No matter how hard you might try,
you can't just flip a switch
when you step into the office
and turn your emotions off.
Feeling feelings is part of being human.
[The Way We Work]
A pervasive myth exists
that emotions don't belong at work,
and this often leads us
to mistakenly equate professionalism
with being stoic or even cold.
But research shows that in the moments
when our colleagues
drop their glossy
professional presentation,
we're actually much more likely
to believe what they're telling us.
We feel connected to the people around us.
We try harder, we perform better
and we're just generally kinder.
So it's about time that we learn
how to embrace emotion at work.
Now, that's not to say
you should suddenly become
a feelings fire hose.
A line exists between sharing,
which builds trust,
and oversharing, which destroys it.
If you suddenly let your feelings
run wild at work
and give people far more information
than they bargained for,
you make everyone around you uncomfortable
and you also undermine yourself.
You're more likely to be seen as weak
or lacking self awareness,
so, great to say you weren't
feeling well last night --
you don't need to go
into every lurid detail
about how you got reacquainted
with your half-digested dinner.
So there's a wide spectrum
of emotional expression.
On one hand, you have under-emoters,
or people who have a hard time
talking about their feelings,
and on the other end are over-emoters,
those who constantly share everything
that's going on inside,
and neither of these make
for a healthy workplace.
So what's the balance
between these two extremes?
It's something called
selective vulnerability.
Selective vulnerability is opening up
while still prioritizing stability
and psychological safety,
both for you and for your colleagues.
Luckily, anyone can learn
to be selectively
vulnerable, with practice.
Here are four ways to get started.
First, flag your feelings
without becoming emotionally leaky.
Bad moods are contagious,
and even if you're not vocalizing
what you're feeling,
chances are your body language
or your expressions
are a dead giveaway.
So if you are crossing your arms
or hammering on your keyboard,
your coworkers are going
to know you're upset.
And if you don't say anything,
they might start to think
it's about them and get worried.
So if you are reacting
to a non-work-related event,
so traffic for example, just flag it.
You don't need to go into detail.
You can say something as simple as
"I'm having a bad morning.
It has nothing to do with you."
Now if it's a work-related event
that's causing you
to feel strong emotions,
that brings us to point number two.
Try to understand
the need behind your emotion,
and then address that need.
If you suddenly start to find
everyone around you irritating,
sit back and reflect on that.
And it might be that you're irritable
because you're anxious,
and you're anxious because you're worried
about hitting a looming deadline.
And in that case, you
can go back to your team
to address that need
and say something like,
"I want to make sure I get everything
done ahead of the deadline.
Can you help me put together
a realistic plan to do that?"
If you're thinking of sharing,
try and put yourself in
the other person's shoes.
So if what you're about to say
would help you feel more supported
and better understand the situation,
then go ahead and share it.
But if it gives you any kind of pause,
you might want to leave it out.
And finally, read the room
and provide a path forward.
If everyone on your team
has been pulling long hours,
and you notice that one of your colleagues
seems particularly deflated or anxious,
you can acknowledge that
and show some empathy,
but then try to give
them something actionable
that they could hold on to.
And in this case,
you could suggest that
you go to your manager
and ask that your weekly meeting
be pushed back a day
so you both have more time to work.
You're showing you're invested
in their success,
but also that you care
about their well-being.
When we can be honest about what we feel,
and freely suggest ideas, make mistakes
and just not have to hide
every piece of who we are,
we're much more likely
to stay at the company for a long time.
We're also happier and more productive.
So take a moment to reflect
on the emotional expression
that you bring to work each day.
And if you are prone
to oversharing, try editing.
And if you're a little bit more reserved,
look for moments when you can
open up to your colleagues
and be a bit vulnerable.
And chances are,
there will be a big difference
in how people respond to you.
And selective vulnerability
might just become
one of your most valuable tools.
مهما بذلتَ من جهد،
لا يمكنك الضغط بسهولة على زر
عند دخولك إلى مكتبك
لإيقاف مشاعرك.
فالشعور بالمشاعر هو جزء من كونك إنسانًا.
[الطريقة التي نعمل بها]
توجد خرافة منتشرة تقول بأن العواطف
لا تتوافق مع العمل،
وتلك الخرافة غالبًا ما تقودنا
إلى الاعتقاد خطأً بأن المهنية تعني الجمود
وبرودة المشاعر.
ولكن البحوث تشير
إلى أنه عندما يتخلى زملاؤنا
عن مظهر المهنية اللامعة،
من المرجح أن نصدق ما يخبروننا به؛
لأننا سنشعر وقتها بالتواصل معهم،
وبالتالي سنبذل جهدًا أكبر،
ونؤدي أداءً أفضل،
وسنكون ألطف بشكلٍ عام.
لذا حان الوقت لنتعلم كيف نتقبل مشاعرنا
في العمل ونتعامل معها.
وهذا لا يعني
أنه يجب عليك أن تتحول فجأة إلى شلَّالٍ
من المشاعر.
بل يوجد خط فاصل بين المشاركة
التي تبني الثقة،
والمشاركة المبالغ فيها التي تدمرها.
فإذا أطلقت العنان لمشاعرك في العملِ فجأةً،
ومنحت الناس معلومات أكثر من المطلوب،
ستجعل كل من حولك يشعرون بعدم الراحة،
وستهين نفسك أيضًا.
سيُنظر إليك كشخص ضعيف
يفتقر إلى الوعي الذاتي.
لذا، من الأفضل قول أنك لم تكن بصحة جيدة،
وليس عليك التحدث عن كل التفاصيل
حول إصابتك بالقيء.
هناك أشكال مختلفة من التعبير عن المشاعر.
من جهة، يوجد أشخاص قليلو العاطفة،
أي من يواجهون صعوبة التعبير عن مشاعرهم،
ومن جهة أخرى، يوجد أشخاص
لديهم عاطفة مفرطة،
أي من يشاركون التفاصيل المملة
غير المرغوبة.
وكلا الخيارين غير مناسبين لبيئة عمل صحية.
إذن، كيف نوازن بين هذين الأمرين؟
المشاركة الانتقائية هي الحل.
والمشاركة الانتقائية هي الانفتاح
مع إعطاء السلامة النفسية الأولوية
لك ولزملائك على حد سواء.
لحسن الحظ يمكن لأي شخص تعلم
المشاركة الانتقائية بالممارسة.
إليكم أربعة طرق لتعلمها.
أولًا: عبرعن شعورك دون تسريب عواطفك.
المزاج السيء مُعدٍ،
حتى إذا لم تنطق بمشاعرك،
لغة الجسم وتعابير الوجه
كفيلة لتفصح عن مشاعرك.
عندما تطوي ذراعك وتنقر على حاسوبك بشدة،
سيعلم زملاؤك أنك تشعر بالضيق.
وإذا لم تقل شيئا
سيعتقدون أنهم سبب شعورك بالضيق.
لذلك، إن كنت منزعجًا من أمر
لا يتعلق بالعمل،
الازدحام، على سبيل المثال، اذكره
ولا تدخل في التفاصيل المملة.
ببساطة يمكنك قول: "أواجه صباحًا سيئًا.
لا علاقة للأمر بك."
الآن، إن كان العمل
هو الذي يسبب هذه المشاعر،
فإن هذا ينقلنا إلى النقطة الثانية.
وهي محاولة فهم سبب هذه المشاعر.
ومن ثم معالجتها.
إذا وجدت كل من حولك يثير أعصابك،
اجلس وفكر في الأمر.
قد تجد أنك منزعج ببساطة لأنك قلِق،
وسبب قلقك هو اقتراب موعد تسليم مشروعك.
وفي هذه الحالة، ارجع لفريق عملك
لعلاج هذه المشاعر السلبية، بقول:
"أرغب في إنهاء عملي قبل الموعد النهائي.
أيمكنكم مساعدتي في وضع خطة فعالة؟"
إذا كنت تريد المشاركة،
حاول أن تضع نفسك في مكان الشخص الآخر.
إن أحسست أن ما ستقوله سيدعمك
وسيُفهِمُك الموقف بشكل أفضل،
فشاركه.
لكن، إن أحسست بالتردد، لا تشاركه.
وأخيرًا: اختبِر الأجواء العامة
ثم تصرف على أساس ذلك.
إن كان الجميع في فريقك يعملون
لساعات طويلة،
ولاحظت أن أحد زملائك قلق أو متوتر،
احترم مشاعره وتعاطف معه
ثم أعطِه حلًا فعالاً
يمكن أن يتمسك به.
وفي هذه الحالة،
يمكن أن تقترح الذهاب للمدير
لتطلب تأجيل الاجتماع الأسبوعي
ليومٍ واحد حتى تحصلا على وقت أكثر للعمل.
بهذا تظهر اهتمامك بنجاح زملائك
بجانب اهتمامك بأن يكونوا في أفضل حال.
عندما نستطيع التعبير عن مشاعرنا بصراحة،
ونقترح الأفكار بحُرية ونخطئ
ولا نخفي ما نحن عليه،
من المرجح أن نبقى في الشركة أكثر وقت ممكن.
كما سنشعر بالسعادة أكثر وسننتج أكثر.
توقف للحظة لتفكر في التعبير عن المشاعر
التي تجلبها معك للعمل كل يوم.
إن كنت تفرط في المشاركة، فغير من نفسك.
وإن كنت منغلقًا،
فابحث عن الفرصة المناسبة لتنفتح لزملائك.
وكن حساسًا نوعًا ما.
والاحتمالات هي حدوث تغير كبير
في معاملة الناس لك.
وستصبح المشاركة الانتقائية
أحد الأدوات القيمة لديك.
کێشە نییە کە چەند سەخت هەوڵ بدەیت
کاتێك بۆ نووسینگە هەنگاو دەنێیت
ناتوانیت پلاکێک هەڵبدەیتەوە
و هەستکانت بکوژێنیتەوە.
هەستکردن بە هەستەکانت بەشێکە مرۆڤبوونت.
[ئەو ڕێگەیەی کاری پێ دەکەین]
ئەفسانەیێکی بڵاو هەیە
کە کارکردن شوێنی ھەستەکان نییە،
زۆر جار ئەمە دەمان بات بەرەو
بەهەڵە یەکسان کردنی پیشەگەربوون
لەگەڵ سارد بوون یان بێ ھەست بوون.
توێژینەوەکان نیشانی دەدەن
لەو کاتانەدا هاوکارەکانمان
واز دەھێنن لە دەرکەوتن وەک پیشەگەرێک،
لەڕاستیدا ئێمە لەوە دەچێت زیاتر
باوەڕ بەوە بکەین کە پێمانی دەڵێن.
ھەست دەکەین بە کەسەکانی دەورمان بەستراوین.
،تا سەختتر هەوڵبدەین
باشتر ئەنجام دەدەین
و بە شێوەیەکی گشتی میهرەبانترین.
بۆیە ئێستا کاتی ئەوەیە فێربین چۆن
ھەستەکانمان لە باوەش بگرین لەسەر کار.
ئەمە، ئەوە نییە بڵێین
دەبێت لە پڕ بکەویتە نێو دەریای
ھەستەکانەوە.
،سنورێک هەیه لە نێوان هاوبەشی کردنی
ھەستەکانت، کە متمانە بنیات دەنێت،
و زیادەڕەوی کردن تیایدا کە وێرانی دەکات.
