What an intriguing
group of individuals you are ...
to a psychologist.
(Laughter)
I've had the opportunity
over the last couple of days
of listening in on some
of your conversations
and watching you interact with each other.
And I think it's fair to say, already,
that there are 47 people in this audience,
at this moment,
displaying psychological symptoms
I would like to discuss today.
(Laughter)
And I thought you might
like to know who you are.
(Laughter)
But instead of pointing at you,
which would be gratuitous and intrusive,
I thought I would tell you
a few facts and stories,
in which you may catch
a glimpse of yourself.
I'm in the field of research
known as personality psychology,
which is part of a larger
personality science
which spans the full spectrum,
from neurons to narratives.
And what we try to do,
in our own way,
is to make sense of how each of us --
each of you --
is, in certain respects,
like all other people,
like some other people
and like no other person.
Now, already you may
be saying of yourself,
"I'm not intriguing.
I am the 46th most boring person
in the Western Hemisphere."
Or you may say of yourself,
"I am intriguing,
even if I am regarded by most people
as a great, thundering twit."
(Laughter)
But it is your self-diagnosed boringness
and your inherent "twitiness"
that makes me, as a psychologist,
really fascinated by you.
So let me explain why this is so.
One of the most influential approaches
in personality science
is known as trait psychology,
and it aligns you along five dimensions
which are normally distributed,
and that describe universally held aspects
of difference between people.
They spell out the acronym OCEAN.
So, "O" stands for "open to experience,"
versus those who are more closed.
"C" stands for "conscientiousness,"
in contrast to those with a more
lackadaisical approach to life.
"E" -- "extroversion," in contrast
to more introverted people.
"A" -- "agreeable individuals,"
in contrast to those
decidedly not agreeable.
And "N" -- "neurotic individuals,"
in contrast to those who are more stable.
All of these dimensions have
implications for our well-being,
for how our life goes.
And so we know that, for example,
openness and conscientiousness
are very good predictors of life success,
but the open people achieve that success
through being audacious
and, occasionally, odd.
The conscientious people
achieve it through sticking to deadlines,
to persevering, as well as
having some passion.
Extroversion and agreeableness
are both conducive
to working well with people.
Extroverts, for example,
I find intriguing.
With my classes, I sometimes
give them a basic fact
that might be revealing
with respect to their personality:
I tell them that it is virtually
impossible for adults
to lick the outside of their own elbow.
(Laughter)
Did you know that?
Already, some of you have tried
to lick the outside of your own elbow.
But extroverts amongst you
are probably those
who have not only tried,
but they have successfully
licked the elbow
of the person sitting next to them.
(Laughter)
Those are the extroverts.
Let me deal in a bit more detail
with extroversion,
because it's consequential
and it's intriguing,
and it helps us understand
what I call our three natures.
First, our biogenic nature --
our neurophysiology.
Second, our sociogenic or second nature,
which has to do with the cultural
and social aspects of our lives.
And third, what makes you
individually you -- idiosyncratic --
what I call your "idiogenic" nature.
Let me explain.
One of the things that characterizes
extroverts is they need stimulation.
And that stimulation can be achieved
by finding things that are exciting:
loud noises, parties
and social events here at TED --
you see the extroverts
forming a magnetic core.
They all gather together.
And I've seen you.
The introverts are more likely
to spend time in the quiet spaces
up on the second floor,
where they are able
to reduce stimulation --
and may be misconstrued
as being antisocial,
but you're not necessarily antisocial.
It may be that you simply realize
that you do better
when you have a chance
to lower that level of stimulation.
Sometimes it's an internal
stimulant, from your body.
Caffeine, for example, works much better
with extroverts than it does introverts.
When extroverts come into the office
at nine o'clock in the morning
and say, "I really need a cup of coffee,"
they're not kidding --
they really do.
Introverts do not do as well,
particularly if the tasks
they're engaged in --
and they've had some coffee --
if those tasks are speeded,
and if they're quantitative,
introverts may give the appearance
of not being particularly quantitative.
But it's a misconstrual.
So here are the consequences
that are really quite intriguing:
we're not always what seem to be,
and that takes me to my next point.
I should say, before getting to this,
something about sexual intercourse,
although I may not have time.
And so, if you would like me to --
yes, you would?
OK.
(Laughter)
There are studies done
on the frequency with which
individuals engage in the conjugal act,
as broken down by male, female;
introvert, extrovert.
So I ask you:
How many times per minute --
oh, I'm sorry, that was a rat study --
(Laughter)
How many times per month
do introverted men engage in the act?
3.0.
Extroverted men?
More or less?
Yes, more.
5.5 -- almost twice as much.
Introverted women: 3.1.
Extroverted women?
Frankly, speaking as an introverted male,
which I will explain later --
they are heroic.
7.5.
They not only handle
all the male extroverts,
they pick up a few introverts as well.
(Laughter)
(Applause)
We communicate differently,
extroverts and introverts.
Extroverts, when they interact,
want to have lots of social encounter
punctuated by closeness.
They'd like to stand close
for comfortable communication.
They like to have a lot of eye contact,
or mutual gaze.
We found in some research
that they use more diminutive terms
when they meet somebody.
So when an extrovert meets a Charles,
it rapidly becomes "Charlie,"
and then "Chuck,"
and then "Chuckles Baby."
(Laughter)
Whereas for introverts,
it remains "Charles," until he's given
a pass to be more intimate
by the person he's talking to.
We speak differently.
Extroverts prefer black-and-white,
concrete, simple language.
Introverts prefer --
and I must again tell you
that I am as extreme an introvert
as you could possibly imagine --
we speak differently.
We prefer contextually complex,
contingent,
weasel-word sentences --
(Laughter)
More or less.
(Laughter)
As it were.
(Laughter)
Not to put too fine a point upon it --
like that.
When we talk,
we sometimes talk past each other.
I had a consulting contract
I shared with a colleague
who's as different from me
as two people can possibly be.
First, his name is Tom.
Mine isn't.
(Laughter)
Secondly, he's six foot five.
I have a tendency not to be.
(Laughter)
And thirdly, he's as extroverted
a person as you could find.
I am seriously introverted.
I overload so much,
I can't even have a cup of coffee
after three in the afternoon
and expect to sleep in the evening.
We had seconded to this project
a fellow called Michael.
And Michael almost brought
the project to a crashing halt.
So the person who seconded him
asked Tom and me,
"What do you make of Michael?"
Well, I'll tell you
what Tom said in a minute.
He spoke in classic "extrovert-ese."
And here is how extroverted ears
heard what I said,
which is actually pretty accurate.
I said, "Well Michael does have
a tendency at times
of behaving in a way
that some of us might see
as perhaps more assertive
than is normally called for."
(Laughter)
Tom rolled his eyes and he said,
"Brian, that's what I said:
he's an asshole!"
(Laughter)
(Applause)
Now, as an introvert,
I might gently allude to certain
"assholic" qualities
in this man's behavior,
but I'm not going to lunge for the a-word.
(Laughter)
But the extrovert says,
"If he walks like one, if he talks
like one, I call him one."
And we go past each other.
Now is this something
that we should be heedful of?
Of course.
It's important that we know this.
Is that all we are?
Are we just a bunch of traits?
No, we're not.
Remember, you're like some other people
and like no other person.
How about that idiosyncratic you?
As Elizabeth or as George,
you may share your extroversion
or your neuroticism.
But are there some distinctively
Elizabethan features of your behavior,
or Georgian of yours,
that make us understand you
better than just a bunch of traits?
That make us love you?
Not just because you're
a certain type of person.
I'm uncomfortable putting
people in pigeonholes.
I don't even think pigeons
belong in pigeonholes.
So what is it that makes us different?
It's the doings that we have
in our life -- the personal projects.
You have a personal project right now,
but nobody may know it here.
It relates to your kid --
you've been back three times
to the hospital,
and they still don't know what's wrong.
Or it could be your mom.
And you'd been acting out of character.
These are free traits.
