Thank you
[laughter]
I never really expected to find myself giving advice
to people graduating from an establishment of higher education.
I never graduated from any such establishment.
I never even started at one.
I escaped from school as soon as I could,
when the prospect of 4 more years of enforced learning,
before I could become the writer who I wanted to be, seemed stifling.
I got out into the world, I wrote
and I became a better writer the more I wrote.
And I wrote some more
and nobody ever seemed to mind
that I was making it all up as I went along.
They just read what I wrote and they paid me for it,
or they didn't.
[laughter]
And often they commissioned me
to write something else for them, which has left me
with a healhty respect and fondness for higher education,
that those of my friends and family who attended universities
were cured of long ago.
Looking back I've had a remarkable ride.
I'm not sure I can call it a career,
because a career implies that I had some kind of career plan,
and I never did.
The nearest thing I had was a list I made when I was about 15,
of everything I wanted to do.
I wanted to write an adult novel,
a children's book,
a comic, a movie,
record an audiobook,
write an episode of Dr. Who, and so on.
I didn't have a career,
I just did the next thing on the list.
So I thought I'd tell you everything I wished I'd known starting out
and a few things that looking back on it
I suppose I did know.
And I'll also give you the best piece of advice I'd ever got
which I completely failed to follow.
First of all,
when you start out on a career in the arts,
you have no idea what you're doing.
This is great.
People who know what they are doing know the rules
and they know what is possible and what is impossible.
You do not, and you should not.
The rules on what is possible and impossible in the arts were made
by people who had not tested the bounds of the possible
by going beyond them.
And you can.
If you don't know it's impossible,
it's easier to do.
And because nobody's done it before,
they haven't made up rules
to stop anyone doing that particular thing again.
[applause]
Secondly, if you have an idea of what you want to make,
what you were put here to do,
they just go and do that.
And that's much harder than it's sounds
and sometimes in the end so much easier than you might imagine.
Because normally there are things you have to do
before you can get to the place you want to be.
I wanted to write comics and novels and stories and films,
so I became a journalist,
because journalists are allowed to ask questions
and to simply go and find out how the world works.
And, besides, to do those things I needed to write
and to write well.
And I was being paid to learn how to write
economically, crisply, sometimes under adverse conditions
and on deadline.
Sometimes the way to do what you hope to do will be clear-cut.
And sometimes it would be almost impossible
to decide whether or not you're doing the correct thing,
because you'll have to balance your goals and hopes
with feeding yourself
paying debts, finding work
settling for what you can get.
Something that worked for me
was imagining where I wanted to be
- which was an author, primarily of fiction,
making good books, making good comics,
making good drama
and supporting myself through my words -
imagining that was a mountain,
a distant mountain, my goal.
And I knew that as long as I kept walking towards the mountain
I'd be alright.
And when I truly was not sure what to do,
I could stop and think about
whether it was taking me towards or away from it
- the mountain.
I said no to editorial jobs on magazines
- proper jobs that would have paid proper money -
bcause I kew that, attractive though they were, for me
they would have been walking away from the mountain.
And if those job offers had come earlier
I might have taken them,
because they still would have been closer to the mountain
than I was at that time.
I learned to write by writing.
I tended to do anything as long as it felt like an adventure
and to stop when it felt like work,
which meant that life did not feel like work.
Thirdly, when you start out you have to deal with the problems of failure.
You need to be thick skinned,
to learn that not every project will survive.
A freelance life, a life in the arts,
is sometimes like putting messages in bottles on a desert island
and hoping that someone will find one of your bottles
and open it and read it
and put something in a bottle that will wash its way back to you
- appreciation or a commission or money or love.
And you have to accept that you may put out hundreds of things
for every bottle that winds up coming back.
The problems of failure, the problems of discouragement,
of hopelessness, of hunger.
You want everything to happen, and you want it now
and things go wrong.
My first book, a piece of journalism I'd done only for the money
and which had already bought me an electric typewriter
from the advance, should have been a best seller.
It should have paid me a lot of money,
if the publisher hadn't gone into involuntary liquidation
between the first print run selling out
and the second print run never happening
and before any royalties could be paid.
It would have done.
And I shrugged
and I still had my electric typewriter
and enough money to pay the rent for a couple of months.
And I decided that I'd do my best in the future
not to write books just for the money.
If you didn't get the money then you didn't have anything.
And if I did work I was proud of, and I didn't get the money,
at least I'd have the work.
Every now and then
I forget that rule
and whenever I do, the universe kicks me hard
and reminds me.
I don't know that it's an issue for anybody but me
but it's true that nothing I did
where the only reason for doing it was the money
was ever worth it,
except as bitter experience.
Usually I didn't wind up getting the money either.
[laughter]
The things I did because I was excited
and wanted to see them exist in reality
have never let me down, and I've never regretted
the time I spent on any of them.
The problems of faillure are hard.
The problems of success can be harder,
because nobody warns you about them.
The first problem of any kind of even limited success
is the unshakeable conviction that you're getting away with something
and that any moment now they will discover you.
[laughter]
It's Imposter's Syndrome,
something my wife Amanda christened "The Fraud Police".
In my case I was convinced there would be a knock on the door
and a man with a clipboard
- I don't know why he had a clipboard
but in my head he always had a clipboard -
would be there to tell me it was all over
and they caught up with me
and now I would have to go and get a real job
one that didn't consist of making things up and writing them down
and reading books I wanted to read.
And then I would go away quietly
and get the kind of job
I would have to get up early in the morning
and wear a tie
and not make things up anymore.
The problems of success, they're real
and with luck, you'll experience them.
The point where you stop saying yes to everything
because now the bottles you throw in the ocean are all coming back
and you have to learn to say "no".
I watched my peers and my friends and the ones who are older than me
and I watched how miserable some of them were.
I'd listen to them telling they couldn't envisage a world
where they did what they've always wanted to do anymore,
because now they had to earn a certain amount every month
just to keep where they were.
They couldn't go and do the things that mattered
and that they had really wanted to do
and that seemed as big a tragedy as any problem of failure.
And after that, the biggest problem of success
is that the world conspires
to stop you doing the thing that you do
because you're successful.
There was a day when I looked up and realized
that I had become someone
who professionally replied to email
and he wrote as a hobby.
I started answering fewer emails
and was relieved to find, I was writing much more.
Forthly, I hope you'll make mistakes.
If you make mistakes, it means you're out there doing something
and the mistakes in themselves can be very useful.
I once misspelled Caroline in a letter,
transposing the A and the O,
and I thought "Coraline
looks almost like a real name".
Remember, whatever discipline you're in,
whether you're a musician of a photographer,
a fine artist or a cartoonist,
a writer, a dancer, a singer, a designer,
whatever you do, you have one thing that's unique:
you have the ability to make art.
And for me, and for so many of the people I've known
that's been a lifesaver.
The ultimate lifesaver.
It gets you though good times, and it gets you
through the other ones.
Sometimes life is hard, things go wrong
in life, and in love, and in business and in friendship
and in health and in all the other ways that life can go wrong.
And when things get though, this is what you should do.
Make good art.
I'm serious.
[laughter]
Husband runs off with a politician?
Make good art.
[laughter]
Leg crushed and then eaten by a mutated boa constrictor?
Make good art.
IRS on your trail? Make good art.
Cat exploded? Make good art.
Someone on the internet thinks what you're doing
is stupid or evil or it's all been done before?
Make good art.
Probably things will work out somehow,
eventually time will take the sting away
and that doesn't even matter.
Do what only you can do best.
Make good art.
Make it on the bad days.
Make it on the good days too.
And fifthly, while you're at it,
make your art.
Do the stuff that only you can do.
The urge, starting out, is to copy
and that is not a bad thing.
Most of us only find our own voices
after we've sounded like a lot of other people.
[laughter]
But one thing that you have, that nobody else has
is you, your voice, your mind, your story, your vision.
So write and draw and build and play
and dance and live as only you can.
The moment that you feel that just possibly
you're walking down the street naked
exposing too much of your heart and your mind
and what exists on the inside, showing too much of yourself,
that's the moment you may be starting to get it right.
The things I've done that work the best
were the things I was the least certain about.
The stories where I was sure they would either work
or, more likely, be the kind of embarrassing failures
that people would gather together and discuss until the end of time.
They always had that in common: looking back at them
people explain why they were inevitable successes
and when I was doing them I had no idea.
I still don't.
And where would be the fun in making something
you knew was going to work?
And sometimes the things I did really didn't work.
There are stories of mine that have never been reprinted.
Some of them have never even left the house.
But I learned as much from them as I did from the things that worked.
Ok, sixthly, I'm gonna pass on some secret freelancer knowledge.
Secret knowledge is always good and it's useful
for anyone who ever plans to create art for other people,
to enter a freelance world of any kind.
I learned it in comics
but it applies to other fields too, and it's this.
People get hired because, somehow, they get hired.
[laughter]
In my case, I did something which these days would be easy to check
and would get me into a lot of trouble
and when I started out in those pre-internet days
seemed like a sensible career strategy.
When I was asked by editors who I'd written for,
I lied.
[laughter]
I listed a handful of magazines that sounded likely
and I sounded confident and I got jobs.
[cheering]
I then made it a point of honour to have written
something for each of the magazines I'd listed
to get that first job.
So that I hadn't actually lied,
I had just been chronologically challenged.
[laughter]
But you get work however you get work.
But people keep working, in a freelance world
- and more and more of today's world is freelance -
because the work is good
and because they're easy to get along with
and because they deliver the work on time.
And you don't even need all three.
Two out of three is fine.
[laughter]
People will tolerate how unpleasant you are
if your work is good and you deliver it on time.
[laughter]
People will forgive the lateness of your work
if it's good and they like you.
[laughter]
And you don't have to be as good as everyone else
if you're on time and it's always a pleasure to hear from you.
[laughter]
[applause]
So when I agreed to give this address
I thought what is the best piece of advice I was ever given
and I realized that it was actually a piece of advice
that I had failed to follow
and it came from Stephen King.
It was 20 years ago, at the height of the success
- the initial success -
of Sandman, the comic I was writing.
[applause] Oh thank you
I was writing a comic people loved
and they were taking it seriously
and Stephen King liked Sandman
and my novel with Terry Pratchett, Good Omens,
and he saw the madness that was going on
- the long signing lines, all of that stuff -
and his advice to me was this.
He said "this is really great
you should enjoy it".
And I didn't.
Best advice I ever got that I ignored.
Instead, I worried about it.
I worried about the next deadline,
the next idea,
the next story.
There wasn't a moment for the next 14 or 15 years
that I wasn't writing something in my head
or wondering about it.
And I didn't stop and look around and go:
"this is really fun".
I wish I'd enjoyed it more.
It's been an amazing ride,
but there were parts of the ride that I missed,
because I was too worried about things going wrong,
about what came next, to enjoy the bit that I was on.
That was the hardest lesson for me, I think:
to let go, and enjoy the ride.
Because the ride takes you to some remarkable
and unexpected places.
And here, on this platform, today for me
is one of those places
and I am enjoying myself immensely.
[applause]
I'd actually put that in brackets.
Just in case I wasn't, I wouldn't say it.
[laughter]
To all today's graduates:
I wish you luck, luck is useful.
Often you will discover that the harder you work
and the more wisely that you work
the luckier you will get.
But there is luck, and it helps.
We're in a transitional world right now
if you're in any kind of artistic field,
because the nature of distribution is changing.
The models by which creators got their work out into the world
and got to keep a roof over their head
and buy sandwhiches while they did that
they're all changing.
I talked to people at the top of the food chain
in publishing and bookselling,
in music, in all those areas
and no one knows what the landscape will look like
two years from now, let alone a decade away.
The distribution channels that people have built
over the last century or so, are in flux
for print, for visual artists, for musicians,
for creative people of all kinds.
Which is on the one hand intimidating
and on the other, immensely liberating.
The rules, the assumptions, the now-we're-supposed-tos
of how you get your work seen and what you do then,
they're breaking down.
The gatekeepers are leaving their gates.
You can be as creative as you need to be, to get your work seen.
YouTube and the Web and whatever comes after YouTube and the Web
can give you more people watching
than all television ever did.
The old rules are crumbling
and nobody knows what the new rules are.
So make up your own rules.
Someone asked me recently how to do
something she thought was going to be difficult,
in this case recording an audiobook.
And I suggested she pretend that she was someone who could do it.
[laughter]
Not pretend to do it, but pretend she was someone who could.
She put up a notice to this effect on the studio wall
and she said it helped.
So be wise, because the world needs more wisdom
and if you cannot be wise, pretend to be someone who is wise
and then just behave like they would.
[applause]
And now go, and make interesting mistakes,
make amazing mistakes,
make glorious and fantastic mistakes.
Break rules.
Leave the world more interesting for your being here.
Make good art.
Thank you.
[applause]
Děkuji
[smích]
Nikdy jsem nečekal, že budu dávat rady
lidem ukončujícím vyšší vzdělání.
Nikdy jsem vyšší vzdělání neukončoval.
Nikdy jsem ho dokonce ani nezačal.
Ze školy jsem utekl, jak nejdříve to šlo,
když se vidina dalších čtyř let nuceného učení předtím,
než bych se mohl stát spisovatelem, kterým jsem chtěl být, zdála svazující.
Vyšel jsem do světa, psal jsem
a stával jsem se tím lepším spisovatelem, čím více jsem psal.
A psal jsem trochu více
a nevypadalo to, že by někomu vadilo,
když si všechno vymýšlím za pochodu.
Jenom si přečetli, co jsem napsal, a dali mi peníze,
nebo také ne.
[smích]
A často mi zadávali další práci,
což ve mně zanechalo
zdravý respekt a náklonnost k vyššímu vzdělání,
ze které byli všichni mí přátelé a příbuzní, kteří navštěvovali univerzity,
vyléčeni už před dlouhou dobou.
Když se podívám zpátky, byla to podivuhodná jízda.
Nejspíš bych ji nenazval kariérou,
protože slovo kariéra naznačuje, že jsem měl nějaký kariérní plán,
který jsem nikdy neměl.
Nejbližší takovému plánu byl seznam, který jsem si sepsal, když mi bylo asi 15.
Seznam všeho, co bych chtěl udělat.
Chtěl jsem napsat román pro dospělé,
dětskou knihu,
komiks, film,
nahrát audioknihu,
napsat epizodu Dr. Who, a tak podobně.
Neměl jsem kariéru,
jen jsem dělal další položku ze seznamu.
Řekl jsem si proto, že vám povím všechno, co bych si přál vědět v začátcích,
a pár věcí,
které jsem asi věděl.
Také vám dám nejlepší radu, kterou jsem kdy dostal,
a kterou jsem naprosto nedodržel.
Zaprvé,
když začnete kariéru v umění,
nemáte tušení, co to vlastně děláte.
To je skvělé.
Lidé, kteří vědí, co dělají, znají pravidla
a vědí, co je možné a nemožné.
Vy to nevíte a neměli byste vědět.
Pravidla možného a nemožného umění byla vytvořena lidmi,
kteří sami neotestovali hranice možností
jejich překročením.
A vy můžete.
Pokud nevíte, že je něco nemožné,
je mnohem jednodušší to udělat.
A protože to nikdo jiný nikdy předtím neudělal,
nevytvořil ani pravidla,
kterými by vás mohl zastavit před opakováním té určité věci.
[potlesk]
Zadruhé, pokud máte nápad, co byste chtěli vytvořit,
k čemu jste sem byli vysláni,
tak prostě jděte a udělejte to.
A to je mnohem těžší, než se zdá,
a někdy nakonec mnohem jednodušší, než si představujete.
Protože obyčejně jsou věci, které musíte udělat
předtím, než se dostanete tam, kam chcete.
Chtěl jsem psát komiksy a romány a příběhy a filmy,
tak jsem se stal novinářem,
protože novinářům je dovoleno klást otázky
a jednoduše jít a zjistit, jak svět funguje.
A kromě toho, potřeboval jsem psát
a psát dobře.
Byl jsem placen za to, že jsem se učil psát
úsporně, úderně, někdy za nepříznivých podmínek
a včas do uzávěrky.
Někdy bude cesta k uskutečňování vašich nadějí jasně vyznačená.
A někdy bude téměř nemožné
poznat, jestli děláte správnou věc, nebo ne,
protože budete muset vaše cíle a naděje
zvažovat proti vaší potřebě jíst,
platit dluhy, nacházet práci,
spokojovat se s tím, co je.
Někdy mi pomáhalo
si svoji touhu
- což bylo stát se autorem,
tvořit dobré knihy, dobré komiksy,
dobré příběhy
a opírat se o svá vlastní slova -
představit jako horu,
vzdálenou horu, můj cíl.
A věděl jsem, že dokud půjdu směrem k té hoře,
bude všechno v pořádku.
A když jsem si opravdu nebyl jistý, co bych měl dělat,
mohl jsem se zastavit a přemýšlet,
jestli bych se ke své hoře dále přibližoval,
nebo se od ní začal vzdalovat.
Odmítl jsem nabídky práce v redakcích časopisů
- pořádná zaměstnání, ve kterých bych vydělával pořádné peníze -
protože jsem věděl, že i přes svoji přitažlivost by pro mě
znamenaly chůzi směrem od hory.
Kdyby ty nabídky přišly dříve,
možná bych je přijal,
protože v té době mohly být hoře blíže
než mé tehdejší místo.
Psát jsem se naučil psaním.
Snažil jsem se vše dělat tak dlouho, dokud trval pocit dobrodružství
a přestat, když převážil pocit práce,
což znamenalo, že ani život nepůsobil jako práce.
Zatřetí, v začátcích se musíte vypořádat s problémy neúspěchu.
Musíte mít hroší kůži,
naučit se, že ne každý projekt přežije.
Nezávislý život, život umělce
je někdy jako posílání vzkazů v lahvi z opuštěného ostrova
a doufání, že někdo najde alespoň jednu láhev,
otevře ji, přečte vzkaz
a vloží do láhve něco, co připlave zpět k vám
- uznání nebo provizi nebo peníze či lásku.
Musíte přijmout fakt, že možná bude třeba vyslat stovky vzkazů
na každou láhev, která se vrátí.
Problémy neúspěchu, odrazování,
beznaděje, hladu.
Chcete všechno a chcete to teď
a věci se pokazí.
Má první kniha, novinařina, kterou jsem napsal jen pro peníze,
které mi už předem ze zálohy pořídily elektrický psací stroj,
měla být bestsellerem.
Měla mi přinést hodně peněz,
kdyby vydavatel nezbankrotoval
v období mezi vyprodáním prvního vydání
a nevydáním druhého vydání
předtím, než mohly být vyplaceny peníze,
které by kniha vydělala.
Pokrčil jsem rameny,
protože jsem pořád měl svůj psací stroj
a dost peněz na nájem za několik měsíců.
A rozhodl jsem se do budoucna
nepsat knihy jen pro peníze.
Protože kdybyste nedostali peníze, nezbylo by vám nic.
Pokud jsem udělal práci, na kterou jsem byl hrdý, a nedostal jsem zaplaceno,
zůstala mi alespoň má práce.
Čas od času
na tohle pravidlo zapomenu
a pokaždé mě vesmír tvrdě nakopne
a připomene mi ho.
Nevím, jestli je to jen má zkušenost,
ale je pravdou, že žádná z věcí,
které jsem dělal pouze kvůli penězům,
za to nestála,
snad jen jako odstrašující příklad.
A většinou jsem ty peníze stejně nedostal.
[smích]
Věci, které jsem dělal kvůli nadšení
a touze přivést je do reality
mě nikdy nezklamaly a nikdy jsem nelitoval
času jim věnovaného.
Problémy neúspěchů jsou obtížné.
Problémy úspěchu mohou být ještě obtížnější,
protože vás před nimi nikdo nevaruje.
První problém každého sebemenšího úspěchu
je neotřesitelné přesvědčení, že vám právě něco prošlo
a každou chvíli vám na to někdo musí přijít.
[smích]
Je to Podvodníkův Syndrom,
který má žena Amanda překřtila na "Podvodnickou policii".
V mém případě šlo o přesvědčení, že každou chvíli přijde zaklepání na dveře
a muž s deskami
- nevím, proč měl desky,
ale v mé hlavě se vždycky objevoval s deskami -
tam bude stát, aby mi řekl, že je konec,
že jim to už došlo
a já teď budu muset jít a sehnat si pořádné zaměstnání,
které nespočívá v zapisování vymyšlených věcí
a čtení knih, které chci číst.
A já bych pak poklidně odešel
sehnat si takovou práci,
kde musíte vstávat brzo ráno,
nosit kravatu
a nevymýšlet si.
Problémy s úspěchem jsou opravdové
a s trochou štěstí si je zažijete.
Bod, ve kterém přestanete na každou nabídku říkat "ano",
protože teď se vrací každá láhev, kterou do moře hodíte
a je potřeba naučit se říkat "ne".
Sledoval jsem své vrstevníky, přátele i lidi starší než jsem já
a sledoval jsem, jak mizerně se někteří z nich mají.
Slyšel jsem je říkat, že už si nedokážou představit svět,
ve kterém by dělali to, co vždycky chtěli,
protože teď už musí každý měsíc vydělávat určitou částku
jen aby se udrželi na stejném místě.
Nemohli se sebrat a jít za věcmi, na kterých záleželo
a které opravdu chtěli,
což vypadalo stejně tragicky jako jakýkoliv neúspěch.
Kromě toho je největším problémem úspěchu to,
že svět konspiruje,
aby vám zabránil dělat to, co děláte,
protože jste úspěšní.
Přišel den, kdy jsem si uvědomil,
že jsem se stal někým,
kdo na plný úvazek odpovídá na emaily
a psaní má jako koníčka.
Začal jsem posílat méně odpovědí
a s uklidněním jsem zjistil, že píšu mnohem více.
Začtvrté, doufám, že budete dělat chyby.
Dělání chyb znamená, že jste tu a něco děláte
a chyby samotné mohou být velice užitečné.
Jednou jsem v dopise udělal překlep ve slově Karolína,
vyměnil jsem A a O,
a pomyslel jsem si: "Koralína
vypadá skoro jako pravé jméno."
Pamatujte si, ať už je váš obor jakýkoliv,
ať už jste hudebník nebo fotograf,
malíř nebo kreslíř,
spisovatel, tanečník, zpěvák, designér,
ať děláte cokoliv, máte jednu unikátní schopnost:
schopnost tvořit umění.
A pro mě, a pro spoustu lidí, které znám,
je tato schopnost zachránkyní života.
Dokonalou zachránkyní.
Dostane vás skrz dobré časy
i skrz ty druhé.
Někdy je život těžký, věci se nedaří
v životě, lásce, práci nebo přátelství,
ve zdraví a ve všech těch drobnostech, které se mohou pokazit.
A když je toho moc, tohle byste měli dělat.
Tvořte dobré umění.
Myslím to vážně.
[smích]
Manžel uteče s političkou?
Tvořte dobré umění.
[smích]
Noha rozdrcená a snězená zmutovaným hroznýšem?
Tvořte dobré umění.
Finanční úřad je vám v patách? Tvořte dobré umění.
Kočka vybuchla: Tvořte dobré umění.
Někdo na internetu si myslí, že vaše práce
je pitomá nebo zlá nebo že všechno už tu bylo?
Tvořte dobré umění.
Ono se to nejspíš nějak vyřeší,
čas nakonec otupí hrany
a přestane na nich záležet.
Dělejte to, co jen vy umíte nejlépe.
Tvořte dobré umění.
Tvořte ho ve špatné dny.
Tvořte ho také během dnů dobrých.
A zapáté, když už jste v tom,
tvořte svoje umění.
Vytvořte to, co můžete vytvořit pouze vy.
V počátcích bývá nutkání kopírovat,
což není špatně.
Většina z nás najde svůj vlastní hlas
až poté, co jsme zněli jako spousta jiných lidí.
[smích]
Ale ta jedna věc, kterou máte jenom vy a nikdo jiný
jste vy, váš hlas, vaše mysl, váš příběh, vaše vize.
Tak piště a kreslete a stavějte a hrajte
a tančete a žijte tak, jak můžete jen vy.
Chvíle, kdy máte slabý pocit, že možná
se odkrýváte až příliš
a vystavujete příliš mnoho ze svého srdce a své mysli
a toho, co existuje uvnitř, že sdílíte příliš mnoho sebe,
to je ta chvíle, kdy to možná začínáte dělat správně.
Mé výtvory, které dopadly nejlépe,
byly ty, u kterých jsem si byl nejméně jistý.
Příběhy, které mohly buď fungovat,
nebo se, pravděpodobněji, stát trapným neúspěchem,
o kterém budou lidé ve společnosti diskutovat do konce světa.
Všechny to mají společné: při pohledu zpátky
lidé vysvětlují, proč ta díla musela být nevyhnutelně úspěšná,
a já o tom při jejich tvorbě neměl nejmenší ponětí.
Pořád ho nemám.
Kde by také byla zábava v tvorbě něčeho,
o čem víte, že bude fungovat?
Někdy má práce opravdu nefungovala.
Mám příběhy, které nikdy nebudou vytisknuty znova.
Některé z nich nikdy neopustily dům.
Ale naučil jsem se z nich stejně mnoho jako z těch úspěšných.
Dobře, zašesté vám předám tajnou uměleckou vědomost.
Tajné vědomosti jsou vždy dobré a užitečné
pro někoho, kdo chce vytvářet umění pro ostatní,
vstoupit do světa nezávislé práce jakéhokoliv druhu.
Naučil jsem se ji u komiksů,
ale platí i v ostatních odvětvích, a jde o tohle:
Lidé jsou zaměstnáni, protože, nějakým způsobem, je někdo zaměstnal.
[smích]
Já jsem udělal něco, co by se dnes dalo lehce zkontrolovat
a způsobilo by mi hodně problémů,
a když jsem začínal v oněch dnech před internetem,
vypadalo to jako rozumný kariérní krok.
Když jsem byl otázán, pro které redakce jsem psal,
lhal jsem.
[smích]
Vyjmenoval jsem několik uvěřitelně znějících časopisů,
zněl jsem sebevědomě a dostal jsem práci.
[jásot]
V zájmu cti jsem později něco napsal
pro každý z časopisů, které jsem vyjmenoval,
abych dostal svou první práci.
Takže jsem vlastně nelhal,
jen jsem byl chronologicky flexibilní.
[smích]
Práci dostanete mnoha způsoby
a lidé stále pracují nezávisle
- a víc a víc z dnešní tvorby je tvořeno nezávisle -
protože jejich práce je dobrá
a protože se s těmi lidmi dá dobře vycházet
a protože odevzdávají výsledky včas.
Dokonce ani nepotřebujete všechny tři důvody.
Dva ze tří stačí.
[smích]
Ostatní budou tolerovat, jak nepříjemní jste,
pokud je vaše práce kvalitní a dodáte ji rychle.
[smích]
Lidé vám prominou zpoždění,
pokud je výsledek dobrý a oni vás mají rádi.
[smích]
A nemusíte dělat tak dobrou práci jako všichni ostatní,
pokud jste vždy dochvilní a je radost s vámi jednat.
[smích]
[potlesk]
Když jsem souhlasil s tímto proslovem,
přemýšlel jsem, jakou nelepší radu jsem kdy dostal
a uvědomil jsem si, že to byla ta rada,
kterou jsem se neřídil
a kterou mi dal Stephen King.
Bylo to před dvaceti lety, během úspěchu
- prvotního úspěchu -
mého komiksu Sandman.
[potlesk] Och, děkuji
Psal jsem komiks, který lidé milovali
a brali vážně
a i Stephenu Kingovi se líbil,
stejně jako román napsaný s Terrym Pratchettem, Dobrá znamení,
a když Stephen viděl šílenství, které se rozpoutalo
- dlouhé řady na podpis, podobné věci -
jeho rada zněla takto.
Řekl: "Tohle je vážně skvělé,
měl by sis to užít."
A já si to neužíval.
Nejlepší rada, kterou jsem kdy dostal a ignoroval.
Místo užívání jsem si dělal starosti.
Starosti o další uzávěrce,
dalším nápadu,
dalším příběhu.
Dalších 14 nebo 15 let nebyla chvíle,
během které bych si uvnitř hlavy něco nepsal
nebo o psaní alespoň nepřemýšlel.
Nezastavil jsem se, abych se podíval kolem a řekl si:
"Tohle je vážně zábava".
Přál bych si, abych si býval užíval víc.
Byla to úžasná jízda,
ale některé části té jízdy mi utekly,
protože jsem se příliš strachoval o to, co bude dál
místo užívání si toho, co bylo v tu chvíli.
Tohle pro mě bylo patrně nejtěžší:
uvolnit se a užívat si jízdu.
Protože ta vás vezme na některá zajímavá
a nečekaná místa.
A tady, na tomto stupínku, dnešek pro mě
je jedním z těch míst
a já si ho velice užívám.
[potlesk]
Pro jistotu jsem si to napsal do závorky.
Pro případ, že bych si to neužíval.
[smích]
Všem dnešním absolventům:
Přeji vám štěstí, štěstí je užitečné.
Často zjistíte, že čím tvrději
a chytřeji pracujete,
tím více štěstí máte.
Štěstí je a pomáhá.
Svět se právě teď mění
pro všechna umělecká odvětví,
protože způsob šíření se mění.
Modely, podle kterých tvůrci vysílali svou práci do světa
aby si udrželi střech nad hlavou
a mohli si během toho koupit svačinu,
se všechny mění.
Mluvil jsem s lidmi na vrcholu potravního řetězce
ve vydávání a prodávání knih,
v hudbě, ve všech oblastech
a nikdo neví, jak bude svět vypadat
za dva roky, natož za deset let.
Distribuční kanály, které lidé vytvořili
v průběhu posledního století jsou v pohybu,
pro tiskaře, pro malíře, pro hudebníky,
pro kreativní lidi všech druhů.
Na jednu stranu je to děsivé,
ale na stranu druhou velice osvobozující.
Pravidla, předpoklady, očekávání
toho jak práci ukázat a co dělat pak
se bortí.
Strážci opouštějí brány.
Můžete být tak kreativní jak potřebujete pro to, aby byla vaše práce viděna.
Youtube a internet, a cokoliv přijde po Youtube a po internetu,
dávají více diváků,
než kdy poskytla televize.
Stará pravidla se hroutí
a nikdo neví, jaká jsou nová pravidla.
Tak si vytvořte vlastní.
Nedávno jsem byl dotázán, jak udělat
něco, co dotyčná považovala za těžké,
v tomto případě jak nahrát audioknihu.
Navrhl jsem jí, aby předstírala, že je někdo, kdo ví jak na to.
