Děkuji Tome, je mi potěšením být zde přítomen.
Jsem velmi rád, že mohu promluvit
o otázkách, které mě trápí nejvíce,
a to v kontextu, který nám dovolí mluvit i trochu
o žurnalismu a trochu o nevědomosti
a trochu o zneužívání moci.
Problém uvedený „tiskem“,
tím rozumím mašinerií sdělovacích prostředků
od doby, co jsme je začali industrializovat
a bojovat s nevědomostí v Evropě
v 15. století.
Tento problém představený tiskem
je jeho téměř nemožné spojování s mocí.
Tisk a moc je obtížné udržet navzájem oddělené,
těžší, než udržet oddělené burákové máslo
od želatiny, těžší, než udržet oddělený
den od noci.
Tisk a moc si padly
v objetí téměř od samého počátku
protože od samého počátku bylo zřejmé
že jedinou alternativou tomuto objetí
mezi tiskem a mocí
je nekončící revoluce poháněná touhou lidí
vědět a osvobodit se,
aby mohli konat podle svých nejlepších zájmů
bez ohledů na zájmy moci.
Naše přijetí tisku v evropském světě
přineslo rozpad jednoty
křesťanského světa a konec systému,
určeného k ovládání mysli,
kterým byla Římskokatolická církev,
ve velké duševní, politické,
morální revoluci, kterou zveme Reformací.
Odpovědí na Reformaci bylo
poučení ve všech evropských společnostech, reformovaných
i katolických – v obou – bylo, že tisk
nemohl být ponechán svobodný.
Toho výsledkem byla cenzura téměř
všude po následující stovky let.
V těch několika místech v Evropě – v Nizozemí
a ve Spojeném království – resp. v Anglii
po r. 1650 a poté znovu po 1695 –
– na těch několika místech, kde byl tisk svobodný
vydávat bez dozoru, se výsledkem stala
duševní, politická a morální revoluce
kterou nazýváme Osvícenství
a Velká francouzská revoluce: to je
další předvedení toho, že umožnit lidem
vědět, učit se, vzdělávat se navzájem
a sdílet záhy přivodí
rozmělnění moci a hrozbu pro každý
„Ancien Régime“ (Starý režim).
Avšak ve věku kapitalistických industrializovaných médií,
ze kterého se právě přesouváme,
svazek mezi tiskem a mocí se
znovu stal předmětem magnetické přitažlivosti.
Tisk, to je industrializované vytváření
a distribuce formulovaných informací,
tento tisk se stal služkou
vlastnické třídy.
Svoboda tisku
napsal velký americký
kritik A. J. Liebling:
„Svoboda tisku patří tomu, kdo nějaký vlastní.“
A napříč 20. stoletím
s ohledem jak na tisk,
tak na jemu velmi blízké vysílání,
to bylo zcela souhlasně pravdivé.
Nyní opouštíme
věk tisku
s tím, jak opouštíme samu myšlenku,
že existuje nějaký mechanizmus, který přemění
informaci z místní a dočasné
do trvalé a vždy přítomné.
Namísto toho začínáme žít uvnitř
digitálního nervového systému, který propojuje
každou lidskou bytost na planetě
s každou jinou lidskou bytostí na planetě,
skutečně nebo s touto možností,
a to bez jakýchkoli zprostředkovatelů.
Na konci příští generace,
bez ohledu na to jaká zděšení či vítězství
se mezi tím přihodí,
na konci příští generace
budeme žít ve světě
vše prostupujícího lidského sociálního propojení,
které ve skutečnosti myslíme,
hovoříme-li o „internetu“.
Každý fax – těch pár zbývajících –
každý scanner, každá tiskárna, každý telefon,
každý fotoaparát, každá kamera,
zmínil jsem telefon, telefon, telefon,
telefon?
Každý předmět poháněný elektřinou
bude informace sbírající
a distribující systém ovládaný
nějakou lidskou bytostí, někde,
na jednom konci, anebo na druhém.
Pakliže bude ovládán na tom konci,
kde lidé jsou, kde se potýkají s životem,
kde se pokouší prodat svou zeleninu,
kde jsou napadeni policistou,
který jim brání v prodávání jejich zeleniny,
kde se na ulici snaží vypořádat
s následky zabránění prodejci zeleniny
v prodávání zeleniny
servilním policistou,
všudypřítomné bude vědomí
vytvářené lidmi
k osvobození sebe samých.