You're very agreeable,
but you act disagreeably
in order to break down those barriers
of administrative torpor
in the hospital,
to get something
for your mom or your child.
What are these free traits?
They're where we enact a script
in order to advance
a core project in our lives.
And they are what matters.
Don't ask people what type you are;
ask them, "What are your core
projects in your life?"
And we enact those free traits.
I'm an introvert,
but I have a core project,
which is to profess.
I'm a professor.
And I adore my students,
and I adore my field.
And I can't wait to tell them
about what's new, what's exciting,
what I can't wait to tell them about.
And so I act in an extroverted way,
because at eight in the morning,
the students need a little bit of humor,
a little bit of engagement
to keep them going
in arduous days of study.
But we need to be very careful
when we act protractedly out of character.
Sometimes we may find
that we don't take care of ourselves.
I find, for example, after a period
of pseudo-extroverted behavior,
I need to repair somewhere on my own.
As Susan Cain said in her "Quiet" book,
in a chapter that featured
the strange Canadian professor
who was teaching at the time at Harvard,
I sometimes go to the men's room
to escape the slings and arrows
of outrageous extroverts.
(Laughter)
I remember one particular day
when I was retired to a cubicle,
trying to avoid overstimulation.
And a real extrovert came
in beside me -- not right in my cubicle,
but in the next cubicle over --
and I could hear various
evacuatory noises,
which we hate -- even our own,
that's why we flush
during as well as after.
(Laughter)
And then I heard
this gravelly voice saying,
"Hey, is that Dr. Little?"
(Laughter)
If anything is guaranteed
to constipate an introvert for six months,
it's talking on the john.
(Laughter)
That's where I'm going now.
Don't follow me.
Thank you.
(Applause)
يا لكم من مجموعة أفراد مثيرين
في نظر عالم نفسيّ.
(ضحك)
لقد أتيحت لي الفرصة
على مدى اليومين الماضيين
للاستماع إلى بعض محادثاتكم
ومشاهدتكم تتفاعلون مع بعضكم البعض
وأعتقد بأنه من المنصف القول بالفعل
أن 47 شخص من الجمهور
في هذه اللحظة
يظهرون أعراضًا نفسية أودّ مناقشتها اليوم.
(ضحك)
وأعتقد أنكم تودون أن تعلموا من أنتم.
(ضحك)
ولكن بدلًا من أن أشير إليكم
الأمرالذي سيكون لا مبرر له وتطفليّ
أعتقد بأنّي سأخبركم ببعض الحقائق والقصص
والتي من خلالها ستتمكنون من التقاط
لمحات عنكم.
أنا منخرط في مجال الأبحاث المعروفة
باسم علم نفس الشخصية
وهي جزء من علم النفس الأوسع
الذي يشمل الطيف الأوسع من النهايات العصبية
إلى القصص الشخصية.
وما نحاول فعله
بطريقتنا الخاصة
هو لفهم كيف أنّ كل شخص منا
كل شخص منكم
هو من بعض النواحي
مثل كل الأشخاص
مثل بعض الأشخاص
ولا يشبه أيّ شخص آخر.
الآن بالتأكيد ربما تقولون لأنفسكم
"أنا شخص مثير
أنا في السادسة والأربعين أكثر شخص
ممل في نصف الكرة الغربية"
أو ربما تقولون لأنفسكم
"أنا شخص مثير
أنا الذي يعتبره أغلب الناس أكثرالأشخاص
إثارة للسخرية".
(ضحك)
ولكنها حالة الملل التي شخصتموها أنتم
والسخرية الكامنة داخلكم
تجعلني كوني طبيب نفسي مفتون حقًا بكم.
لذا دعوني أفسر لماذا يحدث هذا.
واحدة من الطرق الأكثر تأثيرًا
في علم الشخصية
تعرف بعلم نفس السمة
يقوم هذا العلم بدراستكم من خلال
أبعاد خمسة توزّع بشكل طبيعي
ويصف نواحي الفوارق ما بين الأشخاص.
يختصرون هذا العلم بكلمة (OCEAN).
الحرف الأول "O"
يرمز إلى "منفتح على التجربة"
بالمقارنة مع أولئك الأكثر انغلاقًا.
حرف "C"
يرمز إلى"الوعي"
على نقيض أولئك ذوو الطريقة
المتكاسلة في الحياة.
حرف "E" يرمز إلى"الانبساط" على نقيض
الأشخاص الأكثر انطوائية.
حرف "A"
يرمز إلى "الأشخاص الموافقين"
على النقيض من أولئك الذين قرروا أن يكونوا
غير موافقين.
ويرمز حرف "N" إلى المضطربين عصبيًا
على نقيض أولئك الأكثر اتزانًا.
كل من هذه الأبعاد له آثارعلى طريقة عيشنا
على مسار حياتنا.
وإذًا نحن نعلم على سبيل المثال
الانفتاح والضميرمنبئات فعّالة
للنجاح في الحياة
ولكن الأشخاص المنفتحون يحققون النجاح
عن طريق جرأتهم
وأحيانًا الفردية.
وأصحاب الضمائر الحية يحققون ذلك
من خلال الالتزام بالمواعيد
والمثابرة وكذلك وجود بعض العاطفة.
ويفضي كل من الانبساط والقبول
للعمل بشكل جيد مع الناس.
أنا على سبيل المثال أجد المنفتحين
مثييرين للاهتمام
خلال صفوفي أحيانًا أعطيهم حقيقة أساسية
يمكن أن تكشف أمورًا تتعلق بشخصيتهم
أخبرهم أنه من المستحيل فرضيًا
بالنسبة للبالغين
لعق الجانب الخارجي من الكوع.
(ضحك)
هل تعلمون هذه الحقيقة؟
حاول البعض منكم فعلًا أن يلعق
الجانب الخارجي من كوعهم.
ولكن المنفتحين منكم
على الأرجح لم يحاولوا فقط ذلك
بل إنهم نجحوا في لعق كوع
الشخص الجالس قربهم.
(ضحك)
هؤلاء هم المنفتحون.
دعوني أتحدث بالتفصيل عن الانفتاحية
لأنها تبعية ومثيرة للاهتمام
وتساعدنا في فهم ما أدعوه طبائعنا الثلاث.
أولًا طبيعتنا الأحيائية
علم وظائف الأعصاب خاصتنا
ثانيًا الاجتماعية أو الطبيعة الثانية
والتي تتعلق بالجوانب الثقافية
والاجتماعية لحياتنا
وثالثًا الطبيعة التي تجعلكم متفردبن
الطبيعة الفردية
واتي أدعوها طبيعة التفرّد
دعوني أشرح ذلك.
واحدة من الأشياء التي تميز المنفتحون
هي أنهم يحتاجون التحفيز
ويمكن الوصول إلى هذا التحفيز
عند إيجاد أمر مثير
الأصوات الصاخبة والحفلات والأحداث
الاجتماعية هنا في TED
يشكل المنفتحون نواةً مغناطيسية.
يجتمعون مع بعضهم البعض
ولقد لاحظتكم
ويفضّل الانطوائيون على الأرجع قضاء
الوقت في الأماكن الهادئة
في الطابق الأعلى
حيث يكونون قادرين على الحد من التحفيز
ويمكن أن يساء فهمهم على أنهم
معادين للمجتمع
ليس بالضرورة أن تكونوا معادين للمجتمع.
بل ربما تدركون بأنكم تؤدون بشكل أفضل
عندما تسنح لكم الفرص بخفض مستوى التحفيز
أحيانًا يكون المحفز داخليًا من داخل جسدكم.
على سبيل المثال يؤثر الكافيين أكثر
بالمنفتحين من تأثيره على الانطوائيين
عندما يصل المنفتحون إلى مكاتبهم
في الساعة التاسعة صباحًا
ويقولون"أحتاج حقًا إلى فنجان قهوة"
هم لا يمزحون
بالفعل هم بحاجة القهوة.