[smích]
Ne předstírat tvorbu, ale předstírat někoho, kdo ví jak tvořit.
Vyvěsila na zeď studia odpovídající leták
a prý to pomohlo.
Buďte moudří, protože svět potřebuje víc moudrosti
a pokud nemůžete být moudrými, tvařte se jako někdo moudrý
a chovejte se tak, jak by se chovali oni.
[potlesk]
A teď jděte a dělejte zajímavé chyby,
dělejte úžasné chyby,
báječné a fantastické chyby.
Porušujte pravidla.
Čiňte svět zajímavějším svou přítomností.
Tvořte dobré umění.
Děkuji vám
[potlesk]
Danke
[Gelächter]
Ich hätte wirklich nie gedacht, dass ich einmal Leuten, die
einen Abschluss an einer höheren Schule machen, Ratschläge erteilen würde.
Ich habe nie einen Abschluss an solch einer Institution gemacht.
Ich habe nicht einmal mit so etwas angefangen.
Ich bin so bald ich konnte aus der Schule abgehauen,
als die Aussicht auf vier Jahre weiterer Büffelei
ehe ich der Schriftsteller, der ich sein wollte, werden konnte, mich zu ersticken schien.
Ich ging hinaus in die Welt, ich schrieb
und ich wurde ein besserer Schriftsteller je mehr ich schrieb.
Und ich schrieb mehr
und niemandem schien es etwas auszumachen,
dass ich mir alles einfach so ausdachte.
Sie haben nur gelesen, was ich geschrieben habe und sie haben mich dafür bezahlt
oder auch nicht.
[Gelächter]
Und oft bekam ich von ihnen Aufträge
noch etwas für sie zu schreiben, was in mir
einen gesunden Respekt und ein herzliches Gefühl für die höhere Bildung hervorgerufen hat,
dass diejenigen meiner Freunde und Familienangehörigen, die Universitäten besucht haben,
schon lange verloren hatten.
Im Rückblick hatte ich einen bemerkenswerten Lebensweg.
Ich bin nicht sicher, ob ich es als Karriere bezeichnen kann,
weil Karriere impliziert, dass Ich eine Art Karriereplan hatte,
und das war nie der Fall.
Was dem am nächsten kommt, war eine Liste, die ich gemacht habe als ich etwa 15 war -
von allen den Dingen, die ich tun wollte.
Ich wollte einen Roman für Erwachsene schreiben,
ein Kinderbuch
einen Comic, einen Film,
ein Hörbuch aufnehmen,
eine Folge von Dr. Who schreiben und so weiter.
Ich hatte keine Karriere,
ich habe nur die nächste Sache auf der Liste gemacht.
Deshalb dachte ich, dass ich euch alles darüber erzähle, von dem ich wünschte, dass ich es gewusst hätte als ich angefangen habe
und ein paar Dinge, von denen ich, wenn ich so zurückblicke,
glaube, dass ich sie wusste.
Und ich gebe euch den besten Rat, den ich je bekommen habe
und dem ich absolut nicht gefolgt bin.
Erstens:
wenn ihr eine künstlerische Karriere beginnt,
habt ihr keine Ahnung davon, was ihr gerade tut.
Das ist großartig.
Leute, die wissen was sie tun, kennen die Regeln
und sie wissen was möglich und was unmöglich ist.
Ihr wisst das nicht und das solltet ihr auch nicht.
Die Regeln darüber was in der Kunst möglich und unmöglich ist,
werden von Leuten gemacht, die die Grenzen des Möglichen nicht getestet haben,
indem sie versuchten sie zu überschreiten.
Und ihr könnt das.
Wenn ihr nicht wisst, dass es unmöglich ist,
ist es einfacher.
Und weil niemand es vorher getan hat,
gibt es keine Regeln, die einen davon abhalten
diese spezielle Sache wieder zu machen.
[Applaus]
Zweitens: wenn ihr eine Ahnung davon habt, was ihr tun wollt,
warum ihr hier seid,
dann geht und tut das.
Und das ist viel schwieriger als es klingt
und manchmal am Ende so viel einfacher als ihr es euch vielleicht vorstellen konntet.
Denn normalerweise gibt es Dinge, die ihr tun müsst
ehe ihr zu dem Ort kommen könnt zu dem ihr hinwollt.
Ich wollte Comics und Romane und Geschichten und Filme schreiben,
deshalb wurde ich Journalist,
weil Journalisten Fragen stellen und einfach losziehen dürfen,
um herauszufinden wie die Welt funktioniert.
Und außerdem, um die Dinge zu tun, die ich brauchte, um zu schreiben
und gut zu schreiben.
Und ich wurde dafür bezahlt, dass ich lernte wie man schreibt
sparsam, knackig, manchmal unter widrigen Umständen
und mit einer Deadline.
Manchmal ist die Art wie man etwas tut, was man tun möchte klar.
Und manchmal scheint es fast unmöglich
eine Entscheidung darüber zu treffen, ob man das richtige tut,
weil man seine Ziele und Hoffnungen abwägen muss,
man muss essen
Rechnungen zahlen, Arbeit finden,
nehmen was man kriegen kann.
Etwas das bei mir geklappt hat, war
mir vorzustellen, wo und was ich sein wollte
- das war ein Autor, vorzugsweise für Fiktion,
gute Bücher machen, gute Comics machen,
gutes Theater machen
und mich selbst durch meine Worte finanzieren -
ich stellte mir vor, das da ein Berg wäre
ein weit entfernter Berg, mein Ziel.
Und ich wusste, dass solange ich in Richtung des Berges ging
alles in Ordnung wäre.
Und wenn ich wirklich nicht sicher war, was ich tun sollte,
konnte ich anhalten und darüber nachdenken,
ob es mich zum Berg hin oder weg von ihm
führen würde.
Ich sagte nein zu Redakteurjobs bei Zeitschriften
- anständige Jobs, die mir anständiges Geld eingebracht hätten -
weil ich wusste, dass sie, wie anziehend sie auch waren, für mich
hätten sie bedeutet in die falsche Richtung - vom Berg weg - zu gehen.
Und wenn diese Jobangebote früher gekommen wären,
hätte ich sie vielleicht angenommen,
weil sie da noch näher am Berg gelegen hätten,
als zu dem Zeitpunkt als ich sie bekam.
Ich lernte durch Schreiben zu schreiben.
Ich tendierte dazu alles zu tun, was sich für mich wie ein Abenteuer anfühlte
und damit aufzuhören, wenn es sich wie Arbeit anfühlte,
was bedeutete, dass das Leben sich nicht wie Arbeit anfühlte.
Drittens: wenn ihr anfangt, müsst ihr euch mich Fehlschlägen herumschlagen.
Ihr müsst ein dickes Fell haben,
lernen, dass nicht jedes Projekt ein Erfolg ist.
Das Leben als Selbstständiger, als Künstler
ist manchmal wie Flaschenpost auf einer einsamen Insel zu verschicken
und zu hoffen, dass jemand eine deiner Flaschen findet
und sie öffnet und liest
und etwas in eine Flasche steckt, die den Weg zurück zu dir findet
- Anerkennung oder einen Auftrag oder Geld oder Liebe.
Und man muss akzeptieren, dass man vielleicht hunderte von Sachen losschicken muss
für eine einzige Flasche, die den Weg zurück zu dir findet.
Misserfolge, Enttäuschungen,
Hoffnungslosigkeit, Hunger.
Man wünscht sich, dass alles passiert und am besten sofort
und die Dinge laufen schief.
Mein erstes Buch, ein journalistisches Werk, dass ich nur wegen des Geldes geschrieben habe
und das mir bereits im Voraus eine elektrische Schreibmaschine eingebracht hatte,
hätte ein Bestseller sein sollen.
Es hätte mir eine Menge Geld einbringen sollen,
wenn der Verlag nicht pleite gegangen wäre -
zwischen der ersten ausverkauften Auflage
und der zweiten Auflage, die es dann nie gab
und bevor irgenwelche Tantiemen bezahlt werden konnten.
Es wäre gut gegangen.
Und ich zuckte mit den Schultern
und ich hatte immer noch meine elektrische Schreibmaschine
und genug Geld, um die Miete für einige Monate zahlen zu können.
Und ich beschloss, dass das beste, was ich in der Zukunft tun könnte, wäre
keine Bücher nur wegen des Geldes zu schreiben.
Wenn man das Geld nicht bekam, dann hatte man gar nichts.
Und wenn ich an etwas arbeitete auf das ich stolz war und wenn ich das Geld nicht bekam,
dann hätte ich immer noch die Arbeit,
Hin und wieder
vergesse ich diese Regel
und immer, wenn das passiert, kriege ich einen harten Tritt vom Universum
zur Erinnerung.
Ich weiß nicht, ob das ein Thema für sonst jemanden ist,
aber es ist wahr, dass nichts von dem was ich gemacht habe,
und bei dem der einzige Grund das Geld war,
war es jemals wert,
höchstens als negative Erfahrung.
Normalerweise
[Gelächter]
Die Sachen, die ich gemacht habe, weil ich begeistert war
und wollte, dass sie real werden,
haben mich nie enttäuscht und ich habe niemals
die Zeit bedauert, die ich in sie investiert habe.
Misserfolge sind hart.
Erfolge können härter sein,
weil niemand einen davor warnt.
Das erste Problem bei jeglich geartetem, selbst bei geringem Erfolg
ist die unerschütterliche Überzeugung, dass man mit etwas davon kommt
und dass man jeden Moment demaskiert wird.
[Gelächter]
Das ist das Betrüger-Syndrom,
etwas, dass meine Frau Amanda als "Die Betrugs-Polizei" getauft hat.
Ich jedenfalls war davon überzeugt, dass es an die Tür klopfen
und ein Mann mit einem Klemmbrett
- ich weiß nicht, warum er ein Klemmbrett hatte,
aber in meinem Kopf hatte er immer ein Klemmbrett -
würde da stehen und mir sagen, dass alles vorbei sei
und dass sie mich einholen würden
und jetzt würde ich los und mir einen richtigen Job besorgen müssen,
einer der nicht darin bestand, sich Dinge auszudenken und sie aufzuschreiben
und ide Bücher zu lesen, die ich lesen wollte.
Und dann würde ich leise weggehen
und diese Art von Job bekommen
Ich würde morgens früh aufstehen müssen
und eine Kravatte tragen
und mir keine Dinge mehr ausdenken.
Die Probleme des Erfolges sind real
und mit etwas Glück werdet ihr sie erleben.
Der Moment in dem man aufhört, zu allem ja zu sagen,
weil die Flaschen, die man ins Meer wirft alle zurückkommen.
Und man muss lernen "Nein" zu sagen.
Ich betrachtete Gleichaltrige, meine Freunde und diejenigen, die älter als ich waren
und ich sah wie unglücklich einige von ihnen waren.
Ich hörte, wie sie erzählten, dass sie sich keine Welt vorstellen konnten,
in der sie taten, was sie schon immer tun gewollt hätten.
weil sie jetzt jeden Monat eine gewisse Summe verdienen mussten,
um zu bleiben wo sie waren.
Sie konnten nicht losziehen und die Dinge tun, die wichtig waren
und die sie wirklich tun wollten
und das schien eine genauso große Tragödie zu sein wie der Misserfolg.
Und danach ist das größte Problem, dass der Erfolg mit sich bringt, dass
die Welt sich verschwört, um
dich dabei zu stoppen die Dinge zu tun, die du tust,
weil du erfolgreich bist.
Es gab einen Tag, an dem ich aufsah und mir klar wurde,
dass ich zu jemandem geworden war,
der beruflich auf E-Mails antwortete
und er schrieb als Hobby.
Ich begann weniger E-Mails zu beantworten
und war erleichtert, festzustellen, dass ich viel mehr schrieb.
Viertens: Ich hoffe, dass ihr Fehler machen werdet.
Wenn man Fehler macht, dann bedeutet das, dass ihr etwas tut
und die Fehler selbst können sehr nützlich sein.
Ich habe einmal in einem Brief Caroline falsch geschrieben,
das A und das O vertauscht,
und ich dachte "Coraline
sieht fast wie ein echter Name aus".
Denkt daran, was auch immer eurer Gebiet ist,
ob ihr ein Musiker oder ein Fotograf seid,
ein bildender Künstler oder ein Cartoonist,
ein Schriftsteller, ein Tänzer, ein Sänger, ein Designer,
was auch immer ihr tut, ihr besitzt eine Sache, die einzigartig ist:
Ihr habt die Fähigkeit, Kunst zu schaffen.
Und für mich und für so viele Leute, die ich kennengelernt habe,
ist das eine letzte Rettung gewesen.
Der ultimative Rettungsring.
Es hilft euch durch die guten Zeiten und auch durch
die anderen.
Manchmal ist das Leben schwer, Dinge gehen schief
im Leben und in der Liebe und im Geschäft und in der Freundschaft
und in der Gesundheit und in all den anderen Bereichen des Lebens in denen etwas schief gehen kann.
Und wenn es hart wird, solltet ihr folgendes tun.
Macht gute Kunst.
Ich meine es ernst.
[Gelächter]
Der Ehemann haut mit einem Politiker ab?
Macht gute Kunst.
[Gelächter]
Bein gebrochen und dann von einer mutierten Boa Constriktor gefressen?
Macht gute Kunst.
Die Steuerbehörde ist euch auf den Fersen? Macht gute Kunst.
Katze explodiert? Macht gute Kunst.
Jemand im Internet denkt, das was ihr tut,
ist dumm oder böse oder wurde alles schon mal gemacht?
Macht gute Kunst.
Wahrscheinlich werden die Dinge irgendwie klappen,
vielleicht wird die Zeit ihnen den Stachel nehmen
und selbst das ist egal.
Tut was nur ihr am besten könnt.
Macht gute Kunst.
Macht sie an schlechten Tagen
und auch an den guten Tagen.
Und fünftens: Wenn ihr schon dabei seid,
macht eure Kunst.
Macht die Dinge, die nur ihr tun könnt.
Der Drang, anfangs, ist zu kopieren
und das ist nicht schlimm.
Die meisten von uns finden ihre eigenen Stimmen erst,
nachdem wir wie eine Menge anderer Leute geklungen haben.
[Gelächter]
Aber eine Sache, die nur ihr habt, die niemand sonst hat,
seid ihr, eure Stimme, euer Geist, eure Geschichte, eure Vision.
Deshalb schreibt und zeichnet und baut und spielt
und tanzt und lebt wie nur ihr es könnt.
Der Moment in dem ihr den Eindruck habt, dass ihr möglicherweise
nackt die Straße entlanglauft,
zu viel von eurem Herzen und eurem Geist entblößt
und was in euch drin ist, zu viel von euch selbst zeigt,
das ist der Moment, in dem ihr vielleicht anfangt, es richtig zu machen.
Die Dinge, die ich getan habe und die am besten funktioniert haben,
waren die Dinge deren ich am wenigsten sicher war.
Die Geschichten bei denen ich sicher war, dass sie entweder funktionieren würden
oder, wahrscheinlicher, sich zu peinlichen Mißerfolgen entwickeln würden,
deretwegen sich die Leute versammeln und bis zum Ende aller Zeiten diskutieren würden.
Sie hatten immer eins gemein: Im Rückblick
erklären die Leute, warum sie unvermeidliche Erfolge waren
und als ich sie machte, hatte ich keine Ahnung davon.
Habe ich immer noch nicht.
Und wo bliebe der Spass, wenn man etwas machen würde
von dem man wüsste, dass es funktioniert?
Und manchmal haben die Sachen, die ich gemacht habe, wirklich nicht funktioniert.
Es gibt Geschichten von mir, die niemals wieder aufgelegt wurden.
Einige von ihnen haben nicht mal das Haus verlassen.
Aber ich habe von ihnen genauso viel gelernt wie ich von den Sachen,d ie funktioniert haben, gelernt habe.
OK, sechstens: Ich werde euch geheimes Selbständigenwissen anvertrauen.
Geheimwissen ist immer gut und es ist nützlich
für jeden, der jemals plant, Kunst für andere zu schaffen,
sich in irgendeine Selbständigenwelt zu begeben.
Ich hab's in Comics gelernt
aber es funktioniert auch in anderen Bereichen und lautet folgendermaßen:
Leute werden angeheuert, weil sie - irgendwie - angeheuert werden.
[Gelächter]
In meinem Fall habe ich etwas getan, dass heutzutage einfach zu überprüfen gewesen wäre
und eine Menge Ärger für mich bedeutet hätte
und als ich anfing, in der Vor-Internet-Ära,
schien es eine vernünftige Karrierestrategie zu sein.
Als ich von Redakteuren gefragt wurde für wen ich geschrieben habe,
hab ich gelogen.
[Gelächter]
Ich zählte eine Handvoll Zeitschriften auf, die wahrscheinlich klangen
und ich gab mich sicher und ich bekam Jobs.
[Jubelgeschrei]
Und dann machte ich eine Ehrensache daraus, etwas für
jede Zeitschrift zu schreiben, die ich aufgelistet hatte,
um diesen ersten Job zu bekommen.
Damit ich nicht wirklich gelogen hatte,
ich musste mich nur einer chronologischen Herausforderung stellen.
[Gelächter]
Aber man bekommt Arbeit
Aber die Leute arbeiten weiterhin in einer Freelancer Welt
- und immer mehr der heutigen Welt ist Freelance -
weil die Arbeit gut ist
und weil man gut mit ihnen klarkommt
und weil sie rechtzeitig liefern.
Und man braucht noch nicht einmal alle drei.
Zwei von drei ist fein.
[Gelächter]
Leute werden tolerieren wie unfreundlich ihr seid,
wenn eure Arbeit gut ist und ihr sie rechtzeitig abliefert.
[Gelächter]
Die Leute werden euch zu späte Abgaben verzeihen,
wenn eure Arbeit gut ist und sie euch mögen.
[Gelächter]
Und ihr müsst nicht so gut wie die anderen sein,
wenn ihr rechtzeitig abliefert und es immer eine Freude ist, von euch zu hören.
[Gelächter]
[Applaus]
Als ich zugestimmt habe, diese Rede zu halten,
dachte ich darüber nach, was der beste Ratschlag war, den ich je erhalten hatte
und mir wurde klar, dass es sich um einen Ratschlag handelte,
den ich nicht befolgt habe
und er kam von Stephen King.
Ich war 20 Jahre alt und auf dem Gipfel des Erfolges
- des ersten Erfolges -
von Sandman, dem Comic, den ich schrieb.
[Applaus] Oh, danke.
Ich schrieb einen Comic, den die Leute liebten
und den sie ernst nahmen
und Stephen King mochte Sandman
und meinen Roman mit Terry Pratchett "Ein Gutes Omen"
und er sah den Wahnsinn, der ablief
- die langen Warteschlangen beim Signieren, all diese Dinge -
und sein Rat war folgendes:
Er sagte: "Das ist echt großartig,
du solltest es genießen."
Und ich hab's nicht getan.
Bester Ratschlag, den ich bekommen und ignoriert habe.
Stattdessen hab ich mir Sorgen gemacht.
Ich hab mir über die nächste Deadline Sorgen gemacht,
die nächste Idee,
die nächste Geschichte.
Es gab keinen Augenbilck in den nächsten 14 oder 15 Jahren,
in dem ich nicht irgenwas in meinem Kopf schrieb
oder mir Fragen darüber stellte.
Und ich hielt nicht an, schaute mich um und dachte:
"Das macht wirklich Spass."
Ich wünschte, ich hätte es mehr genossen.
Es war eine erstaunliche Reise,
aber Teile der Reise habe ich verpasst,
weil ich mir zu große Sorgen darüber machte, dass etwas schief gehen könnte,
Sorgen darüber, was als nächstes kam, ich verpasste den Teil der Reise zu genießen in dem ich mich gerade befand.
Das war für mich die schwerste Lektion, glaube ich:
loszulassen und die Reise zu genießen.
Weil die Reise dich zu einigen bemerkenswerten
und unerwarteten Orten führt.
Und hier, auf dieser Platform, heute, ist für mich
einer dieser Plätze
und ich habe größten Spass.
[Applaus]
Ich hatte das übrigens in Klammern gesetzt.
Falls es nicht so gewesen wäre, hätte ich es nicht gesagt.
[Gelächter]
An alle Graduierenden des heutigen Tages:
Ich wünsche euch Glück. Glück ist nützlich.
Oft werdet ihr feststellen, dass je härter ihr arbeitet
und je weiser ihr arbeitet
desto glücklicher werdet ihr werden.
Aber es gibt Glück und es hilft.
Wir befinden uns gerade in einer Zeit des Übergangs,
wenn ihr euch auf irgendeine Art und Weise künstlerisch betätigt,
denn die Art der Verteilung ändert sich.
Die Modelle durch die Künstler ihr Werk hinaus in die Welt trugen
und ein Dach über ihrem Kopf behielten,
und ihre Brötchen kaufen, während sie das taten
sie verändern sich alle.
Ich habe mit Leuten am oberen Ende der Nahrungskette gesprochen,
in der Verlagsbranch und der Buchbranche,
in der Musikbranche, in allen diesen Bereichen
und niemand weiß, wie es in zwei Jahren,
geschweige denn in einem Jahrzehnt aussehen wird.
Die im letzten Jahrhundert aufgebauten Verbreitungswege
aufgebaut worden sind, befinden sich im Wandel:
für Printmedien, für bildende Künstler, für Musiker,
für Kreative aller Art.
Das ist auf der einen Seite einschüchternd,
aber auf der Anderen unglaublich befreiend.
Die Regeln, die Annahmen, die "so-wirds-gemacht"s,
darüber wie ihr eure Werke publik macht und was ihr dann tut,
sie brechen zusammen.
Die Torwächter verlassen ihre Tore.
Ihr könnt so kreativ sein wie nötig, um eure Werke publik zu machen.
YouTube, das Internet und was immer nach Youtube und dem Internet kommt,
kann euch ein größeres Publikum bescheren
als das Fernsehen es jemals getan hat.
Die alten Regeln zerbröckeln
und niemand kennt die neuen Regeln.
Also macht eure eigenen Regeln.
Jemand fragte mich neulich,
wie sie etwas, das sie als schwierig erachtete, schaffen sollte,
in diesem Fall die Aufnahme eines Hörbuchs.
Und ich schlug ihr vor, so zu tun als sei sie jemand,
der das tun könne.
[Gelächter]
Nicht so tun als ob sie es tun würde, sondern so tun als könne sie es.
Sie hat sich eine entsprechende Notiz an die Wand
ides Studios geheftet, und sie sagte es helfe ihr.
Seid also weise, denn die Welt braucht mehr Weisheit
und wenn ihr nicht weise sein könnt, tut so als ob ihr weise wärt
und dann, verhaltet euch einfach, wie eine solche Person es tun würde.
[Applaus]
Und jetzt geht, macht interessante Fehler,
macht unglaubliche Fehler,
macht ruhmreiche und phantastische Fehler.
Brecht die Regeln.
Macht die Welt durch eure Anwesenheit zu einem interessanteren Ort.
Macht gute Kunst.
Danke.
[Applaus]
Gracias
[risas]
Nunca me imaginé encontrarme dando consejos
a gente graduándose en una organización de educación superior
Nunca me gradué de un sitio similar
Nunca empecé, si quiera, en una.
Escapé del colegio tan pronto como pude,
cuando la idea de 4 o más años de aprendizaje obligatorio,
antes de poder convertirme en el escritor que quería ser, parecía rígida.
Salí al mundo, escribí
y mejoré como escritor cuando más escribía.
Y escribí un poco más
y a nadie pareció preocuparle
que me lo estaba inventando todo según lo hacía.
Simplemente leían lo que yo escribía, y me pagaban por ello
o no.
[risas]
Y a menudo me encargaban
que escribiera algo para ellos, lo que me ha dejado
con un saludable respeto y aprecio por la educación superior
que a aquellos de mis amigos y familia que asistieron a universidades
se les ha pasado hace tiempo.
Mirando hacia atrás, ha sido un viaje notable
No estoy seguro de poder llamarlo una carrera,
porque una carrera implica que tenía algún tipo de plan
y yo nunca lo tuve.
Lo más cercano que tenía era una lista que hice cuando tenía más o menos 15
de todo lo que quería hacer.
Quería escribir una novela para adultos,
un libro para niños,
un comic, una película,
grabar un audiolibro,
escribir un episodio del Dr. Who, y cosas así.
No tenía una carrera,
simplemente hice lo siguiente que estaba en la lista
Así que he pensado en contaros todo lo que querría haber sabido al empezar
y unas pocas cosas que, al mirar hacia atrás
supongo que sí sabía.
Y también os daré el mejor consejo que nunca me dieron
y que fui incapaz de seguir.
Antes que nada,
cuando comienzas una carrera en las artes,
no tienes ni idea de lo que estás haciendo.
Esto es genial.
La gente que sabe qué está haciendo conoce las reglas
y saben lo que es posible y lo que no.
Vosotros no, y no deberíais.
Las reglas de lo que es posible e imposible en las artes fueron hechas
por gente que nunca desafió los límites de lo posible
al superarlos.
Y vosotros podéis.
Si no sabes que algo es imposible
es más fácil hacerlo.
Y debido a que nadie lo ha hecho antes,
nadie ha inventado reglas
para impedir que alguien haga eso en concreto otra vez.
[aplausos]
En segundo lugar, si tienes una idea de lo que quieres hacer,
de lo que se supone que tienes que hacer,
entonces simplemente vé y hazlo.
Y eso es mucho más difícil de lo que parece
y a veces, al final, mucho más fácil de lo que podrías imaginar.
Porque, normalmente, hay cosas que tienes que hacer
antes de llegar al sitio en el que quieres estar.
Yo quería escribir comics, y novelas, e historias, y películas,
así que me convertí en periodista,
porque los periodistas pueden hacer preguntas
y simplemente ir y averiguar cómo funciona el mundo.
Y, por otro lado, hacer esas cosas que yo necesitaba para escribir
y escribir bien.
Y se me pagaba para aprender a escribir
con economía, claramente, a veces frente a condiciones adversas
y con una fecha límite.
A veces el camino para hacer lo que esperas poder hacer será clara
Y a veces parecerá casi imposible
decidir si estás haciendo lo correcto o no,
porque tienes que equilibrar tus objetivos y esperanzas
con poder alimentarte
pagar las deudas, encontrar tabajo
conformarte con lo que puedes conseguir.
Algo que me ha funcionado
es imaginarme qué quería ser
- un escritor, principalmente de ficción,
hacer buenos libros, hacer buenos comics,
hacer una buena dramatización
y poder vivir de mis palabras -
imaginando que era una montaña,
una montaña lejana, mi objertivo
Y sabía que mientras me mantuviera caminando hacía la montaña
estaría bien.
Y cuando realmente no estaba seguro de qué hacer,
podría parar y pensar
si es qué estaba acercandome o alejandome
de la montaña
Le dije no a trabajos editoriales en revistas
trabajos reales que hubiesen pagado dinero real
porque sabía, por más atractivos que fueran para mi
me hubiesen hecho alejarme de la montaña
Y si esas ofertas de trabajo hubiesen llegado antes
Podría haberlas aceptado,
Porque aún habrían estado más cerca de la montaña
de lo que me encontraba en ese momento.
Aprendí a escribir escribiendo.
Solía hacer cualquier cosa mientras pareciera una aventura
y paraba cuando parecía trabajo,
lo que significó que la vida no se sentía como trabajo.
En tercer lugar, cuando comienzas tienes que lidiar con el problema del fracaso
tienes que tener la piel dura,
para aprender que no todos los proyectos sobreviven
Una vida independiente, una vida en las artes,
es, a veces, como meter mensajes en una botella desde una isla desierta
esperando que alguíen encuentre alguno de tus mensajes
y que lo abra y lo lea
y ponga algo en la botella que flote de vuelta a ti
reconocimiento o un trabajo o dinero o amor
Y tienes que aceptar que puedes lanzar cientos de cosas
por cada botella que llega de vuelta
Los problemas del fracaso, los problemas del desánimo,
de la desesperanza, del hambre.
Quieres que pase de todo, y quieres que pase ahora
y las cosas van mal
Mi primer libro, un ensayo periodistico que hice solamente por dinero
y con el cual ya me había comprado una maquina de escribir electrica
con el adelanto, debió haber sido un best seller.
Debería haberme dado mucho dinero,
Si la editorial no hubiera sido liquidada
entre que la primera edición se vendiera completa
y la segunda edición que nunca se imprimió
y antes de que me pagaran ningún royalty
que hubiera generado
Así que me encogí de hombros
todavía tenía mi máquina de escribir eléctrica
y suficiente dinero para pagar el alquiler por unos meses
Y decidí que en el futuro haría lo posible
para no escribir libros sólo por el dinero
Si no consigues el dinero, no tienes nada
Y si hago un trabajo del que esté orgulloso, y no consigo el dinero
por lo menos tengo el trabajo.
De vez en cuando
olvido esa regla
y cuando lo hago, el universo me golpea duramente
y me la recuerda.
No se si éste es un problema para alguien más que para mí
pero es cierto que nada que yo haya hecho
cuando la única razón para hacerlo era el dinero
mereció la pena,
salvo como una experiencia amarga.
Habitualmente, ni siquiera acababa consiguiendo el dinero tampoco.
[risas]
La cosas que hice porque me entusiasmaban
y quería verlas hechas realidad
nunca me han decepcionado, y nunca me he arrepentido
del tiempo gastado en ninguna de ellas.
Los problemas derivados del fracaso son duros.
Los problemas derivados del éxito pueden ser más duros
porque nadie te avisa acerca de ellos.
El primer problema con cualquier tipo de éxito, por limitado que sea,
es la inquebrantable convicción de que te has salido con la tuya
y que en cualquier momento te van a descubrir.
[risas]
Es el síndrome del Impostor
lo que mi mujer Amanda bautizó como "La Policía del Fraude"
En mi caso, yo estaba convencido de que oiría como llamaban a la puerta
y un hombre con una carpeta
- no sé porque tenía que tener una carpeta,
pero en mi cabeza siempre tenía una carpeta -
aparecería para decirme que todo se había acabado
y que me habían cogido
y ahora tendría que conseguir un trabajo de verdad
uno que no consistiera en inventarme cosas y escribirlas
y leer libros que quisiera leer.
Y entonces yo me iría silenciosamente
y conseguiría el tipo de trabajo
en el que tendría que levantarme pronto por la mañana
y llevar una corbata
y no inventarme cosas nunca más.
Los problemas derivados del éxito son reales
y con suerte, los experimentareis.
El momento en el que empiezas a no decir "SI" a todo
porque todas las botellas que tiras en el océano están volviendo
y tienes que aprender a decir "NO".