ئەگەر لەناکاو ڕێگە بە هەستەکانت بدەیت
لە دەست دەربچن لە سەر کارەکەت
و زیاتر لەوەی سەودایان کردوە زانیاری بدەی
بە خەڵکی،
هەموو ئەوانەی دەوروبەرت نا ئاسودە دەکەیت
و هەروەها خۆت لاواز دەکەیت.
لەوانەیە زیاتر بە لاوازی یان بە
کەسێکی بێ ئاگا لە خۆت ببینرێیت،
بۆیە ئاساییە بڵێی دوێنێ شەو
هەستت بە باشی نەدەکرد--
بەڵام پێویست ناکات بچیتە ناو
گشت وردەکارییەکان
دەربارەی ئەوەی چۆن ڕشایتەوە چونکە
خواردنەکەت باش ھەرس نەکرد بوو.
بۆیە لێرەدا ڕێگەی جودا ھەن
بۆ دەربڕینی ھەستەکان.
لە لایەک کەسانێک ھەن کەمتر
ھەست دەر دەبڕن،
یان ئەوەیە ناتوانن دەربارەی
هەستەکانیان قسە دەکەن،
و لەلایەکی ترەوە کەسانێک زیادەڕەوی دەکەن
لە ھەست دەر بڕیندا.
ئەوانەن کە بە بەردەوامی باسی ئەو شتانە
دەکەن کە لە ناخیاندایە،
و هیچ کام لەمانە گونجاو نییە
بۆ سەر کار.
کەواتە هاوسەنگی نێوان ئەم دوو
لاسەنگییە چییە؟
شتێکە پێی دەوترێت ھەڵبژاردنی لاوازی.
ھەڵبژاردنی لاوازی دەردەکەوێت
لەوکاتەی هێشتا جێگێری و سەلامەتی دەروونی
ئامانجی لە پێشینەن،
هەم بۆ تۆ و هەم بۆ هاوکارەکانت.
خۆشبەختانە، هەموو کەسیک فێردەبێت
کە لاوازییەکانی ھەڵببژێرێت،
بە ڕاھێنان کردن.
لێرە چوار ڕێگە هەیە تا دەست پێبکەین.
ھەستەکان بخەرە ڕوو، بێ ئەوەی
زۆر عاتفی بیت.
مەزاجی خراپ تەشەنە دەکات،
و تەنانەت گەر نەتوانیت دەری ببڕیت
هەست بە چی دەکەیت،
زمانی جەستەت و ڕوکەشت
قسە دەکەن.
بۆیە گەر تۆ قۆل بکەی بە قۆڵتدا و
بە توندی بە کیبۆردەکەت بنوسیت،
هاوکارەکانت دەزانن کە نیگەرانیت.
و ئەگەر هیچ نەڵێیت،
لەوانەیە وا بیر بکەنەوە پەیوەندی بەوانەوە
ھەیە و نیگەران بن.
بۆیە کە کاردانەوە دەکەی
بۆ ڕوداوێک کە پەیوەندی بە کارەوە نییە،
بۆ نموونە، ھاتووچۆ، باسی بکە.
پێویست نییە بچیتە ناو وردەکارییەکان.
دەتوانیت شتیکی سادە بڵێیت وەک
"بەیانییەکی خراپم هەیە.
و ھیچ پەیوەندی بە ئێوەوە نییە."
گەر پەیوەندی بەکارەوە ھەبێت
ئەوە وات لێ دەکات
هەست بە ھەستە بەھێزەکانت بکەیت
کە وادەکات ئاماژە
بە خاڵی دووەم بکەین
هەوڵ بدە لە پێویستییەکانی پشت
هەستەکانت بگەیت،
پێویستییەکان دیاری بکە.
ئەگەر لە ناکاو ھەست بکەیت کە
هەمو ئەوانەی دەورت وەڕست دەکەن
دابنیشە و بیری لێ بکەرەوە
لەوانەیە تۆ ھەڵچوو بیت بەهۆی
بێ ئارامیت،
و نیگەرانی چونکە دوودڵی دەربارەی
سەرنەکەوتن لە کردنی کارێکدا.
و لەو کاتەدا، بگەڕێوە بۆ کۆمەڵەکەت
بۆ دیاریکردنی پێویستیت
و شتێک بڵی وەک،
"دەمەوێت دڵنیا ببمەوە لەوەی هەموو شتێک
پێش دوا مۆڵەت تەواو بکەم.
دەتوانن یارمەتیم بدەن
پلانێک ڕێکبخەم تا ئەوە بکەم؟
گەر بیر لە ھاوبەشیکردن دەکەیتەوە،
هەوڵبدە خۆت لە جێگەی کەسەکەی تر دابنێیت.
بۆیە ئەگەر ئەوەی دەیڵێیت یارمەتیت
دەدات هەست بە ئاسودەیی زیاتر بکەیت
و باشتر لە بارودۆخەکە تێبگەیت،
بڕۆ دەری ببڕە ئەوەی ھەتە.
بەڵام ئەگەر هەر جۆرە وەستاندنێکت پێبدات،
لەوانەیە بتەوێت وازی لێ بھێنیت.
و لە کۆتایدا، کەشی ژورەکە لە بەر چاو بگرە
پاشان ھەنگاوی دواتر بنێ.
ئەگەر هەمووان لە کۆمەڵەکەت
بە گرانی کار بکەن،
و تێبینیت کرد یەکێک لە هاوکارەکانت وادەر
نیگەران یان وەڕز دەردەکەوێت،
دەتوانی ھاوبەشی بکەیت و
ھاوسۆزی پیشان بدەیت،
پاشان هەوڵبدە بە کرداری یارمەتیان بدە
تا لە کارەکەیان بەردەوامبن.
و لەم کاتەدا،
دەتوانیت پێشنیاز بکەیت کە
بچیتە لای بەڕێوبەر
و داوا بکەیت دیداری هەفتانەتان
ڕۆژێک بخرێتە دواتر تا هەردوکتان
کاتی زیاترتان هەبێ بۆ کار.
دەری دەخەیت کە تەنھا گرنگی بە
سەرکەوتنیان نادەیت،
بەڵکو گرنگی بە باش بوونیشیان دەدەیت.
کاتێ دەتوانین ڕاستگۆ بین دەربارەی
ئەوەی هەستی پێدەکەین،
و بە ئازادی بیرۆکە پێشنیاز دەکەین،
هەڵە دەکەین
و پێویستمان بەوە نییە هەموو پارچەکانی
ئەوەی ئێمە کێین بیشارینەوە،
ئەوا ئەگەری مانەوەمان لە کۆمپانیاکە
بۆ ماوەیەکی درێژ زیاترە.
هەروەها ئێمە دڵخۆشتر و بەرهەمدارترین.
بۆیە خولەکێک وەرگرە بیربکەوە لەو
دەستەواژە هەستیارانەی،
کە هەر ڕۆژێک دەیھێنیت بۆ سەر کار.
گەر زۆر ھەستت دەردەبڕیت، بوەستە.
ئەگەر کەمێک زیاتر خۆپارێزی دەکەیت،
بگەڕێ بۆ کاتێک بتوانیت
بە ڕووی هاوکارەکانتدا بکرێیتەوە
و کەمێک وریابە لە ھەڵبژاردن.
و چەند ئەگەرێک ھەن
لەوێ جیاوازییەکی گەورە دەبێت
خەڵک چۆن وەڵامت دەدەنەوە.
و هەڵبژاردنی لاوازیت لەوانەیە
ببێتە یەکێک لە کەرەستە بەنرخەکانت.
Por mucho que lo intentes,
no puedes mover un interruptor
al entrar en la oficina
y apagar tus emociones.
Los sentimientos son una parte
del ser humano.
[Cómo trabajamos]
Existe un mito generalizado
que no deberíamos
sentir emociones en el trabajo,
y esto nos suele llevar
a confundir la profesionalidad
con ser impasible o incluso frío.
Estudios demuestran que
cuando nuestros compañeros
dejan de lado
la profesionalidad impecable,
es más probable que nos creamos
lo que nos cuentan.
Estamos conectados
con quienes nos rodean.
Nos esforzamos más,
el rendimiento mejora
y, en general, somos más amables.
Por eso, ya va siendo hora de aprender
a aceptar las emociones en el trabajo.
Esto no quiere decir
que debas convertirte
en una manguera emocional.
Hay un límite entre compartir,
con lo que generamos confianza,
y excedernos compartiendo,
que la destruye.
Si empiezas a dar rienda suelta
a tus sentimientos en el trabajo
y das mucha más información
de la que el resto te ha ofrecido,
además de incomodar a los demás,
te desgastarás a ti mismo.
Puedes dar la impresión de ser débil
o carecer de autoconciencia,
por lo que, aunque está bien
hablar de cómo anoche te encontrabas mal,
no tienes por qué contar
todos los detalles
sobre cómo tu cena a medio digerir
y tú os reencontrasteis en el baño.
Existe un amplio espectro
de expresión de las emociones.
Por un lado, tenemos personas a las que
les cuesta hablar de sus sentimientos
y, por otro lado, otras que comparten
absolutamente todo lo que les ocurre.
Ninguno de estos extremos
crea un entorno laboral sano.
Entonces, ¿cuál es el equilibrio
entre un extremo y otro?
Es algo llamado
vulnerabilidad selectiva.
Esta consiste en abrirse al resto
mientras priorizamos nuestra estabilidad
y seguridad psicológica,
así como la de nuestro compañeros.
Por suerte, se puede aprender
a ser vulnerable de forma selectiva
con algo de práctica.
Puedes empezar con cuatro formas:
Primero, expresa tus sentimientos
sin que parezca que se te escapan.
El mal humor es contagioso
y, aunque no expreses
lo que sientes oralmente,
lo más probable
es que tu lenguaje corporal
o tus expresiones lo dejen más que claro.
Así que, si estás de brazos cruzados
o martilleando tu teclado,
tus compañeros de trabajo
reconocerán tu enfado.
Y si no dices nada,
pueden pensar
que es culpa suya y preocuparse.
Por lo que, si tu humor
ha cambiado por algo ajeno al trabajo,
como puede ser un atasco,
tan solo exprésalo.
No tienes por qué dar detalles.
Puedes incluso decir: «hoy no está siendo
un buen día, pero no es culpa vuestra».
Pero cuando lo que te da problemas
es algo relacionado con el trabajo,
entonces debemos ir al segundo punto.
Trata de entender el origen de esas
emociones y aborda lo que las genere.
Si de pronto sientes que todo el mundo
empieza a irritarte,
relájate y reflexiona por qué.
Puede que estés irritable
porque estés nervioso,
y que lo estés porque te preocupe
una fecha de entrega próxima.
En tal caso, puedes dirigirte a tu equipo
para tratar esa preocupación
y decir algo como:
«Quiero terminar todo
antes de la fecha de entrega.
¿Podéis echarme una mano
para organizarme en condiciones?»
Si pretendes compartir algo, intenta
ponerte en el lugar de la otra persona.
Si lo que vas a decir crees que
te ayudará a sentirte más apoyado
y a entender mejor la situación,
no lo dudes y compártelo;
pero si no lo tienes seguro,
puede que sea mejor dejarlo estar.
Por último, mira a tu alrededor
y traza un camino a seguir.
Si todo tu equipo
ha estado trabajando sin pausa
y te fijas en que uno de tus compañeros
parece especialmente desanimado o tenso,
puedes reconocerlo y mostrar empatía,
pero ofréceles algo factible
a lo que puedan aferrarse.