لا يقوم الانطوائيون بهذا
لاسيما إذا كانت المهام الموكلة إليهم
وهم قد احتسوا قهوتهم
وتسارعت تلك المهام
فإذا كانوا كميّين
ربما لا يعطي الانطوائيون انطباعًا بأنهم
كميّون على وجه الخصوص
ولكن هذا ما يساء فهمه.
إذًا هذه هي العواقب المثيرة
للاهتمام حقيقةً
لسنا دائمًا بالشكل الذي نبدو عليه
وهذا يفضي بي إلى النقطة التالية.
يجب عليّ التحدث قبل الخوض بهذه النقطة
بأمر يخصّ الاتصال الجنسيّ
على الرغم من أنّي أفتقر للوقت الكافي.
إلا إذا أردتم منّي الحديث
نعم أنتم تريدون
حسنًا.
(ضحك)
هناك دراسات قامت
حول الوتيرة التي يقوم بها الأفراد
بالعلاقة الزوجية
كما يتمّ تصنيفها بعلاقة الذكروالأنثى
المنفتح والمنطوي
لذلك أوجّه السؤال لكم:
كم مرة في الدقيقة
أعتذر تلك دراسة تخصّ الجرذان
(ضحك)
كم مرة في الشهر
هل ينخرط الرجال الاننطوائيون بالعمل؟
3
ماذا عن الرجال المنفتحين؟
أكثر أم أقل؟
نعم أكثر
5.5 تقريبًا الضعف
النساء الانطوائيات 3.1
ماذا عن النساء المنفتحات؟
بصراحة، بالحديث بلسان ذكر انطوائي
وهذا ما سأفسره لاحقًا
هم أبطال
7.5
هم لايتعاملون فقط مع الذكور المنفتحين
بل ينتقون بعض الانطوائيين أيضًا
(ضحك)
(تصفيق)
نتواصل بشكل مختلف أقصد
المنفتحين والانطوائيين.
فعندما يتفاعل المنفتحون
يرغبون بقدركبيرمن المواجهة الاجتماعية
يتخللها التقارب.
يرغبون في البقاء بمقربة اتصال مريح.
يحلو لهم الكثيرمن التواصل البصري
أو النظرات المتبادلة.
ما وجدناه في بعض الأبحاث
أنّهم يستخدمون مصطلحات تصغيرية
عندما يجتمعون مع شخص ما.
لذلك في حال قابل منفتح أحداً يدعى "تشارلز"
سيغدو بسرعة "تشارلي" وثم "تشاك"
وثم "حبيبي تشاكلس"
(ضحك)
أما بالنسبة للانطوائيين
يبقى الاسم"تشرلز" حتى يعطى الإذن
بأن يكون حميميًا أكثر
من قبل الشخص الذي يتحدث معه.
نحن نتحدث بشكل مختلف.
يفضّل المنفتحون الأبيض والأسود والأمور
الملموسة واللغة البسيطة.
ويفضّل الانطوائيون ويجب عليي
أن أخبركم مجددًا
بأنني أكثر انطوائيّ يمكن أن تتخيلوه
نتحدث بشكل مختلف.
نفضّل نحن السياق المعقد
المصادفة
الجمل بالكلمات المراوغة
(ضحك)
أكثر أو أقل
(ضحك)
كما كانت
(ضحك)
دون وضع نقاط أكثر دقّة على جملنا
مثل ذلك.
عندما نتحدث
أحيانًا تتداخل أحاديثنا.
كان لدي عقد استشاري تشاركته
مع أحد زملائي
وهو مختلف عنّي إلى حد كبير
أولًا يدعى توم
أمّا أنا لا.
(ضحك)
ثانيًا يبلغ طوله ستة أقدام ونصف
أما أنا لديّ الرغبة بأن لا أكون
بهذا الطول
(ضحك)
وثالثًا هو أكثر شخص منفتح يمكن أن تلتقوه
أما أنا انطوائي بحقّ.
أنا أحمّل نفسي أكثر من طاقتها
حتى أنّي لو أحتسيت فنجان قهوة
بعد الثالثة عصرًا
لا أقدر على النوم مساءً.
انتدبنا لهذا المشروع زميلًا يدعى مايكل
وكاد مايكل أن يفشل المشروع.
لذلك توجه الشخص الذي انتدبه بالسؤال
إليّ وإلى توم
"ما رأيكم بمايكل؟"
سأخبركم بردّ توم بعد قليل.
تحدث بلغة المنفتحين التقليدية
وبهذا الشكل تستمع أذن المنفتحين لما قلته
وهو حقيقةً أمر دقيق جدًا
قلت:" حسنًا إنّ لمايكل هذه النزعة
في أوقات محددة
للتصرف بأسلوب قد يراه البعض منا
ربما أكثر حزمًا مما يستدعيه الأمر
بشكل طبيعي".
(ضحك)
نظ توم باستغراب وقال
"هذا ما قلته تمامًا برايان"
"إنّه أحمق"
(ضحك)
(تصفيق)
الآن، كوني انطوائيًا
ربما أشير بلطف إلى بعض صفات الحماقة
في سلوك هذا الشخص
ولكني لن أندفع وأنطق تلك الكلمة التي تبدأ
بحرف (أ).
(ضحك)
ولكن المنفتحين يقولون
"إذا تحدث مثل واحد وتكلم مثل واحد
سأدعوه واحد"
ونحن نسبق بعضنا البعض.
هل يجب أن نكترث لهذا الأمر؟
طبعاً.
إنّه من المهم أن نعلم هذا
هل هذا كل شيء عنّا؟
هل نحن فقط عبارة عن مجموعة من الصفات؟
لا، نحن لسنا كذلك.
تذكروا أنكم تشبهون أشخاصًا آخرين
ولكنكم أيضًا فريدون.
ماذا عن خاصيتك الفردية تلك؟
كما إليزابيث أو جورج
من الممكن أن تشارك انفتاحك أو عصبيتك.
ولكن هل هناك بعض الملامح الإليزابيثية
التي تميّز سلوكك
أو ملامح جورجية
هذا يجعلنا نفهمك أكثر من كونك
مجموعة من الصفات؟
هذا يجعلنا نحبك؟
ليس لأنك فقط نمط خاص من الأشخاص.
لا أرتاح حين أفرز الأشخاص
في صناديق الحمام.
حتى أني لا أعتقد أن الحمام ينتمي
إلى تلك الصناديق
إذًا ما الذي يجعلنا مختلفين؟
إنه ما نقوم به من أفعال
مشاريعنا الشخصية
لديكم حاليًا مشاريع شخصية
ولكن قد لا يعلمها أحد.
هي تخصّك أيها الصغير
ذهبت إلى المشفى ثلاث مرات حتى الآن
ومازالوا لا يعلمون ما خطبك.
قد تكون والدتك.
وكنت تتصرف انطلاقًا من شخصيتك
هذه هي الصفات الحرة.
أنت مستعد للموافقة ولكنك
تتصرف بطريقة الرفض
من أجل كسر تلك الحواجز
من السبات الإداري
في المشفى
لتحصل على شيء لأمك أو لطفلك.
ما هي تلك الصفات الحرة؟
إنها تلك التي استخدمناها لكتابة النص
من أجل المضيّ قدمًا في مشروع
حياتنا الأساسي.
وهي تحديدًا ما يهمنا.
لا تسأل الناس من أيّ نمط أنتم
اسألهم: "ما هو مشروع حياتكم الأساسي؟"
ونحن نكتب تلك الصفات الحرة.
أنا انطوائي
ولكن لدي مشروع أساسي وهو أن أدرّس
أنا مدرّس.
وأنا أعشق طلابي
وأعشق اختصاصي.
ولا يسعني الانتظارلإخبارهم بكل
أمر جديد ومشوّق
بكل الأمور التي لايسعني انتظار إخبارهم بها
لذلك أتصرف بطريقة انفتاحية
لأنه في الساعة الثامنة صباحًا
يحتاج الطلاب لشيء من حسّ الدعابة
لشيء يدفعهم للمضيّ قدماً
في أيام الدراسة الشاقة.