Posuďte toto: v Indii právě teď
ti nejchudší z nejchudších vlastní mobilní telefony
a na tomto mobilním telefonu – telefonu
každé osoby – každá kniha, každý kousek hudby,
každé video, každá mapa, každý
vědecký experiment, každý druh
informace užitečný nebo krásný
by mohl být dostupný každičké osobě
nebýt zákonů proti sdílení.
Vše, co nám zbývá v tomto úžasném nervovém systému
lidství – vše, co nám zbývá a činí
nevědomost povinnou jsou pravidla proti
sdílení.
Až pravidla proti sdílení zmizí
– a ona zmizí –
nevědomost bude poprvé
v historii lidského rodu
všude zcela vyhnutelná.
Právě sledujete po celém světě,
jak mladí lidé demonstrují, že
jsou ochotni se postavit před hlavně
pro svobodu.
Později v tomto století budete sledovat, jak
mladí lidé po celém světě budou demonstrovat,
že jsou ochotni se postavit před hlavně,
aby měli svobodu ke vzdělání.
Až se to stane, lidský rod projde
nejdůležitější revolucí od r. 1789,
a tento „Ancien Régime“, který si zasluhuje zaniknout,
zanikne napříč světem.
Dnes zde probíráme několik jednoduchých
epizod předcházejících této veliké revoluci.
Rozebrání zprostředkovaných systémů
řízeného vyrábění a distribuce informací,
který s námi byl
od rána následujícího po Gutenbergovi.
Avšak tohle je den nadcházející ránu
následujícímu po Gutenbergovi.
Toto je moment, kdy nerovnosti
moci a nerovnosti přístupu
začínají ustupovat
a na druhé straně, v tomto momentu
stojí téměř všechny vlády
a téměř všechen tisk
a téměř všichni vládnoucí, kteří si nepřejí,
aby se svět změnil.
Byl jsem na večeři s jedním členem
vlády ve Washingtonu, D.C. tento týden
a říkám mu: „Poslyšte, dobrá polovina
evropských televizních stanic se mě snaží
zastihnout kvůli rozhovoru
o pokrytectví americké vlády,
co se týče její politiky svobody internetu,“
povídám „a jestliže polovina televizních stanic
v Evropě chce mluvit o pokrytectví
americké politiky v oblasti svobody internetu,
tak to asi značí, že naše Ministerstvo zahraničních věcí
má problém.“
On pověděl: „Ano, vím, že mají problém
a musí s ním něco udělat."
A měli by,
ale každá vláda na Zemi
má potíže mluvit o svobodě internetu
na rovinu, protože každá vláda na Zemi
je součástí soukolí moci, které bude
oslabeno v jednom nebo druhém směru, když informace budou
proudit svobodně, právě tak jako velké ekonomické instituce
dominující naší době, velké sledovací společnosti,
které vám nabízejí možnost vyhledávat,
pouze pokud se podělíte o to, co vyhledáváte,
a bezplatné emailové schránky, ovšem pokud je necháte v nich číst,
a bezplatné telefonní hovory, pokud však smějí
naslouchat – pouze pro účely reklamy,
pochopte.
Račte sem přivézt půl milionu lidí
a užívejte si svůj sociální život uvnitř mého sledovacího
systému. Dobře se o vás postarám.
Samozřejmě, pouze dokud nejste na ulici a neprotestujete
proti diktatuře, v jakémž to případě, vše co
vám řekneme bude: naše úžasná sociální síť
je přísně nestranná vůči diktátorům
a lidem na ulici bojujícím proti nim.
Nikoli náš problém, na tomto místě, kdekoli to jsme.
Toto je období přechodu, rozumíte?
Řekl jsem již, kam směřujeme. Otázka nyní stojí,
jak se tam dostaneme?
Dostaneme se tam takto:
svět se zaplní levnými, malými,
energeticky úspornými zařízeními, která nahradí
většinu počítačů, na které jste zvyklí.
Všechny ty velké stojící na stolech a ve skříních,
a v místnostech plných serverů na některých místech, nahrazeny věcmi
ne o mnoho většími, než je nabíječka telefonu
a mnohem, mnohem, mnohem mocnějšími
než první počítač, jaký jste kdy vlastnili,
kterýkoli to byl,
nebo možná přímo počítač, který
používáte nyní.