Y en tal caso, puedes ofrecerte
a hablar con el supervisor
y pedirle que retrase la reunión semanal
para que ambos tengáis
más tiempo para trabajar.
De esta forma, demostrarás
interés por su éxito,
así como preocupación
por su bienestar.
Cuando podemos expresar
sentimientos de forma sincera
y sugerir ideas o equivocarnos libremente
sin ocultar algunas partes
de lo que somos en realidad,
somos más propensos a permanecer
en una empresa más tiempo.
También somos más felices y productivos.
Así que tómate tu tiempo y reflexiona
sobre cómo expresas las emociones
cuando vas a trabajar cada dia.
Si tiendes a dar demasiada información,
intenta controlarlo;
y si eres más bien reservado,
busca momentos en los que
puedas abrirte con el resto
y ser algo más vulnerable.
Lo más seguro es que la gente
responda de forma totalmente diferente.
La vulnerabilidad selectiva
se convertirá
en una de tus herramientas más valiosas.
مهم نیست که چقدر سخت تلاش میکنید،
نمیتوانید فقط در را باز کنید
احساسات خود را کنار گذاشته،
و وارد دفتر شوید.
با احساس بودن، بخشی از انسان بودن است.
«روشی که ما کار میکنیم»
خرافه فراگیری وجود دارد که میگوید
احساسات به کار تعلق ندارند،
و این اغلب باعث میشود که
اشتباهاً حرفهای بودن را برابر با
رفتار ملایم یا خونسردی بدانیم.
اما تحقیقات نشان میدهد
در لحظاتی که همکاران ما
ارائه حرفهای خود را رها میکنند،
بیشتر تمایل داریم آنچه
به ما میگویند را باور کنیم.
ما به افراد اطرافمان احساس وابستگی میکنیم
سختتر تلاش میکنیم، بهتر عمل میکنیم
و بهطورکلی مهربانتر هستیم.
پس زمان آن است یاد بگیریم که
چگونه احساسات را در محل کار پذیرا باشیم.
حالا، به این معنی نیست که
باید ناگهان به کوه آتش احساسات تبدیل شوید.
مرزی هست، میان اشتراکگذاری که
اعتماد را به وجود میآورد،
و اشتراکگذاری بیش از حد که
اعتماد را از بین میبرد.
اگر ناگهان اجازه دهید احساساتتان
در هنگام کار از کنترل خارج شود
و از آنچه خواسته شده است،
اطلاعات بیشتری بدهید،
همه اطرافیان خود را ناراحت کرده
و همچنین خودتان را تضعیف میکنید.
به احتمال زیاد، فردی ضعیف یا
فاقد آگاهی از خود دیده میشوید،
پس بهتر است که بگویید
دیشب حال خوبی نداشتهاید،
لازم نیست به جزئیاتِ ریزی در موردِ
شام نیمه هضم شده خود هم بپردازید.
طیف گستردهای از احساسات وجود دارد.
از یکطرف، افراد بی احساس را داریم،
یا آنهایی که به سختی در موردِ
احساسات خود صحبت میکنند،
و در طرف دیگر، افراد بیش از حد احساسی که
به طور مداوم هر چیزی که
درونشان هست را به اشتراک میگذارند،
و هیچ یک از اینها برای
یک محیط کار سالم، مناسب نیستند.
پس حد تعادل میان این دو رفتار افراطی چیست؟
پاسخ، چیزی به نامِ
انتقادپذیری انتخابی است.
انتقادپذیری انتخابی یعنی،
حرف خود را راحت بزنید
در حالی که سلامتی روانی و استواریِ
خود و همکارانتان را
در اولویت قرار میدهید.
خوشبختانه، همه میتوانند با تمرین،
یاد بگیرند که انتقادپذیر باشند.
اینها ۴ روش برای شروع است.
ابتدا، احساسات خود را علامتگذاری کنید
بدون اینکه احساساتی شوید.
وضعیتهای بد مسری هستند،
حتی اگر آنچه را احساس میکنید
به زبان نیاورید،
احتمالاً زبان بدنتان یا
اِبراز احساساتتان،
فاش کننده آن هستند.
بنابراین اگر دست به سینه یا
در حال کوبیدن بر روی صفحهکلید هستید،
همکارانتان خواهند فهمید که ناراحت هستید.
و اگر چیزی نگویید،
فکر میکنند که این سکوت،
به دلیل رفتار آنها است و نگران میشوند.
بنابراین اگر نسبت به یک اتفاقِ
غیر کاری واکنش نشان میدهید،
مثلاً ترافیک، فقط آن را علامتگذاری کنید.
نیازی نیست که به جزئیات اشاره کنید.
میتوانید چیز سادهای بگویید
مانند ِ«من صبح بدی داشتم.
که این هیچ ربطی به شما ندارد.»
حالا اگر یک اتفاق مرتبط با کار
باعث میشود که شما
احساسات قوی داشته باشید،
اینجا باید به شماره ۲ برویم.
سعی کنید نیازِ احساسات خود را درک کنید،
و به آن نیاز پاسخ بدهید.
اگر همه افراد اطرافتان را
ناگهان آزاردهنده دیدید،
بنشینید و در مورد آن فکر کنید.
شاید به این دلیل که مضطرب هستید،
عصبانی شدهاید،
و شما مضطرب هستید زیرا نگرانِ
رسیدن به یک مهلت مشخص هستید.
و در این صورت، میتوانید
به تیم خود روی کرده تا
آن نیاز را برطرف کنید
و چیزی شبیه به این بگویید،
«میخواهم مطمئن بشوم همه کارها را
پیش از آخرین فرصتم انجام میدهم.
میتوانید کمکم کنید برای انجام این کار
برنامه واقعبینانهای تنظیم کنم؟»
اگر به فکر اشتراکگذاری هستید،
سعی کنید خود را به جای
شخص مقابل قرار دهید.
پس اگر آنچه میخواهید بگویید
کمک میکند احساس حمایت بیشتری کنید
و شرایط را بهتر درک کنید،
ادامه داده و به اشتراک بگذارید.
اما اگر هر نوع وقفهای ایجاد میکند،
شاید بهتر است از آن دست بکشید.
و در آخر، احساسات همکاران را در نظر بگیرید
و مسیری رو به جلو ارائه دهید.
اگر همه افراد تیم شما
ساعتهای طولانی را سرِ کار میگذرانند،
و متوجه میشوید یکی از همکارانتان
بیحال یا مضطرب به نظر میرسد،
میتوانید این موضوع را تصدیق کرده
و همدلی نشان دهید،
سپس سعی کنید کار عملی
برای آنها انجام دهید
تا بتوانند به کار خود ادامه دهند.
و در این صورت،
میتوانید پیشنهاد دهید که
پیش مدیر بروید
و درخواست کنید که جلسه هفتگیتان
یک روز به عقب کشیده شود تا هر دو
زمان بیشتری برای کار داشته باشید.
و نشان میدهید که نه تنها به موفقیت آنها،
بلکه به رفاهشان هم اهمیت میدهید.
وقتی درباره آنچه احساس می کنیم
میتوانیم صادق باشیم،
و آزادانه ایدهها را پیشنهاد دهیم،
اشتباه کنیم
و لازم نیست آنچه هستیم را پنهان کنیم،
به احتمال زیاد مدت طولانی
در شرکت خواهیم ماند.
همچنین خوشحالتر و بهرهورتر هستیم.
پس لحظهای در مورد چهره احساسیتان فکر کنید
که هر روز به سرکار میبرید.
اگر بیش از حد، به اشتراک میگذارید
آن را تغییر دهید.
و اگر کمی محتاطتر هستید،
به دنبال لحظاتی بگردید که
بتوانید با همکارانتان درد و دل کرده
و کمی انتقادپذیر باشید.
و این احتمال وجود دارد که
تفاوت بزرگی در نحوه واکنشِ
مردم به شما وجود داشته باشد.
و انتقادپذیری انتخابی ممکن است به
یکی از ارزشمندترین ترفندهای شما تبدیل شود.
Peu importe à quel point vous essayez,
impossible de juste appuyer
sur un bouton en entrant au bureau
et de couper vos émotions.
Avoir des sentiments fait partie
de l'être humain.
[Notre façon de travailler]
Selon un mythe très répandu, les émotions
n'ont pas leur place au travail
et cela nous conduit souvent
à assimiler à tort le professionnalisme
avec le fait d'être stoïque ou même froid.
Mais la recherche montre que
lorsque nos collègues
abandonnent leur vernis professionnel,
nous sommes beaucoup plus enclins
à croire ce qu'ils nous disent.
Nous sommes reliés
aux gens autour de nous.
Nous faisons des efforts,
nous sommes performants
et généralement plus gentils.
Il est donc temps d'apprendre
comment accepter l'émotion au travail.
Maintenant, cela ne veut pas dire
qu'il faut soudain devenir
une éponge émotionnelle.
Une ligne existe entre le partage,
qui renforce la confiance,
et le partage excessif, qui la détruit.
Si vous laissez soudain libre cours
à vos sentiments au travail
en disant aux gens bien plus
que ce à quoi ils s'attendent,
vous mettez tout le monde mal à l'aise
et vous vous discréditez aussi.
Vous risquez d'être considéré comme faible
ou manquant de conscience de soi,
donc dites juste que vous étiez
malade la nuit dernière –
pas besoin d'aller
dans les moindres détails
de comment vous avez revu
votre dîner à moitié digéré aux toilettes.
Il y a donc un large spectre
d'expression émotionnelle.
D'une part, il y a les « sous-émotifs »,
des gens qui ont du mal
à parler de leurs sentiments,
et d'autre part les hyperémotifs,
ceux qui partagent constamment tout
ce qu'il se passe à l'intérieur d'eux.
Ni l'un ni l'autre ne crée
un lieu de travail sain.
Alors, quel est l'équilibre
entre ces deux extrêmes ?
Quelque chose qui s'appelle
la vulnérabilité sélective.
La vulnérabilité sélective, c'est s'ouvrir
tout en privilégiant la stabilité
et la sécurité psychologique,
à la fois pour vous et pour vos collègues.
Tout le monde peut apprendre
à être sélectivement vulnérable,
avec de la pratique.
Voici quatre manières de s'y mettre.
Tout d'abord, indiquez vos sentiments
en vous contenant émotionnellement.
La mauvaise humeur se propage
et même si vous n'exprimez pas
ce que vous ressentez,
il y a fort à parier que vos expressions
ou votre langage corporel
vous trahissent.
Donc, si vous croisez les bras
ou martelant sur votre clavier,
vos collègues vont savoir
que vous êtes contrarié.
Et si vous ne dites rien,
ils pourraient penser
que c'est contre eux et s'en inquiéter.
Donc, si c'est une réaction
à une chose en dehors du travail,
les embouteillages par exemple, dites-le.
Inutile d'entrer dans les détails.
Vous pouvez dire très simplement :
« Je passe une mauvaise matinée.
Ça n'a rien à voir avec vous. »
Si c'est une chose liée au travail
qui vous fait ressentir
de fortes émotions,
cela nous amène au deuxième point.
Essayer de comprendre
le besoin derrière cette émotion,
puis répondez à ce besoin.
Si vous commencez soudain à trouver
irritant tout le monde autour de vous,
détendez-vous et réfléchissez-y.
Il se peut que vous soyez irritable
parce que vous êtes tendu
et vous êtes tendu car vous vous souciez
du respect d'une échéance imminente.