Veo a mis compañeros y a mis amigos y a aquellos que son más viejos que yo
y veo lo desgraciado que algunos de ellos son
Les escucho decirme que no pueden concebir un mundo
en el que hagan lo que siempre han querido hacer,
porque ahora tienen que ganar una cierta cantidad de dinero cada mes
sólo para mantenerse donde están.
No pueden irse y hacer las cosas que importan
y que siempre han querido hacer
y eso parece una tragedia tan grande como cualquier problema derivado del fracaso.
Después de eso, el mayor problema derivado del éxito
es que el mundo conspira
para que dejes de hacer eso que tu haces
porque tienes éxito.
Llegó el día en que levanté la vista y me dí cuenta
de que me había convertido en alguien
que respondía al correo como profesión
y escribía como hobby.
Empecé a responder menos correos
y me alivió encontrar que estaba escribiendo mucho más.
En cuarto lugar, espero que cometáis errores.
Si cometéis errores, significa que estáis ahí fuera haciendo algo
y los errores pueden ser en sí mismos muy útiles
Yo una vez escribí mal "Caroline" en una carta,
cambiando la A y la O,
y pensé "Coraline
parece casi un nombre real".
Recordad, sea cual sea la disciplina en la que estáis,
seas un músico o un fotógrafo
un artista o un dibujante,
un escritor, un bailarín, un cantante, un diseñador,
hagas lo que hagas, tienes algo que es único:
la habilidad de hacer arte.
Y para me, e igualmente para mucha de la gente que he conocido
eso ha sido un salvavidas.
El salvavidas definitivo.
Te acompaña en los buenos momentos y te saca
de los otros.
A veces la vida es dura, las cosas van mal
en la vida, y en el amor, y en los negocios y en la amistad
y en la salud y en todas esas otras formas en las que la vida puede ir mal.
Y cuando las cosas van mal, esto es lo que debes hacer
Haz buen arte.
Lo digo en serio.
[risas]
¿Tu marido se escapa con un político?
Haz buen arte.
[risas]
¿Se te rompe una pierna y te come una boa constrictor mutante?
Haz buen arte.
¿Te persigue Hacienda? Haz buen arte.
¿Tu gato explota? Haz buen arte.
¿Alguien en internet piensa que lo que estás haciendo
es estúpido o malvado o ya ha sido hecho antes?
Haz buen arte.
Probablemente las cosas se solucionaran de alguna manera,
al final el tiempo quitará la espina
y no tiene tanta importancia.
Haced lo que sólo vosotros hacéis mejor
Haced buen arte
Hacedlo en los días malos
Hacedlo en los días buenos también.
Y en quinto lugar, cuando te pones a ello,
haz tu arte.
Haz eso que sólo tú puedes hacer
La tentación, cuando empiezas, es copiar
y eso no es una mala cosa.
Muchos de nosotros encontramos nuestra propia voz
después de sonar como mucha otra gente.
[risas]
Pero una cosa que sólo tú tienes, que nadie más tiene
eres tú, tu voz, tu mente, tu historia, tu perspectiva.
Así que escribid y dibujad y construid y jugad
y bailad y vivid como sólo vosotros podéis.
El momento en el que sintáis que posiblemente
estáis andando por la calle desnudos
exponiendo demasiado de vuestro corazón y vuestra mente
y de lo que existe en el interior, enseñando demasiado de vosotros mismos,
ese será el momento en el que estaréis empezando a hacerlo bien.
Las cosas que he hecho que han funcionado mejor
eran las cosas de las que menos seguro me sentía.
Las historias de las que estaba seguro que o buen funcionarían
o, más probablemente, serían el tipo de fracaso embarazoso
sobre el que la gente se reuniría a discutir hasta el fin del tiempo.
Todos tienen eso en común: mirando hacia atrás
la gente explica porqué eran éxitos inevitables
y cuando yo los estaba haciendo, no tenía ni idea.
Todavía no la tengo.
¿Y donde está la diversión en hacer algo
que sabes que va a funcionar?
Y a veces las cosas que hice no funcionaron en absoluto.
Hay historias mías que nunca se han reimpreso
Algunas ni siquiera han salido de mi casa.
Pero aprendí tanto de ellas como lo hice de las que funcionaron.
Bien, en sexto lugar, voy a contaros algún secreto del trabajo por cuenta propia.
El conocimiento secreto siempre es bueno y es útil
para alguien que planee crear arte para otra gente,
o entrar en el mundo del trabajo por cuenta propia.
Yo lo aprendí con los comics
pero se puede aplicar a otros campos también, y es este.
La gente consigue contratos porque, de alguna manera, los consigue.
[risas]
En mi caso, yo hice algo que en estos días sería muy sencillo de comprobar
y me hubiera metido en un montón de líos
y cuando yo empecé en aquellos días antes de internet
parecía una inteligente estrategia profesional.
Cuando los editores me preguntaban para quién había escrito
mentía.
[risas]
Hice una lista con un puñado de revistas que sonaban adecuadas
y aparenté confianza y conseguí trabajos.
[aplausos]
Me prometí entonces escribir
algo para cada una de las revistas que había citado
para conseguir aquel primer trabajo.
De forma que, en realidad, no había mentido.
Solo había sido cronológicamente inexacto
[risas]
Pero se consigue trabajo de cualquier manera que se consigue trabajo
Y la gente sigue trabajando por libre
- y más y más del trabajo actual en el mundo es por libre -
porque hacen un buen trabajo
y porque son gente amigable
y porque entregan el trabajo a tiempo.
Y ni siquiera necesitas las tres.
Dos de tres está bien.
[risas]
La gente tolerará tu desagradable carácter
si tu trabajo es bueno y lo entregas a tiempo.
[risas]
La gente disculpará tus retrasos en la entrega
si el trabajo es bueno y les caes bien.
[risas]
Y no tienes que ser mejor que todos
si eres puntual y siempre es un placer hablar contigo.
[risas]
[aplauso]
Cuando acepté dar esta charla
pensé es cual era el mejor consejo que nunca me habían dado
y me di cuenta que era un consejo
que yo no había sido capaz de seguir
y que vino de Stephen King.
Fué hace 20 años, en lo más alto del éxito
- mi éxito inicial -
de Sandman, el comic que estaba escribiendo.
[aplausos] Gracias
Estaba escribiendo un comic que encantaba a la gente
y que se tomaban en serio
y a Stephen King le gustaba Sandman
y mi novela con Terry Pratchett, Buenos Presagios,
y él vio la locura a mi alrededor
- las largas líneas para firmar, y todo eso -
y el consejo que me dio fue este.
Dijo "esto es genial
deberías disfrutarlo".
Y no lo hice.
El mejor consejo que nunca me dieron, y yo lo ignoré.
En vez de eso, me preocupaba.
Me preocupaba por la siguiente fecha de entrega
la siguiente idea,
la siguiente historia.
No hubo un momento en los siguientes 14 o 15 años
en el que yo no estuviera escribiendo algo en mi cabeza
o pensando sobre ello.
Y nunca paré, levanté la vista y dije:
"esto es verdaderamente divertido".
Me gustaría haberlo disfrutado más.
Ha sido una carrera maravillosa,
pero ha habido partes del recorrido que me he perdido,
porque estaba demasiado preocupado por que las cosas fueran mal,
por lo que venía después, para disfrutar el momento.
Esa fue la lección más dura para mi, creo:
dejarme llevar, y disfrutar el recorrido.
Porque el recorrido te lleva a algunos
sitios extraordinarios e inesperados.
Y aquí, en esta plataforma, para mi
es uno de esos sitios
y estoy disfrutando inmensamente.
[aplausos]
En realidad he puesto esto entre paréntesis
por si no estaba disfrutando, no decirlo.
[risas]
A todos los graduados del día de hoy:
Os deseo suerte, la suerte es útil.
Descubriréis a menudo que cuando más duro trabajéis
y lo más sabiamente que lo hagáis
mayor suerte tendréis.
Pero existe la suerte, y ayuda.
Estamos en un mundo de transición ahora mismo
si estás en cualquier tipo de campo artístico,
porque la naturaleza de la distribución está cambiando.
Los modelos por los que los creadores sacaban su trabajo al mundo
y conseguían tener un techo sobre sus cabezas
y comprar bocadillos mientras lo hacían
están cambiando.
He hablado con gente en lo más alto de la cadena alimenticia
en publicación y venta de libros,
en música, en todas esas otras áreas
y nadie sabe como será el panorama
en dos años, ni mucho menos en una década.
Los canales de distribución que la gente ha construido
en último siglo más o menos, están cambiando
para el arte impreso, el visual, los músicos,
para la gente creativa de cualquier tipo.
Lo que es, en una mano, intimidante
y en la otra, inmensamente liberador.
Las reglas, los preconceptos, los ahora-deberíamos-de
sobre como conseguir que tu trabajo sea visto y qué hacer entonces,
están colapsándose.
Los guardianes están abandonando las puertas.
Puedes ser tan creativo como necesites para conseguir que tu trabajo se vea.
YouTube y la Web y lo que sea que venga después de YouTube y la Web
puede proporcionarte más público
que toda la televisión pudo darte.
Las viejas reglas se están tambaleando
y nadie sabe cuales son las nuevas reglas.
Así que haced vuestras propias reglas.
Alguien me pregunto recientemente como hacer
algo que ella pensaba que iba a ser difícil,
en este caso grabar un audiolibro.
Y yo le sugerí que fingiera que ella era alguien que sabía como hacerlo.
[risas]
No fingir que lo hacía, sino fingir que ella era alguien que sabía hacerlo.
Ella colgó un cartel a este efecto en la pared del estudio
y dijo que la había ayudado.
Así que sed sabios, porque el mundo necesita más sabiduría
y si no podéis ser sabios, fingid que sois alguien que es sabio
y entonces comportaros como ellos harían.
[aplauso]
Y ahora iros, y cometed errores interesantes,
cometed errores maravillosos,
cometed errores gloriosos y fantásticos.
Romped reglas.
Dejad un mundo más interesante pro vuestra existencia.
Haced buen arte.
Gracias.
[aplauso]
Aitäh teile.
[naer]
Ma poleks kunagi uskunud, et leian end andmast nõu
kõrgkooli lõpetavatele inimestele.
Ma ei lõpetanud ühtki sellist asutust.
Ma isegi ei alustanud õpinguid.
Ma põgenesin koolist niipea kui suutsin,
sest idee enne kirjanikuks saamist veel 4 aastat sunniviisiliselt õppida
tundus mulle rõhuv.
Ma astusin maailma, ma kirjutasin
ja mida rohkem ma kirjutasin, seda osavamaks kirjanikuks ma sain.
Ma kirjutasin veidi veel
ja kedagi ei paistnud kõigutavat see,
et ma mõtlesin selle kõik möödaminnes välja.
Nad lihtsalt lugesid seda, mida ma kirjutasin ja kas maksid mulle
või mitte.
[naer]
Tihti palusid nad mind
neile midagi muud kirjutada, mis omakorda äratas minus
kõrghariduse suhtes tervisliku austuse ja kiindumuse,
millest mu kõrgharidusega sõbrad ja pereliikmed
juba ammu paranesid.
Mu teekond on olnud imeline.
Ma pole kindel, et saan seda karjääriks kutsuda,
sest see eeldab, et mul oli mingisugune plaan,
aga seda mul ei olnud.
Kõige lähedasem asi sellele oli nimekiri asjadest, mida ma teha tahan,
mille ma 15-aastaselt kirjutasin.
Ma tahtsin kirjutada täiskasvanutele mõeldud romaani,
lasteraamatu,
koomiksi, filmi,
ma tahtsin lindistada audioraamatu,
kirjutada ühe Doctor Who osa stsenaariumi ja nii edasi.
Mul ei olnud karjääri,
ma lihtsalt tegin asju nimekirja järgi.
Sestap mõtlesin, et räägin teile kõigest, mida ma soovisin, et ma oleks alustades teadnud
ja mõnedest asjadest, mis ma tagasivaates
ikkagi juba teadsin.
Ja ma annan teile parima nõuande, mis ma eales saanud olen
ja mille järgimisega ma hakkama ei saanud.
Esiteks,
kui sa alustad karjääri kaunites kunstides,
siis pole sul õrna aimugi, mida sa teed.
See on suurepärane.
Inimesed, kes teavad, mida nad teevad, teavad reegleid
ja nad teavad, mis on võimalik ja mis mitte.
Sina seda ei tea ja ei peagi.
Reeglid selle kohta, mis kunstides on võimalik ja võimatu,
on kirjutatud inimeste poolt, kes ei ole võimalikkuse piire ületades
neid proovile pannud.
Ja sina saad seda teha.
Kui sa ei tea, et see on võimatu,
siis on seda lihtsam teha.
Keegi pole varem seda teinud
ja seega ei ole nad loonud reegleid
takistamaks kedagi seda uuesti tegemast.
[aplaus]
Teiseks, kui sa tead, mida sa teha tahad,
milleks sa loodud oled,
siis lihtsalt mine ja tee seda.
Ja see on palju raskem kui see näib
ja vahel tundub see lõpus palju lihtsam, kui sa ette kujutada võisid.
Sest tavaliselt tuleb enne ihaldatud sihtkohta jõudmist
teatud asju teha.
Ma tahtsin kirjutada koomikseid, romaane, lühijutte ja filme,
seega hakkasin ma ajakirjanikuks,
sest ajakirjanikel on lubatud küsimusi esitada
ja lihtsalt minna välja ning uurida, kuidas maailm töötab.
Ja pealegi, selleks, et neid asju teha, pidin ma kirjutama
ja ma pidin seda hästi tegema.
Mulle maksti kirjutama õppimise eest palka,
ökonoomselt, täpselt, vahel ebasoodsates tingimustes
ja tähtajaliselt.
Kiitos.
[naurua]
En koskaan odottanut löytäväni itseäni jakamasta neuvoja
ihmisille, jotka valmistuvat korkeamman koulutuksen laitoksesta.
Itse en koskaan valmistunut kyseisestä koulusta.
En koskaan edes aloittanut yhdessäkään.
Pakenin koulusta niin pian kuin vain pystyin,
kun ajatus vielä neljästä vuodesta pakollista oppimista,
ennen kuin voisin tulla kirjailijaksi joka halusin olla, vaikutti tukahduttavalta.
Menin ulos maailmaan, kirjoitin,
ja tulin paremmaksi kirjailijaksi mitä enemmän kirjoitin.
Ja kirjoitin hieman lisää,
eikä kukaan koskaan tuntunut välittävän,
että keksin kaiken mennessäni.
He vain lukivat mitä kirjoitin ja maksoivat minulle siitä,
tai sitten eivät.
[naurua]
Ja usein he työllistivät minut
kirjoittamaan heille jotain muuta, mikä on jättänyt minuun
terveen kunnioituksen ja kiintymyksen korkeampaa koulutusta kohtaan,
josta ne ystäväni ja perheenjäseneni jotka kävivät yliopistoa
ovat parantuneet aikoja sitten.
Takaisin katsottuna tämä on ollut merkittävä reissu.
En ole varma voinko kutsua sitä uraksi,
sillä ura viittaa siihen että minulla olisi ollut jonkinlainen urasuunnitelma,
eikä minulla koskaan ollut.
Lähin asia oli lista jonka tein ollessani noin 15-vuotias,
joka sisälsi kaiken minkä halusin tehdä.
Halusin kirjoittaa aikuisten novellin,
lastenkirjan,
sarjakuvan, elokuvan,
äänittää äänikirjan,
kirjoittaa Dr. Who jakson, ja niin edelleen.
Ei minulla uraa ollut,
tein vain seuraavan asian listalta.
Joten ajattelin kertoa teille kaiken minkä olisin itse toivonut tietäväni aloittaessani,
ja muutamia asioita jotka näin jälkeenpäin mietittynä
taisinkin tietää.
Ja annan teille myös parhaan neuvon jonka itse olen koskaan saanut
ja onnistunut täysin olla noudattamatta.
Ensiksikin,
kun aloitatte uran taiteidenalalla,
teillä ei ole aavistustakaan siitä mitä olette tekemässä.
Tämä on hyvä.
Ihmiset jotka tietävät mitä ovat tekemässä tietävät säännöt,
ja he tietävät mikä on mahdollista ja mikä mahdotonta.
Te ette tiedä, eikä teidän tule tietää.
Säännöt mahdollisesta ja mahdottomasta taiteiden suhteen keksivät
ihmiset jotka eivät olleet testanneet mahdollisen rajoja
menemällä niiden yli.
Ja te voitte.
Jos ette tiedä sen olevan mahdotonta,
se on helpompi tehdä.
Ja koska kukaan ei ole ennen tehnyt sitä,
he eivät ole keksineet sääntöjä
estämään ketään tekemästä sitä tiettyä asiaa uudestaan.
[aploodeja]
Toiseksi, jos sinulla on aavistustakaan siitä mitä haluat tehdä,
mitä sinut laitettiin tänne tekemään,
niin mene ja tee se.
Ja se on paljon vaikeampaa kuin miltä se kuulostaa,
ja toisinaan, loppujen lopuksi, niin paljon helpompaa kuin mitä voisit kuvitella.
Koska normaalisti on asioita joita sinun täytyy tehdä
ennen kuin voit päästä sinne missä haluat olla.
Minä halusin kirjoittaa sarjakuvia ja novelleja ja tarinoita ja elokuvia,
joten minusta tuli journalista,
koska journalistien on sallittua esittää kysymyksiä
ja vain mennä ja selvittää miten maailma toimii.
Ja, lisäksi, tehdäkseni noita asioita minun piti kirjoittaa,
ja kirjoittaa hyvin.
Ja minulle maksettiin siitä että opin kirjoittamaan
ekonomisesti, raikkaasti, toisinaan epäsuotuisissa oloissa
ja aikarajan sisällä.
Toisinaan tie siihen mitä haluat tehdä on kristallinkirkas.
Ja toisinaan on melkein mahdotonta päättää
oletko tekemässä oikeaa ratkaisua,
koska sinun täytyy tasapainottaa tavoitteesi ja toiveesi
itsesi ruokkimisen kanssa,
lainojen maksamisen, töiden löytämisen
tyytyä siihen mitä on saatavilla.
Jokin mikä toimi minulle
oli kuvitella missä halusin olla
- mikä oli kirjailija, pääsääntöisesti fiktion,
tekemässä hyviä kirjoja, tekemässä hyviä sarjakuvia,
tekemässä hyvää draamaa
ja kannustamassa itseäni sanojeni kautta -
tuon kuvitteleminen oli vuori,
kaukainen vuori, maaliviivani.
Ja tiesin, että niin kauan kuin jatkaisin kävelemistä vuorta kohden
tulisin olemaan kunnossa.
Ja kun en todella ollut varma siitä mitä tehdä,
saatoin pysähtyä ja miettiä
johdattiko se minua lähemmäs vai kauemmas siitä
- vuoresta.
Kieltäydyin editointi hommista lehdissä
- kunnon töistä joista olisi saanut kunnon rahaa -
koska tiesin että, houkuttelevuudestaan huolimatta, minulle
ne olisivat olleet vuoresta poispäin kävelemistä.
Ja jos nuo työtarjoukset olisivat tulleet aiemmin,
niin olisin saattanut hyväksyä ne,
koska ne olisivat silti olleet lähempänä vuorta,
kuin mitä itse olin siihen aikaan.
Opin kirjoittamaan kirjoittamalla.
Tapasin tehdä mitä vain niin kauan kuin se tuntui seikkailulta,
ja lopettaa kun se tuntui työltä,
mikä tarkoitti että elämä ei tuntunut työltä.
Kolmanneksi, kun aloitat, sinun täytyy käsitellä epäonnistumisen tuomia ongelmia.
Sinun täytyy olla paksunahkainen oppiaksesi,
etteivät kaikki projektit selviä.
Freelancerin elämä, elämä taiteissa,
on toisinaan kuin lähettäisi pullopostia autiolta saarelta
ja toivoisi, että joku löytää yhden pulloistasi
ja avaisi sen ja lukisi sen
ja laittaisi jotain pulloon joka rantautuisi takaisin luoksesi
- arvostusta tai työtehtävä tai rahaa tai rakkautta.
Ja sinun täytyy hyväksyä että saatat lähettää satoja asioita
yhtä pulloa vastaan joka ajautuu tulemaan takaisin.
Epäonnistumisen ongelmat, lannistumisen ongelmat,
epätoivon, nälän.
Tahdot kaiken tapahtuvan, ja tahdot sen heti,
ja asioita menee vikaan.
Ensimmäinen kirjani, journalistinen pätkä jonka tein vain rahasta
jonka ennakosta ostin sähköisen kirjoituskoneen,
olisi pitänyt olla best seller.
Sen olisi pitänyt tuoda minulle paljon rahaa,
jos kustantaja ei olisi joutunut vastahakoiseen vararikkoon
ensimmäisen painoksen myydessä loppuun
ja toisen painoksen vain jäädessä tapahtumatta,
ja ennen kuin yhtään tekijänpalkkijoita voitiin maksaa.
Se olisi tuottanut.
Ja minä kohautin olkapäitäni
ja minulla oli yhä sähköinen kirjoituskoneeni
ja tarpeeksi rahaa parin kuukauden vuokraan.
Ja päätin tulevaisuudessa tekeväni parhaani
ollakseni kirjoittamatta kirjoja vain rahasta.
Jos et saanut niin rahoja niin sinulla ei ollut mitään.
Ja jos tein työtä josta olin ylpeä, enkä saanut rahoja,
niin ainakin minulla olisi työ.
Aina silloin tällöin
unohdan tuon säännön.
Ja aina kun niin tapahtuu, universumi potkaisee minua lujaa
ja muistuttaa.
En tiedä sen olevan ongelma muille kuin itselleni,
mutta se on totta ja mikään mitä tein,
missä ainoana syynä tehdä se oli raha,
ei koskaan sen ollut sen arvoista
muutoin kuin katkerana kokemuksena.
Yleensä en myöskään saanut rahoja.
[naurua]
Asiat jotka tein koska olin innoissani
ja koska halusin nähdä niiden olemassaolon todellisuudessa,
eivät ole ole pettäneet minua, enkä ole koskaan katunut
aikaa jota käytin yhteenkään niistä.
Epäonnistumisen ongelmat ovat vaikeita.
Onnistumisen ongelmat voivat olla vaikeampia,
koska kukaan ei varoita sinua niistä.
Ensimmäinen ongelma edes minkään sortin rajallisessa menestyksessä
on pois lähtemätön uskomus siitä, että sinut päästetään liian helpolla,
ja että millä hetkellä hyvänsä he pääsevät asiasta perille.
[naurua]
Se on Huijarin Syndrooma,
jotain minkä vaimoni Amanda nimesi "Petkutus Poliisiksi".
Omassa tapauksessani olin vakuuttunut että ovelleni koputettaisiin
ja mies lehtiön kanssa
- en tiedä miksi hänellä oli lehtiö,
mutta kuvitelmissani hänellä oli aina lehtiö -
olisi oven takana kertomassa minulle sen kaiken olevan ohi,
he olivat päässeet minusta jyvälle
ja nyt minun täytyisi mennä ja hankkia oikea työ,
sellaisen joka ei sisältänyt asioiden keksimistä ja niiden ylös kirjoittamista,
eikä niiden kirjojen lukemista jotka halusin lukea.
Ja sitten poistuisin hiljaisesti
ja hankkisin sellaisen työn,
jossa täytyisi herätä aikaisin aamulla
ja käyttää kravattia
ja olla enää keksimättä asioita.
Menestymisen ongelmat, ne ovat todellisia,
ja mikäli onni suosii, te tulette kokemaan ne.
Hetki jolloin lakkaat vastaamasta myöntävästi kaikkeen,
koska nyt pullot jotka heitit mereen ovat kaikki tulossa takaisin
ja sinun täytyy oppia sanomaan "ei".
Tarkkailin kaltaisiani ja ystäviäni ja niitä jotka ovat vanhempia kuin minä
ja näin, kuinka onnettomia jotkut heistä olivat.
Kuuntelin heidän kertovan siitä, kuinka he eivät enää pystyneet kuvittelemaan maailmaa
jossa he tekisivät sitä mitä he ovat aina halunneet tehdä,
koska nyt heidän tarvitsi ansaita tietty summa joka kuukausi
pysyäkseen siinä missä olivat.
He eivät voineet mennä ja tehdä asioita jotka merkitsivät
ja joita he olivat aina halunneet tehdä,
ja se vaikutti aivan yhtä isolta tragedialta kuin mikä tahansa epäonnistumisen ongelma.
Ja sen jälkeen menestyksen suurin ongelma on,
että maailmaa juonittelee
saadakseen sinut lopettamaan tekemästä sitä mitä teet,
koska olet menestyvä.
Oli päivä jolloin havahduin huomaamaan,
että minusta oli tullut joku
joka ammattinsa puolesta vastasi sähköposteihin,
ja hän kirjoitti harjastuksena.
Vähensin sähköposteihin vastaamista
ja olin helpottunut huomatessani kirjoittavani enemmän.
Neljänneksi, toivon että teette virheitä.
Jos teet virheitä, se tarkoittaa että olet tuolla ulkona tekemässä jotain,
ja virheet itsessään voivat olla todella hyödyllisiä.
Kerran kirjoitin kirjeeseen väärin Carolinen
sekoittaen A:n ja O:n
ja ajattelin "Coraline,
näyttää melkein oikealta nimeltä".
Muista, mihin koulukuntaan kuulutkin,
olitpa sitten muusikko tai valokuvaaja,
taiteilija tai sarjakuvapiirtejä,
kirjoittaja, tanssija, lauluja, suunnittelija,
mitä ikinä teetkin, sinulla on yksi asia mikä on ainutlaatuinen:
sinulla on kyky tehdä taidetta.
Ja minulle, ja niin monille ihmisille jotka olen tuntenut,
tuo kyky on ollut pelastusrengas.
Äärimmäinen pelastusrengas.
Se johdattaa sinut läpi hyvien aikojen, ja se johdattaa sinut
läpi niistä toisista.
Toisinaan elämä on rankkaa, asiat menevät pieleen
elämässä ja rakkaudessa ja töissä ja ystävyydessä
ja terveydessä ja kaikissa muissa asioissa, joissa elämä voi mennä pieleen.
Ja kun ajat ovat kovat, tätä sinun kuuluisi tehdä.
Tee hyvää taidetta.
Olen tosissani.
[naurua]
Aviomies karkaa politiikon matkaan?
Tee hyvää taidetta.
[naurua]
Jalka murskaantuu ja päätyy mutatoidun kuristaja boan syömäksi?
Tee hyvää taidetta.
Verohallitus on kannoillasi? Tee hyvää taidetta.
Kissa räjähti? Tee hyvää taidetta.
Joku internetissä ajattelee tekemisiesi olevan
tyhmää tai pahaa tai se on kaikki tehty ennenkin?
Tee hyvää taidetta.
Todennäköisesti asiat tulevat luonnistumaan tavalla tai toisella,
lopulta aika poistaa kivun,
eikä sillä ole edes väliä.
Tee mitä vain sinä pystyt parhaiten tekemään.
Tee hyvää taidetta.
Tee sitä huonoina päivinä.
Tee sitä myös hyvinä päivinä.
Ja viidenneksi, kun tässä nyt ollaan,
tee sinun taidettasi.
Tee asiaa jonka voin sinä voit tehdä.
Aloittaessa on hinku kopioida,
eikä se oli paha asia.
Suurin osa meistä löytää oman äänensä
sen jälkeen, kun olemme kuulostaneet monilta muilta.
[naurua]
Mutta yksi asia mikä sinulla on, jota kellään muulla ei ole,
on sinä, sinun äänesi, sinun mielesi, sinun tarinasi, sinun visiosi.
Joten kirjoita ja piirrä ja rakenna ja leiki
ja tanssi ja elä niin kuin vain sinä voit.
Hetki jolloin sinusta tuntuu, että ehkäpä kenties
kävelet katua alasti
paljastaen liikaa sydämestäsi ja mielestäsi
ja siitä mikä on olemassa sisällä, näyttäen liikaa itsestäsi,
se on se hetki jolloin saatat alkaa olemaan oikeilla jäljillä.
Asiat joita olen tehnyt jotka toimivat parhaiten
ovat ne asiat joista olin vähiten varma.
Tarinat joista olin varma, että ne joko toimisivat
tai, todennäköisemmin, päätyisivät noloiksi epäonnistumisiksi
joiden ääreen ihmiset kerääntyisivät ja puhuisivat maailman loppuun asti.
Niillä on aina se yhteistä: katsoessani niitä jälkiketään
ihmiset selittävät miksi ne olivat väistämättömiä menestyksiä,
ja kun tein niitä minulla ei ollut aavistustakaan.
Ei vieläkään ole.
Ja mitä hauskaa olisi tehdä jotain,
minkä tiedät toimivan?
Ja toisinaan asiat jotka tein eivät todellakaan toimineet.
Minulta on tarinoita joita ei ole koskaan uudelleen painettu.
Osa niistä ei ole koskaan edes lehtänyt talosta.
Mutta opin yhtä paljon niistä kuin mitä opin asioista, jotka toimivat.
Selvä, kuudenneksi aion jakaa salaista freelancer tietoa.
Salainen tieto on aina hyväksi ja se on hyödyllistä
kelle tahansa joka koskaan suunnitelee luovansa taidetta muille ihmisille,
astuvansa sisään minkäänlaiseen freelancer maailmaan.
Minä opin sen sarjakuvissa,
mutta se pätee muihin alueisiin myös, ja se on tämä:
Ihmisiä palkataan koska, jotenkin, heidät tullaan palkatuksi.
[naurua]
Omassa tapauksessani tein jotain, mikä nykyään olisi helppo tarkistaa
ja mikä johtaisi minut suuriin ongelmiin,
ja kun aloitin noina ennen-internettiä aikoina,
se vaikutti järkevältä urastrategialta.
Kun päätoimittajat kysyivät kenelle olin kirjoittanut,
valehtelin.
[naurua]
Listasin kourallisen lehtiä jotka vaikuttivat todennäköisiltä
ja kuulostin itsevarmalta ja sain töitä.
[hurrausta]
Sitten tein siitä kunnia-asian että olen kirjoittanut
jotakin jokaiseen niistä lehdistä jotka listasin
saadakseni tuon ensimmäisen työn.
Joten en ollut oikeastaan valehdellut,
olin ollut vain kronologisesti-vammainen.
[naurua]
Mutta hankit töitä miten sitten hankitkin töitä.
Mutta ihmiset jatkavat työskentelyä freelance-maailmassa
- ja yhä enemmän ja enemmän nykyajan maailmasta on freelancea -
koska työ on hyvää,
ja koska heidän kanssaan on helppo tulla toimeen,
ja koska he luovuttavat työn ajallaan.