ولكن علينا الحذر
عندما نتصرف لمدة طويلة بصورة
خارجة عن طبيعتنا.
يمكن أحيانًا أن نكتشف بأننا مقصرين
بحقّ أنفسنا
على سبيل المثال، اكتشفت أنه وبعد فترة
من سلوك شبه انفتاحي
أنه عليّ إصلاح أمرما داخلي.
كا قالت سوزان كين في كتابها"الصمت"
في أحد فصوله الذي وصف البروفيسو
الكندي الغريب
الذي كان يدرس في تلك الفترة في هارفارد
أذهب أحيانًا إلى حمام الرجال
هربًا من صعوبات وشدائد المنفتحين المشينين.
(ضحك)
أتذكر في أحد الأيام ذهبت لأستريح في الحمام
في محاولة لتجنب التنبيه المفرط.
وجاء شخص منفتح بحقّ إلى جانبي
ليس داخل ذات المقصورة
ولكن داخل المقصورة بجانبي
سمعت مختلف أصوات التفريغ
التي نكرهها، حتى التي تخصّنا
لذلك نستخدم الماء أثناء وبعد التفريغ.
(ضحك)
ثم سمعت صوتًا أجشًا يقول
"هل هذا الدكتور ليتل؟"
(ضحك)
إذا كان هناك سبب يضمن حالة إمساك تصيب
شخصًا انطوائيًا لمدة ستة أشهر
فهو التحدث في دورة المياه
(ضحك)
إلى هناك أنا متوجه الآن
لا تلحقوا بي.
شكراً
(تصفيق)
ئێوە چەند کۆمەڵە کەسێکی سەرنج ڕاکێشن...
بۆ دەروون ناسێک.
(پێکەنین)
بە درێژایی دوو ڕۆژی ڕابردوو
دەرفەتی ئەوەم هەبوو
گوێ لە هەندێک لە گفتوگۆکانتان بگرم و
سەیری مامەڵەکردنتان بکەم
لەگەڵ یەکتری. و
پێموابێت شتێکی ڕەوایە بوترێت کە
٤٧ کەس هەیە لەناو ئامادەبوواندا،
لەم ساتەدا،
ئەو نیشانە دەروونیانەیان تێدایە
کە ئەمڕۆ دەمەوێ باسی بکەم.
(پێکەنین)
وتیشم لەوانەیە حەز بکەن بزانن کە کێن.
(پێکەنین)
بەڵام لەجیاتی ئەوەی یەکسەر پێتان بڵێم،
کە بەخۆڕایی و خۆهەڵقورتاندن دەبێت،
پێمباشتر بوو چەند ڕاستی و
چیرۆکێکتان پێبڵێم،
کە تیایدا بتوانن کەمێک
خۆتان بەدی بکەن.
من لە بوارێکی توێژینەوەدام
ناسراوە بە دەروونناسی کەسایەتی،
کە بەشێکە لە زانستێکی کەسایەتی گەورەتر
کە هەموو بوارەکان دەگرێتەوە
لە خانە دەمارییەکانەوە بۆ ڕەفتارەکان.
ئەوەی دەمانەوێت بیکەین ئەوەیە،
بە شێوازی خۆمان،
وای لێبکەین ڕێی تێبچێت
چۆن هەریەکێک لە ئێمە --
لە ئێوە --
لە هەندێک ڕووەوە،
وەک هەموو کەسێکی ترن،
وەک هەندێک کەسی ترن و
لە هیچ کەسێکی تر ناچن.
ئێستا، لەوانەیە هەر یەکێک
لە ئێوە بەخۆی بڵێت،
من سەرنجڕاکێش نیم.
من ٤٦ەم بێزارکەرترین کەسم
لە نیوەگۆی خۆرئاوای زەوی.
یان لەوانەیە بەخۆت بڵێیت،
من سەرنجڕاکێشم،
تەنانەت ئەگەر بەلای زۆربەی خەڵکەوە
کەسێکی هەتا بڵێی بێمێشک بم.
(پێکەنین)
بەڵام ئەو بێزارکەرییە و ئەو بێمێشکییەی
لە خۆتدا دەیبینیت
ئەوەیە واملێدەکات، وەک دەروون ناسێک،
سەرنجم بۆلاتان بێت.
با بۆتان ڕوونکەمەوە بۆچی.
یەکێک لە کاریگەرترین نزیکبوونەوەکان
لە زانستی کەسایەتیدا
ناسراوە بە دەروون ناسی خوی جیاکەرەوە، و
دەتخاتە سەر پێنج ڕەهەند کە
بەشێوەیەکی ئاسایی بڵاوکراونەتەوە، و
ئەوەش باسی لایەنە جیهانییەکانی
جیاوازی نێوان مرۆڤەکان دەکات.
OCEAN دەتوانیت هەمووی لە وشەی
کوورت بکەیتەوە.
کەواتە یەکەمیان، "کراوەبوون بۆ ئەزموون،"ە
بەراورد بەوانەی داخراوترن.
دووەم هەبوونی ویژدان و بنەما
بەراورد بە نزیکبوونەوەیەکی بێبایەخ و
تەمەڵانە بۆ ژیان.
سێیەم، ڕووکراوەیی، بەراورد
بەوانەی زیاتر گۆشەگیرن.
چوارەم-- کەسە پەسەندەکان،
بەراورد بەوانەیە دەتوانی بڵێی
کە ناپەسەندن.
پێنجەمیش -- ئەوانەی دڵەڕاوکێیان هەیە،
بەراورد بەوانەی کە جێگیرترن.
هەموو ئەم ڕەهەندانە کاریگەری خۆیان
هەیە لەسەر باشی تەندروستیمان،
لەسەر ئەوەی ژیان چۆن دەگوزەرێت.
کەواتە دەزانین کە، بۆ نموونە،
کراوەیی و جوڵانەوە بە ویژدانەوە
پێشبینیکەری زۆر باشن بۆ سەرکەوتنی ژیان،
بەڵام خەڵکە کراوەکان لەڕێگەی
چاونەترسییەوە ئەو سەرکەوتنە بەدیدەهێنن و
زۆرجاریش، جیاوازبوون.
کەسە بە ویژدانەکانیش بە پەیوەستبوون
بە بنەماکانەوە بەدەستی دەهێنن،
هەروەها بەردەوامبوون و هەندێک
جاریش حەز و ئارەزوو.
ڕووکراوە بوون و پەسەندبوون
هەردووکیان هاندەرن
بۆ ئەوەی باشتر لەگەڵ خەڵک کار بکەیت.
ڕووکراوەکان، بۆ نموونە،
سەرنجڕاکێشن بەلامەوە.
لە پۆلەکانی خۆمدا، هەندێک جار
ڕاستییەکی بنچینەییان دەدەمێ
کە لەوانەیە زۆر شت ئاشکرا بکات
لە ڕووانگەی کەسایەتی خۆیانەوە:
پێیان دەڵێم مەحاڵە بۆ کەسە
گەورەکان بتوانن
بەشی دەرەوەی ئەنیشکی خۆیان بلێسنەوە.
(پێکەنین)
ئەوەتان دەزانی؟
پێشتر، هەندێک لە ئێوە
هەوڵتانداوە دەرەوەی ئەنیشکتان بلێسنەوە.
بەڵام ڕووکراوەکانی نێوتان
لەوانەیە ئەوانەبن کە نەک تەنیا
ئەوەیان تاقیکردۆتەوە،
بەڵکو سەرکەوتووانەش ئەنیشکی
کەسی تەنیشتی خۆیان لێساوەتەوە.
(پێکەنین)
ئەوانە ڕووکراوەکانن.
با کەمێک وردەکاری تر بڵێم
لەسەر ڕووکراوەیی،
چونکە لێکەوتەی گرنگی هەیە و
شتێکی سەرنجڕاکێشە، و
یارمەتیمان دەدات لە تێگەشتنی
ئەوەی پێی دەڵێم سێ سرووشتەکەمان.
یەکەم، سرووشتە زیندەیی و جینییەکە --
کارئەندامی کۆئەندامی دەمارمان.
