أو بآخر
عن وجود فاصل زمني
بين أعداد الإصابات وأعداد الوفيّات؟
وربّما يرجع ذلك جزئيًّا
إلى وجود بعض التدخّلات الفعّالة،
ونحن نرى إمكانيّة انخفاض
أعداد الوفيّات قليلًا
هل هذا يرجع إلى اكتسابنا
معرفة إضافيّة الآن؟
بيل: من المؤكّد أنَّ معدّل الوفيّات
يكون دومًا أقل عندما لا يكون
البلد مثقلًا بالإصابات.
ولذلك إيطاليا عندما كانت مثقلة بالإصابات،
إسبانيا، حتى نيويورك في البداية،
الصين بالتّأكيد،
هناك لم تتوفر الأساسيّات حتّى،
مثل الأكسجين وغيرِه.
هناك دراسة موّلتها مؤسّستنا في بريطانيا
وجدت الدواء الوحيد عدا رامديسيفير
الذي أُثبِتت فعاليّته العلاجيّة،
ألَا وهو الديكساميثاون،
هذا يُعطَى للمرضى المتأزّمين،
يخفّض من إخطارية الوفاة
بنسبة 20% تقريبًا،
ولا تزال الشّركات تصنّع هذه الأدوية.
دواء هيدروكسوكلوركين
لم يظهر أي نتائج إيجابية،
لذا فالكثير تمَّ إنجازه.
لا تزال هناك بعض التجارب جارية،
ولكنَّ قائمة الأشياء المجرّبة،
بما في ذلك الأجسام المضادة وحيدة النسيلة،
سيكون لدينا بعض الأدوات الإضافيّة
لفصل الخريف.
لذا عندما نتحدّث عن معدّلات الوفيّات،
فإنّ الأخبار السّارّة هي أنّنا نمتلك
بعض الابتكارات بالفعل،
وسيكون لدينا المزيد، حتّى في فصل الخريف.
ينبغي لنا أن نبدأ بامتلاك
الأجسام المضادة وحيدة النسيلة،
وهو العلاج الوحيد الذي أتحمّس له بشدّة.
كريس: سأطلب منك في الواقع أن تحدّثني
أكثر عن ذلك بعد ثانية واحدة،
لأضع النقاط على الحروف
فيما يخص معدلات الوفيات:
إذًا في نظام صحّي جيّد الأداء،
لِنأخذ الولايات المتحدة على سبيل المثال
عندما تكون الأماكن غير مزدحمة،
برأيك كم هي أعداد الوفيّات الحالية
من الآن فصاعدًا تقريبًا،
كنسبة مئوية من إجمالي الحالات؟
هل نحن أقل من واحد بالمئة، ربما؟
بيل: إذا تمَّ الكشف عن كل المصابين فنعم،
تكون معدلات الوفيات أقلّ من واحد بالمئة.
الناس يتجادلون حول
إذا كانت النسبة 0,4 أو 0,5.
وإذا أخذت بعين الاعتبار المرضى
الّذين لا تظهر عليهم أعراض،
فإن النّسبة على الأغلب أقل من 0,5،
وهذه أخبار جيّدة،
هذا المرض لم يسبّب موت الكثير.
آليات العدوى لهذا المرض
أكثر صعوبة مما توقَّعه الخبراء حتى.
كمية العدوى من أشخاص تظهر عليهم أعراض
وأشخاص لا تظهر عليهم تلك الأعراض
وحقيقة أنَّ العدوى ليست
عن طريق السعال فقط،
حيث يمكنك ملاحظة ذلك،
معظم الأمراض التنفسية تجعلك تسعل،
أما هذا المرض في مراحله الأولى
فلا ينتقل عن طريق السعال،
ولكن عن طريق الغناء
والضحك والكلام،
ولكن ذلك ينطبق بشكل خاص
على ناقلي العدوى الفائقين،
الناس الذين لديهم حمل فيروسي عالي،
هم يسببون ذلك الانتشار،
وهذا شيء جديد للغاية،
حتى إنَّ الخبراء توجّب عليهم قول:
"واو، هذا أدهشنا للغاية."
كمية العدوى من مرضى بدون أعراض
وحقيقة أنّ المرض لا يتضمّن سعالًا
هو شيء جديد لم نجده
في مرض السل أو الإنفلونزا.
كريس: يا لَه من دهاءٍ شيطانيّ من الفيروس.
كم هي كمية العدوى من مرضى بدون أعراض
كنسبة مئوية من بين كل العدوى؟
سمعت ببعض الأرقام التي ترجح
أنّه من بين كل العدوى فإنّ نصفها يأتي
من أشخاص عليهم أعراض المرض.
بيل: نعم، إذا قمنا بعدّ المرضى
ذوي الأعراض المسبقة،
فإن معظم الدراسات بيّنت أنهم يشكلون 40%،
ولدينا أيضًا المرضى بدون أعراض.
كميّة الفيروس الموجودة
في جهازك التنفسي العلوي
مفصولة بطريقةٍ ما.
بعض الأشخاص لديهم كمية كبيرة هنا،
و كمية صغيرة جدًا في رئتيهم،
وما يصل إلى رئتيك هو الذي
يسبّب الأعراض الخطيرة...
وإلى أعضاء أخرى، ولكن أغلبه إلى الرئتين...
وهذا عندما تطلب العلاج.
لذلك فإنَّ أسوأ حالة في العدوى
هي عندما يكون شخص حاملًا للفيروس
في جهازه التنفسي العلوي
ولكن تقريبًا لا يحمل شيء في الرئتين،
لذلك فإنهم لا يحاولون طلب الرعاية.
كريس: صحيح.
إذا أضفنا المرضى دون أعراض
إلى المرضى مع الأعراض المسبقة،
هل نحصل على نسبة عدوى تفوق الـ 50%
من مرضى بدون أعراض؟
بيل: العدوى صعبة القياس.
إننا نتطلع على الأمور المميزة
وأشياء أخرى،
ولكنَّ ذلك سؤال كبير بالنسبة للقاح:
هل سيتمكن هذا اللقاح بالإضافة
إلى منعك من المرض،
-وهذا ما ستختبره التجربة-
من أن يمنعك أن تعدي غيرك؟
كريس: إذًا هذا اللقاح،
يا لَه من أمر مهم، دعنا نبدأ بالحديث عنه.
ولكنْ قبل ذلك،
هل من مفاجآت أخرى
في الشهرين الماضيين
تعلمناها حول هذا الفيروس
والتي تؤثر بطريقة استجابتنا له؟
بيل: ما زلنا غير قادرين
على تمييز ناقلي الفيروس الفائقين
حول ماهية هذا الملف الشخصي،
وقد لا نتمكّن من ذلك أبدًا.
قد يكون ذلك عشوائيّ للغاية.
إذا استطعت تمييزهم،
فإنهم المسؤولون عن معظم العدوى،
الناس القلائل الذين لديهم
حمل فيروسي كبير جدًّا.
ولكنْ للأسف لم نستكشف ذلك بعد.
هذه الطريقة من العدوى،
إذا كنت في غرفة لا يتحدث فيها أحد،
فهناك عدوى قليلة جدَّا.
لذلك برغم أنَّ الطائرات يمكن
أن يحدث فيها عدوى،
فإنها أقل مما تتوقعه فقط
من حيث مقاييس القرب الزمني،
على عكس الجوقة أو المطعم على سبيل المثال
فإنك لا تخرج زفيرًا بمحادثات عالية الصوت،
مثل الأماكن الداخلية.
كريس: ممم.
ما رأيك بأخلاقيات شخص يصعد على متن الطائرة
ويرفض أن يرتدي الكمامة؟
بيل: إذا كانت الطائرة ملكًا له،
فلَهُ الحق في ذلك.
إذا كان هناك أشخاص آخرين على متن الطائرة،
فإنَّ ذلك سيشكل خطرًا على أولئك الناس.
كريس: في وقت مبكر من الوباء،
لم تنصح منظمة الصحة العالمية
الناس بارتداء الكمامات.
كانوا قلقين أنَّ ذلك سيسبب عدم توفّرها
للأطباء والممرضات
في وقت لاحق،
هل كان هذا خطأً فادحًا من قبلهم؟
بيل: نعم.
كل الخبراء يشعرون بالذنب
بأن أهمية الكمامات...
والتي ترتبط إلى حد ما بالمرضى ذوي الأعراض؛
إذا أَظْهرَ الناس أعراضًا واضحة،
مثل مرض فيروس الإيبولا،
فعندئذٍ أنت تعرف ذلك وتقوم بالعزل،
لذلك فإنَّك لا تحتاج لشيء مثل الكمامة،
إنَّ أهمية الكمامات،
حقيقة أنَّ الكمامات الطبية
كانت مدعومة بشكل مختلف
مقارنةً بالكمامات العادية،
حقيقة أنه يمكن أن زيادة
كمية تصنيع الكمامات العادية بشكل جيّد،
حقيقة أنَّ هذه الكمَّامات ستوقف العدوى
من قبل المرضى ذوي الأعراض،
والمرضى بدون أعراض.
إنّه خطأ.
ولكنّه ليس مؤامرة.
إنَّه شيء نعرف عنه أكثر الآن.
حتى الآن فإن أخطائنا حول أهميّة الكمامات
أكثر ممّا يمكن الاعتراف بها،
ولكن إنَّ لها أهمية كبيرة.
كريس: حسنًا، سوف أمرّ على بعض الأسئلة
من المجتمع.
لنمرّعليهم.
جيم بوتوفسكي، "هل تظن أنَّ جهود
إعادة الافتتاح في أمريكا كانت مبكرة،
وإذا كان الأمر كذلك، ما الذي ينبغي عليها
فعله لتواجه هذا الوباء بمسؤولية؟"
بيل: السؤال الذي يتعلق
بكيفية عقد التنازلات
لنقل مثلًا الفائدة الناتجة
عن الذهاب إلى المدرسة
أو خطر الإصابة بالمرض بسبب الذهاب للمدرسة،
هو من الأسئلة الصّعبة جدًّا
والتي لا أظن أنَّ شخصًا قادر أن يقول:
"سأخبرك كيف يمكنك القيام بهذه التنازلات."
معرفة الأماكن التي يحصل فيها العدوى،
وحقيقة أنَّ الشباب يمكن أن يمرضوا
وأنَّهم جزء من السلسلة
متعددة الأجيال للمرض،
يجب أنْ يعرف الناس ذلك.
إذا نظرت فقط إلى الجانب الصّحي،
فإننا قد أعطينا حريَّة كبيرة
فيما يتعلق بإعادة الافتتاح.
إعادة الافتتاح لأمورٍ تتعلق بالصحة العقلية
والسّعي وراء أمور صحيّة طبيعيّة
مثل اللقاحات أوغيرها،
فهناك يوجد فوائد.
أظن أنّ افتتاح بعض الأماكن قد خلق
خطرًا أكثر من جلبه فائدة.
افتتاح الحانات بهذه السرعة مثلًا،
هل هذا الأمر ضروري للصحة العقلية؟
ربما لا.
لذلك فإنني لا أعتقد أنّنا كنا حكيمين
بما يتعلق بإعادة الافتتاح
وأنا أجزم -ونحن ندرس الحالة الآن-
بأننا سندرك بأنه لم يكن ينبغي لنا
فتح بعض الأشياء بهذه السرعة.
ولكنْ لديك شيء مثل المدرسة،
وحتى جلوسنا اليوم هنا،
الخطة الدقيقة، على سبيل المثال،
لمدارس المدينة الداخلية لفصل الخريف،
لن يكون لدي نظرة إيجابية أو سلبية
حول التنازلات النسبية الموجودة هناك.
هناك فوائد كبيرة للسماح لهؤلاء الأطفال
بالذهاب إلى المدرسة،
وكيف تزِن الخطر؟
إذا كنت في مدينة بدون إصابات كثيرة،
فبرأيي أنه هنا يوجد فائدة.
الآن هذا يعني أنه يمكن لك أنْ تتفاجئ.
يمكن للإصابات أنْ ترتفع،
وعندها ينبغي تغيير ذلك،
وهو ليس بالأمر السّهل.
ولكنْ أظنّ أنّه حول الولايات المتحدة،
سيوجد أماكن حيث لا يكون فيها
إعادة الافتتاح خيارًا حكيمًا.
لذلك فإذا كان يوجد أي بعد من أبعاد الظلم،
فإنَّ هذا المرض قد جعله أسوأ:
نوع العمل والاتّصال الشّابكي،
قدرة مدرستك على القيام
بالتعلم عبر الشابكة.
عمّال الياقات البيضاء،
الناس خجِلين من الاعتراف بذلك،
بعضهم قد أصبح أكثر إنتاجيّة
وهو يستمتع بالمرونة التي
وفّرها العمل عن بعد،
وهذا شيء فظيع
عندما تعلم أنّ بعض الناس
يعانون بطرقٍ عديدة،
ويشمل ذلك عدم ذهاب أولادهم إلى المدرسة.
كريس: صحيح. لنمرّعلى السؤال التالي.
[ناتالي مونيامبندا] "نحن هنا في رواندا،
قامت التدخلات الحكومية المبكَّرة
بإحداث فرق.
في هذه المرحلة، ما التدخلات السياسيّة
التي تقترحها على الولايات المتحدة الآن؟ "
بيل، إنني أحلم باليوم الذي تُعيَّن فيه
قيصر فيروس كورونا
مع السّلطة التي تخوّلك بالحديث مع العامّة.
ماذا كنت لتفعل؟
بيل: الأدوات الإبداعية
هي أكثر مجال أمتلك أنا ومؤسستي الخبرة فيه.
من الواضح أنَّ بعض سياسات إعادة الافتتاح
كانت سخيّة جدًّا،
ولكن أعتقد أنَّ كل شخص
يمكن أن يشارك في ذلك.
نحن بحاجة لقيادة
تعترف بأنَّه ما زلنا أمام مشكلة كبيرة
وليس فقط تحويل القضية إلى قضية سياسية
مثل قولهم:
"أليس ما قمنا به هو عمل رائع؟"
لا، إنه ليس كذلك،
ولكن هناك العديد
من الناس -بما فيهم الخبراء-
لديهم الكثير ليفهموه بعد،
وكل شخص يتمنى بعد كل عمل يقوم به
لو أنه قام به قبل أسبوع من ذلك.
أدوات الإبداع،
هذا هو عمل المؤسسة
على المضادات الحيوية واللقاحات،
لدينا خبرة عميقة،
وعملنا هو خارج القطاع الخاص،
لذلك لدينا نوع من القدرة المحايدة
للعمل مع كل الحكومات
والشركات التي نختارها.
وخصوصًا عندما يتعلق الأمر
بمبيعات التعادل،
أي منتج يجب أنْ تُصرَف عليه النفقات؟
لا يوجد إشارة سوقيّة لذلك.
على الخبراء أنْ يقولوا: "حسنًا،
هذا المضاد الحيوي يستحق التصنيع.
هذا اللقاح يستحق التصنيع."
لأنّه لدينا قدرة محدودة لتصنيع كليهما،
وسينتهي بنا الأمر إلى تضارب الشركات،
وهذا ما لا يحدث في الحالة العادية،
حيث تخترع شركة ما اللقاح
وبعد ذلك تُستخدَم مصانع العديد من الشركات
للحصول على المدى الأكبر
لانتقاء الخيار الأفضل.
لذلك سأقوم بتنسيق هذه الأشياء،
لكننا نحتاج إلى قائد
يبقينا على اطلاع دائم،
ويكون واقعي
ويظهر لنا السلوك الصحيح،
بالإضافة إلى قيادة الاتجاه الإبداعي.
كريس: تبدو وكأنك سياسي محنّك
وأنت تتحدث عن هذه الأمور.
لذا أقدَّر المشقّة هنا.
ولكنّك تتحدث مع أنتوني فاوشي بانتظام،
صاحب الصوت الحكيم برأي معظم الناس.
إلى أي مدى هو عاجز؟
لم يُسمَح له بتأدية الدور الكامل
الذي يمكن له أنْ يؤدّيه في هذا الظرف.
بيل: ظهر د.فاوشي عندما سُمِح له
ببعض الوقت على الهواء،
ورغم أنّه كان يعرض أمورًا واقعيّة،
فإنَّ هيبته قد ضاعت.
يمكنه التحدث إلى العامة بتلك الطريقة.
عادةً، مركز السيطرة على الأمراض
سيكون الصوت الرئيس هنا.
هذا ليس ضروري،
ولكنْ في أزمات صحية سابقة،
فإنك تعطي الإذن لخبراء
مركز السيطرة على الأمراض
ليكونوا ذلك الصّوت.
إنهم مدرّبون ليقوموا بهذه الأشياء،
ولذلك فمنْ غير المألوف هنا مقدار
اعتمادنا الكبيرعلى فاوشي
بدلًا من اعتمادنا على الـ CDC.
ينبغي أنْ يكون فاوشي ذلك الباحث الذكي،
الذي يمتلك خبرة واسعة خصوصًا في اللقاحات.
في بعض النواحي أصبح يأخذ النصائح العامة
والتي هي نصائح علم الأوبئة
وأصبح يشرحها بالطريقة الصحيحة،
حيث يعترف بقوله:
"حسنًا، يبدو أنَّ لدينا تحسُّن هنا،
ولذلك يجب أن نتصرف بهذه الطريقة."
ولكنْ من الرائع أنَّ صوته
قد وُجِد له صدى.
كريس: أحيانًا.
لنأخذ السّؤال التالي.
نينا جريجوري، "كيف ستتعامل أنت وشركتك
مع المعضلة الأخلاقية حول
أوّل من سيحصل على اللقاح،
بافتراض أنّكم وجدتم واحدًا؟"
ولَكَ يا بيل أنْ تستغل هذه اللحظة
للحديث عن مكان البحث عنْ اللقاح
وما هي الأمور الأساسية التي
يجب أنْ نفكر كلَنا بها
عندما نتابع الأخبار حول ذلك.
بيل: هناك ثلاثة لقاحات،
إذا نجحت، فستكون الأبكر:
لقاح موديرنا، والذي لن يتم تعديله
بسهولة لسوء الحظ،
لذا إن نجح ذلك، سيكون معظمه موجّه لأميركا؛
ولديك بعد ذلك أسترازينيكا
الذي سيأتي من أوكسفورد؛
ولقاح جونسون وجونسون.
هذه اللقاحات الثلاثة الأبكر.
ولدينا بيانات حيوانيّة
يحتمل أنها تبدو جيّدة
ولكنَّ ذلك ليس قطعي،
سوف تعمل بشكل خاص على كبار السن،
وسيكون لدينا بيانات بشرية
خلال الأشهر العديدة القادمة.
هذه اللقاحات الثلاثة ستترافق
بتجارب السلامة والفعالية.
أي أنّنا سنتمكن من تصنيع تلك اللقاحات،
وإنْ لم يكن بقدر ما نريد.
سنتمكن من تصنيع تلك اللقاحات
قبل نهاية السنة.
هل ستنجح المرحلة الثالثة؟
وهل ستنتهي قبل نهاية السنة؟
لن أكون بذلك التفاؤل حول ذلك.
المرحلة الثالثة هي المرحلة التي تحتاج
فيها أن تتأكد من معايير السلامة
والفاعليّة،
ولكن التي سيبدأ العمل عليها.
وبعدها يوجد أربعة أو خمسة لقاحات
تستخدم طرقًا مختلفة
والتي تأتي بعد ثلاثة أو أربعة أشهر
بعد تلك اللقاحات:
نوفافاكس وسانوفي وميرك.
لذلك فنحن نموّل القدرة التّصنيعية
للكثير من تلك اللقاحات...
بعض المفاوضات المعقّدة
تجري الآن حول ذلك…
لتمويل معامل مكرّسة للمناطق الفقيرة،
ما يسمى بذوي الدخل المتوسط والمنخفض.
و التركيبات القابلة للتعديل
والتي تشمل أسترازينيكا وجونسون وجونسون،
ستكون هي محطّ تركيزنا،
تلك اللقاحات الغير مكلفة
ويمكنك أنْ تبني معملًا
لتصنيع 600 مليون جرعة.
لذا فإنّ عددًا من التّركيبات
لهذا اللقاح ممكنة.
لا أتوقّع أي شيء قبل نهاية السّنة.
هذه أفضل حالة،
وهذا يعود إلى عدد قليل من التركيبات الآن،
حيث يكون لديك معدلات فشل عالية عادةً.
كريس: بيل، هل صحيح أنّه
إنْ لم تكن أنتَ وشركتك بالصورة هنا
فإن ديناميّكيات السوق ستؤدي إلى حالة
حيث حالما يظهر مرشح للقاحٍ واعد،
فإن البلدان الغنيّة ستحتكر
كل التوريدات الأولية المتاحة...
سيستغرق الأمر بعض الوقت لتصنيعها،
ولن يبقى شيء للبلدان الفقيرة...
ولكن هذا ما تفعله حقيقةً
عندما تعطي ضمانات التصنيع والاستطاعة
لبعض هؤلاء المرشحين،
فهل أنت تجعل بذلك -على الأقل-
بعض وحدات اللقاح المبكرة
تصل إلى البلدان الفقيرة؟
هل هذا صحيح؟
بيل: لسنا الوحيدين في ذلك، ولكنْ نعم،
نحن نلعب الدور الرئيسي هناك،
بالتعاون مع فريق يدعى بـCEPI،
تحالف ابتكارات التأهب الوبائي،
ويتفق القادة الأوروبيون على ذلك.
الآن نحن من نملك الخبرة لإلقاء نظرة
على كل تركيب من التركيبات
ولأنْ نقول، "حسنًا،
أين يوجد مصنع في العالم
يملك قدرة لتصنيع ذلك؟
أي واحد يجب أنْ نموّله باكرًا؟
ما هو الوقت اللازم
لننقل الأموال لمصنع مختلف؟"
لأنَّ أصحاب القطاع الخاص
الذين يفهمون هذه الأمور،
بعضهم يعمل لدينا،
ونحن طرف موثوق به في هذه الأمور،
علينا تنسيق الكثير من هذه الأمور،
خصوصًا ذلك الجانب التصنيعي.
عادةً ما تتوقع أنْ تعتبر الولايات المتحدة
ذلك مشكلة عالميّة
تتطلب التدخل من قِبَلها.
إلى الآن، لا يوجد أي مستجدّات
من قبيل ذلك.
إنني أتحدث إلى أشخاص
في الكونغرس وإلى الإدارة
حول موعد إطلاق قانون الإغاثة
ربما واحد بالمئة منه سيذهب إلى الأدوات
لمساعدة العالم بأكمله.
لذا فإن ذلك ممكن،
ولكنه مؤسف،
والحلقة المفرغة هنا،
والعالم ليس معتادًا على ذلك،
والعديد من الناس يشاركون في ذلك،
بما فيهم مؤسستنا،
لمحاولة امتلاك استراتيجية،
بما في ذلك استراتيجية للبلدان الفقيرة،
والتي ستعاني
من معدلات وفيّات عالية وآثار سلبية،
بما في ذلك أنَّ أنظمتهم الصحية متدهورة.
معظم الوفيات ستكون في البلدان النامية،
على الرغم من عدد الوفيات الكبير
الذي شهدناه في أوروبا والولايات المتحدة.
كريس: أتمنى لو أستطيع التنصت عليك
وعلى ميلندا عندما تتحدثون عن ذلك،
لأنَّ كل "الجرائم الأخلاقية"
إذا جاز التعبير،
ارتُكبَت بسبب قادة كان ينبغي
لهم معرفة المزيد،
ألا يكفي أنهم لم يجمّلوا
للناس وضع الكمامة،
ولكن ماذا عن عدم تأدية
دور لمساعدة العالم
عندما يواجه عدوًّا مشتركًا،
الاستجابة كجنس بشري واحد،
وبدلًا من ذلك...
إشعال فتيل صراع غير لائق بين الأمم
للهُاث خلف اللقاحات على سبيل المثال.
هذا يبدو... من المؤكد أنَّ التاريخ
سيحكم على ذلك بقسوة.
إنَّ ذلك مقزز.
أليس كذلك؟ هل أنا مخطئ في كلامي؟
بيل: إنّّ ذلك ليس بيضاويًّا
وسوداويًّا لهذه الدرجة.
لقد صرفت الولايات المتحدة من النقود
-لتمويل الأبحاث الأساسية حول هذه اللقاحات-
ما لم يصرفه أي بلد آخر إلى الآن،
وهذه الأبحاث ليست مقيّدة.
لا يوجد ملكيّة من قبيل:
"إذا أخذت نقودنا،
فعليك أن تعلن ولائك للولايات المتحدة."
إنهم يفعلون ذلك للدرجة
التي يموّلون بها الأبحاث للجميع،
للدرجة التي يموّلون بها المصانع،
لتكون حكرًا للولايات المتحدة.
إنّ ما يجعل ذلك صعبًا هو أنَّه
في كل مشكلة صحية عالمية،
كانت الولايات المتحدة هي الرائدة
في استئصال الجدري،
وكانت هي الرائدة في استئصال شلل الأطفال،
مع الشركاء الأساسيين… CDC وWHO
وRotary وUNICEF ومؤسستنا.
لذا فالعالم… ومع الإيدز،
تحت قيادة الرئيس بوش،
ولكنها كانت ممثّلة لحزبين،
كان هذا الشيء الذي يدعى PEPFAR لا يصدّق.
والذي أنقذ عشرات الملايين من الأرواح.
لذا فالعالم قد توقع دائمًا أن تكون
الولايات المتحدة هي من يملك زمام الأمور،
اقتصاديًا واستراتيجيًا، حسنًا،
كيف توفّر تلك المصانع للعالم،
حتى لو كان ذلك فقط لتجنّب عودة
العدوى إلى الولايات المتحدة
أو لِجعل عجلة الاقتصاد العالمي تعمل،
وهو أمر جيد بالنسبة للوظائف الأمريكية
أن يكون لديها طلب خارج الولايات المتحدة.
لذا فالعالم هو نوع من...
هناك دائمًا ذلك الشك حول أي شيء سوف يعمل،
وهناك ذلك السؤال، "من المسؤول هنا؟"
ولذا فإن أسوأ شيء هو
الانسحاب من منظمة الصحة العالمية،
هذه صعوبة نأمل معالجتها
في مرحلة ما،
لأننا نحتاج إلى هذا التنسيق
مع منظمة الصحة العالمية.
كريس: لنأخذ سؤالًا آخر.
علي كاشاني، "هل رأيت أي نماذج ناجحة
لعلاج الوباء حول العالم؟"
بيل: من الرائع أنّه
إلى جانب التصرف المبكر،
فهناك حتمًا أمور مثل أنْ تأخذ المرضى
الذين أظهروا نتيجة فحص إيجابية
وتقيس نبض أكسجينهم،
وهو مستوى تشبّع الأكسجين في دمهم،
وهو كاشف رخيص للغاية،
وعندها فأنت تعرف ذلك فتأخذهم للمستشفى
في وقتٍ مبكرٍ إلى حد ما.
ما يدعو للغرابة أنّ المرضى لا يعرفوا
أنَّ الأمور على وشك أنْ تتدهور.
إنَّه سبب فيزيولوجي مثير للاهتمام
لن أدخل فيه.
لذا فإنَّ ألمانيا
لديها معدلات وفيّات منخفضة
وهذا يعود إلى ذلك النوع من الرّقابة.
وبعد ذلك، بالطبع،
بمجرد دخولك إلى المرافق،
علمنا أن جهاز التنفس الصناعي
- على الرغم من حسن النيّة -
تم الإفراط في استخدامه بالفعل
واستُخدِم في الوضع الخطأ
في هذه الأيام المبكرة.
لذلك فالأطباء هم أذكى بكثير
فيما يخص العلاج اليوم.
معظم ذلك العلاج هو عالمي.
استخدام كاشف نبض الأكسجين هذا ككاشف مبكر.
إنّ ذلك سينتشر بشكلٍ واسع،
ولكن ألمانيا كانت رائدة في ذلك.
وبالطبع لدينا الآن الديكساميثازون،
لحسن الحظ فإنه رخيص ويؤخذ عن طريق الفم،
يمكننا تكثيف التصنيع.
سيصبح ذلك عالميًّا أيضًا.
كريس: بيل، أريد أن أسألك
كيف بدا لك الأمر-شخصيًّا-
خلال كل تلك العملية.
لأنه وبشكل يدعو للاستغراب، على الرغم من
نيتك الصافية وشغفك حول هذه القضية
والذي يبدو جليًّا لأيّ شخص قضى لحظةً معك،
فإنّنا نسمع بنظريَّات المؤامرة هذه حولَك.
كنت للتوّ أتواصل مع شركة تدعى Zignal
والتي تدير مساحات الأوساط الاجتماعية.
إنهم يقولون حتى الآن،
أعتقد على الفيسبوك لوحده،
تمَّ تحميل أكثر من أربعة ملايين منشور
والذي يربطك بنوع
من نظرية المؤامرة حول الفيروس.
قرأت أنه كان يوجد استطلاع بأنَّ أكثر
من 40% من الجمهوريين
يعتقدون بأنَّ اللقاح الذي ستطرحه
سيقوم -بطريقة أو بأخرى- بزرع رقاقة صغيرة
داخل أجسام الناس لتحديد موقعَهم.
لا أستطيع تصديق أرقام هذا الاستطلاع.
وبعضهم يأخذ ذلك على محمل الجد،
وبعضهم كان قد أعاد نشرها على"Fox News"
وما إلى ذلك،
و بعضهم يأخذ ذلك على محمل الجد بشكل كبير،
ليوجه تهديدات فظيعة وما إلى ذلك.
يبدو أنّك تقوم بعمل جيّد في تجاهل ذلك،
ولكن حقًّا، من مرّ بمثل هذا الموقف؟
كيف تعالج هذا؟
ما هذا العالم الذي نعيش فيه
بما فيه من هذا النوع من التضليل؟
ماذا يمكننا فعله للمساعدة في تصحيح ذلك؟
بيل: لست متأكدًا.
وهذا شيء جديد
بأنْ يوجد نظريات مؤامرة.
مايكروسوفت كان لها نصيبها من المعارضة،
ولكنْ على الأقل أنّ ذلك كان له
علاقة بالعالم الحقيقي
هل توقف ويندوز عن العمل أكثر مما ينبغي؟
كان لدينا طبعًا مشاكل مكافحة الاحتكار.
ولكنْ على الأقل فإنّني
عرفت ما الذي كان ذلك.
حين ظهرت هذه الإشاعات،
كان علي أنْ أقول،
غريزتي كانت تقول لي أنْ آخذها
على سبيل المزاح.
الناس قالوا أنّ ذلك غير مناسب البتّة،
لأنَّ هذا أمر جدّي للغاية.
سيجعل ذلك الناس أقل رغبة في أخذهم اللقاح.
وبالطبع حالما نحصل على ذلك اللقاح،
سيكون شأنه مثل الكمامات،
حيث سينفّر الكثير من الناس،
وخصوصًا عندما يكون لقاح يمنع العدوى،
هناك فائدة مجتمعية ضخمة
لاعتماد هذا اللقاح على نطاق واسع.
لذا فأنا لا أستطيع التملّص،
غير متأكد حول ما أقول أو أفعل،
لأن نظرية المؤامرة هي شيء جديد بالنسبة لي،
ولماذا أتحدث
إذا كان ذلك لا يعطي مصداقية لما أقوله؟
حقيقة أنّ لورا انغراهام
- معلقة "Fox News" -
قالت هذا عني…
حيث أزرع رقاقاتي بالبشر،
ذلك الاستطلاع ليس مستغربًا
لأنَّ ذلك ما سمعوه على التلفاز.
إنَّ ذلك جارح.
والناس الآن يبحثون عن تفسيرات واضحة
بدلًا من دراسة علم الفيروسات.
كريس: أعني،
TED غير سياسي،
ولكنّنا نؤمن بالحقيقة،
سأقول هذا:
لورا انغراهام، أنت تدينين لبيل غيتس
باعتذار وتراجُع عن كلامك.
وستفعلي ذلك.
وأيّ شخص يشاهدنا
يظنّ ولو للحظة أنّ هذا الرجل متورّط
بنوع من المؤامرة،
فعليك أن تفحص عقلك.
أنتَ مجنون.
الكثير منا يعرف بيل لسنوات عديدة
وقد رأينا فيه الشغف والتعاون في ذلك لنعرف
بأنّك مجنون.
لذا كفانا جدالًا،
ودعونا ننظر للمشكلة الحقيقة
للقضاء على هذا الوباء.
بكل صراحة.
إذا كان هناك أي شخص في الدردشة هنا
عنده اقتراح إيجابي
حول كيفية التّخلّص من الإشاعات،
لأنها تتغذى على بعضها البعض.
الآن، "حسنًا، سأقول ذلك،
لأنني جزء من المؤامرة "
أو أيًّا كان.
كيف نعود إلى عالمٍ
تكون فيه المعلومات موثوقة؟
يجب أن نكون أفضل من ذلك في هذا.
هل هناك أسئلة أخرى من المجتمع؟
آريا بينديكس من مدينة نيويورك:
"ما هي نصائحك الشّخصية لأولئك الّذين
يريدون تخفيض خطر العدوى
وسط الزيادة البطيئة في الإصابات؟"
بيل: من الرائع أن يكون للشخص عمل
يستطيع فيه البقاء في المنزل والقيام به
من خلال المقابلات الإلكترونية،
وحتى بعض النشاطات الاجتماعية
أنا أقوم بإجراء مكالمات فيديو
مع الكثير من الأصدقاء.
لديّ أصدقاء في أوروبا
لا أحد يعلم متى سأراهم،
لكنّنا نقوم بجدولة مكالمات منتظمة للتحدث.
إذا بقي الشخص معزولًا إلى حدٍّ ما،
فإنّه لا يخاطر كثيرًا،
أمّا عندما يقابل الكثير من الناس،
إما من خلال العمل
أوالاختلاط الاجتماعي
فإنّ هذا ما يسبّب ذلك الخطر،
وخاصّةً في تلك المجتمعات التي
لديها إصابات مرتفعة،
ومع ذلك فإنَّ أي قرار لن يُتَّخذ،
نأمل أن تكون أعداد المتنقلين
رادعًا لكي يستجيب الناس
ويقلّلوا من نشاطاتهم خارج المنزل.
بيل: كنت أتسائل لو أستطيع
أن أسألك عن عمل الخير.
من الواضح أنّ مؤسستك
قد قامت بدورٍ كبير في هذا،
ولكنْ عمل الخير في العموم.
لقد بدأت بحركة تعهد عطاء،
قمت بتطويع كل أولئك المليارديرات
الّذين تعهدوا بالتبرع بنصف صافي ثروتهم
قبل أو بعد وفاتهم.
ولكنَّ الأمر صعب.
إنّه لَمِنَ الصّعب التبرّع
بذلك المقدار من المال
حتّى أنت ، على ما أعتقد،
منذ أن بدأ مشروع تعهد عطاء...
منذ عشر سنوات تقريبًا، لست متأكدًا متى...
ولكنَّ صافي ثروتك قد تضاعفت منذ ذلك الوقت
على الرُّغم من كونك
المُحسن الرائد في العالم.
هل مِنَ الصعب في الحقيقة التبرع بالمال
لجعل العالم أفضل؟
أم على متبرّعي العالم،
وخصوصًا متبرّعي العالم الأثرياء
البدء بالالتزام بجدول زمني
مثل قولهم، "هذه النسبة المئوية
لصافي ثورتي كل سنة
والّتي-مع تقدمي في العمر-
يمكن أن ترتفع.
إذا كنت سآخذ هذا على محمل الجد،
عليَّ إيجاد طريقة
لعمل ذلك بشكل فعال."
هل هذا سؤال مجنون وغير عادل؟
بيل: حسنًا، سيكون من الرائع زيادة المعدل،
وهدفنا كمؤسسة جيتس
أو من خلال تعهد عطاء،
هو مساعدة الناس
لإيجاد أسباب يتصلون بها.
تبرُّع النّاس ينبع من الحبّ.
نعم، الأرقام مهمّة،
ولكنْ هناك العديد من الأسباب هناك.
الطريقة التي ستختار بها هي
أنّك ترى شخصًا مريضًا،
ترى شخصًا لا يحصل
على الخدمات الاجتماعيَّة.
ترى شيئًا يمكنه أن يقلّل من العنصرية.
وأنت شغوف جدًّا، لذلك فإنك تتبرع لذلك.
و بالطبع،
لنْ تنجح بعض الهدايا الخيريَّة.
نحن بحاجة لرفع مستوى الطّموح
من قِبَلْ فاعلِي الخير.
الآن، العمل الخيري التعاوني
والتي تساعد أنتَ في تسهيله
من خلال مشروع Audacious،
هناك أربع أو خمس مجموعات أخرى
والتي تجمع فاعلي الخير معًا،
هذا رائع،
لأنّه يمكنهم بذلك التعلّم من بعضهم،
يمكنهم اكتساب الثقة من بعضهم البعض،
يقول واحدهم، "لقد تبرعت في X،
وتبرع الأربعة الآخرون في ذلك،
لذلك فإنّني أتحفّز أكثر."
وعلى أمل أنهم يجدون المتعة عندما يكتشفون
أنَّ هذه العطية المعينة
لم تعطي النتيجة المنشودة،
ولكن لن نستسلم.
لذا فالعمل الخيري، نعم،
أريد أنْ أرى المعدّل يرتفع،
والنّاس الّذين ينطلقون،
إنّه ممتع،
إنّه مُرضٍ،
ستختار عضو العائلة
الذي سيشترك في فعل ذلك.
بالنسبة لي، أنا وميلندا
نقوم بهذه الأمور معًا،
نتعلم سويًّا.
بعض العائلات ستُشْرِك الأطفال
حتَّى في النَّشاطات.
وأحيانًا الأطفال يشجعون على ذلك.
عندما تمتلك الكثير من المال،
فإنك لا تزال تعتقد أنَّ مليون دولار
هومقدارٌ كبير،
ولكنْ إذا كنت تملك مليارات الدولارات،
فعليك التبرع بمئات الملايين.
لذا من الرّائع
أنَّه من حيث نفقاتك الشَّخصية،
فإنك تبقى في المستوى الذي كنت عليه من قبل.
هذا مناسب تمامًا من الناحية المجتمعية.
لذا فيما يتعلق بعطائك
فإنّك بحاجة إلى الزّيادة
وإلا ستكون تلك إرادتك،
ولن تتمكن من تشكيلها
والاستمتاع بها بنفس الطريقة تمامًا.
لذا بدون...
لا نريد أن نجعل الأمر وصاية،
ولكنْ نعم،
أنا وأنت نريد إلهام فاعلِي الخير
لنرى ذلك الشغف،
لنرى تلك الفرص
أسرع بشكل ملحوظ من الماضي،
لأنه سواء أكان ذلك مَرَضْ أو سِباق،
أو كل الأمراض الاجتماعية الأخرى،
الابتكار الذي يمكن لعمل الخير
أنْ يقود إليه بسرعة
إن نجح ذلك فإنَّ الحكومة
ستأتي من الوراء وتقوم بدعمه،
إنَّ الله يعلم أنّنا نحتاج إلى حلول،
نحن نحتاج إلى مثل ذلك الأمل والتّقدّم
إنَّ الآمال عالية
و سوف تحلّ العديد من المشاكل المُعضِلة.
كريس: معظم المُحسِنين، حتى أفضلهم،
يجدون من الصعب التبرع بأكثر
من واحد بالمئة من صافي ثروتهم كل سنة،
ومع ذلك، فإنَّ أغنى أغنياء العالم
لديهم فرص استثماريَّة كبيرة
تزيد ثروة الكثير منهم
بمعدّل سبعة إلى عشرة بالمئة كل سنة.
هل الحال هي أنّه إذا كان هناك احتمال كبير
بأن يتبرّع الشخص بنصف صافي ثروته
فعليه أن يخطط -في وقت ما-
للتخلي عن خمسة، وستة، وسبعة، وثمانية
وعشرة بالمئة من صافي ثروته كل سنة؟
أليس المنطق يُملِي بأنَّ ذلك
ما يجب أن يحدث؟
بيل: نعم هناك أشخاص مثل تشاك فيني،
والّذي كان مثالًا يُحتذَى به
حيث تبرّع بكلّ نقوده.
حتّى أنا وميلندا نتشاور فيما إذا كان يتوجب
علينا أنْ نرفع مقدار تبرّعاتنا؟
كما قُلْت، كنا نحن محظوظين
في الجانب الاستثماري
من خلال عدة أشياء.
حققت الثّروات التقنيّة
بشكل عام نتائج جيدة،
حتّى هذا العام،
والتي تعد واحدة من تلك التناقضات الكبيرة
فيما يحدث في العالم.
وأعتقد أن هناك توقّعًا بضرورة الإسراع،
وهناك سبب للإسراع،
والحكومة سوف تفوّت الكثير من الحاجات.
نعم، هناك الأطنان
من المصاريف الحكومية هناك،
ولكن هل سيصرف بالشكل الصحيح؟
هل ستجد الحكومة الأماكن
التي لم تتخذ الإجراءات؟
وفيما إذا كان الناس على استعداد
للتبرع للعالم النّامي،
فليس لديهم حكومات
تستطيع طباعة شيكات بقيمة 15%
من الناتج الإجمالي المحلي،
لو أخذنا الأمور الاقتصادية لوحدها
بالاعتبار فالمعاناة هناك على نطاق واسع
-هذا عدا الوباء-
مأساوية.
إنها عبارة عن نكسة مدتها خمس سنوات
فيما يتعلق بالمضيّ قدمًا في هذه البلدان،
وفي حالات قليلة، يكون الأمر صعب جدًّا
إلى درجة أنّ استقرار البلد
يكون على المِحَكّ.
كريس: حسنًا، بيل،
أنا أرفع قبعة التبجيل
لما فعلته أنتَ وميلندا.
أنت تسير في هذا الطريق الضيّق
لمحاولة القيام بكل تلك
الأعمال المختلفة بنفس الوقت،
ومقدار الوقت الذي تكرّسه لتحسين العالم
على نطاق واسع،
وحتمًا مقدار المال
ومقدار الشَّغف الذي تضعه..
أعني، إنه رائع جدًّا،
وأنا حقًّا ممتن لك
لقضائك هذا الوقت معنا الآن.
شكرًا جزيلًا لك.
وبكل صراحة، إنَّ بقيّة هذه السنة،
ستكون هناك حاجة إلى مهاراتك ومواردك
أكثر من أيّ وقت مضى،
لذا بالتّوفيق.
حسنًا، شكرًا. إنّه عمل ممتع
وأنا متفائل، لذا شكرًا يا كريس.
Крис Андерсън: Добре дошли, Бил Гейтс.
Бил Гейтс: Благодаря.
КА: Добре. Чудесно е,
че сте тук, Бил.
Знаете, проведохме TED беседа
преди около три месеца
за тази пандемия,
и тогава, мисля, че по-малко от -
мисля, че това беше краят на март -
тогава, по-малко от
1000 души в САЩ бяха починали
и по-малко от 20 000 по целия свят.
Искам да кажа, че числата сега са,
128 000 мъртви в САЩ
и повече от половин милион по целия свят,
след три месеца.
След три месеца.
Каква е диагнозата ви за какво е възможно
за останалата част от тази година?
Разглеждате много модели.
Какви мислите са най-добрите -
и най-лошите сценарии?
БГ: Е, обхвата на сценариите,
за съжаление, е доста голям,
включително и това,
че когато навлизаме в есента,
може да имаме смъртност конкурентна
на най-лошото от това, което имахме
през априлския период.
Ако заразите много млади хора,
в крайна сметка те ще заразят
отново старите хора,
и така ще влезете в старческите домове,
приютите за бездомни,
местата, където сме имали
много от нашите смъртни случаи.
Иновационната писта,
за която вероятно ще говорим -
диагностика, терапевтици, ваксини -
има добър напредък там,
но нищо, което би могло
коренно да промени факта,
че тази есен в САЩ
може да е много лошо,
и това е по-лошо от
колкото бих очаквал преди месец,
степента, към която се завръщаме
към висока мобилност,
не носейки маски,
и сега вирусът всъщност
попадна в много градове,
където не е бил преди
по значим начин,
така че ще бъде предизвикателство.
Няма случай, при който да стигнем
много под сегашната смъртност,
което е около 500 смъртни случая на ден,
но има значителен риск,
че ще се върнем нагоре
до дори 2000 на ден,
които сме имали преди,
защото нямаме дистанцирането,
промяната на поведението,
до степента, която имахме
през април и май.
И ние знаем този вирус
е донякъде сезонен,
така че силата на инфекцията,
както чрез температура, влажност,
повече време на закрито,
ще бъде по-лоша, когато навлезем в есента.
КА: Значи има сценарии
където в САЩ,
като, ако екстраполирате
тези числа напред,
в крайна сметка
приключваме с
вероятност на повече от четвърт
милион смъртност,
дори тази година, ако не сме внимателни,
и в световен мащаб, предполагам, че
смъртността, може до края на годината,
да бъде в милионите, с няколко нули.
Има ли доказателства, че по-горещите
температури на лятото
всъщност ни помагат?
БГ: Не са абсолютно сигурни,
но със сигурност, моделът на ИЗПО
определено искаше да използва сезона,
включително температура и влажност,
да опита и да обясни
защо май не беше по-лош, отколкото беше.
И така като излязохме и числата
на мобилността станаха по-високи,
моделите очакваха повече инфекции
и смъртни случаи от това,
и моделът продължаваше да иска да казва:
„Но трябва да използвам тази сезонност
да съвпадне с това
защо май не беше по-лош,
защо юни не беше по-лош, отколкото беше."
И виждаме в Южното полукълбо,
знаете, Бразилия,
която е с обратният сезон,
сега цяла Южна Америка
има огромна епидемия.
Южна Африка има много
бързо развиваща се епидемия.
За щастие, Австралия и Нова Зеландия,
последните страни
в Южното полукълбо,
са наистина с малки бройки
и така, въпреки че ще трябва
да продължат да ги намалят,
Те казват,
„О, имаме 10 случая,
Това е голяма работа,
нека да се отървем от това."
Те са едни от тези невероятни страни,
при които числата са толкова ниски
този тест, карантина и следенето
работи за получаването,
за задържането им много близо до нулата.
КА: Помогнало е малко може би
това че изолацията е по-лесна
и с по-малка гъстота,
по-малка гъстота на населението.
Но въпреки това,
има интелигентни политики там.
БГ: Да, всичко е толкова експоненциално
че малко добро дело
допринася много.
Това не е линейна игра.
При контактното проследяване, ако имате
броя на случаите, които имаме в САЩ,
е супер важно да се направи,
но няма да ви върне до нулата.
Ще ви помогне да бъдете по надолу,
но е твърде претоварващо
КА: Добре, така че през май и юни в САЩ,
числата бяха малко по-добри от
някои от прогнозираните модели,
и се предполага, че това може да е така
отчасти заради по-топлото време.
Сега наистина виждаме,
бихте ли го описали
като наистина доста тревожни засилвания
в проценти на случаите в САЩ?