Etkä edes tarvitse kaikkia kolmea.
Kaksikin kolmesta on hyvä.
[naurua]
Ihmiset sietävät epämiellyttävyyttäsi
jos työsi on hyvää ja toimitat sen ajallaan.
[naurua]
Ihmiset antavat anteeksi työsi myöhästymisen
jos se on hyvää ja he pitävät sinusta.
[naurua]
Eikä sinun tarvitse olla yhtä hyvä kuin kaikki muut
jos olet ajoissa ja sinusta kuuleminen on aina miellyttävää.
[naurua]
[aploodeja]
Joten kun suostuin pitämään tämän puheen
ajattelin, että mikä on paras neuvo jonka olen koskaan saanut
ja tajusin sen olevan neuvo,
jota en ole onnistunut noudattamaan,
ja se tuli Stephen Kingiltä.
Se oli 20 vuotta sitten, Sandmanin menestyksen huipulla
- alkuperäisen menestyksen -
sarjakuvan, jota olin kirjoittamassa.
[aploodeja] Oi, kiitoksia.
Kirjoitin sarjakuvaa jota ihmiset rakastivat
ja he ottivat sen vakavasti
ja Stephen King piti Sandmanista
ja Good Omensista, novellistani Terry Pratchettin kanssa,
ja hän näki hulluuden mikä oli meneillään
- pitkät jonot nimikirjoituksille, kaiken tuollaisen -
ja hänen neuvonsa minulle oli tämä.
Hän sanoi, "tämä on todella loistavaa,
sinun tulisi nauttia tästä".
Mutta en nauttinut.
Paras neuvo jonka koskaan sain, jonka jätin huomiotta.
Sen sijaan murehdin siitä.
Murehdin seuraavasta deadlinesta,
seuraavasta ideasta,
seuraavasta tarinasta.
Seuraavien 14 tai 15 vuoden aikana ei ollut hetkeäkään
etten olisi kirjoittanut jotain päässäni,
tai miettinyt kirjoittamista.
Enkä pysähtynyt ja katsonyt ympärilleni ja sanonut:
"tämä on todella hauskaa".
Toivon että olisin nauttinut siitä enemmän.
Tämä on ollut uskomaton matka,
mutta osa matkasta jäi huomaamatta,
koska murehdin liikaa asioiden pieleen menemistä,
liikaa seuraavaksi tulevaa, nauttiakseni hetkestä jossa olin.
Se oli, uskoisin, vaikein opetus minulle:
irti päästäminen, matkasta nauttiminen,
Koska se matka vie sinut joihinkin merkittäviin
ja odottamattomiin paikkoihin.
Ja täällä, tällä korokkeella, tämä päivä
on minulle yksi noista paikoista
ja nautin tästä suunnattomasti.
[aploodeja]
Olin itseasiassa pistänyt tuon sulkuihin.
Siinä tapauksessa etten aikoisi, suostuisi sanomaan sitä.
[naurua]
Kaikille tänään valmistuville:
Toivotan teille onnea, onni on hyödyllistä.
Tulet usein huomaamaan että mitä kovemmin työskentelet,
ja mitä viisaammin työskentelet,
sitä onnekkaampi tulet olemaan.
Mutta on onnea, ja se auttaa.
Olemme tällä hetkellä siirtymävaiheisessa maailmassa
jos olet osana minkäänlaista taiteellista alaa,
koska levittämisen muoto on muuttumassa.
Keinot joilla tekijät saivat työnsä ulos maailmalle
ja joilla he saivat pidettyä katon päittensä päillä
ja joilla he saivat ostettua voileipiä tehdessään sitä,
nämä kaikki ovat muuttumassa.
Puhuin ihmisille ruokaketjun yläpäässä
julkaisussa ja kirjojen myynnissa,
musiikissa, kaikilla noilla aloilla,
eikä kukaan tiedä millaiset näkymät tulevat olemaan
kahden vuoden päästä, puhumattakaan vuosikymmenen päästä.
Jakelekeinot jotka ihmiset ovat luoneet
noin viimeisen sadan vuoden aikana, ovat katkolla
printtaajille, visuaalisille artisteille, muusikoille,
kaikille luoville ihmisille.
Mikä on toisaalta pelottavaa,
ja toisaalta äärimmäisen vapauttavaa.
Säännöt, olettamukset, nyt-meidän-täytyy-tehdä-näin
saadaksesi täysi näkyviin ja mitä teet sen jälkeen,
ne ovat kaikki hajoamassa.
Portinvartijat jättävät porttinsa.
Voit olla niin luova kuin tarpeellista saadaksesi työsi näkyville.
YouTube ja Web, ja mitä tahansa tuleekaan YouTuben ja Webin jälkeen,
voivat antaa sinulle enemmän näkeviä ihmisiä,
kuin mitä televisio koskaan antoi.
Vanhat säännööt ovat sortumassa,
eikä kukaan tiedä mitkä uudet säännöt ovat.
Joten tee omat sääntösi.
Joku kysyi minulta hiljattain miten tehdä
jotain jonka hän ajatteli olevan vaikeaa,
tässä tapauksessa äänikirjan nauhoittaminen.
Ja minä ehdotin, että hänen tulisi kuvitella olevansa joku joka pystyy tekemään sen.
[naurua]
En teeskentelemään tekevänsä, vaan teeskentelemään olemaan joku, joka osaa.
Hän laittoi muistilapun tähän liittyen studion seinälle
ja hän sanoi sen auttaneen.
Joten ole viisas, koska maailma tarvitsee lisää viisautta,
ja jos et voi olla viisas, teeskentele olevasi joku joka on viisas,
ja sitten vain käyttäydy kuten he käyttäytyisivät.
[aploodeja]
Ja nyt menkää, ja tehkää mielenkiintoisia virheitä,
tehkää hämmästyttäviä virheitä,
tehkää loistokkaita ja fantastisia virheitä.
Rikkokaa sääntöjä.
Jättäkää maailma mielenkiintoisemmaksi paikaksi jäljiltänne.
Tehkää hyvää taidetta.
Kiitos.
[aploodeja]
Merci
[rires]
Je n'avais jamais imaginé me trouver en train de donner des conseils
à des gens diplômés d'un établissement de l'enseignement supérieur.
Je n'ai jamais été diplômé par un tel établissement.
Je n'y suis même jamais entré.
Je me suis échappé de l'école dès que j'ai pu,
quand la perspective de quatre années supplémentaires d'apprentissage forcé
avant que je puisse devenir l'écrivain que je voulais être, me parut asphyxiante.
Je partis dans le monde, j'écrivis,
et plus j'écrivais et meilleur écrivain je devenais.
Et j'écrivis un peu plus
et personne ne sembla jamais se rendre compte
que j'inventais au fur et à mesure.
Ils lisaient juste ce que j'écrivais, et il me payaient pour ça,
ou pas.
[rires]
Et ils m'engageaient souvent
pour écrire d'autres choses pour eux, ce qui m'a laissé
avec un sain respect et une admiration pour l'éducation supérieure,
dont ceux de mes amis et de ma famille qui allèrent à l'université
furent guéris il y a longtemps.
Regardant en arrière j'ai fait un voyage remarquable
Je ne suis pas sûr que je puisse l'appeller une carrière
car une carrière implique que j'avais une sorte de plan de carrière,
et je n'en ai jamais eu.
La chose la plus approchante que j'avais était une liste que j'avais faite quand j'avais environ 15 ans,
de tout ce que je voulais faire.
Je voulais écrire un roman pour adultes,
un livre pour enfants
une BD, un film,
enregistrer un audiobook,
écrire un épisode de Dr. Who, ... etc.
Je n'avais pas de carrière,
je faisais juste la chose suivante sur la liste.
Alors j'ai pensé vous raconter tout ce que j'aurais aimé savoir en débutant.
et quelques choses qu'en regardant à présent
je suppose que je savais déjà.
Et je vous donnerai aussi le meilleur conseil qu'on m'ait jamais donné
que j'ai totalement échoué à suivre.
En premier lieu,
lorsque vous démarrez une carrière dans les arts,
vous n'avez aucune idée de ce que vous faites.
Ceci est formidable.
Les gens qui savent ce qu'ils font connaissent les règles
et ils savent ce qui est possible et ce qui est impossible.
Vous ne le savez pas, et ne devriez pas le savoir.
Les règles sur ce qui est possible et impossible dans les arts ont été faites
par des gens qui n'avaient pas testé les limites du possible
en les dépassant.
Et vous pouvez.
Si vous ne savez pas que c'est impossible,
c'est plus facile à faire.
Et comme personne ne l'a fait avant,
ils n'ont pas créé de règles
pour empêcher quiconquede re-faire ce truc en particulier.
[applaudissements]
Deuxièmement, si vous avez une idée de ce que vous voulez faire,
de ce pourquoi vous êtes ici,
alors allez-y et faites-le.
Et c'est bien plus dur qu'il n'y paraît
et parfois, au bout du compte, bien plus facile que vous ne l'auriez imaginé.
Parce qu'en principe vous avez des choses à faire
avant d'arriver là où vous voulez être.
Je voulais ecrire des BDs et des romans et des histoires et des films,
alors je suis devenu journaliste,
parce que les journalistes peuvent poser des questions
et aller tout simplement découvrir comment le monde tourne.
Et en plus, pour faire ces choses j'avais besoin d'écrire,
et d'écrire bien.
Et j'étais payé pour apprendre comment écrire
de manière économe, avec concision, parfois dans des conditions défavorables
et dans les temps.
Parfois, le chemin pour faire ce à quoi vous aspirez sera évident
Et parfois il sera presque impossible
de décider si vous faites ou non la bonne chose,
parce que vous aurez à équilibrer vos buts et vos espoirs
avec : vous nourrir,
payer vos dettes, trouver un boulot,
vous contenter de ce que vous avez.
Quelque chose qui a fonctionné pour moi
était d'imaginer où je voulais être
- donc un auteur, de fiction en premier lieu,
faisant de bons livres, de bonnes BDs,
de bons films
et de subvenir à mes besoins via mes mots -
en imaginant que c'était une montagne,
une montagne distante, mon but.
Et je savais que tant que je continuerais à marcher vers la montagne,
tout irait bien.
Et quand vraiment je ne savais pas quoi faire
Je m'arrêtais et je me demandais
si ça me rapprochait ou m'éloignait
de la montagne.
J'ai refusé des piges dans des magazines
- du vrai travail, avec un vrai salaire -
parce que je savais que, même si elles étaient tentantes,
elles m'auraient éloigné de la montagne.
Et si ces propositions étaient arrivées plus tôt
je les aurais probablement acceptées
parce qu'elles m'auraient quand même rapproché de la montagne
à ce moment là.
J'ai appris à écrire en écrivant.
J'avais tendance à faire tout ce qui ressemblait à une aventure
et à m'arrêter quand ça ressemblait à un travail
ce qui veut dire que ma vie ne ressemblait pas à un travail.
Troisièmement, quand on commence, on doit gérer les problèmes de l'échec.
Vous devez avoir la peau dure,
apprendre que tous les projets ne peuvent pas survivre.
Une vie en freelance, une vie d'artiste,
c'est parfois comme de jeter des bouteilles à la mer
et espérer que quelqu'un trouvera l'une de vos bouteilles
l'ouvrira et lira le message
et mettra quelque chose dans une bouteille qui reviendra sur votre plage
- un compliment, ou une commande, ou de l'argent, ou de l'amour.
Et vous devez accepter que vous lancerez peut-être des centaines de choses
pour chaque bouteille qui vous reviendra.
Les problèmes de l'échec, les problèmes du découragement,
du désespoir, de la faim.
On veut que tout arrive, et on le veut maintenant
et ça se passe mal.
Mon premier livre, une oeuvre de journalisme que j'avais faite uniquement pour l'argent
et qui m'avait déjà permis d'acheter une machine à écrire électrique
grâce à l'avance, aurait dû être un best seller.
Il aurait dû me rapporter beaucoup d'argent,
si l'éditeur n'avait pas fait faillite
entre l'épuisement de la première édition
et la seconde édition qui ne parut jamais
et avant qu'on puisse me payer les droits d'auteur.
Il m'aurait rapporté beaucoup d'argent.
Et j'ai haussé les épaules
et j'avais quand même ma machine à écrire électrique
et assez d'argent pour payer le loyer quelques mois.
Et je décidai que je ferai de mon mieux dans le futur
pour ne pas écrire des livres juste pour l'argent.
Si on n'obtient pas l'argent, alors on n'a plus rien.
Et si je faisais des oeuvres dont j'étais fier, et que je n'obtenais pas l'argent,
au moins, il me restait l'oeuvre.
Et de temps en temps,
j'oublie cette règle
et à chaque fois que je l'oublie, l'univers me punit
et me la rappelle.
Je ne sais pas si c'est un problème pour d'autres que moi
mais il est vrai que rien de ce que j'ai fait
où la seule raison pour le faire était l'argent
n'a jamais valu le coup
sauf pour me servir d'amère expérience.
La plupart du temps, je finissais pas ne pas avoir l'argent non plus.
[rires]
Les choses que j'ai faites parce que j'étais excité
et que je voulais les voir exister en vrai
ne m'ont jamais laissé tombé, et je n'ai jamais regretté
le temps que j'ai passé avec chacune d'elle.
Les problèmes de l'échec sont durs.
Les problèmes du succès peuvent être encore plus durs,
parce que personne ne vous prévient à leur sujet.
Le premier problème de tout type de succès, même minime,
est la conviction indécrottable que vous vous en tirez à bon compte
et qu'à n'importe quel moment ils vont repérer.
[rires]
C'est le Syndrome de l'Imposteur,
ce que ma femme Amanda a baptisé "La Police des Fraudes".
Dans mon cas j'étais convaincu qu'il y aurait un coup à la porte
et qu'un homme avec un porte-bloc (clipboard)
- Je ne sais pas pourquoi il a un porte-bloc
mais dans ma tête il a toujours un porte-bloc -
serait là pour me dire que tout est fini
et qu'ils m'ont attrapé
et que maintenant je devrais aller me chercher un vrai job
un qui ne consiste pas à inventer des trucs et à les écrire
et à lire les livres que je veux lire.
Et ainsi je devrais obéir sagement
et avoir le genre de job
où je devrais me lever tôt le matin
et porter une cravate
et ne plus jamais inventer d'histoires.
Les problèmes du succès, ils sont vrais
et par chance, vous les expérimenterez.
Le point où vous cessez de dire oui à tout
parce que maintenant les bouteilles que vous lancez à l'océan reviennent toutes
et que vous devez apprendre à dire "non".
J'ai observé mes pairs et mes amis et les plus anciens que moi
et j'ai constaté combien certains étaient malheureux.
Je les ai écouté me dire qu'ils ne pouvaient envisager un monde
où ils pouvaient continuer de faire ce qu'ils avaient toujours voulu,
parce que maintenant ils leur fallaient gagner un certain montant chaque mois
just pour rester où ils étaient.
Ils ne pouvaient plus faire les choses qui comptaient
et qu'ils avaient vraiment envie de faire
et cela me semblait une tragédie aussi grave que les problèmes de l'échec.
Et après cela, le plus gros problème du succès
est que le monde conspire
pour vous empêcher de faire vos trucs
parce que vous êtes une réussite.
Un jour est venu où j'ai réalisé
que j'étais devenu quelqu'un
qui professionnellement répond à des mails
et qui a pour hobby l'écriture.
J'ai commencé à moins répondre aux mails
et j'étais soulagé de découvrir que j'écrivais bien plus.
Quatrièmement, j'espère que vous vous tromperez.
Si vous vous trompez, cela veut dire que vous êtes en train de faire quelque chose
et les erreurs en elles-mêmes peuvent être très utiles.
J'ai mal écrit Caroline dans une lettre,
en inversant le A et le O,
et j'ai pensé "Coraline
ressemble à un vrai nom".
Souvenez-vous, quelle que soit votre discipline,
que vous soyez musicien ou photographe,
un créatif ou un dessinateur,
un écrivain, un danceur, un chanteur, un designer,
quoi que vous fassiez, vous avez une chose qui est unique :
la capacité de créer de l'art.
Et pour moi, et tant de gens que j'ai connus
cela a été une bouée de sauvetage.
La bouée de sauvetage ultime.
L'art vous aide à traverser les bons moments, et il vous aide
à traverser les autres moments.
Des fois la vie est dure, les choses vont de travers
dans la vie, en amour, dans le business et en amitié
dans la santé et dans toutes les autres façons qu'a la vie d'aller de travers.
Et quand les temps deviennent durs, voici ce que vous devriez faire.
Créez de bonnes oeuvres.
Je suis sérieux.
[rires]
Votre mari s'enfuit avec un politicien ?
Créez de bonnes oeuvres.
[rires]
Jambe écrasée puis dévorée par un boa constrictor mutant ?
Créez de bonnes oeuvres.
Le Fisc sur vos talons ? Créez de bonnes oeuvres.
Chat explosé ? Créez de bonnes oeuvres.
Quelqu'un sur internet pense que vos créations
sont stupides ou malsaines ou déjà vues ?
Créez de bonnes oeuvres.
Les choses vont probablement s'arranger,
le temps viendra finalement dissiper la douleur
et cela n'a même pas d'importance.
Faites ce que vous seul pouvez faire le mieux.
Créez de bonnes oeuvres.
Faites-le durant les mauvais jours.
Faites-le durant les bons jours aussi.
Et cinquièmement, tant que vous y êtes,
créez vos oeuvres.
Faites ce que vous seul pouvez faire.
La première envie est de copier
et ce n'est pas une mauvaise chose.
La plupart d'entre nous ne trouvons notre propre voix
qu'après avoir ressemblé à beaucoup d'autres gens.
[rires]
Mais une chose que vous avez, que personne d'autre n'a
est vous-même, votre voix, votre esprit, votre histoire, votre vision.
Alors écrivez et dessinez et construisez et jouez
et dansez et vivez comme vous seul le pouvez.
Le moment où vous sentez que peut-être
vous traversez la rue tout nu
en exposant bien trop de votre coeur et de votre esprit
et de ce qui vous habite, en montrant bien trop de vous-même,
c'est le moment où vous commencez à le faire correctement.
Ce que j'ai fait et qui a le mieux marché
était les choses dont j'étais le moins certain.
Les histoires dont j'étais sûr qu'elles pouvaient marcher
ou, plus probablement, être le genre de ratage embarassant
dont les gens se rassembleraient pour discuter jusqu'à la fin des temps.
Elles avaient toujours ceci en commun : en regardant a posteriori
les gens expliquaient pourquoi c'était des succès garantis
et quand je les ai faites je n'en avais aucune idée.
Je n'en ai toujours aucune.
Et où serait le plaisir de faire quelque chose
en étant sûr que ça va marcher ?
Et des fois ce que j'ai fait n'a vraiment pas marché.
J'ai des histoires qui n'ont jamais été rééditées.
Certaines n'ont même jamais quitté la maison.
Mais j'ai autant appris d'elles que de celles qui ont marché.
Ok, sixièmement, je vais vous transmettre un peu de savoir secret d'indépendant (freelancer).
Le savoir secret est toujours bon et c'est utile
pour quiconque envisage de créer de l'art pour les autres,
pour travailler en tant qu'indépendant.
Je l'ai appris dans les comics
mais il s'applique ailleurs aussi, et le voici.
Les gens sont embauchés, parce que, ils sont embauchés.
[rires]
Dans mon cas, j'ai fait quelque chose qui aujourd'hui serait très simple à vérifier
et qui m'attirerait beaucoup d'ennuis
et qui lorsque j'ai débuté dans ces jours d'avant Internet
semblait un choix de carrière raisonnable.
Quand des éditeurs me demandait pour qui j'avais écrit,
j'ai menti.
[rires]
J'ai aligné une poignée de magazines crédibles
et j'ai paru confiant et j'ai du des jobs.
[applaudissements]
J'ai alors mis un point d'honneur à écrire
quelque chose pour chacun des magazines que j'avais cités
pour obtenir ce premier job.
Je n'ai donc pas réellement menti,
j'ai juste été chronologiquement handicapé.
[rires]
Mais vous trouvez du travail comme vous le pouvez.
Mais les gens continuent de bosser, chez les indépendants
- et notre monde comporte de plus en plus d'indépendants -
parce que leur travail est bon
et parce qu'ils sont faciles à vivre
et parce qu'ils livrent dans les temps.
Et vous n'avez même pas besoin des trois.
Deux sur trois suffisent.
[rires]
Les gens vous tolèreront si vous êtes pénible
si votre travail est bon et que vous livrez à temps.
[rires]
Les gens pardonneront vos retards
si c'est bon et s'ils vous apprécient.
[rires]
Et vous n'avez pas besoin d'être aussi bon que les autres
si vous êtes à l'heure et que c'est toujours un plaisir d'avoir de vous croiser.
[rires]
[applaudissements]
Quand j'ai accepté de faire ce discours
j'ai pensé au meilleur conseil que j'ai reçu
et j'ai réalisé que c'était un conseil
que j'avais échoué à suivre
et qui venait de Stephen King.
C'était il y a 20 ans, au sommet du succès
- le succès initial -
de Sandman, le comics que j'écrivais.
[applaudissements] Oh merci
J'écrivais un comics que les gens aimaient
et qui le prenaient sérieusement
et Stephen King aimait Sandman
et ma nouvelle avec Terry Pratchett, De Bons Présages,
et il a vu la folie se dérouler
- les queues pour les autographes, ces trucs -
et son conseil fut le suivant.
Il a dit "C'est vraiment bien
tu devrais l'apprécier".
Et je ne l'ai pas fait.
Le meilleur avis qu'on m'ait donné, je l'ai ignoré.
A la place, je me suis inquiété.
Je m'inquiétais de la prochaine deadline,
de la prochaine idée,
de la prochaine histoire.
Il n'y a pas eu un instant durant les 14 ou 15 années suivantes
où je n'écrivais pas quelque chose dans ma tête
ou je m'interrogeais à ce sujet.
Et je ne me suis pas arrêté pour me dire :
"c'est vraiment plaisant".
J'aurais aimé en profiter plus.
Ce fut un merveilleux voyage,
mais il y a eu des passages que j'ai ratés,
parce que j'étais trop inquiet des échecs possibles,
de ce qui venait après, pour profiter de l'instant présent.
C'était la plus dur leçon pour moi, je pense :
me laisser aller, et profiter du voyage.
Parce que le voyage vous emmène dans de remarquables
et inattendus endroits
Et ici, cette estrade, pour moi,
est un de ces endroits
et j'y prends beaucoup de plaisir.
[applaudissements]
En fait, je mets ça entre parenthèses.
Si ça n'était pas le cas, je ne le dirais pas.
[rires]
A tous les diplômés du jour :
Je vous souhaite bonne chance, la chance est utile.
Souvent vous découvrirez que plus vous travaillez dur
et plus vous travaillez sagement
plus vous deviendrez chanceux.
Mais il y a la chance, et ça aide.
Nous sommes dans un monde en transition
si vous êtes dans un champ artistique,
parce que la nature de la distribution change.
Les modèles selon lesquels les créateurs diffusaient leur travail
et gardaient ainsi un toit sur leur tête
et se payait des sandwichs en passant
sont tous en train de changer.
J'ai parlé à des gens en haut de la chaîne alimentaire
dans l'édition et la publication de livres,
dans la musique, dans tous ces secteurs
et personne ne sait à quoi ressemblera le paysage
dans deux ans, encore moins dans dix.
Les canaux de distribution construits
durant le dernier siècle sont fluctuants
pour l'imprimerie, les artistes visuels, les musiciens,
pour les créatifs de toutes sortes.
Ce qui est d'un côté intimidant
et de l'autre, immensément libérateur.
Les règles, les hypothèses, les maintenant-nous-sommes-censés
qui définissaient la publication d'une oeuvre et quoi faire,
sont en train de s'effondrer.
Les gardiens du temple quittent leurs barrières.
Vous pouvez être aussi créatif que nécessaire, pour exposer vos oeuvres.
Youtube et le Web et tout ce qui viendra après Youtube et le Web
peut vous donner plus d'audience
que la télévision ne l'a jamais fait.
Les vieilles règles s'effritent
et personne ne sait ce que seront les nouvelles règles.
Alors faites vos propres règles.
Quelqu'un m'a récemment demandé comment faire
quelque chose qu'elle imaginait être difficile,
dans ce cas enregistrer un audiobook.
Et je lui ai suggéré de faire semblant d'être quelqu'un qui sait le faire.
[rires]
Pas faire semblant de le faire, mais faire semblant d'être quelqu'un qui sait.
Elle l'a noté sur le mur de son studio
et elle m'a dit que ça l'avait aidé.
Alors soyez sages, parce que le monde a besoin de plus de sagesse
et si vous ne pouvez pas être sage, prétendez être quelqu'un de sage
et comportez comme il le ferait.
[applaudisements]
Maintenant allez, et faites des erreurs intéressantes,
faites des erreurs incroyables,
faites des erreurs glorieuses et fantastiques.
Brisez les règles.
Rendez le monde plus intéressant par votre présence.
Créez de bonnes oeuvres.
Merci.
[applaudissements]
תודה רבה,
[צחוק]
מעולם לא ציפיתי למצוא את עצמי נותן עצות,
לבוגרים של מוסד להשכלה גבוהה.
אני מעולם לא סיימתי לימודים במוסד כזה.
מעולם גם לא התחלתי.
ברחתי מבית הספר ברגע שיכולתי,
כאשר הרעיון של ארבע או יותר שנים של אכיפת לימודים,
בטרם שהצלחתי להפוך להיות הסופר שרציתי להיות, נראה מחניק.
יצאתי אל העולם, כתבתי,
והפכתי להיות כותב טוב יותר ככל שכתבתי יותר.
וכתבתי עוד יותר,
ולא נראה שלמישהוא היה אכפת,
שהמצאתי את הכל לאורך הדרך.
הם פשוט קראו את מה שכתבתי והם שילמו לי על זה,
או שלא.
[צחוק]
ולעיתים קרובות הם ביקשו ממני
לכתוב עבורם משהו אחר, שהשאיר בי,
כבוד והערכה בריאים להשכלה גבוהה,
שחבריי ובני משפחתי שהלכו לאוניברסיטאות,
החלימו מהם לפני זמן רב.
במבט לאחור, היה לי מסע מופלא.
אני לא בטוח שאני יכול לקרוא לזה קריירה,
כי קריירה מרמזת שהייתה לי תוכנית קריירה כלשהיא,
ומעולם לא הייתה לי.
הדבר הכי קרוב לזה הייתה רשימה שהכנתי בגיל 15,
של כל מה שרציתי לעשות.
רציתי לכתוב רומן ספרותי,
ספר ילדים,
קומיקס, סרט קולנוע,
להקליט ספר-קלטת,
לכתוב פרק של Doctor Who, וכך הלאה.
לא הייתה לי קריירה,
פשוט המשכתי לדבר הבא ברשימה.
אז חשבתי לספר לכם כל מה שהלוואי שידעתי שהתחלתי,
וכמה דברים, שבמחשבה לאחור,
אני מניח שידעתי.
ואני גם אתן לכם את העצה הטובה ביותר שקיבלתי,
שלא הצלחתי לפעול לפיה.
דבר ראשון,
שאתם מתחילים קריירה באמנות,
אין לכם מה אתם עושים.
זה מעולה.
אנשים שיודעים מה הם עושים יודעים את החוקים,
והם יודעים מה אפשרי ומה בלתי אפשרי.
אתם לא יודעים, ואתם צריכים שלא לדעת.
החוקים לגבי מה אפשרי ובלתי אפשרי באומנות נוצרו,
ע"י אנשים שלא בחנו את גבולות האפשרי,
בכך שהלכו מעבר להם.
ואתם יכולים.
אם אינכם יודעים שזה בלתי אפשרי,
זה קל יותר לעשות את זה.
ומכיוון שאיש לא עשה את זה קודם,
הם לא יצרו חוקים,
לעצור אחרים מלעשות את הדבר הספציפי הזה שוב.
[מחיאות כפיים]
דבר שני, אם יש לכם רעיון של מה שאתם רוצים לעשות,
של מה שהגעתם לעולם כדי לעשות,
אז פשוט תלכו ותעשו את זה.
וזה הרבה יותר קשה ממה שזה נשמע,
ולפעמים בסוף זה הרבה יותר קל ממה שדמיינתם.
כי בדר"כ יש דברים שאתם צריכים לעשות,
לפני שאתם יכולים להגיע לאן שאתם רוצים להגיע.
אני רציתי לכתוב קומיקסים ורומנים וסיפורים וסרטים,
אז הפכתי לעיתונאי,
כי לעיתונאים מותר לשאול שאלות,
והם פשוט יוצאים החוצה ומבררים איך העולם עובד.
וכדי לעשות את הדברים האלה הייתי צריך לכתוב,
ולכתוב היטב.
ושילמו לי כדי ללמוד איך לכתוב,
בצורה כלכלית, פריכית, לפעמים תחת תנאים שליילים,
ובזמן.
לפעמים הדרך לעשות מה שאתם מקווים לעשות תהייה ללא מכשולים,
ולפעמים זה יהיה כמעט בלתי אפשרי,
להחליט אם אתם עושים את הדבר הנכון או לא,
כי אתם תטרכו לאזן בין המטרות והתקוות שלכם
לבין להאכיל את עצמכם,
לשלם תשלומים, למצוא עבודה,
להתפשר על מה שתוכלו להשיג.
משהו שעבד בשבילי
היה לדמיין איפה רציתי להיות
- שהיה להיות סופר, בעיקר של פיקציה,
לכתוב ספרים טובים, לכתוב קומיקסים טובים,
לכתוב דרמה טובה,
ולתמוך בעצמי דרך המילים.
לדמיין שיש הר,
הר מרוחק, המטרה שלי.
וידעתי שכל עוד אני אמשיך ללכת לכיוון ההר,
אהיה בסדר גמור.
וכאשר באמת לא הייתי בטוח מה לעשות,
יכולתי לעצור ולחשוב,
האם זה מקדם אותי או מרחיק אותי
מההר.
אמרתי לא לתפקידי עורך במגזינים -
עבודות מסודרות שמשלמות משכורות מסודרות -
כי ידעתי אז, שאטרקטיביות ככל שיהיו,
הן היו מרחיקות אותי מההר.
ואם הצעות העבודה הללו היו מגיעות מוקדם יותר
אולי הייתי לוקח אותן,
כי הן עדיין היו קרובות יותר להר
משאני הייתי באותו זמן.
למדתי לכתוב ע"י כתיבה.