Dans ce cas, retournez voir votre équipe
pour y répondre et dites une chose comme :
« Je veux m'assurer
d'avoir tout fini avant l'échéance.
Pouvez-vous m'aider à faire
un plan réaliste en ce sens ? »
Si vous prévoyez de partager,
essayez de vous mettre
dans la peau de l'autre.
Donc si ce que vous allez dire
vous aidera à vous sentir plus soutenu
et à mieux comprendre la situation,
alors allez-y et dites-le.
Mais si vous n'en êtes pas sûr,
c'est peut-être mieux de ne pas le dire.
Et enfin, regardez autour de vous
et tracez une voie à suivre.
Si tout le monde dans votre équipe
a travaillé sans relâche
et vous voyez que l'un de vos collègues
a l'air très découragé ou stressé,
acceptez-le et montrez de l'empathie,
mais donnez-lui aussi
quelque chose de concret
à quoi se raccrocher.
Et dans ce cas,
proposez d'aller voir votre supérieur
pour demander à ce que la réunion
soit repoussée d'un jour
pour avoir plus de temps.
Vous montrez votre engagement
pour leur réussite,
mais aussi que vous pensez
à leur bien-être.
Quand on peut être sincère
sur ses sentiments,
proposer librement des idées,
faire des erreurs
et ne pas avoir à cacher
chaque part de nous-même,
il est fort probable que nous restions
plus longtemps dans l'entreprise.
Nous sommes aussi plus heureux
et plus productifs.
Alors prenez le temps de réfléchir
à comment vous exprimez vos émotions
en allant travailler chaque jour.
Et si vous avez tendance à trop partager,
essayez de changer.
Et si vous êtes un peu plus réservé,
cherchez le bon moment
pour vous ouvrir à vos collègues
et être plus vulnérable.
Et il y aura probablement
une grande différence
dans la réaction des gens.
La vulnérabilité sélective
pourrait devenir
l'un de vos plus précieux outils.
どんなに頑張ろうが
オフィスに足を踏み入れた瞬間に
感情のスイッチをオフにするなんて無理です
感情を感じることは
人間らしさの一部ですから
[シリーズ 働き方]
感情は仕事に持ち込むものではない
という社会通念のせいで
プロ意識とは自分への厳しさ ひいては
冷徹さと同義だと誤解されがちです
しかし研究によると
同僚が見栄えの良い プロらしい体裁を
取り繕うのをやめたときほど
私たちはその人の言葉を
信じやすくなるそうです
周りとの連帯感が増し
もっと努力するようになり
業績も上がり
概して優しくもなるのです
ですから そろそろ職場で感情と
付き合っていく方法を学んでおきましょう
とはいっても
途端に感情をまき散らし始めよう
ということではありません
信頼を築く「打ち明け」と
信頼を壊す「打ち明け過多」は
別物です
突然 職場で感情の赴くにまかせ
予期される量をはるかに超える
情報を出したりすれば
周囲のみんなを不快にさせますし
自分の不利にもなります
弱い または自分が見えていない人だと
思われやすくなるのです
「昨晩は体調が悪かった」程度なら
望ましいのですが
詳細を洗いざらい話す必要はありません
消化途中の夕食と
「こんにちは」した など
さて 感情表現には
程度に大きな開きがあります
片側には“under-emoter”といって
感情を表現するのが苦手な人々が
反対側には“over-emoter”といって
心の内を何でも包み隠さず
話してしまう人々がいて
どちらも健全な職場作りを妨げてしまいます
この両極端の間で
バランスがいいのはどこかというと
「選択的な無防備さ」と呼ばれるものです
「選択的な無防備さ」とは
心の内を見せながらも
自分と同僚 双方にとっての
安定性と心理的な安全性を
優先することです
ありがたいことに 誰でも
「選択的な無防備さ」を
練習を積めば身につけられます
始める方法は4つあります
1つめは 感情を漏らすことなく
感情の「フラグを立てる」こと
不機嫌は伝染しやすいですし
たとえ感情を口に出していなくても
おそらくボディーランゲージや表情から
バレバレでしょう
腕を組んだり キーボードを
ガシガシ打ったりしていれば
平静を失っていると
同僚にバレてしまいます
さらに 黙ったままでいると
同僚は 自分のせいなのかと
不安になるかもしれません
ですから 仕事と無関係の出来事を
引きずっている場合
例えば渋滞のせいなら
そう言いましょう
詳細まで言う必要はなく
シンプルな内容でいいんです
「朝からツイてなくて
あなたのせいじゃありませんから」など
もしも 仕事関連の出来事が原因で
気持ちが乱れている場合は
2つめの策を使います
自分の感情の裏側にあるニーズを理解し
そのニーズに対処するのです
突然 周囲の人みんなに
イライラするようになったら
落ち着いて 理由を考えましょう
ピリピリしているのは
不安だからかもしれませんし
不安なのは 迫る締め切りに間に合うか
気が気でないからかもしれません
であれば そんな気持ちを解消するため
今度はチームのみんなに
こんな風に言います
「締め切り前に
確実に全部終わらせたいので
現実的な計画作りに
協力してもらえませんか?」
気持ちを打ち明けたいときは
まず 相手の立場になって
考えてみてください
「今言おうとしていることを言えば
協力者がいるという安心感が得られ
状況理解を助ける」と思えるのなら
そのまま打ち明けましょう
でも 少しでも引っかかるのなら
言わないでおいた方が得策です
最後のコツは 状況を汲み取り
前向きな提案をすること
チーム全員がこのところ残業続きで
とりわけ くたびれている もしくは
不安そうな様子のメンバーに気がついたら
それを口に出して認め 共感を示しつつ
行動に落としやすく
頼りになる解決策を考えてあげましょう
今のケースだと
こんな提案ができます
「週次会議を明日にしてもらえるよう
上に掛け合ってみようか?
そうすれば 時間を稼げるよね」
その人に成功してもらいたいけれど
体調も気にかけていることを
示すわけです
自分の気持ちを素直に表現し
自由に提案し 間違いを恐れず
自分らしさを 何もかも
ひた隠しにしなくても良い人は
長期勤続する可能性がずっと高いのです
そのほうが幸せですし
生産性も向上します
ここで 少し時間を取って
日々 自分が仕事に持ち込んでいる
感情表現を振り返りましょう
感情を出しすぎる傾向がある人は
不要な部分をカットしてみること
やや控えめなほうだという人は
同僚に心の内を見せ
少しだけ無防備な自分であれる瞬間を
探ってみましょう
きっと あなたに対するみんなの態度が
大きく変わるでしょう
そして「選択的な無防備さ」が
あなたが最も重宝するスキルの一つに
なるかもしれません
کێشە نییە کە چەند سەخت هەوڵ بدەیت
کاتێك بۆ نووسینگە هەنگاو دەنێیت
ناتوانیت پلاکێک هەڵبدەیتەوە
و هەستکانت بکوژێنیتەوە.
هەست کردن بە هەستەکانت بەشێکە مرۆڤ بوونت.
[ئەو ڕێگەیەی کاری پێ دەکەین]
ئەفسانەیێکی بڵاو هەیە
کە کارکردن شوێنی ھەستەکان نیە،
زۆر جار ئەمە دەمان بات بەرەو
بەهەڵە یەکسان کردنی پیشەگەربوون
لەگەڵ سارد بوون یان بێ ھەست بوون.
بەس توێژینەوەکان نیشانی دەدەن
لەو کاتانەدا هاوکارەکانمان
واز دەھێنن لە دەرکەوتن وەک پیشەگەرێک،
لەڕاستیدا ئێمە لەوە دەچێت زیاتر
باوەڕ بەوە بکەین کە پێمانی دەڵێن.
ھەست دەکەین بە کەسەکانی دەورمان بەستراوین.
،تا سەختتر هەوڵدەین
باشتر ئەنجام دەدەین
و بە شێوەیەکی گشتی میهرەبان ترین.
بۆیە ئێستا کاتی ئەوەیە فێربین چۆن
ھەستەکانمان لە باوەش بگرین لەسەر کار.
ئەمە، ئەوە نییە بڵێین
دەبێت لە پڕ بکەویتە نێو دەریای
ھەستەکانەوە.
،سنورێک هەیه لە نێوان هاوبەشی کردنی
ھەستەکانت، کە متمانە بنیات دەنێت،
و زیادەڕەوی کردن تیایدا کە وێرانی دەکات.
ئەگەر لەناکاو ڕێگە بە هەستەکانت بدەیت
لە دەست دەربچن لە سەر کارەکەت
و زیاتر لەوەی سەودایان کردوە زانیاری بدەی
بە خەڵکی،
هەموو ئەوانەی دەوروبەرت نا ئاسودە دەکەیت
و هەروەها خۆت لاواز دەکەیت.
لەوانەیە زیاتر بە لاوازی یان بە
کەسێکی بێ ئاگا لە خۆت ببینرێیت،
بۆیە ئاساییە بڵێی دوێنێ شەو
هەستت بە باشی نەدەکرد--
بەس پێویست ناکات بچیتە ناو
گشت وردەکارییەکان
دەربارەی ئەوەی چۆن ڕشایتەوە چونکە
خواردنەکەت باش ھەر نەکرد بوو.
بۆیە لێرەدا ڕێگەی جودا ھەن
بۆ دەربڕینی ھەستەکان.
لە لایەک کەسانێک ھەن کەمتر ھەست دەر دەبڕن،
یان ئەوەیە ناتوانن دەربارەی
هەستەکانیان قسە دەکەن،
و لەلایەکی ترەوە کەسانێک زیادەڕەوی دەکەن
لە ھەست دەر بڕیندا.
ئەوانەن کە بە بەردەوامی باسی ئەو شتانە
دەکەن کە لە ناخیاندایە،
و هیچ کام لەمانە گونجاو نیە
بۆ سەر کار.
کەواتە هاوسەنگی نێوان ئەم دوو
لاسەنگیە چییە؟
شتێکە پێی دەوترێت ھەڵبژاردنی لاوازی.
ھەڵبژاردنی لاوازی دەردەکەوێت
لەوکاتەی هێشتا جێگێری و سەلامەتی دەروونی
ئامانجی لە پێشینەن،
هەم بۆ تۆ و هەم بۆ هاوکارەکانت.
خۆشبەختانە، هەموو کەسیک فێردەبێت
کە لاوازیەکانی ھەڵ ببژێرێت،
بە ڕاھێنان کردن.
لێرە چوار ڕێگا هەیە تا دەست پێبکەین.
ھەستەکان بخەرە ڕوو بێ ئەوەی
زۆر عاتفی بیت.
مەزاجی خراپ تەشەنە دەکات،
و تەنانەت گەر نەتوانیت دەری ببڕیت
هەست بە جی دەکەیت،
زمانی جەستەت و ڕوکەشت
قسە دەکەن.
بۆیە گەر تۆ قۆل بکەی بە قۆڵتا و
بە توندی بە کیبۆردەکەت بنوسیت،
هاوکارەکانت دەزانن کە نیگەرانیت.
و ئەگەر هیچ نەڵێیت،
لەوانەیە وا بیر بکەنەوە پەیوەندی بەوانەوە
ھەیە و نیگەران بن.
بۆیە کە کاردانەوە دەکەی
بۆ ڕوداوێک کە پەیوەندی بە کارەوە نیە،
بۆ نموونە، ھاتوو چۆ، باسی بکە.
پێویست نییە بچیتە ناو وردەکارییەکان.