دووەم، سرووشتە کۆمەڵایەتییەکە
یان سرووشتی دووەم،
کە پەیوەندی بە لایەنە کلتوری و
کۆمەڵایەتییەکانی ژیانمانەوە هەیە. و
سێیەم، ئەوەی واتلێدەکات
کەسێکی جیاواز بیت -- تایبەتی کەسی --
کە پێی دەڵێم سرووشتە "تایبەتەکەی"ی خۆت.
با ڕوونی بکەمەوە.
یەکێک لەو شتانەی تایبەتە بە ڕووکراوەکان
ئەوەیە کە بزواندنیان ئەوێت. و
ئەو بزواندنەش بەوە بەدیدێت
ئەو شتانە بدۆزێتەوە کە هێنەرەجۆشن:
دەنگی بەرز، ئاهەنگ و
بۆنە کۆمەڵایەتییەکان لێرە لە تێد --
دەبینن ڕووکراوەکان ناوکێکی
موغناتیزیان درووستکردووە.
هەموویان پێکەوە کۆدەبنەوە.
بینیوشمن.
گۆشەگیرەکان ئەگەری زیاترە
کات لە شوێنە بێدەنگترەکان بەسەر بەرن
لە سەرەوە لە نهۆمی دووەم،
کە لەوێ دەتوانن
بزواندن کەمکەنەوە -- و
لەوانەشە بەهەڵە بە کەسانی
دژە کۆمەڵایەتی لەقەڵەم بدرێن،
بەڵام مەرج نییە دژەکۆمەڵایەتی بن.
لەوانەیە لەبەر ئەوە بێت
درک بەوە بکەن بتوانن باشتربن
کاتێک دەرفەتی ئەوەتان دەبێت
ئەو ئاستی بزواندنە کەمتر بکەنەوە.
هەندێک جار بزوێنەرێکی ناوەکییە،
لە لەشی خۆتەوە.
کافایین، بۆ نموونە، باشتر کاردەکات
لەسەر کەسە ڕووکراوەکان وەک لە گۆشەگیرەکان.
کاتێک ڕووکراوەکان کاتژمێر نۆی بەیانی
یەن بۆ سەر کار و
دەڵێن، "بەڕاستی پێویستم
بە کوپێک قاوەیە،"
بە گاڵتەیان نییە --
بەڕاستی گاڵتە ناکەن.
گۆشەگیرەکان ئەمە ناکەن،
بەتایبەتی ئەگەر کارەکانی خەریکی بن -- و
هەندێک قاوەیان خواردبێتەوە --
ئەگەر ئەو کارانە خێرا بووبێتن، و
ئەگەر چەندی بن،
گۆشەگیرەکان لەوانەیە وا نیشانی نەدەن
کە کەسانێکی چەندێتین.
بەڵام ئەمە بە هەڵە گەیەندراوە.
کەواتە ئەمانە لێکەوتەکانن کە
بەڕاستی زۆر سەرنجڕاکێشن:
هەمووکات ئەوە نین کە دەردەکەوین، و
ئەوەش دەمباتە سەر خاڵی دوواترم.
پێش ئەوەی بچمە سەر ئەمە،
پێویستە شتێک بڵێ،
دەربارەی پەیوەندی سێکسی،
هەرچەندە لەوانەیە کاتم نەبێت.
کەواتە، ئەگەر حەزدەکەن کە من --
بەڵێ حەز دەکەن؟
باشە.
(پێکەنین)
توێژینەوە کراوە لەسەر
ڕێژەی ئەنجامدانی کاری بەیەکگەشتنی
سێکسی کەسەکان،
ئینجا پۆڵێنیش دەکرێت بۆ نێر، و مێ،
ڕووکراوە، و گۆشەگیر.
بۆیە لێتان دەپرسم:
لە خوولەکێکدا چەند جار --
ئاه، ببورن، ئەوە توێژینەوەی سەر جرج بوو --
(پێکەنین)
لە مانگێکدا چەند جار
پیاوە گۆشەگیرەکان بەیەکگەشتنی
سێکسی ئەنجام دەدەن؟
٣.٠
ئەی پیاوە ڕووکراوەکان؟
کەمتر یان زیاتر؟
بەڵێ زیاتر.
٥.٥ -- نزیکەی دوو هێندە.
ژنە گۆشەگیرەکان: ٣.١.
ژنە ڕووکراوەکان؟
ڕاشکاوانە قسە بکەم، وەک
نێرینەیەکی گۆشەگیر،
کە دواتر ڕوونی دەکەمەوە --
شتێکی پاڵەوانانەیە.
٧.٥.
بەتەنیا مامەڵە لەگەڵ
نێرینە ڕووکراوەکانیشدا ناکەن،
چەند کەسێکی گۆشەگیری
کەمیش هەڵدەبژێرن.
(پێکەنین)
(چەپڵەلێدان)
بەشێوەیەکی جیاواز پەیوەندی بەیەکەوە دەکەین
ڕووکراوەکان و گۆشەگیرەکانیش.
ڕووکراوەکان، لە مامەڵەکردنیاندا،
دەیانەوێت مامەڵەی کۆمەڵایەتی
زۆریان هەبێت و بە نزیکبوونەوە زیادبکرێت.
دەیانەوێت لە نزیکەوە بووەستن
بۆ پەیوەندییەکی شیاو.
دەیانەوێت چاو بەریەککەوتنی زۆریان هەبێت،
یان چاوبڕینە چاوی یەکتر.
لە هەندێک توێژینەوەدا
بۆمان دەرکەوت ناولێنان بەکاردەهێنن
کاتێک چاویان بەیەکێک دەکەوێت.
کەواتە کاتێک ڕووکراوەیەک
چاوی بە یەکێ دەکەوێ بەناوی چارلسەوە
زۆر بەخێرایی دەبێت بە چارلی،
ئینجا دوواتر چەک و
ئینجا ئازیزەکەم چەکڵ.
(پێکەنین)
لەکاتێکدا بۆ گۆشەگیرەکان،
هەر بە چارلس دەمێنێتەوە، تا ئەوکاتەی
پێی دەوترێت کەمێک نزیکتر بێتەوە
لەلایەن ئەو کەسەی قسەی لەگەڵ دەکات.
بەشێوەیەکی جیا قسە دەکەین.
ڕووکراوەکان ڕەش و سپیان دەوێت
زیاتر، زمانێکی سادە و ڕوون.
گۆشەگیرەکان زیاتر --
دەبێ دووبارە پێتانبڵێمەوە
کە من هێندە گۆشەگیرم باوەڕی پێناکەن --
قسەکردنمان جیاوازە.
زیاتر قسەکردن بەشێوەیەکی ئاڵۆز،
بیردۆزی،
خۆدزینەوە لە ڕستەی سادە --
(پێکەنین)
کەم بێت یان زۆر.
(پێکەنین)
وەک پێشتری خۆی.
(پێکەنین)
خاڵی زۆر ڕوون نەخەینە سەری --
بەو شێوەیە.
کاتێک قسە دەکەین پێکەوە،
هەندێک جار قسە دەکەین و
هەر یەکەمان لەسەر بابەتێک.
ڕاوێژی گرێبەستێکم هەبوو
لای هاوپیشەیەکم باسم کرد
کە هێندەی ئاسمان و زەوی
جیاوازی هەبوو لەگەڵم.
یەکەم شت، ناوی تۆم بوو.
من ناوم تۆم نییە.
(پێکەنین)
دووەم، باڵای ٦.٥ پێیە.
من باوەڕناکەم واملێبێت.
(پێکەنین)
سێیەم شت، ئەوەندە کەسێکی
ڕووکراوەیە نەبێتەوە.
منیش زۆر کەسێکی گۆشەگیرم.
ئەوەندە بارێکی قورس دەخەمە سەر شانم،
دوای کاتژمێر سێی دواینیوەڕۆ
ناتوانم قاوەیەک بخۆمەوە و
چاوەڕێی ئەوە بکەم شەو خەوملێکەوێت.