БГ: Това е правилно,
така е -
Например, в района на Ню Йорк,
случаите продължават
да намаляват донякъде,
но в други части на страната,
предимно на юг в момента,
имате увеличения,
които компенсират това,
и имате проценти на положителни
тестове при младите хора,
които всъщност са по-високи
дори и от някои от по-трудните райони.
И така, ясно е, мобилността
на по-младите хора е
повече отколкото по-възрастните
хора са увеличили мобилността си,
така че възрастовата структура
в момента е много млада,
но заради домакинства с много поколения,
хората работят в домове
с медицински сестри,
за съжаление, това ще
заработи на обратно,
както закъснението, така и предаването,
обратно към възрастните хора,
ще започне да тласка смъртността обратно,
което, е надолу -
надалеч от 2000
до около 500 в момента.
КА: И това отчасти е така, защото
има триседмично изоставане
между броя на заболелите
и броя на смъртните случаи?
И също така, може би, отчасти защото
е имало
някои ефективни интервенции,
и всъщност виждаме възможността,
че общата степен на смъртност
всъщност пада малко
сега, когато сме добили
допълнителни познания?
БГ: Да, със сигурност
смъртността винаги е по-ниска,
когато не сте претоварени.
И така в Италия, когато бяха претоварени,
Испания, дори Ню Йорк в началото,
със сигурност Китай,
там дори не сте били в състояние
да предоставите основите,
кислорода и нещата.
Проучване, което нашата фондация
финансира във Великобритания,
намери единственото нещо
различно от ремдезивир,
което е доказано като терапевтично,
е дексаметазон,
То, при сериозни пациенти,
намалява с около 20 процента смъртността,
и все още има доста
поточност от тези неща.
Знаеш, с хидроксихлорохин
никога не установиха положителни данни,
така че с това се приключи.
Все още има няколко тестове,
но списъкът на нещата, които се опитват,
включително, евентуално,
моноклонални антитела,
ще имаме някои допълнителни
инструменти за есента.
И така, когато говорите за смъртността,
добрата новина е,
че имаме някаква иновация,
и ще имаме още, дори наесен.
Трябва да започнем да създаваме
моноклонални антитела,
която е единичната терапия,
която най-много ме вълнува.
КА: Всъщност ще ви помоля да ми кажете
малко повече за това след секунда,
но просто сглобяването на пъзела
по отношение на смъртността:
така че в добре работеща
здравна система,
вземете САЩ, когато местата
не са пренаселени,
колко мислите
са броят на смъртните случаи,
приблизително, във времето,
като процент от общия брой случаи?
Може би сме под един процент?
БГ: Ако сте намерили всеки случай, да,
вие сте доста под един процент.
Хората спорят, знаете 0,4 , 0,5.
До момента, в който доведете
без-симптоматичните,
вероятно е под 0,5 ,
и това са добри новини.
Това заболяване можеше да бъде
пет процентно заболяване.
Динамиката на предаване
на това заболяване
е по-сложна отколкото
дори прогнозираха експертите.
Количеството пресимптомно
и без-симптоматично разпространение
и факта, че няма кашлицата,
където бихте забелязали,
"Хей, кашлям" -
повечето респираторни заболявания
ви карат да кашляте.
При това, в ранните си етапи,
не е кашлицата,
пеенето, смеенето, говоренето,
всъщност, все още, особено
за супер-разпространителите,
хора с много високи вирусни товари,
причиняващи
разпространяването,
и това е доста ново,
и дори експертите трябва да кажат,
"Уау, това ни изненада."
Количеството асимптоматично
разпространение
и факта, че няма
елемент на кашлица
не е основна част като при
грипа или туберкулозата.
КА: Да, това е
дяволска хитрост на вируса.
Искам да кажа, колко е
това несимптоматично предаване
като процент от общото предаване?
Чувал съм числа, че могат да бъдат
половината от всички предавания,
които са основно пресимптомни.
БГ: Да, ако преброите пресимптомните,
тогава повечето изследвания показват
това е около 40 процента,
и също имаме без-симптоматичните.
Количеството вирус, което имате
във вашата горна дихателна зона
е донякъде изключенo.
Някои хора ще имат много тук
и много малко в дробовете им,
и какво получавате в дробовете си
причинява наистина лошите симптоми -
и други органи,
но най-вече белите дробове -
и тогава търсите лечение.
И така най-лошият случай, по
отношение на разпространението,
е някой, който има много
в горните дихателни пътища,
но почти никакъв в дробовете им,
така че те не търсят грижи.
КА: Правилно.
И така, ако добавите
без-симптоматичните
към пресимптоматичните,
получавате ли над 50 процента
на предаването,
което всъщност е от
без-симптоматичните хора?
БГ: Да, предаването
е по-трудно да се измери.
Знаете, виждаме сигурни,
горещи точки и други,
но това е огромен въпрос
с ваксината:
Освен избягване
на разболяването ви,
което ще се тества при изпитанията,
ще ви спре ли и това
да сте предаватели?
КА: Значи тази ваксина,
това е толкова важен въпрос,
хайде да говорим за това.
Но преди това,
някакви други изненади през
последните няколко месеци,
които сме научили за този вирус,
което наистина влияе на как
трябва да реагираме на това?
БГ: Все още не можем да определим
кои са супер-разпространителите
що се отнася до този профил,
и може би никога
няма да можем.
Това може да е съвсем случайно.
Ако можете да ги идентифицирате,
те са отговорни за
по-голямата част от предаването,
няколко души, които имат
много високи вирусни товари.
Но за съжаление не сме го разнищили.
Този начин на предаване,
ако сте в стая и никой не говори,
има много по-малко предаване.
Това отчасти е причината, въпреки
че самолетите могат да предават,
по-малко от очакваното е само по
отношение на мерките на времевата близост,
защото за разлика от, да речем,
хор или ресторант,
не издишвате при силно говорене
точно толкова, колкото и
в други закрити среди.
КА: Хм.
Какво мислиш за етиката
на някой, който би отишъл в самолет
и отказва да носи маска?
BG: Ако те притежават самолета,
това би било добре.
Ако в самолета има други хора,
това би било застрашаващо
за другите хора.
КА: В началото на пандемията,
СЗО не посъветва
хората да носят маски.
Те се притесняваха да не ги отнемат
от медицинските доставчици по фронтовете.
В ретроспекция това беше ли
ужасна грешка, която направиха?
БГ: Да.
Всички експерти се чувстват зле,
че стойността на маските -
което се връзва донякъде
с асимптоматичните;
ако хората бяха много симптоматични,
както при Ебола,
тогава го знаете и се изолирате,
и така нямате
нужда от нещо подобно на маска.
Стойността на маските,
фактът, че медицинските маски
бяха различна верига за доставки
от нормалните маски,
фактът, че бихте могли да увеличите
нормалните маски толкова добре,
фактът, че ще спре
пресимптоматичното,
без-симптоматичното предаване,
е грешка.
Но това не е конспирация.
Това е нещо, което сега знаем по-добре.
И дори сега, нашите грешки
при ползата на маските
са по-високи, отколкото бихме
искали да признаем,
но ползата е значителна.
КА: Добре, ще навляза
с някои въпроси
от общността.
Нека ги издърпаме тук.
Джим Питофски, „Мислите ли, че усилията за
отваряне в САЩ са били преждевременни,
и ако е така, докъде трябва да стигне САЩ, за да
се изправи отговорно срещу пандемията? "
БГ: Е, въпросът
за това как правите компромиси
между ползите, да речем,
на ходене на училище
срещу риска на хората да се разболеят,
защото те ходят на училище,
това са много трудни въпроси,
при които не мисля
някой човек може да каже:
„Ще ви кажа как да направите
всички тези компромиси."
Разбирането
от къде имате предаване,
и факта, че младите хора
се заразяват
и са част от предавателната верига
на много поколения,
трябва да е наяве.
Ако просто погледнете здравния аспект,
ние отворихме твърде либерално.
Сега, отварянето по отношение
на психичното здраве
и търсенето на нормални здравословни неща
като ваксини или други грижи,
има ползи.
Мисля, че някои от отварянията ни ни
създадоха повече риск, отколкото полза.
Отварянето на баровете
толкова бързо, колкото бяха,
знаете, това критично ли е
за психичното здраве?
Може би не.
Така че не мисля, че сме били
взискателни за отварянето,
сигурен съм, докато го изучаваме,
че ще разберем, че някои неща
не трябваше да се отварят толкова бързо.
Но тогава имате нещо като училището,
където дори днес седя тук,
точния план, да речем,
за училищата в града на есен,
не бих имал черно-бял изглед
относно замесените, относителни
компромиси там.
Има огромни ползи
да оставим децата да ходят на училище,
и как преценяте риска?
Ако сте в град без много случаи,
бих казал, че вероятно това е ползата.
Това означава, че
бихте могли да се изненадате.
Случаите могат да се покажат,
и тогава ще трябва да промените това,
което не е лесно.
Но мисля, че в САЩ,
ще има места, където това
няма да е добър компромис.
Така че почти всяко
измерение на неравенството,
това заболяване е влошило:
типа работа, интернет връзката,
способността на вашето училище
да прави онлайн обучение.
Офис служителите,
хората са засрамени да го признаят,
някои от тях са по-продуктивни
и се наслаждават на гъвкавостта,
което домашното нещо е създало,
и това се чувства ужасно,
когато знаете, че много хора
страдат по много начини,
включително децата им,
които не ходят на училище.
КА: Наистина. Нека зададем
следващия въпрос.
[Натали Мунямпенда] „За нас в Руанда,
ранните политически намеси
допринесаха за разликата.
В този момент, какви политически намеси
предлагате сега за САЩ?"
Бил, мечтая за деня
където сте назначен
за корона-вирусният цар
с власт всъщност, позволяваща ви да
говорите пред обществеността.
Какво бихте направили?
БГ: Е, иновационните инструменти
са нещата, при които аз и фондацията
вероятно имаме най-много експертиза.
Ясно е, че някои от политиките
при отварянето са били твърде щедри,
но мисля, че всички
могат да се ангажират с това.
Нуждаем се от лидерство
по отношение на допускането на това,
че тук все още имаме огромен проблем
и да не обърна това
в почти политическо нещо
от "О, не е ли блестящо
това, което направихме?"
Не, не е блестящо,
но има много хора,
включително експертите -
има много, което
те не разбраха,
и всички желаха да са имали още седмица
преди да предприемат каквито и действия,
те биха взели тази допълнителна седмица.
Иновационните инструменти,
там е работата на фондацията
на антителата, ваксините,
където имаме дълбока експертиза,
и е извън частния сектор,
и затова имаме вид неутрална способност
да работим с всички правителства
и да избираме фирми.
Особено, когато правите продукти,
от които не се печели,
кой би трябвало да получи ресурсите?
Няма пазарен сигнал за това.
Експертите трябва да кажат: „Добре,
това антитяло заслужава производството.
Тази ваксина заслужава производството",
защото ние сме много ограничени
при производството и за двете неща,
и ще бъде сътрудничество между компании,
което нормално не се случва,
където една компания го измисля
и след това използват производствените
предприятия на много компании,
за да получат максимален брой
на най-добрия избор.
Така че бих координирал тези неща,
но имаме нужда от лидер,
който ни държи в течение,
който е реалистичен
и ни показва правилното поведение,
както и да задвижва иновационната писта.
КА: Искам да кажа, че трябва
да бъдете главен дипломат
по начина, по който
говорите за тези неща.
Така че оценявам дори неудобството тук.
Но искам да кажа, че говорите редовно
с Антъни Фаучи,
който е мъдър глас по този въпрос
по мнението на повечето хора.
Но до каква степен той
просто спъва дейността?
Не му е позволено да играе пълната роля,
която би могъл да играе
при тези обстоятелства.
БГ: Д-р Фаучи се появи, където му беше
позволено да има малко ефирно време,
и въпреки че той заявяваше
неща, които са реалистични,
престижът му заседна.
Той може да говори по този начин.
Обикновено ЦКЗ ще бъде
основният глас тук.
Не е абсолютно необходимо,
но при предишни здравни кризи,
допускате експертите в ЦКЗ
да бъдат този глас.
Те са обучени да правят тези неща,
и затова е малко необичайно тук
колко трябваше да разчитаме на Фаучи
за разлика от ЦКЗ.
Трябва да е Фаучи,
който да е блестящия изследовател,
толкова опитен, особено във ваксините.
По някакъв начин той е станал,
вземайки общия съвет,
това е съветът за епидемиологията,
и да го обясни по правилния начин,
където той ще признае:
„Добре, може да имаме отскок тук,
и затова ние трябва да
се държим по този начин."
Но е фантастично, че гласът му
беше позволен да навлезе.
КА: Понякога.
Нека зададем следващия въпрос.
Нина Грегъри: „Как вие
и вашата фондация
адресирате етичните въпроси за
кои страни първо да получат ваксината,
ако приемем, че намерите такава?"
И може би, Бил, използвай това като момент
просто да поговорим на какъв етап е
търсенето на ваксината
и какви са само някои от ключовите неща,
за които всички трябва да мислим
докато следим новините по този въпрос.
БГ: Има три ваксини, които са,
ако работят, те са най-ранните:
Модерна, която за съжаление,
няма да се мащабира много лесно,
така че ако това проработи, ще е най-вече
нещо насочено към САЩ;
тогава имате AстраЗенека,
която идва от Оксфорд,
и Джонсън и Джонсън.
Това са трите ранни ваксини.
И ние имаме данни от животни,
които изглеждат потенциално добре,
но не са окончателни,
особено ще проработи ли
при възрастни хора,
и ще имаме човешки данни
през следващите няколко месеца.
Тези три ще бъдат пробвани
за безопасност и ефикасност.
Тоест, ще можем
да ги произвеждаме,
макар и не толкова, колкото ни се иска.
Ще можем да ги разработим
преди края на годината.
Дали фазата 3 ще успее
и дали ще завърши
преди края на годината,
Не бих бил толкова оптимистичен.
Фаза 3 е мястото, където трябва
наистина да разгледаме целия
профил за безопасност
и ефикасност,
но те ще започнат.
И тогава ще има четири или пет ваксини,
които използват различни подходи
може би със закъснение от
три или четири месеца:
Новавакс, Санофи, Мерк.
И така ние финансираме фабричния
капацитет за много от тях -
някои сложни преговори
се провеждат в момента за това -
да има фабрики, които ще бъдат
посветени към по-бедните страни,
както се нарича нисък и среден доход.
И много мащабируемите конструкции,
които включват АстраЗенека,
и Джонсън и Джонсън,
ще се съсредоточим върху тях,
тези, които са евтини
и можете да изградите една фабрика,
за да направите 600 милиона дози.
Така че редица конструкции на ваксината
са потенциални.
Не виждам нищо
преди края на годината.
Това наистина е най-добрият случай,
и се свежда до няколко конструкции сега,
които обикновено имат
висока степен на провал.
КА: Бил, наистина ли, ако
вие и вашата фондация
не бяха част от това
пазарната динамика вероятно би била
довела до ситуация,
в която веднага щом обещаващ
кандидат за ваксина се появи,
по-богатите страни
биха грабнали, надигравайки
цялата налична, първоначална доставка -
просто отнема известно време
за производството им,
и няма да има нищо
за по-бедните страни -
но това, което ефективно правите
чрез даването на производствени
гаранции и възможности
на някои от тези кандидати,
правите възможно това
поне някои от отделите за ранна ваксина
да отидат в по-бедните страни?
Вярно ли е?
БГ: Е, не сме само ние, но да,
ние сме в централната роля там,
заедно с група, която създадохме, наречена
КПЕ, Коалиция за подготовка за епидемия,
и европейските лидери са съгласни с това.
Сега имаме експертизата
да разгледаме всяка от конструкциите
и да кажем: „Добре, къде има
фабрика в света
която има капацитета,
за да изгради това?
В коя трябва рано да инвестираме?
Какви трябва да бъдат етапите,
при които ще прехвърлим парите
към някоя друга? "
Защото вида на хората от частния сектор,
които наистина разбират тези неща,
някои от тях работят за нас,
и ние сме доверена страна по тези неща,
координираме много,
особено производството.
Обикновено бихте очаквали САЩ
да мисли за това като за глобален проблем
и бъдат замесени.
Засега не е имало дейност
на този фронт.
Говоря с хора в Конгреса
и администрацията
за това кога ще е следващия
закон за облекчение,
може би един процент от това
да се инвестира за инструментите,
за да се помогне на целия свят.
И така възможно е,
но е жалко,
и вакумът тук,
на който светът
не е толкова свикнал,
и много хора се включват,
включително и нашата фондация,
да опита и да има стратегия,
включително и за по-бедните страни,
които ще претърпят висок процент
на смъртност и отрицателните ефекти,
включително и техните здравни системи,
които ще се преуморят.
Повечето от смъртните случаи ще
бъдат в развиващите се страни,
въпреки огромната смъртност,
която видяхме в Европа и САЩ.
КА: Искам да кажа, иска ми се
да бях муха на стената
и да чуя теб и Мелинда
да говорите за това,
заради всички етични ...
"престъпления", да речем,
извършени от лидери,
които трябва да знаят по-добре,
Искам да кажа, че е едно нещо
да не се моделира носенето на маски,
но да не се играе роля
в подпомагането на света,
когато се сблъскваме с общ враг,
реагирането като едно човечество,
и вместо това ...
знаете, катализира се наистина ненужно
надпревара между нации
да се бори за ваксини, например.
Това просто изглежда - сигурно, историята
ще критикува това сурово.
Това е просто отвратително.
Не е ли? Изпускам ли нещо?
БГ: Е, не е съвсем
толкова черно и бяло като това.
САЩ дадаха повече пари
за финансиране на основните изследвания
върху тези ваксини
от която и да е страна,
и тези изследвания не са ограничени.
Няма, например, кралски особи
които казват: „Ей, ако вземете парите ни,
трябва да платите на САЩ."
Те, до степен, финансират изследвания,
които са за всички.
До степен, те финансират фабрики,
които са само за САЩ.
Нещото, което прави това трудно е това, че
във всеки друг глобален здравен проблем,
САЩ изцяло води до
ликвидирането на едрата шарка,
САЩ е изцяло лидер
за ликвидирането на детския паралич,
с ключови партньори - ЦКБ, СЗО,
Ротари, УНИЦЕФ, нашата фондация.
Така че светът - и за ХИВ,
под ръководството на президента Буш,
но беше много двупартийно,
това нещо, наречено ПИСППС,
беше невероятно.
Това е спасило десетки милиони животи.
И така светът
винаги очакваше САЩ
да бъде начело на масата,
финансово, стратегически, добре, как се
предоставят тези фабрики на света,
дори само, за да се избегне инфекцията,
връщаща се в САЩ
или да проработи глобалната икономика,
което е добре за работните места в САЩ,
да има търсене извън САЩ.
И така светът е нещо като -
знаете, че има цялата тази несигурност
за кое нещо ще проработи,
и има това:
"Добре, кой е отговорен тук?"
И така най-лошото нещо,
оттеглянето от СЗО,
това е трудност,
която се надяваме да се оправи
в някакъв момент,
защото имаме нужда от тази координация
чрез СЗО.
КА: Нека отговорим на още един въпрос.
Али Кашани: „Има ли
особено успешни модели
за справяне с пандемията,
които сте виждали някъде по света? "
БГ: Е, увлекателно е,
освен ранните действия,
определено има неща като приемането
на хора, които са тествали положително
и наблюдаване на пулсоксиметрите им,
което е нивото на насищане
с кислород в кръвта им,
който е много евтин детектор,
и тогава знаете кога да ги закарате
до болниците достатъчно рано.
Странно, пациентите не знаят кога
нещата са на път да станат тежки.
Това е интересна физиологична
причина, която няма да обсъдя.
И така Германия има
доста ниска степен на смъртност,
към която са допринесли чрез
този вид наблюдение.
И тогава, разбира се,
след като навлязохме в съоръженията,
научихме, че вентилаторът, всъщност,
макар и изключително добронамерен,
всъщност беше прекалено използван
и по грешен режим
в онези ранни дни.
Така че здравето - лекарите
днес са много по-умни за лечението.
Повечето от това, бих казал, е глобално.
Използвайки този пулсов
оксиметър като ранен индикатор,
който вероятно ще навлезе мащабно
но Германия беше пионера в това.
И сега, разбира се, дексаметазона -
за щастие е евтин, приема се орално,
можем да увеличим производството му.
Това също ще стане глобално.
КА: Бил, искам да ви попитам
нещо за
това какво е било за вас лично
през целия този процес.
Защото, странно, въпреки че вашата
страст и добро намерение по тази тема
изглежда напълно очевидно за всеки,
който е прекарал момент с вас,
има тези луди конспиративни
теории за вас.
Току-що комуникирах
с компания, наречена Зигнал,
която следи пространствата
в социалните медии.
Казват, че към днешна дата,
мисля само във Фейсбук,
повече от четири милиона
публикации са направени
които ви свързват с някакъв вид
конспиративна теория около вируса.
Четох, че имаше анкета с повече
от 40 процента от републиканци
вярващи, че ваксината,
която вие ще направите
по някакъв начин ще прикачи микрочип към
хората, проследяващ местоположението им.
Искам да кажа, дори не мога да повярвам
на този резултат от анкетата.
И тогава някои хора
приемат това достатъчно насериозно,
а някои от тях дори са били рециркулирани
във "Фокс новини" и така нататък,
някои хора приемат това
достатъчно насериозно
и правят наистина доста ужасни
заплахи и така нататък.
Изглежда вършите добра работа
някак си да го игнорирате,
но наистина, кой друг
някога е бил в това положение?
Как се справяте с това?
На какъв свят сме на тази земя,
че този вид дезинформация
може да съществува?
Какво можем да направим,
за да го коригираме?
БГ: Не съм сигурен.
И това е нещо ново,
че има конспиративни теории.
Искам да кажа, че Майкрософт
имаше делът си на конспирации,
но поне това беше свързано
с реалния свят, знаете?
Уйндоус сриваше ли се
повече отколкото трябва?
Определено имахме
антитръстови проблеми.
Но поне знаех какво е това.
Когато това се появи, трябва да кажа,
инстинктът ми беше да се шегувам за това.
Хората са казали, че
това е наистина неподходящо,
защото това е много сериозно нещо.
Това ще направи хората по-малко
желаещи да вземат ваксина.
И, разбира се, след като
имаме тази ваксина,
ще бъде като с маските,
където при много хора,
особено, когато е
ваксина блокираща предаването,
има тази огромна полза за общността
до широкото приемане на тази ваксина.
Така че съм като заклещен малко,
несигурен какво да кажа или направя,
защото конспиративната част
е нещо ново за мен,
и какво да кажеш,
което не допринася за доверие към нещата?
Фактът, че коментатор на "Фокс новини",
Лора Инграхам,
казваше тези неща
за мен да микрочипирам хора,
тази анкета не е толкова изненадваща,
защото това са чули
по телевизията.
Това е лудост.
И хората явно търсят
по-прости обяснения
отколкото изучаването на вирусологията.
КА: Искам да кажа,
TED е неполитичен,
но ние вярваме в истината.
Бих казал това:
Лора Инграхам, дължиш на Бил Гейтс
извинение и връщане на думите си назад.
Ти му дължиш.
И всеки, който гледа това,
който мисли за минута, че този човек
участва в някаква конспирация,
прегледайте се.
Вие сте луди.
Доста от нас познават Бил от много години
и са видели страстта
и ангажираността му с това, за да знам
че вие сте луди.
Така че преодолейте го,
и нека разгледаме действителния проблем
на решаване на тази пандемия.
Честно казано.
ако някой в чата тук
има предложение,
положително предложение
за това как можете,
как да се отървете от конспирации,
защото те се хранят една с друга.
Сега: „О, добре, бих казал това,
защото съм част от заговора,"
или каквото и да е.
Как да се върнем в един свят
където може да се
вярва на информация?
Трябва да се справим по-добре с това.
Има ли други въпроси от общността?
Ария Бендикс от Ню Йорк:
„Какви са вашите лични препоръки
за тези, които искат да намалят
рискът от инфекция
на фона на нарастващите случаи? "
БГ: Е, чудесно е, ако имаш работа
при която може да останете в къщата си
и да работите чрез дигитални срещи,
и дори някои от вашите социални дейности,
знаете, правя видео разговори
с много приятели.
Имам приятели в Европа, които
кой знае кога ще ги видя,
но ние планираме редовни разговори.
Ако останете доста изолирани,
не рискувате много,
и става, когато се събирате
с много други хора,
или чрез работа или социализация,
която носи този риск,
и особено в тези общности,
където имате високи случаи,
въпреки че няма да има мандат,
да се надяваме, че номера на мобилността
ще покаже, че хората реагират
и минимизират този вид
външни контакти.
КА: Бил, чудя се дали бих могъл
просто да те попитам
само малко за филантропията.
Вашата фондация очевидно
играе огромна роля в това,
но по-общо филантропията.
Знаеш, ти си започнал
това движение Залог за Даряване,
набиращ всички тези милиардери,
които обещаха да раздадат
половината от нетната им стойност
преди или след смъртта им.
Но наистина е
трудно да се направи.
Наистина е трудно да се раздадат
толкова пари.
Вие самият, мисля,
откакто е създаден Клетва за Даряване -
Колко? Преди 10 години или нещо такова,
Не съм сигурен кога,
но вашата собствена нетна стойност, мисля,
се е удвоила от този период
въпреки че сте
водещия световен филантроп.
Фундаментално трудно ли е
да се раздадат пари ефективно,
за да направим света по-добър?
Или световните донори,
и особено световните
наистина богати донори,
да започнат почти да
се посветят на график,
като: „Ето процент
от моята нетна стойност всяка година
който като остарявам,
може би ще нараства.
Ако взема това на сериозно,
трябва да се раздам - някак,
трябва да намеря начин
да го правя ефективно".
Това несправедлив и луд въпрос ли е?
БГ: Е, би било чудесно
да увеличите процента,
и нашата цел, както Фондацията Гейтс
или чрез Клетва за Даряване,
е да се помогне на хората да намерят
каузи, с които се свързват.
Хората дават чрез страст.
Да, числата са важни,
но има толкова много каузи.
Начинът, по който да изберете е,
като видите някой, който е болен,
видите някой, който не
получава социални услуги.
Видите нещо, което помага
за намаляване на расизма.
И сте много пристрастени,
и така давате за това.
И разбира се,
някои филантропски дарения
няма да проработят.
Трябва да повишим нивото на амбициите
на филантропите.
Сега, съвместната филантропия,
която помагате да осъществите
чрез Дързък,
има четири или пет други групи,
които събират филантропи заедно,
което е фантастично,
защото тогава те се учат един от друг,
те получават увереност един от друг,
те се чувстват като: "Хей, допринесох с Х,
и четирима други хора влагат пари,
така че се получава
по-голямо въздействие",
и да се надяваме, че може да им бъде
забавно дори когато разберат,
добре, точно този подарък
не се получи толкова добре,
но нека продължим.
Така че филантропията, да,
бих искал да видя как процента се покачва,
и хората, които продължават.
Това е забавно,
Удовлетворяващо е,
избирате кой от членовете на семейството
участват в това.
В моя случай, Мелинда и аз
обичаме да правим тези неща заедно,
да учим заедно.
Някои семейства, дори ще
включат децата си в дейностите.
Понякога децата настояват.
Когато имате много пари,
все още мислите за милион долара
като много пари,
но ако имате милиарди,
трябва да давате стотици милиони.
Така че е нещо очарователно,
по отношение на вашите лични разходи,
оставаш на нивото, на което си бил преди.
Това в обществото е напълно подходящо.
Но при даването си,
трябва да увеличите мащаба си
или ще е завещанието ви,
и няма да имате възможност да определяте
и да се наслаждавате по същия начин.
И така без -
не искаме да го възложим,
но да, ти и аз
искаме да вдъхновим филантропите,
за да видите тази страст,
за да видите тези възможности
значително по-бързо, отколкото в миналото,
защото независимо дали е раса или болест,
или всички други социални неразположения,
иновацията на това, което филантропията
може да направи бързо е
че, ако работи, правителството може
да го подкрепи и да го мащабира,
Бог знае, че имаме нужда от решения,
имаме нужда от такъв
вид надежда и прогрес,
че очакванията са високи
при решаването на много трудни проблеми.
КА: Искам да кажа, повечето филантропи,
дори най-добрите от тях,
им е трудно да дарят повече от процент
от нетната им стойност всяка година,
и все пак най-богатите в света
често имат достъп
до големи възможности
за инвестиции.
Много от тях забогатяват
с повече от 7 до 10 процента годишно.
Не е ли вярно, че
да има реален шанс
да раздадеш половината си богатство,
в някакъв момент трябва да планирате
да дарите пет, шест, седем, осем,
10 процента от нетната
си стойност годишно?
И това е, не е ли това логиката
как трябва да се случи?
БГ: Да, има хора
като Чък Фини,
който даде добър пример
и раздаде всичките си пари.
Дори Мелинда и аз разговаряме дали
да увеличим процента, който даваме.
Както казахте, имахме голям късмет
от страна на инвестициите
чрез най-различни неща.
Като цяло технологичните
активи се справиха добре,
дори тази година,
което е един големите контрасти
с онова, което се случва в света.
И мисля, че има очакване,
че трябва да ускорим,
и има причина да се ускори,
и правителството ще
пропусне много нужди.
Да, има тонове правителствени пари,
но помагайки да се изразходва добре,
помагайки да се намерят
места, не допринася,
и ако хората са готови да дадат
на развиващия се свят,
те нямат правителства,
които могат да отпечатват чекове
за 15 процента от БВП,
и така страданието там по мащабно,
само икономическите неща,
оставете настрана пандемията,
са трагични.
Става дума за петгодишно забавяне
по отношение на тези страни
да се задвижат напред,
и в няколко случая е достатъчно трудно
че самата стабилност на страната
е под въпрос.
КА: Е, Бил,
възхищавам се на това, което
вие и Мелинда сте направили.
Вие вървите по тази тясна пътека
опитвайки се да жонглирате
толкова много неща,
и времето, което отделяте
към подобряването на света като цяло,
и определено количеството пари
и количеството страст,
която влагате в него -
искам да кажа,
това е доста страхотно,
и наистина съм ти благодарен за
прекараното време с нас сега.
Много благодаря,
и честно казано,
останалата част от тази година,
вашите умения и ресурси
ще са необходими повече от всякога,
така че късмет.
БГ: Е, благодаря.
Това е забавна работа и съм
оптимист, така че благодаря, Крис.
Chris Anderson: Vítám Billa Gatese.
Bill Gates: Děkuji.
ChA: Jsem moc rád,
že jste přijal pozvání, Bille.
O téhle pandemii jsme si
v rozhovoru pro TED povídali
asi před 3 měsíci,
kdy bylo méně než –
myslím, že to bylo na konci března –
tehdy bylo méně než
1 000 obětí v USA
a méně než 20 tisíc obětí
na celém světě.
V tuto chvíli máme
v USA 128 000 mrtvých
a na světě víc než půl milionu,
po třech měsících.
Po třech měsících.
Co se podle vás může stát
do konce roku?
Studujete hodně modelů.
Jak podle vás může vypadat
nejlepší a nejhorší scénář?
BG: Bohužel může nastat
množství různých scénářů,
včetně toho, že s podzimem
se počet obětí může
dostat až nad rekordní čísla
z dubna.
Pokud se nakazí hodně mladých,
ti nakonec znovu nakazí seniory,
nákaza se dostane
do pečovatelských domů,
útulků pro bezdomovce,
do míst, kde už zemřela spousta lidí.
Pokud jde o inovace,
k nimž se nejspíš ještě dostaneme –
o diagnostiku, léčbu, vakcíny –
rozhodně vidíme pokroky,
ale ne tak zásadní,
aby něco změnily na tom,
že letošní podzim bude v USA
možná hodně špatný.
Horší, než bych očekával
ještě před měsícem.
Teď jsme do značné míry
uvolnili omezení pohybu
a nošení roušek
a virus pronikl do řady měst,
kde předtím ve významné míře nebyl,
takže nás čeká náročné období.
Nepředpokládá se, že by počet úmrtí klesl
pod aktuálních asi 500 úmrtí denně,
ale reálně hrozí, že se tento počet zvýší
a denně bude umírat dokonce
až 2 000 lidí jako dřív,
protože neomezujeme fyzický kontakt
a nemáme zvláštní režim
v takovém rozsahu jako v dubnu a květnu.
A jak víme, tento virus
je částečně sezónní,
a tak se nákaza s podzimem,
kvůli teplotám, vlhkosti, častějšímu
pobytu v uzavřených prostorách,
bude šířit snadněji.
ChA: Podle některých scénářů tedy v USA –
při extrapolaci aktuálních čísel –
můžeme mít ještě letos
možná přes čtvrt milionu obětí,
pokud nebudeme opatrní,
a celosvětově se počet obětí
do konce roku může vyšplhat
na miliony, v množném čísle.
Existují důkazy o tom,
že nám teď skutečně pomáhají
vyšší letní teploty?
BG: Odborníci si nejsou naprosto jistí,
ale je rozhodně logické,
že model institutu IHME
při hledání vysvětlení,
proč květen nebyl horší,
pracuje s ročním obdobím,
tedy s teplotou a vlhkostí.
Když se situace zlepšila
a zvýšila se mobilita,
modely předpokládaly,
že přibude případů nákazy a úmrtí,
a u modelu IHME se logicky trvalo
na zohledňování ročních období,
aby se vysvětlilo,
proč květen neproběhl hůř
a proč červen neproběhl hůř.
Navíc sledujeme vývoj na jižní polokouli,
kde jsou roční období obráceně,
například v Brazílii.
Celá Jižní Amerika
bojuje s obrovskou epidemií.
V jižní Africe se epidemie
velice rychle rozšiřuje.
Zbývající země na jižní polokouli,
Austrálie a Nový Zéland,
naštěstí hlásí minimální počty případů,
a přestože se musí starat,
aby se nezvyšovaly,
drží se na úrovni „Máme 10 případů,
to je problém, pojďme to řešit.“
Patří k těm skvělým zemím,
které mají tak nízká čísla,
že se díky testům, karanténě a sledování
dokážou udržet velice blízko k nule.
ChA: Možná jim také pomáhá,
že tam lidé mohou snáz omezit kontakty
a mají menší hustotu zalidnění.
Jisté je, že v těch zemích
situaci řeší chytře.
BG: Ano, virus se šíří exponenciálně,
a tak má i pár dobrých kroků
veliký význam.
Není to lineární záležitost.
Pokud je někde tolik případů
jako tady v USA,
sledování kontaktů
je také obrovsky důležité,
ale počet nemocných na nulu nedostane.
Pomůže ho snížit,
ale víc od něj čekat nemůžeme.
ChA: Ano, v květnu a červnu
byla čísla v USA o něco lepší,
než předpovídaly některé modely,
podle hypotéz zčásti
díky teplejšími počasí.
A nyní v USA pozorujeme nárůst případů,
který by se možná dal popsat
jako poměrně znepokojivý.
BG: Ano, je to tak.
V oblasti řekněme New Yorku
počty případů stále o něco klesají,
ale v jiných částech země,
v tuto chvíli především na jihu,
rostou tak, že pokles jinde vyrovnají.
A počet pozitivně testovaných
mezi mladými lidmi
je dnes vyšší i v porovnání s dřívějším
stavem v hůře zasažených oblastech.
Z toho je zřejmé, že mladí prve
do značné míry omezili pohyb
a starší se ještě mezi lidi
v takové míře nevydali.
Nemocní jsou teď tedy velmi mladí,
ale protože lidé žijí
ve vícegeneračních domácnostech
a pracují v pečovatelských domech,
situace se bohužel znovu zhorší,
jak kvůli zpoždění, tak kvůli přenosu
zpět do skupiny seniorů,
a počet úmrtí znovu poroste,
i když už výrazně klesl,
ze zhruba 2 000 na současných asi 500.
ChA: A klesl zčásti proto,
že údaje o počtu obětí přicházejí
o tři týdny později než údaje
o počtu případů, že?
A zčásti možná také proto,
že byla přijata některá účinná opatření
a v tuto chvíli se zdá,
že protože už o nemoci
máme více informací,
celková úmrtnost reálně mírně klesá.
BG: Určitě, úmrtnost je vždycky nižší,
když systém není přetížený.
Když nestačily kapacity v Itálii,
ve Španělsku, zpočátku i v New Yorku
a rozhodně také v Číně,
systém nedokázal
zajistit ani základní péči,
kyslík a podobně.
Podle studie, kterou naše nadace
financovala ve Velké Británii,
má kromě remdesiviru
prokázaný léčebný efekt
pouze jedna další látka,
což je dexametazon,
který u pacientů s těžkým průběhem nemoci
snižuje riziko úmrtí asi o 20 %.
A uvažuje se o použití řady dalších látek.
U hydroxychlorochinu
nebyly zjištěny žádné pozitivní účinky,
takže ten je víceméně ze hry.
Několik studií stále probíhá.
Testuje se ale řada dalších látek,
mezi nimi konečně také
monoklonální protilátky,
takže můžeme říct, že na podzim
budeme mít širší arzenál možností.
S ohledem na počet úmrtí
je tedy dobrá zpráva, že už teď
máme k dispozici určité inovace
a už na podzim budeme mít další.
Měli bychom dostat
monoklonální protilátky,
do kterých já osobně
vkládám největší naděje.
ChA: O tom bych chtěl
za chvilku mluvit podrobněji,
ale nejprve bych rád
shrnul téma počtu obětí.
Jaká podle vás je a bude
přibližná úmrtnost v zemi
s dobře fungujícím zdravotnictvím,
řekněme v USA,
kde systém není přetížený?
Kolik procent ze všech případů?
Řekl byste, že méně než jedno procento?
BG: Kdybychom odhalili
každý případ, tak ano,
bylo by to bezpečně pod jedním procentem.
Mluví se o hodnotách jako 0,4 či 0,5.
Pokud započítáme i lidi
zcela bez příznaků,
patrně se dostaneme pod 0,5
a to je dobrá zpráva.
Toto onemocnění také
mohlo mít úmrtnost 5 %.
Dynamika přenosu tohoto onemocnění
je ještě problematičtější,
než předpokládali odborníci.
Máme spoustu presymptomatických
a asymptomatických přenosů
a onemocnění nezpůsobuje kašel,
kterého by si u sebe lidé všimli.
Většina respiračních onemocnění
přitom kašel způsobuje.
Tato nemoc se v raných fázích
nešíří při kašli,
ale při zpěvu, smíchu, mluvení,
zvlášť od takzvaných superpřenašečů,
kteří vylučují veliké množství virů.
To je poměrně nová věc,
takže i experti musí přiznat,
že toto je zaskočilo.
Počet asymptomatických přenosů a fakt,
že při přenosu nehraje
významnou roli kašel,
tak jako třeba u chřipky nebo tuberkulózy.
ChA: Ano, v tom je tenhle virus
ďábelsky mazaný.
Kolik procent ze všech přenosů
tvoří asymptomatické přenosy?
Slyšel jsem, že až polovina
všech přenosů vlastně
může být presymptomatická.
BG: Ano, pokud jde
o presymptomatické přenosy,
většina studií uvádí,
že tvoří přibližně 40 %.
A pak tu jsou asymptomatické přenosy.
Množství viru v horních cestách dýchacích
přímo nesouvisí s příznaky.
Někteří lidé mají mnoho virů tam
a velmi málo v plicích
a opravdu těžké příznaky,
které člověka dovedou k lékaři,
způsobují viry právě v plicích –
i v jiných orgánech, ale hlavě v plicích.
Z hlediska šíření jsou nejhorší případy,
kdy mají lidé hodně virů
v horních cestách dýchacích,
ale téměř žádné v plicích,
takže k lékaři nejdou.
ChA: Rozumím.
Když tedy k presymptomatickým přenosům
přičteme ty asymptomatické,
vyjde nám, že přes 50 % všech přenosů
obstarají lidé bez příznaků, že?
BG: Ano, kvantifikovat
přenosy je tak složitější.
Samozřejmě jsme schopni
odhalit určitá ohniska a podobně,
ale toto je velká neznámá,
pokud jde o vakcíny:
Dokáže vakcína kromě toho,
že zabrání propuknutí nemoci,
což se zjistí při klinických testech,
zabránit také tomu,
abychom nemoc přenášeli?
ChA: Otázka vakcín
je velice důležitá,
brzy se k ní dostaneme.
Ještě mě zajímá, jestli jsme o viru
během posledních měsíců
získali jiné překvapivé informace,
které bychom do budoucna
rozhodně měli zohlednit.
BG: Zatím jsme nedokázali
popsat superpřenašeče,
určit jejich profil.
A možná to nedokážeme nikdy.
Možná je mnoho nespojuje.
Moc by pomohlo,
kdybychom je dokázali určit,
protože jsou zodpovědní
za většinu přenosů.
Je to malá skupina lidí,
kteří vylučují veliké množství virů.
Bohužel je zatím identifikovat neumíme.
Způsob přenosu je záludný.
Když jsou lidé v prostoru,
kde nikdo nemluví,
míra přenosu je podstatně nižší.
To zčásti vysvětluje,
jak to funguje v letadlech,
kde se nákaza šíří, ale méně, než bychom
při pobytu v takovém prostoru čekali.
Na rozdíl například
od sborů nebo restaurací
totiž lidé v letadle nemluví tak hlasitě,
a tudíž tolik nevydechují
jako v jiných uzavřených prostorech.
ChA: Hmm.
Co byste si pomyslel o morálce
člověka, který by nastoupil do letadla
a odmítl si nasadit roušku?
BG: Pokud by to bylo
jeho vlastní letadlo, neměl bych námitky.
Pokud by na palubě byli další lidé,
tyhle lidi by samozřejmě ohrožoval.
ChA: Organizace WHO
lidem na začátku pandemie
nošení roušek nedoporučovala.
Měla obavy, že by se nedostávalo
na zdravotníky v první linii.
Když se na to podíváme zpětně,
byla to obrovská chyba?
BG: Ano.
Všichni experti litují,
že roušky podcenili –
ono to souvisí s asymptomatickými
přenosy, o nichž už byla řeč.
Kdyby lidé měli výrazné příznaky,
jako třeba u eboly,
nemoc by poznali
a izolovali by se od ostatních,
takže by roušky nebyly potřeba.
Vzhledem k účinku roušek,
vzhledem k tomu, že zdravotnické roušky
dodávají jiní dodavatelé
než běžné roušky,
vzhledem k tomu, jak snadno
lze navýšit výrobu běžných roušek,
a vzhledem k tomu, že by roušky
zabránily presymptomatickým
a asymptomatickým přenosům,
to chyba byla.
Ale nebylo to spiknutí.
Teď už zkrátka máme více informací.
Pokud jde o přínos roušek,
ani dnes nejsou data tak přesná,
jak by se nám líbilo,
ale přínos je významný.
ChA: Dobrá, já vám teď
položím několik otázek
od členů naší komunity.
Ukážeme je na obrazovce.
Jim Pitofsky se ptá: „Myslíte si,
že se omezení v USA uvolňují přečasně?
Pokud ano, co si v USA můžeme dovolit,
jestliže pandemii chceme čelit odpovědně?“
BG: Otázka volby kompromisu
mezi výhodami řekněme chození do školy
a rizikem, že se lidé nakazí,
protože chodí do školy,
je velice složitá
a pochybuji, že vůbec někdo může říct:
„Já vám povím,
jak se tyhle kompromisy dělají.“
Víme, kde může docházet k přenosům
a že se virem mohou nakazit i mladí lidé,
kteří jsou součástí
vícegeneračního řetězce přenosu,
to by mělo zaznít.
Čistě ze zdravotního hlediska
je uvolnění příliš liberální.
Z pohledu duševního zdraví
a přístupu k běžným zdravotnickým úkonům,
jako je očkování a další péče,
má uvolnění výhody.
Některá uvolnění podle mě
přinesla větší rizika než výhody.
Například tak rychlé otevření barů.
Jsou bary tak důležité
pro duševní zdraví lidí?
Snad ani ne.
Co se týče uvolňování, myslím si,
že jsme ho neodhadli tak dobře,
jak teď odpovídá našim poznatkům,
a že si později uvědomíme,
že jsme někde neměli otevírat tak rychle.
Ale potom tu je třeba otázka škol,
která podle mě ani z dnešního pohledu
není černobílá a těžko říct,
jestli převažují rizika, nebo výhody
a jak přesně naplánovat například
podzimní provoz škol v centrech měst.
Obnovení výuky ve školách
by přineslo ohromné výhody,
ale jak vyhodnotit rizika?
Ve městech, kde není mnoho případů,
má podle mě otevření škol přínos.
Ale může se stát,
že se situace vyvine neočekávaně.
Může se stát, že počet případů vzroste
a režim bude nutné změnit,
což není jednoduché.
Ale myslím si, že v USA budou i místa,
kde by se otevření škol nevyplatilo.
Tahle nemoc ještě zhoršila nespravedlnost
ve společnosti – o tom, jak se lidem daří,
rozhoduje typ práce, přístup k internetu,
schopnost školy zajistit online výuku.
Někteří duševně pracující lidé,
a často se to stydí přiznat,
jsou po zavedení
práce z domova produktivnější
a vyhovuje jim flexibilní režim,
který domácí prostředí přináší.
A mají z toho hrozný pocit,
protože vědí, že spousta lidí
má spoustu nejrůznějších potíží,
včetně jejich dětí,
které nechodí do školy.
ChA: Je to tak. Pojďme k další otázce.
[Nathalie Munyampenda] „U nás ve Rwandě
se vyplatilo včasné
přijetí systémových opatření.
Jaká opatření byste v této fázi
navrhoval přijmout ve Spojených státech?“
Bille, já sním o dni, kdy vás jmenují
koronavirovým carem,
který bude mít pravomoc
mluvit k široké veřejnosti.
Co byste udělal?
BG: Nu, já a naše nadace
se asi nejlépe vyznáme
v inovativních nástrojích.
Je zřejmé, že některá omezení
byla uvolněna až příliš velkoryse,
ale v tomto se podle mě
mohli angažovat všichni.
Potřebujeme vedení, které dokáže přiznat,
že tu stále máme veliký problém,
a nebude ho chtít vlastně využít
k získání politických bodů
postojem typu
„Není to úžasné, co jsme dokázali?“
Ne, není to úžasné.
Spousta lidí včetně odborníků
si uvědomuje, že mnoho věcí nechápali,
a všichni si přejí, aby bylo před týdnem,
aby to, co nakonec udělali,
udělali o týden dřív.
Naše nadace pracuje
na inovativních nástrojích,
na protilátkách, na vakcínách,
to je obor naší specializace.
Je to práce mimo soukromý sektor,
a tak máme určitou neutralitu
a možnost pracovat se všemi vládami
a vybírat z mnoha společností.
To je důležité zvlášť
u produktů s nulovým ziskem.
Na který vynaložit zdroje?
Z trhu žádný signál nedostaneme.
Musí přijít odborníci a říct:
„OK, tuhle protilátku se vyplatí vyrábět.