دەتوانیت شتیکی سادە بڵێیت وەک
"بەیانییەکی خراپم هەیە.
و ھیچ پەیوەندی نیە بە تۆوە."
ئێستا گەر پەیوەندی بەکارەوە ھەبێت
ئەوە وات لێ دەکات
هەست بە ھەستە بەھێزەکانت بکەیت
کە وادەکات ئاماژە بە خاڵی دوەم
بکەین
هەوڵبدە لە پێویستییەکانی پشت
هەستەکانت بگەیت،
و ئەوە نیشانبکە کە پێویستە.
ئەگەر لە ناکاو ھەست بکەیت کە
هەمو ئەوانەی دەورت وەڕزت دەکەن
دابنیشە و بیری لێ بکەرەوە
لەوانەیە تۆ ھەڵچوو بیت لەبەر ئەوەی
بێ ئارامیت،
و نیگەرانی چونکە دوودڵی دەربارەی
سەرنەکەوتن لە کردنی کارێکدا.
و لەو حاڵەتەدا، بگەڕێوە بۆ کۆمەڵەکەت
بۆ دیاریکردنی پێویستیت
و شتێک بڵی وەک،
"دەمەوێت دڵنیا ببمەوە لەوەی هەموو شتێک
پێش دوا مۆڵەت تەواو بکەم.
دەتوانیت یارمەتیم بدەیت
پلانێک ڕێکبخەم تا ئەوە بکەم؟
گەر بیر لە ھاوبەشیکردن دەکەیتەوە،
هەوڵبدە خۆت لە جێگەی کەسەکەی تر دابنێیت.
بۆیە ئەگەر ئەوەی دەیڵێیت یارمەتیت
دەدات هەست بە ئاسودەیی زیاتر بکەیت
و باشتر لە بارودۆخەکە تێبگەیت،
بڕۆ دەری ببڕە ئەوەی ھەتە.
بەڵام ئەگەر هەر جۆرە وەستاندنێکت پێبدات،
لەوانەیە بتەوێت وازی لێ بھێنیت.
و لە کۆتایدا، کەشی ژورەکە لە بەر چاو بگرە
پاشان ھەنگاوی دواتر بنێ.
ئەگەر هەمووان لە کۆمەڵەکەت
بە گرانی کار بکەن،
و تێبینیت کرد یەکێک لە هاوکارەکانت وادەر
نیگەران یان وەڕز دەردەکەوێت،
دەتوانی ھاوبەشی بکەیت و
ھاوسۆزی پیشان بدەیت،
پاشان هەوڵبدە بە کرداری یارمەتیان بدە
تا لە کارەکەیان بەردەوامبن.
و لەم حاڵەتەدا،
دەتوانیت پێشنیار بکەیت کە
بچیتە لای بەڕێوبەر
و داوا بکەیت دیداری هەفتانەتان
ڕۆژێک بخرێتە دواتر تا هەردوکتان
کاتی زیاترتان هەبێ بۆ کار.
دەری دەخەیت کە تەنھا گرنگی بە
سەرکەوتنیان نادەیت،
بەڵکو گرنگی بە باش بوونیشیان دەدەیت.
کاتێ دەتوانین ڕاستگۆ بین دەربارەی ئەوەی
هەستی پێدەکەین،
و بە ئازادی بیرۆکە پێشنیار دەکەین،
هەڵە دەکەین
و پێویستمان بەوە نیە هەموو پارچەکانی
ئەوەی ئێمە کێین بیشارینەوە،
ئەوا ئەگەری مانەوەمان لە کۆمپانیاکە
بۆ ماوەیەکی درێژ زیاترە.
هەروەها ئێمە دڵخۆشتر و بەرهەمدارترین.
بۆیە خولەکێک وەرگرە بیربکەوە لەو
دەستەواژەی عاتیفیانەی،
کە هەر ڕۆژێک دەیھێنیت بۆ سەر کار.
گەر زۆر ھەستت دەردەبڕیت، بوەستە.
ئەگەر کەمێک زیاتر خۆپارێزی دەکەیت،
بگەڕێ بۆ کاتێک کە دەتوانیت
بە ڕووی هاوکارەکانتدا بکرێیتەوە
و کەمێک وریابە لە ھەڵبژاردن.
و چەن ئەگەرێک ھەن
لەوێ جیاوازییەکی گەورە دەبێت
لەوەی خەڵک چۆن وەڵامت دەدەنەوە.
و هەڵبژاردنی لاوازیت لەوانەیە
ببێتە بە یەکێک لە کەرەستە بەنرخەکانت.
Choćbyśmy nie wiem jak chcieli,
nie da się po wejściu do biura pstryknąć
i wyłączyć emocji.
Odczuwanie ich to element człowieczeństwa.
[Jak pracujemy]
Panuje wszechobecny mit,
że w pracy nie ma miejsca na emocje,
przez co często niesłusznie
zrównujemy profesjonalizm do stoickiego,
a nawet chłodnego podejścia.
Badania pokazują, że w momencie,
gdy nasi współpracownicy
zrzucają lśniącą, profesjonalną fasadę,
zwiększa się prawdopodobieństwo,
że uwierzymy w to, co mówią.
Czujemy się lepiej zrozumiani.
Bardziej się staramy,
osiągamy lepsze wyniki
i ogólnie jesteśmy milsi.
Czas najwyższy nauczyć się
radzenia sobie z emocjami w pracy.
Nie oznacza to
nie wiadomo jakiej wylewności.
Umiarkowane dzielenie się
detalami buduje zaufanie,
ale ich nadmiar to zaufanie niszczy.
Emocje puszczone samopas
i nieoczekiwana wylewność
wprawiają wszystkich w zakłopotanie
i podważają autorytet.
Pewnie będą uznane za słabość
czy brak samoświadomości.
Można powiedzieć,
że wczoraj coś ci zaszkodziło,
ale nie trzeba opowiadać ze szczegółami,
jak dane ci było ponownie oglądać
na wpół strawioną kolację.
Emocje można wyrażać na wiele sposobów.
Z jednej strony mamy osoby skryte,
którym trudno rozmawiać o emocjach,
a z drugiej osoby wylewne,
które ciągle mówią o tym, co czują,
i żadna z tych opcji nie służy
zdrowemu środowisku pracy.
Jak pogodzić te dwie skrajności?
Rozwiązaniem jest wyważona otwartość.
Oznacza to, że podczas rozmowy
mamy na uwadze równowagę
i bezpieczeństwo psychiczne
zarówno swoje, jak i współpracowników.
Na szczęście przez praktykę
każdy może się tego nauczyć.
Oto cztery metody.
Po pierwsze: rozpoznaj emocje
bez ich uzewnętrzniania.
Zły nastrój jest zaraźliwy
i nawet jeśli nie mówisz, co czujesz,
zapewne pokazujesz to mową ciała
albo wyrazem twarzy.
Jeśli zakładasz ręce
albo walisz w klawiaturę,
współpracownicy domyślą się,
że coś jest nie tak.
Jeśli nic nie powiesz,
mogą pomyśleć, że chodzi o nich
i zacząć się martwić.
Jeżeli twoja reakcja
nie dotyczy zajścia w pracy,
a przykładowo porannego korka,
to o tym powiedz.
Nie musisz wchodzić w szczegóły.
Wystarczy zwykłe: "Mam ciężki poranek.
To nie wasza wina".
Jeśli jednak silne emocje
wywołane są sytuacją w pracy,
spróbuj sposobu numer dwa.
Postaraj się zrozumieć potrzebę
kryjącą się za emocją
i się do niej odnieś.
Jeśli nagle wszyscy cię irytują,
to poświęć temu chwilę uwagi.
Poirytowanie może wynikać z niepokoju,
który odczuwasz, bo martwisz się
nadchodzącym terminem.
Wtedy możesz zwrócić się do zespołu
i powiedzieć coś w stylu:
"Chcę mieć pewność, że uda mi się
to skończyć przed czasem.
Pomożecie mi z planem działania?".
Jeśli chcesz się czymś podzielić,
spróbuj postawić się
na miejscu drugiej osoby.
Jeśli to, co powiesz, pomogłoby
i rozjaśniło sytuację
- mów śmiało.
Ale jeśli czujesz jakiś opór,
to lepiej zachowaj to dla siebie.
Po czwarte: odczytaj emocje innych
i zaproponuj rozwiązanie.
Jeśli cały zespół godzinami ciężko pracuje
i zauważysz, że komuś brakuje zapału
albo jest zatroskany,
to zwróć na to uwagę
i okaż trochę empatii,
a także daj im jakieś zajęcie,
które pomoże im przetrwać.
W tym przypadku
możesz zaproponować,
że pójdziesz do kierownictwa
z prośbą o przełożenie spotkania,
żeby mieć czas na dokończenie pracy.
Pokazujesz tym, że zależy ci
zarówno na czyimś sukcesie,
jak i na ich dobrym samopoczuciu.
Gdy możemy otwarcie mówić, co czujemy,
bez obaw przedstawiać pomysły
i popełniać błędy,
i nie musimy ukrywać
każdej cząstki siebie,
zwiększa się prawdopodobieństwo,
że zostaniemy w firmie na dłużej.
Poza tym jesteśmy szczęśliwsi
i bardziej wydajni.
Zastanówcie się, jak wyrażacie emocje,
z którymi codziennie
przychodzicie do pracy.
Jeśli macie skłonność do wylewności,
spróbujcie się ograniczyć.
A jeśli jesteście skryci,
nie obawiajcie się sytuacji,
w których można się otworzyć
i okazać słabość.
Może się okazać, że zmieni to sposób,
w jaki odbierają was ludzie.
A wyważona otwartość może stać się
jednym z najcenniejszych narzędzi.
Não importa o quanto você tente,
não pode simplesmente apertar um botão,
quando chega ao trabalho
e desligar suas emoções.
Sentir emoções faz parte do ser humano.
[A Maneira como Trabalhamos]
Disseminou-se um mito de que as emoções
não pertencem ao trabalho
e em geral isso nos leva
a considerar, equivocadamente,
que profissionalismo é o mesmo
que ser estoico ou mesmo frio.
Mas pesquisas mostram
que, quando nossos colegas deixam cair
a máscara da aparência profissional,
ficamos muito mais inclinados
a acreditar no que eles nos falam.
Nos sentimos conectados
às pessoas à nossa volta,
nos esforçamos mais, desempenhamos melhor,
e em geral somos mais amáveis.
Então já está na hora de aprendermos
como acolher as emoções no trabalho.
Isso não quer dizer
que você deve se tornar
uma pilha de sentimentos.
Há uma linha entre o compartilhamento,
que constrói confiança,
e o excesso, que a destrói.
Se subitamente deixar seus sentimentos
correrem soltos no trabalho,
e der às pessoas mais informação
do que elas pediram,
você deixará os outros desconfortáveis
e também vai se autosabotar.
Provavelmente será visto como fraco
ou sem autoconsciência,
então, tudo bem dizer que não estava
se sentindo bem a noite passada,
mas não precisa contar todos os detalhes
de seu reencontro
com o jantar mal digerido.
Existe um largo espectro
de expressão emocional.
De um lado, temos os nada emotivos,
pessoas que têm dificuldade
de falar sobre seus sentimentos,
e do outro temos os superemotivos,
que constantemente compartilham
tudo que se passa com eles,
e nenhum dos dois gera
um ambiente de trabalho saudável.
Então qual é o equilíbrio
entre esses dois extremos?