لە پرۆژەکەدا بەشداریمان بە
هاوڕێیەک کرد بەناوی مایکڵەوە. و
مایکڵ ئەوەندە زیانی بە پرۆژەکە
گەیاند خەریکبوو بووەستێت.
بۆیە کەسەکەی بەشداری پێکرد
لە من و تۆمی پرسی،
مایکڵتان بەلاوە چۆنبوو؟
کەمێکی تر پێتان دەڵێم تۆم چی وت.
بەشێوەیەکی هەتا بڵێی ڕووکراوانە قسەیکرد.
گوێچکە ڕووکراوەکانیش بەم شێوەیە
گوێیان لەوە بوو کە وتم،
کە تا ڕادەیەکی زۆر ورد بوو.
وتم، "ڕاستییەکەی مایکڵ
هەندێک جار ئەگەری هەیە
بە شێوەیەک ڕەفتار بکات کە لەوانەیە
هەندێکمان وا بیبینین
کە لەوانەیە زیاد لە پێویست
خۆسەپێنەر بێت لە کاردا.
(پێکەنین)
تۆمیش چاوی نوقاند و وتی،
"برایان منیش وام وت:
کەسێکی نابووتە."
(پێکەنین)
(چەپڵەلێدان)
ئێستا، وەک کەسێکی گۆشەگیر،
دەتوانم بەشێوەیەکی ناڕاستەوخۆ هەندێک
لە خەسڵەتە ناپەسەندەکانی
ڕەفتاری ئەم پیاوەتان پێبڵێم،
بەڵام نایەم یەکسەر ئاوا
ڕاستەوخۆ بیڵێم.
(پێکەنین)
بەڵام ڕووکراوەکان دەڵێن،
"ئەگەر وا قسە بکات، و وا بجوڵێتەوە
هەر وایپێدەڵێم."
هەر یەکەمان بە شێوەیەک.
ئێستا ئایا ئەمە شتێکە
کە پێویستە سەرنجی پێبدەین؟
بێگومان.
زۆر گرنگە ئەمە بزانین.
ئێمە هەر ئەوەندەین؟
ژمارەیەک خەسڵەتین و تەواو؟
نەخێر، بەو شێوەیە نین.
بیرتان بێت، ئێوە وەک هەندێک کەسن و
وەک هیچ کەسێکی تر نین.
ئەی چی دەربارەی
ئەو خەسڵەتانەی تایبەتە بەخۆتان؟
وەک ئیلیزابێس یان وەک جۆرج،
لەوانەیە بتوانیت ڕووکراوەییەکەت یان
هەڵەشەیی و ناسەقامگیرییەکەت نیشانبەیت.
بەڵام هیچ ڕەفتارێکی تایبەت بە
ئیلیزابێس هەیە لە ڕەفتارەکانتدا،
یان ڕەفتاری جۆرج،
کە لەجیاتی خەسڵەتەکانی تر
یارمەتیمان بدات لێتتێبگەین؟
وامان لێبکات خۆشمان بوێیت؟
نەک تەنیا لەبەر ئەوەی
جۆرە کەسێکی دیاریکراویت.
نائاسوودەم بەوەی خەڵک بخەمە
کولانەی کۆترەوە.
تەنانەت پێشموانییە کۆترەکان
بۆ کولانە کۆترەکان کرابێتن.
کەواتە چییە وا ئەکات
ئێمە جیاواز بین؟
ئەو شتانەی دەیکەین لە ژیانماندا --
پرۆژە کەسییەکانمان.
ئێستا پرۆژەیەکی تایبەتیت هەیە،
بەڵام لەوانەیە کەس ئاگاداری نەبێت.
پەیوەندی بە مناڵەکەتەوە هەیە --
سێ جار چوویتەتەوە نەخۆشخانە، و
هێشتا نازانن کێشە چییە
یان لەوانەیە دایکت بێت. و
بەشێوەیەک بجوڵێیتەوە دووربێت
لە کەسێتی خۆتەوە.
ئەمانە خەسڵەتە سەربەخۆکانن.
کەسێکی زۆر پەسەند بوویت،
بەڵام بەشێوەیەکی ناپەسەند دەجوڵێیتەوە
بۆ شکاندنی ئەو بەربەستانەی بەڕێوەبردنە
خەمساردەکەی
ناو نەخۆشخانەکە،
بۆ ئەوەی شتێک بۆ دایکت یان
منداڵەکەت بکرێت.
ئەم خەسڵەتە ئازادانە چین؟
لەو شوێنانەدان بەپێی دەقێک دەجوڵێینەوە
بۆ ئەوەی بەرەوپێش بچین
لە پرۆژە ناوەکییەکەی ژیانماندا.
ئەوانەش لە هەموو شتێک گرنگترن.
لە خەڵک مەپرسن چ جۆرێکن؛
لێیان بپرسە، " پرۆژە ناوەکییەکانت چییە
لە ژیانتدا؟"
ئەو خەسڵەتە ئازادانە دەهێنینە پێشەوە.
من کەسێکی گۆشەگیرم،
بەڵام پرۆژەیەکی ناوەکیم هەیە،
بوون بە پرۆفیسۆر.
بووم بە پرۆفیسۆر.
خوێندکارەکانمم خۆشدەوێت، و
حەزم لە بووارەکەی خۆمە.
ناتوانم چاوەڕێ بکەم هەتا پێیان بڵێم چی
تازە هەیە، چی سەرنجڕاکێشە،
ئەوەی ناتوانم بووەستم
بۆ ئەوەی پێیان بڵێم.
کەواتە بەشێوەیەکی ڕووکراوانە دەجوڵێمەوە،
چونکە کاتژمێر هەشتی بەیانی،
خوێندکارەکان پێویستیان بە
کەمێک پێکەنینە،
کەمێک بەشداریبوون بۆ ئەوەی
بتوانن بەردەوام بن
لە ڕۆژە قورسەکەی خوێندنەکەدا.
بەڵام پێویستە زۆر وریا بین
کەتێک لەدەرەوەی کەسایەتی
خۆمان دەجوڵێینەوە.
هەندێک جار لەوانەیە ببینین
کە گرنگی بەخۆمان نایەین.
بۆ نموونە، خۆم زۆرجار، دوای ماوەیەک لە
ڕەفتاری نیمچە ڕووکراوەیی،
دەبینم پێویستم بەوەیە
هەندێک شتی خۆم ڕاستکەمەوە.
وەک سوزان کاین وتی
لە کتێبەکەی بەناوی "کاین"،
لە بەشەکەدا کە باسی پرۆفیسۆرێکی
کەنەدی سەیر دەکات
کە لەو کاتەدا لە هارڤارد وانەی وتووەتەوە،
هەندێک جار دەچم بۆ تەوالێتی پیاوان
بۆ دەربازبوون لە ڕەفتارە قورس و
ناخۆشەکانی ڕووکراوەکان.
(پێکەنین)
بیرمە ڕۆژێکیان بەدیاریکراوی
چوومە ناو تەوالێتێکەوە،
هەوڵمدەدا ڕابکەم لەدەست
وروژاندنی زۆر.
کەسێکی زۆر ڕووکراوەش هاتە لامەوە --
ڕێک ناو تەوالێتەکەی خۆم نا،
بەڵکو تەوالێتەکەی تەنیشتم -- و
گوێم لە چەندین دەنگی
دەرچوون دەبوو،
کە ڕقمان لێیە-- تەنانەت هی خۆشمان،
لەبەر ئەوە لەکاتی دانیشتن و
دوای هەستانیش هەر ئاوی پیا ئەکەین.
(پێکەنین)
ئینجا گوێم لە دەنگێکی
گڕی بەرز بوو وتی،
هێی، ئەوە دکتۆر لیتڵە؟
(پێکەنین)
ئەگەر شتێک گرنتی ئەوە بکات
کەسێکی گۆشەگیر ماوەی شەش مانگ قەبز بێت،
قسەکردنە لەناو تەوالێتدا.