Tuhle vakcínu se vyplatí vyrábět.“
V obou případech totiž máme
velmi omezené výrobní kapacity.
Spolupracovat bude řada společností,
což se normálně vůbec nedělá.
Jedna společnost produkt vymyslí
a potom ho začnou vyrábět
závody mnoha dalších společností,
aby se nejlepší varianty
vyrobilo co největší množství.
Takže já bych se zaměřil
na koordinaci těchto věcí.
Ale potřebujeme vůdce,
který nás bude včas informovat,
bude nohama na zemi,
půjde nám příkladem
a ještě bude podporovat inovace.
ChA: Z toho, jak o těchto věcech mluvíte,
vidím, že jste skvělý diplomat.
Díky, že jste odpověděl
i na takovou otázku.
Vím, že jste v pravidelném
kontaktu s Anthonym Faucim.
Většina lidí ho uznává jako
skvělého odborníka na tuto problematiku.
Ale do jaké míry má svázané ruce?
Nemá možnost plně hrát roli,
kterou by v této situaci hrát mohl.
BG: Dr. Fauci vystoupil,
když v médiích dostal prostor,
a udržel si prestiž,
přestože mluvil realisticky.
Měl možnost mluvit otevřeně.
Obvykle se v situaci, jako je tato,
vyjadřuje především CDC.
Není to naprosto nezbytné,
ale při dřívějších zdravotních krizích
měli slovo především
odborníci z agentury CDC.
Jsou pro tyto situace školení.
Je tedy trochu neobvyklé,
že jsme se místo CDC
museli v takové míře spoléhat na Fauciho.
Fauci měl být ten vynikající vědec
s mimořádnými zkušenostmi
hlavně v oblasti vakcín.
V určitém smyslu se stal tím,
kdo dává obecné pokyny,
myslím tím epidemiologické pokyny,
a správným způsobem je vysvětluje,
to znamená, že připouští:
„Ano, může přijít druhá vlna,
a proto musíme dodržovat tato pravidla.“
Nicméně je fantastické,
že se jeho názory dostávají k veřejnosti.
ChA: Někdy.
Pojďme k další otázce.
Nina Gregory píše: „Jak vy a vaše nadace
přistupujete k etické otázce,
kterým zemím vakcínu poskytnout nejdřív,
pokud ji tedy vytvoříte?“
Bille, v tomto kontextu nám možná povězte,
v jaké fázi vývoj vakcíny vůbec je
a co bychom všichni měli mít na paměti,
až budeme číst zprávy o vakcínách.
BG: Pokud budou účinné,
jako první budou k dispozici 3 vakcíny:
Moderna, kterou bohužel nebude
jednoduché vyrábět ve velkém,
takže pokud se osvědčí,
nejspíš bude především pro USA.
Potom AstraZeneca z Oxfordu
a Johnson & Johnson.
Tyto tři mohou být hotové nejdřív.
Data z testování na zvířatech
vypadají poměrně slibně,
ale ještě nejsou konečná,
zvlášť pokud jde o účinnost u seniorů.
Data z testování na lidech
budeme mít během několika měsíců.
U těchto tří vakcín
budeme testovat bezpečnost a účinnost.
To znamená, že je budeme schopni vyrobit,
i když ne v takovém množství,
jaké bychom chtěli.
Dokážeme je vyrobit do konce roku.
Jestli bude fáze III úspěšná
a jestli se ji podaří dokončit
do konce roku,
to bych si netroufl tvrdit.
Ve fázi III se pečlivě
zkoumá bezpečnostní profil
a účinnost.
Toto testování každopádně začne.
Dál se pracuje na čtyřech až pěti
vakcínách jiného typu,
které jsou zhruba
o tři nebo čtyři měsíce pozadu.
Vyvíjí je Novavax, Sanofi, Merck.
Pro řadu z nich financujeme
výrobní kapacity –
v současné době kvůli tomu
probíhají složitá jednání –
abychom zajistili továrny
speciálně na výrobu pro chudší země,
takzvané země s nízkými
a středními příjmy.
Soustředit se budeme na konstrukty,
které bude možné vyrábět ve velkém,
k nimž patří AstraZeneca
a Johnson & Johnson.
Zaměříme se na ty, které jsou levné
a kterých dokáže jedna továrna
vyrobit 600 milionů dávek.
V úvahu tedy přichází několik
vakcinačních konstruktů.
Neočekávám, že bychom
vakcínu měli do konce roku,
to je opravdu optimistický scénář.
Ve hře je teď několik konstruktů
a mnoho látek se při testování
obvykle neosvědčí.
ChA: Bille, je pravda, že kdybyste se
neangažovali vy a vaše nadace,
vlivem dynamiky trhu
by patrně došlo k tomu,
že jakmile by se objevila
slibná kandidátská vakcína,
bohatší země by si víceméně rozebraly
celou první várku –
protože vyrobit vakcíny
nějakou dobu trvá –
a že by nezbylo na chudší země?
A že vy tím,
že garantujete výrobu
a kapacity na výrobu
některých kandidátských vakcín,
reálně vytváříte možnost,
aby aspoň část prvních dostupných vakcín
putovala do chudších zemí?
Chápu to správně?
BG: Neděláme to sami, ale ano,
hrajeme v této věci ústřední roli –
se skupinou CEPI,
Coalition for Epidemic Preparedness,
kterou jsme založili.
A evropští lídři s tím souhlasí.
Máme znalosti na to,
abychom jednotlivé konstrukty posoudili
a řekli: „Dobrá, kde na světě je továrna,
která je tohle schopná vyrábět?
Které továrně bychom
měli dát peníze v první fázi?
A podle čeho určíme,
že je čas dát peníze jiné továrně?“
Protože pro nás pracují lidé
ze soukromého sektoru,
kteří se v těchto věcech opravdu vyznají,
a protože jsme v této oblasti
důvěryhodným partnerem,
máme možnost činnost do značné míry
koordinovat, zvlášť výrobu.
Podle tradice bychom očekávali,
že USA uvidí globální problém
a začnou jednat.
Nic takového se ale zatím nestalo.
Mluvím s lidmi z Kongresu
a administrativy o tom,
jestli by v dalším zákoně o pomoci
nebylo možné třeba jedno procento
pomoci přidělit na nástroje,
z nichž by měl užitek celý svět.
A může to vyjít.
Tato situace je ale nešťastná,
je tu jisté vakuum,
na které svět není zvyklý,
a tak se spousta lidí,
včetně nás v nadaci,
snaží přispět k vytvoření
nějaké strategie,
která myslí i na chudší země,
kde zemře velká část všech obětí
a které silně pocítí negativní důsledky,
mimo jiné přetížení systému zdravotnictví.
I když v Evropě a USA
zemřelo obrovské množství lidí,
největší část obětí
zemře v rozvojových zemích.
ChA: Chtěl bych být
mouchou na stěně u vás doma
a slyšet, jak s Melindou
mluvíte o tom všem,
co bych asi nazval etickými „zločiny“,
které páchají lídři,
kteří by měli jednat úplně jinak.
Dávat lidem špatný příklad
nenošením roušky je jedna věc,
ale neujmout se role,
když svět potřebuje pomoct
v boji se společným nepřítelem,
kdy bychom měli reagovat jako lidstvo,
a místo toho…
mezi zeměmi rozdmýchat
opravdu ošklivou tahanici,
například o vakcíny.
To je zkrátka…
Historie to bude hodnotit přísně.
To je jednoduše otřesné.
Nemyslíte? Nebo mi něco uniká?
BG: Řekl bych, že to není tak černobílé.
Na základní výzkum
pro vývoj těchto vakcín
daly USA mnohem víc peněz
než kterákoli jiná země.
A tento výzkum není nijak omezený.
Není to tak, že by existovala
nějaká licence typu
„Když použijete naše peníze,
platíte USA poplatek.“
Z prostředků, které plynou na výzkum,
mají prospěch všichni.
Z financí, které jdou do továren,
mají prospěch jen USA.
Problém je v tom, že na ostatní globální
zdravotní krize USA reagovaly jinak.
Mají jasně největší podíl
na vymýcení pravých neštovic,
jasně největší podíl
na vymýcení dětské obrny,
spolu s důležitými partnery,
jakou jsou CDC,
WHO, Rotary, UNICEF, naše nadace.
Takže svět… ještě musím zmínit boj s HIV
pod vedením prezidenta Bushe,
i když s podporou obou stran,
a vznik fantastického programu PEPFAR.
To všechno zachránilo
desítky milionů životů.
Svět proto automaticky očekával,
že Spojené státy budou
minimálně hlavním aktérem,
pokud jde o financování, strategii,
zajišťování továren pro celý svět,
i kdyby to dělaly jen proto,
aby zabránily návratu infekce na své území
nebo aby fungovala globální ekonomika,
protože pro zachování pracovních míst
v USA je důležitá poptávka z jiných zemí.
V tuto chvíli je tedy svět v situaci,
která je značně nejistá,
neví se, co ji pomůže vyřešit,
a kdy vlastně chybí velení.
To nejhorší, co se stalo,
odchod USA z WHO,
je problém,
který se snad za nějakou dobu
podaří napravit,
protože koordinace přes WHO je nezbytná.
ChA: Přečtu vám další otázku.
Ali Kashani píše:
„Ví se o nějakých postupech,
které se při této pandemii ve světě
osvědčily mimořádně dobře?“
BG: Je ohromně zajímavé,
že kromě rychlého přijetí opatření
výborně funguje také sledování saturace
u pozitivně testovaných lidí,
myslím tím saturaci krve kyslíkem.
Stačí k němu velmi levný měřič
a díky měření je pacienty možné
odeslat do nemocnice poměrně brzy.
Zvláštní je, že pacienti sami nepoznají,
kdy jde do tuhého.
Má to zajímavý fyziologický důvod,
ale ten tu nebudu rozebírat.
Německu se díky tomuto
typu sledování pacientů
podařilo udržet poměrně nízkou úmrtnost.
Pokud jde o péči
ve zdravotnických zařízeních,
zjistilo se, že se zpočátku
až příliš používaly ventilátory,
ač s nejlepšími úmysly, a že se používaly
v nesprávném režimu.
Dnes už lékaři vědí mnohem lépe,
jak k léčbě přistupovat.
Většina těchto věcí
podle mě platí celosvětově.
Sledování saturace
pro včasné odhalení zhoršení
se nejspíš obecně rozšíří,
ale začali s ním v Německu.
Úspěšný je samozřejmě i dexametazon,
a naštěstí je i levný, podává se orálně
a jsme schopni ho vyrábět víc.
I ten se bude používat celosvětově.
ChA: Bille, rád bych se vás zeptal,
jaká je tato doba pro vás osobně.
Protože i když každý,
kdo s vámi stráví trochu času,
naprosto zřetelně vidí, jaký máte zápal
a že máte ty nejlepší úmysly,
z nějakého podivného důvodu
se o vás šíří konspirační teorie.
Informoval jsem se u společnosti Zignal,
která monitoruje sociální média.
Dozvěděl jsem se, že myslím
jen na Facebooku lidé do dnešního dne
zveřejnili více než
čtyři miliony příspěvků,
které vás spojují s nějakou
konspirační teorii o koronaviru.
Četl jsem o průzkumu,
podle něhož více než 40 % republikánů
věří, že vakcína, se kterou přijdete,
lidem jakýmsi způsobem implantuje čip,
který umožní sledovat jejich polohu.
To číslo mě naprosto šokuje.
A někteří lidé tyto teorie
berou dost vážně,
některé z nich se dokonce
dostaly do vysílání Fox News a tak dále.
Někteří lidé je berou tak vážně,
že přicházejí s dost
ošklivými hrozbami a podobně.
Vypadá to, že se vám
tyto věci daří brát s nadhledem,
ale málokdo asi byl v podobné pozici.
Jak to nesete?
V jakém světě to proboha žijeme,
když se mohou šířit takové dezinformace?
Co můžeme udělat, aby se změnil?
BG: Nejsem si jistý.
Konspirační teorie
jsou pro mě novinka.
Víte, s Microsoftem
byly spojené kontroverze,
ale přinejmenším měly
vztah k reálnému světu.
Řešilo se, jestli Windows
padají častěji, než je normální,
řešily se antimonopolní záležitosti.
Ale tehdy jsem věděl, o co jde.
Když přišlo tohle, musím říct,
že jsem o tom automaticky začal žertovat.
Lidé mi říkali, že to je vážně nevhodné,
protože jde o velice vážnou věc.
Kvůli těm teoriím totiž lidé mohou
ve větší míře odmítat očkování.
Až přitom budeme mít vakcínu,
bude to jako s rouškami –
když ji přijme velký počet lidí,
zvlášť pokud to bude
vakcína bránící přenosu viru,
očkování velkého počtu lidí
obrovsky pomůže celé komunitě.
Takže vlastně moc nevím,
co bych měl říct nebo udělat,
protože s tím konspiračním prvkem
nemám zkušenost.
A dá se vůbec říct něco,
co těm teoriím nedodá na hodnověrnosti?
Vzhledem k tomu,
že o mém úmyslu mikročipovat lidi
mluvila komentátorka Fox News
Laura Ingraham,
mě výsledky toho průzkumu příliš
nepřekvapují – lidé zkrátka uvěřili tomu,
co slyšeli v televizi.
Je to bláznivé.
A lidé zjevně hledají
jednodušší vysvětlení než ta,
která najdou ve virologických studiích.
ChA: Nu…
TED je nepolitická organizace,
ale ctí pravdu.
Řekl bych asi toto:
Lauro Ingraham, dlužíte Billu Gatesovi
omluvu a odvolání těch nesmyslů.
Jednoznačně.
A pokud kohokoli z vás,
kdo nás sledujete, napadlo, že je tento
člověk zapletený do nějakého spiknutí,
nechte se vyšetřit.
Na psychiatrii.
My, kteří Billa známe dlouhá léta
a víme, s jakým nasazením
a zápalem pracuje, můžeme potvrdit,
že vám přeskočilo.
Neřešte nesmysly
a pojďme společně řešit skutečný problém –
jak zvládnout tuto pandemii.
Vážně.
Má někdo na chatu návrh,
pozitivní návrh,
jak se zbavit konspiračních teorií?
Protože ony se vzájemně posilují.
Rád bych na to poukázal,
protože to vypadá,
že jsem sám součástí té konspirace.
Prostě, jak to udělat,
abychom znovu žili ve světě,
kde se dá informacím věřit?
Musíme na tom zapracovat.
Má někdo z komunity další otázku?
Aria Bendix z New Yorku píše:
„Co byste vy osobně doporučil lidem,
kteří v době nárůstu počtu případů
chtějí snížit riziko, že se nakazí?“
BG: Pokud máte práci,
kterou můžete dělat doma,
odbývejte schůzky přes digitální nástroje.
A třeba i některé společenské aktivity.
Já s mnoha přáteli
komunikuji přes videohovory.
S přáteli v Evropě se uvidíme kdovíkdy,
ale pravidelně si voláme.
Pokud dost omezíte kontakty,
velké riziko vám nehrozí.
Větší nebezpečí nákazy hrozí,
pokud se setkáváte s mnoha lidmi,
ať už pracovně, nebo společensky.
Doufám, že především v komunitách,
kde jsou větší počty případů,
údaje o mobilitě ukážou,
že i když to není povinné,
lidé na situaci reagují
a kontakty mimo domov
omezují na minimum.
ChA: Bille, rád bych se zastavil
také u tématu filantropie.
V této oblasti je samozřejmě
mimořádně aktivní vaše nadace,
ale mě by zajímala filantropie obecně.
Vy jste zakladatelem
iniciativy Giving Pledge,
v rámci které se řada miliardářů zavázala,
že před smrtí nebo po smrti
věnují na charitu polovinu svého majetku.
Ale ono to vůbec není snadné.
Věnovat někomu
tolik peněz není jednoduché.
Pokud se nemýlím,
od vzniku iniciativy Giving Pledge –
vznikla někdy před 10 lety,
nevím to přesně –
od vzniku této iniciativy
se váš vlastní majetek zdvojnásobil,
přestože jste předním
světovým filantropem.
Je skutečně tak těžké
věnovat peníze takovým způsobem,
aby opravdu měnily svět k lepšímu?
Nebo by světoví dárci,
a zvlášť ti skutečně bohatí světoví dárci,
měli dodržovat jakýsi harmonogram
ve stylu „Tohle je procento
mého majetku, které dám ročně,
s postupujícím věkem ho možná zvýším,
jestli chci filantropii brát vážně,
musím dávat – a musím přijít na způsob,
jak to dělat efektivně?“
Je to nefér, naivní otázka?
BG: Bylo by skvělé darování urychlit.
Cílem Gates Foundation
i iniciativy Giving Pledge je
pomáhat lidem najít projekty,
které jim jsou blízké.
K dobročinnosti lidi vedou emoce.
Ano, důležitá jsou i čísla,
ale projektů a potřeb
je nepřeberné množství.
Člověk si projekt vybere podle toho,
že zná někoho nemocného,
že zná někoho,
kdo postrádá sociální služby,
podle toho, co může
pomoct vymýtit rasismus…
Vybere si projekt,
který se ho hodně dotýká.
A je jasné, že některé dary nemají efekt.
Musíme se snažit o to,
aby filantropové měli vyšší ambice.
Pak tu je společná filantropie,
kterou vy podporujete
v rámci projektu Audacious.
Vedle toho funguje čtyři nebo pět
dalších skupin, které spojují dárce.
To je fantastická věc,
protože dárci se od sebe vzájemně učí,
vzájemně si dodávají sebedůvěru
a mají dobrý pocit:
„Já dám X, přispějí další čtyři lidé,
a hned dokážeme víc.“
Taková pomoc navíc dárce může bavit
snad i v případě, že něco nevyjde:
„Tak tenhle dar
nepadl na úrodnou půdu,
ale pojďme to zkusit znovu.“
Takže ano, líbilo by se mi,
kdyby filantropové byli aktivnější.
Když už se do toho lidé pustí,
mají z toho radost, mají pocit uspokojení,
mohou si vybrat,
které členy rodiny zapojí.
Nás s Melindou moc baví
pracovat společně a společně se učit.
V některých rodinách se do různých
činností zapojují také děti.
Někdy jsou děti hlavní silou.
Když máte hodně peněz,
pořád máte dojem,
že milion dolarů je velká částka,
když ale máte miliardy,
měli byste darovat stovky milionů.
Je vlastně moc hezké,
že vaše osobní výdaje
zůstávají na úrovni, kde byly dřív.
To je ze společenského hlediska
poměrně vhodné.
Ale výdaje na charitu byste měli zvýšit,
protože jinak dojde na poslední vůli
a vy dary nebudete moct směrovat
a neužijete si je tak, jak byste mohli.
Takže aniž bychom –
nechceme nic nařizovat,
ale já bych filantropy
stejně jako vy rád inspiroval,
aby projekty, které je osloví,
a příležitosti hledali
podstatně rychleji než v minulosti.
Protože ať jde o rasovou rovnost, nemoci,
nebo jakýkoli jiný sociální problém,
inovativní řešení, která filantropové
mohou použít a rychle uskutečnit
a která, pokud se osvědčí,
může vláda podpořit a rozšířit,
to jsou řešení, která zoufale potřebujeme.
Potřebujeme výraznou naději
a výrazný pokrok –
očekávání jsou vysoká –
potřebujeme vyřešit
velmi palčivé problémy.
ChA: Pro většinu filantropů,
i pro ty nejštědřejší,
je obtížné dát na charitu ročně
víc než přibližně procento majetku.
A přitom právě nejbohatší
lidé světa mají často přístup
ke skvělým možnostem investic.
Majetek mnoha z nich za rok
vzroste o sedm nebo deset procent.
Není to tak, že pokud skutečně chcete dát
půlku majetku na dobročinné účely,
v určité fázi musíte začít plánovat,
že ročně věnujete pět, šest, sedm, osm,
deset procent svého majetku?
Není právě toto správný přístup a systém?
BG: Jsou lidé jako Chuck Feeney,
který šel dobrým příkladem
a dal na dobrou věc všechny peníze.
I my s Melindou uvažujeme,
jestli bychom peníze
neměli dávat rychleji.
Jak říkáte, máme velmi dobré
příjmy z investic,
z různých zdrojů.
V oblasti technologií se obecně daří,
dokonce i letos,
což je jeden z velkých paradoxů
současné situace ve světě.
A myslím si, že se očekává,
že bychom zrychlit měli
a že je důvod zrychlit.
Vláda se o všechny potřeby nepostará.
Ano, k dispozici je spousta
vládních prostředků,
ale je třeba pomoct,
aby se využily správně,
a hledat místa,
která potřebují větší podporu.
A pokud jsou lidé ochotní
pomáhat rozvojovým zemím,
tam nejsou vlády,
které si mohou dovolit
tisknout šeky na 15 procent HDP,
a situace lidí je tam
čistě z ekonomického pohledu,
i když zapomeneme na pandemii,
tragická.
Tento stav v těchto zemích
zhruba o pět let zbrzdí další pokrok
a v několika případech
dokonce přímo ohrožuje
jejich stabilitu.
ChA: Bille,
máte můj obdiv za to,
co jste s Melindou dokázali.
Zvolili jste si těžkou cestu,
věnujete se mnoha různým věcem,
investujete veliké množství času
do aktivit, které mění svět k lepšímu,
a rozhodně také spoustu peněz
a spoustu osobní energie.
Je to obdivuhodné
a jsem vám vděčný,
že jste si na nás dnes udělal čas.
Moc vám děkuji a přeji vám hodně štěstí,
protože vaše schopnosti a zdroje
budou do konce roku zapotřebí
víc než kdy předtím.
BG: Díky, práce mě baví
a jsem optimista, takže díky, Chrisi.
Chris Anderson: Willkommen, Bill Gates.
Bill Gates: Vielen Dank.
CA: Es ist großartig,
dass Sie da sind, Bill.
Wir hatten vor etwa drei Monaten
ein TED-Gespräch über diese Pandemie.
Damals, glaube ich, --
das war Ende März --
sind weniger als 1.000
Menschen in den USA
und weniger als 20.000 weltweit gestorben.
Heute sind es etwa 128.000 Tote in den USA
und mehr als eine halbe Million weltweit,
innerhalb von drei Monaten.
In drei Monaten.
Wie ist Ihre Einschätzung
für den Rest des Jahres?
Sie beschäftigen sich mit
einer Vielzahl von Modellen.
Was könnten Ihrer Meinung nach
die Best- und Worst-Case-Szenarien sein?
BG: Nun, die Bandbreite
der Szenarien ist leider ziemlich groß.
Darunter ist auch die Möglichkeit,
dass wir, wenn wir in den Herbst kommen,
Sterbeziffern haben könnten,
die sich mit den schlimmsten Szenarien
des April-Zeitraums messen lassen.
Wenn sich viele junge Menschen infizieren,
werden sie irgendwann auch
wieder alte Menschen anstecken,
und so gelangt es in Pflegeheime,
in Obdachlosenheime,
an Orte, an denen wir
viele Todesfälle hatten.
Die Innovationsschiene, über die wir
wahrscheinlich sprechen werden --
Diagnostika, Therapeutika, Impfstoffe --
es gibt gute Fortschritte,
aber nichts, was grundlegend
etwas daran ändert,
dass dieser Herbst in den USA
ziemlich schlimm werden könnte.
Es ist schlimmer,
als ich noch vor
einem Monat erwartet hätte.
Der Grad, in dem wir wieder
zu hoher Mobilität zurückgefunden haben,
ohne Masken zu tragen.
Jetzt ist das Virus
in viele Städte eingedrungen,
in denen es zuvor noch nicht
in nennenswertem Umfang auftrat.
Es wird eine Herausforderung sein.
Es gibt keinen Fall,
in dem wir weit unter
die derzeitige Todesrate kommen,
die bei etwa 500
Todesfällen pro Tag liegt.
Es besteht ein erhebliches Risiko,
dass wir sogar wieder wie vorher
auf 2.000 pro Tag kommen.
Wir haben nicht die Distanzierung,
die Verhaltensumstellung,
in dem Maße, wie wir sie
im April und Mai hatten.
Wir wissen, dass dieses Virus
etwas jahreszeitlich bedingt ist,
so dass die Wucht der Ansteckung,
sowohl durch Temperatur, Feuchtigkeit,
mehr Zeit in geschlossenen Räumen,
im Herbst schlimmer werden wird.
CA: Es gibt Szenarien,
in denen wir in den USA,
wenn man diese Zahlen hochrechnet,
wir womöglich mehr als eine
Viertelmillion Tote haben werden,
selbst in diesem Jahr,
wenn wir nicht aufpassen.
Weltweit schätze ich,
dass die Zahl der Todesopfer
bis Ende des Jahres
in die Millionen gehen könnte.
Gibt es Hinweise darauf,
dass uns die heißeren Temperaturen
des Sommers tatsächlich geholfen haben?
BG: Man ist sich nicht absolut sicher,
aber sicher ist, dass das IHME-Modell
die Jahreszeit definitiv
als Erklärung dafür nutzen will,
einschließlich Temperatur
und Luftfeuchtigkeit,
warum der Mai nicht noch schlimmer war.
Als wir wieder rausgingen
und die Mobilitätszahlen zunahmen,
nahmen wir anhand der Modelle an,
dass dadurch mehr Infektionen
und Todesfälle auftreten würden.
Das Modell zeigte uns immer wieder:
"Ich muss diese Saisonabhängigkeit
nutzen, um zu erklären,
warum der Mai nicht schlimmer war,
warum der Juni nicht noch
schlimmer war als er war."
Wir sehen in der südlichen Hemisphäre,
wie Brasilien,
das die entgegengesetzte Jahreszeit hat,
ganz Südamerika erlebt
jetzt eine riesige Epidemie.
In Südafrika wächst
die Epidemie sehr schnell.
Glücklicherweise haben
Australien und Neuseeland,
die letzten Länder auf der Südhalbkugel,
nur sehr wenige Fälle.
Obwohl sie es immer wieder
bekämpfen müssen, sagen sie:
"Oh, wir haben zehn Fälle,
das ist eine große Sache,
lasst es uns loswerden."
Es sind erstaunliche Länder,
in denen die Zahlen so niedrig sind,
dass Tests, Quarantäne
und Rückverfolgung darauf hinarbeiten,
diese Zahlen zu erhalten
und sie nahe Null zu halten.
CA: Begünstigt wurde dies vielleicht
durch eine einfachere Isolierung
und durch eine
geringere Bevölkerungsdichte.
Aber dennoch, clevere Politik dort.
BG: Ja, die Entwicklung
ist so exponentiell,
dass man mit ein bisschen
guter Arbeit viel erreichen kann.
Es ist kein linearer Prozess.
Die Ermittlung von
Kontaktpersonen ist sehr wichtig,
wenn man die Anzahl der Fälle hat,
die wir in den USA haben,
aber sie bringt einen nicht
wieder auf Null herunter.
Es wird zwar helfen,
aber es ist einfach zu überwältigend.
CA: Im Mai und Juni waren
die Zahlen in den USA etwas besser,
als einige der Modelle vorhersagten.
Man nahm an, dass dies zum Teil auf
das wärmere Wetter zurückzuführen ist.
Was wir jetzt sehen, würden Sie es als
einen wirklich alarmierenden Anstieg
der Fallzahlen in den USA beschreiben?
BG: Das ist richtig, das ist es.
Sagen wir, im Raum New York
gehen die Fälle weiterhin etwas zurück,
aber in anderen Teilen des Landes,
vor allem im Süden, gibt es Zunahmen.
Die gleichen das aus
und es gibt positive Testraten
bei jungen Menschen,
die höher sind als die,
die wir in den betroffensten
Gegenden gesehen haben.
Jüngere Menschen sind
wieder viel mobiler --
mehr als ältere Menschen
und dadurch ist die Altersstruktur
im Moment sehr jung.
Aber aufgrund von
Mehrgenerationenhaushalten
und Menschen,
die in Pflegeheimen arbeiten,
wird sich das leider wieder ändern.
Sowohl die Zeitverzögerung als auch
die Übertragung auf ältere Menschen
werden die Sterblichkeitsrate
wieder in die Höhe treiben,
die jetzt von 2.000 auf etwa
500 zurückgegangen ist.
CA: Liegt das zum Teil daran,
dass es eine dreiwöchige Verzögerung
zwischen der Zahl der Fälle
und der Zahl der Todesopfer gibt?
Vielleicht liegt es aber auch daran,
dass es wirksame Interventionen gibt
und jetzt da wir etwas
mehr Wissen erlangt haben,
die Gesamtzahl der Todesopfer
etwas zurückgeht?
BG: Ja, die Sterblichkeitsrate
ist sicher immer dann geringer,
wenn das System nicht überlastet ist.
So waren Italien und Spanien überlastet --
am Anfang auch New York.
Ganz sicher China,
da war man nicht einmal in der Lage,
die Grundlagen zu schaffen,
den Sauerstoff und andere Dinge.
In einer Studie, die unsere Stiftung
in Großbritannien finanziert hat,
wurde festgestellt,
dass neben dem bewährten
Therapeutikum Remedesivir,
Dexamethason das einzige war,
das bei schwerkranken Patienten
zu etwa 20% weniger Todesfällen führte.
Es gibt noch eine ganze
Entwicklungsreihe solcher Substanzen.
Für Hydroxychloroquin
gab es nie positive Daten,
das ist also so gut wie erledigt,
obwohl noch einige Studien in Gange sind.
Die Liste der Dinge, die versucht werden,
einschließlich der
monoklonalen Antikörper,
wird uns im Herbst einige
zusätzliche Instrumente an die Hand geben.
Wenn man über Sterberaten spricht,
dann ist die gute Nachricht,
dass es bereits einige Innovationen gibt,
und wir werden noch mehr haben,
auch schon im Herbst.
Wir sollten mit den
monoklonalen Antikörpern beginnen,
die das einzige Therapeutikum sind,
von dem ich am meisten begeistert bin.
CA: Ich möchte Sie bitten,
gleich etwas mehr dazu zu sagen.
Um noch mal auf die Sterblichkeitsraten
zurück zu kommen:
In einem gut funktionierenden
Gesundheitssystem,
nehmen wir die USA,
wenn die Krankenhäuser
nicht überfüllt sind,
was glauben Sie,
wie hoch in etwa
die aktuellen Sterbeziffern sind,
als Prozentsatz aller Fälle?
Liegen wir bei vielleicht unter 1%?
BG: Wenn man jeden Fall berücksichtigt,
ja, dann liegt man deutlich unter 1%.
Die Leute sagen, es seien 0,4, 0,5.
Wenn man die ohne Syptome mit einbezieht,
liegt die Zahl wahrscheinlich unter 0,5
und das ist eine gute Nachricht.
Die Krankheit hätte
eine 5%-Krankheit sein können.
Die Übertragungsdynamik
der Krankheit ist schwieriger,
als sogar die Experten vorhergesagt haben.
Das Ausmaß der präsymptomatischen
und nie symptomatischen Ausbreitung
und die Tatsache,
dass es sich nicht um Husten handelt,
bei dem man merken würde:
"Hey, ich huste" --
bei den meisten Atemwegs-
erkrankungen muss man husten.
Bei dieser, in ihrem Anfangsstadium,
ist es nicht das Husten,
sondern das Singen, Lachen und Reden,
vor allem bei Superspreadern,
Menschen mit sehr hoher Viruslast.
Das verursacht die Ausbreitung.
Das ist neu und selbst Experten sagen:
"Wow, das hat uns überrascht."
Das Ausmaß der
asymptomatischen Ausbreitung
und die Tatsache,
dass es keinen Husten gibt,
ist kein so wichtiger Faktor
wie bei der Grippe oder Tuberkulose.
CA: Das ist die teuflische List des Virus.
Ich frage mich, wie hoch ist der Anteil
der asymptomatischen Übertragung
an der Gesamtübertragung?
Ich habe von Zahlen gehört, die besagen,
dass die Hälfte aller Übertragungen
im Grunde präsymptomatisch sind.
BG: Wenn man präsymptomatische
Erkrankungen mitzählt,
dann zeigen die meisten Studien,
dass der Anteil bei 40% liegt,
und wir haben auch
nie symptomatische Erkrankungen.
Die Virusmenge, die in
die oberen Atemwege gelangt,
ist eher unterschiedlich.
Manche Menschen haben viel hier
und sehr wenig in der Lunge,
Das in der Lunge verursacht
die wirklich schlimmen Symptome --
und das in anderen Organen,
aber hauptsächlich in der Lunge.
Zu diesem Zeitpunkt
begibt man sich in Behandlung.
Im schlimmsten Fall hat eine Person
eine Menge in den oberen Atemwegen,
aber fast keine in der Lunge,
so dass sie sich nicht behandeln lassen.
CA: Stimmt.
Wenn man nun zu den präsymptomatischen
noch die nie symptomatischen
Fälle hinzufügt,
kommen dann über 50% der Übertragungen
tatsächlich von
nichtsymptomatischen Menschen?
BG: Ja, die Übertragung
ist schwieriger zu messen.
Wir sehen bestimmte
Hotspots und so weiter,
aber das ist beim
Impfstoff eine große Frage:
Wird er, abgesehen davon,
dass er eine Erkrankung
verhindert, was wir testen,
wird er auch verhindern,
dass man ein Überträger ist?
CA: Der Impfstoff ist
eine so wichtige Frage,
kommen wir also zur Sache.
Doch bevor wir dazu kommen:
Gab es weitere Überraschungen
in den letzten Monaten,
die wir über dieses Virus erfahren haben
und die sich wirklich darauf auswirken,
wie wir darauf reagieren sollten?
BG: Wir sind immer noch nicht
in der Lage zu bestimmen,
wer die Superspreader sind,
was ihr Profil betrifft,
und wir werden es vielleicht nie erfahren.
Vielleicht ist es einfach ganz zufällig.
Wenn man sie identifizieren könnte,
sind sie für den Großteil
der Übertragungen verantwortlich,
wenige Menschen,
mit einer sehr hohen Viruslast.
Aber leider haben wir das
noch nicht herausgefunden.
Wenn man in einem Raum ist
und niemand spricht,
gibt es bei dieser Übertragungsart
viel weniger Übertragung.
Das ist zum Teil der Grund dafür,
dass es in Flugzeugen Übertragungen gibt,
aber weniger, als man allein in Bezug
auf die zeitliche Nähe erwarten würde.
Im Gegensatz beispielsweise zu
einem Chor oder einem Restaurant
atmet man nämlich hier
bei lauterem Sprechen nicht so viel aus
wie in anderen geschlossenen Räumen.
CA: Was halten Sie ethisch von jemandem,
der in ein Flugzeug steigt
und sich weigert,
eine Maske zu tragen?
BG: Wenn ihnen das Flugzeug gehört,
wäre das in Ordnung.
Wenn weitere Menschen im Flugzeug sind,
würde es die anderen Menschen gefährden.
CA: In der Anfangsphase der Pandemie
riet die WHO davon ab, Masken zu tragen.
Sie waren besorgt darüber,
sie medizinischen Versorgern
an vorderster Front wegzunehmen.
War das im Nachhinein betrachtet
ein schrecklicher Fehler?
BG: Ja.
Alle Experten haben ein ungutes Gefühl,
dass der Nutzen von Masken --
was ein wenig an der Asymptomatik liegt;
wenn die Menschen
sehr symptomatisch wären,
wie zum Beispiel bei Ebola,
dann weiß man das und isoliert sich
und man braucht kein maskenartigen Dinge.
Der Nutzen der Masken,
die Tatsache, dass es sich
bei den medizinischen Masken
um eine andere Versorgungskette
handelte als bei den normalen Masken,
die Tatsache, dass man die normalen Masken
so gut skalieren konnte,
die Tatsache, dass es
diese präsymptomatische,
niemals symptomatische
Übertragung stoppen würde,
das waren Fehlannahmen.
Aber es handelt sich nicht
um eine Verschwörung.
Es ist etwas, dass wir
jetzt besser wissen.
Selbst jetzt sind unsere Fehlerwerte
in Bezug auf den Nutzen von Masken größer,
als wir zugeben möchten,
aber es ist von deutlichem Vorteil.
CA: Ich werde jetzt einige Fragen
aus dem Publikum stellen.
Lasst sie uns hier anzeigen.
Jim Pitofsky: "Halten Sie die Bemühungen
um eine Wiedereröffnung
in den USA für verfrüht,
und wenn ja, wie weit
sollten die USA gehen,
um dieser Pandemie
verantwortungsvoll zu begegnen?
BG: Die Frage, wie man
zwischen den Vorteilen,
wie dem Schulbesuch,
und dem Risiko,
dass Menschen krank werden,
weil sie zur Schule gehen,
abwägen kann, das sind
sehr schwierige Fragen.
Ich glaube nicht,
dass eine einzelne Person sagen kann:
"Ich werde Ihnen sagen, wie Sie all
diese Kompromisse eingehen können."
Wir sollten das Wissen darüber,
wo man sich ansteckt
und die Tatsache,
dass junge Menschen sich infizieren
und Teil der Multigenerationen-
Übertragungskette sind,
das sollten wir verbreiten.
Wenn man sich nur
den Gesundheitsaspekt ansieht,
haben wir uns zu großzügig geöffnet.
Wenn man sich die Öffnung in Bezug
auf die psychische Gesundheit,
normale Gesundheitsaspekte wie Impfstoffe
oder andere Versorgung ansieht,
gibt es Vorteile.
Ich denke, dass einige unserer Maßnahmen
mehr Risiken als Vorteile
mit sich brachten.
Ist es für die psychische
Gesundheit entscheidend,
die Bars so schnell zu öffnen,
wie sie es getan haben?
Wahrscheinlich nicht.
Ich glaube nicht, dass wir so geschickt
mit der Eröffnung umgegangen sind,
ich bin sicher, dass wir,
wenn wir uns damit beschäftigen,
einige Dinge erkennen werden,
die wir nicht so schnell
hätten öffnen sollen.
Aber dann gibt es Schulen,
wo selbst heute, da wir hier sitzen,
was den genauen Plan betrifft, für die
innerstädtischen Schulen für den Herbst,
ich hätte keinen Schwarz-Weiß-Blick für
die damit verbundenen Kompromisse.
Es hat enorme Vorteile,
die Kinder zur Schule gehen zu lassen
und wie wägt man das Risiko ab?
In Städten, in denen es
nicht viele Fälle gibt,
würde ich sagen,
dass es einen Vorteil gibt.
Das bedeutet, dass man
überrascht werden könnte.
Fälle könnten plötzlich auftreten,
und dann muss man das ändern,
was nicht einfach ist.
Ich denke aber, dass es in
den USA Orte geben wird,
für die es keinen guten Kompromiss gibt.
Also fast jede Art der Ungleichheit,
hat diese Krankheit verschlimmert:
Art des Arbeitsplatzes,
Internetverbindung,
die Möglichkeit der Schule,
Online-Unterricht anzubieten.
Angestellten ist es peinlich zuzugeben,
sie sind produktiver
und genießen die Flexibilität,
die durch das Home-Office
geschaffen wurde.
Es fühlt sich schrecklich an,
wenn man weiß,
dass viele Menschen
in vielerlei Hinsicht leiden,
auch ihre Kinder,
die nicht zur Schule gehen.
CA: In der Tat.
Nehmen wir die nächste Frage.
[Nathalie Munyampenda]
"Für uns in Ruanda
haben frühe politische Maßnahmen
den Ausschlag gegeben.
Welche politischen Eingriffe schlagen Sie
zum jetzigen Zeitpunkt für die USA vor?
Bill, ich träume von dem Tag,
an dem Sie zum Coronavirus-
Zaren ernannt werden,
der befugt ist, tatsächlich
zur Öffentlichkeit zu sprechen.
Was würden Sie tun?
BG: Die Instrumente
zur Innovation sind da,
wo ich und die Stiftung wahrscheinlich
das meiste Fachwissen haben.
Natürlich waren einige
der Öffnungsmaßnahmen zu großzügig,
aber ich denke,
jeder kann sich hier einbringen.
Wir brauchen Führungsstärke
im Sinne des Eingeständnisses,
dass wir hier immer noch
ein riesiges Problem haben,
und nicht, dass wir das fast schon
zu einer politischen Sache machen wie:
"Oh, ist es nicht brillant,
was wir getan haben?"
Nein, es ist nicht brillant,
aber es gibt viele Leute,
einschließlich der Experten --
es gibt vieles, was sie nicht
verstanden haben.
Jeder wünscht sich, sie hätten das
eine Woche früher getan,
was auch immer sie getan haben.
Bei den Mitteln für Innovation,
also der Arbeit der Stiftung
zu Antikörpern und Impfstoffen,
wir verfügen über ein tiefes Fachwissen,
und zwar außerhalb des privaten Sektors,
so dass wir eine Art
neutrale Fähigkeit haben,
mit allen Regierungen
und Unternehmen zusammenzuarbeiten,
die wir auswählen können.
Vor allem wenn es sich um
kostendeckende Produkte handelt
welches Unternehmen
soll die Mittel erhalten?
Es gibt dafür kein Signal vom Markt.
Experten müssen sagen: "OK, dieser
Antikörper verdient die Herstellung.
Dieser Impfstoff
verdient die Herstellung."
Wir haben nur eine
sehr begrenzte Produktionskapazität
für diese beiden Dinge,
und es wird firmenübergreifend sein,
was im Normalfall nie passiert,
wenn ein Unternehmen
den Impfstoff erfindet
und man dann die Produktionsanlagen
vieler Unternehmen nutzt,
um die maximalen Kapazität
für die erste Wahl zu erreichen.
Ich würde diese Dinge koordinieren,
aber wir brauchen
eine Führungspersönlichkeit,
die uns auf dem Laufenden hält,
realistisch ist und uns
das richtige Verhalten zeigt
sowie die Entwicklung
von Innovationen vorantreibt.
CA: Ich meine, man muss
ein Meisterdiplomat sein,
wenn man über diese Dinge spricht.
Deshalb schätze ich fast
das Unbehagen hier.
Sie sprechen regelmäßig mit Anthony Fauci,
der nach Meinung der meisten eine
kluge Stimme in dieser Sache vertritt.
Aber inwiefern ist er
schlicht handlungsunfähig?
Es ist ihm nicht erlaubt,
in vollem Umfang die Rolle zu spielen,
die er unter diesen Umständen
spielen könnte.
BG: Dr. Fauci ist dort aufgetaucht,
wo es ihm erlaubt war,
etwas Sendezeit zu haben,
und obwohl er realistische Dinge sagte,
ist sein Ansehen geblieben.
Er kann sich auf diese Weise äußern.
Normalerweise wären
die Zentren für Krankheitskontrolle
und -prävention die Hauptstimme hier.
Es ist nicht unbedingt notwendig,
aber in früheren Gesundheitskrisen
haben sie die Experten
innerhalb der Zentren
diese Stimme sein lassen.
Sie sind ausgebildet, diese Dinge zu tun
und deshalb ist es hier
ein wenig ungewöhnlich,
wie sehr wir uns auf Fauci im Gegensatz
zu den Zentren verlassen mussten.
Es sollte Fauci sein,
der ein hervorragender Forscher ist,
der so viel Erfahrung hat,
vor allem mit Impfstoffen.
In gewisser Weise ist er es geworden,
indem er den umfassenden Rat
der Epidemiologie annimmt
und ihn in der richtigen Art
und Weise erklärt,
wobei er zugeben wird:
"OK, wir haben hier
vielleicht einen Rückschlag
und deshalb müssen wir uns so verhalten."
Aber es ist großartig,
dass man ihn zu Wort kommen lässt.
CA: Manchmal.
Kommen wir zur nächsten Frage.
Nina Gregory: "Wie gehen Sie
und Ihre Stiftung mit ethischen Fragen um,
welche Länder den Impfstoff
zuerst bekommen,
vorausgesetzt, Sie finden einen?"
Vielleicht Bill,
nutzen wir diesen Moment,
um darüber zu sprechen,
wo die Bemühungen um den Impfstoff stehen
und was einige der wichtigsten Dinge sind,
über die wir alle nachdenken sollten,
wenn wir die Neuigkeiten
diesbezüglich verfolgen.
BG: Es gibt drei Impfstoffe, die,
wenn sie funktionieren,
die frühesten sind:
der Moderna-Impfstoff, der sich
leider nicht sehr leicht skalieren lässt,
er wird also hauptsächlich für
die USA bestimmt sein.
Dann gibt es den von AstraZeneca,
der aus Oxford kommt
und den von Johnson und Johnson.
Das sind die drei ersten.
Wir haben Daten von Tierversuchen,
die potenziell gut aussehen,
aber nicht definitiv sind,
vor allem, ob es bei
älteren Menschen funktioniert
und wir werden in den nächsten Monaten
auch Humandaten haben.
Diese drei werden in die Sicherheits-
und Wirksamkeitsstudie einfließen.
Das bedeutet, dass wir in der Lage
sein werden, sie herzustellen,
wenn auch nicht in gewolltem Maße.
Wir werden in der Lage sein,
sie vor Jahresende herzustellen.
Ob Phase 3 erfolgreich verlaufen wird
und ob sie vor Jahresende
abgeschlossen sein wird,
da wäre ich nicht so optimistisch.
In Phase 3 muss man sich wirklich
mit dem gesamten Sicherheitsprofil
und der Wirksamkeit befassen,
aber diese werden in Angriff genommen.
Daneben gibt es vier oder fünf Impfstoffe
mit unterschiedlichen Ansätzen,
die vielleicht drei oder vier Monate
dahinter zurückliegen:
Novavax, Sanofi, Merck.
Wir finanzieren Produktionskapazitäten
für viele dieser Impfstoffe --
es finden derzeit komplexe
Verhandlungen darüber statt --
um Fabriken für die
ärmeren Ländern zu schaffen,
Länder mit niedrigem
und mittlerem Einkommen.
Wir konzentrieren uns auf
die sehr skalierbaren Modelle,
zu denen AstraZeneca
und Johnson und Johnson gehören,
auf diejenigen, die kostengünstig sind
und mit denen man in einer einzigen Fabrik
600 Millionen Dosen herstellen kann.
Eine Reihe der Impfstoffe
sind also möglich.
Vor Jahresende rechne ich nicht damit.
Das ist wirklich der beste Fall,
es geht jetzt nur noch
um einige wenige Konzepte,
bei denen man typischerweise
hohe Misserfolgsraten hat.
CA: Bill, ist es so, dass,
wenn Sie und Ihre Stiftung
hier nicht im Spiel wären,
die Marktdynamik wahrscheinlich
zu einer Situation führen würde,
in der, sobald ein vielversprechender
Impfstoffkandidat auftaucht,
die reicheren Länder sich im Grunde
alle verfügbaren Erstlieferungen schnappen
und verschlingen würden?
Es dauert eben eine Weile,
bis diese hergestellt sind
und für die ärmeren Länder gäbe es nichts.
Was Sie jedoch tun, ist,
indem Sie einigen dieser Kandidaten
Produktionsgarantien
und -fähigkeiten geben,
dass zumindest einige
der frühen Impfstoffeinheiten
in ärmere Länder gehen werden.