Algo chamado de vulnerabilidade seletiva.
Vulnerabilidade seletiva é abrir-se
priorizando a estabilidade
e segurança psicológica,
tanto para você como para seus colegas.
Felizmente, com prática, todos podem
aprender a ser seletivamente vulneráveis.
Eis quatro maneiras de começar.
Primeiro, sinalize seus sentimentos
sem se tornar emocionalmente contagiante.
Mau-humor contagia,
e mesmo sem verbalizar seus sentimentos,
é possível que sua linguagem corporal
ou suas expressões revelem o que sente.
Então, se cruzar os braços
ou martelar seu teclado,
seus colegas vão saber
que você está chateado.
Se você não disser nada,
podem pensar que tem a ver com eles
e ficar preocupados.
Então, se estiver reagindo a algo
não relacionado ao trabalho,
o trânsito, por exemplo, sinalize isso.
Não precisa entrar em detalhes.
Você pode dizer algo simples,
como: "Estou tendo um dia ruim.
Não tem nada a ver com vocês".
Mas se algo relacionado ao trabalho
estiver causando fortes emoções a você,
isso nos leva ao segundo ponto.
Tente entender as necessidades
por trás de sua emoção,
para então encaminhá-las.
Se de repente você acha
que todos ao seu redor são irritantes,
relaxe e reflita a respeito.
Você pode estar irritável
por estar ansioso,
preocupado com um prazo apertado.
Nesse caso, peça ajuda à sua equipe
para encaminhar essa necessidade:
"Quero garantir que tudo estará
pronto dentro do prazo.
Podem me ajudar a elaborar
um plano realista para isso?"
Se você pensa em compartilhar,
coloque-se no lugar do outro.
Se você vai dizer algo que vai te ajudar
a sentir-se mais apoiado
e a entender melhor a situação,
vá em frente e compartilhe.
Mas, se você não tem certeza,
melhor deixar como está.
E, finalmente, entenda o ambiente
e veja o caminho a seguir.
Se todos em sua equipe
estão trabalhando até mais tarde
e você percebe que um colega parece
particularmente desanimado ou ansioso,
reconheça isso e mostre
um pouco de empatia,
mas tente oferecer algo prático
ao qual ele possa se apegar.
Nesse caso, você pode perguntar ao gerente
se a reunião semanal pode ser adiada
para vocês terem
mais tempo para trabalhar.
Você mostra comprometimento
com o sucesso dele,
e também interesse no bem-estar dele.
Quando podemos ser honestos
sobre o que sentimos,
dar ideias livremente, cometer erros,
e não precisamos esconder quem somos,
é mais provável ficarmos
na empresa por mais tempo.
Também somos mais felizes e produtivos.
Então tire um tempo para refletir
sobre a expressão emocional
que você leva pro trabalho todos os dias.
Se costuma compartilhar demais,
tente se controlar.
E se você for um pouco mais reservado,
encontre momentos em que pode
abrir-se com seus colegas
e ser um pouco vulnerável.
Provavelmente isso fará
uma grande diferença
na reação das pessoas.
E a vulnerabilidade seletiva
pode se tornar
uma de suas ferramentas mais valiosas.
Вы можете стараться изо всех сил,
но выключить свои эмоции
простым щелчком выключателя
на пороге офиса не получится.
Способность испытывать эмоции —
одна из особенностей человека.
[Как мы работаем]
Существует распространённый миф,
что эмоциям нет места на работе,
и это часто приводит к тому,
что мы ошибочно приравниваем
профессионализм к непоколебимости
и даже к холодности.
Но исследования показали,
что, когда наши коллеги отходят
от глянцевого профессионального стиля
нам проще поверить их словам.
Мы ощущаем связь с людьми вокруг нас.
Мы стараемся сильнее, мы работаем лучше,
и мы просто становимся добрее.
Пора узнать как принять эмоции на работе.
Это не значит, что вы должны
взять и начать изливать эмоции
как из пожарного шланга.
Есть разница между общением,
которое укрепляет доверие,
и чрезмерным общением,
которое разрушает его.
Если вы внезапно дадите волю
своим чувствам на работе
и дадите людям намного
больше информации, чем они ожидали,
то все вокруг будут
чувствовать себя неловко,
а вы подорвёте свой авторитет.
Очень вероятно, что вы покажете
свою слабость и отсутствие своего «я».
Так что не страшно, если вы скажете,
что вам было плохо вчера вечером,
но не нужно вдаваться
в красочные подробности
того, как вы снова знакомились
со своим наполовину переваренным обедом.
Существует широкий диапазон
выражения эмоций.
С одной стороны, есть
эмоционально сдержанные люди,
то есть люди, которым плохо даётся
говорить о своих чувствах,
и, с другой стороны, есть
эмоционально открытые люди,
то есть такие, которые постоянно
делятся своими переживаниями,
и все они не способствуют
здоровой обстановке в офисе.
Как называется баланс
между этими двумя крайностями?
Это так называемая
контролируемая уязвимость,
когда ты открываешься людям,
и в то же время
ставишь на первый план постоянство
и психологическую безопасность,
как собственные, так и своих коллег.
К счастью, каждый может научиться
контролировать уязвимость — с практикой.
Начнём со следующих четырёх приёмов.
Приём первый: проявляйте эмоции,
не давая им вылиться.
Плохое настроение заразительно,
и даже если вы не высказываете
то, что чувствуете,
скорее всего, язык тела и мимика
вас выдадут.
Если вы скрещиваете руки на груди
или барабаните по клавиатуре,
коллеги поймут, что вы расстроены.
А если вы не разговариваете,
они могут подумать,
что это из-за них, и забеспокоятся.
Если вы эмоциональны
из-за нерабочего события,
например, ситуации на дорогах,
расскажите об этом.
Не обязательно вдаваться в детали.
Вы можете просто сказать:
«Моё утро не задалось.
Это не имеет к тебе отношения».
А если это событие связано с работой
и из-за него вы
испытываете сильные эмоции,
пора переходить ко второму пункту.
Попытайтесь понять,
что вызвало ваши эмоции,
а затем решите этот вопрос.
Если вас вдруг начали
раздражать все вокруг,
сядьте поудобнее и всё обдумайте.
Может быть, вы раздражены,
потому что беспокойны,
и беспокойны, потому что переживаете
о нависающих над вами графиках.
В таком случае вы можете
вернуться к своей команде
и поставить всех в известность так:
«Я хочу быть уверен/а, что всё
будет выполнено в срок.
Вы не поможете составить
реалистичный план для этой цели?»
Если вы намерены высказаться,
поставьте себя на место другого человека.
Если то, что вы собираетесь сказать,
поможет вам почувствовать поддержку
и лучше понять ситуацию,
тогда вперёд — выскажите это.
Но если после всего возникает пауза,
вам лучше этого не говорить.
В заключение: «читайте» комнату,
и вы проложите путь вперёд.
Если вся ваша команда
засиживается в офисе допоздна,
а вы видите, что один из коллег выглядит
особенно подавленным или беспокойным,
вы можете принять это
и выразить сочувствие,
а затем дайте им что-то конкретное,
за что можно ухватиться.
В этом случае
вы могли бы сказать,
что попросите менеджера
перенести еженедельную планёрку
на день вперёд, чтобы у вас
было больше времени на работу.
Вы покажете, что успех коллег
очень важен для вас
и что вы заботитесь об их самочувствии.
Когда мы можем искренне
выражать свои эмоции
и свободно высказывать идеи, ошибаться
и нам не нужно скрывать
каждую частицу своего «я»,
мы с большей долей вероятности
проработаем в компании долгое время.
Мы также счастливее и продуктивнее.
На минуту задумайтесь об эмоциях,
с которыми вы идёте на работу каждый день.
Если вы склонны к чрезмерному общению,
попробуйте найти баланс.
Если вы довольно сдержанны,
находите момент, когда вы
можете открыться коллегам,
побыть немного уязвимым.
Скорее всего, вы увидите большую разницу
в том, как с вами будут общаться.
Контролируемая уязвимость может стать
одним из ваших ценнейших приёмов.
Pavarësisht sa shumë mund të provoni,
ju nuk mund të prekni
një ndërprerës kur hyni në zyrë
dhe fikni emocionet tuaja.
Përjetimi i ndjenjave është pjesë
e të qenit njerëzor.
[Mënyra si ne punojmë]
Një mit i përhapur ekziston
se emocionet nuk i përkasin punës,
dhe kjo shpesh na çon
për të barazuar gabimisht profesionalizmin
me të qenit stoik apo edhe të ftohtë.
Por hulumtimet tregojnë se në momente
kur kolegët tanë
hedhin shkëlqimin në
prezantim e tyre profesional,
ne në të vërtetë kemi shumë më shumë të
ngjarë të besojmë atë që po na thonë.
Ndihemi të lidhur me njerëzit përreth
nesh.
Ne përpiqemi më shumë, performojmë më mirë
dhe ne jemi thjesht përgjithësisht
më të mirë.
Pra, është koha që mësojmë
si të përqafosh emocionin në punë.
Tani, nuk do të thotë
që ti duhesh të bëhësh tub i fikjës
se emocioneve
Ekziston një linjë mes ndarjes së gjërave
me të tjerët që ndërton besimin,
dhe ndarjes së tepërt që e shkatërron atë.
Nëse befasisht i lini ndjenjat
të vrapojnë egërsisht në punë
dhe u jep njerëzve shumë më tepër
informacion sesa kanë dashur
i bën të gjithë përreth teje jo
të rehatshëm
dhe ju gjithashtu dëmtoni veten.
Ju keni më shumë gjasa të shiheni
të dobët ose me mungesë vetëdijësimi,
kështu, është mirë të thuash që nuk ishe
duke u ndier mirë natën e kaluar
nuk ke nevojë të shkosh
në çdo detaj të hollesishem
në lidhje me atë se si u takove
me darkën tuaj gjysëm të tretur.
Pra, ka një spektër të gjerë
të shprehjës emocionale.
Nga njëra anë, ju keni nën-ndjenjë,
ose njerëz që kanë një kohë të vështirë
duke folur për ndjenjat e tyre,
dhe në anën tjetër janë tepër-emocionues,
ata që ndajnë vazhdimisht gjithçka
qe po ndodh brenda,
dhe asnjëra nga këto nuk bën
për një vend pune të shëndetshëm.
Pra, çfarë është ekuilibri
midis këtyre dy ekstremeve?
Është diçka e quajtur dobësia selektive.
Dobësia selektive po hapet
ndërsa ende i jep përparësi stabilitetit
dhe sigurisë psikologjike,
si për ju ashtu edhe për kolegët tuaj.
Për fat të mirë, çdokush mund të mësojë
të jetë selektivisht
i prekshëm, me praktikë.
Këtu janë katër mënyra për të filluar.
Së pari, flaki ndjenjat tuaja
pa u bërë rrjedhje emocionale.
Disponimi i keq është ngjitës,
dhe madje edhe nëse nuk jeni duke folur
se çfare po ndjen,
shanset janë që gjuha juaj e trupit
ose shprehjet tuaja
janë një tregues i madh.
Pra, nëse po kryçëzoni krahët
ose po goditni në tastierën tuaj,
bashkëpunëtorët tuaj do ta kuptojnë
se je i mërzitur.
Dhe nëse nuk thoni asgjë,
ata mund të fillojnë të mendojnë
se është ne lidhje me ta dhe shqetësohen.