(پێکەنین)
ئێستاش بۆ ئەوێ ئەچم.
شوێنم نەکەون.
زۆر سوپاس
(چەپڵەلێدان)
Jste to ale fascinující skupina lidí...
pro psychologa.
(Smích)
V posledních dnech jsem měl příležitost
poslouchat některé vaše konverzace
a pozorovat, jak se k sobě
navzájem chováte.
A myslím, že už teď můžu říct,
že je v publiku 47 lidí,
právě teď,
kteří vykazují psychologické příznaky,
o kterých bych dnes rád mluvil.
(Smích)
A myslel jsem si, že byste rádi
věděli, co jste zač.
(Smích)
Ale nebudu na vás ukazovat,
bylo by to zbytečné a vlezlé,
místo toho vám řeknu
několik faktů a příběhů,
ve kterých se můžete trochu zhlédnout.
Zabývám se výzkumem
v oboru psychologie osobnosti,
který je součástí širší vědy o osobnosti,
která zahrnuje celé spektrum
od neuronů až po vyprávění.
A o co se pokoušíme,
našim vlastním způsobem,
je pochopit, v čem je každý z nás --
každý z vás --
v čem je v jistých ohledech,
stejný jako všichni lidé,
jako někteří lidé,
a jako nikdo další.
Teď si možná říkáte,
"Já nejsem zajímavý.
Jsem v pořadí 46. nejnudnější
člověk na západní polokouli."
Nebo si možná říkáte:
"Já jsem zajímavý,
i když mě většina lidí považuje
za velkého, ohromného pitomce."
(Smích)
Ale je to právě vaše diagnóza o vlastní
nudnosti a neodmyslitelné "pitomosti",
co mě, jako psychologa,
na vás tak fascinuje.
Vysvětlím vám proč.
Jednou z nejvlivnějších metod
psychologie osobnosti
je psychologie osobnostních rysů
a zkoumá 5 stránek osobnosti,
které popisují univerzální
aspekty rozdílů mezi lidmi.
Najdete je pod zkratkou OSESN.
"O" jako "otevření zážitkům",
oproti těm, kdo jsou uzavřenější.
"S" jako "svědomitost",
oproti těm, co mají více
apatický přístup k životu.
"E" - "extrovert", v kontrastu
s introverty.
"S" - "sympatičtí lidé",
oproti těm nesympatickým.
A "N" jako neurotici,
oproti stabilnějším jedincům.
Všechny tyto stránky osobnosti
mají vliv na náš blahobyt,
na to, jak se nám v životě daří.
Na základě toho víme třeba to,
že otevřenost a svědomitost jsou
dobrými předpoklady pro úspěch v životě,
ale otevření lidé dosahují
úspěchu svou troufalostí
a občas svou odlišností.
Svědomití lidé dosahují úspěchu tím,
že dodržují termíny,
jsou pilní a nechybí jim nadšení.
Extroverze a sympatičnost vedou
ke skvělé práci s lidmi.
Já osobně extroverty
považuji za fascinující.
Na svých přednáškách jim
občas řeknu jednoduchý fakt,
který může jednoduše
odhalit jejich osobnost.
Říkám jim, že je pro dospělé nemožné
olíznout si svůj vlastní loket.
(Smích)
Věděli jste to?
Někteří z vás už si
zkoušeli olíznout loket.
Ale extroverti mezi vámi
jsou pravděpodobně ti,
kteří to nejen zkoušeli,
ale také úspěšně olízli loket
svého souseda.
(Smích)
To jsou extroverti.
Rád bych toho o extrovertech řekl více,
protože je to důležité, zajímavé,
a pomáhá nám to porozumět tomu,
čemu říkám naše tři povahy.
První je naše biogenní povaha --
naše neurofyziologie.
Zadruhé, naše sociogenní,
neboli druhá povaha,
která souvisí s kulturními a sociálními
aspekty našich životů.
A třetí, která z vás dělá jedinečného
člověka -- osobnost,
které já říkám "idiogenní" povaha.
Vysvětlím.
Jednou z věcí, které jsou typické pro
extroverty je, že potřebují podněty.
A tyto podněty mohou nalézt
ve vzrušujících věcech:
hlasité zvuky, párty a společenské
události -- tady v TEDu
uvidíte extroverty, kteří tvoří
magnetické jádro.
Všichni se seskupují dohromady.
A já jsem vás viděl.
Introverti zase častěji tráví čas
na tichých místech
ve druhém patře,
kde je méně podnětů --
a mohou být mylně
považováni za antisociální,
ale ne vždy tomu tak je.
Může to být tím, že si uvědomíte,
že je vám lépe,
když můžete snížit vnější podněty.
Někdy tyto podněty vycházejí z vás,
z vašeho těla.
Například kofein funguje mnohem
lépe na extroverty než na introverty.
Když přijdou extroverti
v 9 ráno do kanceláře
a řeknou, "potřebuju kafe",
nedělají si srandu --
opravdu ho potřebují.
Introverti jsou jiní,
především pokud úkol,
na kterém pracují --
po šálku kávy --
pokud je třeba dané úkoly plnit rychle,
a je jich více,
může to vypadat, že introverti
nejsou zrovna výkonní.
Nechápejme to ale špatně.
Takže zde jsou docela zajímavé důsledky:
ne vždy jsme takoví, jak se zdá
a to mě vede k dalšímu bodu.
Než se k němu dostanu, měl bych říct
něco o pohlavním styku,
i když asi nemám moc času.
Ale tak, kdybyste chtěli --
ano, chtěli?
Dobrá.
(Smích)
Byly provedeny výzkumy
o tom, jak často mají někteří
jedinci pohlavní styk,
s porovnáním žen, mužů;
introvertů a extrovertů.
Zeptám se vás:
Kolikrát za minutu --
pardon, to byl výzkum o krysách --
(Smích)
Kolikrát měsíčně
mají introvertní muži sex?
3 krát.
Extrovertní muži?
Více nebo méně krát?
Ano, více.
5,5 krát -- skoro dvakrát tolik.
Introvertní ženy: 3,1.
Extrovertní ženy?
Upřímně, jako introvertnímu muži,
což vysvětlím později --
mi připadají ohromné.
7,5.
Nejen, že zvládnou většinu extrovertů,
ale ještě si dají i pár introvertů.
(Smích)
(Potlesk)
Extroverti a introverti
se dorozumívají jinak.
Když se baví extroverti,
chtějí mít hodně blízkých
společenských setkání.
Aby byla komunikace pohodlná,
chtějí být člověku blízko.
Mají rádi oční kontakt
nebo vzájemný upřený pohled.
Zjistili jsme,
že používají více zdrobnělin,
když se s někým seznámí.
Takže když se extrovert seznámí s Karlem,
rychle mu začne říkat "Kájo",
pak "Karlíku",
a pak "Karlíčku".
(Smích)
Naopak introverti
zůstanou u "Karle", dokud se s daným
člověkem lépe nepozná.
Mluvíme jinak.
Extroverti mají radši jasné, konkrétní
a jednoduché vyjadřování.
Introverti --
a připomínám,
že jsem tak extrémní introvert,
jak si jen dokážete představit --
mluvíme jinak.
Máme radši souvislé, komplexní,
provázané,
věty s chytrými slovy --
(Smích)
Více méně.
(Smích)
Jakoby.
(Smích)
Abych byl upřímný --
tak nějak.
Když si povídáme,
někdy mluvíme jeden přes druhého.
Měl jsem poradenskou
smlouvu spolu s kolegou,
se kterým jsme byli tak odlišní,
jak jen dva lidé mohou být.
Zaprvé, jmenuje se Tom.
Já ne.
(Smích)
Zadruhé, měří 198 cm.
Já o něco méně.
(Smích)
A zatřetí, je to tak extrovertní člověk,
jaký jen může existovat.
Jsem opravdu velmi introvertní.
Jsem velmi přetížený,
nemůžu si po 3 odpoledne ani dát kafe,
jestli chci večer usnout.