Ist das richtig?
BG: Es geht nicht nur um uns,
aber wir spielen dort eine zentrale Rolle,
zusammen mit einer von uns
gegründeten Gruppe namens CEPI,
Koalition für Epidemievorsorge,
und die europäischen Staats-
und Regierungschefs stimmen dem zu.
Jetzt haben wir das Fachwissen,
um uns alle Projekte
anzuschauen und zu sagen:
"OK, wo gibt es eine Fabrik,
die über dafür ausreichende
Kapazitäten verfügt?
In welche sollten wir
das Anfangskapital investieren?
Was sollten die Zwischenziele sein,
bei denen wir das Geld
in eine andere Fabrik investieren?"
Die Leute aus dem privaten Sektor,
die diese Dinge wirklich verstehen,
einige von ihnen arbeiten für uns,
und wir sind eine vertrauenswürdige
Partei in diesen Dingen,
deshalb können wir vieles koordinieren,
vor allem die Produktion.
Normalerweise würde man erwarten,
dass die USA dies als ein globales Problem
betrachtet und sich engagiert.
Bislang hat noch keine Aktivität
in dieser Hinsicht stattgefunden.
Ich spreche mit Leuten im Kongress
und in der Verwaltung darüber,
wann das nächste Hilfsgesetz kommt,
dass vielleicht ein Prozent
davon für die Bereitstellung
von Hilfsmitteln zur Unterstützung
der ganzen Welt verwendet wird.
Es ist also möglich,
aber es ist leider so,
dass die Welt dieses Vakuum
nicht gewohnt ist.
Viele Menschen springen ein,
einschließlich unserer Stiftung,
um zu versuchen,
eine Strategie zu entwickeln,
auch für die ärmeren Länder.
Die haben einen
hohen Prozentsatz der Todesfälle
und erleiden die negativen Auswirkungen,
einschließlich der Überlastung
ihrer Gesundheitssysteme.
Die meisten Todesfälle werden in
den Entwicklungsländern zu beklagen sein,
trotz der großen Todeszahlen,
die wir in Europa und den USA sahen.
CA: Ich wünschte,
ich könnte ein Mäuschen sein
und Sie und Melinda über die ethische ...
Kriminalität der
Führungskräfte reden hören.
Die sollten es eigentlich besser wissen.
Es ist eine Sache, kein Vorbild für
das Tragen von Masken zu sein,
aber nicht der Welt zu helfen,
wenn sie mit einem
gemeinsamen Feind konfrontiert ist,
als eine Gemeinschaft
zu reagieren und stattdessen ...
Sie wissen schon,
ein ungebührliches Gerangel
zwischen den Nationen zu katalysieren,
um zum Beispiel um Impfstoffe zu kämpfen.
Das ist einfach --
die Geschichte wird das
sicher hart beurteilen.
Das ist einfach widerwärtig.
Ist es nicht so? Übersehe ich hier etwas?
BG: Nun, es ist nicht
ganz so schwarz-weiß.
Die USA haben bei weitem mehr Geld
zur Finanzierung der Grundlagenforschung
an diesen Impfstoffen ausgegeben
als jedes andere Land
und die Forschung wird nicht behindert.
Es gibt keine Tantiemen, welche sagen:
"Wenn Sie unser Geld nehmen,
müssen Sie uns eine Lizenzgebühr zahlen."
Soweit sie die Forschung finanzieren,
ist sie für alle da.
Soweit sie Fabriken finanzieren,
ist es nur für die USA.
Das Problem ist,
dass die USA bei jedem anderen
globalen Gesundheitsproblem führend sind,
wenn es um die Ausrottung der Pocken geht,
und die Ausrottung der Kinderlähmung
zusammen mit den wichtigsten Partnern --
CDC, WHO, Rotary, UNICEF
und unserer Stiftung.
Und bei HIV,
unter der Führung von Präsident Bush,
aber das war sehr überparteilich,
PEPFAR genannt -- unglaublich.
Das hat zig Millionen
Menschenleben gerettet.
Deshalb erwartet die Welt immer,
dass die USA die Führung übernimmt,
finanziell, strategisch.
Wie bekommt man
diese Fabriken für die Welt,
und sei es nur, um zu verhindern,
dass der Virus in die USA zurückkehrt,
oder um die Weltwirtschaft
zum Funktionieren zu bringen,
was für die US-Arbeitsplätze gut ist,
wenn es eine Nachfrage
außerhalb der USA gibt.
Deshalb ist die Welt irgendwie --
es gibt diese Ungewissheit darüber,
welche Sache funktioniert
und die Frage:
"OK, wer hat hier das Sagen?"
Das Schlimmste ist
der Rückzug aus der WHO,
das ist eine Schwierigkeit,
die hoffentlich bald behoben wird,
denn wir brauchen
die Koordination durch die WHO.
CA: Kommen wir zu einer weiteren Frage.
Ali Kashani: "Gibt es sehr erfolgreiche
Modelle zum Umgang mit der Pandemie,
die Sie auf internationaler
Ebene gesehen haben?"
BG: Es ist faszinierend,
dass es neben frühzeitigem Handeln
definitiv auch Dinge gibt,
bei denen man positiv
getestete Menschen nimmt
und ihre Pulsoximetrie überwacht,
das ist die Sauerstoffsättigung im Blut,
ein sehr billiger Nachweis,
und dann weiß man, dass man sie recht früh
ins Krankenhaus bringen muss.
Seltsamerweise wissen die Patienten nicht,
dass es bald ernst wird.
Das ist ein interessanter
physiologischer Grund,
auf den ich nicht näher eingehen möchte.
In Deutschland ist
die Zahl der Todesfälle,
aufgrund dieser Überwachung,
recht niedrig.
Einmal im Krankenhaus,
das haben wir festgestellt,
dass das Beatmungsgerät,
obwohl es sehr gut gemeint war,
in der Anfangszeit überbeansprucht
und in der falschen Weise
eingesetzt wurde.
Heute sind die Ärzte viel klüger
in der Behandlung.
Ich würde sagen, das meiste
betrifft die ganze Welt.
Die Verwendung der Pulsoximetrie
als Frühindikator,
das wird sich wohl auf
breiter Front durchsetzen,
aber Deutschland war dort ein Vorreiter.
Jetzt gibt es natürlich Dexamethason --
zum Glück ist es billig,
es ist oral zu verabreichen
und wir können die Herstellung hochfahren.
Das wird auch auf
globaler Ebene geschehen.
CA: Bill, ich möchte Sie fragen,
wie es für Sie persönlich während
dieses ganzen Prozesses gewesen ist.
Denn obwohl Ihre Leidenschaft
und Ihre guten Absichten
bei diesem Thema für jeden,
der einen Moment mit Ihnen verbracht hat,
verdammt offensichtlich sind,
gibt es seltsamerweise diese verrückten
Verschwörungstheorien über Sie.
Ich habe gerade bei einer Firma
namens Zignal eingecheckt,
die soziale Netzwerke überwacht.
Sie sagen, dass bis heute,
ich glaube, allein auf Facebook,
mehr als vier Millionen
Postings erschienen,
die Sie mit Verschwörungstheorien
rund um das Virus in Verbindung bringen.
Ich habe gelesen,
dass es eine Umfrage gab,
nach der mehr als 40 Prozent
der Republikaner glauben,
dass der Impfstoff,
den Sie auf den Markt bringen,
einen Mikrochip in die Menschen
einpflanzen würde,
um ihren Aufenthaltsort zu verfolgen.
Ich kann nicht einmal
diese Umfragewerte glauben.
Manche Leute nehmen das ernst
und einiges davon wurde sogar
auf "Fox News" gezeigt.
Manche nehmen das so ernst,
dass sie wirklich ziemlich
schreckliche Drohungen aussprechen.
Sie scheinen das gut abzuschütteln,
aber mal ganz ehrlich,
wer war schon jemals in dieser Position?
Wie gehen Sie damit um?
In was für einer Welt sind wir,
dass es diese Art von
Fehlinformation gibt?
Was können wir tun,
um zur Korrektur beizutragen?
BG: Ich bin mir nicht sicher.
Es ist neu,
dass es Verschwörungstheorien gibt.
Microsoft hatte einige Kontroversen,
aber zumindest bezog sich das
auf die reale Welt, wissen Sie?
Stürzte Windows öfter ab, als es sollte?
Wir hatten definitiv Vertrauensprobleme.
Aber wenigstens wusste ich, woran das lag.
Als das jetzt zutage trat, muss ich sagen,
hatte ich den Instinkt,
darüber Witze zu machen.
Die Leute haben gesagt,
das wäre unangebracht,
es ist eine sehr ernste Sache.
Es wird die Bereitschaft verringern,
einen Impfstoff zu nehmen.
Sobald wir den Impfstoff haben,
wird er wie eine Maske wirken,
von dem viele Menschen profitieren,
vor allem wenn es sich
um einen Impfstoff handelt,
der die Übertragung blockiert.
Ich bin etwas unsicher,
was ich sagen oder tun soll,
da die Verschwörungstheorie
eine neue Sache für mich ist
und was sagt man,
was die Sache nicht noch
glaubhaftiger macht?
Die Tatsache, dass die "Fox News"
Kommentatorin Laura Ingraham,
diese Dinge über mich sagte,
die Leute mit Mikrochips zu versehen,
dann ist die Umfrage nicht überraschend,
da sie genau das im Fernsehen hörten.
Es ist verrückt.
Die Leute suchen offenbar nach einfacheren
Erklärungen als virologische Studien.
CA: TED ist unpolitisch,
aber wir glauben an die Wahrheit.
Ich würde folgendes sagen:
Laura Ingraham, Sie schulden Bill Gates
eine Entschuldigung und einen Widerruf.
Das tun Sie.
Jeder, der das hier sieht
und auch nur eine Minute lang denkt,
dass dieser Mann in eine Art
Verschwörung verwickelt ist,
sollte seinen Kopf untersuchen lassen.
Sie sind verrückt.
Genug von uns kennen Bill seit
vielen Jahren und haben die Leidenschaft
und das Engagement
in diesem Bereich gesehen,
um zu wissen, dass Sie verrückt sind.
Wir sollten das vergessen
und uns dem eigentlichen Problem widmen
und diese Pandemie bekämpfen.
Ganz ehrlich.
Wenn jemand im Chat hier
einen Vorschlag hat,
einen positiven Vorschlag,
wie man Verschwörungen los wird,
da sie sich gegenseitig beleben.
Nun, ich würde sagen,
ich bin Teil der Verschwörung
oder was auch immer.
Wie schaffen wir zum Beispiel eine Welt,
in der Informationen
vertrauenswürdig sind?
Wir müssen es besser machen.
Gibt es noch weitere Fragen
aus dem Publikum?
Aria Bendix aus New York City:
"Was sind Ihre persönlichen
Empfehlungen für diejenigen,
die ihr Infektionsrisiko trotz
eines Aufwärtstrends verringern wollen?"
BG: Es ist gut, wenn man einen Job hat,
den man zu Hause ausüben kann
und zwar durch digitale Meetings
und sogar durch soziale Aktivitäten.
Ich tätige Videoanrufe
mit vielen Freunden.
Ich habe Freunde in Europa,
wer weiß, wann ich sie sehen werde,
aber wir vereinbaren regelmäßige Anrufe,
um miteinander zu sprechen.
Wenn man sich relativ isoliert,
geht man kein großes Risiko ein,
aber wenn man mit vielen
anderen Menschen zusammenkommt,
sei es durch Arbeit
oder durch soziale Kontakte,
dann erhöht sich das Risiko,
besonders in diesen Gemeinschaften,
in denen die Fallzahlen zunehmen.
Auch wenn dies nicht
zwingend gefordert wird,
hoffen wir, dass die
Mobilitätszahlen zeigen,
dass die Menschen reagieren
und diese Art von außerhäuslichen
Kontakte auf ein Minimum reduzieren.
CA: Bill, ich frage mich,
ob ich Sie nur ein bisschen
zur Philanthropie fragen darf.
Offensichtlich hat Ihre Stiftung
hierbei eine große Rolle gespielt,
aber Philanthropie ganz allgemein.
Sie haben diese Schenkungsbewegung
ins Leben gerufen,
haben all diese Milliardäre angeworben,
die sich verpflichtet haben,
die Hälfte ihres Nettovermögens vor
oder nach ihrem Tod zu verschenken.
Aber das ist schwierig zu verwirklichen.
Es ist schwer, so viel
Geld zu verschenken.
Sie selbst --
ich glaube, seit "Das Versprechen
des Schenkens" gegründet wurde --
ich weiß nicht genau, vor 10 Jahren --
aber Ihr eigenes Vermögen
hat sich seit dieser Zeit verdoppelt,
obwohl Sie der weltweit
führende Wohltäter sind.
Ist es einfach grundlegend
schwierig, Geld zu spenden,
um die Welt zu verbessern?
Oder sollten sich die Geldgeber der Welt,
vor allem die wirklich reichen Spender,
fast schon an einen Zeitplan halten, wie:
"Hier ist ein Prozentsatz
meines Nettovermögens jedes Jahr,
der, wenn ich älter werde,
vielleicht steigt.
Wenn ich das Verschenken
ernst nehmen soll,
dann muss ich einen Weg finden,
das effizient zu tun."
Ist das eine unfaire und verrückte Frage?
BG: Es wäre toll, diese Rate zu steigern,
und das Ziel, sowohl als Gates Foundation
und Das Versprechen des Schenkens,
ist es, Menschen zu helfen,
Anliegen zu finden,
mit denen sie sich identifizieren.
Menschen spenden aus Leidenschaft.
Natürlich sind Zahlen wichtig,
aber es gibt so viele
gute Zwecke auf der Welt.
Wie man sich entscheidet, ist,
dass man jemanden sieht, der krank ist
und keine Sozialleistungen erhält.
Man sieht etwas, das hilft,
Rassismus zu bekämpfen.
Man ist sehr engagiert
und deshalb spendest du dafür.
Natürlich werden einige
gemeinnützige Spenden
nicht immer erfolgreich sein.
Wir müssen den Ehrgeiz
der Wohltäter fördern.
Dann gibt es kollaborative Philanthropie,
es gibt vier oder fünf andere Gruppen,
die Philanthropen zusammenbringen,
das ist fantastisch,
dann lernen sie voneinander.
Sie gewinnen Vertrauen,
sie haben das Gefühl:
"Hey, ich habe X gespendet
und die anderen vier spenden Geld,
so kann ich mehr bewirken".
Hoffentlich können sie sich freuen,
selbst wenn sie herausfinden,
dass diese bestimmte Spende
nicht so gut funktioniert hat,
aber lasst uns weitermachen.
Also Philanthropie, ja,
ich würde mir wünschen,
dass die Zahl der Spenden steigt.
Die Leute, die es schaffen,
in Schwung zu kommen,
es macht Spaß,
es ist erfüllend
und man kann sich aussuchen,
welche der Familienmitglieder mitmachen.
In meinem Fall lieben Melinda und ich es,
diese Dinge gemeinsam zu tun,
gemeinsam zu lernen.
Bei einigen Familien werden sogar
die Kinder in die Aktivitäten einbezogen.
Manchmal machen die Kinder Druck.
Wenn man viel Geld hat,
denkt man immer noch,
dass eine Million Dollar
eine Menge Geld ist,
aber wenn man Milliarden hat,
sollte man Hunderte von Millionen geben.
Es ist daher irgendwie charmant, dass man
in Bezug auf seine persönlichen Ausgaben
auf dem Niveau bleibt,
auf dem man vorher war.
Das ist gesellschaftlich eher angemessen.
Aber wenn man etwas gibt,
muss man es steigern,
sonst ist es der letzte Wille
und man kann es nicht mehr so
in die Hand nehmen und genießen.
Wir wollen es nicht vorschreiben,
aber ja, wir beide wollen
Philanthropen inspirieren,
diese Leidenschaft zu erkennen,
diese Möglichkeiten wesentlich schneller
zu erkennen als in der Vergangenheit.
Ob es nun um Hautfarbe, Krankheit
oder all die anderen sozialen Übel geht,
die Innovation dessen,
was Philanthropie erreichen kann,
und zwar so schnell,
dass, wenn es funktioniert,
die Regierung dahinter stehen
und es verstärken kann.
Wir brauchen weiß Gott Lösungen,
wir brauchen diese Art
von Hoffnung und Fortschritt,
die hohe Erwartungen wecken
und sehr schwierige Probleme lösen werden.
CA: Die meisten Philanthropen, selbst
die besten unter ihnen, tun sich schwer,
jedes Jahr mehr als etwa ein Prozent
ihres Nettovermögens zu spenden,
und dabei haben die
reichsten Menschen der Welt
oft Zugang zu großartigen
Anlagemöglichkeiten.
Viele von ihnen erwirtschaften
ein Vermögenswachstum
von 7 bis 10 Prozent plus pro Jahr.
Ist es nicht so, um eine
echte Chance zu haben,
die Hälfte seines Vermögens
zu verschenken,
muss man planen, jährlich 5, 6, 7, 8,
10 Prozent seines
Nettovermögens zu spenden?
Ist das nicht die Logik dessen,
was passieren sollte?
BG: Ja, es gibt Leute wie Chuck Feeney,
die mit gutem Beispiel vorangehen
und sein ganzes Geld verschenkt haben.
Sogar Melinda und ich sprechen darüber,
sollten wir unsere Rate erhöhen?
Wie gesagt, wir haben
auf der Investitionsseite
durch verschiedene Dinge
sehr viel Glück gehabt.
Die Tech-Unternehmen haben sich
im Allgemeinen gut entwickelt,
sogar in diesem Jahr,
was in großem Kontrast zu dem steht,
was in der Welt vor sich geht.
Ich denke, man erwartet von uns,
dass wir das Tempo beschleunigen
und es gibt einen Grund
zur Beschleunigung.
Der Regierung werden viele Dinge entgehen.
Zwar gibt es tonnenweise Regierungsgelder,
aber zu helfen sie richtig einzusetzen
und Orte zu erreichen,
an denen es nicht anders geht.
Wenn Menschen bereit sind,
für Entwicklungsländer zu spenden,
die haben keine Regierungen,
die Schecks in Höhe von 15 Prozent
des BIP ausstellen können.
Dort ist das Leid im Großen und Ganzen,
allein der wirtschaftliche Kram,
abgesehen von der Pandemie, ist tragisch.
Es handelt sich um
einen Rückschlag von fünf Jahren,
was das Vorankommen
dieser Länder betrifft,
und in einigen wenigen Fällen
ist es hart genug,
dass sogar die Stabilität
des Landes selbst gefährdet ist.
CA: Nun, Bill, ich bin
beeindruckt von dem,
was Sie und Melinda geleistet haben.
Ihr geht diesen schmalen Pfad,
auf dem ihr versucht,
so viele verschiedene Probleme zu lösen,
und die Zeit, die ihr für die Verbesserung
der Welt insgesamt investiert,
und auf jeden Fall die Geldsumme
und die Leidenschaft,
die ihr da reinsteckt --
das ist ziemlich großartig,
und ich bin Ihnen wirklich dankbar,
dass Sie sich Zeit für uns genommen haben.
Vielen Dank
Ehrlich gesagt werden eure Fähigkeiten
und Ressourcen für den Rest dieses Jahres
mehr denn je gebraucht,
also viel Glück.
BG: Vielen Dank.
Es macht Spaß, ich bin optimistisch,
vielen Dank, Chris.
Κρις Άντερσον: Καλώς ήλθες, Μπιλ Γκέιτς.
Μπιλ Γκέιτς: Σ' ευχαριστώ.
ΚΑ: Χαίρομαι που είσαι μαζί μας Μπιλ.
Περίπου πριν τρεις μήνες περίπου
συζητήσαμε στο TED
για αυτή την πανδημία,
και τότε, νομίζω λιγότεροι από --
νομίζω στα τέλη Μαρτίου --
τότε, λιγότεροι από 1.000
άνθρωποι είχαν πεθάνει στις ΗΠΑ
και λιγότεροι από 20.000 παγκοσμίως.
Τώρα τα νούμερα είναι περίπου
128.000 θάνατοι στις ΗΠΑ
και περισσότεροι από
μισό εκατομμύριο παγκοσμίως
σε διάρκεια τριών μηνών.
Σε τρεις μήνες.
Ποια είναι η διάγνωσή σου
για τον υπόλοιπο χρόνο;
Εξετάζεις πολλά μοντέλα.
Ποια κατά τη γνώμη σου είναι
τα καλύτερα και τα χειρότερα σενάρια;
ΜΓ: Δυστυχώς, τo εύρος των σεναρίων
είναι αρκετά μεγάλο,
και καθώς μπαίνουμε και στο φθινόπωρο,
θα μπορούσαμε να έχουμε
ποσοστά θανάτου ισοδύναμα
με τα χειρότερα που είχαμε
στην περίοδο του Απριλίου.
Αν μολυνθούν πολλά νέα παιδιά,
τελικά, θα μολύνουν πάλι
μεγαλύτερους σε ηλικία,
οπότε ο ιός θα εισχωρήσει
στους οίκους ευγηρίας,
στα καταφύγια αστέγων,
μέρη στα οποία είχαμε πολλούς θανάτους.
Η πορεία της καινοτομίας,
που πιθανότατα θα θίξουμε στη συζήτηση --
διαγνωστικά, θεραπευτικά, εμβόλια --
υπάρχει αρκετή πρόοδος εκεί,
αλλά τίποτα που θα αλλάξει
ουσιαστικά το γεγονός
ότι αυτό το φθινόπωρο στις ΗΠA
η κατάσταση πιθανόν θα είναι αρκετά κακή,
και αυτό είναι χειρότερο απ' ό,τι
θα περίμενα πριν από έναν μήνα,
ο βαθμός με τον οποίο επιστρέφουμε
σε υψηλή κινητικότητα,
μη φορώντας μάσκες,
και τώρα ο ιός στην πραγματικότητα
έχει εισχωρήσει σε πολλές πόλεις
που δεν είχε εισχωρήσει
πριν σε σημαντικό βαθμό,
οπότε θα είναι μια πρόκληση.
Δεν υπάρχει περίπτωση να φτάσουμε αρκετά
κάτω από τον τρέχοντα ρυθμό θανάτων,
που είναι περίπου 500 θάνατοι την ημέρα,
αλλά υπάρχει σημαντικός
κίνδυνος να φτάσουμε ξανά
σε έως και 2.000 την ημέρα
που είχαμε πριν,
γιατί δεν τηρούμε τις αποστάσεις,
την αλλαγή συμπεριφοράς,
στον βαθμό που τα τηρούσαμε
τον Απρίλιο και τον Μάιο.
Και γνωρίζουμε ότι αυτός ο ιός
είναι κάπως εποχιακός,
έτσι ώστε ο ρυθμός της
εξάπλωσης της μόλυνσης,
λόγω της θερμοκρασίας, υγρασίας,
μεγαλύτερης παραμονής
σε εσωτερικούς χώρους,
θα χειροτερεύει καθώς
θα μπαίνουμε στο φθινόπωρο.
ΚΑ: Υπάρχουν λοιπόν σενάρια που στις ΗΠΑ,
πχ, αν κάνουμε παρέκταση
των αριθμών στο μέλλον,
θα καταλήξουμε σε περισσότερους
από 250.000 θανάτους, πιθανόν,
ακόμα και φέτος
αν δεν είμαστε προσεκτικοί,
και παγκοσμίως, υποθέτω
ότι ο αριθμός των νεκρών
θα μπορούσε, μέχρι το τέλος της χρονιάς
να είναι και εκατομμύρια.
Υπάρχουν αποδείξεις ότι
οι πιο ζεστές θερμοκρασίες το καλοκαίρι
στην πραγματικότητα μας βοήθησαν;
ΜΓ: Δεν είναι απόλυτα βέβαιο,
αλλά σίγουρα, το μοντέλο του Ινστιτούτου
Μετρήσεων και Αξιολόγησης Υγείας (ΙΗΜΕ)
ήθελε να χρησιμοποιήσει την εποχή,
με τη θερμοκρασία και την υγρασία,
για να προσπαθεί να εξηγήσει γιατί
ο Μάιος δεν ήταν χειρότερος απ' ό,τι ήταν.
Και καθώς βγήκαμε έξω
και αυξήθηκε η κινητικότητα,
τα μοντέλα περίμεναν να έχουμε
περισσότερα κρούσματα και θανάτους,
και το μοντέλο συνέχιζε να θέλει να πει,
«Αλλά πρέπει να χρησιμοποιήσω
αυτήν την εποχικότητα
για να υπολογίσω γιατί
ο Μάιος δεν ήταν χειρότερος,
γιατί ο Ιούνιος δεν ήταν
χειρότερος απ' ό,τι ήταν».
Και βλέπουμε στο Νότιο Ημισφαίριο,
όπως στη Βραζιλία,
που είναι στην αντίθετη εποχή,
τώρα όλη η Νότια Αμερική
έχει μια τεράστια επιδημία.
Η Νότια Αφρική έχει μια πολύ
γρήγορα αναπτυσσόμενη επιδημία.
Ευτυχώς, η Αυστραλία και η Νέα Ζηλανδία,
οι τελευταίες χώρες στο νότιο ημισφαίριο,
έχουν πολύ λίγα κρούσματα,
και παρόλο που το καταπολεμούν ασταμάτητα,
λένε, «Ω, έχουμε 10 κρούσματα,
είναι μεγάλη υπόθεση,
ας το αντιμετωπίσουμε».
Έτσι είναι από αυτές τις καταπληκτικές
χώρες που κατέβασαν νούμερα τόσο χαμηλά
όπου τα τεστ, η καραντίνα και η ιχνηλάτηση
τους κρατάει τα νούμερα
πολύ κοντά στο μηδέν.
ΚΑ: Βοηθήθηκαν ίσως
από την πιο εύκολη απομόνωση,
και από τη μικρότερη πυκνότητα πληθυσμού,
Πάντως, εφαρμόστηκαν
έξυπνες πολιτικές εκεί.
ΜΓ: Ναι, όλα είναι τόσο εκθετικά
όπου με λίγη καλή δουλειά
έχουμε σημαντικό αποτέλεσμα.
Δεν είναι ένα γραμμικό παιχνίδι.
Ξέρεις, η ιχνηλάτηση επαφών,
με τον αριθμό των κρουσμάτων
που έχουμε στις ΗΠΑ,
είναι εξαιρετικά σημαντικό να γίνεται
αλλά δεν θα σε επαναφέρει στο μηδέν.
Θα σε βοηθήσει να μείνεις χαμηλά
αλλά είναι πολύ δύσκολο
να αντιμετωπιστεί.
ΚΑ: Εντάξει, οπότε τον Μάιο
και τον Ιούνιο στις ΗΠΑ,
οι αριθμοί ήταν ελαφρώς καλύτεροι
απ' ό,τι πρόβλεψαν κάποια μοντέλα,
και υποτίθεται ότι μπορεί να οφείλεται
εν μέρει στον ζεστό καιρό.
Τώρα βλέπουμε, πραγματικά,
θα το περιέγραφες
ως κάποιες ανησυχητικές αυξήσεις
σε κρούσματα στις ΗΠΑ;
ΜΓ: Σωστά, είναι --
Για παράδειγμα,
στην περιοχή της Νέας Υόρκης,
τα κρούσματα συνεχίζουν
κάπως να μειώνονται,
αλλά σε άλλα μέρη της χώρας,
κυρίως τον Νότο αυτήν τη στιγμή,
έχουμε αυξήσεις που
αντισταθμίζουν αυτές τις μειώσεις,
και έχουμε ποσοστά
θετικών τεστ στους νέους
που είναι πραγματικά υψηλότερα
από αυτά που είδαμε
ακόμη και σε μερικές
από τις πιο δύσκολες περιοχές.
Και έτσι, σαφώς, υπάρχει μεγαλύτερη
αύξηση κινητικότητας στους νέους
απ' ό,τι σε άτομα μεγαλύτερης ηλικίας,
έτσι η ηλικιακή δομή
είναι τώρα πολύ νεαρή,
αλλά λόγω των νοικοκυριών πολλών γενεών,
των ανθρώπων που
εργάζονται σε γηροκομεία,
δυστυχώς, αυτό θα επιβαρύνει ξανά,
τόσο η χρονική καθυστέρηση
όσο και η μετάδοση, τους ηλικιωμένους,
θα αρχίσει να ανεβάζει το ποσοστό θανάτων,
που είναι χαμηλά --
πολύ χαμηλότερα από 2.000
σε περίπου 500 τώρα.
ΚΑ: Και συμβαίνει αυτό εν μέρει επειδή
υπάρχει καθυστέρηση τριών εβδομάδων
μεταξύ αριθμών κρουσμάτων
και αριθμών θανάτου;
Και επίσης, ίσως, εν μέρει επειδή
υπήρξαν κάποιες
αποτελεσματικές παρεμβάσεις,
και βλέπουμε την πιθανότητα
το συνολικό ποσοστό θνητότητας
να μειώνεται πραγματικά λίγο
τώρα που έχουμε αποκτήσει
κάποια επιπλέον γνώση;
ΜΓ: Ναι, σίγουρα το ποσοστό
θνητότητας είναι πάντα χαμηλότερο
όταν δεν είμαστε υπερφορτωμένοι.
Και έτσι η Ιταλία,
όταν ήταν υπερφορτωμένη,
η Ισπανία, ακόμη
και η Νέα Υόρκη στην αρχή,
σίγουρα η Κίνα,
εκεί δεν μπορούσες
να παράσχεις ούτε τα βασικά,
όπως οξυγόνο και άλλα.
Μια μελέτη που χρηματοδότησε
το ίδρυμά μας στο Ηνωμένο Βασίλειο
βρήκε ότι το μόνο πράγμα
εκτός από το Remdesivir
που είναι ένα αποδεδειγμένο
θεραπευτικό σκεύασμα,
που είναι η δεξαμεθαζόνη,
αυτό σε σοβαρούς ασθενείς,
επιφέρει περίπου 20% μείωση των θανάτων,
και υπάρχει ακόμα σημαντική
πληροφόρηση για αυτά τα θέματα.
Ξέρετε, η υδροξυχλωροκίνη
δεν έδειξε ποτέ θετικά δεδομένα,
οπότε αυτό έχει ουσιαστικά τελειώσει.
Υπάρχουν ακόμη μερικές
δοκιμές σε εξέλιξη,
αλλά ο κατάλογος
των πραγμάτων που δοκιμάζονται,
συμπεριλαμβανομένων, τελικά,
των μονοκλωνικών αντισωμάτων,
θα έχουμε μερικά επιπλέον
εργαλεία για το φθινόπωρο.
Οπότε όταν μιλάμε για ποσοστά θανάτου,
τα καλά νέα είναι, κάποιες
καινοτομίες που έχουμε ήδη,
και θα έχουμε περισσότερες
ακόμη και το φθινόπωρο.
Πρέπει να αρχίσουμε να έχουμε
μονοκλωνικά αντισώματα,
που είναι το μοναδικό θεραπευτικό σκεύασμα
το οποίο με ενθουσιάζει περισσότερο.
ΚΑ: Βασικά θα σου ζητήσω να μου πεις λίγο
περισσότερα γι' αυτό σε ένα δευτερόλεπτο,
αλλά απλώς συνοψίζοντας
για τα ποσοστά θανάτου:
σε ένα λειτουργικό σύστημα υγείας,
πάρε τις ΗΠΑ όταν οι χώροι
δεν είναι υπερβολικά γεμάτοι,
ποιος νομίζεις ότι θα είναι ο τρέχων
ρυθμός θνητότητας κατά προσέγγιση,
σαν ποσοστό επί του
συνόλου των κρουσμάτων;
Μήπως είμαστε κάτω
από το ένα τοις εκατό, ίσως;
ΜΓ: Αν εντόπιζες όλα τα κρούσματα, ναι,
είμαστε πολύ κάτω από το ένα τοις εκατό.
Οι άνθρωποι διαφωνούν, ξέρεις, 0,4, 0,5.
Μόλις συνυπολογίσεις τους ασυμπτωματικούς,
πιθανότατα είναι κάτω από 0,5,
και αυτά είναι καλά νέα.
Αυτή η ασθένεια θα μπορούσε να ήταν
μια ασθένεια του πέντε τοις εκατό.
Η δυναμική μετάδοσης αυτής της ασθένειας
είναι πιο δύσκολη από ό,τι ακόμη
και οι ειδικοί είχαν προβλέψει.
Η ποσότητα της προ-συμπτωματικής
και ασυμπτωματικής εξάπλωσης
και το γεγονός ότι δεν είναι ο βήχας,
που θα μπορούσες
να τον παρατηρήσεις, «Βήχω»--
οι περισσότερες αναπνευστικές
ασθένειες σε κάνουν να βήχεις.
Αυτή, στα αρχικά στάδια, δεν έχει βήχα,
είναι τραγούδι, γέλιο, ομιλία,
στην πραγματικότητα, ειδικά
για τους υπερ-διασκορπιστές,
άτομα με πολύ υψηλό ιικό φορτίο,
είναι αιτίες που εξαπλώνεται,
και αυτό είναι αρκετά καινούργιο,
και έτσι ακόμη και οι ειδικοί ομολογούν
ότι, «Αυτό πραγματικά μας εξέπληξε».
Η ποσότητα της ασυμπτωματικής εξάπλωσης
και το γεγονός ότι
δεν υπάρχει το στοιχείο του βήχα,
δεν είναι ένα σημαντικό σύμπτωμα
όπως στη γρίπη ή τη φυματίωση.
ΚΑ: Ναι, είναι ένας
διαβολικά πονηρός ιός.
Εννοώ, πόσο είναι αυτή
η ασυμπτωματική μετάδοση
ως ποσοστό της συνολικής μετάδοσης;
Έχω ακούσει αριθμούς πως θα μπορούσε
το μισό όλων των μεταδόσεων
να είναι βασικά προ-συμπτωματικό.
ΜΓ: Ναι, αν μετρήσεις
τους προ-συμπτωματικούς,
τότε οι περισσότερες μελέτες δείχνουν
ότι είναι περίπου στο 40 τοις εκατό,
και επίσης έχουμε ασυμπτωματικούς.
Η ποσότητα του ιού που δέχεσαι
στην άνω αναπνευστική περιοχή
έχει αποσυνδεθεί κάπως.
Μερικοί άνθρωποι έχουν πολύ εδώ
και πολύ λίγο στους πνεύμονές τους,
και αυτό που φτάνει στους πνεύμονές
προκαλεί τα πραγματικά κακά συμπτώματα -
και σε άλλα όργανα,
αλλά κυρίως στους πνεύμονες --
και τότε είναι που αναζητάς θεραπεία.
Και έτσι η χειρότερη περίπτωση
όσον αφορά τη διάδοση
είναι κάποιος να έχει πολύ
στην ανώτερη αναπνευστική οδό
αλλά σχεδόν καθόλου στους πνεύμονές του,
οπότε δεν αναζητά φροντίδα.
ΚΑ: Σωστά.
Οπότε εάν προσθέσεις τους ασυμπτωματικούς
στους προ-συμπτωματικούς,
βρίσκεις ότι πάνω από
το 50 τοις εκατό της μετάδοσης
προέρχεται ουσιαστικά
από άτομα χωρίς συμπτώματα;
ΜΓ: Ναι, η μετάδοση είναι
πιο δύσκολο να μετρηθεί.
Ξέρεις, έχουμε κάποιες
εστίες μόλυνσης και άλλα,
αλλά υπάρχει ένα τεράστιο
ερώτημα με το εμβόλιο:
Εκτός από το να αποτρέψει να αρρωστήσεις,
που είναι αυτό που θα δείξουν οι δοκιμές,
θα αποτρέψει επίσης κάποιον
από το να γίνει μολυντής;
ΚΑ: Αυτό το εμβόλιο,
είναι μια τόσο σημαντική
ερώτηση, ας έρθουμε σε αυτό.
Αλλά πριν πάμε εκεί,
κάποιες άλλες εκπλήξεις
τους τελευταίους δύο μήνες
που έχουμε μάθει γι' αυτόν τον ιό
που πραγματικά επηρεάζουν
πώς πρέπει να ανταποκριθούμε σε αυτόν;
ΜΓ: Ακόμα δεν μπορούμε να εντοπίσουμε
τα χαρακτηριστικά των υπερμεταδοτών
όσον αφορά στο προφίλ τους,
και μπορεί να μη μπορέσουμε ποτέ.
Αυτό μπορεί να είναι αρκετά τυχαίο.
Αν μπορούσες να τους αναγνωρίσεις,
είναι υπεύθυνοι για
την πλειονότητα της μετάδοσης,
είναι μερικοί άνθρωποι
που έχουν πολύ υψηλό ιικό φορτίο.
Δυστυχώς, δεν το έχουμε καταφέρει.
Αυτός ο τρόπος μετάδοσης,
αν βρίσκεσαι σε ένα δωμάτιο
και κανείς δεν μιλάει,
υπάρχει πολύ λιγότερη μετάδοση.
Αυτό συμβαίνει εν μέρει επειδή,
αν και μπορεί να μεταδοθεί στα αεροπλάνα,
είναι λιγότερο από ό,τι θα περίμενε κανείς
μόνο από την άποψη
των μέτρων εγγύτητας και χρόνου,
γιατί σε αντίθεση, ας πούμε,
με μια χορωδία ή σε ένα εστιατόριο,
δεν εκπνέεις μιλώντας δυνατά
τόσο όσο σε άλλα εσωτερικά περιβάλλοντα.
ΚΑ: Τι πιστεύεις για την ηθική
κάποιου που θα μπει σε αεροπλάνο
και θα αρνηθεί να φορέσει μάσκα;
ΜΓ: Εάν είναι δικό του το αεροπλάνο,
δεν υπάρχει πρόβλημα.
Αν υπάρχουν και άλλοι
άνθρωποι στο αεροπλάνο,
αυτό θα έθετε σε κίνδυνο
αυτούς τους άλλους ανθρώπους.
ΚΑ: Νωρίς στην πανδημία,
ο ΠΟΥ δεν συμβούλεψε
τους ανθρώπους να φορούν μάσκες.
Ανησυχούσαν ότι θα τις στερούνταν
οι πάροχοι υγειονομικών υπηρεσιών.
Αναδρομικά, ήταν αυτό
ένα φοβερό λάθος που έκαναν;
ΜΓ: Ναι.
Όλοι οι ειδικοί αισθάνονται
άσχημα που η αξία των μασκών --
που συνδέεται κάπως
με τους ασυμπτωματικούς,
αν οι άνθρωποι ήταν πολύ συμπτωματικοί,
όπως στον Έμπολα,
τότε το ξέρεις και απομονώνεις,
και έτσι δεν χρειάζεσαι κάτι σαν μάσκα.
Η αξία των μασκών,
το γεγονός ότι οι ιατρικές μάσκες
ήταν μια διαφορετική αλυσίδα εφοδιασμού
από τις κανονικές μάσκες,
άρα θα μπορούσαμε να αυξήσουμε
την παραγωγή κανονικών μασκών εύκολα,
το γεγονός ότι θα σταματούσε
αυτό την προ-συμπτωματική,
την ασυμπτωματική μετάδοση,
είναι λάθος.
Αλλά δεν είναι συνωμοσία.
Είναι κάτι που τώρα, ξέρουμε περισσότερο.
Και ακόμη και τώρα, το ποσοστό
λάθους στην ωφέλεια της μάσκας
είναι υψηλότερο από ό,τι
θα θέλαμε να παραδεχτούμε,
αλλά είναι μια σημαντική ωφέλεια.
ΚΑ: Εντάξει, τώρα θα κάνω
μερικές ερωτήσεις
από την κοινότητα.
Ας τα δούμε.
Τζιμ Πιτόβσκι,
«Πιστεύετε ότι οι προσπάθειες
επανέναρξης στις ΗΠΑ ήταν πρόωρες,
και αν ναι, τι μέτρα πρέπει
να πάρουν οι ΗΠΑ
για να αντιμετωπίσουν
υπεύθυνα αυτήν την πανδημία;»
ΜΓ: Για το ερώτημα για το πώς
μπορούμε να αντισταθμίσουμε
τα οφέλη, ας πούμε, της
λειτουργίας του σχολείου
με τον κίνδυνο να αρρωστήσουν
οι άνθρωποι επειδή πηγαίνουν στο σχολείο,
αυτές είναι πολύ δύσκολες ερωτήσεις
που δεν νομίζω ότι μπορεί να πει κάποιος,
«Θα σας πω πώς να κάνετε
όλες αυτές τις αντισταθμίσεις».
Η συνειδητοποίηση του τόπου μετάδοσης,
και το γεγονός ότι οι νέοι
πράγματι μολύνονται
και αποτελούν μέρος της αλυσίδας
μετάδοσης πολλαπλών γενεών,
πρέπει να το δηλώσουμε ξεκάθαρα.
Αν λάβουμε υπόψη μόνο
την πλευρά της υγείας,
ανοίξαμε πιο ελεύθερα από όσο έπρεπε.
Το άνοιγμα αυτό, από
την άποψη της ψυχικής υγείας
και της αναζήτησης φυσιολογικών ιατρικών
βοηθημάτων όπως εμβόλια ή άλλη φροντίδα,
υπάρχουν οφέλη.
Νομίζω ότι μερικά από τα ανοίγματα μας
δημιούργησαν μεγαλύτερο
κίνδυνο παρά όφελος.
Άνοιγμα των μπαρ τόσο γρήγορα
ξέρετε, είναι αυτό κρίσιμο
για την ψυχική υγεία;
Μάλλον όχι.
Δεν νομίζω λοιπόν ότι ήμασταν
τόσο επιλεκτικοί στο άνοιγμα
όσο είμαι σίγουρος, ότι καθώς το μελετάμε,
θα συνειδητοποιήσουμε ότι κάποια πράγματα
δεν θα έπρεπε να τα έχουμε
ανοίξει τόσο γρήγορα.
Αλλά τότε έχεις κάτι σαν το σχολείο,
όπου ακόμη και καθώς
καθόμαστε εδώ σήμερα,
το ακριβές σχέδιο, ας πούμε,
για τα σχολεία της πόλης για το φθινόπωρο,
δεν θα επέλεγα μια απόλυτη άποψη
για τις αντισταθμίσεις που
συσχετίζονται με αυτό το θέμα.
Υπάρχουν τεράστια οφέλη αν αφήσουμε
αυτά τα παιδιά να πάνε στο σχολείο,
και πώς αξιολογείτε τον κίνδυνο;
Εάν βρίσκεστε σε μια πόλη
χωρίς πολλά κρούσματα,
θα έλεγα μάλλον ότι υπάρχει όφελος.
Αυτό σημαίνει ότι
θα μπορούσατε να εκπλαγείτε.
Τα κρούσματα θα μπορούσαν να εμφανιστούν
και έπειτα θα έπρεπε να το αλλάξετε,
που δεν είναι εύκολο.
Αλλά νομίζω ότι σε όλη
την επικράτεια των ΗΠΑ,
θα υπάρξουν μέρη όπου αυτό
δεν θα είναι καλό αντιστάθμισμα.
Οπότε σχεδόν κάθε
διάσταση της ανισότητας,
έχει επιδεινωθεί από αυτήν την ασθένεια:
ο τύπος εργασίας, η σύνδεση στο διαδίκτυο,
η ικανότητα του σχολείου σας
να κάνει διαδικτυακή μάθηση.
Οι υπάλληλοι γραφείου, οι άνθρωποι
ντρέπονται να το παραδεχτούν,
μερικοί από αυτούς είναι πιο παραγωγικοί
και απολαμβάνουν την ευελιξία
που έχει δημιουργήσει η τηλεργασία,
και αυτό σε κάνει να νιώθεις απαίσια
όταν γνωρίζεις ότι πολλοί άνθρωποι
υποφέρουν με πολλούς τρόπους,
συμπεριλαμβανομένων των παιδιών τους
που δεν πηγαίνουν στο σχολείο.
ΚΑ: Πράγματι. Ας πάμε
στην επόμενη ερώτηση.
[Ναταλί Μουνυαμπέντα]
«Για εμάς στη Ρουάντα,
πρώιμες πολιτικές παρέμβασης
έχουν κάνει τη διαφορά.
Σε αυτό το σημείο, ποιες πολιτικές
παρέμβασης προτείνετε για τις ΗΠΑ τώρα;»
Μπιλ, ονειρεύομαι την ημέρα
που θα διοριστείς τσάρος του κορωνοΪου
με εξουσία να μιλήσεις
πραγματικά στο κοινό.
Τι θα έκανες:
ΜΓ: Λοιπόν, τα εργαλεία καινοτομίας
είναι ο τομέας που εγώ
και το ίδρυμα έχουμε πιθανώς
τη μεγαλύτερη πραγματογνωμοσύνη.
Είναι σαφές ότι ορισμένες
από τις πολιτικές για το άνοιγμα
ήταν υπερβολικά γενναιόδωρες,
αλλά νομίζω ότι όλοι θα μπορούσαν
να συμμετάσχουν σε αυτό.
Χρειαζόμαστε ηγεσία
που να παραδεχτεί ότι εξακολουθούμε
να έχουμε ένα τεράστιο πρόβλημα εδώ
και να μην το μετατρέψει
σε σχεδόν πολιτικό θέμα
του τύπου, «Δεν είναι εξαιρετικό
αυτό που κάναμε;»
Όχι, δεν είναι εξαιρετικό,
αλλά υπάρχουν πολλοί άνθρωποι,
συμπεριλαμβανομένων των ειδικών --
υπάρχουν πολλά που δεν κατάλαβαν,
και όλοι επιθυμούν μια εβδομάδα νωρίτερα,
όποια ενέργεια κι αν έκαναν,
να την είχαν κάνει μια εβδομάδα νωρίτερα.
Τα εργαλεία καινοτομίας,
αυτό είναι το έργο του ιδρύματος
σχετικά με αντισώματα, εμβόλια,
έχουμε πραγματογνωμοσύνη σε βάθος,
και είναι εκτός του ιδιωτικού τομέα,
οπότε έχουμε μια κάπως ουδέτερη ικανότητα
να συνεργαζόμαστε με όλες τις κυβερνήσεις
και τις εταιρείες που θα επιλεγούν.
Ιδιαίτερα στα προϊόντα οριακού κέρδους,
ποιο θα πρέπει να πάρει τους πόρους;
Δεν υπάρχει προηγούμενο
στην αγορά για αυτό.
Οι ειδικοί πρέπει να πουν, «Εντάξει,
αυτό το αντίσωμα αξίζει να παραχθεί.
Αυτό το εμβόλιο αξίζει να παρασκευαστεί»,
επειδή έχουμε πολύ περιορισμένη δυνατότητα
παρασκευής και για τα δύο αυτά πράγματα,
και θα είναι διεπιχειρησιακή διαδικασία,
κάτι που δεν συμβαίνει ποτέ συνήθως,
όπου μια εταιρεία το εφευρίσκει
και μετά χρησιμοποιούνται
οι μονάδες παραγωγής πολλών εταιρειών
για να επιτευχθεί η μέγιστη κλίμακα
της καλύτερης επιλογής.