נהגתי לעשות כל דבר כל עוד זה הרגיש כמו הרפתקה
והפסקתי כאשר זה הרגיש כמו עבודה,
מה שאומר שהחיים הפסיקו להרגיש כמו עבודה.
דבר שלישי, שאתם מתחילים אתם צריכים להתמודד עם בעיות של כישלון.
אתם צריכים להיות עם עור עבה,
כדי ללמוד שלא כל פרוייקט ישרוד.
חיי הפרילאנס, חיים באומנות,
הם לפעמים כמו לשים הודעות בבקבוקים על אי בודד
ולקוות שמישהו ימצא את אחד מן הבקבוקים,
ויפתח ויקרא,
וישים משהו בבקבוק שיחזיר אותו אליכם -
הערכה או עמלה או כסף או אהבה.
ותצטרכו לקבל את זה שאולי תצטרכו להפיץ מאות של דברים
בשביל כל בקבוק שחוזר אליכם.
הבעיות של כישלון, הבעיות של רפיון רוח,
של חוסר תקווה, או רעב.
אתם רוצים שהכל יקרה ואתם רוצים את זה עכשיו.
ודברים לא מסתתדרים.
הספר הראשון שלי, עבודה עיתונאית שכתבתי רק בשביל הכסף,
ושכבר מימן לי מכונת כתיבה חשמלית,
מתשלום המקדמה, היה צריך להיות רב מכר.
הוא היה צריך לשלם לי הרבה כסף.
אם המוציא לאור לא היה נכנס לפשיטת רגל
בין ההוצאה הראשונה שנמכרה כולה,
ובין ההוצאה השנייה שמעולם לא הודפסה,
ולפני שהתמלוגים שולמו.
זה יכל לקרות.
ומשכתי בכתפיי
ועדיין הייתה לי את מכונת הכתיבה החשמלית שלי
ומספיק כסף לשכר דירה לכמה חודשים.
והחלטתי שאעשה כמיטב יכולתי בעתיד
לא לכתוב ספרים רק בשביל הכסף.
אם לא קיבלתם את הכסף, לא נשאר לכם דבר.
ואם הייתי גאה בעבודה שלי, ולא קיבלתי את הכסף,
לפחות נשארה לי העבודה.
כל כמה זמן
אני שוכח את החוק הזה
וכל פעם זה קורה, היקום בועט בי חזק
ומזכיר לי.
אני לא יודע אם זה מעניין מישהו מלבדי,
אבל זה נכון שדבר ממה שעשיתי
שהסיבה היחידה לעשות אותו הייתה הכסף
היה אי פעם שווה את זה,
מלבד חוויה מרירה.
בדר"כ יצא שגם לא קיבלתי את הכסף.
[צחוק]
הדברים שעשיתי מתוך הנאה
ורציתי לראות אותם קורים במציאות
מעולם לא איכזבו אותי, ומעולם לא הצטערתי
על הזמן שהושקע בהם.
הבעיות שבכישלון קשות.
הבעיות שבהצלחה קשות עוד יותר,
כי אף אחד לא מזהיר אותך מהם.
הבעיה הראשונה של כל סוג של אפילו הצלחה מוגבלת
היא השיכנוע העצמי שאתם מצליחים להתחמק ממשהו
ושבכל רגע הם יגלו אתכם.
[צחוק]
זה סינדרום של מתחזים,
משהו שאישתי אמנדה מכנה אותו "משטרת ההונאה".
במקרה שלי הייתי משוכנע שיום אחד תהייה דפיקה על הדלת
ואדם עם לוח כתיבה
- אני לא יודע למה היה לו לוח כתיבה
אבל בראש שלי תמיד היה לו לוח כתיבה -
יעמוד שם כדי להגיד לי שהכל נגמר
והם תפסו אותי
ועכשיו אני אצטרך למצוא עבודה אמיתית
כזאת שלא מבוססת על להמציא דברים ולכתוב אותם
ועל לקרוא ספרים שרציתי לקרוא.
ואז הייתי הולך בשקט
ומוצא עבודה מהסוג הזה
שהייתי צריך לקום מוקדם בבוקר
וללבוש עניבה
ולא להמציא יותר דברים.
הבעיות שבהצלחה, הן אמיתיות,
ועם קצת מזל, אתם תתנסו בהן.
הנקודה שבה אתם מפסיקים להגיד כן לכל דבר
כי עכשיו הבקבוקים שאתם זורקים לאוקיאנוס כולם חוזרים
ואתם צריכים להגיד "לא".
הסתכלתי על העמיתים שלי והחברים שלי ואלו המבוגרים ממני
והסתכלתי כמה אומללים חלק מהם היו.
הקשבתי להם מספרים לי שהם כבר לא יכולים לתאר לעצמם עולם
שבו הם עושים מה שהם תמיד רצו לעשות
כי עכשיו הם צריכים להרוויח כמות מסויימת כל חודש
רק כדי להישאר איפה שהם.
הם לא יכלו ללכת ולעשות דברים שחשובים להם
והם מאד רצו לעשות
וזה נראה טרגדיה גדולה כמו כל בעיה של כישלון.
ואחרי זה, הבעיה הגדולה של הצלחה
היא שהעולם מתנכל
כדי לעצור אתכם מלעשות את הדבר שאתם עושים
בגלל שאתם מצליחים.
היה יום שהסתכלתי לרגע והבנתי
שהפכתי להיות מישהו
שבאופן מקצועי עונה לאי-מיילים
וכותב כתחביב.
התחלתי לענות פחות לאי-מיילים
והוקל לי לגלות, שכתבתי הרבה יותר.
דבר רביעי, אני מקווה שתעשו טעויות.
אם אתם עושים טעויות, זה אומר שאתם בחוץ עושים משהו
והטעויות בעצמן יכולות להיות מאד שימושיות.
פעם שגיתי בכתיבת השם קרוליין,
בילבלתי בין ה- A וה- O,
וחשבתי "קורליין,
נראה כמעט כמו שם אמיתי".
זיכרו, באיזו דיספלינה שתהיו,
בין אם תהיו מוזיקאים או צלמים,
עוסקים באמנות או אנימטורים,
סופרים, רקדנים, זמרים, מעצבים,
מה שלא תעשו, יש לכם דבר אחד יוצא דופן:
יש לכם את היכולת לעשות אמנות.
ובשבילי, ובשביל הרבה אנשים שאני מכיר
זה היה מציל חיים.
מציל החיים האולטימטיבי.
זה עוזר לך לאורך התקופות הטובות,
וזה עוזר לך לאורך התקופות האחרות.
לפעמים החיים קשים, דברים משתבשים
בחיים ובאהבה, ובעסקים ובחברות
ובבריאות ובכל שאר הדרכים שהחיים יכולים להשתבש
וכשדברים נהייה קשים, הנה מה שעליכם לעשות.
תעשו אמנות טובה.
אני רציני.
[צחוק]
הבעל בורח עם פולטיקאית?
תעשו אמנות טובה.
[צחוק]
הרגל מרוסקת ואז נאכלת ע"י נחש חנק מוטציוני?
תעשו אמנות טובה.
מס הכנסה בעקבותיכם? תעשו אמנות טובה.
החתול התפוצץ? תעשו אמנות טובה.
מישהו באינטרנט חושב שמה שאתם עושים
הוא טיפשי או רשעי או שהכל כבר נעשה בעבר?
תעשו אמנות טובה.
יכול להיות שדברים הסתדרו איכשהו,
בסופו של דבר הזמן ייקח את העוקץ
וזה אפילו לא משנה.
תעשו את מה שרק אתם יכולים לעשות הכי טוב.
תעשו אמנות טובה.
תעשו את זה בימים הרעים.
ותעשו את זה גם בימים הטובים.
ודבר חמישי, בזמן שאתם בזה,
תעשו את האמנות שלכם.
תעשו את הדברים שרק אתם יכולים לעשות.
הדחף, בהתחלה, הוא להעתיק
וזה לא דבר רע.
רובינו מוצאים את הקול שלנו
רק אחרי שנשמעינו כמו הרבה אנשים אחרים.
[צחוק]
אבל הדבר האחד שיש לכם, שלאף אחד אחר אין
הוא אתם, הקול שלכם, המחשבה שלכם, הסיפור שלכם, החזון שלכם.
אז תכתבו ותציירו ותבנו ותשחקו
ותרקדו ותחיו כמו שרק אתם יכולים.
הרגע שאתם מרגישים שאולי
אתם הולכים ברחוב עירומים
חושפים יותר מדי מהלב והמחשבה שלכם
ומה שקיים בתוכו, מראים יותר מדי מעצמכם,
זה הרגע שאולי אתם מתחילים לעשות את זה נכון.
הדברים שעשיתי שעבדו הכי טוב
היו הדברים שהייתי בטוח הכי פחות לגביהם.
הסיפורים שבהם הייתי משוכנע שהם או יעבדו
או, יותר הגיוני, יהיו מהסוג של טעויות מביכות
שהאנשים יתאספו וישוחחו עד סוף הזמן.
לכולם היה דבר אחד במשותף: בראייה לאחור
אנשים הסבירו הם היו הצלחות בלתי נמנעות
ושיצרתי אותם לא היה לי מושג.
עדיין אין לי.
ואיפה יהיה הכיף בלעשות משהו
שאתם תדעו שיעבוד?
ולפעמים הדברים שעשיתי באמת לא עבדו.
יש סיפורים שלי שמעולם לא הודפסו מחדש.
כמה מהם מעולם לא יצאו מהבית.
אבל למדתי באותה רמה מהם כמו שלמדתי מהדברים שעבדו.
אוקיי, דבר שישי, אני הולך להעביר קצת מהידע הסודי של הפרילנסר.
ידע סודי הוא תמיד דבר טוב ושימושי
בשביל אלו שאי פעם מתכננים ליצור אמנות בעבור אחרים,
כדי להיכנס לעולם פרילנס מכל סוג.
למדתי את זה בקומיקסים
אבל זה תקף בכל שאר התחומים, והנה זה.
אנשים מועסקים בגלל, שאיכשהו, הם מועסקים.
[צחוק]
במקרה שלי, אני עשיתי משהו שבימינו יהיה קל מאד לבדוק
ויסבך אותי בהרבה צרות,
ושהתחלתי באותם ימים לפני האינטרנט
נראה כמו החלטה אסטרטגית עסקית נבונה.
שנשאלתי על ידי עורכים למי כתבתי,
שיקרתי
[צחוק]
רשמתי כמות מגזינים שנשמעו הגיוניים
ונשמעתי בטוח בעצמי וקיבלתי עבודות.
[תשואות]
ועשיתי לעצמי עיקרון של כבוד לכתוב בעתיד
משהו עבור כל אחד מהמגזינים שרשמתי
כדי לקבל את העבודה הראשונה.
אז כך שלא באמת שיקרתי,
רק הייתי מאותגר כרונולוגית.
[צחוק]
אבל אתם מוצאים עבודה בכל דרך שאתם מוצאים עבודה.
אבל אנשים ממשיכים לעבוד, בעולם פרילנס
- ויותר ויותר מהעולם היום הוא פרילנס -
כי העבודה טובה
ובגלל נוח להסתדר איתם
ובגלל שהם מעבירים את העבודה בזמן.
ואתם לא צריכים את כל השלושה.
שתיים מתוך שלוש זה מספיק.
[צחוק]
אנשים יסבלו כמה לא נעימים אתם
אם העבודה שלכם טובה ואתם מעבירים אותה בזמן.
[צחוק]
אנשים יסלחו לכם על האיחור בעבודה
אם היא טובה והם אוהבים אתכם.
[צחוק]
ואתם אפילו לא צריכים להיות טובים כמו כל השאר
אם אתם עומדים בזמנים וזה תמיד תענוג לשמוע מכם.
[צחוק]
[מחיאות כפיים]
אז שהסכמתי לשאת את הנאום הזה
חשבתי איזו עצה היא העצה הכי טובה קיבלתי
והבנתי שזו הייתה למעשה היתה עצה
שלא הצלחתי לפעול לפיה
והיא הגיעה מסטיבן קינג.
זה היה לפני 20 שנה, בשיא הקריירה שלי
- ההצלחה הראשונית -
של סנדמן, הקומיקס שכתבתי.
[מחיאות כפיים] הו, תודה רבה.
כתבתי קומיקס שאנשים אהבו
והם לקחו את זה ברצינות
וסטיבן קינג, אהב את סנדמן
ואת הרומן שלי עם טרי פראצ'ט, חדשות טובות,
והוא ראה את הטירוף שהלך
- התורים הארוכים לחתימה, כל אלה -
והעצה שלו אליי הייתה זו.
הוא אמר "זה באמת נפלא,
אתה צריך להנות מזה".
ולא נהניתי.
העצה הטובה ביותר שקיבלתי והתעלמתי ממנה.
במקום, דאגתי לגבי זה.
דאגתי לגבי הדד-ליין הבא,
הרעיון הבא,
הסיפור הבא.
לא היה רגע ב- 14 או 15 השנים הבאות
שלא כתבתי משהו בראש שלי.
או תהיתי לגביו.
ולא עצרתי והסתכלתי סביב כדי להגיד:
"זה באמת כיף".
הלוואי והייתי נהנה מזה יותר.
זה היה מסע מדהים.
אבל היו חלקים במסע שפיספסתי.
כי דאגתי לגבי דברים שלא יסתדרו,
לגבי מה שהגיע אח"כ, כדי להנות מהקצת שהייתי בו.
זה היה השיעור הקשה ביותר בשבילי, אני חושב:
להרפות, ולהנות מהמסע.
כי המסע לוקח אתכם למקומות בלתי רגילים
ובלתי צפויים.
ופה, בפלטפורמה הזו, היום בשבילי
הוא אחד מאותם מקומות
ואני נהנה מזה מאד.
[מחיאות כפיים]
באמת שמתי את זה במרכאות.
רק במקרה שאם אני לא, אני לא אגיד את זה.
[צחוק]
לכל הבוגרים של היום:
אני מאחל לכם מזל, מזל זה דבר שימושי.
לעיתים קרובות אתם תגלו שככל תעבדו קשה יותר
וככל שתעבדו נבון יותר,
אתם תהפכו לברי מזל יותר.
אבל יש מזל, וזה עוזר.
אנחנו בעולם מעבר כיום
אם אתם בתחום אמנותי כל שהוא
כי הטבע של ההפצה משתנה.
המודלים שלפיהם יוצרים מוציאים את עבודותיהם לעולם
והצליחו לשמור גג מעל ראשם
ולקנות כריכים בזמן שעשו זאת
כולם משתנים.
אני מדבר עם אנשים שבפסגת שרשרת המזון
בהוצאות ובמכירות ספרים,
במוזיקה, בכל בתחומים הללו
ואיש לא יודע כיצד הנוף יראה
שנתיים מעכשיו, קל וחומר בעוד עשור.
ערוצי ההפצה שאנשים בנו
לאורך המאה האחרונה בערך, נמצאים בשטף
לדפוס, לאמני וידאו, למוזיקאים,
לאנשים יצירתיים מכל הסוגים.
שמצד אחד מאיים,
ומצד שני, מאד משחרר.
החוקים, ההנחות, ה-עכשיו-אנחנו-אמורים,
של איך אתם מצליחים להחשוף את העבודה שלכם ומה אתם עושים אז,
כולם נשברים.
שומרי הסף עוזבים את השערים שלהם.
אתם יכולים להיות יצירתיים ככל שצריך כדי לחשוף את עבודתכם.
יו-טיוב והרשת ומה שיגיע אחרי יו-טיוב והרשת
יכולים לתת לכם יותר אנשים שיצפו
יותר מכל מה שהטלוויזיה אי פעם יכלה.
החוקים הישנים מתפוררים
ואיש לא יודע מה החוקים החדשים.
אז תמציאו חוקים משלכם.
מישהו שאל אותי לאחרונה איך לעשות משהו
שהיא חשבה שהולך להיות קשה,
במקרה זה להקליט ספר-קלטת.
והצעתי לה שהיא תעמיד פנים שהיא מישהי שתוכל לעשות את זה.
[צחוק]
לא להעמיד פנים שהיא עושה את זה, אלא להעמיד פנים שהיא מישהי שיכולה לעשות.
היא שמה תזכורת לאפקט הזה על הקיר בסטודיו
והיא סיפרה שזה עזר.
אז תהיו נבונים, כי העולם צריך יותר תבונה
ואם אינכם יכולים להיות נבונים, העמידו פנים שאתם מישהו נבון
ואז רק תתנהגו כמוהם.
[מחיאות כפיים]
ועכשיו לכו, ותעשו טעויות מעניינות,
תעשו טעויות נהדרות,
תעשו טעויות מפוארות ומדהימות.
תשברו חוקים.
תשאירו את העולם יותר מעניין לשהותכם פה.
תעשו אמנות טובה.
תודה לכם.
[מחיאות כפיים]
Grazie
(risate)
Non avrei mai creduto di ritrovarmi a dare consigli
a persone laureate.
Io non mi sono mai laureato.
Non ho nemmeno iniziato.
Sono scappato da scuola appena ho potuto,
quando la prospettiva di altri 4 anni di apprendimento forzato,
prima di poter diventare lo scrittore che volevo essere, sembrava soffocante.
Sono andato fuori, nel mondo, ho scritto
e più scrivevo più sono diventato uno scrittore migliore.
E ho scritto ancora
e a nessuno sembrava dispiacere
che stavo improvvisando.
Leggevano quel che scrivevo e mi pagavano,
oppure non mi pagavano.
(risate)
E spesso mi commissionavano
di scrivere qualcos'altro per loro, il che mi ha lasciato
con un sano rispetto per le università
che in quelli tra i miei amici e familiari che sono stati all'università
era stato debellato da tempo.
Ripensando alla mia vita, il mio è stato un viaggio notevole
non sono sicuro di poterla chiamare carriera
perchè una carriera implicherebbe un qualche tipo di progetto di carriera
e io non ne ho mai avuto uno.
La cosa più simile a un progetto che avevo era una lista che feci quando avevo circa 15 anni,
di tutto ciò che volevo fare.
Volevo scrivere un romanzo per adulti,
un libro per bambini,
un fumetto, un film,
registrare un audiolibro,
scrivere un episodio di Doctor Who, e così via.
Non avevo una carriera,
facevo solo la cosa successiva sulla lista.
Così ho pensato di dirvi tutto ciò che avrei voluto sapere quando ho iniziato
e alcune cose che, ripensandoci,
sapevo già allora.
E vi darò anche il miglior consiglio che mi abbiano mai dato
e che non sono riuscito assolutamente a seguire.
Prima di tutto,
quando inizi una carriera artistica,
non hai idea di quel che stai facendo.
Questo è fantastico.
Le persone che sanno cosa stanno facendo conoscono le regole
e sanno cosa è possibile e cosa è impossibile.
Voi no, e non dovreste.
Le regole su ciò che è possibile e ciò che è impossibile nell'arte sono state fatte
da persone che non hanno messo alla prova i limiti del possibile
superandoli.
E voi potete.
Se non sai che è impossibile,
è più facile da fare.
E poichè nessuno l'ha fatto prima
nessuno ha inventato regole
per impedire agli altri di rifare quella particolare cosa.
(applauso)
Secondo, se avete idea di quel che volete fare,
di quel che siete nati per fare,
allora andate e fatela.
Ed è molto più difficile di ciò che sembra
e a volte, alla fine, molto più facile di quanto potreste immaginare.
Perchè normalmente ci sono cose che dovete fare
prima di poter arrivare nel posto in cui volete essere.
Io volevo scrivere fumetti e romanzi e storie e film,
e così diventai un giornalista,
perchè i giornalisti hanno il permesso di fare domande
e di, semplicemente, andare a scoprire come funziona il mondo
E, tra l'altro, per fare queste cose dovevo scrivere
e scrivere bene.
Ed ero pagato per imparare come scrivere
economicamente, con vigore, e a volte in circostanze sfavorevoli
e con una scadenza.
A volte la strada per fare quel che sperate di fare sarà chiara.
E a volte sarà quasi impossibile
decidere se state facendo o no la cosa giusta.
perchè dovrete bilanciare i vostri obiettivi e le vostre speranze
con il procurarvi il pane,
pagare i debiti, trovare lavoro,
accontentarvi di ciò che potete avere.
Una cosa che per me funzionava
era immaginarmi dove volevo arrivare
cioè essere un autore, principalmente di narrativa,
creare bei libri, creare bei fumetti,
creare emozioni.
e mantenermi grazie alle mie parole,
immaginando che fosse una montagna,
una montagna distante, il mio obiettivo.
E sapevo che finchè io avessi continuato a camminare verso la montagna
sarebbe andato tutto bene.
E quando davvero non ero sicuro sul da farsi,
potevo fermarmi e pensare
se mi stava portando verso di lei o lontano da lei,
- la montagna.
Ho detto no a lavori di redazione per riviste
- lavori veri che avrebbero portato soldi veri -
perchè sapevo che, anche se ero tentato, per me
sarebbero significati allontanarsi dalla montagna.
E se quelle offerte di lavoro fossero arrivate prima
avrei potuto accettarle,
perchè sarebbero state comunque più vicine alla montagna
di quanto io non fossi allora.
Ho imparato a scrivere scrivendo.
Tendevo a fare qualunque cosa si prospettasse come un'avventura
e a fermarmi quando lo sentivo come un lavoro.
che significa che non sentivo la vita come un lavoro.
Terzo, quando inizi devi affrontare i problemi del fallimento.
Dovete essere forti,
per capire che non tutti i progetti sopravviveranno.
Una vita da freelance, una vita nell'arte,
è un po' come mettere messaggi in bottiglia su un'isola deserta
e sperare che qualcuno trovi una delle tue bottiglie
e la apra e la legga
e metta qualcosa in una bottiglia che cercherà di navigare fino a te
- apprezzamento o una commissione o soldi o affetto.
E devi accettare che potresti dover mandare in giro centinaia di cose
per ogni bottiglia che alla fine torna indietro.
I problemi del fallimento, i problemi dello scoraggiamento,
dell'essere senza speranza, della fame.
Vuoi che succeda tutto, e lo vuoi adesso
e le cose vanno male.
Il mio primo libro, un'opera di giornalismo che feci solo per soldi
e che mi era già valsa una macchina da scrivere elettrica
comprata con l'anticipo, avrebbe dovuto essere un bestseller.
Avrebbe dovuto portarmi un sacco di soldi,
se solo l'editore non fosse senza volere fallito
tra la prima stampa che fu un successo
e la seconda stampa che non accadde mai
e prima che mi pagasse i diritti.
Sarebbe successo.
E io ho fatto spallucce
e avevo ancora la mia macchina da scrivere elettrica
e abbastanza denaro per pagare l'affitto per un paio di mesi.
E decisi di fare del mio meglio nel futuro
per non scrivere libri solo per soldi.
Se non hai soldi non hai niente.
E se avessi fatto lavori di cui ero fiero, e non avessi avuto soldi,
almeno avrei avuto il mio lavoro.
Ogni tanto
mi dimentico quella regola
e ogni volta che lo faccio, l'universo mi dà un bel calcio
e mi rinfresca la memoria.
Non so se questo è un problema per qualcuno oltre a me
ma è vero che ogni volta che ho fatto qualcosa
e i soldi erano l'unica ragione per farla
non ne è mai valsa la pena,
a parte come esperienza amareggiante.
Di solito finiva che non prendevo neanche i soldi.
(risate)
Le cose che ho fatto perchè ero eccitato
e volevo vederle esistere nella realtà
non mi hanno mai deluso, e non ho mai rimpianto
il tempo che ho speso su nessuna di loro.
I problemi del fallimento sono duri.
I problemi del successo possono essere più duri,
perchè nessuno ti mette in guardia da questi.
Il primo problema di ogni tipo di seppur limitato successo
è la incrollabile convinzione che stai rubando qualcosa
e che da un momento all'altro ti scopriranno.
(risate)
E' la Sindrome dell'Impostore.
qualcosa che mia moglie Amanda ha battezzato La Polizia della Truffa.
Nel mio caso ero convinto che avrebbero bussato alla porta
e un uomo con una cartelletta
- non so perchè avesse una cartelletta
ma nella mia testa aveva sempre una cartelletta -
sarebbe stato lì per dirmi che era tutto finito
e che mi avevano scoperto
e che adesso avrei dovuto andarmi a trovare un lavoro vero
uno che non consistesse nell'inventare cose e poi scriverle
e leggere libri che volevo leggere.
E poi io sarei andato via in silenzio
e avrei trovato il genere di lavoro
per cui avrei dovuto alzarmi presto la mattina
e indossare una cravatta
e non inventarmi più cose.
I problemi del successo sono reali
e con un po' di fortuna, li proverete.
Il punto in cui smetti di dire di sì a tutto
perchè adesso le bottiglie che lanci nell'oceano tornano tutte indietro
e tu devi imparare a dire di no.
Ho osservato i miei coetanei e i miei amici e quelli più vecchi di me
e ho visto quanto tristi alcuni di loro erano.
Li ascoltavo mentre dicevano che non potevano più immaginare un mondo
in cui facevano quello che avevano sempre voluto fare,
perchè adesso dovevano guadagnare un certo tot di soldi ogni mese
solo per restare dov'erano.
Non potevano andare a fare le cose che contavano davvero
e che loro volevano fare davvero
e quella sembrava una tragedia tanto grande quanto tutti i problemi del fallimento.
E dopo quello, il più grande problema del successo
è che il mondo cospira
per farti smettere di fare ciò che fai
perchè hai successo.
Un giorno mi sono reso conto
che ero diventato qualcuno
che rispondeva alle email per professione
e scriveva come hobby.
Ho iniziato a rispondere a meno email
e fui sollevato dal vedere che scrivevo molto di più.
Quarto, spero facciate degli errori.
Se fate degli errori, significa che siete là fuori a fare qualcosa,
e gli errori in sè possono essere molto utili.
Una volta ho sbagliato a scrivere Caroline in una lettera
scambiando la A e la O
e ho pensato "Coraline
sembra quasi un nome vero."
Ricordate, qualunque sia la vostra disciplina
che siate un musicista o un fotografo,
un pittore o un fumettista,
uno scrittore, un ballerino, un cantante, un designer,
qualunque cosa facciate, avete una cosa che è unica:
avete la capacità di fare arte.
E per me, e per così tante delle persone che ho conosciuto
questo ci ha salvato la vita.
Ciò che davvero ci ha salvato la vita.
Ti accompagna nei periodi belli, e ti accompagna
durante gli altri.
A volte la vita è difficile, le cose vanno male,
nella vita, in amore, e negli affari e nelle amicizie
e nella salute e in tutti gli altri modi in cui la vita può andare male.
E quando le cose si fanno dure, questo è quello che dovreste fare:
Fate buona arte.
Non scherzo.
(risate)
Vostro marito scappa con un politico?
Fate buona arte.
(risate)
Vi sfracellate una gamba e poi ve la mangia un boa constrictor mutante?
Fate buona arte.
Il fisco è sulle vostre tracce? Fate buona arte.
Il gatto è esploso? Fate buona arte.
Qualcuno su internet pensa che ciò che fate
è stupido o malvagio o è già stato fatto?
Fate buona arte.
Probabilmente le cose si risolveranno,
alla fine il tempo farò passare il male,
e non importa neanche.
Fate ciò che solo voi potete fare al meglio.
Fate buona arte.
Fatela nei giorni no.
Fatela anche nei giorni sì.
E quinto, già che ci siete,
fate la vostra arte.
Fate le cose che solo voi potete fare.
La tentazione, all'inizio, è copiare
e non è una brutta cosa.
La maggior parte di noi trova la propria voce
dopo aver parlato come un sacco di altre persone.
(risate)
Ma una cosa che voi avete, e che non ha nessuno,
siete voi, la vostra voce, la vostra mente, la vostra storia, la vostra visione.
Quindi scrivete e disegnate e costruite e suonate
e ballate e vivete come solo voi potete fare.
Nel momento in cui vi sentito come se, forse,
state camminando nudi per la strada
esponendo troppo del vostro cuore e della vostra mente
e ciò che c'è dentro, mostrando troppo di voi stessi,
quello è il momento in cui potreste star iniziando a fare la cosa giusta.
Le cose che ho fatto che sono venute meglio
erano le cose su cui ero meno sicuro.
Le storie che ero convinto sarebbero o ben riuscite
o, più probabilmente, il genere di fallimenti imbarazzanti
di cui la gente avrebbe discusso fino alla fine dei tempi
Avevano sempre una cosa in comune: ripensandoci adesso
le persone spiegano perchè erano successi annunciati
e mentre ci stavo lavorando io non ne avevo idea.
Non ce l'ho ancora.
E dove sarebbe il divertimento nel fare qualcosa
se sapessi già che funzionerà?
E a volte le cose che ho fatto non sono andate bene.
Ci sono mie storie che non hanno mai ristampato.
Alcune non hanno mai lasciato casa mia.
Ma ho imparato da loro tanto quanto ho imparato da quelle che hanno funzionato.
Ok, sesto: vi svelerò un po' di sapienza segreta da freelancer.
La sapienza segreta è sempre buona e utile
per chiunque progetti di creare arte per altre persone,
o entrare un mondo freelance di qualunque tipo.
L'ho imparato nel mondo dei fumetti,
ma funziona anche in altri campi, ed è questo.
Le persone vengono assunte perchè, in qualche modo, vengono assunte.
(risate)
Nel mio caso, feci qualcosa che oggi sarebbe facile da scoprire
e che mi causerebbe un sacco di guai
e quando iniziai in quei tempi pre-internet
mi sembrava una strategia di carriera sensata.
Quando mi fu chiesto per chi avessi scritto,
mentii.
(risate)
Elencai una manciata di riviste che suonavano probabili
ed ero sicuro di me e ottenni ingaggi.
(acclamazioni)
Poi divenne per me un motivo d'onore l'aver scritto
qualcosa per ognuna delle riviste che avevo elencato
per ottenere quel primo lavoro.
Così che non avevo davvero mentito
ero solo stato diversamente abile cronologicamente.
(risate)
Ma si ottiene un lavoro in qualunque modo si ottiene un lavoro.
Ma le persone continuano a lavorare, nel mondo dei freelance
- e il mondo oggi è sempre più freelance -
perchè il loro lavoro è buono
e perchè è facile andarci d'accordo
e perchè consegnano il lavoro in tempo.
E non ti servono neanche tutti e tre.
Due su tre va bene.
(risate)
La gente tollera la tua antipatia
se il tuo lavoro è buono e lo consegni in tempo.
(risate)
La gente perdona il ritardo del tuo lavoro
se è buono e tu gli piaci.