Tato zařízení budou stát téměř nic
a budou všudypřítomná
a my vytvoříme software, který v nich poběží,
ve všech, tak aby ho dvanáctiletí mohli nainstalovat,
a šestiletí aby ho mohli používat,
který umožní lidem, aby komunikovali svobodně
všude, vždy, prosti dozoru vlád,
prosti dozoru korporací,
prosti dozoru, budou to „Freedom Boxy“. (Krabičky svobody)
Přivodí svobodu.
Nemusíme vyrobit ta zařízení – ty krabičky
zaplní svět. My musíme pouze napsat
software. A dobrá zpráva je, že nemusíme
ten software vytvořit, my jej už děláme.
Každý v této místnosti s Android telefonem
ho používá. Každý v této místnosti, kdo dnes
otevřel Facebook, ho použil
na druhém konci.
Každý, kdo využil banku, nebo supermarket,
nebo pojišťovnu, nebo vlakovou stanici
v posledním týdnu, využil našeho softwaru.
Je všudypřítomný. Vytvořili jsme ho tak.
Je svobodný.
To znamená, že ho můžeme kopírovat, upravovat,
a šířit svobodně.
To také znamená, že pracuje pro lidi,
ne pro firmy.
Tohle vše je už vytvořené. To je výsledek
25 let úsilí na naší straně.
Nyní, právě teď, v ulicích, právě teď,
začínáme ukazovat, jak ochraňuje svobodu
a proč ho lidé potřebují.
A my se začínáme připravovat k tomu, jim ho doručit.
A. J. Liebling, ten kritik, o kterém jsem
mluvil předtím, jednou napsal:
„Americký tisk mi připomíná
dvanácti miliardovou přehřátou, naprosto
špičkovou konzervárnu ryb, která pro všechny své ryby
závisí na šesti rybářích v prosakující veslici.“
Čehož smyslem je samozřejmě, že velký
monolitický industrializovaný tisk 20. století
byl ve všem dobrý kromě zpravodajství,
v kterém byl špatný, protože zpravodajství
bylo jako bezplatné jídlo v hostinci a kdykoli
hostinský mohl, tak ho omezil.
Ani vám nemusím povídat, že se tento proces jen
zrychlil od smrti A. J. Lieblinga v r. 1975.
Takže nyní žijeme ve světě, kde
se chystáme vyplnit mezeru ve zpravodajství.
Sami víte, co vyplňuje mezeru po zpravodajství, už to bylo
zmíněno ve chvílích, které jsme spolu měli,
jsou to všechny ty telefony, všechny ty kamery, všechny ty tweety.
Jinými slovy, už jsme demokratizovali
systém zpravodajství.
Co tolik straší establishment
ohledně WikiLeaks, je to, že WikiLeaks jsou
pro shromažďování zpráv to, co je Craig's List pro
kategorizovanou reklamu (classified advertising).
Mění to ekonomiku vyzrazování.
Nerad kohokoli opravuji,
ale měl bych vyzdvihnout, že WikiLeaks
nevydaly 250.000 depeší americké
diplomacie. WikiLeaks mají 250.000 depeší americké diplomacie
a vydaly zhruba 2.000 z nich.
Což je přibližný počet diplomatických depeší
ukázaných po celém světě diplomatickým korespondentům,
pracujícím pro hlavní noviny, každý den.
To však nikdo nenazývá velezradou, protože to je
oficiální obchod s vyzrazováním, ze kterého
vládní činitelé a tiskoví magnáti
a majitelé po celém světě vyvozují zisk
každý den.
Ekonomická moc, politická moc
a moc udržet lidi nevědoucí.
To, co se děje v síti, teď,
v těch telefonech, v těch výstupních bodech Tor sítě,
a co se bude dít ve světě,
kde jich bude stokrát tolik, zakrátko,
ve všech těch Freedom Boxech je,
že informace bude svobodná ku prospěchu těch,
kteří to potřebují.
Položte si otázku, co se stane,
až každý, kdo potřebuje, bude moci mít,
a každý, kdo může, bude poskytovat.
Co se stane v sousedstvích.
Co se stane na policejních stanicích.
Co se stane, když přijde požár,
nebo zemětřesení, co se stane, když
bude sestupovat tyran.
Tyto stejné krabičky, o kterých mluvím,
budou schopny vytvořit ad-hoc mesh síť,
což znamená, že když někdo vypne
telekomunikační síť ve čtvrti,
tak ta čtvrť bude pokračovat ve fungování.
Co pan Mubarak a muži okolo něj
nepochopili, ten důvod, proč je nyní
v Šarm aš-Šajch a doufá, že si koupí apartmán přes celé podlaží
v jedné z věží právě stavěných v Mekce, bez pochyby.