Οπότε θα συντόνιζα αυτά τα πράγματα,
αλλά χρειαζόμαστε έναν ηγέτη
που θα μας κρατά ενημερωμένους,
που θα είναι ρεαλιστής
και που θα μας υποδεικνύει
τη σωστή συμπεριφορά,
εκτός από την καθοδήγηση
της πορείας της καινοτομίας.
ΚΑ: Θέλω να πω, πρέπει
να είσαι εξαιρετικός διπλωμάτης
για να ξέρεις πώς να μιλήσεις
για αυτά τα πράγματα.
Oπότε κατανοώ, σχεδόν, τη δυσκολία εδώ.
Αλλά θέλω να πω, μιλάτε τακτικά
με τον Άντονι Φάουτσι,
ο οποίος είναι μια σοφή
φωνή για αυτό το θέμα
κατά τη γνώμη των
περισσότερων ανθρώπων.
Αλλά σε ποιο βαθμό είναι
απλά μπλοκαρισμένος;
Δεν του επιτρέπεται
να παίξει τον πλήρη ρόλο
που θα μπορούσε να παίξει
σε αυτήν την περίσταση.
ΜΓ: Ο Δρ Φάουτσι εμφανίστηκε όπου
του επιτράπηκε να έχει λίγο δημόσιο χρόνο,
και παρόλο που έλεγε
πράγματα που είναι ρεαλιστικά,
το κύρος του έχει κολλήσει.
Μπορεί να μιλήσει δημόσια
με αυτόν τον τρόπο.
Τυπικά, τα Κέντρα Ελέγχου Νοσημάτων
θα έπρεπε να ήταν η κύρια φωνή εδώ.
Δεν είναι απολύτως απαραίτητο,
αλλά σε προηγούμενες κρίσεις υγείας,
αφήνεις τους ειδικούς μέσα
στα Κέντρα Ελέγχου Νοσημάτων
να είναι αυτή η φωνή.
Είναι εκπαιδευμένοι
να κάνουν αυτά τα πράγματα,
οπότε είναι λίγο ασυνήθιστο εδώ
πόσο χρειάστηκε να βασιστούμε στον Φάουτσι
σε αντίθεση με τα Κέντρα
Ελέγχου Νοσημάτων.
Πρέπει να είναι ο Φάουτσι,
ο οποίος είναι ένας λαμπρός ερευνητής,
τόσο έμπειρος, ιδιαίτερα στα εμβόλια.
Κατά κάποιο τρόπο, έχει καταλήξει,
να παίρνει τις γενικές συμβουλές
εννοώ τις επιδημιολογικές συμβουλές
και να τις εξηγεί με τον σωστό τρόπο,
όπου θα παραδεχτεί, «Εντάξει, μπορεί
να έχουμε μια οπισθοδρόμηση εδώ,
και γι' αυτό πρέπει
να συμπεριφερθούμε έτσι».
Αλλά είναι φανταστικό το γεγονός
ότι η φωνή του έχει αφεθεί να ακουστεί.
ΚΑ: Μερικές φορές.
Ας δούμε την επόμενη ερώτηση.
Νίνα Γκρέγκορι, «Πώς σκοπεύετε
εσύ και το ίδρυμά σου
να αντιμετωπίσετε τα ηθικά ζητήματα
σχετικά με το ποιες χώρες
θα πάρουν πρώτα το εμβόλιο,
υποθέτοντας ότι βρίσκετε ένα;»
Και ίσως, Μπιλ, είναι η κατάλληλη στιγμή
για να μιλήσουμε ακριβώς για το πού
βρίσκεται η αναζήτηση του εμβολίου
και ποια είναι τα βασικά πράγματα
που πρέπει να σκεφτόμαστε όλοι
καθώς παρακολουθούμε
τα νέα σχετικά με αυτό.
ΜΓ: Υπάρχουν τρία εμβόλια που είναι,
εάν λειτουργούν, είναι τα πρώτα:
το Moderna, το οποίο, δυστυχώς,
δεν θα κλιμακωθεί πολύ εύκολα,
οπότε αν αυτό λειτουργήσει,
θα είναι ως επί το πλείστον
κάτι στοχευμένο στις ΗΠΑ.
μετά είναι το AstraZeneca,
το οποίο προέρχεται από την Οξφόρδη.
και το Johnson and Johnson.
Αυτά είναι τα τρία πρώτα.
Και έχουμε δεδομένα για τα ζώα
που φαίνονται δυνητικά καλά
αλλά όχι καθοριστικά,
ιδιαίτερα αν θα λειτουργήσει
στους ηλικιωμένους,
και θα έχουμε ανθρώπινα δεδομένα
τους επόμενους μήνες.
Αυτά τα τρία θα ελεγχθούν για
την ασφάλεια και την αποτελεσματικότητα.
Δηλαδή, θα είμαστε σε θέση
να τα παρασκευάσουμε,
αν και όχι όσο θέλουμε.
Θα μπορέσουμε να τα παρασκευάσουμε
πριν από το τέλος του έτους.
Αν η Φάση Τρία θα πετύχει
και αν θα ολοκληρωθεί
πριν από το τέλος του έτους,
δεν θα ήμουν τόσο αισιόδοξος.
Στη Φάση Τρία είναι που πρέπει πραγματικά
να εξετάσουμε όλα τα προφίλ
ασφαλείας και αποτελεσματικότητας,
αλλά αυτά θα ξεκινήσουν.
Μετά υπάρχουν τέσσερα ή πέντε εμβόλια
που χρησιμοποιούν
διαφορετικές προσεγγίσεις
που ίσως είναι τρεις
ή τέσσερις μήνες πίσω:
Novavax, Sanofi, Merck.
Και έτσι χρηματοδοτούμε την εργοστασιακή
δυνατότητα για πολλά από αυτά --
μερικές περίπλοκες διαπραγματεύσεις
διεξάγονται αυτήν τη στιγμή
γι' αυτόν τον λόγο --
για να βρούμε εργοστάσια
που θα λειτουργούν αποκλειστικά
στις φτωχότερες χώρες,
αυτές που ονομάζονται
χαμηλού και μεσαίου εισοδήματος.
Και στα πολύ επεκτάσιμα σκευάσματα
που περιλαμβάνουν το AstraZeneca
και το Johnson and Johnson,
θα επικεντρωθούμε σε αυτά,
αυτά που είναι φθηνά
και μπορείς να φτιάξεις
ένα μόνο εργοστάσιο
για να κάνεις 600 εκατομμύρια δόσεις.
Υπάρχει δυνατότητα για έναν αριθμό
παρασκευής εμβολίων.
Δεν βλέπω τίποτα
πριν από το τέλος του έτους.
Αυτή είναι πραγματικά
η καλύτερη περίπτωση,
υπάρχουν μόνο λίγα σκευάσματα τώρα,
που, συνήθως, έχουν υψηλά
ποσοστά αποτυχίας.
ΚΑ: Μπιλ, είναι αλήθεια
ότι εάν εσύ και το ίδρυμά σου
δεν είχατε εμπλακεί ενεργά
η δυναμική της αγοράς πιθανότατα
θα οδηγούσε σε μια κατάσταση
όπου, μόλις εμφανιζόταν
ένα υποσχόμενο υποψήφιο εμβόλιο,
οι πλουσιότερες χώρες θα
άρπαζαν, και θα απορροφούσαν
όλο το διαθέσιμο αρχικό απόθεμα --
χρειάζεται κάποιος χρόνος
για την παρασκευή των εμβολίων,
και δεν θα υπήρχε τίποτα
για τις φτωχότερες χώρες --
αλλά αυτό που, ουσιαστικά, κάνετε
δίνοντας κατασκευαστική
εγγυήση και δυνατότητα
σε μερικά από αυτά τα υποψήφια εμβόλια,
κάνετε δυνατό τουλάχιστον μερικές
από τις πρώτες μονάδες εμβολίων
να πάνε σε φτωχότερες χώρες;
Σωστά;
ΜΓ: Δεν είμαστε μόνο εμείς, αλλά ναι,
παίζουμε τον κεντρικό ρόλο σ' αυτό,
μαζί με μια ομάδα που
δημιουργήσαμε, τον CEPI,
τον Συνασπισμό για
την Ετοιμότητα στην Επιδημία,
και οι Ευρωπαίοι ηγέτες
συμφωνούν με αυτό.
Τώρα έχουμε την ειδικότητα
να εξετάσουμε καθένα από τα σκευάσματα
και να πούμε, «Εντάξει πού στον κόσμο,
υπάρχει ένα εργοστάσιο
που έχει την ικανότητα
να το παρασκευάσει;
Σε ποιο πρέπει να βάλουμε
τα πρώτα χρήματα;
Ποια πρέπει να είναι τα ορόσημα
για να μεταφέρουμε τα χρήματα
σε ένα διαφορετικό;»
Επειδή το είδος των στελεχών
του ιδιωτικού τομέα
που πραγματικά καταλαβαίνουν
αυτά τα πράγματα,
μερικοί από αυτούς δουλεύουν για εμάς,
και είμαστε ένας έμπιστος φορέας
για αυτά τα πράγματα,
αναλαμβάνουμε να συντονίσουμε
πολλά από αυτά,
ιδιαίτερα το κομμάτι της παρασκευής.
Συνήθως, θα περιμένατε από τις ΗΠΑ
να το θεωρήσουν αυτό ως παγκόσμιο πρόβλημα
και να συμμετέχουν.
Μέχρι στιγμής, δεν έχει λάβει χώρα
καμία δραστηριότητα σε αυτό το μέτωπο.
Μιλώ με ανθρώπους στο Κογκρέσο
και τη Δημόσια Διοίκηση
για το πότε θα έρθει το επόμενο
νομοσχέδιο ανακούφισης
ότι ίσως το ένα τοις εκατό από αυτό
θα μπορούσε να πάει για τα εργαλεία
που θα βοηθήσουν ολόκληρο τον κόσμο.
Και έτσι είναι δυνατόν,
αλλά είναι ατυχές,
και το κενό που υπάρχει,
ο κόσμος δεν το έχει συνηθίσει,
και πολλοί άνθρωποι παίρνουν πρωτοβουλία,
συμπεριλαμβανομένου του ιδρύματος μας,
για να προσπαθήσουμε
να εφαρμόσουμε μια στρατηγική,
που συμπεριλαμβάνει τις φτωχότερες χώρες,
που θα υποστούν ένα υψηλό ποσοστό
θανάτων και αρνητικών επιπτώσεων,
συμπεριλαμβανομένων των συστημάτων
υγείας τους που θα κατακλυστούν.
Οι περισσότεροι θάνατοι
θα είναι σε αναπτυσσόμενες χώρες,
παρά τους πολυπληθείς θανάτους
που έχουμε δει στην Ευρώπη και τις ΗΠΑ.
ΚΑ: Εύχομαι να μπορούσα
να είμαι μια μύγα στον τοίχο
να ακούω εσένα και τη Μελίντα
να μιλάτε για αυτό,
εξαιτίας όλων των ηθικών ...
«εγκλημάτων», ας πούμε,
που διαπράττονται από ηγέτες
που θα έπρεπε να γνωρίζουν καλύτερα,
Εννοώ, είναι ένα πράγμα
να μην προωθείς το φόρεμα της μάσκας
και άλλο να μην παίξεις κάποιο
ρόλο στη βοήθεια του κόσμου
όταν αντιμετωπίζουμε έναν κοινό εχθρό,
να ανταποκριθούμε ως μία ανθρωπότητα,
και αντ' αυτού...
ξέρεις, να προωθείς μια πραγματικά
απρεπή διαμάχη μεταξύ των εθνών
για παράδειγμα, να πολεμούν
για την απόκτηση εμβολίων.
Αυτό φαίνεται - σίγουρα,
η ιστορία θα το κρίνει σκληρά.
Αυτό είναι πραγματικά αηδές.
Έτσι, δεν είναι; Καλά δεν λέω;
ΜΓ: Κοίτα, δεν είναι
τόσο απόλυτα τα πράγματα.
Οι ΗΠΑ έχουν ρισκάρει
τα περισσότερα χρήματα
για τη χρηματοδότηση της βασικής
έρευνας για αυτά τα εμβόλια
από οποιαδήποτε άλλη χώρα με διαφορά,
και αυτή η έρευνα δεν είναι περιορισμένη.
Δεν υπάρχει, ας πούμε, κάποια ρήτρα
που λέει, «Αν πάρεις τα χρήματά μας,
πρέπει να πληρώσεις
στις ΗΠΑ μια προμήθεια».
Αυτό ισχύει, στον βαθμό
που χρηματοδοτούν την έρευνα,
η έρευνα είναι για όλους.
Η χρηματοδότηση εργοστασίων,
είναι μόνο για τις ΗΠΑ.
Αυτό που το καθιστά δύσκολο είναι ότι
σε κάθε άλλο παγκόσμιο πρόβλημα υγείας,
οι ΗΠΑ οδηγούν αποκλειστικά
την εξάλειψη της ευλογιάς,
οι ΗΠΑ είναι ο αδιαφιλονίκητος ηγέτης
στην εξάλειψη της πολιομυελίτιδας,
με βασικούς συνεργάτες --
τα Κέντρα Ελέγχου Νοσημάτων, τον ΠΟΥ,
το Ρόταρυ, τη Unicef και το ίδρυμά μας.
Οπότε ο κόσμος -- και για τον HIV,
υπό την ηγεσία του Προέδρου Μπους,
αλλά ήταν πολύ δικομματική,
αυτό το σχέδιο που ονομάζεται
PEPFAR ήταν απίστευτο.
Έχει σώσει δεκάδες εκατομμύρια ζωές.
Και έτσι ο κόσμος περίμενε πάντα τις ΗΠΑ
τουλάχιστον να είναι
στην κεφαλή του τραπεζιού,
οικονομικά, στρατηγικά, εντάξει, πώς
βρίσκεις αυτά τα εργοστάσια για τον κόσμο,
Ακόμα κι αν είναι απλώς για να αποφευχθεί
η επιστροφή της λοίμωξης στις ΗΠΑ
ή να λειτουργήσει η παγκόσμια οικονομία,
που είναι καλό για
τις θέσεις εργασίας στις ΗΠΑ
να έχουμε ζήτηση εκτός των ΗΠΑ.
Και έτσι ο κόσμος είναι κάπως --
ξέρεις, υπάρχει όλη αυτή η αβεβαιότητα
σχετικά με το ποιο πράγμα θα λειτουργήσει,
και υπάρχει αυτό, «Εντάξει,
ποιος είναι υπεύθυνος εδώ;»
Και το χειρότερο, η αποχώρηση από τον ΠΟΥ,
αυτή είναι μια δυσκολία που παρ' ελπίδα
θα διορθωθεί σε κάποια φάση,
γιατί χρειαζόμαστε αυτόν
τον συντονισμό μέσω του ΠΟΥ.
ΚΑ: Ας δούμε άλλη μια ερώτηση.
Αλί Κασάνι, «Υπάρχουν
ιδιαίτερα επιτυχημένα μοντέλα
χειρισμού της πανδημίας
που έχετε δει σε όλο τον κόσμο;»
ΜΓ: Λοιπόν, είναι συναρπαστικό που,
εκτός από την πρώιμη δράση,
υπάρχουν σίγουρα πράγματα όπου παίρνεις
ανθρώπους που έχουν βρεθεί θετικοί
και παρακολουθείς
τον παλμό του οξυγόνου τους,
που είναι το επίπεδο κορεσμού
οξυγόνου στο αίμα τους,
ένας πολύ φθηνός ανιχνευτής,
και τότε ξέρεις να τους πας
στα νοσοκομεία αρκετά νωρίς.
Περιέργως, οι ασθενείς δεν γνωρίζουν ότι
τα πράγματα πρόκειται να γίνουν σοβαρά.
Είναι ένας ενδιαφέρων φυσιολογικός
λόγος που δεν θα σχολιάσω τώρα.
Και έτσι η Γερμανία έχει αρκετά
χαμηλό ποσοστό θνητότητας
που έχουν πετύχει μέσω αυτού
του τύπου παρακολούθησης.
Και, φυσικά, όσον αφορά
στις εγκαταστάσεις,
μάθαμε ότι ο εξαεριστήρας, στην
πραγματικότητα, αν και με καλή πρόθεση,
χρησιμοποιήθηκε υπερβολικά
και χρησιμοποιήθηκε σε λάθος λειτουργία
τις πρώτες μέρες.
Οπότε -- οι γιατροί είναι πολύ
πιο ενήμεροι για τη θεραπεία σήμερα.
Τα περισσότερα από αυτά,
θα έλεγα, είναι παγκόσμια.
Χρησιμοποιώντας το παλμικό
οξύμετρο ως πρώιμο δείκτη,
που πιθανότατα θα εφαρμοστεί ευρέως,
αλλά η Γερμανία ήταν πρωτοπόρος σ' αυτό.
Και, φυσικά, η δεξαμεθαζόνη -- ευτυχώς,
είναι φθηνή, παίρνεται από το στόμα,
μπορούμε να αυξήσουμε την παρασκευή της.
Αυτό θα γίνει παγκόσμιο επίσης.
ΚΑ: Μπιλ, θέλω να σε ρωτήσω κάτι
για το πώς ήταν για σένα προσωπικά
όλη αυτή διαδικασία.
Διότι, παραδόξως, παρόλο που το πάθος
και η καλή πρόθεσή σου σε αυτό το θέμα
φαίνεται φως φανάρι σε όλους
όσους πέρασαν μια στιγμή μαζί σου,
κυκλοφορούν αυτές οι τρελές
θεωρίες συνωμοσίας για σένα.
Μόλις μπήκα στον ιστότοπο μιας
εταιρείας που ονομάζεται Zignal
που παρακολουθεί
τους χώρους κοινωνικών μέσων.
Λένε ότι, μέχρι σήμερα,
νομίζω ότι μόνο στο Facebook,
έχουν γίνει περισσότερες
από τέσσερα εκατομμύρια αναρτήσεις
που σε συνδέουν με κάποιο είδος
θεωρίας συνωμοσίας γύρω από τον ιό.
Διάβασα ότι έγινε μια δημοσκόπηση όπου
πάνω από το 40 τοις εκατό
των Ρεπουμπλικανών
πιστεύει ότι το εμβόλιο
που θα κυκλοφορήσετε
κατά κάποιο τρόπο θα φυτέψει ένα μικροτσίπ
στους ανθρώπους για
να παρακολουθεί τη θέση τους.
Εννοώ, δεν μπορώ ούτε να πιστέψω
αυτόν τον αριθμό δημοσκόπησης.
Και κάποιοι τα παίρνουν αρκετά σοβαρά,
και μερικά από αυτά
έχουν ακόμη αναμεταδοθεί
στο «Fox News» και άλλα κανάλια,
μερικοί άνθρωποι το παίρνουν τόσο σοβαρά
που κάνουν πραγματικά πολύ φρικτές
απειλές και άλλα παρόμοια.
Φαίνεσαι να κάνεις καλή
δουλειά, στο να το αγνοείς,
αλλά πραγματικά, ποιος άλλος
βρέθηκε ποτέ σε αυτή τη θέση;
Πώς το διαχειρίζεσαι αυτό;
Σε τι κόσμο βρισκόμαστε
που τέτοια παραπληροφόρηση
μπορεί να κυκλοφορεί εκεί έξω;
Τι μπορούμε να κάνουμε
για να το διορθώσουμε;
ΜΓ: Δεν είμαι σίγουρος.
Και είναι κάτι νέο
ότι υπάρχουν θεωρίες συνωμοσίας.
Εννοώ, η Microsoft είχε
το μερίδιο της διαμάχης,
αλλά τουλάχιστον αυτό ξέρεις είχε
σχέση με τον πραγματικό κόσμο.
Μήπως τα Windows δυσλειτουργούσαν
περισσότερο απ' ό,τι έπρεπε;
Είχαμε σίγουρα προβλήματα εμπιστοσύνης.
Αλλά τουλάχιστον ήξερα τι ήταν αυτό.
Όταν προέκυψε αυτό, πρέπει να σου πω,
η πρώτη αντίδρασή μου
ήταν να αστειεύομαι γι' αυτό.
Κάποιοι άνθρωποι είπαν
ότι είναι πραγματικά απρέπεια,
γιατί είναι κάτι πολύ σοβαρό.
Θα κάνει τους ανθρώπους λιγότερο
πρόθυμους να κάνουν εμβόλιο.
Και, φυσικά, μόλις έχουμε αυτό το εμβόλιο,
θα είναι σαν τις μάσκες,
όπου το να κάνεις πολλούς ανθρώπους,
ιδιαίτερα όταν πρόκειται για εμβόλιο
που εμποδίζει τη μετάδοση,
υπάρχει αυτό το τεράστιο
όφελος της κοινότητας
στην ευρεία υιοθέτηση αυτού του εμβολίου.
Έτσι είμαι λίγο,
δεν είμαι σίγουρος
για το τι να πω ή να κάνω,
γιατί το θέμα της συνωμοσίας
είναι κάτι νέο για μένα,
και τι να πεις
που να μη το κάνει πιστευτό;
Το γεγονός ότι μια σχολιαστής
του «Fox News», η Λόρα Ίνγκραμ,
έλεγε για μένα ότι θα βάλω
τσιπ σε ανθρώπους,
αυτή η έρευνα δεν με εκπλήττει τόσο πολύ,
γιατί αυτό άκουσαν στην τηλεόραση.
Είναι τρελό.
Και οι άνθρωποι αναζητούν σαφώς
απλούστερες εξηγήσεις
από το να πας και να σπουδάσεις ιολογία.
KA: Εννοώ,
το TED είναι μη πολιτικό,
αλλά πιστεύουμε στην αλήθεια.
Θα το πω:
Λόρα 'Ινγκραμ, οφείλεις στον Μπιλ
Γκέιτς μια συγγνώμη και μια ανάκληση.
Το οφείλεις.
Και όποιος μας παρακολουθεί
που πιστεύει για ένα λεπτό
ότι αυτός ο άνθρωπος
εμπλέκεται σε κάποιο είδος συνωμοσίας,
χρειάζεσαι εξέταση.
Είσαι τρελός.
Αρκετοί από εμάς γνωρίζουμε
τον Μπιλ εδώ και πολλά χρόνια
και είδαμε το πάθος και την αφοσίωσή του
σε αυτό ώστε να γνωρίζουμε
ότι είσαι τρελός.
Ξεπέρασέ το λοιπόν,
και ας δούμε το πραγματικό πρόβλημα
της επίλυσης αυτής της πανδημίας.
Ειλικρινά.
Εάν κάποιος στη συζήτησή μας
έχει μια πρόταση,
μια θετική πρόταση για το πώς μπορούμε,
πώς να απαλλαγούμε από τις συνωμοσίες,
γιατί τρέφονται η μία από την άλλη.
Τώρα, «Βέβαια, θα το έλεγα αυτό,
γιατί είμαι μέρος της συνωμοσίας»,
ή οτιδήποτε άλλο.
Πώς επιστρέφουμε σε έναν κόσμο
που μπορούν οι πληροφορίες
να είναι έμπιστες;
Πρέπει να βελτιωθούμε σε αυτό.
Υπάρχουν άλλες ερωτήσεις
εκεί έξω από την κοινότητα;
Άρια Μπέντιξ από τη Νέα Υόρκη:
«Ποιες είναι οι προσωπικές σας
προτάσεις για όσους θέλουν να μειώσουν
τον κίνδυνο της μόλυνσης
εν μέσω μιας αύξησης σε κρούσματα;»
ΜΓ: Λοιπόν, είναι υπέροχο αν έχετε δουλειά
που να μπορείτε να μείνετε στο σπίτι σας
και να εργαστείτε μέσω τηλεδιασκέψεων,
και ακόμη και μερικές
από τις κοινωνικές σας δραστηριότητες,
ξέρετε, κάνω βιντεοκλήσεις
με πολλούς φίλους.
Έχω φίλους στην Ευρώπη που,
ποιος ξέρει πότε θα τους δω,
αλλά προγραμματίζουμε
τακτικές κλήσεις για να μιλήσουμε.
Αν μείνετε αρκετά απομονωμένοι,
δεν διατρέχετε μεγάλο κίνδυνο,
και είναι όταν συναντιέστε
με πολλούς άλλους ανθρώπους,
λόγω εργασίας ή κοινωνικοποίησης,
που μεγαλώνει αυτός ο κίνδυνος,
και ιδιαίτερα σε αυτές τις κοινότητες
που έχουν αυξημένα κρούσματα,
παρόλο που δεν πρόκειται
να γίνει υποχρεωτικό,
ας ελπίσουμε ότι οι αριθμοί
κινητικότητας θα δείξουν
ότι οι άνθρωποι θα ανταποκριθούν
ελαχιστοποιώντας τέτοιου είδους
επαφές εκτός σπιτιού.
ΚΑ: Μπιλ, αναρωτιέμαι αν θα μπορούσα
να σε ρωτήσω λίγο για τη φιλανθρωπία.
Προφανώς, το ίδρυμά σας
έπαιξε τεράστιο ρόλο σε αυτό,
αλλά η φιλανθρωπία γενικότερα.
Έχετε ξεκινήσει το κίνημα
The Giving Pledge,
στρατολογήσατε όλους αυτούς
τους δισεκατομμυριούχους
που έχουν δεσμευτεί να δώσουν
το μισό της καθαρής τους αξίας
πριν ή μετά τον θάνατό τους.
Είναι πραγματικά δύσκολο να γίνει.
Είναι πραγματικά δύσκολο
να δώσεις τόσα πολλά χρήματα.
Εσύ ο ίδιος, νομίζω, από τότε
που ξεκίνησε το The Giving Pledge --
πριν από 10 χρόνια ή κάτι τέτοιο,
δεν είμαι σίγουρος πότε --
αλλά η δική σου καθαρή αξία, νομίζω,
έχει διπλασιαστεί από εκείνη την περίοδο
παρά το ότι είσαι ο κορυφαίος
φιλάνθρωπος στον κόσμο.
Είναι ουσιαστικά δύσκολο
να δωρίσεις χρήματα αποτελεσματικά
ώστε να γίνει ο κόσμος καλύτερος;
Ή θα έπρεπε οι δωρητές του κόσμου,
και ειδικά οι πραγματικά
πλούσιοι δωρητές του κόσμου,
να αρχίζουν να δεσμεύονται
σχεδόν σε ένα πρόγραμμα,
όπως, «Εδώ είναι ένα ποσοστό
της καθαρής αξίας μου κάθε χρόνο
ώστε, καθώς μεγαλώνω,
ίσως αυτό να ανεβαίνει.
Αν το αντιμετωπίσω σοβαρά,
πρέπει να δώσω - με κάποιο τρόπο,
πρέπει να βρω έναν τρόπο
να γίνει αυτό αποτελεσματικά».
Είναι μια άδικη και τρελή ερώτηση;
ΜΓ: Λοιπόν, θα ήταν υπέροχο
να ανεβάζεις τον ρυθμό,
και ο στόχος μας, τόσο ως το Ίδρυμα Γκέιτς
είτε μέσω του The Giving Pledge.,
είναι να βοηθήσει τους ανθρώπους να βρουν
σκοπούς με τους οποίους συνδέονται.
Οι άνθρωποι δίνουν μέσω πάθους.
Ναι, οι αριθμοί είναι σημαντικοί,
αλλά υπάρχουν τόσοι πολλοί σκοποί.
Ο τρόπος που θα επιλέξεις είναι
να δεις κάποιον που είναι άρρωστος,
να δεις κάποιον που
δεν λαμβάνει κοινωνικές υπηρεσίες,
βλέπεις κάτι που βοηθά
στη μείωση του ρατσισμού.
Και είσαι πολύ παθιασμένος,
και έτσι δίνεις σ' αυτό.
Και φυσικά, κάποια φιλανθρωπικά δώρα
δεν θα λειτουργήσουν.
Πρέπει να ανεβάσουμε το επίπεδο
φιλοδοξίας των φιλάνθρωπων.
Η συνεργατική φιλανθρωπία που βοηθάτε
να διευκολυνθεί μέσω του Audacious,
υπάρχουν τέσσερις ή πέντε άλλες ομάδες
που συγκεντρώνουν φιλάνθρωπους,
αυτό είναι φανταστικό,
γιατί τότε μαθαίνουν ο ένας από τον άλλο,
παίρνουν αυτοπεποίθηση
ο ένας από τον άλλο,
νιώθουν ότι, «Έβαλα x, και τέσσερις
άλλοι άνθρωποι έβαλαν χρήματα,
οπότε παίρνω περισσότερο αντίκτυπο»,
και παρ' ελπίδα,
μπορεί να τους διασκεδάσει
ακόμα και όταν ανακαλύψουν ότι,
εντάξει, το συγκεκριμένο δώρο
δεν λειτούργησε τόσο καλά,
αλλά ας συνεχίσουμε.
Οπότε η φιλανθρωπία, ναι,
Θα ήθελα να δω τη συχνότητα να ανεβαίνει,
και για τους ανθρώπους που συνεχίζουν,
είναι διασκέδαση, σε ανταμείβει,
επιλέγετε ποια από τα μέλη της οικογένειας
συνεργάζονται για να το κάνουν.
Στην περίπτωσή μου, στη Μελίντα και μένα
μας αρέσει να τα κάνουμε αυτά μαζί,
να μαθαίνουμε μαζί.
Σε μερικές οικογένειες, θα περιλαμβάνονται
ακόμη και τα παιδιά στις δραστηριότητες.
Μερικές φορές τα παιδιά το θέλουν πολύ.
Όταν έχετε πολλά χρήματα,
θεωρείτε ακόμα ένα εκατομμύριο
δολάρια ως πολλά χρήματα,
αλλά αν έχετε δισεκατομμύρια,
θα έπρεπε να δώσετε
εκατοντάδες εκατομμύρια.
Λοιπόν, είναι πολύ γοητευτικό που,
όσον αφορά τις προσωπικές σας δαπάνες,
μένεις στο επίπεδο που ήσουν προηγουμένως.
Αυτό είναι κοινωνικά πολύ σωστό.
Αλλά στο δόσιμό σας, πρέπει να κλιμακώσετε
αλλιώς θα είναι στη διαθήκη σας,
και δεν θα μπορέσετε να το διαμορφώσετε
και να το απολαύσετε με τον ίδιο τρόπο.
Και έτσι χωρίς --
δεν θέλουμε να είναι σαν εντολή,
αλλά ναι, τόσο εσείς όσο και εγώ θέλουμε
να εμπνεύσουμε τους φιλάνθρωπους
να δούμε αυτό το πάθος,
να δούμε αυτές τις ευκαιρίες
πολύ πιο γρήγορα απ' ό,τι στο παρελθόν,
γιατί είτε είναι φυλή ή ασθένεια,
ή όλα τα άλλα κοινωνικά δεινά,
η καινοτομία του πού μπορεί να φτάσει
και τι μπορεί να κάνει
γρήγορα η φιλανθρωπία
ότι, αν λειτουργήσει,
η κυβέρνηση μπορεί μετά
να την υποστηρίξει και να την κλιμακώσει,
Πραγματικά χρειαζόμαστε λύσεις,
χρειαζόμαστε αυτό το είδος
ελπίδας και προόδου
ότι οι προσδοκίες είναι υψηλές
ότι θα λυθούν πολύ δύσκολα προβλήματα.
ΚΑ: Οι περισσότεροι φιλάνθρωποι,
ακόμη και οι καλύτεροι από αυτούς,
δυσκολεύονται να δώσουν περισσότερο
από περίπου ένα τοις εκατό
της καθαρής τους αξίας κάθε χρόνο,
και όμως οι πλουσιότεροι στον κόσμο
έχουν συχνά πρόσβαση
σε μεγάλες επενδυτικές ευκαιρίες.
Πολλοί από αυτούς κερδίζουν πλούτο με
επτά έως 10 τοις εκατό και πάνω το χρόνο.
Δεν είναι αλήθεια ότι
για να έχεις μια πραγματική ευκαιρία
να δώσεις τη μισή σου περιουσία,
σε κάποιο σημείο πρέπει να σχεδιάσεις
να δώσεις πέντε, έξι, επτά, οκτώ,
10 τοις εκατό της καθαρής
αξίας σου ετησίως;
Και αυτό δεν είναι το σωστό
σκεπτικό του τι πρέπει να συμβαίνει;
ΜΓ: Ναι, υπάρχουν άνθρωποι
όπως ο Τσακ Φίνι,
που έδωσε ένα καλό παράδειγμα
και έδωσε όλα τα χρήματά του.
Ακόμη και η Μελίντα και εγώ το συζητάμε,
πρέπει να αυξήσουμε το ρυθμό που δίνουμε;
Όπως είπες, ήμασταν πολύ τυχεροί
από την πλευρά των επενδύσεων
μέσα από μια ποικιλία πραγμάτων.
Οι τεχνολογικές επενδύσεις
γενικά τα πήγαν καλά,
ακόμη και φέτος,
που είναι μία από αυτές
τις μεγάλες αντιθέσεις
σε ό,τι συμβαίνει στον κόσμο.
Και νομίζω ότι υπάρχει μια προσδοκία
ότι θα πρέπει να επιταχύνουμε,
και υπάρχει λόγος να επιταχύνουμε,
και η κυβέρνηση θα έχει
πολλές ανικανοποίητες ανάγκες.
Ναι, κυκλοφορούν τεράστιες ποσότητες
κυβερνητικών χρημάτων,
αλλά βοηθώντας να ξοδευτούν καλά,
βοηθώντας να βρεθούν
μέρη που δεν πηγαίνουν,
και αν οι άνθρωποι είναι πρόθυμοι
να δώσουν στον αναπτυσσόμενο κόσμο,
εκεί δεν έχουν κυβερνήσεις
που μπορούν να εκτυπώσουν επιταγές
για το 15 τοις εκατό του ΑΕΠ,
και έτσι τα βάσανα εκεί γενικά,
μόνο τα οικονομικά θέματα,
εκτός από την πανδημία,
είναι τραγικά.
Πρόκειται για ένα πισωγύρισμα
πέντε χρόνων περίπου
όσον αφορά αυτές τις χώρες
που αναπτύσσονται,
και σε μερικές περιπτώσεις, είναι τόσο
σκληρό ώστε η ίδια η σταθερότητα της χώρας
είναι υπό αμφισβήτηση.
ΚΑ: Λοιπόν, Μπιλ,
Νιώθω δέος για αυτό
που έχετε κάνει εσύ και η Μελίντα.
Περνάτε αυτό το δύσκολο μονοπάτι
προσπαθώντας να ισορροπήσετε
τόσα πολλά πράγματα,
και το χρονικό διάστημα που αφιερώνετε
στη βελτίωση του κόσμου γενικά,
και σίγουρα το χρηματικό ποσό
και το πάθος που βάζετε σε αυτό --
Εννοώ, είναι πραγματικά καταπληκτικό,
και σου είμαι πραγματικά ευγνώμων
που ξοδεύετε αυτήν την ώρα μαζί μας τώρα.
Σε ευχαριστώ πάρα πολύ,
και ειλικρινά, το υπόλοιπο
του τρέχοντος έτους,
οι δεξιότητες και οι πόροι σου
θα χρειαστούν περισσότερο από ποτέ,
οπότε καλή τύχη.
ΜΓ: Ευχαριστώ.
Είναι διασκεδαστική δουλειά
και είμαι αισιόδοξος,
οπότε ευχαριστώ, Κρις.
Chris Anderson: Bienvenido, Bill Gates.
Bill Gates: Gracias.
CA: Es un placer tenerte aquí, Bill.
Tuvimos una conversación de TED
hará unos tres meses
sobre esta pandemia,
y en aquel entonces,
creo que fue a finales de marzo,
había, si no me equivoco,
menos de 1000 muertos en EE. UU.
y algo menos de 20 000 en todo el mundo.
Quiero decir, ahora llegamos hasta
los 128 000 muertos en Estados Unidos
y más de medio millón a nivel mundial.
En tan solo tres meses,
en tres meses...
¿Cuál sería tu pronóstico
para lo que queda de año?
Tenemos muchos modelos.
¿Qué crees que podría pasar
en el mejor y el peor de los casos?
BG: Por desgracia,
el abanico de posibilidades es inmenso,
conforme nos acerquemos al otoño,
podremos ver tasas de mortalidad
que rivalizarían con las peores
que tuvimos en el periodo de abril.
Si muchos jóvenes se infectan,
acabarán infectando de nuevo
a las personas mayores,
y llegará a las residencias de ancianos,
a los albergues de personas sin hogar,
los sitios donde ha habido muchos muertos.
En cuanto a innovación,
probablemente hablemos de ello después,
diagnósticos, terapias, vacunas...
se está progresando en esa materia,
pero no hasta el punto de poder cambiar
que este otoño en Estados Unidos
luce bastante mal,
y que luce todavía peor
de lo que me imaginaba hace un mes,
el alto grado de movilidad
al que hemos vuelto,
gente sin mascarillas,
el virus se ha adentrado de verdad
en muchas ciudades
en las que anteriormente
no tenía una presencia notable,
así que nos encontramos
ante un gran desafío.
No veo posible que podamos
reducir mucho la tasa de mortalidad,
que se sitúa en 500 fallecidos al día.
Sin embargo, existe un riesgo importante
de que aumenten de nuevo
incluso hasta alcanzar los 2000 al día
a los que nos enfrentábamos anteriormente,
porque no tenemos la distancia social,
el cambio en el estilo de vida,
que teníamos en abril y mayo.
Y sabemos que el virus
es en cierto modo estacional,
por lo que la fuerza de infección,
tanto por temperatura, humedad,
el pasar más tiempo en casa...
empeorará conforme
nos acerquemos al otoño.
CS: Es posible que en EE. UU.,
si extrapoláramos estas cifras al futuro,
podríamos acabar con, quizás,
más de un cuarto de millón de fallecidos,
incluso este año, si no somos precavidos,
y, mundialmente, el número de muertos
se podría contar, a finales de año,
en millones, en plural.
¿Tenemos pruebas de que
las temperaturas más cálidas del verano
nos hayan estado ayudando?
No está completamente demostrado
pero, sin lugar a dudas, el modelo IHME
quería usar la estacionalidad,
incluyendo temperatura y humedad,
para tratar de explicar por qué mayo
no ha sido peor de lo que ha sido.
Así que cuando volvimos a salir
y las cifras de movilidad aumentaron,
los modelos esperaban más infectados
y fallecidos como resultado,
y el modelo quería decir:
"Pero necesito usar la estacionalidad
para ver por qué mayo no ha sido peor,
por qué junio no ha sido
peor de lo que fue".
Y lo podemos observar
en el hemisferio sur,
por ejemplo, en Brasil,
donde tienen la estación opuesta.
Ahora toda Sudamérica
se enfrenta a una gran epidemia.
En Sudáfrica la pandemia
avanza a marchas forzadas.
Por suerte, Australia y Nueva Zelanda,
los últimos países en el hemisferio sur,
cuentan con muy pocos casos
así que, a pesar de que
deban seguir luchando,
estamos hablando de:
"Oh, tenemos 10 casos,
es muy grave,
vamos a librarnos de ellos".
Tienen la suerte de formar parte de ese
grupo de países con poquísimos casos,
cuyas pruebas, cuarentena y seguimientos
están surtiendo efecto,
y se acercan a los cero casos.
CA: Tal vez les ayuda la mayor facilidad
a la hora del aislamiento,
al tener menos densidad poblacional.
No obstante, han tomado
acciones inteligentes.
BG: Sí, todo es tan exponencial,
que un poco de trabajo bien hecho,
hacen la diferencia.
No es una cuestión lineal,
es decir, rastrear a los contactos,
si cuentas con los casos en EE. UU.,
es muy importante,
pero solo eso no te devolverá
a los cero casos,
te ayudará a mantener pocos casos,
pero la situación nos sobrepasa.
CA: De acuerdo, en mayo y junio
en Estados Unidos,
las cifras eran ligeramente mejores
de lo que pronosticaban los modelos
y la hipótesis es que se puede deber
a las temperaturas más cálidas.
Ahora estamos observando,
quizás estés de acuerdo,
lo que podrían ser casos de
repuntes preocupantes en EE. UU.
BG: Estás en lo correcto.
Por poner un ejemplo,
en el área de Nueva York,
los casos están disminuyendo
en cierto modo;
pero en otras partes del país,
sobre todo en el sur ahora mismo,
vemos lo contrario, repuntes.
Y vemos que más jóvenes
están dando positivo,
en proporciones más altas de las que
veíamos en las zonas más afectadas.
Y como, claramente,
los jóvenes vuelven a salir a las calles
más que las personas mayores,
la estructura por edades
es más joven en estos momentos.
Sin embargo, debido a
los hogares multigeneracionales,
trabajadores de residencias de ancianos,
desafortunadamente,
la situación se va a revertir,
y volveremos a las transmisiones
que tuvimos previamente,
afectará de nuevo a ancianos,
aumentará otra vez
el número de fallecidos,
que estaba disminuyendo...
muchísimo, de 2000 a los 500
que tenemos ahora mismo.
CA: ¿Se debe eso en parte
a que hay un retraso de tres semanas
entre el número de casos
y el número de fallecidos?
¿Y quizás en parte también
a que ha habido acciones efectivas
y estamos viendo la posibilidad
de que disminuya el número de fallecidos
ahora que tenemos más información?
BG: Sí, sin lugar a dudas,
la tasa de letalidad siempre es menor
cuando no hay saturación.
Cuando en Italia se veían saturados,
en España, o incluso
en Nueva York al principio,
y desde luego en China,
no podían prestar
servicios médicos básicos
como oxígeno y demás.
Un estudio realizado en Reino Unido
financiado por nuestra fundación
descubrió que lo único,
además de remdesivir,
con efectos terapéuticos demostrados,
era el dexametasona,
y en pacientes con un cuadro grave,
reduce la mortalidad en un 20 %
y aún se están investigando
otras alternativas.
Como sabrás, la hidroxicloroquina
nunca llegó a dar resultados positivos,
así que ha quedado básicamente descartada.
Aún se están llevando a cabo
ensayos clínicos,
pero la lista de lo que
se está investigando,
como los anticuerpos monoclonales,
significa que cuando llegue el otoño
contaremos con más herramientas.
Por lo que, cuando hablamos
de tasas de mortalidad,
la buena noticia es que ya hay avances,
y tendremos todavía más
cuando llegue el otoño.
Esperamos empezar a contar
con anticuerpos monoclonales,
que es el tratamiento
por el que estoy más expectante.
CA: En realidad hablaremos más
sobre ese tema en unos minutos,
pero para entender bien
las tasas de mortalidad,
con un sistema sanitario eficiente,
por ejemplo en EE. UU.
en zonas sin sobrepoblación,
¿qué cifras podríamos ver,
en cuanto a la tasa de letalidad,
en un futuro próximo?
¿Me darías un porcentaje total?
¿Nos situaremos por debajo
del uno por ciento, quizás?
BG: Si identificaramos
todos los casos, sí,
nos encontraríamos
por debajo del uno por ciento.
Se está barajando un 0,4 o 0,5 %.
Si tenemos en cuenta a los asintomáticos,
probablemente se sitúe
por debajo del 0,5 %,
y eso son buenas noticias.
Esta enfermedad podría haber sido
del cinco por ciento.
La dinámica de transmisión es más compleja
de lo que pronosticaron
hasta los expertos.
La cantidad de contagios
por presintomáticos y asintomáticos
y el hecho de que
no solo se trata de la tos,
que sería fácil identificar:
"¡Eh, tengo tos!".
La tos es un síntoma en muchas
enfermedades respiratorias.
El problema de esta enfermedad
en sus primeras etapas no solo es la tos,
sino el cantar, reír, hablar;
especialmente los supercontagiadores,
personas con una alta carga viral;
todo eso propaga la enfermedad,
y se trata de algo novedoso,
así que los expertos tienen que afirmar:
"Vaya, esto nos ha pillado por sorpresa".
La cantidad de contagios por asintomáticos
y el hecho de que no sea tanto por la tos,
como sí ocurre con la gripe
o la tuberculosis.
Nos ha salido listo el virus.
De todos los contagios, ¿qué porcentaje
se debe a los asintomáticos?
He visto que casi la mitad
de todos los contagios
se deberían prácticamente
a los presintomáticos.
BG: Sí, tienes en cuenta
a los presintomáticos,
la mayoría de estudios muestran
que serían el 40 %,
y también están los que nunca
desarrollan síntomas.
Los niveles de virus que aparecen
en la parte respiratoria superior
no es igual para todos.
Unos tienen mucho en la parte superior
y muy poco en sus pulmones,
y el que aparece en los pulmones
es el causante de los peores síntomas,
también el de otros órganos,
pero especialmente el de los pulmones.
Ahí es cuanto acudes al médico.
El peor de los casos
en cuanto a contagio
es cuando aparece mucho virus
en el tracto respiratorio superior
pero es casi inexistente en los pulmones,
así que no acuden al médico.
CA: De acuerdo.
Entonces, si sumamos
los que nunca desarrollan síntomas
y los presintomáticos,
más del 50 % de los contagios
serían causados por quienes
no presentan síntomas.
BG: Sí, pero los contagios son
más difíciles de contabilizar.
Es decir, vemos ciertos focos,
pero la pregunta del millón
con respecto a la vacuna
es si, además de evitar que enfermes,
que eso investigarán los ensayos,
también evitarán que seas transmisor.
CA: La vacuna es
una cuestión muy importante,
hablaremos de ella en breves.
Pero antes de hacerlo,
¿hemos aprendido algo nuevo
sobre el virus en los últimos meses
que haya marcado un antes y un después
a la hora de abordarlo?
BG: Aún no somos capaces de distinguir
quiénes son los supercontagiadores,
en cuanto a su tipo de perfil,
y puede que nunca lo sepamos.
Puede que sea una cuestión arbitraria.
Ojalá pudiéramos identificarlos,
ya que son la causa
de la mayoría de contagios,
unos pocos con mucha carga viral.
Por desgracia, aún no lo hemos descifrado.
Por el modo de transmisión,
si estás en un espacio cerrado
y nadie habla,
hay mucha menos transmisión.
En parte por ese motivo,
aunque haya contagios en aviones,
hay menos de los esperables
por las medidas de distanciamiento
porque, a diferencia
de un coro o un restaurante,
no estás respirando en un entorno
en el que se hable a voces,
como sí pasa en otras zonas cerradas.
CA: Claro.
¿Qué piensas moralmente
de quienes se montan en un avión
y se niegan a llevar mascarilla?
BG: Que si es su avión,
por mí perfecto.
Si hay más personas en ese avión,
sería poner en peligro
a los demás pasajeros.
CA: Al principio de la pandemia,
la OMS desaconsejó
el uso de mascarillas
porque temían que no hubiera suficientes
para la primera línea de los hospitales.
Visto en retrospectiva,
¿fue un error terrible?
BG: Rotundamente.