(risate)
E non devi essere bravo come chiunque altro
se sei puntuale ed è sempre un piacere parlare con te.
(risate)
(applauso)
Così quando ho accettato di fare questo discorso
Ho pensato a quale fosse il miglior consiglio che mi avessero mai dato
e ho realizzato che, in effetti, è un consiglio
che non sono riuscito a seguire
e mi venne da Stephen King.
Fu 20 anni fa, al top del successo
- il successo iniziale -
di Sandman, il fumetto che scrivevo.
(applauso) Oh, grazie.
Scrivevo un fumetto che la gente amava
e che prendevano sul serio
e a Stephen King piaceva Sandman
e il mio romanzo con terry Pratchett, Good Omens,
e vide la follia che avevo intorno
- le lunghe code per gli autografi, tutte quelle cose -
e il suo consiglio a me fu questo.
Disse: "E' fantastico,
dovresti godertela."
E io non me la sono goduta.
Il miglior consiglio che ho ricevuto, l'ho ignorato.
Invece, mi sono preoccupato.
Mi sono preoccupato per la scadenza successiva,
l'idea successiva,
la storia successiva.
Non c'è stato un momento nei successivi 14 o 15 anni
in cui non stessi scrivendo qualcosa nella mia testa
o pensandoci su.
E non mi sono mai fermato a pensare:
"Questo è davvero divertente."
Vorrei essermela goduta di più.
E' stato un viaggio incredibile,
ma ci sono state parti del viaggio che mi sono perso,
perchè ero troppo preoccupato per le cose che andavano male,
per quello che sarebbe successo, per godermi ciò che mi stava accadendo.
Questa è stata la lezione più dura per me, penso:
lasciarsi andare, e godersi il viaggio.
Perchè il viaggio ti porta in notevoli
e inaspettati luoghi.
E qui, su questo pulpito, oggi per me
è uno di quei luoghi
e mi sto divertendo immensamente.
(applauso)
A dire il vero quello l'ho scritto tra parentesi.
In caso non mi fossi divertito, non l'avrei detto.
(risate)
A tutti i laureati di oggi:
Vi auguro fortuna, la fortuna è utile.
Spesso scoprirete che più lavorate duramente
e più saggiamente
e più sarete fortunati.
Ma c'è la fortuna, e aiuta.
Siamo in un mondo che sta cambiando, ora.
se siete in un qualunque campo artistico,
perchè la natura della distribuzione sta cambiando.
I modelli con cui i creatori mandano il loro lavoro fuori nel mondo
e riescono a mantenersi un tetto sopra la testa
e comprarsi da mangiare mentre fanno tutto ciò,
stanno tutti cambiando.
Ho parlato con persone in cima alla catena alimentare
nella pubblicazione e vendita di libri,
in musica, in tutte quelle aree,
e nessuno sa come saranno le cose
tra due anni, tanto meno tra dieci.
I canali distributivi che le persone hanno costruito
nell'ultimo secolo più o meno, stanno cambiando
per la stampa, le arti visive, i musicisti,
per i creativi di ogni genere.
Che da un lato è intimidante
e dall'altro, immensamente liberatorio.
Le regole, le assunzioni, che ora dobbiamo usare
su come far conoscere il tuo lavoro e cosa fare poi,
si stanno rompendo.
I guardiani dei cancelli stanno lasciando i loro cancelli.
Potete essere creativi quanto volete, per far conoscere il vostro lavoro.
YouTube e Internet e qualunque cosa venga dopo YouTube e Internet
vi possono portare più spettatori
che tutta la televisione di sempre.
Le vecchie regole si stanno sgretolando
e nessuno sa quali sono le nuove regole.
Quindi fatevi le vostre regole.
Qualcuno di recente mi ha chiesto come fare
qualcosa che pensava sarebbe stato difficile,
in questo caso registrare un audiolibro.
E io le ho suggerito di fare finta di essere qualcuno che potesse farlo.
(risate)
Non far finta di farlo, ma di essere qualcuno in grado di farlo.
Lei si è appesa un promemoria con scritto questo sul muro dello studio
e ha detto che le è servito.
Quindi siate saggi, perchè il mondo ha bisogno di più saggezza
e se non potete essere saggi, fate finta di essere qualcuno che è saggio
e poi comportatevi come farebbe lui.
(applauso)
Q ora andate, e fate errori interessanti,
fate errori sorprendenti,
fate errori gloriosi e fantastici.
Infrangete le regole.
Lasciate il mondo più interessante grazie alla vostra presenza.
Fate buona arte.
Grazie.
(applauso)
감사합니다
[웃음]
저는 제가 고등교육기관을 졸업하는 사람들에게
조언을 할 수 있을 거라고 생각해 본 적이 없어요
저는 이런 기관을 졸업하지 않았거든요.
시작하지조차 않았죠.
저는 가능한 한 빨리 학교에서 탈출했어요.
제가 되고 싶은 작가가 되기 전까지
4년이나 더 억지로 배움에 시달려야 한다는 걸 생각하자 숨이 막혔거든요.
그래서 저는 세상으로 나갔어요. 그리고 글을 썼죠.
그리고 글을 쓸수록 더 나은 글을 쓸 수 있게 되었어요.
그리고 글을 더 썼죠.
아무도 신경쓰지 않는듯 했어요.
그 모든 것을 그때그때 지어내고 있다는 것에 대해서 말이에요.
사람들은 그냥 제가 쓴 글을 읽고, 돈을 내고,
때로는 내지 않았죠.
[웃음]
다른 글을 써달라는
의뢰를 받기도 했고, 저는 그걸 통해
고등교육에 대한 건강한 존경과 애정을 느끼게 되었습니다.
대학교를 다닌 저의 친구들과 가족들은
오래 전에 그 존경과 애정을 잃었는데 말이죠.
되돌아보면, 저는 참 놀랄 만한 삶을 살아왔습니다.
그걸 사회생활이나 경력이라고 부를 수 있을지는 모르겠어요.
경력이라는 말은 그 경력을 쌓기 위한 일종의 계획이 있었다는 걸 텐데,
저는 그런 게 없었거든요.
그나마 계획 비슷하기라도 했던 건 15살에 만들었던 목록이에요.
하고 싶은 것들을 다 적어둔 거였죠.
어른들을 위한 소설을 쓰고 싶었고,
동화책,
만화, 그리고 영화를 쓰고 싶었고,
오디오북을 녹음하고,
닥터후 에피소드를 쓰고 싶었죠. 목록은 이렇게 계속 이어졌어요.
저에게는 사회에서의 경력이랄 것이 없었어요.
목록에 써둔 것들을 하나하나 해나갔을 뿐이죠.
그래서 저는 여러분께 제가 처음부터 알았으면 하고 바랐던 것들을 얘기해드리고 싶어요.
돌아보면 그중 몇 가지는
사실 알고 있었던 것 같기도 합니다.
그리고 제가 들었던 가장 좋은 조언도 들려드릴게요.
비록 저는 그 조언대로 살지 못했지만요.
첫째로,
예술에서 일하기 시작할 때,
여러분은 스스로 뭘 하고 있는지 하나도 모르는 상태일 겁니다.
이건 굉장한 거예요.
자기가 뭘 하고 있는지 알고 있는 사람은 규칙을 알아요.
뭐가 가능한지, 뭐가 불가능한지 알고 있다는 거죠.
여러분은 그걸 모릅니다. 몰라야만 해요.
뭐가 가능하고 가능하지 않은지에 대한 규칙들은
가능성의 경계를 넘어봄으로써 어디까지가 가능한 일인지를
실험해보지 않은 사람들이 만든 거예요.
여러분은 그걸 할 수 있습니다.
불가능하다는 걸 모르면
시도하기가 쉬워요.
아무도 시도해보지 않았기 때문에
다른 사람이 그걸 하지 못하도록 막는
규칙 같은 것도 있을 수가 없죠.
[박수]
둘째로, 무얼 만들고 싶은지 알고 싶다면,
그리고 이 자리에서 무얼 해야 하는지 알고 있다면,
그냥 그걸 하세요.
이게 듣기보다 어려워요.
하지만 지나고 보면 상상했던 것보다 훨씬 쉬울 때도 있답니다.
일반적으로 본인이 있고 싶은 자리에 도달하기 전까지
해야 하는 것들이 있기 때문이에요.
저는 만화, 소설, 이야기, 그리고 영화를 쓰고 싶어서
저널리스트가 되었어요.
저널리스트들은 질문을 할 수 있었고
세상이 어떻게 돌아가는지를 직접 확인할 수 있었거든요.
그리고 저널리스트가 되기 위해서는 글을 써야만 하고,
글을 잘 써야만 했으니까요.
저는 돈을 벌고 있었습니다.
효율적으로, 활기차게, 때로는 좋지 않은 환경에서 데드라인에 맞춰
글을 쓰는 법을 배우면서 말이에요.
가끔은 하고 싶은 일을 하는 방법이 명확하게 보일 거예요.
때로는 여러분의 목표와 희망을
먹고 사는 일,
빚을 갚고, 일을 찾아서
손 뻗으면 닿을 수 있는 일에 안주하는 것의 균형을 맞춰야 하기 때문에
자신이 올바른 일을 하고 있는 건지 결정하기가
거의 불가능한 것처럼 느껴질 거예요.
제게 도움이 됐던 것은
제가 있고 싶은 자리를 상상하는 거였어요.
저의 경우에는 그게 작가가 되는 것, 주로 픽션을 쓰고,
좋은 책을 쓰고, 좋은 만화를 쓰고,
좋은 드라마를 만들고,
글로써 먹고 사는 거였어요.
저는 그걸 산이라고 상상했어요.
멀리에 있는 산, 저의 목표라고 말이죠.
그 산을 향해서 가고 있기만 하다면
다 잘 되리라는 걸 알았죠.
어떻게 해야 할지 확신이 서지 않을 때,
저는 멈춰 서서 이 결정이
저를 그 산에 더 가깝게 이끌어주는지,
아니면 멀리 끌고 가는지를 생각했어요.
잡지의 편집일을 거절했어요.
제대로 된 직업이었고, 돈도 충분히 벌었을 텐데 말이에요.
저에게 그 일이 매력적이기는 했지만
제가 가고자 하는 산에서 저를 더 멀리 떨어뜨려 놓으리라는 걸 알았기 때문이에요.
그 일들이 조금 더 일찍 왔다면
수락했을 수도 있겠죠.
그때는 그 일들이 저를 그 순간에 제가 있던 자리보다
그 산으로 더 가까이 데려다주었을 테니까요.
저는 글을 쓰면서 글 쓰는 법을 배웠어요.
모험처럼 느껴지면 뭐든지 하려 들었고,
일처럼 느껴지면 그만뒀어요.
그래서 제게 삶은 일처럼 느껴지지가 않았죠.
셋째로, 처음 시작할 때, 여러분은 실패의 문제에 맞닥뜨리게 될 거예요.
실패나 비난에도 흔들리지 않아야 해요.
모든 프로젝트가 살아남는 건 아니라는 걸 배워야 하죠.
예술에서 일하는 프리랜서의 삶은
때로는 동떨어진 섬에서 유리병에 메시지를 넣어 보내는 것과 같아요.
누군가가 내가 띄워보낸 병을 찾아서는
열어서, 읽고,
다른 병에 뭔가를 넣어 다시 내게 보내기를 기다리는 거죠.
그게 감상이 됐든, 작품 의뢰가 됐든, 돈이나 사랑이 됐든 말이에요.
여러분이 수백개의 메시지를 쓰고 병을 띄워보낼 때
가까스로 하나가 돌아올 수도 있어요.
실패의 문제, 낙심의 문제,
절망과 배고픔의 문제.
원하는 모든 게 일어나기를 바라고, 지금 일어나기를 바라죠.
그런데 일이 꼬여요.
제가 쓴 첫 번째 책은 돈만을 위해서 썼던 기사거리였어요.
그 책으로 번 돈으로 전자 타자기를 샀어요.
그 기세였다면 베스트셀러가 됐을 거예요.
돈이 많이 됐을 거예요.
초판이 품절되고,
이판이 나오기 전에
그리고 제가 인세를 받기 전에
출판사가 파산하지만 않았다면 말이에요.
그랬을 거예요.
저는 어깨를 으쓱했어요.
전자 타자기는 어디 가지 않았고,
몇달 동안 월세를 낼 정도의 돈은 있었죠.
그리고 결심했어요.
돈만을 위해서 책을 쓰지 않기 위해 최선을 다하겠노라고.
돈만을 위해 일하면 돈을 못 벌었을 때 남는 게 아무것도 없거든요.
하지만 스스로 자랑스러운 작품을 만들어내고, 돈을 못 벌면,
적어도 그 작품은 내 손에 남아요.
그래도 살다보면 가끔씩
그 규칙을 잊어버리기도 해요.
그럴 때마다 우주 전체가 저를 뻥 걷어차서는
다시 기억나게 해주죠.
다른 사람은 아닐지 몰라도,
제가 했던 일 중에 돈만을 위해 했던 일이
그 가치를 했던 적은
한 번도 없어요.
씁쓸한 경험을 했다는 사실을 빼고는요.
돈도 못 받게 된 경우도 많고요.
[웃음]
신이 나고 흥분해서,
그리고 이 세상에 꼭 존재했으면 좋겠다는 마음으로 했던 일들은
단 한번도 저를 실망시킨 적이 없어요. 저는 한번도
그런 일들에 시간을 쏟은 걸 후회한 적이 없고요.
실패의 문제를 넘어서기는 힘들어요.
그런데 아무도 경고해주지 않는
성공의 문제가 더 다루기 힘들 수도 있어요.
가장 작은 성공부터 시작해서 모든 성공에 동반되는 첫 번째 문제는
자신이 뭔가를 들키지 않고 도망치고 있다는 확신이에요.
당장이라도 사람들이 알아낼 것만 같죠.
[웃음]
저는 이걸 사기꾼 신드롬이라고 불러요.
제 아내 아만다는 "가짜 경찰관"이라고 이름 붙였죠.
저는 항상 누군가가 문을 두들기고,
문을 열어보면 클립보드를 든 남자가 서 있을 거라고 확신했어요.
왜 하필 클립보드를 들고 있었는지는 모르겠지만
제 머릿속에서는 항상 클립보드를 들고 있었고,
그 사람은 이제 제가 발각되었고,
이제 다 끝났으니
진짜 직장을 찾아야 할 거라고 말할 것 같았죠.
뭔가를 꾸며내고 써내려가는 거나
읽고 싶은 책을 읽는 이런 직업 말고 진짜 직업을요.
그러면 저는 조용히 수긍하고는
아침 일찍 일어나야 하고
넥타이를 매야 하는 직업을
얻으러 가야 할 것 같았죠.
다시는 이야기를 꾸며내는 일을 하지 못하게 되고요.
성공의 문제도 존재합니다.
운이 좋다면 여러분도 경험하게 될 거예요.
바다에 던지는 유리병마다 돌아와서
모든 일을 수락하지 못하고
거절하는 법을 배워야만 하는 때가 오기도 해요.
저의 동료들, 친구들, 그리고 저보다 나이가 많은 사람들을 보며
그들 중에 몇몇이 어찌나 비참한 삶을 사는지를 지켜보기도 해요.
자신이 지금 있는 자리에 머무르기 위해
매달 일정량의 돈을 벌어야만 하기 때문에
항상 하고 싶던 일을 하는 삶을
상상할 수 없다는 얘기를 하는 걸 들었죠.
정말 중요하고,
하고 싶었던 일을 할 수가 없게 된 거예요.
실패의 가장 심각한 문제만큼이나 큰 비극처럼 느껴졌죠.
그리고 성공의 가장 큰 문제는
세상이 작당하고
여러분이 하는 일을 못하게 하려 한다는 거예요.
여러분이 성공적이기 때문에.
저는 어느날 제가
전문적으로 이메일에 답장을 보내고,
취미로 글을 쓰는 사람이 되었다는 걸
깨닫게 되었어요.
그래서 이메일에 답장하는 일을 덜 하기 시작했고,
다행스럽게도 글을 더 쓸 수 있었죠.
넷째로, 저는 여러분이 실수를 하기를 바라요.
실수를 한다는 건 나서서 뭔가 하고 있다는 뜻이고,
실수 자체가 아주 유용할 수도 있어요.
저는 언제 한번 편지에서 캐롤라인을 잘못 써서
O와 A의 자리를 바꿨죠.
그때 생각했어요. '코렐라인이라니.
꼭 진짜 이름처럼 들리는데?"
어떤 과목을 공부했든,
음악가이거나, 사진가이거나,
미술가, 만화가,
작가, 무용가, 가수, 디자이너,
무엇이 됐든, 여러분은 유일무이한 걸 가지고 있어요. 꼭 기억하세요.
여러분은 예술을 할 능력이 있어요.
저와 제가 알고 지낸 수많은 사람들에게
그 능력은 구멍이 되어주었죠.
하늘이 무너질 때 솟아날 구멍.
바로 그 능력이 좋은 시절도 지나게 해줄 것이고,
다른 시절도 지나게 해줄 거예요.
삶이 괴롭고,
인생이 꼬이고, 사랑과 일과 우정과
건강과 꼬일 수 있는 다른 모든 것들이 꼬일 수도 있어요.
이렇게 삶이 괴로워질 때, 여러분은 이렇게 해야 해요.
예술로 승화하세요.
진심이에요.
[웃음]
남편이 정치가랑 달아났어요?
예술로 승화하세요.
[웃음]
다리가 으스러지고 돌연변이 보아뱀한테 먹혔어요?
예술로 승화하세요.
국세청한테 꼬리가 밟혔다구요? 예술로 승화하세요.
고양이가 폭발했어요? 예술로 승화하세요.
인터넷에서 누가 여러분이 하는 것이
멍청하다고, 나쁘다고, 혹은 진부하다고 하나요?
예술로 승화하세요.
일을 풀리게 될 거고,
시간이 지나면 쓰라린 것도 나아지게 될 거예요.
그때가 되면 그 문제들은 상관도 없게 되죠.
여러분만이 가장 잘 할 수 있는 것을 하세요.
예술을 하세요.
안 좋은 날에도 예술을 하시고
좋은 날에도 예술을 하세요.
그리고 다섯째로, 그러는 동안,
여러분만의 예술을 하세요.
여러분만이 할 수 있는 걸 하세요.
시작할 때에는 남의 작품을 베끼고 싶은 마음이 들기도 할 거예요.
나쁜 일은 아니에요.
대부분의 사람들은 다른 사람들 같은 목소리를 낸 뒤에야
자신의 목소리를 찾을 수 있거든요.
[웃음]
하지만 여러분만이 가지고 있는, 다른 누구도 가지지 못한 것은
여러분 자신이에요. 그 목소리, 그 생각, 그 이야기, 그리고 그 비전 말이죠.
그러니 글을 쓰세요. 그림을 그리시고, 건물을 지으시고, 놀이를 하시고,
춤을 추면서 여러분만이 할 수 있는 그 방식으로 삶을 사세요.
마치 벌거벗고 길을 걸어다니듯
자신의 마음과 생각을 너무 많이 드러내보이고 있다는 느낌이 들 때,
속에 있는 것을 너무 많이 보이고, 자신을 너무 많이 드러내고 있는 것 같을 때,
바로 그 순간이
여러분이 옳은 길에 들어서고 있는 순간일지도 모릅니다.
제가 한 것들 중에 가장 잘 된 것들은
제가 가장 확신하지 못했던 것들이에요.
어떤 이야기들은 쓰면서 스스로 확신했죠.
이건 정말 잘 되거나, 아니면
영원히 다른 사람들이 모여서 얘깃거리 삼을 창피한 실패가 되겠구나.
그리고 그런 것들은 다 공통점이 있어요.
사람들은 돌아보며 그것들이 어째서 성공할 수밖에 없었는지를 말하지만,
저는 제작 당시에 감도 못 잡았다는 거예요.
저는 아직도 모르겠어요.
그리고, 뭔가가 성공적일 것을 미리 알고 있다면
그걸 하는 게 무슨 재미겠어요?
제가 했던 어떤 일들은 정말 안 풀렸어요.
제가 쓴 이야기 중에도 재판되지 않은 것들도 있고요.
어떤 글들은 집을 떠나보지도 못했죠.
하지만 그런 글들을 통해서도, 성공한 글에서만큼 많은 걸 배웠어요.
여섯째로, 프리랜서에게 유용한 정보를 넘겨주려고 해요.
비밀스러운 정보는 항상 좋아요.
다른 사람을 위해 예술을 할 계획이 있거나,
프리랜서가 될 계획이 있는 사람에게 유용한 정보죠.
저는 만화를 하면서 배웠지만
다른 데도 적용할 수 있습니다. 바로 이거예요.
사람들은 어째서인지 취직을 하게 됩니다.
[웃음]
저는 요즘 같은 세상에는 확인하기 쉬울 뿐더러
저를 큰 곤경에 빠뜨렸을 일이에요.
그때는 인터넷이 발달하기 전이어서
합리적인 전략이라고 생각을 했죠.
저를 고용했던 편집자들이 질문을 했을 때
거짓말을 했어요.
[웃음]
저는 그럴싸한 잡지 이름을 몇 개 댔고,
자신감 있는 목소리로 말해서 직업을 구했죠.
[환호성]
그 후에는 저의 명예를 위해서
그렇게 첫 직업을 얻기 위해
거짓으로 댔던 잡지들에 글을 기고했습니다.
그렇게 하면 거짓말을 한 게 아니라
순서를 뒤섞었을 뿐인 게 될 테니까요.
[웃음]
이렇게든 저렇게든, 일은 구해집니다.
하지만 사람들이 계속해서 프리랜서로 일하는 것은
- 갈수록 많은 사람들이 프리랜서로 일하게 되니 말이죠 -
일을 잘 하고,
사람들과 잘 어울리고,
제때 일을 끝마치기 때문이에요.
세 가지를 다 갖출 필요도 없어요.
셋 중 둘이면 충분합니다.
[웃음]
사람들은 여러분이 일을 잘 해서 제때 마치면
여러분이 불쾌한 성격을 가지고 있어도 참을 거예요.
[웃음]
여러분이 일을 잘 하고, 사람들이 여러분을 좋아한다면,
그 사람들은 여러분이 일을 늦게 해내도 용서해줄 겁니다.
[웃음]
그리고 여러분이 다른 사람들만큼 일을 잘 할 필요도 없어요.
제때 일을 마치고, 여러분과 얘기하는 게 항상 즐겁다면 말이에요.
[웃음]
[박수]
제가 이 연설을 하기로 했을 때,
제가 들어본 가장 좋은 조언이 뭔지 고민해봤습니다.
그리고 그 조언은, 제가 따르지 못한 조언이었다는 걸
깨닫게 되었습니다.
스티븐 킹이 해준 조언입니다.
20년 전이었습니다. 성공 가도를 달리고 있을 때,
- 저의 첫 번째 성공이었죠 -
제가 쓰고 있던 샌드맨이 인기를 얻고 있었죠.
[박수] 아, 감사합니다.
저는 사람들이 좋아하는 만화를 쓰고 있었고,
사람들은 그걸 진지하게 받아들였죠.
스티븐 킹이 샌드맨을 좋아했어요.
테리 프랏쳇과 함께 쓴 '멋진 징조들'이라는 소설도 좋아했죠.
사람들이 사인을 받으려고 긴 줄을 서고
열광하는 것을 보고,
저에게 이런 조언을 해줬습니다.
"이건 정말 굉장하네요.
즐기세요."
저는 그러지 못했어요.
제가 들었던 최고의 조언이었는데, 제가 무시했었죠.
저는 그 조언을 따라 그 순간을 즐기는 대신, 걱정을 했어요.
다음 데드라인을 걱정했고,
다음 아이디어와
다음 이야기를 걱정했어요.
그 이후 14년, 15년 동안
제가 머릿속으로 뭔가를 쓰고 있거나 고민하고 있지 않았던
순간이 단 한 순간도 없었어요.
멈춰 서서 주위를 둘러보며
"이거 참 재밌네" 하고 얘기하지 않았어요.
저는 제가 그걸 더 즐겼더라면 하고 바랍니다.
놀라운 여정이었어요.
그런데 저는 일이 잘못될까 봐,
다음에 무슨 일이 일어날지를 걱정하느라
제가 지나고 있는 그 부분을 즐길 여유가 없어서 그 여정을 놓친 거예요.
제 생각에, 제게는 그게 가장 어려운 교훈이었던 것 같아요.
걱정을 내려놓고, 그 여정을 즐기는 거요.
삶의 여정은 여러분을
정말 놀랍고 예상치 못한 곳으로 데려가 줄 겁니다.
그리고 여기, 연단 위에서
저는 이 순간을
즐겁게 누리고 있습니다.
[박수]
사실 저는 그 말을 괄호 안에 넣어뒀어요.
제가 즐기고 있지 않았다면, 그렇게 말하지 않았을 겁니다.
[웃음]
오늘 졸업하는 여러분,
저는 여러분에게 행운이 있기를 바랍니다. 행운은 유용해요.
열심히 일할수록, 그리고 지혜롭게 일할수록
더 많은 행운이 따른다는 걸
알게 되기도 합니다.
하지만 행운은 존재합니다. 그리고 유용해요.
지금 우리는 변화하는 세상에 살고 있어요.
특히 예술 쪽에 종사하고 있다면 말이죠.
유통의 성격이 완전히 달라지고 있기 때문이에요.
예전에 제작자들이 세상에 작품을 소개하던,
그리고 그럼으로써 비바람을 피할 지붕을 가질 수 있고,
샌드위치를 살 수 있던 방식들은
다 바뀌고 있어요.
먹이사슬의 꼭대기에 있는 사람들과 얘기를 해봤어요.
출판과 책 판매쪽이죠.
음악을 하는 사람들, 그리고 그런 다양한 분야에 종사하는 사람들 중
그 누구도 2년 뒤 세상이 어떻게 변할지 가늠하지를 못해요.
10년 뒤는 고사하고 말이죠.
지난 100 여 년 간 사람들이 만들어온 유통로는
이제 끊임없이 변화하고 있습니다.
인쇄, 시각예술가, 음악가,
그리고 어떤 종류의 창조적 사람이든, 그들이 처한 환경은 다르지 않습니다.
이 변화는 한편으로는 위협적이지만,
다른 한편으로는 굉장히 자유로운 것입니다.
사람들이 어떻게 여러분의 작품을 만날지, 그리고 그 후에는 어떻게 해야 하는지에 대한
규칙들, 예측들, 이제는 이렇게 해야 해 하는 모든 것들은
무너져내리고 있습니다.
문지기들은 문을 떠나고 있어요.
여러분의 작품을 세상에 알리는 방법에 대해 창조적으로 사고하세요.
유투브와 인터넷, 그리고 유투브와 인터넷 다음에 나올 것이 무엇이든,
그것들은 텔레비전을 통해 작품을 보던 모든 사람들보다
더 많은 사람들에게 여러분의 작품을 전달할 수 있습니다.
지난 규칙들은 무너져내리고 있어요.
새로운 규칙이 뭔지는 아무도 모르죠.
그러니 여러분 스스로의 규칙을 만드세요.
얼마 전, 어떤 사람이 제게 물어왔습니다.
오디오북을 녹음하게 됐는데,
하기 어려울 것 같은 이 일을 어떻게 해내면 좋겠냐고 말입니다.
저는 그 일을 할 수 있는 사람인 체 하라고 제안했어요.
[웃음]
그 일을 하는 체 하라는 것이 아니라, 그 일을 할 수 있는 사람인 체 하라는 거죠.
이 느낌을 기억하기 위해 스튜디오 벽에 써서 붙여뒀고,
도움이 됐다고 말했습니다.
지혜로워지세요. 세상에는 더 많은 지혜가 필요합니다.
지혜로워질 수 없다면, 지혜로운 사람인 체 하고,
지혜로운 사람이 할 법한 행동을 하세요.
[박수]
이제 나가서 흥미로운 실수를 하세요.
놀라운 실수를 하세요.
영광스럽고 환상적인 실수를 하세요.
규칙을 어기시고
세상이 여러분의 존재로 인해 더 흥미로운 곳이 되도록 하세요.
좋은 예술을 하세요.
감사합니다.
[박수]
Dziękuję.
[śmiech]
Nie spodziewałem się, że kiedyś przyjdzie mi dawać rady
ludziom kończącym właśnie studia.
Sam nigdy nie ukończyłem studiów.
Nigdy nawet nie rozpocząłem.
Uciekłem ze szkoły tak szybko, jak tylko możliwe,
gdy wizja 4 dodatkowych lat nauki,
zanim mógłbym zająć się tym, czym chciałem - pisarstwem, wydawała się przytłaczjąca.
Ruszyłem w świat, pisałem,
czym więcej pisałem, tym lepszym pisarzem się stawałem.
I pisałem wciąż więcej i więcej,
i nikomu nie przeszkadzało,
że uczyłem się na swoich błędach.
Po prostu czytali, co napisałem i płacili mi za to.
Albo i nie.
[śmiech]
Często też prosili,
bym napisał coś dla nich, co sprawiło,
że nabrałem dla wyższej edukacji szacunku i sympatii,
któryą moi krewni i znajomi, którzy sami ukończyli studia,
już dawno utracili.
Patrząc z perspektywy czasu, była to fantastyczna zabawa.
Nie jestem pewien, czy określiłbym to słowem 'kariera',
ponieważ mogłoby to sugerować, że miałem jakiś plan.
A nigdy nie miałem.
Jedyne, co przychodzi mi do głowy to lista, którą stworzyłem, gdy miałem 15 lat.
Lista wszystkiego, czego chciałabym w życiu spróbować.
Chciałem napisać powieść,
książkę dla dzieci,
scenariusz komiksowy, filmowy,
nagrać audiobook,
stworzyć odcinek Doctora Who. I tak dalej.
Nie miałem zaplanowanej kariery,
po prostu wykreślałem kolejne punkty z mojej listy.
Więc uznałem, że podzielę się z wami tym, co sam chciałbym wiedzieć od początku
i tym, co - gdy teraz o tym myślę -
wiedziałem tak naprawdę już wtedy.
A także najlepszą radą, którą sam kiedykolwiek dostałem,
a której zupełnie nie udało mi się trzymać.
Przede wszystkim,
kiedy zaczynasz karierę artystyczną,
kompletnie nie masz pojęcia, w co się pakujesz.
I to jest właśnie najwspanialsze.
Ludzie, którzy wiedzą, co robią, znają reguły
i wiedzą, co jest możlwe, a co nie.
Ty nie wiesz. I nie powinieneś.
Podział na rzeczy możliwe i niemożliwe w sztuce został stworzony przez ludzi,
którym zabrakło wyobraźni, by sprawdzić granice możliwego
przez sięgnięce poza nie.