Pra, nëse jeni duke reaguar
në një ngjarje jo të lidhur me punën,
si trafiku për shembull,
thjesht flakeni atë.
Ju nuk keni nevojë të shkoni në detaje.
Mund të thuash diçka aq të thjeshtë sa
"Jam duke kaluar një mëngjes të keq.
Nuk ka asnjë lidhje me ju ".
Tani nëse është një ngjarje e
lidhur me punën
kjo po ju shkakton
të ndjeni emocione të forta,
kjo na çon në pikën numër dy.
Përpiqu të kuptosh
nevojën prapa emocionit tuaj,
dhe pastaj adresojeni atë nevojë.
Nëse fillon që të tjerët rreth jush të ju
duken të irrituar,
uluni prapa dhe reflektoni për këtë.
Dhe mund të jetë se ju jeni te irrituar
për shkak se jeni në ankth,
sepse je i shqetësuar rreth arritjës
të një afati të afërt.
Dhe në atë rast, ju
mund të ktheheni tek ekipi juaj
për të adresuar atë nevojë
dhe thuaj diçka si,
"Dua të sigurohem që të përfundoj gjithçka
para afatit.
Mund të më ndihmoni të krijoj
një plan realist për ta bërë atë? "
Nëse po mendoni të ndani,
provoni dhe futeni veten në
këpucët e personit tjetër.
Pra, nëse ato që do të thoni do t'ju
ndihmonte të ndjeheni më të perkrahur
dhe te kuptoni më mirë situatën
atëher shkoni përpara dhe ndajeni atë.
Por nëse ju jep ndonjë lloj pauze,
ju mund të dëshironi ta lini atë jashtë.
Dhe së fundi, shikojeni situaten
dhe siguroni një rrugë përpara.
Nëse të gjithë në ekipin tënd kanë
mbajtur orë shtesë,
dhe vini re se një nga kolegët tuaj duket
veçanërisht i lodhur ose i shqetësuar,
ju mund ta pranoni atë
dhe tregoni pak empati,
por pastaj përpiquni të jepni
atyre diçka vepruese
që ata të mund të vazhdojnë.
Dhe në këtë rast,
ju mund ta sugjeroni atë
ju shkoni tek menaxheri juaj
dhe kërkoni që takimi juaj javor
të shtyhet mbrapa një ditë kështu që
të dy keni më shumë kohë për të punuar.
Po tregoni se keni investuar
në suksesin e tyre,
por edhe se ju kujdeseni për
mirëqenien e tyre.
Kur ne mund të jemi të sinqertë
për atë që ndiejmë,
dhe sugjerojmë lirshëm ide, bëjmë gabime
dhe nuk kemi nevojë të fshehim çdo
pjesë të atyre që jemi,
ne kemi gjasa të qëndrojmë në kompani
për një kohë të gjatë.
Ne jemi gjithashtu më të lumtur
dhe më produktivë.
Prandaj, merrni një moment për të
reflektuar mbi shprehjen emocionale
që e sillni në punë çdo ditë.
Dhe nëse jeni të prirur
për të tepruar, provoni të redaktoni.
Dhe nëse jeni pak më të rezervuar,
kërkoni momente kur mundeni
te hapeni me kolegët tuaj
dhe të jeni pak të prekshëm.
Dhe shanset janë,
do të ketë një ndryshim të madh
në mënyrën se si njerëzit ju përgjigjen.
Dhe dobësia selektive
thjeshtë mund të bëhet
një nga mjetet tuaja më të vlefshme.
Koliko god da se trudite,
ne možete samo da pritisnete prekidač
kada uđete u kancelariju
i da isključite emocije.
Osećanja su deo ljudskosti.
[Način na koji radimo]
Postoji uporan mit
da emocijama nije mesto na poslu,
a to nas često vodi tome
da pogrešno izjednačavamo
profesionalizam
sa stoicizmom ili hladnoćom.
Ali istraživanja pokazuju
da u trenucima kada naše kolege
odbace svoj upeglani profesionalni nastup,
pre ćemo poverovati u ono što nam govore.
Osećamo se povezanim sa ljudima oko nas.
Više se trudimo, bolje radimo
i uopšte, ljubazniji smo.
Tako da je pravo vreme da naučimo
kako da prihvatimo emocije na poslu.
To ne znači
da odjednom treba da postanete
emocionalna fontana.
Postoji granica između deljenja,
koje gradi poverenje,
i previše deljenja, koje ga uništava.
Ako odjednom dozvolite da se osećanja
nesmetano izlivaju na poslu
i date ljudima više informacija
nego što su želeli,
svima oko vas će biti neprijatno
i ponizićete se.
Verovatnije je da će misliti da ste slabi
ili da vam nedostaje samosvest,
pa je dobro da kažete
da vam sinoć nije bilo dobro -
ne morate da otkrivate svaki užasni detalj
o tome kako ste ponovo sreli
svoju polusvarenu večeru.
Postoji širok spektar
emocionalnog izražavanja.
S jedne strane imate one
koji ne pokazuju dovoljno,
ili ljude kojima je teško
da govore o svojim osećanjima,
a s druge strane su oni
koji previše pokazuju,
koji stalno dele sve što im se dešava,
ali ni jedni ni drugi
ne čine zdravu radnu sredinu.
Šta je ravnoteža između ova dva ekstrema?
Nešto što se naziva selektivna ranjivost.
To je otvaranje
dok istovremeno vodite računa
o stabilnosti i psihološkoj sigurnosti,
kako prema sebi, tako i prema kolegama.
Srećom, uz vežbu,
svako može da nauči
da bude selektivno ranjiv.
Evo četiri načina da počnete.
Prvo, pokažite osećanja bez preterivanja.
Loša raspoloženja su zarazna,
i čak i kada ne govorite šta osećate,
verovatno jezik vašeg tela
ili vaši izrazi lica
to otvoreno odaju.
Ako prekrštate ruke
ili glasno kucate po tastaturi,
vaše kolege će znati da ste uznemireni.
A ako ništa ne kažete,
možda će pomisliti
da se radi o njima i zabrinuće se.
Dakle, ako reagujete na događaj
koji nema veze s poslom,
na primer, na saobraćaj, recite to.
Ne morate ići u detalje.
Recite nešto jednostavno poput:
„Dan mi je loše počeo.
Nema veze sa tobom.“
Ako događaj koji ima veze s poslom
izaziva u vama jake emocije,
to nas dovodi do druge tačke.
Pokušajte da razumete potrebu
koja se nalazi iza emocije,
i onda se njome pozabavite.
Ako vas odjednom svi oko vas nerviraju,
sedite i razmislite o tome.
Možda ste nervozni jer ste anksiozni,
a anksiozni ste jer ste zabrinuti
zbog nadolazećeg roka.
U tom slučaju, obratite se svom timu
kako biste zadovoljili
svoju potrebu i recite:
„Želim da budem sigurna
da ću uraditi sve na vreme.
Da li možete da mi pomognete
da napravim realan plan za to?"
Ako želite da podelite,
probajte da se postavite na tuđe mesto.
Ako bi ono što želite da kažete
učinilo da se osećate podržano
i da bolje razumete situaciju,
onda to i podelite.
Ali ako se iole uzdržavate,
možda bi bilo dobro da to izostavite.
I konačno, napravite procenu
i plan za dalje.
Ako su svi u vašem timu
radili prekovremeno,
i primećujete da jedan kolega
deluje izduvano ili napeto,
recite to i pokažite empatiju,
ali onda pokušajte
da mu date konkretan savet
za koji može da se uhvati.
U ovom slučaju,
možete da predložite da od menadžera
zatražite da se nedeljni
sastanak odloži za dan
kako biste oboje imali
više vremena da radite.
Pokazujete da vam je stalo
do njegovog uspeha,
ali i do njegove dobrobiti.
Kada možemo iskreno da kažemo šta osećamo,
i da slobodno dajemo ideje, da grešimo,
i da ne krijemo svaki deo sebe,
verovatnije je da ćemo dugo
ostati u toj firmi.
Takođe smo srećniji i produktivniji.
Razmislite o emocionalnom izrazu
koji donosite na posao svakog dana.
Ako težite da previše delite,
probajte da smanjite.
Ako ste rezervisaniji,
tražite trenutke kada možete
da se otvorite kolegama
i budete malo ranjiviji.
I postoji dobra šansa
da ćete videti veliku promenu
u odnosu kolega prema vama.
Selektivna ranjivost možda postane
jedan od vaših najvrednijih alata.
Her ne kadar çok deneseniz de
ofise girdiğinizde duygularınızı kapatıp
ışıkları öylece açamazsınız.
Hissiyatları hissetmek
insan olmanın bir parçası.
[Çalışma Şeklimiz]
Var olan yaygın bir efsaneye göre,
duyguların işte yeri yoktur
ve bu da bizim yanlışlıkla profesyonelliği
çok sabırlı hatta soğuk olmakla
bir tutmamıza sıklıkla yol açar.
Fakat araştırma gösteriyor ki
iş arkadaşlarımız, gösterişli olan
profesyonel sunumlarını bıraktıklarında
onların aslında bize ne söylediğine
inanmamız çok daha olası oluyor.
Çevremizdeki insanlarla
ilişki halinde hissediyoruz.
Daha çok deniyoruz, daha iyi çalışıyoruz
ve genellikle daha kibar oluyoruz.
Yani iş hayatında duygularımızı
kucaklamayı öğrenmenin tam zamanı.
Bu, birden itfaiye hortumuna
dönüşeceğiniz anlamına gelmez.
Güven inşa eden paylaşım ile
onu yok eden aşırı paylaşım
arasında ince bir çizgi vardır.
İşteyken hislerinizin coşmasına
birdenbire izin verirseniz
ve insanlara beklediklerinden
çok daha fazla bilgi verirseniz
çevrenizdeki herkesi rahatsız edersiniz
ve kendinize de zarar verirsiniz.
Zayıf veya öz farkındalıktan yoksun
birisi olarak görülmeniz daha muhtemeldir,
bu yüzden dün akşam
iyi hissetmediğinizi --
yarım yamalak hazmedilmiş
akşam yemeğinizle
nasıl yeniden tanıştığınız hakkında
her korkunç ayrıntıya girmeyi
gerek görmediğinizi söylemek çok iyidir.
Yani duygusal yüz ifadelerinin
geniş bir spektrumu var.
Bir tarafta az duygulu davrananlar var;
bu kişiler hisleri hakkında
konuşmakta zorlanırlar
ve diğerleri de
çok duygulu davrananlardır;
bu kişiler içlerinde olan
her şeyi sürekli paylaşırlar
ve bunların hiçbiri
sağlıklı bir iş yerine yol açmaz.
Peki, bu iki uç arasındaki denge nedir?
Bu dengeye, seçici hassasiyet deniyor.
Seçici hassasiyet,
durağanlık ve psikolojik güveni,
hem sizin için hem de iş
arkadaşlarınız için öncelerken gelişiyor.
Neyse ki herkes seçici hassas olmayı
uygulama yoluyla öğrenebilir.
İşte başlamak için dört yol.
İlk olarak, duygularınızı
sızdırmadan hislerinizi işaretleyin.
Kötü ruh hali bulaşıcıdır
ve hissinizi söylemeseniz bile
vücut dilinizin veya yüz ifadelerinizin
kendini ele vermesi çok olasıdır.
Kollarınızı kavuşturuyor
ya da klavyenizi yumrukluyorsanız
iş arkadaşlarınız
üzgün olduğunuzu anlayacaklardır.