Todos los expertos se lamentan
de que la importancia de las mascarillas,
y esto se relaciona de nuevo
con los asintomáticos,
porque si los síntomas fueran evidentes,
como en el ébola,
entonces identificarías a los portadores
y los pondrías en aislamiento,
así que no necesitarías
algo como las mascarillas.
La importancia de las mascarillas,
el hecho de que las
mascarillas quirúrgicas
tuvieran una cadena de producción
diferente a las normales;
el hecho de que pudieras aumentar
la producción de las normales;
el hecho de que hubiera prevenido
los contagios por los presintomáticos
y los asintomáticos,
fue un error.
Pero no es una conspiración.
Es algo de lo que ahora sabemos más.
Aunque aún, los datos de las mascarillas
son peores de los que nos gustaría,
pero los beneficios
siguen siendo significativos.
CA: De acuerdo,
voy a pasar a leer
unas preguntas de la comunidad.
Veamos.
Jim Pitofsky: "¿Crees que en EE. UU.
el desconfinamiento ha sido prematuro?
Si es así, ¿hasta dónde habría que llegar
para afrontar el virus responsablemente?".
BG: Bien, hay que encontrar un equilibrio
entre, digamos, los beneficios
de ir a la escuela
y el riesgo de contagio
que conlleva ir a la escuela.
No es una cuestión baladí,
no creo que nadie se aventurara a decir:
"Yo sé lo que hay que hacer
para encontrar el equilibrio".
Entender dónde hay transmisión
y el hecho de que los jóvenes
también se contagian
y forman parte de una cadena
multigeneracional de contagios,
hay que ponerlo sobre la mesa.
Si solo tenemos en cuenta
el aspecto de la salud,
hemos vuelto a salir a la calle
demasiado pronto.
Ahora bien, salir a la calle,
teniendo en cuenta la salud mental,
y por otros aspectos de salud,
como vacunas u otras necesidades,
tiene sus beneficios.
Creo que nuestro desconfinamiento
nos ha aportado más riesgo que beneficio.
Abrir los bares tan rápido
como hemos hecho,
¿era necesario para la salud mental?
Tal vez no.
Así que no creo que hayamos
vuelto a la normalidad con mucha cabeza,
y estoy seguro de que
cuanto más lo investiguemos,
más nos daremos cuenta de que
hemos reabierto ciertas cosas muy pronto.
Por otro lado están las escuelas,
en las que incluso a día de hoy
el plan de reapertura en otoño
de las escuelas en las ciudades
no tendría tan claro
cuáles serían los riesgos y beneficios.
Dejar que los niños vuelvan al colegio
tiene muchos beneficios,
pero ¿cómo evaluamos los riesgos?
Si en tu ciudad no hay muchos casos,
diría que ahí puede haber beneficios.
Sin embargo, luego te puede
tomar por sorpresa.
Pueden empezar a aparecer casos
y luego tienes que remediarlo,
y eso no es nada fácil.
Así que pienso que en EE. UU.
hay sitios en los que
los riesgos superarán a los beneficios.
Este virus ha acentuado
casi todos los aspectos de desigualdad:
tipos de trabajo, acceso a internet,
la capacidad de los colegios
a dar clases en línea.
A muchos trabajadores de oficina
les avergüenza admitir
que están siendo más productivos
y les está gustando la flexibilidad
que ofrece el teletrabajo.
Y hay un sentimiento de culpabilidad
porque saben que mucha gente
está sufriendo de diferentes formas,
como que sus hijos
no estén yendo al colegio.
CA: Desde luego.
Tenemos otra pregunta.
"Para nosotros en Ruanda,
la rápida respuesta
ha marcado la diferencia.
A estas alturas, ¿qué medidas
aconsejarías tomar en EE. UU.?".
Bill, sigo esperando el día
en que te nombren el jefe del coronavirus,
con autoridad para dirigirte
directamente al público.
¿Qué medidas tomarías?
BG: Bueno, las herramientas de innovación
es en donde tanto la fundación
como yo tenemos más experiencia.
Es evidente que algunas de las políticas
de desconfinamiento son muy generosas,
pero creo que todo el mundo
podría hacerse responsable.
Necesitamos líderes dispuestos a admitir
que aún nos enfrentamos a un gran problema
y que no lo conviertan
en un problema político
de: "Oh, ¿no es maravilloso
lo que hemos conseguido?".
No, no es maravilloso,
y muchos, incluyendo a los expertos,
no sabían a lo que se enfrentaban,
y todos querrían que las medidas
que tomaron la semana anterior,
las hubieran tomado una semana antes.
Las herramientas de innovación,
en eso consiste
el trabajo de mi fundación:
antibióticos, vacunas...
Contamos con una vasta experiencia,
fuera del sector privado,
así que podemos trabajar
desde una cierta neutralidad
con gobiernos y empresas.
Especialmente cuando produces
ese tipo de productos,
¿a cuál se debe llevar los recursos?
No hay una señal de mercado.
Los expertos deben decidir:
"Estos anticuerpos merece la pena".
"Esta vacuna merece la pena".
Porque tenemos una capacidad
de producción limitada para ambos.
Y recaerá en más de una empresa,
algo que normalmente no suele ser así,
que lo invente una empresa
y se utilicen las fábricas
de diferentes empresas
para obtener la máxima producción
del mejor producto.
Yo coordinaría ese tipo de cosas,
pero necesitamos un líder
que nos mantenga al día,
de una manera realista
y con un comportamiento ejemplar,
además de liderar
el camino de la innovación.
CA: Al hablar de estos temas
tienes que ser muy diplomático,
así que te agradezco las molestias.
Tienes relación con Anthony Fauci,
que es una persona respetada en la materia
para la mayoría de gente.
Pero ¿hasta qué punto está atado?
No se le permite ejercer
su función con la libertad
con la que lo podría hacer
dadas las circunstancias.
BG: Al Dr. Fauci al principio
se le permitía hablar públicamente
y, a pesar de que decía cosas realistas,
su prestigio se mantuvo intacto.
Fue capaz de hablar y mantenerlo.
La CDC solía tener la voz cantante.
No es algo absolutamente necesario,
pero en crisis sanitarias anteriores
se dejaba que los expertos de la CDC
fueran los portavoces.
Están preparados para ello,
así que era un poco inusual que recayera
tanta responsabilidad en Fauci
en lugar de la CDC.
Debería ser el Dr. Fauci,
que es un investigador brillante
y cuenta con una vasta experiencia,
sobre todo en vacunas.
De alguna manera, ha cumplido,
siguiendo el consejo de los expertos,
el consejo de los epidemiólogos
y, explicándolo de la manera correcta,
admitió:
"Está bien, podríamos estar
ante un rebrote,
por lo que deberíamos
comportarnos de esta manera".
Pero es maravilloso
que se le haya permitido tener voz.
CA: A veces.
Vamos a pasar a otra pregunta.
Nina Gregory: "¿Cómo está
abordando tu fundación
las cuestiones éticas sobre
a qué países llega la vacuna primero,
si es que se encuentra una?".
Quizás, Bill, podrías
aprovechar el momento
para contarnos cuáles son las dificultades
a la hora de encontrar una vacuna
y qué es lo más importante,
lo que deberíamos tener presente,
mientras esperamos novedades.
BG: Hay tres vacunas ahora mismo,
si funcionaran, serían las primeras:
la Moderna, que por desgracia
no será fácil de producir a gran escala,
así que si funcionara, estaría
restringida al ámbito estadounidense;
también está la AstraZeneca,
que viene de Oxford,
y la Johnson and Johnson.
Esas son las tres primeras.
Y tenemos resultados en animales
que parecen ser positivos,
pero no son definitivos.
En particular, ¿funcionarán
en personas mayores?
Tendremos resultados en humanos
en los próximos meses.
Las tres estarán controladas
por pruebas de seguridad y eficacia.
Por lo que se podrán producir,
pero no tantas como nos gustaría.
Podremos producirlas
antes de que acabe el año.
Depende de si la fase 3 es un éxito,
y si se completa
antes de que acabe el año,
yo no sería muy optimista al respecto.
En la fase 3 tienes que estudiar de verdad
el perfil de seguridad
y la eficacia,
pero se comenzarán a producir.
Y hay cuatro o cinco vacunas
con diferentes estrategias
que a lo mejor van
tres o cuatro meses por detrás:
Novavax, Sanofi, Merck.
Y financiamos la capacidad de producción
de muchas de estas vacunas,
nos encontramos ante
unas negociaciones muy complejas,
para conseguir fábricas que estén
destinadas a los países más pobres
los que tienen ingresos bajos y medios.
Las vacunas más fáciles de producir,
como las de AstraZeneca
y Johnson and Johnson,
nos centraremos en ellas,
las que son más baratas
y puedes construir una sola fábrica
para producir 600 millones de dosis.
Así que nos encontramos
con unas cuantas vacunas
con potencial.
No creo que estén
antes de que acabe el año.
Eso sería el mejor de los casos
y unas pocas opciones están cerca,
pero normalmente
la tasa de fallo es muy elevada.
CA: Bill, en el caso
de que ni tú ni tu fundación
estuvieran presentes,
las dinámicas de mercado probablemente
controlarían la situación,
y en cuanto una vacuna fuera prometedora,
los países más ricos acapararían
todo el suministro inicial
que hubiera disponible,
la producción lleva su tiempo,
y no quedaría nada
para los países más pobres...
Pero lo que estás haciendo
ofreciendo garantías
y capacidad de fabricación
a algunos de estos candidatos,
abre la posibilidad de que al menos
algunas de estas primeras vacunas
lleguen a países más pobres.
¿Es correcto?
BG: Bueno, no somos los únicos, pero sí,
tenemos un papel central,
junto con un grupo
que creamos, llamado CEPI,
Coalición para las Innovaciones
en Preparación para Epidemias,
y los líderes europeos están de acuerdo.
Nosotros contamos con experiencia
para estudiar las opciones
y decir: "Bien, ¿dónde hay una fábrica
con la capacidad de producir esto?
¿En cuál deberíamos invertir primero?
¿Cuándo cambiamos de rumbo
y apostamos por una diferente?".
Porque el tipo de persona
del sector privado
que realmente entiende de esto,
muchos trabajan para nosotros,
y para estos temas confían en nosotros.
Coordinamos muchas fases,
pero sobre todo la de producción.
Normalmente se espera que EE. UU.
se lo plantee como un problema global
y se involucre.
De momento, nada de eso ha ocurrido.
Tengo conversaciones
con miembros del congreso y del gobierno
sobre las próximas medidas de alivio
y puede que tan solo un uno por ciento
del presupuesto se destine a proporcionar
ayuda al resto del mundo.
Por lo que es posible, pero es una pena.
El mundo no está acostumbrado
a esta ausencia,
y muchos están interviniendo,
incluida nuestra fundación,
para encontrar una estrategia
que tenga en cuenta
a los países más pobres,
que van a tener mayores porcentajes
de fallecidos y efectos negativos,
como la saturación
de sus sistemas sanitarios.
La mayoría de las muertes
ocurrirán en países en desarrollo,
a pesar de que hayamos visto muchas
en Europa y EE. UU.
CA: Me gustaría ponerte una cámara oculta
y escuchar lo que hablas
con Melinda sobre este tema,
porque nuestros líderes están
cometiendo "crímenes" morales,
por llamarlo de alguna forma,
cuando deberían haber sido más precavidos.
Es decir, una cosa es no llevar
la mascarilla modélicamente
y otra muy distinta es no preocuparte
por el resto del mundo
cuando te enfrentas a un enemigo común,
habría que responder de manera unitaria.
Y, sin embargo,
catalizan una lucha
vergonzosa entre países
para conseguir una vacuna, por ejemplo.
Realmente pasará a la historia
y se juzgará con dureza.
Es indignante.
¿No lo crees?
¿O me estoy perdiendo algo?
BG: Bueno, no es una cuestión
tan en blanco y negro.
EE. UU. ha invertido, de lejos,
más dinero en financiar
la investigación de las vacunas
que cualquier otro país
y la investigación no tiene límites.
No hay una patente que diga
"Oye, si utilizas nuestro dinero,
vas a tener que pagarle
una tasa a EE. UU".
Por lo que, en cierto modo,
financian la investigación
y eso sirve para todos.
Por otra parte, sí que financian
las fábricas solo para EE. UU.
Lo que complica todo es que en los demás
problemas sanitarios a nivel global,
Estados Unidos lidera
la erradicación de la viruela,
Estados Unidos lidera
la erradicación de la polio,
con socios clave como la CDC, la OMS,
Rotary, UNICEF, o nuestra fundación.
También en la lucha contra el VIH,
bajo la presidencia de Bush,
aunque fuera muy bipartidista,
el PEPFAR fue un éxito rotundo.
Salvó millones de vidas.
El mundo siempre ha esperado
que EE. UU. lleve la voz cantante,
tanto a nivel financiero como estratégico,
y se preocupe por conseguir
una producción global,
aunque solo sea para evitar
que el virus vuelva a EE. UU.
o que la economía mundial siga adelante,
que también es beneficioso para EE. UU.
tener demanda externa.
Así que el mundo está...
hay mucha incertidumbre
sobre qué funcionará
y la gente se pregunta:
"¿Quién está al mando aquí?".
Lo peor de todo ha sido
la retirada de la OMS,
eso dificulta las cosas
y esperemos que se solucione,
en algún momento,
porque necesitamos
la coordinación de la OMS.
CA: Veamos otra pregunta.
Ali Kashani: "En cuanto
a la gestión de la pandemia,
¿hay algún modelo a seguir
en el resto del mundo?".
BG: Es maravilloso que,
además de actuar rápido,
vemos que si tomas a quienes dan positivo
y les realizas una pulsioximetría,
que mide el nivel de saturación
de oxígeno en sangre
y además el aparato es muy barato,
puedes determinar con anticipación
si hay que enviar a alguien al hospital.
Sorprendentemente, muchos pacientes
no se esperan que vayan a empeorar.
Es una cuestión fisiológica interesante,
pero no me desviaré del tema.
Por ejemplo, Alemania tiene
una tasa de letalidad muy baja
y han hecho ese tipo de monitorización,
Además, por lo que respecta
a las instalaciones,
hemos aprendido que la ventilación,
a pesar de hacerse con la mejor intención,
se usó de más y de manera errónea
en los primeros días.
Así que los médicos saben mucho más
sobre el tratamiento ahora.
Es un conocimiento compartido,
en gran parte, a nivel global.
La pulsioximetría como método
de detección precoz
probablemente se extienda,
pero Alemania fue pionera en esto.
Y, por supuesto, la dexametasona,
que afortunadamente es barata,
por vía oral y podemos
aumentar la producción.
Eso también se expandirá globalmente.
CA: Bill, quería preguntarte
cómo ha sido para ti,
personalmente, todo este proceso.
Porque, a pesar de que el tema
te apasione y tengas buenas intenciones,
que es algo evidente para cualquiera
que haya hablado contigo unos minutos,
hay unas teorías conspirativas
muy descabelladas sobre tu persona.
Acabo de hablar
con una empresa llamada Zignal,
que monitoriza las redes sociales.
Y dicen que, hasta la fecha,
creo que solo contando Facebook,
hay cuatro millones de publicaciones
que te asocian a algún tipo
de teoría conspirativa sobre el virus.
He leído que según una encuesta,
más del 40 % de los republicanos
cree que tu posible vacuna
les plantaría un microchip
para monitorizar su localización.
Me cuesta llegar a creer
semejante porcentaje.
Y que algunas personas
se lo lleguen a creer de verdad,
algunas de estas teorías han llegado
a aparecer en "Fox News" y similares,
y muchos se lo están
tomando tan en serio
que llegan a hacer
unas amenazas horribles.
Parece que consigues ignorar
este tipo de cosas perfectamente,
pero ¿alguien se ha puesto en tus zapatos?
¿Cómo lo gestionas?
¿Qué está ocurriendo para que se propague
este tipo de desinformación?
¿Qué podemos hacer para arreglarlo?
BG: No estoy seguro.
Es algo nuevo para mí,
lo de las teorías conspirativas.
Porque Microsoft tuvo sus controversias,
pero al menos tenía que ver
con cosas reales.
Es decir, ¿Windows se quedaba colgado
más de lo que debía...?
Sin duda tuvimos problemas por monopolio.
Pero al menos sabía
de dónde salían esas cosas.
Cuando comenzaron a surgir esas teorías,
mi primera reacción fue tomármelo a risa.
Para algunos fue muy inadecuado,
porque es un tema serio.
Hará que muchas personas
estén menos dispuestas a vacunarse.
Y, por supuesto,
una vez tengamos la vacuna,
será como las mascarillas:
si mucha gente se la pone,
especialmente si es una vacuna
que prevenga los contagios,
será tremendamente beneficioso
para toda la comunidad
que haya una vacunación masiva.
Así que no sé muy bien qué hacer o decir,
porque soy nuevo
en esto de las conspiraciones.
¿Y, en fin, qué puedes responder
sin darle credibilidad al asunto?
Después de que Laura Ingraham,
comentarista de "Fox News",
dijera que quiero implantar microchips...
la encuesta no me sorprende tanto,
porque es lo que escuchan en la TV.
Es de locos.
La gente está recurriendo
a respuestas fáciles
antes que informarse bien sobre virología.
CA: Bueno, TED es apolítico,
pero creemos en la verdad.
Yo diría lo siguiente:
Laura Ingraham, le debes a Bill Gates
una disculpa y que te retractes.
Es así.
Y si a algún espectador
se le pasa por la cabeza que este hombre
esté metido en algún tipo de conspiración,
debería hacérselo mirar.
No tiene ni pies ni cabeza.
Quienes conocemos a Bill
desde hace muchos años,
sabemos cómo le apasiona lo que hace
y lo comprometido que está
como para afirmar que están locos.
Pasemos página,
y centrémonos en el problema real
que es solucionar esta pandemia.
De verdad, ya basta.
Si alguien en el chat
tiene alguna sugerencia,
una sugerencia constructiva,
para acabar con las conspiraciones,
porque se retroalimentan.
Ahora dirán que solo lo digo
porque formo parte de la conspiración,
o alguna barbaridad así.
¿Cómo podemos recobrar...
la confianza en la información?
Tenemos que hacer algo al respecto.
¿Tenemos alguna pregunta de la comunidad?
Aria Bendix, de Nueva York:
"¿Alguna sugerencia personal
para quienes quieren reducir
el riesgo de infección
dados los repuntes que estamos viendo?".
BG: Bueno, va bien tener un trabajo
que te permita trabajar desde casa
y atender reuniones virtuales,
o incluso algunas actividades sociales,
por ejemplo, yo hago videollamadas
con muchos amigos.
Amigos que están en Europa
y a saber cuándo podré verlos,
pero nos organizamos
para hablar regularmente.
Si mantienes un cierto aislamiento
no corres mucho riesgo.
Sin embargo, si nos juntamos
con muchas personas,
ya sea por cuestiones de trabajo
o para socializar,
aumenta el riesgo.
Especialmente en las comunidades
en las que han aumentado los casos,
aunque no sea bajo mandato,
esperamos que la gente sea responsable
y disminuya el contacto
fuera de su núcleo familiar.
CA: Bill, me preguntaba
si podrías hablarnos
un poco sobre tu trabajo filantrópico.
Obviamente, tu fundación
ha jugado un papel crucial,
pero me refiero a la filantropía
en términos más generales.
Empezaste la campaña
The Giving Pledge (La promesa de dar),
conseguiste que muchos millonarios
se unieran a la causa
y prometieron donar la mitad de su fortuna
antes o después de fallecer.
Pero es algo muy complicado,
no es nada fácil donar tanto dinero.
Tú mismo, creo,
desde que comenzaste The Giving Pledge
hará unos diez años, no estoy seguro,
pero tu propio patrimonio
se ha doblado desde aquel entonces
a pesar de ser
líder mundial en filantropía.
¿Es realmente difícil
donar dinero de manera eficaz
para hacer del mundo un lugar mejor?
¿O deberían los donantes,
especialmente los más ricos,
comenzar a comprometerse con unas fechas
y decir: "Cada año donaré
un porcentaje de mi patrimonio
y, conforme pase el tiempo,
tal vez aumente.
Porque si lo digo de verdad,
debería cumplir mi palabra
y tratar de encontrar
una manera de conseguirlo".
¿Sería pedir demasiado?
BG: Aumentar las donaciones
sería extraordinario.
Nuestro objetivo,
tanto con la Gates Foundation
como con The Giving Pledge,
es ayudar a la gente a encontrar causas
con las cuales conecten.
La gente dona cuando le apasiona la causa.
Y por supuesto que las cifras importan,
pero hay muchas causas
que necesitan ayuda.
Eliges a qué causa apoyar
cuando ves a alguien enfermo,
cuando ves a alguien
que no recibe ayudas sociales,
cuando ves algo que
ayuda a reducir el racismo.
Algo te toca la fibra sensible,
por lo que decides donar.
Y, por descontado,
unas pocas donaciones
no acabaran con el problema.
Tenemos que aumentar
la ambición de los filántropos.
La filantropía colaborativa,
que están haciendo posible
a través de Audacious,
hay otros cuatro o cinco grupos
que están reuniendo filántropos.
Es algo fantástico,
porque aprenden los unos de los otros,
se dan seguridad mutuamente...
Piensan: "Oye, yo invierto en x,
y otras cuatro personas también,
por lo que puedo causar un mayor impacto".
Con un poco de suerte
les pique el gusanillo de la filantropía,
aunque esa donación
no consiga los resultados esperados,
y quieran seguir probando.
Así que, sí, me encantaría
que aumentaran las donaciones
y que quienes empiecen
lo encuentren divertido,
que les haga sentirse realizados.
Puedes involucrarte en familia.
En mi caso, a Melinda y a mí
nos encanta hacerlo juntos,
aprender juntos.
En algunas familias participan hasta
los más pequeños en estas actividades.
Y a veces son los que más se implican.
Cuando tienes mucho dinero
un millón de dólares
te sigue pareciendo mucho dinero,
pero si tienes miles de millones,
deberías donar cientos de millones.
Es curioso que dependiendo
de tus gastos personales,
te mantienes en esos niveles.
Tiene sentido socialmente.
Pero en tus donaciones
deberías apostar más alto,
de lo contrario, solo será un deseo,
y no conseguirás un cambio real
ni disfrutarlo tanto como podrías.
Así que...
no queremos que nadie se sienta obligado,
pero tanto tú como yo
queremos inspirar a otros filántropos
a que vean el entusiasmo,
que vean las oportunidades
más rápido que en el pasado,
porque no importa si se trata de problemas
de raza, enfermedades o injusticia social,
lo bueno es que la filantropía
podría conseguir rápidamente,
si funcionara, que los gobiernos
se sumaran a la causa.
Y tanto que necesitamos soluciones,
necesitamos esa esperanza y progreso,
las expectativas están altas,
para encontrar soluciones
a problemas muy difíciles.
CA: Bueno, a la mayoría de filántropos,
incluso a los mejores,
les cuesta dar más de cierto porcentaje
de su patrimonio cada año,
pese a que los más ricos
suelen tener acceso
a grandes oportunidades de inversión.
La fortuna de muchos está aumentando
entre un 7 % y un 10 % al año.
¿No crees que para donar realmente
la mitad de tu fortuna
en algún momento tienes que pensar
en donar un cinco, seis, siete, ocho,
10 % de tu patrimonio cada año?
¿No sería lo más lógico?
BG: Sí, hay gente como Chuck Feeney,
que se comportó ejemplarmente
y donó todo su dinero.
Melinda y yo también hemos hablado
de aumentar nuestras donaciones.
Como has comentado previamente,
hemos tenido suerte con la financiación,
que provenía de diversas fuentes.
En general, a las fortunas tecnológicas
les ha ido bastante bien,
incluso este año.
Es uno de los contrastes más grandes
con lo que está pasando en el mundo.
Y sí que me parece que se espera
de nosotros que aceleremos el proceso;
hay una razón para acelerar
y a los gobiernos
les vendría bien la ayuda.
Sí, el gobierno pone mucho dinero,
pero necesita ayuda para invertirlo bien,
para saber dónde no invertir.
Y si alguien está dispuesto a donar
a los países en vías de desarrollo,
porque sus gobiernos
no pueden imprimir cheques
por valor del 15 % del PIB
así que están sufriendo enormemente,
en términos económicos por sí solos,
sin tener en cuenta a la pandemia.
Es una tragedia.
Han vivido un retroceso de cinco años,
en cuanto al progreso que se esperaba,
y en algunos casos, solo la duda
de su estabilidad ya es bastante dañina.
CA: Bien, Bill,
sigo impresionado por lo que
Melinda y tú han conseguido.
Están haciendo lo correcto,
tratando de arreglar tantos problemas,
y la cantidad de tiempo que dedican
a mejorar el mundo a gran escala,
y por descontado la cantidad de dinero,
además de la pasión con la que lo hacen.
Me parece impresionante,
y estoy muy agradecido
de que nos hayas acompañado.
Muchísimas gracias,
y, la verdad, en lo que queda de año
vamos a necesitar más que nunca
tus habilidades y recursos.
Por lo que buena suerte.
BG: Gracias.
Me divierte mi trabajo y soy optimista,
así que gracias, Chris.
Chris Anderson : Bienvenue, Bill Gates.
Bill Gates : Merci.
CA : Parfait. Je suis ravi
que vous soyez là, Bill.
Nous avons eu une discussion TED
il y a environ trois mois
sur cette pandémie,
et à l'époque, je pense un peu moins –
je crois que c'était fin mars –
moins de 1 000 personnes
étaient mortes aux États-Unis
et moins de 20 000 dans le monde.
Les chiffres sont maintenant
de 128 000 morts aux États-Unis
et de plus de 500 000 décès
dans le monde
en trois mois.
En trois mois.
Quel est votre avis sur les possibilités
pour le reste de l'année ?
Vous regardez beaucoup de modèles.
Selon vous, quels sont
les meilleurs et les pires scénarios ?
BG : La gamme des scénarios
est malheureusement assez grande,
y compris celle,
en entrant dans l'automne,
d'avoir des taux de mortalité
qui rivalisent avec les pires taux
du mois d'avril.
Si beaucoup de jeunes sont infectés,
Ils finiront par infecter à nouveau
les personnes âgées,
et il y aura des cas
dans les maisons de retraite,
les refuges de sans-abris,
les endroits où nous avons déjà eu
beaucoup de morts.
La voie de l'innovation,
que nous allons probablement évoquer –
les diagnostics,
les thérapies, les vaccins –
il y a de bons progrès dans ce domaine,
mais rien qui ne puisse
fondamentalement changer le fait
que cet automne aux États-Unis
pourrait être très mauvais,
et c'est pire que ce à quoi
je m'attendais il y a un mois,
le degré de notre retour
à une mobilité élevée,
sans porter de masque,
et maintenant le virus
a atteint de nombreuses villes
où il n'était pas présent auparavant
de façon significative,
donc ce sera un défi.
Il n'y a pas de scénario bien inférieur
au taux de mortalité actuel,
qui s'élève à environ 500 morts par jour,
mais il y a un risque élevé de remonter
jusqu'à 2 000 morts par jour
comme auparavant,
parce que nous n'avons pas
établi la distanciation nécessaire,
ni modifié nos comportements,
comme nous l'avions fait
en avril et en mai.
Et nous savons que ce virus
est relativement saisonnier,
ainsi que la vigueur de l'infection,
due à la température, à l'humidité
ou au temps passé à l'intérieur,
s'aggravera à l'approche de l'automne
CA : Dans des scénarios aux États-Unis,
si vous extrapolez ces chiffres,
nous nous retrouvons avec
plus de 250 000 décès,
peut-être même cette année
si nous ne sommes pas prudents.
Dans le monde, le nombre de morts
pourrait, d'ici la fin de l'année,
se compter en millions, avec un « s ».
Y a-t-il des preuves que les températures
plus élevées de l'été
nous ont vraiment aidés ?
BG : Ils n'en sont pas absolument sûrs,
mais il est vrai que le modèle de l'IHME
a cherché à prendre en compte la saison,
la température et l'humidité,
pour essayer d'expliquer pourquoi
le mois de mai n'a pas été pire que prévu.
Et à mesure que nous sortions,
que la mobilité augmentait,
les modèles s'attendaient à ce qu'il y ait
plus d'infections et de décès,
et le modèle n'arrêtait pas de dire :
« Mais il faut tenir compte
de cette saisonnalité
pour savoir pourquoi
mai n'a pas été pire,
pourquoi juin n'a pas été pire. »
Et nous voyons dans l'hémisphère sud,
le Brésil,
dont la saison est le contraire,
toute l'Amérique du Sud
est en proie à une énorme épidémie.
L'Afrique du Sud connaît une croisse
très rapide de l'épidémie.
Heureusement, l'Australie
et la Nouvelle-Zélande,
les derniers pays de l'hémisphère sud,
ont des nombres de cas vraiment faibles,
et donc, bien qu'ils doivent
continuer à faire baisser leurs cas,
ils disent : « Oh, nous avons 10 cas,
c'est très sérieux,
débarrassons-nous de ça. »
Ce sont donc des pays étonnants
qui ont des chiffres si bas
que les tests, le traçage
et la quarantaine
s'efforcent de les maintenir,
à un niveau très proche de zéro.
CA : Aidés peut-être un peu
par leur isolement géographique
et par une densité moindre,
moins de densité de population.
Mais néanmoins, ils ont
des politiques intelligentes.
BG : Oui, tout est tellement exponentiel
qu'un peu de bon travail suffit amplement.
Ce n'est pas un problème linéaire.
La recherche de contacts, avec le nombre
de cas actuellement aux États-Unis,
c'est extrêmement important de le faire,
mais cela ne ramènera pas à zéro.
Cela vous aidera à diminuer,
mais c'est trop contraignant.
CA : OK, donc en mai et juin
aux États-Unis,
les chiffres étaient un peu meilleurs
que les prédictions des modèles
et on suppose que cela pourrait être
en partie dû à une météo plus clémente.
Aujourd'hui, nous constatons
ce qu'on décrirait
comme une augmentation très alarmante
du nombre de cas aux États-Unis ?
BG : C'est vrai, c'est –
Dans la région de New York, par exemple,
les cas continuent à diminuer quelque peu,
mais dans d'autres régions du pays,
principalement le sud en ce moment,
des augmentations compensent cela,
et le taux de tests positifs
chez les jeunes
est plus élevé que ce que nous avons vu,
même dans les zones les plus touchées.
Ainsi, clairement, les jeunes
sont redevenus plus mobiles
que les personnes âgées,
donc la pyramide des âges des infections
est en ce moment très jeune,
mais en raison des ménages
multigénérationnels
et des employés dans les maisons de santé,
malheureusement, cela va remonter,
à la fois le décalage et la transmission,
de nouveau vers les personnes âgées
et leur taux de mortalité
va commencer à remonter,
alors qu'il était en baisse –
de 2 000 à près de 500 actuellement.
CA : Est-ce en partie dû
au décalage de trois semaines
entre le nombre de cas
et le nombre de décès ?
Et aussi, peut-être, en partie parce que
il y a eu des mesures efficaces
et que nous voyons la possibilité
que le taux global de mortalité
diminue un peu
maintenant que nous avons acquis
plus de connaissances ?
BG : Oui, le taux de mortalité
est toujours plus faible
quand on évite la surcharge.
Et donc l'Italie,
au moment de la surcharge,
l'Espagne, voire New York au début,
certainement la Chine,
où on ne pouvait même pas
apporter les soins basiques,
l'oxygène et le reste.
Une étude que notre fondation
a financée au Royaume-Uni
a découvert que le seul autre
médicament que le remdésivir
qui a fait ses preuves
sur le plan thérapeutique,
c'est la dexaméthasone,
qui pour les patients gravement atteints,
réduit d'environ 20 % les décès,
et il y a encore beaucoup
de choses comme ça.
L'hydroxychloroquine
n'a jamais produit de données positives.
Donc les études cliniques
sont presque clôturées.
Il y a encore quelques
tests cliniques en cours,
mais avec la liste de choses
qui sont testées,
y compris, finalement,
les anticorps monoclonaux,
nous aurons quelques outils
en plus pour l'automne.
Et donc, quand on parle
de taux de mortalité,
la bonne nouvelle, c'est que
nous avons déjà certaines innovations
et nous en aurons d'autres,
même à l'automne.
Nous devrions commencer à disposer
d'anticorps monoclonaux,
l'unique thérapie
à m'enthousiasmer autant.
CA : Je vais vous demander de m'en dire
un peu plus dans une seconde,
mais pour faire le point
sur le taux de mortalité :
dans un système de santé performant,
prenez les États-Unis
en dehors des endroits surpeuplés,
quel est selon vous
le nombre actuel de décès,
approximativement,
en pourcentage du nombre total de cas ?
Sommes-nous en dessous de 1%, peut-être ?
BG : Si vous avez détecté chaque cas, oui,
vous êtes bien en dessous de 1 %.
Les spécialistes se disputent
entre 0,4 et 0,5.
Quand on parle des asymptomatiques,
ce taux est probablement inférieur à 0,5
et c'est une bonne nouvelle.
Cette maladie aurait pu être
une maladie à 5 %.
La dynamique de transmission
de cette maladie
est plus complexe que
ce que même les experts avaient prévu.
Le nombre de cas présymptomatiques
et asymptomatiques
et le fait qu'ils n'aient pas de toux,
qu'on pourrait remarquer :
« Hé, je tousse » –
la plupart des maladies respiratoires
vous font tousser.
Celle-ci, à ses débuts,
ne fait pas tousser.
On continue de chanter, rire, parler.
En fait, ce sont notamment
les super-diffuseurs,
avec une charge virale très élevée,
qui provoquent la contagion.
Et c'est plutôt nouveau,
même les experts ont dû dire :
« Nous avons été pris de court ».
L'ampleur de la propagation
asymptomatique
et l'absence de toux
empêchent de le détecter
comme pour la grippe ou la tuberculose.
CA : Oui, c'est une ruse
diabolique du virus.
Quel est le pourcentage
de la transmission asymptomatique
comparé au total des transmissions ?
J'ai entendu dire que peut-être
près de la moitié des transmissions
sont tout simplement présymptomatiques.
BG : Oui, si vous comptez
les présymptomatiques,
alors la plupart des études montrent
que c'est environ à 40 %
et il n'y a jamais non plus de symptômes.
La quantité de virus reçue
dans les voies respiratoires supérieures
est quelque peu déconnectée.
Certains y en ont beaucoup,
mais très peu dans les poumons
et ce qui arrive dans les poumons
provoque de très mauvais symptômes –
ainsi que dans d'autres organes,
mais principalement les poumons –
et c'est à ce moment-là
que vous allez vous soigner.
Le pire des cas en matière de diffusion,
c'est d'avoir beaucoup de virus
dans les voies respiratoires supérieures
mais presque pas dans les poumons,
donc on ne cherche pas à se soigner.
CA : C'est vrai.
Donc, si vous ajoutez
les asymptomatiques
aux présymptomatiques,
est-ce que plus de 50 %
de la transmission
vient en fait des asymptomatiques ?
BG : Oui, la transmission
est plus difficile à mesurer.
Nous observons certains points chauds,
mais c'est un enjeu énorme
avec le vaccin :
est-ce que, en plus d'éviter
de tomber malade,
ce que veut tester l'essai,
il empêchera aussi
de diffuser le virus aux autres ?
CA : Donc, ce vaccin,
c'est une question majeure, parlons-en.
Mais avant d'y arriver,
y a-t-il eu d'autres surprises
ces derniers mois
concernant ce virus
qui ont un impact réel sur la façon
dont nous devons y faire face ?
BG : Nous ne pouvons toujours pas
déterminer qui sont les super-diffuseurs
en fonction de leur profil.
On n'y arrivera peut-être pas.
C'est peut-être tout simplement aléatoire.
Si nous pouvions les identifier,
ils sont à l'origine
de la majorité des transmissions,
quelques personnes avec
des charges virales très élevées.
Mais malheureusement,
nous n'avons pas encore réussi.
Pour ce mode de diffusion,
si vous êtes dans une pièce
et que personne ne parle,
il y a beaucoup moins de transmission.
Et donc bien que le virus puisse
se transmettre dans un avion,
la durée de contact ou la proximité
ne sont pas si importantes,
parce que contrairement à
une chorale ou un restaurant par exemple,
on n'expire pas en parlant fort
autant que dans d'autres
environnements intérieurs.
CA : Hmm.
Que pensez-vous de l'éthique
d'une personne qui prend l'avion
et refuse de porter un masque ?
BG : Si l'avion lui appartient,
pas de problème.
S'il y a d'autres personnes dans l'avion,
qui mettent en danger
ces autres personnes.
CA : Au début de la pandémie,
l'OMS n'a pas conseillé
que les gens portent des masques.
Ils craignaient de les soustraire
aux soignants en première ligne.
Rétrospectivement, ont-ils commis
une grave erreur ?
BG : Oui.
Tous les experts regrettent
que l'importance des masques –
qui est liée en quelque sorte
au nombre d'asymptomatiques ;
si les gens étaient très symptomatiques,
comme pour Ebola,
alors ils seraient identifiés et isolés
et donc il n'y aurait pas besoin
d'une chose comme un masque.
L'importance des masques,
que les masques médicaux ont
une chaîne d'approvisionnement différente
des masques normaux,
qu'il était possible de produire
autant de masques normaux,
que cela arrêterait
cette contagion présymptomatique,
jamais symptomatique,
c'était une erreur.
Mais ce n'était pas une conspiration.
C'est quelque chose que,
désormais, nous connaissons mieux.
Encore aujourd'hui,
nous en savons moins sur les masques
que ce que nous ne voulons admettre,
mais nous savons qu'ils sont importants.
CA : Très bien, je vais
prendre quelques questions
de la communauté.
On va les remonter.
Jim Pitofsky : « Les États-Unis
ont-ils, selon vous, déconfiné trop tôt ?
Si oui, que doivent faire les États-Unis
pour bien affronter cette pandémie ? »
BG : La question des arbitrages à faire
entre les avantages d'aller à l'école
face au risque des enfants de tomber
malades parce qu'ils vont à l'école,
ce sont des questions très difficiles
et je ne pense pas
que quelqu'un puisse dire :
« Je vais vous dire comment faire
tous ces arbitrages. »
Comprendre d'où vient la transmission,
le fait que les jeunes
sont bel et bien infectés
et font partie de la chaîne
de transmission multigénérationnelle,
nous devons le faire savoir.
Si l'on regarde seulement
du côté de la santé,
nous avons déconfiné trop facilement.
Déconfiner pour préserver
la santé mentale,
tout en cherchant des solutions classiques
comme les vaccins ou d'autres soins,
présente des avantages.
Je pense que certains déconfinements
ont créé plus de risques que de bénéfices.
Ouvrir les bars aussi rapidement
qu'ils l'ont fait,
est-ce que c'est essentiel
pour la santé mentale ?
Peut-être pas.
Je ne pense pas que nous aurions
déconfiné avec autant d'empressement
si, à mesure que nous l'étudions,
nous avions compris que nous n'aurions pas
dû rouvrir aussi rapidement.
Mais il y a aussi les écoles,
là où je suis aujourd'hui.
Pour l'organisation exacte
à l'automne des écoles en zone urbaine,
je n'ai pas de vision tranchée
sur les arbitrages spécifiques
qui sont en jeu.
Il y a d'énormes avantages
à laisser ces enfants aller à l'école,
mais comment évaluez-vous le risque ?
Dans une ville où
il n'y a pas beaucoup de cas,
je dirais que le bénéfice est réel.
Mais cela implique aussi
une surprise potentielle.
Les cas pourraient apparaître
et il faudrait alors tout changer,
ce qui n'est pas simple.
Mais je pense qu'aux États-Unis,
il y aura des endroits
où ce ne sera pas un bon arbitrage.
Presque toutes les inégalités
ont été aggravées par cette maladie :
le type d'emploi, l'accès à Internet,
la capacité de votre école
à organiser l'apprentissage en ligne.
Les cols blancs,
les gens sont gênés de l'admettre,
certains sont plus productifs
et profitent de la flexibilité
que le confinement à domicile a créée.
Et c'est terrible
quand vous savez que beaucoup de gens
souffrent à bien des égards,
y compris leurs enfants
qui ne vont pas à l'école.
CA : Oui. Passons à la question suivante.
[Nathalie Munyampenda]
« Pour nous au Rwanda,
une intervention politique précoce
a fait la différence.
Quelles interventions politiques
suggérer à ce stade aux États-Unis ? »
Bill, je rêve du jour
où vous seriez nommé
haut commissaire au coronavirus
avec le pouvoir de parler au public.
Que feriez-vous ?
BG : Les outils d'innovation
sont probablement les atouts
pour moi et la fondation.
Il est clair que certaines politiques
de déconfinement ont été trop permissives,
mais je pense que tout le monde
peut s'engager dans cette voie.
Il nous faut des dirigeants
qui admettent que le problème
est toujours énorme
et qui ne le détournent pas
seulement en quelque chose de politique,
du genre : « Oh, n'est-ce pas génial
ce que nous avons fait ? »
Non, ce n'est pas génial,
mais il y a beaucoup de gens,
y compris des experts –
qui n'avait pas une compréhension
approfondie,
et tout le monde regrette,
quelle que soit l'action entreprise,
ne pas l'avoir entreprise
une semaine plus tôt.
Les outils d'innovation
concentrent le travail de la fondation :
les anticorps, les vaccins.
Nous disposons d'une grande expertise,
en dehors du secteur privé.
Nous pouvons donc travailler
de façon neutre avec l'ensemble des États
et des entreprises.
Notamment pour décider
si un produit est rentable,
lequel doit être financé ?
Il n'y a pas de signal
de marché pour cela.
Les experts doivent dire :
« Cet anticorps mérite d'être fabriqué.
Ce vaccin mérite d'être fabriqué. »
Parce que nous avons une production
très limitée pour ces deux choses,
et c'est interentreprises,
ce qui n'arrive jamais dans le cas normal,
quand une entreprise l'invente
et puis utilise les usines de production
de nombreuses entreprises
pour avoir le meilleur choix
d'échelle maximale.
C'est donc moi
qui devrait coordonner ces choses,
mais nous avons besoin d'un dirigeant
qui nous tient informés,
qui est réaliste
et qui nous montre
le comportement à suivre,
ainsi que la voie de l'innovation.
CA : Vous devez être
un maître en diplomatie
dans votre façon d'en parler.
Je comprends presque
le malaise qui règne ici.
Mais vous parlez régulièrement
avec Anthony Fauci,
qui est une voix avisée sur ce sujet
selon la plupart des gens.
Mais dans quelle mesure
est-il paralysé ?
Il n'est pas habilité
à jouer pleinement le rôle
qu'il pourrait avoir
dans ces circonstances.
BG : Le docteur Fauci a pu bénéficier
d'un certain temps d'antenne,
et même s'il a tenu des propos réalistes,
son prestige est resté intact.
Il peut s'exprimer de cette manière.
En règle générale, le CDC est
le principal porte-parole dans ce domaine.
Ce n'est pas absolument nécessaire,
mais lors des précédentes
crises sanitaires,
on a laissé les experts du CDC
être les porte-paroles.
Ils sont formés à cela,
et il est donc un peu inhabituel de voir
à quel point il a fallu se fier à Fauci
plutôt qu'au CDC.
Il a fallu que ce soit Fauci,
qui est un brillant chercheur,
si expérimenté, notamment
en matière de vaccins.
D'une certaine manière, il l'est devenu,
en suivant les conseils généraux
d'épidémiologie
et en les expliquant de la bonne manière,
ce qu'il admet :
« OK, nous avons peut-être
un rebondissement ici,
et c'est pourquoi nous avons besoin
d'agir de la sorte. »
Mais c'est fantastique que sa voix
ait pu se faire entendre.
CA : Parfois.
Passons à la question suivante.
Nina Gregory : « Comment
vous et votre fondation
abordez-vous la question éthique
de quel pays recevra en premier le vaccin,
à supposer que vous en trouviez un ? »
Et peut-être, Bill,
dites-nous où en est
la recherche du vaccin
et quels sont les éléments clés
auxquels nous devrions tous penser
en suivant les actualités à ce sujet.
BG : Il y a trois vaccins qui sont,
s'ils fonctionnent, les premiers :
le Moderna, qui malheureusement,
ne pourra pas être étendu très facilement,
donc s'il fonctionne, ce sera surtout
destiné aux États-Unis ;
puis il y a l'AstraZeneca,
qui vient d'Oxford ;
et le Johnson and Johnson.
Ce sont les trois premiers.
Et nous avons des données sur les animaux
qui ont l'air prometteuses
mais pas définitives,
notamment pour les personnes âgées,
et nous aurons des données humaines
au cours des prochains mois.
Ces trois vaccins seront contrôlés par
un test de fiabilité et d'efficacité.
C'est-à-dire que
nous pourrons en fabriquer,
mais pas autant que nous le souhaitons.
Nous serons en mesure d'en fabriquer
avant la fin de l'année.
Quant à la réussite de la phase 3
et son achèvement d'ici la fin de l'année,
je ne suis pas très optimiste.
La phase 3 est celle où il faut examiner
de façon exhaustive la fiabilité
et l'efficacité,
mais elle va bientôt commencer.
Et puis, il y a quatre ou cinq vaccins
avec des approches différentes
qui ont peut-être
trois ou quatre mois de retard :
Novavax, Sanofi, Merck.
Nous finançons la capacité des usines
pour beaucoup de ces –
quelques négociations complexes
se déroulent actuellement sur ce –
pour que des usines soient dédiées
aux pays les plus pauvres,
ceux à revenus faibles et moyens.
Il y a des vaccins très évolutifs
comme ceux d'AstraZeneca
et Johnson et Johnson.
On se concentre sur eux,
ceux qui sont peu coûteux
et pour lesquels avec une seule usine,
on peut fabriquer 600 millions de doses.
Ainsi, un certain nombre de vaccins
sont en création.
Je ne vois rien avant la fin de l'année.
C'est vraiment dans le meilleur des cas.
Et quand il ne reste plus
que quelques vaccins,
ils ont généralement
un taux d'échec élevé.
CA : Bill, est-il vrai
que si vous et votre fondation
n'étiez pas impliqués,
la dynamique du marché conduirait
probablement à une situation
où, dès qu'apparaît
un nouveau vaccin prometteur,
les pays les plus riches
se précipiteraient pour engloutir
toute la production initiale disponible –
cela prend peu de temps
pour la fabriquer,
mais il n'y aurait rien
pour les pays les plus pauvres –
mais est-ce que, concrètement,
en donnant des garanties
et des capacités de fabrication
à certains nouveaux vaccins,
vous permettez qu'au moins
quelques premiers vaccins produits
aillent aux pays les plus pauvres ?
Est-ce exact ?
BG : Il n'y a pas que nous, mais oui,
nous jouons un rôle central,
avec un groupe, le CEPI,
la Coalition de préparation aux épidémies,
que nous avons créé en accord
avec les dirigeants européens.
Nous avons maintenant l'expertise
pour examiner chaque vaccin
et dire : « Où y a-t-il
une usine dans le monde
qui a les capacités pour le produire ?
Où devrions-nous mettre
l'argent pour démarrer ?