Ten důvod, proč se to stalo, je
že pan Mubarak a jeho rádci si mysleli, že
když vypnete internet, vypnete tím
i internetovou generaci.
To bylo špatně. Protože to ve skutečnosti není
nějaká konkrétní struktura operátorů,
nebo nějaká konkrétní struktura sociálních sítí,
nějaká konkrétní databáze twatů, nebo twutů,
nebo twůtů, nebo jak jim říkají.
Není to ta technologie, která to pohání,
To lidé zjistili něco
o společnosti, když vyrostou
v „síti“.
Většina lidí, většinu času,
ve většině sociálních situacích věří,
že ta sociální síť jim cenná jsou lidé,
které vídají každý den a lidí, ke kterým
mají silné citové vztahy.
Takto většina lidí, téměř pořád
přemýšlí o společenském světě.
To je proto, že jsme se vyvíjeli po milióny let, abychom tak mysleli.
Jako části malých skupin po několika tuctech
pozemských primátů.
Naše neurologie se pro to vyvinula,
naše společenská heuristika se vyvinula pro to,
abychom si mysleli, že sociální síť dostatečně
silná nás podržet jsou lidé,
které vidíme kolem sebe, a lidé, na kterých nám záleží,
kterým záleží zase na nás.
Ale generace lidí vyrůstající
uvnitř sítě si je nyní vědoma, niterně vědoma, neustále vědoma,
na základě zvyku, že sociální síť
dostatečně silná, aby změnila svět
okolo vás zahrnuje tisíce lidí,
poblíž kterých nežijete a ke kterým nemáte
žádný přímý citový vztah,
ale jsou to lidé, kteří věří v to, co vy
věříte, a chtějí s tím něco udělat, jako vy.
Co jsme se naučili na konci 20. stol.
prvně v Polsku a potom na dalších místech je,
že revoluci dělá solidarita.
Schopnost lidí, kteří si nežijí nablízku
v sociálním, nebo zeměpisném prostoru,
kteří nemají bezprostřední osobní vazby
pojící je dohromady, vnímat možnost
se samoorganizovat ve jménu náhlého cíle
hlubokých sociálních dopadů.
Co síť dělá – co život pomocí sítě dělá, je
učení lidí, že cena solidarity
se výrazně snížila.
Že je snažší a rychlejší projevovat solidaritu
než bylo kdy předtím, a když vezmete
skupinu lidí, kteří to vědí,
a vypnete síť, začnou okamžitě pokračovat
v projevování solidarity jak nejlépe umí.
Roznesou letáky v ulicích, vycvičí
poštovní holuby, utvoří telefonní pyramidy (phone trees).
Udělají, co to obnáší, protože skutečná schopnost,
kterou se lidstvo učí, je schopnost
samoorganizace a to, co vidíme právě
teď, dnes, v Magrebu, právě teď,
přímo dnes, právě teď, je že solidarita vytvořená
samoorganizací je pevnější, než
kulky zbraní.
Všude na světě tyranové říkají:
„Jediná má alternativa je chaos,“ a z celého světa
lze teď sledovat, že to není pravda.
Takže, to co uděláme je, že vytvoříme
levná zařízení a nahrajeme
do nich Svobodný software, a dáme
je do rukou každého a řekneme
„Zde. Toto vytváří solidaritu. Využívejte toho.
Ať se vám daří. Buďte svobodní.“
Vyjde to.
Neexistuje žádný důvod být na straně
tisku, stejně jako není žádný důvod
být na straně moci. Je to prosté.
Moc se přesunula na okraj sítě,
a bude v tom pokračovat po dobu následující
generace.
Dá to vzniknout veliké revoluci a změní
to osud miliard lidí.
Učiní to nevědomost překonanou, a až
to učiní nevědomost překonanou, změní to
budoucnost lidství.
Tisk tohle neudělá. A moc
tohle neudělá.
Lidé to udělají.
Technologie k posílení lidí to udělat
již existuje. Vše, co potřebuje, je trochu
dotvoření.
My jsme ti, kdo to dodělají. Nehledáme
peníze. Nehledáme moc. Chceme jen
sdílet.
Každý chce hovořit o svobodě internetu,
kromě nás.
My nechceme hovořit o svobodě internetu,
my ji chceme realizovat.
Přidejte se k nám.
Moc vám děkuji.