A ty możesz tego dokonać.
Jesli nie zdajesz sobie sprawy, że coś jest niemożliwe,
staje się to osiągalne.
A ponieważ nikt inny wcześniej tego nie dokonał,
nie ma żadnych reguł,
które powstrzymywałyby przed kolejnymi próbami.
[gromkie brawa]
To dużo trudniejsze, niż by się mogło wydawać
- choć czasami, w końcu, wiele łatwiejsze, niż się obawiałeś.
Ponieważ zwykle są kroki, które musisz zrobić,
zanim staniesz się tym, kim chciałbyś być.
Ja chciałem tworzyć komiksy, pisać powieści i opowiadania, i filmy,
więc zostałem dziennikarzem
- bo dziennikarzom wolno zadawać pytania
i po prostu próbować zrozumieć zasady działania świata.
Poza tym, żeby spełnić swoje marzenia, musiałem pisać.
I to pisać dobrze.
A jako dziennikarzowi płacono mi, bym nauczył się pisać
zwięźle, zdecydowanie, czasami w trudnych warunkach
i w terminie.
Czasami droga, którą musisz obrać, będzie oczywista.
Innymi razy stwierdzenie, czy dokonujesz właściwego wyboru
będzie praktycznie niemożliwe,
ponieważ będziesz musiał pogodzić swoje marzenia
z wykarmieniem siebie,
spłaceniem długów, znalezieniem pracy,
zadowoleniem się tym, co możesz mieć.
Tym, co pomogło mnie
było wyobrażanie sobie, kim chciałbym się stać
- czyli autorem:
dobrych książek, dobrych komiksów,
dobrych scenariuszy,
utrzymującym się z własnej twórczości -
wyobrażenie sobie tego jako góry,
którą muszę zdobyć.
Dopóki zbliżam się do szczytu,
wszystko jest w porządku.
A kiedy miałem wątpliwości
po prostu zastanawiałem się.
czy ta decyzja zbliża mnie czy oddala
od szczytu.
Nie zdecydowałem się zostać redaktorem gazety
- choć byłaby to intratna posada -
gdyż w ten sposób oddaliłbym się
od wyznaczonego sobie celu.
Gdyby te propozycje pojawiły się wcześniej
być może bym je przyjął
- na tym etapie mogłyby mi pomóc
w osiągnięciu mojego wierzchołka.
Nauczyłem się pisać pisząc.
Zajmowałem się wszystkim, dopóki sprawiało mi to przyjemność,
przestawałem, gdy zamieniało się w zwykłą harówkę
- więc i moje życie nie stawało się męczące.
Po trzecie, już od początku musisz być przygotowany na radzenie sobie z niepowodzeniami.
Musisz być odporny i wiedzieć,
że nie każdy projekt uda się zrealizować.
Życie wolnego strzelca, artysty,
to czasami posyłanie w morze listów butelce
- z nadzieją, że ktoś wyłowi jedną z nich,
otworzy i przeczyta,
a w butelce umieści coś, co powróci do ciebie
- pochwały, zlecenie, pieniądze, miłość.
I musisz zaakceptować, że może wrórić tylko jedna butelka
na sto, które wypuszczasz.
Problem porażki, zniechęcenia,
braku nadziei na poprawę, głodu.
Chcesz, by wszystko się udało, najlepiej już, teraz
- a nie zawsze tak jest.
Moja pierwsza książka, zbiór dziennikarskich esejów, które napisałem wyłącznie dla pieniędzy,
za które kupiłem elektroniczną maszynę do pisania
zapowiadała się bestsellerem.
Pownienem zarobić krocie
- gdyby wydawca nie splajtował
gdzieś pomiędzy wyprzedaniem się pierwszego wydania
a nigdy nie wydrukowanym wydaniem drugim,
zanim jakiekolwiek tantiemy zostały wypłacone.
Na pewno tak by się stało.
Wzruszłem ramionami
- wciąż miałem moją nową maszynę
i wystarczająco pieniędzy, by zapłacić kilka czynszów.
I zdecydowałem, że w przyszłości będę się starał
pisać dla siebie, nie tylko dla pieniędzy.
Jeśli nie dostajesz pieniędzy, zostajesz na lodzie.
Ale jeśli stworzyłbym coś, z czego mógłbym być dumny, a nie dostałbym za to wynagrodzenia
- wciąż chociaż miałbym swoje dzieło.
Czasami zdarza mi się
zapomnieć o tej zasadzie
- wtedy świat kopie mnie w tyłek
i mi o niej przypomina.
Nie wiem, czy to tylko ja tak mam,
ale nic, na co zgodziłem się
wyłącznie dla pieniędzy
nie było tego warte,
może tylko jako gorzkie doświadczenie.
Pieniędzy zresztą też zwykle z tego w końcu nie było.
[śmiech]
Projekty, za które wziąłem się, bo mnie fascynowały
i chciałem, by ujrzały światło dzienne,
nigdy mnie nie zawiodły i nigdy nie żałowałem
czasu poświęconego każdemu z nich.
Porażki jbywają trudne.
Sukces potrafi być jeszcze cięższy,
ponieważ nikt nigdy nie ostrzega cię przed nim i związanymi z nim problemami.
Pierwszy problem polega na tym, że nawet mały sukces sprawia,
że zaczyna ci się wydawać, że udało ci się fuksem
i zaraz ktoś to odkryje.
[śmiech]
Syndrom Oszusta,
coś, co moja żona - Amada - ochrzciła "Wydziałem do Spraw Oszustw".
Mnie wydawało się, że w każdej chwili może rozlec się pukanie do drzwi
i zjawi się człowiek z notatnikiem
- nie, nie wiem, po co mu notatnik,
ale w mojej wyobraźni zawsze miał go ze sobą -
by oznajmić mi, że to już koniec,
mają mnie
i teraz muszę znaleźć prawdziwą pracę,
taką, która nie polega na wymyślaniu i spisywaniu ich,
i czytaniu książek, które zawsze chciałem przeczytać.
I wtedy musiałbym się poddać
i zneleźć poważną pracę
- taką, do której musiałbym wstawać wczesnym rankiem
i zakładać krawat,
i więcej nie zmyślać.
Z sukcesmem rzweczywiście wiążą się problemy
i przy odrobinie szczęścia, doświadczysz ich.
Moment, w którym przestajesz zgadzać się na wszystko,
ponieważ nagle wszystkie butelki, które wrzuciłeś do morza zaczęły do ciebie wracać
i musisz się nauczyć mówić 'nie'.
Przypatrywałem się moim przyjaciołom, rówieśnikom, tym starszym ode mnie
i widziałem, jak nieszczęśliwi byli niektórzy z nich.
Słuchałem, gdy mówili, że nie potrafią sobie wyobrazić ,
by mogliby poświęcić się wyłącznie temu, czego zawsze pragnęli
- ponieważ co miesiąc muszą zarobić,
by utrzymać się na poziomie, na którym dotychczas żyli.
Nie mogli po prostu robić rzeczy, które się liczą
i na które naprawdę mają ochotę,
a to wydało mi się równie wielką tragedią, jak jakakolwiek porażka.
A przede wszystkim, największym problemem jest fakt,
że świat sprzysięga się przeciwko tobie,
by powstrzymać cię przed kontynuowaniem tego,
co przyniosło ci sukces.
Pewnego dnia zrozumiałem,
że moim głównym zajęciem
stało się odpowiadanie na maile,
a na pisanie nie pozostawało mi zbyt wiele czasu.
Ograniczyłem więc ilość maili
i odetchnąłem z ulgą, gdy okazało się, że wciąż potrafię pisać.
Po czwarte, mam nadzieję, że będziecie robić błędy.
Popełniacie błędów świadczy o tym, że działacie,
a i same pomyłki potrafią okazać się niezwykle cennym doświadczeniem.
Kiedyś przekręciłem imię 'Caroline' w liście,
zamieniając litery A i O
i pomyślałem "Coraline...
to brzmi prawie jak prawdziwe imię".
Pamiętajcie, niezależnie od tego, na jakim polu działacie,
czy jesteście muzykami, fotografami,
malarzami czy rysownikami,
pisarzami, tancerzami, piosenkarzami, projektantami,
cokowliek robicie, macie jedną unikalną umiejętność:
tworzycie sztukę.
A dla mnie, jak i dla wielu ludzi, których znam,
to okazało się ratunkiem.
Prawdziwym ratunkiem.
Pomaga ci przejść przez lepsze czasy,
jak i przez te niekoniecznie dobre.
Czasami życie bywa ciężkie, nic nie wychodzi tak, jak powinno:
w życiu, w miłości, w interesach, w przyjaźni,
nawet zdrowie szwankuje, słowem - jeśli coś może pójść nie tak, pójdzie.
A kiedy tak się dzieje, możesz zrobić tylko jedno.
Zamień swoje doświadczenia we wspaniałą sztukę.
Mówię serio.
[śmiech]
Róbcie dobrą sztukę.
Mówię poważnie.
[śmiech]
Mąż uciekł z panią polityk?
Róbcie dobrą sztukę.
[śmiech]
Noga została zmiażdżona i zjedzona przez zmutowanego węża boa?
Róbcie dobrą sztukę.
Urząd Podatkowy wpadł na wasz trop i jest blisko? Róbcie dobrą sztukę.
Kot eksplodował? Róbcie dobrą sztukę.
Ktoś w Internecie myśli, że to, co robicie
jest głupie albo złe albo zrobiono to już wcześniej?
Róbcie dobrą sztukę.
Prawdopodobnie wszystko i tak jakoś samo się ułoży
w końcu czas wyleczy rany
i to wydarzenie nie będzie mieć większego znaczenia.
Róbcie to, co tylko wy potraficie robić najlepiej.
Róbcie dobrą sztukę.
Róbcie ją w te gorsze dni.
Róbcie ją też w te lepsze.
Po piąte, skoro już przy tym jesteśmy,
róbcie sztukę, która będzie tylko wasza.
Róbcie rzeczy, jakie tylko wy potraficie zrobić.
Pokusa, kiedy dopiero zaczynacie tworzyć, jest taka by kopiować
i nie jest to zła rzecz.
Wielu z nas znajduje swój własny głos
dopiero po tym, kiedy brzmiało już jak bardzo wielu innych.
[śmiech]
Ale jedna rzecz, którą macie, której nikt inny nie ma
to wasz własny głos, wasz umysł, wasza opowieść, wasza wizja.
Więdz piszcie i rysujcie i budujcie i odgrywajcie
i tańczcie i żyjcie tak, jak tylko wy potraficie.
Moment, w którym czujecie, że prawdodpoobnie
właśnie idziecie nadzy środkiem ulicy,
pokazując zbyt wiele ze swojego serca i umysłu
i tego co istnieje w środku, pokazując zbyt dużo siebie,
to jest moment, w którym prawdopodobnie zaczynacie robić to dobrze.
Rzeczy, które robiłem i wyszły najlepiej,
to rzeczy, których byłem najmniej pewny.
Historie, co do których nie byłem pewien, czy wyjdą dobrze,
czy, co bardziej pewne, będą bardzo zawstydzającą porażką
którą ludzie potem będą wynajdywać i dyskutować o niej do końca świata.
One wszystkie mają jedną wspólną cechę: kiedy patrzę na nie wstecz,
ludzie mówią, że czekał je stuprocentowy sukces,
a ja pisząc je nie miałem o tym pojęcia.
I wciąż nie wiem dlaczego tak się stało
A poza tym, gdzie byłaby przyjemność w tworzeniu czegoś
o czym od początku wiecie, że będą dobre?
A czasami pisałem rzeczy, które naprawdę nie były dobre.
Są takie historie, które nigdy nie zostały wydrukowane po raz drugi.
Są też takie, które nigdy nie opuściły mojego domu.
Ale nauczylem się z nich równie wiele, jak z tych, które przyniosły mi sukces.
Ok, po szóste, przekażę wam sekretną wiedzę freelancerów.
Sekretna wiedza jest zawsze dobra i jest przydatna
dla każdego, kto planuje tworzyć sztukę dla innych ludzi,
i stać się częścią świata freelancerów (wolnych strzelców) dowolnego rodzaju.
Nauczyłem się tego pracując przy komiksach
ale ma to swoje zastosowanie także w innych przypadkach.
Ludzie dostają pracę gdyż, w jakiś sposób, dostają pracę.
[śmiech]
W moim wypadku, zrobiłem coś, co dzisiaj byłoby bardzo łatwe do sprawdzenia
i pewnie wpadłbym przez to w niemałe kłopoty,
ale kiedy ja zaczynałem, w czasach sprzed początkow internetu,
wyglądało to jako całkiem niezła strategia prowadzenia kariery.
Kiedy w redakcji zapytano mnie, dla kogo pisałem,
skłamałem.
[śmiech]
Stworzylem listę czasopism, które brzmiały prawdopodobnie
i starałem się brzmieć na pewnego siebie i w ten sposób dostałem pracę.
[aplauz]
Wtedy przyjałem sobie za punkt honoru by napisać
coś do każdego z czasopism, które umieściłem na liście
by dostać tamtą pracę.
Więc tak naprawdę nie skłamałem,
po prostu rzucono mi pewnego rodzaju chronologiczne wyzwanie.
[śmiech]
Dostajecie pracę w jakikolwiek tylko sposób dostajecie pracę.
Jednak ludzie utrzymują swoją pracę, zwłaszcza w świecie freelancu
- który w dzisiejszych czasach jest coraz większy -
ponieważ ich praca jest dobra
i dlatego, że łatwo się z nimi dogadać
i dlatego, że dostarczają swoją pracę na czas.
Nie potrzebujecie nawet wszystkich trzech.
Wystarczą dwie cechy z trzech.
[śmiech]
Ludzie będą tolerować jakkolwiek nieprzyjemni byście nie byli
jeżeli efekty waszej pracy są dobre i dostarczycie je na czas.
[śmiech]
Ludzie wybaczą wam, kiedy nie dotrzymacie terminu
jeżeli efekt jest dobry i was lubią.
[śmiech]
I nie musicie być nawet tak dobrzy jak wszyscy wokól
jeżeli oddajecie pracę na czas i zawsze miło jest was usłyszeć.
[śmiech]
[aplauz]
Więc kiedy zgodziłem się dać tę przemowę
zacząlem zastanawiać się, jaka byla najlepsza rada, którą kiedykolwiek dostałem
i zrozumialem wtedy, że była to rada,
której nie udało mi się posłuchać
a pochodziła od Stephena Kinga.
To było 20 lat temu, kiedy szczyty swojego sukcesu
- początkowego sukcesu -
osiągał Sandman, komiks pisany przeze mnie.
[aplauz] O, dziękuję.
Pisałem komiks, który ludzie pokochali
i brali go bardzo poważnie
i Stephen King także lubił Sandmana
i moją powieść napisaną z Terrym Pratchettem "Dobry Omen"
i kiedy zobaczył całe to szaleństwo, ktore się rozgrywało
- długie kolejki po autograf, wiecie, te sprawy -
jego rada do mnie była taka.
Powiedział mi "to jest naprawdę świetne
powinieneś się z tego cieszyć".
A ja się nie cieszylem.
Najlepsza rada, jaką kiedykolwiek dostałem, została przeze mnie zignorowana.
Zamiast tego, martwiłem się.
Martwiłem się o kolejny termin oddania tekstu,
kolejny pomysł,
kolejną opowieść.
Nie było momentu, przez kolejne 14 czy 15 lat,
w którym nie pisałbym czegoś w głowie
albo nie zastanawiał się nad czymś.
Nie miałem czasu by przystanąć, rozejrzeć się i powiedzieć:
"to napradwę jest świetna zabawa".
Żałuję, że nie cieszylem się tym bardziej.
To była niesamowita przygoda,
ale były też części tej przygody, które przegapiłem
poneiważ zbyt bardzo martwilem się, że coś pójdzie nie tak
albo o to co będzie następne, zamiast cieszyć się z tej częsci przygody, którą właśnie przeżywam.
To byla najtrudniejsza z lekcji, tak myślę:
żeby trochę odpuścić i cieszyć się przygodą.
Ponieważ ta przygoda czasami prowadzi cię do naprawdę niesamowitych
i nieoczekiwanych miejsc.
I dzisiaj, stojąc tutaj przed wami
jest to jedno z tych miejsc
i naprawdę cieszę się z tego momentu.
[aplauz]
PIsząc przemowę właściwie wstawilem to w nawias.
Na wszelki wypadek, gdyby okazało się, że jednak tak nie jest.
[śmiech]
Wszystkim dzisiejszym absolwentom
życzę szczęścia, ono się przydaje.
Często zdarzy się wam odkryć, że in ciężej
i im bardziej mądrze pracujecie
tym więcej szczęścia do was przyjdzie.
Ale jest coś takiego jak szczęście i ono pomaga.
Żyjemy terz w świecie przemian.
zwłaszcza jeżeli pracujecie w zawodzie artystycznym
ponieważ zmieniają się sposoby dystrybucji sztuki.
Sposoby, w jakie twórcy przekazują swoją sztukę światu
by móc wciąż utrzymać dach nad głową
i kupić sobie do tego jeszcze kilka kanapek
to wszystko się zmienia.
Rozmawiałem z ludźmi ze szczytu łańcucha
pracującymi nad wydawaniem i sprzedażą książek,
nad wydawaniem muzyki, we wszystich tych działach
i nikt nie wie, jak będzie wyglądać krajobraz
za 2 lata, a co dopiero za 10.
Kanały dystrybucji zbudowane do tej pory
w ciągu ostatniego wieku, zmieniają się
zarówno jeżeli chodzi o druk, o rysownikow czy muzyków
dla każdego kreatywnego umysłu.
To, co z jednej strony jest troche zatrważające
z drugiej z kolei niesamowicie wyzwala.
Zasady, założenia, wszystkie teraz-powinniśmy-to zrobić
dotyczące tego jak sprawiacie by sztuka trafiła do odbiorcy
one się rozpadają.
Klucznicy wyrzucają klucze.
Możecie być tak kreatywni jak nigdy dotąd i pokazywać swoją sztukę światu.
YouTube i Sieć i co tylko przyjdzie po YouTubie i Sieci
daje wam więcej odbiorców
niż telewizja kiedykolwiek była w stanie.
Stare zasady walą się w gruzy
i nikt nie wi ejakie będą nowe zasady.
Więc wymyślajcie własne zasady.
Ktoś zapytał mnie ostatnio w jaki sposób
zrobić coś, o czym myślał, że jest to bardzo trudne,
w tym wypadku chodziło o nagranie audiobooka.
I zasugerowałem żeby udawała, że jest kimś, kto jest w stanie to zrobić.
[śmiech]
Nie udawała, że to robi, ale żeby udawała, że jest kimś, kto umie i to zrobi.
Napisała sobie to na kartce i powiesiła na ścianie w studio
a potem powiedziała, że to pomogło.
Więc bądźcie mądrzy, ponieważ świat potrzebuje mądrości
i jeżeli nie możecie być mądrzy, udawajcie kogoś kto jest
i zachowujcie się tak, jak oni by się zachowali.
[aplauz]
A teraz idźcie, róbcie interesujące błedy,
róbcie niesamowite błędy,
róbcie cudowne i fantastyczne błedy.
Łamcie zasady.
Uczyńcie świat miejscem bardziej interesującym.
Róbcie dobrą sztukę.
Dziękuję.
[aplauz]
Obrigado
[risadas]
Eu realmente não esperava me encontrar dando conselhos
para pessoas se formando em um estabelecimento de ensino superior.
Eu nunca me formei em um estabelecimento do gênero.
Eu nem sequer comecei um.
Eu fugi da escola assim que pude,
quando a perspectiva de mais 4 anos de ensino forçado,
antes de me tornar o escritor que desejava ser, parecia sufocante.
Eu saí pelo mundo, eu escrevi
e me tornei um escritor melhor à medida que escrevia.
E eu escrevi um pouco mais
e ninguém pareceu se importar
que eu estava inventando tudo à medida que prosseguia.
Eles apenas liam o que escrevia e me pagavam por isso,
ou não.
[risadas]
E às vezes me contratavam
para escrever outra coisa para eles, o que me deixou
com saudável respeito e admiração pela educação superior,
da qual meus amigos e familiares que foram à universidade
se curaram há muito tempo.
Olhando para trás, eu tive uma caminhada memorável.
Não sei se posso chamá-la de carreira,
porque uma carreira implica que eu tivesse um plano de carreira,
e eu nunca tive.
A coisa mais parecida foi uma lista que fiz quando tinha uns quinze anos,
com tudo que eu queria fazer.
Queria escrever um romance adulto,
um livro infantil,
uma história em quadrinhos, um filme,
gravar um audiobook,
escrever um episódio de Dr. Who e assim por diante.
Eu não tive uma carreira,
apenas fiz a próxima coisa na lista.
Então pensei em contar para vocês tudo que queria saber quando comecei
e algumas coisas que, olhando para trás,
imagino que eu sabia.
E também dar a vocês o melhor conselho que já recebi,
o qual eu falhei completamente em seguir.
Primeiro de tudo,
quando você começa em uma carreira nas artes,
você não tem ideia do que está fazendo.
Isso é ótimo.
Pessoas que sabem o que estão fazendo, sabem as regras,
e sabem o que é possível e o que é impossível.
Vocês não sabem, e não deveriam.
As regras do que é possível e impossível nas artes foram feitas
por pessoas que não testaram os limites do possível
indo além deles.
E vocês podem.
Se vocês não sabem que é impossível,
é mais fácil de fazer.
E como ninguém fez isso antes,
eles não inventaram as regras
que impedem alguém de fazer isso outra vez.
[aplausos]
Segundo, se você tem uma ideia do que quer fazer,
o motivo pelo qual está aqui,
então apenas vá e faça isso.
Isso é muito mais difícil do que parece
e às vezes no fim, muito mais fácil do que imaginava.
Porque normalmente há coisas que você tem que fazer
antes de chegar no lugar que você quer estar.
Eu queria escrever quadrinhos, romances, contos e filmes,
então eu virei um jornalista,
porque jornalistas estão autorizados a fazer perguntas
e ir adiante e descrobrir como o mundo funciona.
E, além disso, para fazer essas coisas eu precisava escrever
e escrever bem.
E eu era pago para aprender a escrever
economicante, claramente, às vezes em condições adversas
e com um prazo.
Às vezes o caminho para fazer o que você espera fazer estará bem claro.
E às vezes será quase impossível
decidir se você está fazendo ou não a coisa certa,
porque você terá que equilibrar suas metas e esperanças
com se alimentar
pagar suas contas, encontrar trabalho
aceitar o que você pode ter.
Uma coisa que funcionou pra mim
foi imaginar onde eu queria estar
- que era ser um autor, principalmente de ficção,
fazendo bons livros, fazendo bons quadrinhos,
fazendo bom texto dramático
e me sustentando através das minhas palavras -
imaginando que isso era uma montanha,
uma montanha distante, meu objetivo.
E eu sabia que enquanto eu andasse em direção a montanha
eu estaria bem.
E quando eu realmente não soubesse o que fazer,
eu poderia parar e pensar
se isso me aproximava ou me afastava dela...
da montanha.
Eu recusei trabalhos editoriais em revistas,
trabalhos de verdade que pagariam dinheiro de verdade,
porque eu sabia que, apesar de atraentes, para mim
eles estariam me levando para longe da montanha.
E se essas ofertas de trabalho tivessem vindo antes
eu poderia tê-las aceitado,
porque elas ainda estariam mais próximas da montanha
do que eu estava no momento.
Eu aprendi a escrever escrevendo.
Eu tendia a fazer tudo enquanto parecesse uma aventura
e parar quando parecesse trabalho,
o que fez com que a vida não parecesse trabalho.
Terceiro: quando você começar, vai ter que lidar com os problemas do fracasso.
Você tem que ser casca dura
para aprender que nem todo projeto sobreviverá.
Uma vida de freelance, uma vida nas artes,
é como colocar mensagens em garrafas numa ilha deserta
e esperar que alguém encontre uma das suas garrafas,
abra e leia
e coloque algo em uma garrafa que flutuará até encontrar você
- apreço, um contrato, dinheiro ou amor.
E você deve aceitar que terá de lançar centenas de coisas
para cada garrafa que acabar voltando.
Os problemas do fracasso, problemas de desencorajamento,
de desespero, da fome.
Você quer que tudo aconteça, eu você quer agora
e as coisas dão errado.
Meu primeiro livro, uma peça de jornalismo que fiz só pelo dinheiro
que já havia me comprado uma máquina de escrever elétrica,
em adiantamento, deveria ter sido um best seller.
Ela deveria ter me dado muito dinheiro
se a editora não tivesse entrado em falência
entre a primeira edição ter esgotado
e a segunda edição nunca ter saído
antes que os direitos autorais pudessem ser pagos.
Ela teria pagado.
Eu dei de ombros,
ainda tinha minha máquina de escrever elétrica
e dinheiro suficiente para o aluguel de alguns meses.
E eu decidi que eu faria o meu melhor no futuro
para não escrever livros apenas por dinheiro.
Se não ganhasse dinheiro, não teria valor algum.
E se meu trabalho me orgulhasse, e eu não ganhasse dinheiro,
pelo menos eu teria o trabalho.
De tempos em tempos
eu me esqueço dessa regra
e sempre que faço isso, o universo me dá um pontapé forte
e me faz lembrar.
Eu não sei se esse é um problema apenas meu
mas a verdade é que nada que fiz,
cuja razão foi somente o dinheiro,
valeu a pena,
exceto como amarga experiência.
Normalmente acabo nem ganhando o dinheiro.
[risadas]
As coisas que fiz porque estava empolgado
e queria vê-las existindo de verdade
nunca me deixaram na mão, e eu nunca me arrependi
do tempo gasto com nenhuma delas.
Os problemas do fracasso são difíceis.
Os problemas do sucesso podem ser mais difíceis,
porque ninguém o avisa sobre eles.
O primeiro problema de qualquer tipo de sucesso,
é a convicção inabalável de que você está fugindo com algo
e que a qualquer momento eles vão te descobrir.
[risada]
É a Síndrome do Impostor,
algo que minha esposa Amanda batizou "A Polícia da Fraude".
No meu caso, estava convencido de que bateriam na minha porta
e um homem com uma prancheta
- eu não sei por que ele tinha uma prancheta,
mas na minha cabeça ele sempre tinha uma prancheta -
estaria lá para me dizer que estava tudo acabado
e que eles haviam me pegado
e que agora eu teria que arranjar um trabalho de verdade
um que não consistiria em inventar coisas e escrevê-las
e ler livros que eu queria ler.
E então eu seguiria em silêncio
e arrumaria esse tipo de trabalho
eu teria que levantar de manhã cedo
e usar uma gravata
e não inventar mais coisas.
Os problemas do sucesso. Eles são reais.
E, com sorte, vocês passarão por eles.
É quando você para de dizer "sim" para tudo,
porque as garrafas que você jogou no oceano estão todas voltando,
e você tem que aprender a dizer "não".
Eu vi meus colegas e amigos e aqueles que são mais velhos do que eu
e eu vi o quão tristes alguns deles estavam.
Eu os ouvi dizerem que não podiam mais imaginar um mundo
onde faziam o que eles sempre quiseram fazer,
porque eles tinham que ganhar uma quantia todo mês
apenas para se manterem onde estavam.
Eles não podiam sair e fazer as coisas que importavam
e que eles realmente queriam fazer
e isso parecia uma tragédia tão grande quanto qualquer problema do fracasso.
Depois disso, o maior problema do sucesso
é que o mundo conspira
para que você pare de fazer as coisas que você faz
porque você é bem-sucedido.
Teve um dia em que olhei para trás e percebi
que eu havia me tornado alguém
que respondia emails profissionalmente
e escrevia como um passatempo.
Eu passei a responder menos emails
e fiquei aliviado ao perceber que estava escrevendo muito mais.
Quarto, eu espero que vocês cometam erros.
Se você erra, quer dizer que você está por aí fazendo alguma coisa
e os erros por si mesmos podem ser úteis.
Uma vez eu escrevi errado "Caroline" em uma carta,
trocando o A e o O,
e pensei "Coraline..."
"quase parece um nome de verdade".
Lembrem-se, não importa em qual área você está,
seja você um músico ou um fotógrafo,
um grande pintor ou um cartunista,
um escritor, um dançarino, um cantor, um designer,
o que você fizer, você tem uma coisa que é única:
você tem a habilidade de fazer arte.
E para mim, e para muitas outras pessoas que conheço
isso foi um salva-vidas.
O salva-vidas definitivo.
Faz você passar pelos bons tempos, e faz você
passar pelos outros.
Às vezes a vida é difícil, as coisas dão errado
na vida e no amor e nos negócios e na amizade
e na saúde e nas outras formas em que a vida pode dar errado.
E quando as coisas ficarem difíceis, é isso que você deve fazer.
Faça boa arte.
Eu falo sério.
[risada]
O marido fugiu com um político?
Faça boa arte.
[risada]
A perna foi esmagada e comida por uma jiboia mutante?
Faça boa arte.
Receita federal atrás de você? Faça boa arte.
O gato explodiu? Faça boa arte.
Alguém na internet acha que o que você está fazendo
é idiota ou diabólico ou já foi todo feito antes?
Faça boa arte.
Provavelmente as coisas vão se acertar de algum jeito,
por fim, o tempo fará a dor passar
e isso nem importa.
Faça o que só você pode fazer melhor.
Faça boa arte.
Faça nos dias ruims.
Faça nos dias bons também.
E quinto, enquanto estiver nisso,
faça a sua arte.
Faça as coisas que só você pode fazer.
O ímpeto, no começo, é copiar
e isso não é ruim.
Muitos de nós só encontraram as próprias vozes
depois de terem soado como várias outras pessoas.
[risada]
Mas uma coisa que você tem, que ninguém mais tem
é você, sua voz, sua mente, sua história, sua visão.
Então escreva e desenhe e construa e toque
e dance e viva como só você pode.
E no momento que você sentir que possivelmente
você esteja andando na rua nú
expondo demais seu coração e sua mente
e o que existe dentro, mostrando demais de você mesmo,
esse pode ser o momento que você talvez esteja começando a acertar.
As coisas que eu fiz que melhor funcionaram
foram as coisas das quais eu tinha menos certeza.
As histórias as quais tinha certeza de que ou funcionariam,
ou, mais provavelmente, virariam o tipo de fracasso vergonhoso
que as pessoas se reúnem e discutem até o fim dos tempos.
Elas sempre tiveram isso em comum: olhando para seu passado
as pessoas explicam por que tornaram-se sucessos inevitáveis
e quando eu as estava fazendo eu não tinha ideia.