Quels doivent être les étapes
pour transférer l'argent à un autre ? »
Parce que le type de personnes
du secteur privé
qui comprennent vraiment
ce genre de choses,
certains travaillent pour nous
et, sur ce sujet, nous sommes
un tiers de confiance,
nous devons en grande partie coordonner,
en particulier l'étape de la fabrication.
En général, on pense que les États-Unis
voient cela comme un problème mondial
et s'y impliquent.
Jusqu'à présent, aucune activité
n'a eu lieu en ce sens.
Je parle avec les membres du Congrès
et de l'administration
de la date du prochain projet de loi
qui accordera peut-être
1% de ses fonds à ces outils
pour aider le monde entier.
C'est donc possible,
mais c'est regrettable,
et il y a ce vide,
auquel le monde n'est pas si habitué.
Beaucoup de gens interviennent,
y compris notre fondation,
pour essayer d'avoir une stratégie,
y compris pour les pays les plus pauvres,
qui souffriront d'un pourcentage élevé
de décès et d'effets négatifs,
notamment le fait que leur système
de santé vont être dépassés.
Les pays en développement
auront la plupart des décès,
malgré l'énorme quantité de décès qui
ont eu lieu en Europe et aux États-Unis.
CA : J'aimerais être une mouche sur le mur
et vous entendre,
vous et Melinda, parler de ça,
de tous les problèmes éthiques –
de ces « crimes » disons,
commis par des dirigeants
qui devraient être mieux avisés.
Je veux dire, c'est une chose
de ne pas prévoir le port du masque,
mais c'en est une autre
de ne pas contribuer à aider le monde
face à un ennemi commun,
de réagir unis dans l'humanité,
et à la place –
favoriser une course
vraiment inconvenante entre les nations
pour lutter pour les vaccins, par exemple.
Cela semble juste – il est certain
que l'histoire jugera cela sévèrement.
C'est tout simplement écoeurant.
Est-ce que j'ai raison ?
BG : Ce n'est pas tout à fait
aussi noir et blanc que cela.
Les États-Unis ont débloqué plus d'argent
pour financer la recherche
fondamentale sur ces vaccins
que n'importe quel pays, et de loin,
et ces recherches ne sont pas limitées.
Il n'y a pas une sorte de redevance :
« Si vous prenez notre argent,
vous devez payer
une taxe aux États-Unis ».
Ils le font, dans la mesure
où ils financent la recherche,
c'est pour tout le monde.
Le financement des usines,
c'est juste pour les États-Unis.
Ce qui rend la tâche difficile, c'est que
pour tous les problèmes de santé mondiaux,
les États-Unis sont en tête
de l'éradication de la variole,
les États-Unis sont en tête
de l'éradication de la polio,
avec des partenaires clés – le CDC, l'OMS,
le Rotary, l'UNICEF, notre fondation.
Donc le monde – et pour le VIH,
sous la direction du président Bush,
mais c'était très bipartisan,
le PEPFAR était incroyable.
Il a permis de sauver
des dizaines de millions de vies.
Et c'est ainsi que le monde
a toujours attendu des États-Unis
qu'ils soient au moins les premiers,
financièrement, stratégiquement,
pour produire pour le monde entier,
même si c'est juste pour éviter
que l'infection ne revienne aux États-Unis
ou pour relancer l'économie mondiale,
ce qui aide l'emploi aux États-Unis
grâce à la demande
en dehors des États-Unis.
Le monde est donc en quelque sorte –
il y a toute cette incertitude
à propos de ce qui fonctionnera,
et il y a cette question :
« Qui est aux manettes ici ? »
Et donc la pire des choses,
le retrait de l'OMS,
c'est une difficulté
qui, espérons-le, sera corrigée
à un moment donné,
parce que nous avons besoin
de cette coordination
par l'intermédiaire de l'OMS.
CA : Prenons une autre question.
Ali Kashani : « Y a-t-il des modèles
particulièrement réussis
de gestion de la pandémie
que vous avez observés dans le monde ? »
BG : C'est fascinant,
en plus d'agir très tôt,
il y a bien sûr le fait de prendre
des personnes testées positives
pour surveiller leur pouls,
qui est la saturation
en oxygène dans le sang,
un détecteur très bon marché,
et puis vous savez s'il faut
les emmener à l'hôpital assez tôt.
Bizarrement, les patients ne savent pas
quand les choses vont s'aggraver.
C'est un élément physiologique intéressant
que je n'aborderai pas.
Et c'est ainsi que l'Allemagne a
un taux de létalité assez faible
obtenu grâce à ce type de surveillance.
Et puis, bien sûr, concernant
les équipements,
nous avons appris que les respirateurs,
bien qu'extrêmement importants,
ont en fait été trop utilisés
d'une mauvaise façon
dans les premiers jours.
Donc, la santé – les médecins connaissent
bien plus le traitement aujourd'hui.
La majeure partie
de ce phénomène est mondiale.
Utiliser le pouls
comme indicateur précoce,
va probablement se répandre,
même si l'Allemagne
y a fait figure de pionnier.
Et, bien sûr, la dexaméthasone –
c'est bon marché, c'est oral,
on peut accélérer sa production
à l'échelle mondiale.
CA : Bill, je voudrais vous demander
comment vous avez personnellement
vécu tout ce processus.
Parce que, bizarrement, même si
votre ardeur et vos bonnes intentions
semblent complètement évidentes
pour tous ceux qui vous ont rencontré,
il y a ces folles théories du complot
qui circulent à votre sujet.
Je viens de le vérifier grâce
à une société appelée Zignal
qui surveille les réseaux sociaux.
Ils disent qu'à ce jour,
rien que sur Facebook je pense,
plus de quatre millions
de messages ont été publiés
qui vous associent à une sorte
de théorie du complot autour du virus.
J'ai lu que selon un sondage,
plus de 40 % des Républicains
pensent que le vaccin
que vous allez lancer
va implanter une sorte de micropuce
dans les gens pour les localiser.
Je n'arrive même pas
à comprendre ce chiffre.
Et puis des gens pensent
que c'est suffisamment sérieux,
certains d'entre eux en ont même
parlé sur "Fox News » et ainsi de suite.
Des gens prennent ça
tellement sérieusement
qu'ils font des menaces
tout à fait horribles.
Vous semblez faire du bon travail
en faisant abstraction de tout cela,
mais en réalité, qui d'autre
a déjà été dans cette position ?
Comment gérez-vous la situation ?
Dans quel monde vivons-nous
pour que ce type de désinformation
puisse exister ?
Que faire pour aider à la corriger ?
BG : Je ne suis pas sûr
qu'on peut y arriver.
Et c'est quelque chose de nouveau,
ces théories du complot.
Microsoft avait sa part de controverses,
mais au moins c'était lié au monde réel.
Windows a-t-il planté plus
qu'il ne le devrait ?
Il y a eu des problèmes d'antitrust.
Mais au moins, je savais ce que c'était.
Quand ces théories sont apparues,
ma première réaction a été d'en rire.
On m'a dit que c'était
complètement inapproprié,
parce que c'est un sujet très sérieux.
Ces théories vont contribuer à ce que
moins de gens veuillent se faire vacciner.
Et, bien sûr, une fois que
nous aurons ce vaccin,
ce sera comme avec les masques,
plus il y a des gens vaccinés,
en particulier s'il s'agit d'un vaccin
qui bloque la transmission,
plus il y a un bénéfice commun important
de généraliser l'adoption de ce vaccin.
Je suis donc un peu coincé,
ne sachant pas trop
quoi dire ou quoi faire,
parce que les théories du complot
sont quelque chose de nouveau pour moi.
Et que dire
pour ne pas donner
de crédit à ces théories ?
Avec le fait qu'une journaliste
de Fox News, Laura Ingraham,
ait dit que j'allais installer
des puces aux gens,
ce sondage n'est pas si surprenant
car c'est ce que les gens ont entendu
à la télévision.
C'est dingue.
Et de toute évidence, les gens cherchent
des explications plus simples
que d'aller se renseigner
sur la virologie.
CA : Enfin,
TED est apolitique,
mais nous croyons en la vérité.
Je dirais ceci :
Laura Ingraham, vous devez à Bill Gates
des excuses et de rétablir la vérité.
Vous le devez.
Et tous ceux qui nous regardent,
si vous pensez un instant que cet homme
est impliqué dans une sorte de complot,
allez vous faire examiner.
Vous délirez.
Nous connaissons Bill
depuis suffisamment d'années
et avons été témoins de sa passion
et de son engagement pour savoir
que vous délirez.
Alors, laissez tomber,
et concentrons-nous sur le problème réel
de la résolution de cette pandémie.
Honnêtement.
Si quelqu'un sur le forum
a une suggestion,
une suggestion positive sur comment
se débarrasser des théories du complot,
parce qu'elles s'autoalimentent.
« Oh, eh bien je dis ça parce que
je fais partie de la conspiration »,
et ainsi de suite.
Comment revenir à un monde
où on peut croire les informations ?
Nous devons faire mieux.
Y a-t-il d'autres questions
de la communauté ?
Aria Bendix de New York :
« Quelles sont vos recommandations
pour ceux qui veulent réduire
leur risque d'infection
dans un contexte de hausse des cas ? »
BG : C'est parfait si vous avez un emploi
qui vous permet de rester chez vous
et de faire des réunions à distance,
et même certaines
de vos activités sociales.
Je fais des appels vidéo
avec beaucoup d'amis.
J'ai des amis en Europe,
qui sait quand je les reverrai,
mais nous prévoyons
des appels réguliers pour discuter.
Si vous restez assez isolé,
vous ne courez pas beaucoup de risques,
et c'est quand en se réunissant
avec beaucoup d'autres personnes,
soit au travail ou en socialisant,
que le risque augmente,
en particulier dans les endroits
où le nombre de cas augmente,
même si ce n'est pas rendu obligatoire,
espérons que les chiffres de la mobilité
montreront que les gens réagissent
en réduisant ce genre de contacts
en dehors de leur domicile.
CA : Bill, puis-je vous en demander
un peu plus sur la philanthropie.
Il est évident que votre fondation
a joué un rôle énorme à cet égard,
mais la philanthropie
de manière générale.
Vous avez commencé
ce mouvement « The Giving Pledge »,
recruté tous ces milliardaires
qui se sont engagés à donner
la moitié de leur patrimoine net
avant ou après leur mort.
Mais c'est très difficile.
C'est très difficile
de donner autant d'argent.
Vous-même, je pense,
depuis la création
de « The Giving Pledge »
il y a une dizaine d'années je crois,
votre propre patrimoine net a, je crois,
doublé pendant cette période
même si vous êtes un philanthrope
de premier plan dans le monde.
Est-il fondamentalement difficile
de donner efficacement de l'argent
pour rendre le monde meilleur ?
Ou bien les donateurs du monde entier,
et surtout les donateurs très riches,
devraient s'engager
à respecter un calendrier
du type : « Voici un pourcentage
de mon patrimoine net chaque année
qui, plus je vieillis,
plus va peut-être augmenter.
Si je le fais sérieusement,
d'une manière ou d'une autre,
je dois trouver un moyen
de le faire efficacement. »
Est-ce une question absurde et insensée ?
BG : Ce serait bien d'augmenter le taux,
et notre objectif, à la Fondation Gates
ou par le biais de « The Giving Pledge »,
est d'aider les gens à trouver les causes
auxquelles ils sont liés.
Les gens donnent par passion.
Oui, les chiffres sont importants,
mais il y a tellement
de causes à soutenir.
La façon dont vous allez choisir
c'est en voyant quelqu'un de malade,
quelqu'un qui ne bénéficie
pas des services sociaux.
Vous pensez à quelque chose
qui aide à réduire le racisme.
Vous êtes passionné
et donc vous donnez pour cela.
Et, bien sûr,
certains dons ne fonctionneront pas.
Nous devons relever
le niveau d'ambition des philanthropes.
La philanthropie collaborative
que vous contribuez à faciliter
avec « The Audacious Project »,
il y a quatre ou cinq autres groupes
qui rassemblent les philanthropes,
c'est formidable,
car ils apprennent les uns des autres,
ils se font mutuellement confiance,
ils pensent : « Je finance x et quatre
autres personnes y ont mis de l'argent,
donc j'ai plus d'impact. »
Espérons qu'ils puissent apprécier
même s'ils découvrent,
que ce don particulier
n'a pas très bien fonctionné,
mais qu'ils continuent quand même.
Donc la philanthropie, oui,
j'aimerais voir sa part augmenter,
ainsi que le nombre de gens
qui s'y mettent,
c'est amusant,
c'est épanouissant,
vous choisissez quel membre de la famille
est partenaire de cette démarche.
Dans mon cas, Melinda et moi
aimons faire ces choses ensemble,
apprendre ensemble.
Certaines familles impliqueront même
les enfants dans ces activités.
Les enfants sont parfois moteurs.
Quand vous avez beaucoup d'argent,
vous voyez un million de dollars
comme beaucoup d'argent,
mais quand vous avez des milliards,
vous devez donner
des centaines de millions.
C'est donc assez séduisant que,
pour vos dépenses personnelles,
vous restiez au même niveau qu'avant.
C'est tout à fait approprié
sur le plan social.
Mais en ce qui concerne vos dons,
vous devez les augmenter
sinon ce sera votre testament,
et vous n'aurez pas la possibilité
d'en profiter de la même manière.
Et donc sans –
nous ne voulons pas
le rendre obligatoire,
mais oui, vous et moi
voulons inspirer les philanthropes
à voir cette passion,
à voir ces possibilités
beaucoup plus rapidement que par le passé,
car, qu'il s'agisse de race ou de maladie,
ou tous les autres problèmes sociaux,
la philanthropie peut innover,
s'en charger et agir rapidement
et, si cela fonctionne, l’État
peut soutenir et amplifier,
Dieu sait que nous avons
besoin de solutions,
nous avons besoin
de ce genre d'espoir et de progrès.
Les attentes sont élevées
pour résoudre
des problèmes très difficiles.
CA : La plupart des philanthropes,
même les meilleurs d'entre eux,
ont du mal à donner plus de 1 %
de leur patrimoine net chaque année,
et pourtant les personnes les plus riches
au monde peuvent souvent
beaucoup investir.
Beaucoup d'entre eux s'enrichissent
de 7 à 10 % par an.
N'est-il pas vrai que
pour avoir une chance
de donner la moitié de sa fortune,
à un moment donné, il faut prévoir
de donner 5 %, 6 %, 7%, 8%,
10 % de votre patrimoine net
chaque année ?
Et n'est-ce pas en toute logique
ce qui devrait se passer ?
BG : Oui, il y a des gens
comme Chuck Feeney
qui montrent le bon exemple
en donnant tout son argent.
Même Melinda et moi discutons de s'il faut
augmenter le taux auquel nous donnons.
Comme vous le dites, nous avons fait
des investissements très heureux
dans une variété de choses.
En général, les fortunes issues
de la technologie ont bien prospéré,
et même cette année,
ce qui est l'un des grands paradoxes
de ce qui se passe dans le monde.
Je pense qu'il y a une attente
à ce que nous accélérions.
Et il y a une raison à cela,
l’État va ignorer beaucoup de besoins.
Oui, il y a des tonnes
d'argent public dépensées,
mais aider à bien le dépenser,
à trouver là où il n'y a pas de progrès,
et si les gens sont prêts à donner
aux pays en développement,
ils n'ont pas d’États
qui peuvent signer des chèques
représentant 15 % du PIB.
La souffrance qui règne là-bas en général,
rien que sur les aspects économiques,
en mettant à part la pandémie,
c'est tragique.
Il s'agit d'un recul de cinq ans
en matière de croissance pour ces pays,
et dans quelques cas, c'est suffisant
pour la stabilité même du pays
soit remise en cause.
CA : Bill,
je suis impressionné par ce que
vous et Melinda avez accompli.
Vous marchez sur ce sentier étroit
en essayant de jongler
avec tellement de choses différentes.
Et le temps que vous y consacrez
pour améliorer globalement le monde,
et certainement la quantité d'argent
et de passion que vous y mettez –
c'est absolument génial.
Je vous suis très reconnaissant
d'avoir passé ce moment avec nous.
Merci beaucoup,
et honnêtement, en cette fin d'année,
vos compétences et vos ressources
seront plus nécessaires que jamais,
alors bonne chance.
BG : Merci.
C'est passionnant
et je suis optimiste, merci, Chris.
Chris Anderson: Bill Gates, üdvözlöm.
Bill Gates: Köszönöm.
CA: Rendben. Örülök,
hogy itt van velünk, Bill.
Tudja, három hónapja
volt egy TED-es beszélgetésünk
erről a járványról –
március vége lehetett –,
és akkoriban, ha jól emlékszem,
Amerikában még 1000,
világszerte 20 000 alatt volt
a koronavírusban elhunytak száma.
Jelenleg nagyjából 128 000 halottnál
tartunk az USA-ban,
világszerte pedig félmillió körül,
három hónap alatt.
Három hónap alatt.
Ön szerint mi várható
az év hátralévő részében?
Sokféle modellt vizsgál meg.
Mit gondol, mi a legjobb
és a legrosszabb eshetőség?
BG: Sajnos a lehetőségek
igen széles skálán mozognak,
beleértve azt, hogy az ősz beálltával
a halálozási arány olyan méreteket ölthet,
amely vetekszik az áprilisban tapasztalt
legrosszabb adattal.
Ha sok fiatal fertőződik meg,
azok végül ismét időseket fertőznek meg,
a fertőzés újra megjelenik
az idősotthonokban,
hajléktalanszállókon,
azokon a helyeken,
ahol sok haláleset fordult elő.
A fejlesztések iránya,
amelyről valószínűleg szót ejtünk majd –
diagnosztika, terápia, védőoltás –,
jó előrelépést jelentenek,
ám ezek egyike sem változtat a tényen,
hogy az idei ősz
igen rossz lehet Amerikában,
és ez rosszabb, mint amire
egy hónapja számítottam volna.
A mozgásszabadság
visszaállításának mértéke,
a maszk mellőzése miatt
a vírus most már
sok olyan városban is elterjedt,
ahol korábban nem volt jelen különösebben.
Szóval az ősz nagy kihívás lesz.
Nincs rá eshetőség, hogy jóval alá menjünk
a jelenlegi halálozási aránynak,
ami napi körülbelül 500 halottat jelent,
ám jelentős a kockázat,
hogy ahogy korábban,
akár 2000 is lehet
a halottak száma naponta,
mert már nem tartjuk be olyan fokig
az új magatartásformát,
a fizikális távolságtartást,
mint azt tettük áprilisban és májusban.
Tudjuk, hogy a koronavírus is
némiképp szezonális,
így a fertőzés ereje,
mind a hőmérséklet és páratartalom,
mind a több bent töltött idő miatt,
fokozódik az ősz beálltával.
CA: Szóval egyes esetekben,
ha előrevetítjük a számokat,
számolhatunk akár...
már idén is negyedmillió halottal,
ha nem vagyunk elég óvatosak,
világszerte pedig, ha jól tippelek,
év végére több,
ismétlem: több millióan halhatnak meg.
Van-e arra bizonyíték, hogy a nyári hőség
esetleg a segítségünkre volt?
BG: Nincs rá abszolút bizonyíték,
viszont az IHME-modell
kifejezetten szezonális tényezőkkel,
pl. hőmérséklettel és páratartalommal
próbálta magyarázni,
hogy a május miért nem lett rosszabb.
Kijöttünk a karanténból,
a mobilitást jelző számok megugrottak,
a modellek több fertőzést
és halált jósoltak,
és az IHME-modell továbbra is
a szezonális eltérésekkel magyarázta,
hogy a május és június
miért nem lett rosszabb.
Közben látjuk, hogy a déli féltekén,
Brazíliában,
ahol pont az ellenkező évszakot írják,
egész Dél-Amerikában óriás járvány tombol.
A járvány hihetetlen gyorsan
terjed Dél-Afrikában.
Szerencsére Ausztráliát és Új-Zélandot,
a legdélebbi országokat a déli féltekén,
igen alacsony esetszám jellemzi,
és bár küzdeniük kell ellene,
arról beszélnek: "Ó, van 10 esetünk,
ez komoly, győzzük le."
Ezek azon csodás országok közül valók,
ahol alacsonyan tartják az esetszámokat,
a tesztelés, a karantén,
a kontaktkövetés működik,
a segítségükkel igen alacsonyan
tudják tartani az esetek számát.
CA: Valószínűleg némileg segítette őket,
hogy egyszerűbb az izoláció,
alacsonyabb a népsűrűség.
Mindazonáltal okos intézkedéseket hoztak.
BG: Minden hatványozottan történik,
pár jó intézkedés hatása messzire mutat.
Ez nem lineáris játék.
A kontaktkövetés
az amerikai esetszám tükrében
igen fontos tevékenység,
ám nem redukálhatjuk vele
nullára az esetek számát.
Segít csökkenteni,
ám ez igen nagy feladat.
CA: Májusban és júniusban
az Egyesült Államokban
a számok némileg jobban néztek ki,
mint amit a modellek jósoltak,
és azt feltételezik, hogy ennek háttérben
esetleg a melegebb időjárás áll.
Az esetek számában, mondhatjuk-e,
hogy igazán aggasztó kiugrások
látszanak az Egyesült Államokban?
BG: Ez így van –
mondjuk, a New York-i régióban
a megbetegedések száma enyhén csökken,
ám az ország más részeiben,
jelenleg elsősorban délen,
növekedés tapasztalható,
ami ellentételezi ezt,
plusz a pozitív teszteredmény aránya
a fiatalok körében
a jobban sújtott régiók
adatainál is magasabb.
A fiatalok nyilvánvalóan
nagyobb mértékben hagyták el a karantént,
mint ahogy az idősek növelték
mozgásszabadságukat,
vagyis a kormegoszlás jelenleg
a fiatalabbak felé tolódik,
ám a többgenerációs háztartások
és az idősek otthonában dolgozók miatt
sajnos a kormegoszlás ismét
az idősek felé tolódik majd,
és az időeltolódás, a fertőzésátvitel is
az időseknél csapódik le,
emiatt növekedni fog a halálozási arány,
ami most lecsökkent –
2000-ről egészen a jelenlegi 500-ra.
CA: Részben, mert adott
egy háromhetes időeltolódás
a megbetegedések
és a halálozások száma között?
Részben, mert esetleg
történtek hatékony beavatkozások,
sőt az is megeshet,
hogy az összesített halálozási arány
kissé csökken most,
hogy már bírunk némi extra tudással?
BG: Igen, a halálozási arány
mindig kisebb,
ha nincs túlterheltség.
Olaszországban, Spanyolországban,
Kínában kétségtelenül,
és eleinte New Yorkban is,
amikor tetőzött a túlterheltség,
alapvető dolgokat,
oxigént és hasonlókat
sem voltak képesek biztosítani,
Egy, az alapítványunk által
szponzorált tanulmány
az Egyesült Királyságban arra jutott,
hogy a remdesivir nevű hatóanyagon kívül
bizonyítottan terápiás hatása
csak a dexametazonnak van,
amely a súlyos betegeknél
20%-kal csökkentette a halálozási arányt,
és persze vizsgálnak még más dolgokat is.
A hidroxiklorokvin sosem
bizonyult eredményesnek,
végeztünk vele.
Folyik még néhány tesztelés,
ám azok alapján, amiket tesztelünk,
beleértve végül is
a monoklonális antitesteket is,
lesz néhány plusz fegyverünk őszre.
Ha tehát a halálozási
arányokról beszélünk,
a jó hír az, hogy máris rendelkezésünkre
áll néhány fejlesztés,
és több is lesz, már ősszel is.
Monoklonális antitesteket is
fogunk alkalmazni,
ez az a gyógymód,
ami miatt a legizgatottabb vagyok.
CA: Egy másodperc, és kérni fogom,
hogy erről meséljen még többet,
ám a halálozási arány kapcsán
tisztázni szeretném:
egy jól működő egészségügyi rendszerben,
ha Amerikát vesszük,
és a kórházak nem túlzsúfoltak,
ön szerint
százalékosan hogyan alakul
a jelenlegi halálos esetek száma
az összes esetszámhoz képest?
Egy százalék alatt van?
BG: Ha minden esetet azonosítanak, igen,
jóval egy százalék alatt lehet.
Többek szerint 0,4-0,5 százalék.
Ha beszámítjuk
a tüneteket nem produkálókat,
akkor is valószínűleg 0,5 alatt marad,
ami jó hír.
Lehetett volna ez ötszázalékos
halálozási arányú járvány is.
E járvány terjedési dinamikája rosszabb,
mint amire a szakemberek
valaha is számítottak.
Jellemző a tünetek megjelenése előtti
és a tünetmentes terjedés is,
és az, hogy nincs köhögés,
amely jelezné számunkra, hogy baj van –
holott a legtöbb légúti megbetegedés
köhögéssel jár.
Ez viszont a korai szakaszban
nem köhögéssel terjed,
hanem különösen a szuperterjesztők –
magas vírusterhelésű emberek – esetében,
az éneklés, nevetés, beszéd
okozza a terjedést,
ami elég szokatlan,
szóval még a szakértők is azt mondogatják:
"Hű, ez meglepetésként ért minket."
A tünetmentes terjedés miatt,
és mivel nem jár köhögéssel,
nem tűnik olyan komolynak,
mint az influenza vagy a TBC.
CA: Igen, ez az ördögi a vírusban.
Vajon az összes fertőzés hány százaléka
történik tünetmentes átvitel során?
Úgy hallottam, az összes átvitelnek
akár a fele is történhet
tulajdonképp a tünetek megjelenése előtt.
BG: Ha a tünetek megjelenése
előtti eseteket vesszük,
a legtöbb tanulmány
40 százalékra teszi ezt a számot,
és vannak olyanok, akiknél sosem
jelentkeznek tünetek.
A felső légutakban megjelenő
vírusok mennyisége
változó.
Néhányak felső légutaiban sok lesz,
míg a tüdőben igen kevés,
és az igazán komoly tüneteket a tüdőben –
más szervekben is – de elsősorban
a tüdőben lévő vírusok okozzák,
ezzel fordulunk hát orvoshoz.
A terjedés szempontjából a legrosszabb,
ha valakinek sok vírus
található a felső légútjaiban,
de szinte semmi a tüdejében,
így nem kér orvosi segítséget.
CA: Rendben.
Szóval, ha összeadjuk a tünetmentesen
és a tünetek megjelenése
előtt terjesztőket,
akkor az átvitelek
több mint 50 százalékát
tüneteket nem produkálók okozzák?
BG: Igen, az átvitelt nehéz mérni.
Ismerünk bizonyos gócpontokat
és pár más dolgot,
ám a vakcinával kapcsolatos nagy kérdés:
vajon azon túl, hogy elkerülhetjük
általa a betegséget,
amit a kísérletek tesztelnek,
vajon megakadályozza a terjesztést is?
CA: A vakcina
olyan sarkalatos pont,
hogy mindjárt rá is térhetünk.
Ám előtte még valami:
van-e bármi más meglepetés
a vírus kapcsán,
amelyre az elmúlt hónapokban derült fény,
és hatással van arra, hogyan reagálunk?
BG: Nem tudjuk meghatározni,
kik a szuperterjesztők,
mi tesz valakit azzá,
és lehet, sosem fogjuk tudni.
Lehet, hogy ez teljesen véletlenszerű.
Ha azonosítani tudnánk őket:
ők felelnek az átvitelek többségéért,
néhány igen magas vírusterhelésű ember.
Sajnálatos mód még nem jöttünk rá,
hogyan azonosítsuk őket.
Ha egy olyan szobában vagyunk,
ahol senki nem beszél,
kevesebb átvitel történik.
Részben ezért van az,
hogy bár repülőn is terjedhet a fertőzés,
kevesebb az átvitel, mint gondolnák,
az idők és távolságok mérése alapján,
mert mondjuk egy énekkarral
vagy étteremmel ellentétben
itt nem lélegzünk ki
hangos beszéd közepette annyira,
mint más beltéri környezetben.
CA: Hm...
Mennyire tart etikusnak valakit,
aki úgy száll fel a repülőre,
hogy elutasítja a maszkviselést?
BG: Ha az övé a gép, rendben.
Ha mások is vannak a repülőn,
akkor viszont őket is veszélybe sodorja.
CA: A járvány korai szakaszában
a WHO azt ajánlotta,
az emberek ne viseljenek maszkot.
Attól tartottak, hogy nem jut elég
az egészségügyi ellátásban dolgozóknak.
Visszatekintve: nagyot hibáztak ezzel?
BG: Igen.
A szakértőket rosszul érinti,
hogy a maszk jelentőségét lebecsülték –
ez összeköthető valamelyest
a tünetmentes betegekkel;
ha volnának tünetek,
mint az Ebola esetében például,
akkor tudnánk a betegségről,
karanténba vonulnánk,
és nem lenne szükség maszkfélére.
A maszk jelentősége kapcsán
tény, hogy az orvosi maszkokat
más forrásból szerezték be,
mint a normál maszkokat.
Tény: a normál maszkok széles körben,
jól elterjedhettek.
Tény: a normál maszkok megakadályozhatják
a tünetek jelentkezése előtti
és tünetmentes átviteleket.
Szóval: hiba volt.
De nem konspiráció.
Olyasvalami ez, amiről már többet tudunk.
A maszk előnyeivel kapcsolatos
hibahatáraink még most is
tágabbak, mint azt elismernénk,
ám a maszkviselés nagy előnyt jelent.
CA: Rendben, íme néhány kérdés
a közösség részéről.
Tegyük ki őket a képernyőre.
Jim Pitofsky: "Gondolják, hogy az amerikai
újranyitási kísérlet korai volt,
és ha igen, meddig mehetünk el, hogy
felelősen szálljunk szembe a járvánnyal?
BG: A kérdés, hogyan kössünk
kompromisszumot
például az iskolába járás előnyei
és a fertőzés kockázata között,
melyet az iskolába járás jelent;
ezek igen nehéz kérdések,
amelyekre nem hinném,
hogy bárki úgy felelhetne:
"Majd én megmondom, hogyan kell
e kompromisszumokat megkötni."
A fertőzés terjedésének megértését,
a felismerést, hogy fiatalok is
megfertőződnek,
és a generációk közötti
fertőzési lánc részei –
ezeket elő kell segíteni.
Ha csak az egészségügyi szempontot nézzük,
túl nagyvonalúan nyitottunk újra.
Az újranyitásnak vannak előnyei
a mentális egészség,
a normális egészség helyreállítása,
vakcina vagy más gyógymód
kifejlesztése szempontjából.
Néhány esetben azonban
több kockázatot jelent, mint hasznot.
A bárok ilyen gyors megnyitása
vajon fontos volt
a mentális egészség szempontjából?
Lehet, hogy nem.
Szóval, valószínűleg nem voltunk annyira
finomak az újranyitás szempontjából,
mivel biztosra veszem,
ahogy jobban kiismerjük,
rájövünk, hogy néhány dolog kapcsán
elhamarkodottan léptünk.
Ám itt vannak például az iskolák,
még ma, itt ülve sincs
pontos tervünk, mondjuk,
a belvárosi iskolák kapcsán,
én sem tudnám
feketén-fehéren körülhatárolni
az ezzel kapcsolatos
relatív kompromisszumokat.
Óriási előnyökkel jár, ha visszaengedjük
a gyerekeket az iskolába,
és hogyan mérlegelhetnénk a kockázatot?
Ha a lakóhelyükön nincs sok eset,
valószínűleg van haszna.
Ám előfordulhat, hogy meglepődhetnek.
Elkezdhet terjedni a fertőzés,
akkor változtatniuk kell,
ami viszont nem egyszerű.
Az Egyesült Államokban
lesznek olyan helyek,
ahol nem lehet jó kompromisszumot kötni.
Ha az egyenlőtlenségek
bármely területét vesszük,
a járvány csak rontott a helyzeten:
foglalkoztatás, internetkapcsolat,
az iskolák online oktatási képessége.
A szellemi munkakörben dolgozók
szégyellik bevallani,
ám néhányan sokkal hatékonyabbak,
és élvezik az otthoni munkavégzés
jelentette rugalmasságot,
ami szörnyű érzés,
miközben tudjuk, sokan,
sokféleképp szenvednek,
beleértve azt is, hogy a gyerekek
nem járhatnak iskolába.
CA: Valóban. Lássuk a következő kérdést.
[Nathalie Munyampenda] "Nálunk, Ruandában
a korai politikai beavatkozás
jelentette a változást.
E ponton miféle politikai beavatkozást
javasolna az Egyesült Államokban?"
Bill, arról a napról álmodom,
amikor önt jelölik ki
a koronavírus cárjának,
akinek hatalmában áll
valóban szólni a nyilvánossághoz.
Mit tenne?
BG: Nos, az innovatív eszközök azok,
ahol a csapatommal
a legtöbb tapasztalattal rendelkezünk.
Nyilvánvaló, hogy néhány, az újranyitással
kapcsolatos rendelkezés nagyvonalú volt,
ám úgy hiszem,
ezzel mindenki foglalkozhat.
Kell viszont a vezetés,
hogy bevalljuk, még mindig
nagy problémákkal nézünk szembe,
és hogy ne csináljunk ebből
szinte politikai ügyet,
mondván: "Nem nagyszerű, amit tettünk?"
Nem, nem nagyszerű,
ám sokan vannak, köztük szakemberek is...
sok mindent nem értenek,
és mindenki azt kívánja,
bármilyen intézkedést léptetnek is életbe,
az bár egy héttel hamarabb történne.
Nagy tapasztalatunk van
az innovatív eszközök kapcsán,
ez az, ahol az alapítvány
antitesteken és oltásokon dolgozik,
és kívül esik a magánszektoron,
így aztán képesek vagyunk semleges módon
együtt dolgozni minden kormánnyal,
és cégeket kiválasztani.
Különösen, ha nullszaldós a termék,
ki kapja az erőforrásokat?
Nincs erre piaci jelzés.
A szakértőknek kell kimondaniuk,
melyik antitest,
melyik védőoltás érdemes gyártásra,
mert ezek gyártására
korlátozott lehetőségünk van,
és több cég együttműködésében történik,
ami normál esetben sosem fordulna elő,
hogy egy cég kifejleszti,
majd több cég gyártóegységét használva,
maximálisan sokszorosítsák
a legjobb választást.
E dolgokat én koordinálnám,
ám szükségünk van egy vezetőre,
aki naprakész,
gyakorlatias,
példamutatóan viselkedik,
és ösztönzi a fejlesztések követését.
CA: Ön mesteri diplomata, kétségtelenül,
ahogy ezekről a dolgokról beszél.
Megértem, ha kényelmetlenül érzi magát.
Ám rendszeresen beszél Anthony Faucival,
aki a legtöbb vélekedés szerint
igen bölcsen szól a témában.
Milyen mértékben lehetetlenítik őt el?
Nem játszhatja
teljes mértékben a szerepet,
amelyre képes lenne
jelen körülmények között.
BG: Dr. Fauci mindenhol megjelent,
ahol lehetősége volt adásba kerülni,
és bár realisztikus dolgokat állított,
tekintélye megrekedt egy szinten.
Így szólalhat fel.
A Járványügynek kellene
a fő szószólónak lennie.
Nem feltétlenül szükséges,
ám a korábbi egészségügyi krízisek során
a Járványügy szakemberei
szólaltak fel.
Őket erre képezték ki,
így aztán kissé szokatlan,
milyen nagy mértékben kellett
Faucira támaszkodnunk
a Járványügy helyett.
Fauci lehetne az, aki kiváló kutató,
tapaszalt, különösen a védőoltások terén.
Valahogy ő lett az,
aki elmondja az általános tanácsokat,
a járványügyi ajánlásokat,
és ezket megfelelően elmagyarázza,
közben elismeri:
"Oké, a járvány visszatérhet,
ezért kell úgy viselkednünk."
Fantasztikus,
hogy engedték őt szóhoz jutni.
CA: Néha.
Lássuk a következő kérdést.
Nina Gregory kérdése:
"Miként áll ön és alapítványa
azon etikai kérdéshez, hogy mely országok
kapják meg először a védőoltást,
feltéve, hogy találnak egyet?"
Kihasználhatná ezt a pillanatot, Bill,
hogy beszéljen arról,
hol tartanak a vakcinakutatásban,
és mely kulcsfontosságú dolgokat
vegyük számításba,
ha követjük a kapcsolódó híreket.
BG: Ha beválnak,
a három legkorábbi védőoltásunk:
a Moderna, amelyet sajnos
nehezen lehet sokszorosítani,
így ha ez beválik, elsősorban
az Egyesült Államokat célozza,
aztán ott az AstraZeneca,
amely Oxfordból származik,
végül a Johnson and Johnson.
Ezek a legkorábbi oltásaink.
Az állatkísérletek eredményei
jól néznek ki, ám nem véglegesek,
kérdéses, hogy az időseknél beválik-e,
és a következő hónapokban
emberre vonatkozó adataink is lesznek.
Ezt a hármat a hatékonysági
és biztonsági vizsgálat fogja korlátozni.
Fogjuk tudni gyártani őket,
de nem annyit, amennyit szeretnénk.
Még az év vége előtt
képesek lehetünk a gyártásukra.
Ám hogy a 3. fázis sikeres lesz-e,
és hogy az év vége előtt meglesz-e,
ezzel kapcsolatban nem lennék optimista.
A 3. fázis során vizsgálják meg
igazán a biztonsági profilt
és a hatékonyságot,
ám azok is el fognak kezdődni.
Van további négy-öt védőoltás,
másfajta megközelítéssel,
amelyek nagyjából három-négy
hónap lemaradásban vannak:
Novavax, Sanofi, Merck.
Ezek közül soknál mi finanszírozunk
gyártási kapacitást –
néhány igen összetett tárgyalás
most is folyik ezzel kapcsolatban –,
hogy legyenek gyárak, amelyek
a szegényebb országoknak gyártanak,
alacsony és közepes bevétellel.
A jól sokszorosítható termékek esetében,
mint az AstraZeneca
és a Johnson and Johnson,
azokra összpontosítunk,
amelyek olcsók,
és felépíthetünk egy gyárat,
ahol 600 millió adagot gyárthatunk le.
Jó néhány védőoltásban van tehát
lehetőség.
Nem jósolok semmit az év vége előttre.
Ez a legjobb eset,
és néhány termékre szűkült a kör,
ahol tipikusan magas a hibaarány.
CA: Bill, ha ön
és az alapítványa nem lennének képben,
akkor a piaci dinamika oda vezetne,
hogy amint feltűnne
egy ígéretes védőoltásjelölt,
a gazdagabb országok összeharácsolnák
az összes elérhető kezdeti ellátmányt –
kell egy kis idő, hogy legyártsák,
és aztán semmi nem maradna
a szegényebb országoknak –,
ám azzal, hogy önök
gyártási felelősséget
és gyártókapacitást biztosítanak
e néhány védőoltásjelöltnek,
lehetővé teszik, hogy e korai védőoltások
szegényebb országokba is eljussanak?
Jól gondolom?
BG: Ez nem csak rólunk szól, de igen,
központi szerepet töltünk be
egy általunk létrehozott,
járványügyi felkészüléssel
foglalkozó koalícióval – CEPI – együtt,
és az európai vezetők egyetértésével.
Szakembereink megvizsgálják e termékeket,
aztán megkérdezik:
"Hol van a világon egy gyár,
amelynek van kapacitása ezt legyártani?
Melyikbe kellene
ilyen korán pénzt befektetnünk?
Mely ponton kellene
a befektetést más gyárba mozgatnunk?"
Ugyanis a magánszektorból néhányan,
akik igazán értik a dörgést,
nekünk dolgoznak,
bíznak bennünk e témában,
és sok mindent, különösen a gyártásra
vonatkozó dolgokat, mi koordináljuk.
Általában azt feltételeznék: az Államok
globális problémaként kezeli a helyzetet,
és részvételre törekszik.
Ám mindeddig semmilyen lépés nem történt.
Kongresszusi és kormánytagokkal
egyeztetek arról,
hogy ha a következő pénzügyi támogatási
törvényjavaslat átmegy,
annak egy százalékát fordíthatnák
azon eszközökre,
amelyek az egész világon segítenének.
Lehetséges tehát,
ám szerencsétlen helyzet,
és ezt az üres teret,
amihez a világ nincs szokva,
sokan próbálják betölteni,
köztük az alapítványunk is,
valamiféle stratégiával,
amely a szegényebb országokat is érinti,
amelyek nagy halálozási aránnyal
és számos negatív hatással küzdenek,
beleértve önnön egészségügyi
rendszerük túlterheltségét.
A legtöbb halálra a fejlődő
országokban számíthatunk,
hiába fordult elő sok haláleset
Európában és az Egyesült Államokban.
CA: Bárcsak légy lehetnék a falon,
hogy halljam, ahogy Melindával
erről beszélnek,
ezek miatt az etikai...
mondjuk, bűnök miatt,
amelyeket vezetők követnek el,
akik ennél okosabbak kellene legyenek,
mert az egy dolog, hogy nem modellezik
a maszkviselést,
ám az egy másik, hogy amikor a világ
egy közös ellenséggel néz szembe,
akkor nem vállalnak szerepet,
nem lépnek fel mint emberiség,
és helyette...
felgyorsítják a nemzetek közt folyó,
igen méltatlan tolongást,
amely a vakcináért folyik például.
Biztosra veszem, az utókor
keményen ítélkezik majd efölött.
Ez visszataszító.
Nem? Tévedek valamiben?
BG: Nos, nem minden fekete vagy fehér.
Az Egyesült Államok messze több pénzt tett
a védőoltás utáni kutatásba,
mint bármely más ország,
és az a kutatás nem korlátozott.
Nincs jogdíjszerűség, ami azt mondaná:
"Ha használja a pénzünket,
fizessen jogdíjat az Egyesült Államoknak."
A kutatások finanszírozása
mindenkinek elérhető.
A gyárak finanszírozása
csak az Egyesült Államok számára.
Amitől ez az egész nehéz, hogy más
globális egészségügyi probléma esetén
az Egyesült Államok
vezető szerepet játszik:
a himlő és a gyermekbénulás
felszámolásában,
olyan partnerekkel, mint a CDC, a WHO,
a Rotary, az UNICEF, a mi alapítványunk.
Tehát a világ... a HIV kapcsán,
Bush elnök vezetése alatt, bár
kétoldalú alapokon nyugodott,
a PEPFAR hihetetlen dolgokat tett.
Életek tízmillióit mentette meg.
Tehát a világ mindig is
az Egyesült Államoktól várta,
hogy legalábbis vezető szerepet tölt be,
pénzügyi és stratégiai vonalon, aztán:
hogyan alapítunk gyárakat a világ számára,
még ha a cél csupán megakadályozni,
hogy a fertőzés visszajusson az Államokba,
vagy segíteni a világgazdaság
helyreállítását,
ami jó az amerikai munkahelyeknek,
hogy van kereslet az Államokon kívül.
Tehát a világ egyfajta...
tudják, nagy a bizonytalanság,
mely dolog fog beválni,
és ott a kérdés:" Ki itt a főnök?"
A legrosszabb dolog
a WHO-ból való kilépés,
ez a nehézség remélhetőleg
orvoslásra kerül
a későbbiekben valamikor,
mert szükségünk van
a WHO koordinálására.
CA: Nézzünk egy másik kérdést.
Ali Kashani: "Látott bárhol a világon
olyan modellt,
amely különösen sikeresen
kezelte a járványt?"
BG: Nos, bámulatos,
hogy a korai intézkedéseken túl
mindenképp vannak továbbiak, ahol
a pozitív tesztet produkálókat fogjuk,
figyeljük a pulzoximétert,
ami a vér oxigénnel való
telítettségét méri,
egy igen olcsó eszköz,
és így igen korán kórházba
kerülhetnek a fertőzöttek.
Furcsa mód a betegek
a dolgok súlyosbodásáról nem tudnak.
Érdekes pszichológiai oka van ennek,
amibe most nem megyek bele.
Németországban igen alacsony
a halálozási arány,
amit ilyesfajta ellenőrzésekkel értek el.
Aztán a kórházba kerülve
rájöttünk, hogy a lélegeztetőket,
bár jó szándékkal,
de valójában túlzott mértékben
és rosszul alkalmaztuk
a járvány korai fázisában.
Az orvosok ma sokkal tapasztaltabbak
a kezelés kapcsán.
A legtöbb ezek közül világszerte ismert.
A pulzoximéter használata
korai jelzésként
valószínűleg széles körben elterjed,
ám a németek élen jártak vele.
Most a dexametazon – szerencsére
olcsó, szájon át bevehető –
gyártása futtatható fel.
Ez is világszerte el fog terjedni.
CA: Bill, szeretném megkérdezni,
ön személy szerint hogy élte meg
ezt az egész folyamatot?
Mert bár szenvedélye
és jó szándéka a téma kapcsán
teljesen egyértelműnek tűnik bárkinek,
aki csak egy percet is eltöltött önnel,
furcsa mód mégis születtek az ön szerepe
kapcsán őrült összeesküvés-elméletek.
Most érdeklődtem a Zignal nevű cégnél,
amely közösségi felületeket vizsgál.
Azt mondják, a mai napig,
azt hiszem, csak a Facebookon
négymilliónál is több poszt született,
amely önt kapcsolatba hozza a vírusról
szóló valamely összeesküvés-elmélettel.
Olvastam, hogy egy szavazás szerint
a republikánusok 40 százaléka úgy hiszi,
hogy az ön által forgalomba hozandó oltás
valahogy egy mikrochipet juttatna belénk,
hogy kövesse a mozgásunkat.
Képtelen vagyok elhinni ezt az eredményt.
Néhányan elég komolyan veszik ezt,
páran közülük még a Fox News-on
és hasonló helyeken is leközölték ezt,
páran elég komolyan veszik ezt ahhoz,
hogy szörnyű fenyegetésekkel
és hasonlókkal álljanak elő.
Úgy tűnik, ön sikeresen
lerázza magáról ezt,
de ugyan ki más volt már
hasonló pozícióban?
Hogyan kezeli ezt a helyzetet?
Ugyan miféle helyen élünk,
hogy ilyesfajta álhírek terjedhetnek?
Mit tehetünk, hogy helyrehozzuk ezt?
BG: Nem tudom pontosan.
Az összeesküvés-elméletek
újdonság.
A Microsoft persze mindig is
megosztó volt,
de legalább a valóságtól
nem rugaszkodtunk el.
Többször omlott össze
a Windows a kelleténél?
Tényleg voltak bizalmi problémáink.
Viszont legalább tudtam, miről van szó.
Amikor a mostani felmerült, bevallom,
viccelődni szándékoztam róla.
Azt mondták, ez nem lenne helyes,
mert a helyzet komoly.
Arra késztetné az embereket,
hogy ne akarják beoltatni magukat.
Na most, ha egyszer meglesz a védőoltás,
az olyan lesz, mint a maszk:
fontos, hogy minél többen éljenek vele,
különösen, ha meggátolja az átvitelt,
mert akkor a védőoltás
széleskörű alkalmazása
igen kedvező a közösség szempontjából.