Hiçbir şey söylemezseniz
bunun onlar hakkında olduğunu
düşünmeye başlayıp endişelenebilirler.
Trafik gibi iş dışı bir duruma
tepki gösteriyorsanız
onu işaretleyin.
Detaya girmenize gerek yok.
"Kötü bir sabah geçiriyorum,
sizinle ilgisi yok" kadar
basit bir şey söyleyebilirsiniz.
Güçlü duygular hissetmenize yol açan
ve işle ilgili olan bir durum ise
bizi ikinci yola götürüyor.
Duygunuzun ardındaki
ihtiyacı anlamaya çalışın
ve bu ihtiyacın üzerine gidin.
Çevrenizdeki herkesi birdenbire
sinir bozucu bulmaya başlıyorsanız
arkanıza yaslanın ve buna kafa yorun.
Bunun sebebi sinirli olduğunuz için
kaygılı hissetmeniz olabilir
ve gözünüzde büyüyen son günü aşmaktan
endişe duyuyorsunuz çünkü kaygılısınız.
Bu durumda ihtiyacınıza değinmek
ve şöyle bir şey söylemek için
ekibinize geri dönebilirsiniz:
"Her şeyi son günden önce
tamamladığıma emin olmak istiyorum.
Bunun için gerçekçi bir plan
oluşturmama yardım edebilir misiniz?
Paylaşmayı düşünüyorsanız
kendinizi başkasının yerine
koymayı deneyin.
Daha çok desteklenmiş
hissetmenize yardımcı olabilecek
ve durumu daha iyi
anlamayı sağlayacak her ne ise
devam edin ve onu paylaşın.
Fakat bu durum sizi düşündürürse
onu ihmal etmek isteyebilirsiniz.
Son olarak, etrafınıza bakın
ve ileriye dönük bir yol seçin.
Ekibinizdeki herkes çok çaba sarfediyorsa
ve özellikle iş arkadaşlarınızdan birinin
hüzünlü veya endişeli
göründüğünü fark ederseniz
bunu kabullenebilir,
biraz empati yapabilirsiniz
fakat sonra onlara,
uygulanmaya müsait olan
ve tutunabilecekleri
bir şey vermeye çalışın.
Bu durumda, ona şunu önerebilirsiniz:
Müdüründen haftalık toplantıyı
bir gün geriye çekmeyi rica edebilirsin.
Böylece çalışmak için ikinizin de
daha çok zamanı olur.
Onların başarısı için emek harcadığınızı
ayrıca onların refahını
önemsediğinizi gösterirsiniz.
Hissettiklerimize dair dürüst olduğumuzda,
özgürce fikir önerip hata yaptığımızda
ve olduğumuz kişinin her parçasından
saklanmak zorunda olmadığımızda
arkadaşlığımızı uzun süre
sürdürmemiz çok daha olasıdır.
Daha mutlu ve verimli de oluruz.
Her gün işe götürdüğünüz
duygusal yüz ifadeniz
üzerine biraz düşünün.
Çok paylaşmaya yatkın biriyseniz,
ifadelerinizi düzenlemeye çalışın.
Biraz içinize kapanıksanız
iş arkadaşlarınıza açılma anını kollayın
ve biraz hassas olun.
İnsanların size verdikleri cevaplarda
büyük bir fark olması çok olası.
Böylece seçici hassasiyet
en değerli parçalarınızdan biri olabilir.
无论你多么努力,
都无法在踏入办公室时
轻轻按下开关,
就此屏蔽你的情感。
感受自身的情绪
是生而为人的一部分。
【我们工作的方式】
主流的观念认为
情感应该被排斥在工作之外,
这常常让我们
错误地将专业素养
等同于坚忍甚至冷酷。
但研究表明,当我们的同事
卸下了光鲜的专业姿态,
我们会更倾向于相信他们所说的话。
我们会感到与身边的人建立了联系。
我们会更努力、表现得更好,
也会变得更加宽容。
所以是时候让我们学会
如何在工作中拥抱情绪了。
不过这并不意味着
你可以立刻开始发泄情绪。
界线就在促进信任的分享行为
与破坏信任的过度分享之间。
如果你突然在工作中
尽情地表达情绪,
给人们超出他们需求量的信息,
你会让身边的每个人觉得不舒服,
同时造成对自己不利的局面。
人们可能会觉得
你很脆弱,或缺乏自知之明。
所以,你可以说你昨晚过得不太好,
但不必详细描述
那顿难以消化的晚餐。
因此,表达情绪的程度范围很广。
一方面,存在“匮乏表达者”,
或是那些很难传递自我情绪的人。
另一方面,存在“过度表达者”,
他们无时无刻不在分享
内心的每一个感受。
这两种类型的人都
不能营造健康的工作环境。
那么,二者之间的平衡在哪里呢?
那就是所谓的“选择性脆弱”。
“选择性脆弱”是在敞开心扉的同时
依然顾及你与同事们的
心理安全感与稳定性。
幸运的是,通过练习,
任何人都能学会“选择性脆弱”。
可以用以下四种方式开始练习。
第一,表明你的感受
而不过度宣泄情绪。
坏心情会传染,
即使没有说出你的感受,
肢体语言和表情也很有可能
传达出糟糕的信息。
所以当你环抱起手臂
或用力敲打键盘时,
同事们就会发现你不开心。
如果你什么都不说,
他们也许会担心
是自己导致了你的坏心情。
所以当你的情绪与工作无关时,
比如是由于路上堵车,
就可以直接表明。
不需要解释细节,
只要简单地说“我今早真倒霉,
并不是你的问题。” 就够了。
然而,如果的确是工作上的事
导致你产生了强烈的情绪,
这就要用到第二种方式。
尝试理解情绪背后的需求,
并且满足这种需求。
如果你突然觉得
周围的人都在惹你生气,
坐下来想想这是为什么。
也许是因为你很焦虑从而变得易怒,
而焦虑来自于某项工作的
截止日期正在逼近。
在这种情况下,
你可以回到团队中处理这种需求,
比如告诉大家:
“我希望在期限前完成工作,
你们能帮我一起
制定一个可行的计划吗?“
如果你在考虑分享你的情绪,
试试设身处地为他人着想。
如果你要说的话
会让你收获更多支持
或更好地被人理解,
那就无需顾虑,把它分享出来。
但如果你对此感到迟疑,
你也许更愿意略去不提。
最后,察觉气氛
并指出进展的方向。
如果你团队中的每个人都在加班加点,
而你发现有一位同事
显得特别沮丧或焦虑,
你可以承认这一点并且适当地共情。
但接着你得指明一些
对方能做到的事情。
在这种情况下,
你可以建议自己去和经理商量
把本周的例会推迟一天,
这样你们都会有更多的时间处理工作。
这样既展现了你对团队成功的信心,
也表达了你对同事的关怀。
当我们真诚地面对自己的感受,
自由地提出建议、勇于试错,
不必隐藏每一点真实的自己,
我们更可能长久地在一家公司工作。
我们会更快乐,也更有效率。
所以花一点时间回顾你每天
带到工作中的情感表达吧。
如果你倾向于过分表达,
尝试缩减一些。
如果你倾向于沉默,
就抓住向同事敞开心扉的机会,
变得“脆弱”一点。
很有可能,人们回应你的方式
会与之前有着天壤之别。
“选择性脆弱”也许会成为
你最有价值的工具之一。
每當你踏進辦公室,
你總不能好像只是按個鈕,
便把你的情緒關掉。
人本來就是滿有情緒的動物。
[我們如何工作]
很多人有個錯誤觀念
以為工作不應涉及情緒,
以致我們往往
會把強硬甚至冷酷
當成是專業的表現。
但是據硏究顯示
當我們的同事嘗試
脫下閃亮的專業外衣時,
我們會更容易相信他們的說話;
我們會感到和其他同事更貼近;
我們工作會更盡力、表現得更好;
還會變得更友善。
所以,是我們學習如何
在職場妥善處理情緒的時候了。
但是,這不是說
你要忽然變成
一個大情大性的人。
存在著一條微妙的分界線:
適當表達感受可以增加互信,
但過了火的話卻又會適得其反。
如果你工作時突然情緒太高漲,
向同事吐露太多,
那只會令人感到尷尬不安,
更影響了你自己的形象,
别人會以為你性格軟弱、
或欠缺自覺能力。
所以,譬如你可以說
昨天晚上有點不舒服,
但卻不須要詳細描述
說你怎樣把半份晚餐
吐了出來等等。
情緒的表達光譜很寬。
在一端,有些人很冷感,
不善於表達自己的情緒;
而在另一端,有些人又太熱情,
不停地表露自己的情緒。
這兩種情況都不利於職場的健康。
那麼中庸之道在哪?
中庸之道在於所謂的「適度脆弱」。
「適度脆弱」的意思是
嘗試開放自己,但同時又須注意
保持平衡和心理上的安全感,
對你和你的同事皆然。
幸運地,其實任何人
也可以練習到「適度脆弱」。
這裡有四點可作為起步的參考。
第一:你可以告訴別人自己的感覺,
但無須表現得情緒化。
壞的情緒是有傳染病性的,
就算你沒有說出來,
你的表情或身體語言
多半已經透露真相。
例如你交叉著雙臂,
或是大力敲打鍵盤,
同事會知道你心情不好。
又如果你甚麼都不說,
同事便甚至會擔心
你是在生他們的氣。
所以,如果你的不快與工作無關,
例如是交通問題,那麼說出來便是。
你不須要詳述甚麼。
你可以簡單地說:
「我今天早上很倒楣,
「這個與你們無關的。」
而假如問題是和工作有關,
導致你產生強烈的情緒,
那便要說到第二點:
嘗試了解自己情緒背後的需要,
然後處理那個需要。
例如你忽然發覺
周圍的人開始令你發怒,
便要靜下來讓自己想一想。
可能你易怒是因為感到憂慮,
而你憂慮是因為截止日快到了。
如果這樣,你可以回團隊那裡
處理那個需求,說:
「我要確定在截止日前能全部完成,
你們能幫我做個實際可行的計劃嗎?」
第三:如果你準備要說出感受,
便要先設身處地想想其他人的感受。
如果你將要說的話
會令你更覺得受到支持,
會更了解工作情況,
那麼便有話直說。
但如果令你感到有所保留,
那麼還是不說為妙。
第四:你須要學會體察民意,
和提供下一步方案。
倘若你的團隊已經長期加班,
而你亦留意到其中一位同事
似乎特別疲累或焦燥,
你可以顯示接納和同情,
但你亦須要提出一些可行的措施
供同事們安心繼續努力。
在這個例子中,
你可以提出你會去見經理,
商量把週會延後一天,
以便大家可以有多一點時間工作。
這樣可以顯示你不但
為同事的工作成果投入精力,
同時也關心他們的健康。
當我們可以對自己的感覺誠實,
可自由表達想法、犯錯,
可不用隱藏我們的內心,
那麼我們便很大機會
可以安心在公司長期工作下去。
我們亦會更快樂、更有生產力。
所以請你花點時間想想
你每天帶著怎樣的情緒質素去上班?
假如你一向太容易表露情感,
請嘗試收歛一點;
假如你太保留自己,
便請找機會向同事們開放多一點,
稍為「脆弱」一點無妨。
這樣,其他人對你的態度,
可能從此變得不一樣;
而「適度脆弱」
便可能成為你一個重要的好幫手。