Eu ainda não tenho.
E onde está a diversão de fazer alguma coisa
quando você sabe que vai dar certo?
E às vezes as coisas que eu fazia não funcionavam.
Existem histórias minhas que nunca foram reimpressas.
Algumas delas nunca sequer saíram de casa.
Mas eu aprendi tanto com elas quanto com as que deram certo.
Ok, sexto, vou passar um conhecimento secreto de freelancer.
Conhecimento secreto é sempre bom e é útil
para qualquer um que planeja criar arte para outras pessoas,
para entrar em qualquer tipo de mundo freelance.
Eu aprendi nos quadrinhos
mas se aplica aos outros campos também, e é isso:
Pessoas são contratadas porque, por algum motivo, elas são contratadas.
[risada]
No meu caso, eu fiz algo que atualmente seria fácil de conferir
e me arranjaria muitos problemas
e quando eu comecei naqueles dias pré-internet
pareceu uma estratégia de carreira sensata.
Quando editores me perguntaram para quem já havia escrito,
eu menti.
[risada]
Eu listei uma dúzia de revistas que soavam plausíveis
e eu pareci confiante e eu consegui empregos.
[aplausos]
Então eu fiz ser uma questão de honra ter escrito
alguma coisa para cada uma das revistas que eu havia listado
para conseguir aquele primeiro trabalho.
Para que na verdade eu não tivesse mentido,
apenas tinha sido desafiado cronologicamente.
[risadas]
Mas você consegue trabalho do jeito que for que você conseguir trabalho.
Mas as pessoas continuam trabalhando, no mundo freelance
- e cada vez mais o mundo é freelance -
porque o trabalho delas é bom
e porque é fácil de se conviver com elas
e porque elas entregam o trabalho no prazo.
E você nem precisa de todos os três.
Dois de três está ótimo.
[risada]
As pessoas vão tolerar o quão desagradável você for
se seu trabalho for bom e você entregá-lo no prazo.
[risadas]
As pessoas vão perdoar o atraso do seu trabalho
se ele for bom e elas gostarem de você.
[risadas]
E você não precisa ser tão bom quanto nenhuma outra pessoa
se você estiver no prazo e for sempre um prazer ouvir de você.
[risadas]
[aplausos]
Então quando eu concordei em fazer esse discurso
eu pensei no melhor conselho que já me foi dado
e percebi que foi na verdade um conselho
que eu fracassei em seguir
e ele veio de Stephen King.
Foi 20 anos atrás, no alto do sucesso
- o sucesso inicial -
de Sandman, o quadrinho que eu escrevia.
[aplausos] Obrigado!
Eu escrevia quadrinhos que as pessoas adoravam
e elas o levavam a sério
e Stephen King gostou de Sandman
e meu romance com Terry Pratchett, Belas Maldições,
e ele viu a loucura que estava acontecendo
- as longas filas de autógrafo, tudo isso -
e seu conselho para mim foi esse.
Ele disse "isso é realmente ótimo"
"você deveria aproveitar".
E eu não aproveitei.
O melhor conselho que já recebi que eu ignorei.
Ao invés, eu me preocupei.
Me preocupei com o próximo prazo,
a próxima ideia,
a próxima história.
Não houve um momento nos 14 ou 15 anos seguintes
que eu não estivesse escrevendo algo na minha cabeça
ou pensando sobre.
E eu não parei e olhei ao redor e disse:
"isso é mesmo divertido".
Eu queria ter aproveitado mais.
Tem sido uma incrível viagem,
mas há partes da viagem que eu perdi,
porque eu estava preocupado demais das coisas darem errado,
sobre o que fazer a seguir, para aproveitar o lugar onde eu estava.
Essa foi a lição mais dura para mim, eu acho:
relaxar e aproveitar a viagem.
Porque a viagem leva você para alguns lugares
incríveis e inesperados.
E aqui, nesse palanque, hoje para mim
é um desses lugares.
E eu estou aproveitando imensamente.
[aplausos]
Coloquei isso entre parênteses,
só para caso não estivesse, eu não diria.
[risadas]
Para todos os formandos de hoje:
Eu desejo a todos sorte, sorte é útil.
Frequentemente vocês descobrirão que quanto mais se esforçarem
e mais sabiamente trabalharem
mais sortudos ficarão
Mas há sorte, e ajuda.
Agora mesmo estamos em um mundo transicional
se você estiver em qualquer campo artístico,
porque a natureza da distribuição está mudando.
Os modelos pelos quais os criadores espalharam seus trabalhos no mundo
e mantiveram um teto sobre suas cabeças
e compraram sanduíches enquanto faziam isso
eles estão todos mudando.
Eu falei com pessoas no topo da cadeia alimentar
em editoras e livrarias,
na música, em todas essas áreas
e ninguém sabe como vai ser o panorama
daqui a dois anos, quanto mais em uma década.
Os canais de distribuição que as pessoas construíram
durante o último século, estão em fluxo
para imprensa, para artistas visuais, para músicos,
para pessoas criativas de todos os tipos.
O que por um lado é intimidador
e pelo outro, imensamente libertador.
As regras, as suposições, os agora-nós-devemos
de como você faz seu trabalho ser visto e o que você faz a seguir,
eles estão se quebrando.
Os porteiros estão deixando seus portões.
Você pode ser tão criativo quanto quiser para ter seu trabalho visto.
O YouTube e a Web e seja lá o que vier depois deles
podem dar a vocês mais espectadores
do que toda a televisão jamais fez.
As velhas regras estão desmoronando
e ninguém sabe quais são as novas.
Então criem suas próprias regras.
Alguém me perguntou recentemente como fazer
alguma coisa que ela pensou que seria difícil,
nesse caso gravar um audiobook.
E eu sugeri que ela fingisse que ela era alguém que podia fazê-lo.
[risadas]
Não fingir fazê-lo, mas fingir ser alguém que pudesse.
Ela colocou um quadro desse conselho na parede do estúdio
e ela disse que ajudou.
Então sejam sábios, porque o mundo precisa de mais sabedoria
e se não puderem ser sábios, finjam ser sábios
e então se comportem como eles fariam.
[aplausos]
E agora vão, e façam erros interessantes,
façam erros incríveis,
façam erros gloriosos e fantásticos.
Quebrem regras.
Deixem o mundo mais interessante por estarem aqui.
Faça boa arte.
Obrigado.
[aplausos]
Спасибо
[смех]
Для меня было большой неожиданностью получить прилашение выступить в роли советчика
для людей, оканчивающих высшее учебное заведение.
Я никогда не оканчивал ни одно подобное заведение.
Я никогда даже не поступал туда.
Я покинул школу при первой же возможности,
когда перспектива еще 4-х лет вынужденного обучения,
чтобы стать писателем, каким я хотел быть, показалась невыносимой.
Я вышел в свет, я стал писать,
и чем больше писал, тем лучше у меня получалось.
Я продолжал писать,
и никто никогда не имел ничего против того,
что я придумывал все это по ходу дела.
Люди просто читали то, что я писал, и платили мне за это.
или не платили.
[смех]
И они часто поручали мне
написать что-нибудь еще для них, что вызвало у меня
здоровое уважение и теплые чувства по отношению к высшему образованию,
от которого те из моих друзей и родственников, которые учились в университетах,
излечились давным давно.
Оглядываясь назад, я могу сказать, что я замечательно провел время.
Не уверен, что могу назвать это карьерой,
потому что карьера подразумевает, что у меня был какой-то карьерный план,
а у меня его никогда не было.
Если не считать таковым составленный мною в 15 лет список
вещей, которые я непременно хотел сделать.
Я хотел написать роман для взрослых,
книгу для детей,
комикс, сценарий фильма,
записать аудиокнигу,
написать эпизод "Доктора Кто" и так далее.
Так что я не строил свою карьеру,
я просто следовал своему списку.
Так что я решил, что сейчас расскажу вам обо всем, о чем сам хотел бы знать в начале пути,
и еще кое-что из того, что, как я сейчас понимаю,
я и так знал.
Также я дам вам самый лучший совет из тех, которые когда либо давали мне
и которому я упорно не следовал.
Итак, первое:
когда вы начинаете свой путь в искусстве,
вы понятия не имеете, что вы делаете.
И это круто.
Тот, кто знает, что он делает, знает и правила,
он знает, что возможно, а что невозможно.
Вы этого не знаете - и хорошо.
Потому что в искусстве правила, регламентирующие возможное и невозможное, были придуманы людьми
никогда не переступавшими
границы возможного.
А вы можете это сделать.
Видите ли, если не знаешь, что что-то невозможно,
это всегда легче сделать.
А поскольку никто раньше этого не делал,
они не успели придумать правила,
запрещающие это сделать вам.
[аплодисменты]
Второе: если у вас есть представление о том, что вы хотите создавать,
о том, зачем вы здесь,
идите и создавайте это.
Легче сказать чем сделать,
но иногда оказывается, что это намного проще, чем вы могли бы вообразить.
Обычно для того, чтобы стать тем, кем вы хотите,
нужно сделать ряд обязательных вещей.
Я хотел сочинять комиксы, романы, рассказы и сценарии,
так что я стал журналистом,
потому что журналисты могут задавать вопросы,
чтобы выяснить, как устроен мир.
К тому же, для того, чтобы все это сочинять, я должен был писать
и писать хорошо.
И я нашел работу, на которой мне платили за то, что я учусь хорошо писать:
ёмко, четко, иногда в неблагоприятных условиях
и быстро.
Иногда ваш путь прям и понятен,
а иногда почти невозможно разобраться,
в верном ли направлении идешь,
потому что нужно следить за балансом надежд и достижений,
платить за еду
и по кредитам, искать работу,
довольствоваться тем, что есть.
В таких случаях мне помогал один прием:
я представлял свою цель -
а моей целью было стать писателем,
автором хороших книг, комиксов,
пьес,
существовать за счет своего умения складывать слова -
горой.
Я представлял свою цель далекой горой и знал,
что пока я иду прямо к ней,
все будет как надо.
Так что когда я был в растерянности и не знал как поступить,
я мог притормозить и задуматься,
приблизит ли меня принятое решение к моей цели или отдалит от нее,
от моей горы.
Я отказывался от должностей в журналах -
хороших должностей, за которые платили хорошие деньги -
потому что знал: какими бы соблазнительными ни были эти предложения,
они сбили бы меня с моего пути.
Вместе с тем, предложи мне кто эту работу раньше,
я бы скорее всего согласился,
потому что в тот момент эта должность приблизила бы меня
к моей цели.
Я научился писать благодаря тому, что постоянно писал.
Я решил заниматься чем-то только пока это что-то воспринималось, как приключение,
и незамедлительно бросал дело, как только оно превращалось в рутину,
благодаря чему моя жизнь никогда не состояла из одной только работы.
Третье: когда ты только начинаешь свой путь, ты сталкиваешься с риском поражения.
Нужно стать достаточно толстокожим,
чтобы понимать: не каждый проект будет успешен.
Жизнь человека, зарабатывающего творчеством,
иногда похожа на отправку по течению бутылок с письмами
в надежде, что кто-то эту бутылку выловит,
откроет, прочитает послание
и положит взамен что-то, что вернется обратно к вам:
признание, вознаграждение, гонорар или любовь.
И что бы ни приплыло обратно в этой бутылке,
ты должен быть готов принять это.
Даже если там оказался провал, отсутствие вдохновения,
безнадежность, голод.
Ты хочешь, чтобы все случилось вот-прямо-сейчас,
а все идет наперекосяк.
Свою первую книгу я написал только ради денег.
Благодаря авансу за нее я смог купить себе электрическую пишущую машинку.
Хотя вообще-то она планировалась как бестселлер,
и должна была принести мне много больше денег,
если бы издательство не было принудительно ликвидировано до того,
как первый тираж вышел в продажу.
Второго тиража не было вообще,
а само издательство перестало существовать
еще до выплаты авторских гонораров.
Тогда я только плечами пожал:
у меня по-прежнему была моя печатная машинка
и достаточно денег, чтобы пару месяцев платить за квартиру.
Но именно тогда я решил, что сделаю все возможное, лишь бы
не писать только ради денег.
Потому что если я не получу денег, я не получу ничего.
А если я пишу то, чем горжусь и не получаю за это денег,
у меня все равно остается произведение, которым я горжусь.
Иногда
я забываю это правило.
Но что бы там ни было, мироздание упорно мне о нем напоминает
и дает пинка.
Я не уверен, что это правило распространяется на всех,
но в моем случае, если что-то
я делал только ради денег,
оно не стоило потраченного времени.
А я получал только печальный опыт.
И как правило мне все равно за это не платили.
[смех]
А вот те проекты, за которые я брался просто потому, что мне так хотелось,
просто потому, что я мечтал воплотить их в жизнь,
никогда меня не разочаровывали. И о потраченном на них времени
я никогда не жалел.
Да, поражение, проигрыш - это тяжело.
Но бремя успеха может быть куда тяжелее,
потому что никто не предупреждает тебя о сопровождающих его проблемах.
Первая проблема любого, даже самого маленького успеха -
это непоколебимая уверенность в том, что вам это не сойдет с рук
и вас непременно поймают.
[смех]
Это синдром обманщика,
который моя жена Аманда окрестила "Полицией Лгунов".
В моем случае он воплощался в уверенности, что вот сейчас в мою дверь постучат,
а когда я открою, там будет человек с планшеткой
(понятия не имею, причем тут планшетка,
но в моих фантазиях она у него есть)
и этот человек скажет мне, что все, довольно,
теперь-то я не отверчусь
и должен буду идти и искать себе настоящую работу,
которая не заключается в том, чтобы придумывать что-то, а потом записывать это
и еще читать, что захочу.
И тогда я, конечно, не стану сопротивляться
и найду такую работу,
ради которой мне придется вставать рано утром,
носить галстук
и перестать фантазировать.
Проблемы упеха - это не выдумка.
Если повезет, вам придется испытать это на себе.
Будет и момент, когда вы перестанете соглашаться на всё,
потому что теперь каждая бутылка с посланием, которую вы отпустили по течению, возвращается,
и вы должны научиться говорить "нет".
Мне приходилось видеть несчастными людей своего возраста и старше,
мне приходилось видеть несчастными своих друзей,
слышать, как они жалуются, что не могут больше представить мир,
в котором они смогут заниматься тем, чем действительно хотят,
потому что им нужно зарабатывать
себе на жизнь.
Они не могли просто пойти и сделать что-то действительно важное,
что-то действительно желанное,
и это была проблема не меньшая, чем любой провал.
И, наконец, самая большая проблема успеха заключается в том,
что весь мир объединяется
с целью тебе помешать,
только потому, что ты преуспел.
Однажды наступил день, когда я оторвался от монитора и понял,
что превратился в человека,
чья профессия заключается в том, чтобы профессионально отвечать на е-мейлы,
а творчество - это всего лишь хобби.
Тогда я начал отвечать на меньшее количество писем,
и сразу получил время на то, чтобы писать.
Четвертое: я надеюсь, вы будете совершать ошибки.
Если вы ошибаетесь, значит, вы двигаетесь вперед.
К тому же, даже сами по себе ошибки могут быть весьма полезны.
Я однажды неправильно написал имя "Каролина" в письме,
случайно поменял местами буквы "А" и "О"
и подумал: "Коралина...
Звучит почти как настоящее имя!"
Помните, чем бы вы ни занимались,
будь то музыка, фотография,
рисование, мультипликация,
сочинительство, танец, пение, дизайн,
чтобы вы ни делали, у вас есть кое-что совершенно уникальное -
это ваша способность творить.
Для меня и для многих, кого я знаю,
эта мысль была спасательным кругом.
Универсальным спасательным кругом.
Она проводила нас через хорошие времена,
и через дурные.
Иногда жизнь трудна, всё идет не так
в повседневности, в любви, бизнесе и дружбе,
проблемы со здоровьем и проблемы со всем, с чем еще можно выдумать.
Когда это случается, есть только один выход:
посвятить себя творчеству.
Я серьезно.
[смех]
Муж сбежал от вас с политиком?
Создавайте прекрасное.
Мутировавшая анаконда отгрызла вам ногу?
Создавайте прекрасное.
Вас поймала налоговая? Создавайте прекрасное.
Кто-то взорвал вашу кошку? Создавайте прекрасное.
Кто-то в Интернете думает, что ваше творчество
ничего не стоит, наносит вред и вообще не содержит ничего нового?
Создавай прекрасное.
Потом, быть может, все сложится,
время ослабит петлю,
но это не важно.
Важно делать то, на что только ты способен, и делать это хорошо.
Создавай прекрасное.
В хорошие дни,
и в дурные дни.
Пятое: когда ты творишь,
твори.
Создавай то, что только ты можешь создать.
Когда мы только начинаем, мы копируем,
и это вовсе не так плохо.
Большинство из нас обретает собственный голос только после того,
как попробовало говорить голосами других людей.
Но именно в этом и секрет:
в том, что это ВЫ. ВАШ голос, ВАША фантазия, ВАША история, ВАШ взгляд на мир.
Поэтому пишите, рисуйте, играйте,
танцуйте и живите так, как можете только вы.
когда вы это почувствуете, вероятно окажется,
что вы идете по улице нагишом
слишком сильно обнажив ваше сердце и ум
и все, что у вас внутри, показав слишком много себя
и в этот момент, может быть, у вас начнет что-то получаться.
из всего, что я сделал, лучшим оказалось то,
в чем я был наименее уверен.
про эти истории я думал, что они или сработают,
или, что более вероятно, окажутся позорными неудачами,
о которых люди будут вспоминать до конца времен.
эти истории объединяло одно: оглядываясь назад,
люди объясняют, почему они были обречены на успех.
когда я создавал их, я об этом понятия не имел.
и до сих пор не имею.
в чем вообще интерес делать то,
что совершенно точно сработает?
и иногда мои произведения не срабатывали
у меня есть истории, которые никогда не допечатывали.
некоторые из них вовсе не вышли дальше моего дома.
но я научился у них большему, чем у удачных работ.
в шестых, поделюсь одним из тайных знаний свободного художника.
тайное знание это всегда хорошо и полезно
для всех, кто планирует создавать искусство для других людей,
любым способом работая на себя.
я научился этому в комиксах,
но оно справедливо и для других областей так же. и вот оно:
людей нанимают просто потому, что нанимают.
[смех]
к примеру, я делал такое, на чем в наше время очень легко быть пойманным
и у меня были бы неприятности
но, когда я начинал - в далекие доинтернетные времена,-
это представлялось разумной карьерной стратегией.
когда меня спрашивали, на кого я работал раньше,
я врал.
[смех]
называл какие-то журналы, звучащие правдоподобно,
говорил уверенно, и получал работу.
[аплодисменты]
после- стало делом чести написать что-нибудь
для журналов, которые я называл,
чтобы получить мою первую работу.
так что я не совсем врун,
я просто изменял хронологию событий.
[смех]
мы получаем работу как получается.
но люди продолжают творить и в мире вольного найма
и все больше сегодня создается фрилансерами,
потому что их работа хороша
и потому что с ними легко иметь дело,
и потому что они делают работу вовремя.
и вам не нужны все три пункта
два из трех уже достаточно
[смех]
люди потерпят, если вы им неприятны,
если ваша работа хороша и была сделана вовремя
[смех]
люди простят вам опоздание,
если работа хороша и вы им нравитесь.
[смех]
и вам не обязательно быть лучше других,
если вы пунктуальны и с вами приятно иметь дело.
[смех]
[аплодисменты]
когда я согласился произнести эту речь,
я подумал, какой лучший совет из всех, что я когда-либо получал.
и понял что это был за совет,
я не последовал ему тогда.
я получил его от Стивена Кинга.
это было 20 лет назад на пике успеха
-первоначального успеха-
Когда вышел "Песочный человек"- комикс, что я написал.
[аплодисменты]. Спасибо.
я сочинил комикс, который нравился людям,
и они принимали его всерьез
и Стивену понравился "Sandman"
и роман "Добрые Предзнаменования", который мы написали вместе с Терри Пратчеттом,
и он видел какое безумие творилось вокруг
эти огромные очереди на автограф-сессиях...
и посоветовал мне вот что:
он сказал- "это очень здорово,
наслаждайся".
а я не насладился.
лучший совет в моей жизни, а я его не заметил.
вместо этого я все время переживал.
я волновался о сроках сдачи следующего проекта,
следующих идеях,
следующих рассказах.
не было момента, за следующие 14-15 лет,
когда я ничего не писал что-то у себя в голове
или не обдумывал это.
и ни разу не остановился, и не огляделся, чтобы понять:
это реально весело!
а мог бы радоваться больше.
это был потрясающий путь.
но некоторые части это пути я упустил,
потому что очень волновался, что делаю что-то не так,
что же будет потом, как тут радоваться.
думаю, это был самый тяжелый урок:
позволить себе радоваться пути.
потому что этот путь ведет по замечательным
и неожиданным местам.
здесь, на этой сцене, для меня
как раз такое место.
и мое удовольствие- безгранично.
[аплодисменты]
на самом деле я поместил это в скобки,
на самом деле я не должен был говорить это.
[смех]
всем сегодняшним выпускникам:
удачи вам. удача пригодится.
часто вы будете замечать, что чем больше вы трудитесь,
и чем мудрее то, что вы создаете,
тем удачливее становитесь
но и просто удача поможет.
сейчас мы живем в переходном мире,
если вы занимаетесь любым из искусств,
потому что характер распределения меняется.
меняется способ творцов нести свою работу в мир,
и продолжать оплачивать крышу над головой,
и покупать сэндвичи, пока вы делаете что-то-
все меняется.
я разговаривал с людьми на вершине пирамиды
в издательствах или книжной торговле,
в музыке, и других сферах,
и никто не знает, какой пейзаж мы увидим
через два года, не говоря уж о десяти.
каналы распространения, что люди построили
за прошлый век, преображаются.
и в печатном деле, и в визуальном искусстве, и в музыке,
для творцов в любом искусстве.
что с одной стороны пугает,
а с другой- бесконечно освобождает.
правила, допущения, "как-мы-делаем-это",
чтобы твою работу могли увидеть и что делать потом,-
все ломается.
стражи оставляют свои ворота.
ты можешь творить так, как считаешь нужным, чтобы твою работу увидели.
YouTube и Web и что там будет после YouTube и Web
могут дать тебе больше зрителей,
чем все телевидение когда-либо.
старые правила рушатся
и никто не знает новых.
раз так- придумывай свои правила.
однажды меня спросили, как сделать
то, что представляется очень трудным,
в данном случае- записать аудиокнигу.
и я посоветовал ей представить, что она тот, кто может это сделать.
[смех]
не притворятся, что делаешь, но притвориться тем, кто может.
она повесила себе напоминание на стене в студии,
и она сказала- это помогло.
так будьте мудрее, этому миру нужно больше мудрости,
и если не можете стать мудрым, притворитесь, что вы тот, кто может,
и ведите себя соответственно.
[аплодисменты]
и сейчас идите, и совершайте интереснейшие ошибки,
изумительные ошибки,
славные, фантастические ошибки.
ломайте правила.
оставьте миру столько интересного, сколько сможете дать.
творите.
спасибо.
[аплодисменты]
Teşekkür ederim.
.
Ben hiç düşünemezdim ki, bir gün...
...yüksek öğretim bitiren mezun
insanlara tavsiyede bulunacağımı.
Ben öyle bir yüksek öğretimi hiç bitirmedim.
Öyle bir şeye başlamadım bile...
...Öğrenimim boyunca okuldan mümkün olduğu kadar erken ayrıldım.
4 yıl daha okuma olasılığı öğrenmeye zorlandığında...
...olmak istediğim yazar olana kadar...
Dünyaya açılarak yazmaya başladım...
...ve yazdıkça daha iyi bir yazar oluyordum.
Ve daha da fazla yazıyordum.
Ve hiç kimse bundan rahatsız değildi.
Her şeyi uydurduğum dan...
...Onlar sadece yazdıklarımı okuyup bana bunun için para veriyorlardı...
...yada vermiyorlardı.
.
Ve çoğu zamanda onlardan iş teklifleri alıyordum.
Onlar için birşey yazmama ve bu benim içinde...
...Sağlıklı saygı ve sevgi' yi
yüksek öğretim için sağlıyordu.
Ailemden bazı kişiler ve
üniversiteye giden bazı arkadaşlarım...
...uzun zaman önce çaresini buldular.
Ve geçmişe baktığımda
ilgi çekici olan hayat yolculuğum vardı.
Ve bunu bir kariyer olarak belirttiğimi bilmiyordum...
...Çünkü ; kariyer demek benim
bir kariyer planımın olması...
...ve bu bende hiç yoktu.
Bu duruma en yakın olan olay ise
15 yaşındayken kendime ait bir liste yapmam oldu.
Yapmak istediğim her şeyden...
Yetişkinler için bir roman yazmak istiyordum...
...Bir çocuk kitabı...
...komik bir film...
...seli bir kitap kaydetmek.
Böylece Doktor Who'dan bir bölüm
yazmak istiyordum.Ve daha fazlası...
...Bir kariyerim yoktu.
Sadece listeyi teker teker tamamlamaya baktım...
... ve düşündüm ki size anlattığım her şeyin başladığımda gerçek olduğundan emin olmam.
Geriye baktığımda bazı şeyleri...
...sanırım biliyorum.Bildiğimi farz ediyorum.
Ve size aldığım en iyi tavsiyeyi sunuyorum...
...ve bu tavsiyeyi hiç takip etmedim.
Birincisi;
Eğer bir kariyere başladığınızda...
...ne yaptığınızdan hiç bir bilginiz olmuyor.
Bu büyük bir şey.
Ne yaptıklarını bilen insanlar kuralları bilirler...
...Ve o insanlar neyin imkanlı
neyin imkansız olduğunu bilir.
Siz bunu bilemezsiniz.
Sanatın kurallarında neyin imkanlı
neyin imkansız olduğunu...
...imkansızlığın sınırını bilmeyen insanlar kuruyor...
...sınırlarını aşarak.
Ve sizde bunu yapabilirsiniz...!
İmkansız olduğunu bilmezseniz,
...daha kolaydır.
Çünkü; bunu daha önce kimse yapmadığından...
...İnsanları bundan uzak tutacak bir kural yoktur.
Bu özel şeyleri yapmak için...
.
İkincisi; yaptığınızdan bir bilginiz varsa...
...Niye burada olduğunuzdan...?
Sadece bu şeyi yapın.
Ve bu duyulduğundan da daha zordur.
Ve bazen sonunda beklemediğimizden daha kolaydır.
Çünkü; bazı şeyler vardır.
Yapmalısınız...!
Ulaşmak istediğiniz mevkiye gelmek için...
...ben çizgi film,roman ve hikayeler yazmak istiyorum...
...Sırf bu yüzden gazeteci oldum.
Çünkü; gazetecilere soru soruna biliniyor...
..."Dünya nasıl çalışıyor...?" diye...
...Bazı şeylerde gerekli olan şeyleri yapmak için...
...bunun yanında da iyi yazmak için...
...yazarlığı da öğrenebilmem için para alıyordum.
Ekonomik olarak,bazen
elverişsiz koşul altında kesin bir şekilde...
...ve bitiş tarihinde.
Bazen yapılacak yöntem bir şeyi gerektiğinde teslim etme zamanında yapmayı umut ettiğindendir.
Ve bu bazen doğru şeyi yapıp yapmadığınıza...
...karar vermek neredeyse imkansız olur.
...çünkü; siz hedeflerinize ve umutlarınızı dengelemeniz zorunda kalacaksınız...
...kendinizi...
...besleyerek,borçları ödeyerek,iş bularak...
...elde edeceklerinizi belirleyerek.
Benim işime yarayan bir şey...
...benim nerede olmak istediğimi hayal ediyordum...
...öncelikle kurgu yazarı oldum.
Güzel kitaplar,komik kitaplar yazmak...
...iyi tiyatro yapmak...
...ve kelimelerimle kendimi destekleyerek.
Onun bir dağ (amaç)olduğunu hayal ederek...
...benim hedefim olan uzak bir dağ olduğunu...
...ve biliyorum, o dağa (amaç)doğru
yürümeye devam ettikçe...
...ben iyi olacağım.
Ve gerçekten ne yapacağımı bilmediğim zaman...
...dururum ve düşünürüm.
Acaba beni dağ'a (amacıma) yaklaştırıyor mu ?
yoksa uzaklaştırıyor mu?
Dergideki editörlük işlerini reddettim.
-İyi para ödeyen iyi işleri.
...Çünkü biliyorum ki;benim için ne kadar cezbedici olursa olsun...
...onlar o dağdan (amaçtan) uzaklaşıyor oluyorlardı.
Ve iş teklifi edenler daha erken gelselerdi...
...o işleri kabul etmiş olurdum.
Çünkü onlar benim o zamanda
dağ'a (amacıma) yakın olduğumdan...
...daha yakın olabilirlerdi.
Yazmayı yazarak öğrendim.
Her şeyi yapma isteğim vardı.
Yeter ki maceralı olsun...
...ve bana iş gibi göründüğünde durmayı isterdim.
Ki bu; Bana hayatın iş gibi
gelmediği anlamına geliyordu.
Üçüncü olarak; Başladığınızda başarısızlık problemleriyle baş etmek zorundasın...
...her projenin devam ettiğini öğrenmek için...
...dayanıklı olmalısın...
Serbest bir yaşam, sanatsal bir yaşam...
...bazense ıssız bir adada
şişelerin içine bir mesaj koymak gibidir...
...ve birinin şişelerden birini bulacağını umarak...
...ve açıp onu okuyarak...
...ve o şişenin içine bir şey koyup
sana tekrar geri göndereceğini umarak...
-Koyulan şey; taktir yada bir komisyon
yada para yada sevgi olabilir.
Ve rüzgarla beraber geri gelen her şişe için...
...yüzlerce şey üretmen gerektiğini kabul etmen gerek.
Başarısızlık problemi, cesaretsizlik problemi...
...umutsuzlukta, açlıkta.
Her şeyin olmasını istiyorsun
ve şimdi olmasını istiyorsun.
Fakat işler yolunda gitmez.
Benim (a piece of journalism )
para için yazdığım ilk kitabım...
...ve bana önceden elektirkli bir daktilo almamı sağlayan...
...bu kitap en çok satan kitap olmalıydı.
Aksine bana çok fazla para kazandırması gerekliydi.
Eğer yayın evi...
...ilk baskıdan sonra
kitabın basımını durdurmasaydı...
...ve herhangi bir yayın hakkı gelirleri ödenmesi durumunda...
... ikinci baskısında hiç bir olay gerçekleşmezdi.