Kissé elakadtam hát,
fogalmam sincs, mit mondjak vagy tegyek,
mert ez az összeesküvés-elmélet
újdonság a számomra,
és mit mondhatnék,
amellyel nem támasztom alá a dolgot?
Onnantól, hogy a Fox News
egyik kommentátora, Laura Ingraham
arról beszélt, hogy én mikrochipelem
az embereket,
a felmérés nem is meglepő,
hiszen ezt hallhatták
tévében is.
Ez igen vad dolog.
Az emberek nyilván egyszerűbb
magyarázatra vágynak,
mint hogy virológiát tanuljanak.
CA: A TED
politikailag semleges,
de hiszünk az igazságban.
Azt mondom: Laura Ingraham,
jön Bill Gatesnek egy bocsánatkéréssel
és vonja vissza, amit mondott.
Tegye meg.
Bárki, aki néz most minket,
és azt hiszi, ez az ember érintett
bármiféle összeesküvés-elméletben,
az forduljon orvoshoz.
Maguk bolondok.
Elegen ismerjük Billt régóta,
és látjuk, milyen szenvedéllyel
viseltetik e dolog iránt, hogy tudjuk,
maguknak elment az eszük.
Tegyék túl magukat ezen,
és hagyják, hadd koncentráljunk
a valós problémára: a járvány megoldására.
Komolyan.
Ha bárkinek van ötlete itt a chatben,
egy pozitív javaslat,
hogyan lehetne megszabadulni
az összeesküvés-elméletektől,
mert ezek egymásból táplálkoznak.
"Ó, én azért mondom ezt,
mert benne vagyok a konspirációban",
vagy ilyesmi.
Hogyan térjünk vissza egy olyan világba,
ahol az információ megbízható?
Jobban kell teljesítsünk ennek kapcsán.
Van még kérdés a nézők részéről?
Aria Bendix New Yorkból:
"Ön mit ajánlana azoknak,
akik csökkentenék
a megfertőződés kockázatát,
miközben nőnek az esetszámok?
BG: Nagyszerű, ha olyan állásuk van,
hogy otthon maradhatnak, és online
megbeszélések révén végezhetik munkájukat,
sőt, akár társadalmi
tevékenységük egy részét is,
tudják, én például videóhívásokon
beszélek sok barátommal.
Vannak európai barátaim,
ki tudja, mikor látom őket,
ám rendszeresen hívjuk egymást.
Ha többé-kevésbé elszigetelten élnek,
nem kockáztatnak sokat,
ha viszont sok más emberrel találkoznak
munka vagy társasági élet céljából,
az növeli a kockázatot,
és különösen azon közösségekben,
ahol az esetszám növekszik,
még ha nem is lesz kötelező,
remélhetőleg a mobilitást jelző számok
azt mutatják, hogy az emberek reagálnak,
és minimalizálják az otthonukon kívüli
kapcsolatok számát.
CA: Bill, azon gondolkodom, beszélne-e
röviden a jótékonyságról.
Nyilvánvalóan az alapítványa
nagy szerepet játszik ebben,
ám a jótékonyságról,
úgy általában, beszélne?
Tudja, belevágott ebbe
a Giving Pledge nevű kampányba,
bevont rengeteg milliárdost,
akik ígéretet tettek, hogy nettó vagyonuk
felét jótékonysági célra ajánlják
még életükben, vagy haláluk után.
Ezt nagyon nehéz megtenni.
Nagyon nehéz ilyen sok pénzről lemondani.
Csak ön, azt hiszem,
mióta a "The Giving Pledge" beindult...
Mikor is? 10 éve vagy valahogy úgy,
nem vagyok biztos benne...
ám szerintem azóta
az ön nettó vagyona megduplázódott,
annak ellenére, hogy ön a világ
egyik első számú jótékonykodója.
Vajon alapjában véve nehéz
hatékonyan adakozni,
hogy jobbá tegyük a világot?
Vagy a világ adományozóinak,
különösen az igazán gazdagoknak,
egyszerűen csak be kellene ütemezniük,
valahogy így: "Íme a nettó vagyonom
egy százaléka minden évben,
amely, ahogy öregszem,
talán növekedni fog.
Ha komolyak a szándékaim,
adakoznom kell... meg kell találjam
valahogy a módját,
hogy hatékonyan tegyem."
Igazságtalan és bolond ez a kérdés?
BG: Nos, nagyszerű lenne
emelni a mértéket,
és a célunk mind a Gates Alapítvánnyal,
mind a The Giving Pledge kampánnyal,
hogy segítsünk másoknak olyan ügyet
találni, amelyhez kötődnek.
Érzelmi alapon adományozunk.
Igen, a számok fontosak,
ám rengeteg ügy van a nagyvilágban.
Látnak valakit, aki beteg,
vagy nem kap szociális juttatásokat,
és így választanak.
Felfigyelnek valamire, ami révén
csökkenthető a rasszizmus.
Szenvedéllyel viseltetnek az ügy iránt,
így oda adakoznak.
Természetesen
pár adakozási mód nem válik be.
Növelnünk kell
az emberbarátok ambíciószintjét.
Ott a közös jótékonykodás,
amit a TED az Audacious Project révén
próbál elősegíteni,
és van négy-öt másik csoport,
amely összehozza a jótékonykodókat,
ami nagyszerű,
mert egymástól tanulnak,
önbizalmat merítenek egymásból,
és úgy érzik: "Hé, beadok valamit,
és a négy másik is bead valamennyit,
így nagyobb hatást érek el",
és remélhetőleg még akkor is
jól szórakoznak, ha kiderül,
hogy az a bizonyos ajándék nem vált be,
ám ettől még nem állnak le.
Jótékonykodás, igen,
szeretném látni, hogy a mérték növekszik,
és hogy vannak emberek, akik belevágnak,
ez nagyszerű,
ez kiteljesedés,
választanak egy rokont,
aki önökkel együtt csinálja.
Mi Melindával mindketten élvezzük,
hogy együtt csinálhatjuk ezt,
együtt tanulhatunk.
Néhány családban még
a gyerekeket is bevonják.
Néha a gyerekek szorgalmazzák.
Ha sok pénzük van,
egy millió dollár még mindig sok pénz,
ám ha milliárdjaik vannak,
százmilliókat kellene adakozniuk.
Valahogy elbűvölő,
hogy a személyes kiadásokat tekintve
a korábbi szinten maradnak.
Ez társadalmilag meglehetősen helyénvaló.
Fel kell futtatniuk az adakozásukat,
különben csak a végrendeletük lesz,
nem fogják tudni alakítani,
vagy hasonlóképp élvezni az adakozást.
Így anélkül...
nem szeretnénk kötelezővé tenni,
ám mi mindketten szeretnénk
inspirálni a jótékonykodókat,
hogy a múltban tapasztaltnál
jelentősen gyorsabban
lássák meg a szenvedélyt
és a lehetőségeket,
mert legyen az faji, fertőzéssel
vagy szociális problémával kapcsolatos,
a jótékonyság hozta újítás
gyorsan terjed és tehet egy ügyért,
és ha beválik, kormánytámogatással
az eredmény megsokszorozható,
Isten látja: szükségünk van megoldásokra,
szükségünk van reményre és haladásra,
az elvárások igen magasak,
hogy igen nehéz problémákat oldjunk meg.
CA: A legtöbb emberbarátnak,
még a legjobbaknak is,
nehezükre esik minden évben lemondani
nettó vagyonuk egy százalékáról,
ám a világ leggazdagabbjai gyakorta
nagyszerű befektetési lehetőségekhez
férnek hozzá.
Sokan közülük 7-10 százalékkal
gyarapítják vagyonukat évente.
Az a helyzet, nem,
ha vagyona felét valóban
jótékony célra fordítaná,
egy ponton be kell tervezze,
hogy évente lemondjon
vagyona öt, hat, hét,
nyolc vagy 10 százalékáról?
Logikusan nem ennek kellene történnie?
BG: Néhányan, mint például Chuck Feeney,
jó példával járnak előttünk,
és minden pénzüket eladományozzák.
Melindával mi is szoktunk arról beszélni,
emeljük-e adakozásunk mértékét.
Ahogy említette is,
különböző befektetések révén
igen szerencsések voltunk.
A technológiai befektetések
jól jövedelmeztek
még idén is,
ami egyike az igen nagy ellentmondásoknak,
melyek ma jellemzik a világot.
Szerintem elvárják, hogy felgyorsítsunk,
és van is miért felgyorsítani,
és a kormány nem minden igényt vesz észre.
Rengeteg kormányzati pénz van a világon,
ám segíteni jóra fordítani,
segíteni megtalálni a megfelelő helyeket
nem kíván erőfeszítést,
és ha az emberek segítenék
a fejlődő világot,
nincsenek kormányok,
amelyek a GDP 15 százalékáért
csekket nyomtatnának,
és a küszködés általában,
már csak gazdasági területen,
még a járvány nélkül is,
tragikus.
Öt év visszalépés
ezen országok fejlődésében,
és néhány esetben olyan súlyos a helyzet,
hogy maga az ország stabilitása
kérdőjeleződik meg.
CA: Nos, Bill,
minden tiszteletem az öné
és Melindáé azért, amit tettek.
Egy keskeny ösvényen járva
próbálnak egy csomó mindennel
zsonglőrködni,
rengeteg időt fordítanak
a világ egészének jobbá tételére,
rengeteg pénzt
és szenvedélyt tesznek bele...
Ez csodálatos,
és igazán hálás vagyok, hogy velünk volt.
Nagyon köszönöm,
és őszintén, idén az ön képességeire
és forrásaira nagyobb szükség lesz,
mint bármikor azelőtt,
szóval sok szerencsét.
BG: Nos, köszönöm.
Élvezem a munkát, optimista vagyok,
szóval köszönöm, Chris.
Chris Anderson: Benvenuto, Bill Gates!
Bill Gates: Grazie.
CA: È un piacere averti qui, Bill.
Circa tre mesi fa, qui a TED,
avevamo parlato di questa pandemia,
credo fosse fine marzo,
e in quel momento negli USA
erano morte meno di 1.000 persone
e meno di 20.000 persone nel mondo.
Ora i numeri sono
circa 128.000 morti negli USA
e più di mezzo milione nel mondo,
in tre mesi.
Quali sono le tue previsioni
per il resto dell'anno?
Ci sono vari scenari,
ma quale credi che sia
la migliore e la peggiore?
BG: Purtroppo c'è un'enorme
varietà di scenari:
in uno di questi,
con l'arrivo dell'autunno
potremmo avere un tasso di mortalità
pari al picco di aprile.
Se si contagiano molti giovani,
alla fine contageranno di nuovo
anche gli anziani,
e arriverà anche alle case di riposo,
ai rifugi per senzatetto,
i posti in cui ci sono stati molti morti.
Il percorso di innovazione,
di cui più tardi parleremo,
su diagnosi, cura e vaccini,
mostra grandi progressi,
ma non sufficienti a evitare
che in autunno negli USA
la situazione possa essere molto grave.
Ed è peggio di quel che prevedevo
anche solo un mese fa,
perché siamo tornati a spostarci molto,
senza indossare le mascherine,
e ora che il virus
è arrivato in molte città
in cui prima non era molto presente,
sarà una sfida.
In nessun caso avremo
una mortalità inferiore all'attuale,
che è di circa 500 morti al giorno;
ma c'è un alto rischio di un ritorno
ai 2.000 morti al giorno che avevamo prima
perché non abbiamo più il distanziamento
e il comportamento speciale,
che avevamo ad aprile e maggio.
E sappiamo che questo virus è stagionale:
quindi la forza del contagio,
a causa di temperatura, umidità
e maggior tempo passato al chiuso,
peggiorerà con l'avvicinarsi dell'autunno.
CA: Negli USA, secondo alcune ipotesi,
se si mettono quei numeri in prospettiva,
arriviamo, chissà, a più di 250.000 morti,
magari entro fine anno
se non siamo attenti;
e in tutto il mondo, entro fine anno,
il bilancio delle vittime
potrebbe essere di milioni di persone.
Ci sono delle prove
che le alte temperature estive
ci stiano davvero aiutando?
BG: Non ne abbiamo la certezza,
ma sicuramente il modello dell'IHME
ha tenuto in considerazione la stagione,
e quindi temperatura e umidità,
per provare a spiegare
perché a maggio non è andata peggio.
E quindi, quando abbiamo iniziato
a uscire, e a spostarci di più,
i modelli prevedevano come conseguenza
un aumento di contagi e morti,
e il modello continuava a ripetere:
"Devo usare alla stagionalità
per spiegare perché non è andata peggio
a maggio e a giugno."
E lo vediamo nell'emisfero sud,
come in Brasile,
che è nella stagione opposta,
e in tutta l'America del sud,
che ha un'enorme epidemia.
In Sudafrica l'epidemia
cresce velocemente.
Per fortuna Australia e Nuova Zelanda,
gli ultimi paesi dell'emisfero sud,
hanno davvero pochi casi:
quindi, anche se devono
continuare a fronteggiarli,
dicono: "Abbiamo dieci casi,
è grave, dobbiamo sbarazzarcene."
Fanno parte di quei fantastici paesi
che hanno numeri così bassi
che i test, la quarantena
e il tracciamento
funzionano per rilevarli
e mantenerli vicino allo zero.
CA: Magari sono stati anche aiutati
dalla maggiore facilità nell'isolarli
e dall'inferiore densità di popolazione.
Ad ogni modo, hanno applicato
le politiche giuste.
BG: Sì, è tutto così esponenziale
che anche piccoli gesti
sono di grande aiuto.
Non è un gioco lineare.
Tracciare i contatti,
con questo numero di casi negli USA
è importantissimo,
ma non ci riporterà allo zero.
Aiuterà a diminuirli, ma è irrefrenabile.
CA: OK, quindi a maggio e giugno negli USA
i numeri erano leggermente migliori
rispetto ad alcune previsioni
ed è stato ipotizzato
che fosse per le temperature più calde.
Quello che stiamo vedendo ora
lo definiresti un aumento allarmante
nel tasso di casi negli USA?
BG: Esatto.
Ad esempio, nell'area di New York
i casi continuano,
in qualche modo, a diminuire,
ma in altre parti del paese,
ora soprattutto nel sud,
ci sono aumenti che li controbilanciano
e ci sono tassi di positività nei giovani
che sono superiori persino
a quelli delle aree maggiormente colpite.
Chiaramente i giovani sono usciti
più di quanto siano usciti gli anziani,
quindi la distribuzione tra le fasce d'età
ora si concentra tra i più giovani,
ma a causa della presenza
di più generazioni nella stessa casa,
di chi lavora nelle case di riposo,
sfortunatamente si rifletterà -
parlo sia della trasmissione
che dello sfasamento temporale,
di nuovo sugli anziani,
farà aumentare di nuovo
il tasso di mortalità,
che ora si era abbassato di molto,
dai 2.000 ai 500 di adesso.
CA: E questo è dovuto, in parte,
a uno sfasamento di tre settimane
tra il numero dei casi e le morti?
E forse anche perché
sono state adottate misure efficaci
e siamo davvero di fronte alla possibilità
che il tasso di mortalità
sia davvero un po' in calo
ora che ne sappiamo un po' di più?
BG: Sì, certo.
Il tasso di mortalità è sempre minore,
quando non si è sovraccarichi.
E lo stesso discorso vale per l'Italia,
quando era sovraccarica,
la Spagna o persino New York all'inizio,
di sicuro la Cina.
In quei casi era impossibile
anche fornire le cose basilari,
l'ossigeno e il resto.
Uno studio finanziato
dalla nostra fondazione nel Regno Unito
ha rilevato che l'unica cosa,
oltre al Remdesivir,
che è una cura comprovata,
è il desametasone,
che per i pazienti gravi,
riduce la mortalità
di circa il 20 percento
e abbiamo ancora accesso a queste cose.
L'idrossiclorochina
non ha mai dato buoni risultati,
perciò non c'è più niente da fare.
Si stanno ancora facendo dei test,
ma con tutto quello che si sta testando,
inclusi anche gli anticorpi monoclonali,
avremo più soluzioni in autunno.
La buona notizia, quindi,
se si parla di tasso di mortalità,
è che abbiamo già fatto passi avanti
e ne faremo altri, già in autunno.
Dovremmo iniziare ad avere
gli anticorpi monoclonali,
che sono la cura che più mi entusiasma.
CA: Ti chiederò
di parlarne meglio fra poco,
ma giusto per concludere
con i tassi di mortalità:
in un sistema sanitario funzionante,
come ad esempio gli USA
quando i posti non sono sovraffollati,
che cosa ne pensi
dei numeri attuali di morti,
e come procedono, in termini
di percentuale sui casi totali?
Siamo sotto l'uno percento magari?
BG: Se si rilevassero tutti i casi, sì,
saremmo ben sotto l'1 percento.
Dicono 0,4 o 0,5 percento.
Se si contano gli asintomatici,
probabilmente è sotto lo 0,5
ed è una buona notizia.
Questa malattia avrebbe potuto avere
il cinque percento di contagi.
Le dinamiche di trasmissione
di questa malattia
sono più complesse
delle previsioni degli esperti.
Il numero di contagi
di pre-sintomatici e asintomatici,
e il fatto è che non c'è tosse,
altrimenti te ne accorgeresti
che stai tossendo.
C'e tosse in gran parte
delle malattie respiratorie:
ma in questa, invece,
nei primi stadi non c'è tosse,
si canta, si ride, si parla,
ancora di più per i super-portatori,
le persone con alte cariche virali;
e questo causa il contagio,
ed è una novità.
Persino gli esperti dicono:
"Wow, ci ha colti di sorpresa."
Il numero di contagi di asintomatici
e il fatto che non ci sia
il sintomo della tosse
come nell'influenza o nella tubercolosi.
CA: Sì, è un'astuzia diabolica del virus.
Voglio dire, il contagio asintomatico
che percentuale rappresenta del totale?
Ho sentito che addirittura
la metà dei contagi
sono praticamente pre-sintomatici.
BG: Sì, se si contano i pre-sintomatici,
allora la maggior parte degli studi
riportano che è il 40 percento;
e poi abbiamo anche gli asintomatici.
La quantità di virus nel tratto superiore
dell'apparato respiratorio
non è collegata.
Alcune persone ne hanno molto lì
e poco nei polmoni,
e quello che si ha nei polmoni
causa i sintomi più gravi -
e altri organi, ma soprattutto i polmoni -
ed è allora che sono necessarie le cure.
Il caso peggiore,
in termini di diffusione,
è chi ha molto virus nel tratto superiore,
ma quasi niente nei polmoni,
quindi non ricerca cure.
CA: Giusto.
E quindi se si aggiungono
gli asintomatici ai pre-sintomatici,
più del 50 percento della trasmissione
deriva dagli asintomatici?
BG: Sì, la trasmissione
è più difficile da misurare.
Possiamo vedere focolai e simili,
ma c'è una grande domanda sul vaccino:
oltre a non farti ammalare,
che è ciò che si sta testando,
riesce anche a far sì
che non contagi altre persone?
CA: Questo vaccino, quindi,
solleva interrogativi importanti:
parliamone.
Ma prima, ci sono state altre sorprese
negli ultimi due mesi, riguardo il virus,
che influenzano profondamente
il modo in cui dovremmo affrontarlo?
BG: Non siamo ancora in grado di definire
qual è il profilo dei super diffusori
e potremmo non riuscirci mai.
Potrebbe non avere spiegazione.
Se si potesse identificarli,
sono i responsabili
della maggior parte dei contagi:
poche persone, però
con altissime cariche virali.
Ma purtroppo, non l'abbiamo ancora capito.
Questo tipo di trasmissione -
se sei in una stanza e nessuno parla,
c'è molta meno trasmissione.
E nonostante il virus
si possa trasmettere dentro un aereo,
non è tanto la durata
della prossimità [che conta]
perché ad esempio, a differenza
di un coro o un ristorante,
non si espelle aria parlando ad alta voce
come avviene in altri luoghi al chiuso.
CA: Cosa ne pensi
dell'etica di chi in un aereo
non vuole indossare la mascherina?
BG: Se l'aereo è di sua proprietà,
non c'è problema.
Se ci sono altre persone nell'aereo,
significherebbe metterle a rischio.
CA: All'inizio della pandemia,
l'OMS non consigliò
di indossare le mascherine.
Temevano che sarebbero state sottratte
dai fornitori dei medici in prima linea.
Col senno del poi,
si è trattato di un grosso errore?
BG: Sì.
Tutti gli esperti si sentono in colpa...
L'importanza delle mascherine
si ricollega agli asintomatici;
se la gente mostrasse
sintomi evidenti, come con Ebola,
lo si saprebbe e la si isolerebbe,
e non ci sarebbe bisogno
di mascherine o simili.
L'importanza delle mascherine,
il fatto che quelle chirurgiche
siano di un'altra catena di distribuzione
rispetto a quelle normali,
che fosse semplice aumentare
la produzione di quelle normali
e che avrebbe fermato il contagio
da parte di pre-sintomatici
e asintomatici,
è stato un errore.
Ma non è un complotto.
Semplicemente, ora ne sappiamo di più.
E anche ora, gli errori fatti
sui benefici delle mascherine
sono molti di più di quel che ammettiamo,
ma è un beneficio importante.
CA: Bene, ora farò delle domande
da parte della comunità.
Mostriamole qui sotto.
Jim Pitofsky: "Crede che negli USA
le riaperture siano state premature
e se sì, cosa si dovrebbe fare
per fronteggiare questa pandemia?"
BG: Le domande sui compromessi
tra i benefici di, ad esempio,
ritornare a scuola
contro il rischio che le persone
si ammalino perché vanno a scuola,
sono dilemmi molto difficili
e credo nessun individuo
sia in grado di affermare:
"Ti dico io come risolvere
questi dilemmi."
Sapere dove ci sono i contagi
e il fatto che anche
i giovani si infettano
e sono parte di una catena
di contagi tra generazioni,
dovremmo rimarcarlo.
Se si guarda solo
all'aspetto della salute,
siamo stati troppo generosi
con le riaperture.
Però le aperture,
in termini di salute mentale
e di ricerca di cose
basilari per la salute,
come vaccini o altri tipi di cure,
danno dei benefici.
Credo che alcune delle nostre riaperture
abbiano creato più rischi che benefici.
Riaprire i bar così velocemente
com'è stato fatto,
era davvero così importante
per la salute mentale?
Forse no.
Non credo che siamo stati
così giudiziosi con le riaperture.
E con gli studi, ne sono sicuro,
capiremo che alcune delle riaperture
sono state troppo affrettate.
E poi ci sono cose come le scuole,
in cui, fino a questo istante,
non c'è ancora un programma autunnale
per le scuole dei quartieri poveri;
e non farei una distinzione così netta
tra i benefici e i rischi, in questo caso.
Ci sono enormi benefici
nel far andare quei ragazzi a scuola,
ma come si misurano i rischi?
Se sei in una città con pochi casi,
direi che probabilmente
prevalgono i benefici.
Ma ciò non toglie
che ci potrebbero essere sorprese.
Potrebbero nascere dei casi
e bisognerebbe decidere diversamente,
il che non è semplice.
Ma credo che negli USA
in alcuni posti non prevalgono i benefici.
Qualsiasi diseguaglianza
è stata accentuata dal virus:
tipo di lavoro, connessione internet
possibilità da parte della scuola
di impartire lezioni online.
Alcuni impiegati,
la gente si vergogna ad ammetterlo,
sono più produttivi
e si godono la flessibilità
del lavoro da casa
e dispiace molto,
perché ci sono un sacco di persone
che soffrono sotto molti aspetti,
uno dei quali è che i propri figli
non possano andare a scuola.
CA: Certo. Passiamo alla prossima domanda.
[Nathalie Munyampenda] "Da noi in Ruanda
le azioni tempestive
hanno fatto la differenza.
A questo punto, quali interventi
suggerisce per gli USA?"
Bill, sogno il giorno in cui
verrai nominato zar del coronavirus
con il potere di parlare al pubblico.
Che cosa faresti?
BG: Be', gli strumenti per l'innovazione
sono il campo in cui io e la fondazione
abbiamo più esperienza.
Chiaramente, alcune politiche di apertura
sono state troppo generose,
ma credo che tutti
possano partecipare.
Ci serve una guida
che ci faccia ammettere
che il problema è ancora grande
e non lo renda una questione politica
della serie "Quel che abbiamo fatto
è stato notevole, vero?"
No, non è notevole.
Ci sono molte persone, inclusi gli esperti
che non hanno capito molte cose
e tutti vorrebbero aver preso
con una settimana in anticipo
i provvedimenti che hanno preso.
Gli strumenti per l'innovazione
sono ciò su cui si concentra
il lavoro della fondazione:
anticorpi, vaccini.
È in questo che abbiamo esperienza,
ed è al di fuori del settore privato,
quindi abbiamo una certa neutralità
e si può lavorare con qualsiasi
governo o azienda.
Se si fanno prodotti
su cui non si guadagna,
a chi vanno le risorse?
Non ci sono segnali
del mercato, per questo.
Gli esperti devono dire: "Questo anticorpo
merita di essere prodotto.
Questo vaccino merita di essere prodotto",
perché per entrambi abbiamo
una produzione estremamente ridotta
e coinvolgerebbe più aziende,
il che di solito non succede.
Di solito un'azienda lo inventa
e poi si utilizzano
le fabbriche di molte aziende
per ottenere il meglio
e nel massimo della quantità.
Quindi, coordinerei tutto ciò,
ma abbiamo bisogno di un leader
che ci tenga aggiornati,
che sia realista
e ci mostri i giusti comportamenti
oltre a guidare l'innovazione.
CA: Devi essere un grande diplomatico
per parlare così di questi argomenti.
Posso capire il tuo disagio,
in questo senso.
Ma voglio dire, tu parli
regolarmente con Anthony Fauci,
che è ritenuto una saggia voce
dalla maggior parte delle persone.
Ma quanto ha le mani legate?
Non gli è consentito avere il ruolo
che potrebbe avere in queste circostanze.
BG: Il dottor Fauci è apparso
quando è potuto andare in onda,
e nonostante dicesse cose realistiche
ha mantenuto la sua reputazione.
Ha potuto parlare in quel modo.
Di solito sono i Centri per la Prevenzione
e il Controllo delle Malattie a parlare.
Non è strettamente necessario,
ma in crisi sanitarie precedenti
sono stati gli esperti di quei centri
a prendere la parola.
Sono formati per fare queste cose,
quindi è un po' insolito
quanto abbiamo contato su Fauci
invece che sui Centri.
È giusto che sia Fauci,
che è un brillante ricercatore,
con profonda esperienza,
soprattutto in vaccini.
E in qualche modo ha preso la parola,
accogliendo i suggerimenti dei più,
cioè, quelli dell'epidemiologia
e ha spiegato nel modo giusto, ammettendo:
"Potremmo registrare nuovi aumenti,
perciò dobbiamo comportarci
in questo modo."
Ma è fantastico che possa farsi sentire.
CA: A volte.
Passiamo alla prossima domanda.
[Nina Gregory] "Con la sua fondazione,
come affrontate la questione etica
su quali paesi avranno
il vaccino per primi,
ammesso che venga trovato?"
E magari, Bill, puoi approfittarne
per parlare di dove si è arrivati ora
con la ricerca di un vaccino
e di quali sono gli aspetti principali
a cui dovremmo pensare
quando seguiamo queste novità.
BG: Ci sono tre vaccini che,
se funzionano, saranno i primi:
quello di Moderna che, sfortunatamente,
non si potrà distribuire facilmente,
quindi, se funziona, sarà indirizzato
principalmente agli USA;
poi c'è quello di AstraZeneca,
che viene da Oxford;
e il Johnson & Johnson.
Questi sono i primi tre.
E abbiamo dati sugli animali
che danno buone speranze,
ma non sono definitivi.
E poi, funzionerà sugli anziani?
E avremo dati sugli esseri umani
nei prossimi mesi.
Questi tre saranno valutati
nella prova di sicurezza ed efficacia.
Quindi, riusciremo a produrli,
anche se non nelle quantità che vorremmo,
prima della fine dell'anno.
Sul successo della fase tre,
e il suo completamento prima di fine anno,
non sarei così ottimistico.
Nella fase tre bisogna davvero verificare
il profilo di sicurezza ed efficacia,
ma si inizierà.
Poi ci sono quattro o cinque vaccini
che usano approcci diversi
che forse sono
tre o quattro mesi indietro:
Novavax, Sanofi, Merck.
Finanziamo la capacità di produzione
per molti di questi -
proprio ora stiamo conducendo
complesse negoziazioni
per acquisire fabbriche
dedicate ai paesi più poveri,
quelli a basso e medio reddito.
I prodotti più facilmente distribuibili,
tra cui AstraZeneca e Johnson & Johnson,
saranno quelli su cui ci concentreremo,
ovvero quelli poco costosi
e di cui basta una sola fabbrica
per farne 600 milioni di dosi.
Quindi abbiamo vari vaccini possibili.
Ma non avremo nulla prima di fine anno,
nella migliore delle ipotesi,
e per ora riguarda questi pochi candidati,
che di solito hanno alti tassi d'errore.
CA: Bill, è corretto dire
che se tu e la tua fondazione
non aveste partecipato
le dinamiche di mercato
avrebbero portato alla situazione
per cui, appena fosse comparso
un vaccino promettente,
i paesi più ricchi
si sarebbero accaparrati
tutte le scorte iniziali...
Ci si mette un po' a produrli
e non rimarrebbe nulla
per i paesi più poveri.
Ma quello che stai facendo, con successo,
dando garanzie di produzione
e di capacità ad alcuni dei candidati,
stai dando la possibilità di destinare
parte delle prime unità di vaccini
ai paesi poveri,
è così?
BG: Non siamo solo noi, ma sì,
abbiamo un ruolo fondamentale,
con il gruppo CEPI da noi creato,
Coalizione di Preparazione alle Epidemie,
e con il consenso dei leader europei.
Abbiamo le competenze
per valutare ogni candidato
e dire: "Dov'è una fabbrica nel mondo
che ha la capacità di produrlo?
In quale dovremmo investire
le prime somme di denaro?
Quali obiettivi bisognerà raggiungere
prima di finanziarne un'altra?"
Perché alcune delle persone
del settore privato
che capiscono davvero queste cose
lavorano con noi
e siamo una voce autorevole al riguardo,
possiamo coordinare molto,
soprattutto la produzione.
Ci si aspetterebbe che gli USA
ritenessero questo un problema globale
e che partecipassero attivamente.
Ma ad oggi, non c'è attività
su quel fronte.
Sto discutendo con i membri
del Congresso e dell'amministrazione
sul prossimo progetto di legge
per gli aiuti economici
che potrebbe essere destinato
per l'un percento
agli strumenti per aiutare tutto il mondo.
Quindi è possibile,
ma è poco probabile;
e il vuoto che c'è è qualcosa
cui il mondo non è abituato,
e si stanno facendo avanti molte persone,
tra cui la nostra fondazione,
per provare ad avere una strategia,
incluso per i paesi più poveri,
che avranno un'alta percentuale
di morti e conseguenze negative,
tra cui i sistemi sanitari
messi a dura prova.
La maggior parte dei morti
sarà nei paesi in via di sviluppo,
nonostante il numero di morti
che ci sono stati in Europa e negli USA.
CA: Vorrei essere una mosca
e sentirti discutere
di questo con Melinda,
perché con tutti i "crimini" etici
commessi dai leader che dovrebbero
essere più giudiziosi...
Una cosa è non sfoggiare una mascherina,
ma non fare la propria parte
per aiutare il mondo,
che è minacciato da un nemico comune,
e rispondere come una sola umanità,
e invece...
incoraggiare una lotta
inopportuna tra nazioni
per avere ad esempio i vaccini,
È davvero...
Di sicuro la storia
darà un giudizio severo.
È semplicemente riprovevole.
Non è così? O mi sono perso qualcosa?
BG: Be', non è proprio così bianco o nero.
Finora gli USA hanno investito
più soldi di ogni altro paese
per finanziare la ricerca per i vaccini
e la ricerca non è riservata.
Non bisogna pagare i diritti agli USA.
Il finanziamento della ricerca
è a beneficio di tutti.
Il finanziamento delle fabbriche,
invece, è solo per gli USA.
Il problema è che, per ogni
altra crisi sanitaria globale,
gli USA hanno guidato
l'eradicazione del vaiolo,
gli USA hanno guidato
l'eradicazione della poliomielite,
con partner come l'OMS, il Rotary,
l'UNICEF o la nostra fondazione.
Il mondo... O per l'HIV,
sotto la guida del presidente Bush,
appoggiato anche dall'opposizione,
fu creato il piano di emergenza PEPFAR
che fu incredibile.
Salvò decine di milioni di vite.
E per questo il mondo si aspetta sempre
che gli USA siano al comando,
in termini economici e di strategia.
Come avere quelle fabbriche per il mondo,
o anche solo per evitare
che il virus ritorni negli USA
o per far funzionare l'economia mondiale:
è un bene per i lavori negli USA
che ci sia domanda da altri paesi.
E quindi c'è tutta questa insicurezza
su che cosa funzionerà
e ci si chiede "Chi è al comando?"
E la cosa peggiore è il ritiro dall'OMS,
un problema che spero si possa rimediare
prima o poi,
perché abbiamo bisogno
della coordinazione dell'OMS.
CA: Passiamo a un'altra domanda.
[Ali Kashani] "Ha visto modelli
particolarmente di successo
per la gestione della pandemia nel mondo?
BG: È interessante sapere
che oltre alle azioni tempestive,
prendendo le persone risultate positive,
si può monitorare la loro pulsossimetria,
cioè la saturazione
di ossigeno nel sangue,
una modalità di monitoraggio economica
ma che permette di ricoverarli
relativamente presto.
È strano, ma i pazienti non sanno
che si stanno per aggravare.
C'è un motivo fisiologico interessante,
ma non mi soffermerò a parlarne.
La Germania ha un tasso
di mortalità piuttosto basso
perché ha condotto
questo tipo di monitoraggio.
Poi, ovviamente, se parliamo
di strutture ospedaliere,
abbiamo imparato che i ventilatori,
pur con tutte le buone intenzioni,
nei primi periodi
sono stati usati troppo e male.
Oggi i dottori ne sanno
molto di più, sul trattamento.
E questo vale, in gran parte,
in tutto il mondo.
L'uso della pulsossimetria
come primo indicatore
probabilmente si diffonderà ampiamente,
ma la Germania è stata la pionera.
E ora, per fortuna, il desametasone
è orale, costa poco,
e possiamo aumentarne la produzione.
Anche questo a livello globale.
CA: Bill, vorrei chiederti
com'è stato per te
vivere in questa situazione.
Perché, stranamente,
nonostante la tua passione
e buone intenzioni
siano ovvie a chiunque
abbia trascorso un momento con te,
ci sono in giro su di te
folli teorie complottiste.
Ho appena controllato
con un'azienda chiamata Zignal,
che monitora i social media.
Dicono che, ad oggi,
mi sembra solo su Facebook,
siano stati scritti
più di quattro milioni di post
che ti associano a qualche
teoria complottista sul virus.
Ho letto che in un sondaggio
più del 40 percento dei repubblicani
crede che il vaccino che produrrai
impianterebbe un microchip nelle persone
per tracciarne la posizione.
Non riesco a credere
ai numeri di quel sondaggio.
E qualcuno prende queste cose sul serio,
qualcuno è stato persino trasmesso
su Fox News e così via,
qualcuno ci crede così tanto
che arriva a fare minacce terribili.
Mi sembri capace di ignorarli,
ma chi altro è mai stato
nella tua stessa posizione?
Come fai a gestirlo?
In che mondo viviamo,
per avere una tale disinformazione?
Cosa possiamo fare
per aiutare a correggerla?
BG: Non sono sicuro
che sia una novità
che ci siano teorie complottiste.
Microsoft è stato
al centro di alcune controversie,
ma almeno erano legate al mondo reale.
Windows andava in crash più del dovuto?
E certo abbiamo avuto
problemi con l'antitrust.
Ma almeno sapevo ciò di cui si trattava.
Quando è emerso tutto questo, devo dire,
ho avuto l'istinto di scherzarci su.
La gente ha detto che è inappropriato
perché è una cosa molto seria.
Farà desistere le persone dal vaccinarsi.
E, ovviamente, quando avremo il vaccino
sarà come con le mascherine,
per cui arrivare a quante più persone,
specialmente se è un vaccino
che blocca la trasmissione -
sarà un grande vantaggio per la comunità,
se quel vaccino viene somministrato
in modo capillare.
Quindi sono un po' incerto
su cosa dire o fare,
perché i complottisti
sono una cosa nuova per me.
Che cosa bisognerebbe mai dire,
per non dare loro credibilità?
Dopo che una commentatrice
di "Fox News", Laura Ingraham,
ha detto che metto microchip
nelle persone,
quel sondaggio non mi sorprende,
perché è quello
che la gente ha sentito in tv.
È pazzesco.
E la gente chiaramente
cerca le spiegazioni più semplici
invece di mettersi a studiare virologia.
CA: Voglio dire...
TED è apolitico, ma crediamo nella verità.
Io direi a Laura Ingraham:
deve scusarsi con Bill Gates
e ritirare quello che ha detto.
Davvero.
E chiunque sia in ascolto,
e pensi che quest'uomo
sia coinvolto in una sorta di complotto,
si faccia vedere da uno bravo.
Siete pazzi.
Molti di noi conoscono Bill da anni
e hanno visto la sua passione
e il suo impegno
per capire che siete matti.
Quindi, lasciate stare
e pensiamo a porre fine alla pandemia.
Davvero.
Se qualcuno in chat ha un suggerimento,
un consiglio su come
sbarazzarsi dei complottisti,
perché si alimentano a vicenda.
Magari direte pure che lo sto dicendo
perché sono parte del complotto.
Come si può tornare a un mondo
in cui ci si può fidare
delle informazioni?
Dobbiamo fare di meglio.
Ci sono altre domande dagli spettatori?
Aria Bendix da New York:
"Che consiglio darebbe a chi vuole ridurre
il rischio del contagio
se c'è un aumento dei casi?"
BG: Non ci sono problemi se hai un lavoro
per cui è possibile lavorare da casa
tramite videoconferenze,
così come con le relazioni interpersonali:
ad esempio, io faccio
molte videochiamate con gli amici.
Ho amici in Europa
che chissà quando vedrò,
ma ci sentiamo regolarmente per parlare.
Se rimani più o meno isolato,
non corri molti rischi;
è quando ti riunisci
con molte altre persone,
che sia per lavoro o per socializzare,
che ci sono rischi,
soprattutto nelle comunità
in cui ci sono aumenti dei casi,
anche se non si è obbligati,
si spera che i numeri della mobilità
mostrino che le persone rispondano
e riducano al minimo
questo tipo di contatti fuori casa.
CA: Bill, mi chiedevo se potessi parlarci
un po' di filantropia.
La sua fondazione
ha giocato un ruolo importante,
ma parliamo di filantropia in generale.
Hai creato il movimento Giving Pledge,
che ha riunito tutti quei miliardari
che si sono impegnati a donare
metà del loro patrimonio netto
prima o dopo la loro morte.
Ma è una cosa difficile da fare.
È difficile donare così tanti soldi.
Tu stesso, credo, da quando
è iniziato Giving Pledge,
dieci anni fa, non ricordo di preciso,
ma il tuo patrimonio netto,
credo sia duplicato da allora,
nonostante tu sia
il massimo filantropo al mondo.
È difficile donare denaro in modo efficace
per rendere il mondo migliore?
O i donatori nel mondo,
soprattutto quelli davvero ricchi,
dovrebbero iniziare a impegnarsi
a seguire un programma,
tipo, "Ogni anno dono una percentuale
del mio patrimonio netto,
che, con gli anni, potrebbe aumentare.
Se devo impegnarmi sul serio,
devo donare e devo trovare una maniera
per farlo in modo efficace."
È una domanda ingiusta e folle?
BG: Sarebbe fantastico
aumentare le donazioni;
e il nostro obiettivo,
come Gates Foundation e Giving Pledge,
è aiutare le persone
a trovare delle cause a loro vicine.
È la passione che porta la gente a donare.
Sì, i numeri sono importanti,
ma ci sono tantissime cause in giro.
Sceglierai, ad esempio,
se vedi qualcuno malato
o che non ha accesso ai servizi sociali.
O se vedi qualcosa
che aiuta a ridurre il razzismo.
E se è una causa che ti sta a cuore, doni.
Ed è vero, alcune donazioni
filantropiche non funzionano.
Dobbiamo aumentare
le ambizioni dei filantropi.
La filantropia collaborativa
che promuovete con il progetto Audacious
o come altri quattro o cinque gruppi
che cercano di riunire i filantropi,
è fantastica,
perché così imparano gli uni dagli altri,
si trasmettono sicurezza a vicenda,
e pensano, "Ehi, ho donato a X
e altri quattro hanno fatto lo stesso,
così la donazione è più efficace".
E magari può essere divertente,
persino quando scoprono
che una donazione
non ha avuto l'effetto desiderato,
ma si continua a donare.
Quindi, sì, vorrei
che i filantropi aumentassero;
e per chi continua a esserlo,
è divertente, appagante
e scegli con chi,della tua famiglia,
sostenere una causa.
Nel mio caso, a me e Melinda
piace fare queste cose insieme,
imparare insieme.
Alcune famiglie coinvolgono
anche i bambini nelle attività:
a volte sono i bambini, ad insistere.
Quando si hanno molti soldi,
un milione di dollari
sono comunque molti soldi;
ma se si hanno miliardi,
si dovrebbero donare centinaia di milioni.
È bello che in termini di spese personali
si rimanga sempre allo stesso livello.
È la cosa socialmente più appropriata.
Ma le donazioni bisogna aumentarle
o quei soldi finiranno sul testamento
senza poterli gestire
e goderne allo stesso modo.
Quindi, non vogliamo imporlo;
ma sì, vogliamo entrambi
ispirare i filantropi
per vedere quella passione
e quelle opportunità
in modo nettamente più veloce
rispetto al passato,
perché che sia per razzismo,
malattie o altri mali sociali,
la filantropia può portare
velocemente all'innovazione.
E i governi, se funziona,
possono sostenerla e aumentarla.
Dio sa se abbiamo bisogno di soluzioni,
di quel tipo di speranza e progresso,
che, spero vivamente,
risolvano i problemi più gravi.
CA: La maggior parte dei filantropi,
persino i migliori,
faticano a donare più dell'uno percento
del loro patrimonio netto ogni anno;
e tuttavia, i più ricchi al mondo
spesso hanno accesso
a grandi opportunità di investimento.
Molti guadagnano dal sette
a più del dieci percento all'anno.
Per donare davvero
la metà del proprio patrimonio,
non bisognerebbe a un certo punto
donare il cinque, sei,
sette, otto, dieci percento
del patrimonio netto all'anno?
Non è questa la logica
che si dovrebbe seguire?
BG: Sì, ci sono persone come Chuck Feeney,
che ha dato il buon esempio
e ha donato tutti i suoi soldi.
Anche io e Melinda ne stiamo parlando:
dovremmo aumentare la percentuale donata?
Siamo stati molto fortunati
sul lato degli investimenti,
sotto vari aspetti.
La tecnologia in generale è andata bene,
persino quest'anno,
il che è fortemente in contrasto
con quello che accade nel mondo.
E credo davvero che la gente si aspetti
che siamo più veloci
e c'è un motivo per velocizzarci.
Il governo non potrà far fronte
a tutti i bisogni.
Sì, in giro ci sono
moltissimi soldi dei governi;
ma aiutare a spenderli bene,
aiutare a trovare posti
in cui le donazioni non aumentano -
e se la gente vuole donare
ai paesi in via di sviluppo,
questi non hanno governi
che possano staccare assegni
dal valore del 15 percento del PIL,
quindi la sofferenza lì è immane
anche solo per l'economia,
lasciando da parte la pandemia:
è tragica.
È una battuta d'arresto
di circa cinque anni
nel progresso di questi paesi;
e in qualche caso,
la situazione è così critica
che mette a repentaglio
la stabilità del paese.
CA: Bill,
sono sbalordito da ciò
che tu e Melinda avete fatto.
Vi muovete su una linea sottile,
destreggiandovi tra cose così diverse;
e il tempo che dedicate
a migliorare il mondo
e sicuramente la quantità di denaro
e di passione che ci mettete,
è davvero ammirevole
E ti ringrazio molto per aver passato
un po' di tempo con noi.
Grazie mille.
Nel resto dell'anno le tue doti e risorse
saranno più utili che mai,
quindi buona fortuna.
BG: Grazie: è un lavoro divertente,
e sono ottimista. Grazie, Chris.
크리스 앤더슨(CA) :
어서오세요. 빌 게이츠.
빌 게이츠(BG) : 감사합니다.
CA: 응해주셔서
영광입니다.
3달 전에 팬데믹에 대해서
TED 담화를 나눴었죠.
그때는 훨씬 더 적었던 것 같은데요.
3월말쯤에는 미국에서도
사망자 수가 1,000명 정도였고,
전세계 사망자 수는
2만 명 정도 됐던 것 같은데요.
그런데 지금 미국에서는
사망자가 12만 8천명 정도이고
전 세계적으로는
50만 명 이상의 사망자가
세 달 만에 나왔습니다.
겨우 석달만에요.
올해 남은 기간 동안은
어떻게 될 거라고 보시나요?
수많은 모델들을 살펴보셨잖아요.
최상의 시나리오와
최악의 시나리오는 뭘까요?
BG: 안타깝게도,
시나리오는 아주 광범위합니다.
그 시나리오들 중에서는 가을까지
우리가 4월에 경험했던
최악의 상황에 필적하는
사망률이 나오는 경우도 있습니다.
만약 젊은 사람들이 많이 감염된다면
결국 그들이 노인들을 다시 감염시켜
많은 사망자가 나왔던 요양병원,
노숙자 쉼터,
이런 곳으로 다시 감염을
시키게 될 것입니다.
이 상황을 타개할 방법으로
저희가 지금 개발하고 있는
진단법, 치료법, 백신들은
좋은 성과를 내고 있지만,
하지만 근본적인 사실을
바꾸진 못합니다.
올 가을에는 미국의 상황이
아주 나쁠 거라는 것이죠.
이건 제가 한 달 전에
예측했던 것보다 좋지 않습니다.
우리가 다시 이동량이 많아지고
마스크도 쓰지 않기 때문에
많은 도시들이
바이러스에 감염되었습니다.
그다지 심각한 상황이 아니었던
도시들에서 말이죠.
이건 큰 도전이 될 겁니다.
현재 사망률보다
더 낮출 수는 없습니다.
하루에 500명이 나오고 있는데
하루 2천 명이 나오던 때로
돌아갈 위험이 아주 높습니다.
왜냐하면 거리두기도 하지 않고,
생활습관도 바꾸지 않죠.
4월과 5월 수준으로 돌아갔어요.
우리는 이 바이러스가
어떤 면에서는 계절성이라는 걸 알죠.