Pomáhal nám s tím projektem
kamarád Michael.
A Michael ten projekt málem
přivedl ke konci.
Takže člověk, který pomáhal
Michaelovi se nás s Tomem zeptal,
"Co si myslíte o Michaelovi?"
Za chvilku vám řeknu, co odpověděl Tom.
Mluvil klasickou "extrovertštinou".
A tohle slyšely extrovertovy uši,
když jsem odpověděl,
je to celkem přesné.
Řekl jsem, "Michael má občas sklony
k takovému chování, které by někteří
mohli považovat
jako možná o něco
důraznější, než je obvyklé."
(Smích)
Tom jenom protočil oči a řekl,
"Briane, tohle říkám já:
je to kretén!"
(Smích)
(Potlesk)
Jako introvert
mohu lehce naznačit některé
"kreténské" vlastnosti
v chování toho muže,
ale určitě bych nepoužil to slovo na "k".
(Smích)
Ale extrovert říká, že
"když tak chodí, když tak mluví,
tak ho tak nazývám."
A odešli jsme.
Je to něco, co bychom měli znát?
Samozřejmě.
Je důležité, abychom to věděli.
Je tohle vše, co jsme?
Jsem jen svazek vlastností?
Ne, nejsme.
Pamatujte, jsme podobní některým lidem,
a přitom jsme každý jiný.
A co vaše idiogenní já?
Elizabeth nebo George
s vámi mohou sdílet vaši
extroverzi nebo neuroticismus.
Ale existují odlišnosti mezi
chováním vás a chováním Elizabeth,
nebo v chování George a vás,
které nám dovolují chápat lidi
jako něco více než jen řadu vlastností?
To na vás milujeme?
Ne jenom to, že jste daný typ člověka.
Nerad dávám lidem nálepky.
Ani si nemyslím, že nálepky na lidi patří.
Takže co nás odlišuje?
Jsou to věci, které v životě děláme,
osobní plány.
Právě teď máte svůj osobní plán,
ale nikdo o tom tady nemusí vědět.
Může se jednat o vaše dítě --
už jste byli třikrát v nemocnici,
ale pořád nevíte, co se děje.
Nebo to může být vaše máma.
A vy jste jednali mimo charakter.
To vše jsou volné vlastnosti.
Jste velmi sympatický,
ale někdy jednáte nesympaticky,
protože musíte zlomit
byrokratickou bariéru
v nemocnici,
abyste získali něco pro
vaši matku nebo dítě.
Co jsou tyto volné vlastnosti?
Jsou tam, kde si stanovíme scénář,
abychom mohli pokročit
v hlavních plánech našeho života.
A právě na těch záleží.
Neptejte se lidí, jaký je
jejich typ osobnosti,
ptejte se, "jaké jsou vaše
hlavní plány v životě?"
A proto hrajeme
tyto volné vlastnosti.
Já jsem introvert,
ale mám životní plán a tím je učit.
Jsem profesor.
A zbožňuji své studenty,
a také svůj obor.
A nemůžu se dočkat, až jim povím,
co je nového, co vzrušujícího se děje,
a na co se těším, až jim řeknu.
A proto se chovám jako extrovert,
protože v 8 hodin ráno,
studenti potřebují trochu humoru,
trochu energie, aby mohli pokračovat
v náročném studijním dni.
Ale musíme být velmi opatrní,
když se dlouho chováme jinak.
Občas si můžeme všimnout,
že se o sebe nestaráme.
Já například, po delší době
předstírání extroverze,
se potřebuji někde o samotě
uvést do pořádku.
Jak říká Susan Cain ve své knize "Ticho",
v kapitole, ve které cituje
podivného kanadského profesora,
který v té době vyučoval na Harvardu,
občas chodím na pány,
abych unikl ze spárů extrovertům.
(Smích)
Vzpomínám si na den,
kdy jsem se schoval do kabinky,
abych se vyhnul vnějším vlivům.
A jeden opravdový extrovert přišel
vedle -- ne přímo do mé kabinky,
ale do té vedlejší --
a já jsem slyšel různé
vyprazdňovací zvuky,
ty které nesnášíme -- i ty vlastní,
a kvůli kterým splachujeme
nejen poté, ale i během.
(Smích)
A pak jsem slyšel jeho
skřípavý hlas říkat,
"Haló, je tady doktor Little?"
(Smích)
Jestli něco zaručeně způsobí
introvertovi 6 měsíční zácpu,
tak je to rozhovor na záchodě.
(Smích)
A tam teď odcházím.
Nechoďte za mnou.
Děkuji.
(Potlesk)
Was für eine faszinierende
Gruppe Individuen Sie sind ...
für einen Psychologen.
(Lachen)
In den letzten Tagen
hatte ich die Gelegenheit,
einigen Ihrer Unterhaltungen zuzuhören
und Sie miteinander interagieren zu sehen.
Ich denke, ich kann bereits jetzt sagen,
dass 47 Menschen in diesem Publikum,
in diesem Moment,
psychologische Symptome zeigen,
über die ich heute gerne sprechen möchte.
(Lachen)
Ich dachte, Sie würden gerne wissen,
wer von Ihnen es ist.
(Lachen)
Aber anstatt auf Sie zu zeigen,
was unnötig und aufdringlich wäre,
habe ich vor, Ihnen Fakten
und Geschichten zu erzählen,
in denen Sie sich vielleicht
selbst wiedererkennen.
Ich arbeite im Forschungsfeld
der Persönlichkeitspsychologie,
das Teil einer größeren
Persönlichkeitswissenschaft ist,
die das ganze Spektrum von Neuronen
bis hin zu Erzählungen umfasst.
Wir versuchen,
auf unsere eigene Art zu verstehen,
wie jeder von uns --
jeder von Ihnen --
in manchen Dingen,
wie alle anderen Menschen,
wie nur einige andere Menschen
und wie kein anderer Mensch ist.
Vielleicht sagen Sie jetzt über sich:
"Ich bin nicht interessant.
Ich bin die 46., langweiligste Person
der westlichen Hemisphäre."
Oder Sie sagen von sich:
"Ich bin interessant,
selbst wenn mich die meisten
für einen großen Trottel halten."
(Lachen)
Ihre selbst-diagnostizierte Langweiligkeit
und inhärente Trotteligkeit
fasziniert mich als Psychologe
an Ihnen am meisten.
Ich erkläre Ihnen, warum.
Einer der einflussreichsten Ansätze
der Persönlichkeitswissenschaften
ist der Personismus.
Dabei werden Sie in fünf normal
verteilte Dimensionen eingeteilt,
die universale Aspekte beschreiben,
in denen Menschen sich unterscheiden.
Im Englischen bilden sie
das Akronym OCEAN.
"O" steht für "Offenheit für Erfahrungen,"
gegenüber verschlosseneren Menschen.
"C" steht für "Gewissenhaftigkeit",
im Gegensatz zu denen mit
einer gleichgültigeren Lebensanschauung.
"E" -- "Extraversion", im Gegensatz
zu stärker introvertierten Personen.
"A" -- "die Verträglichen",
im Gegensatz zu den
ausgesprochen Unverträglichen.
Und "N" -- "die Neurotischen",
im Gegensatz zu
stabileren Persönlichkeiten.
All diese Dimensionen haben
Auswirkungen auf unser Wohlbefinden;
darauf, wie unser Leben verläuft.
Daher wissen wir zum Beispiel,
dass Offenheit und Gewissenhaftigkeit
gute Anzeichen für Erfolg sind,
aber die offenen Menschen erreichen
diesen Erfolg durch kühnes
und manchmal seltsames Verhalten.
Die gewissenhaften Menschen
erreichen Erfolg durch Pünktlichkeit,
Durchhaltevermögen
und ein wenig Leidenschaft.
Sowohl Extraversion
als auch Verträglichkeit
sind für die Zusammenarbeit förderlich.
Ich finde zum Beispiel
Extrovertierte faszinierend.
Manchmal nenne ich meinen Studenten
einen grundlegenden Fakt,
der vielleicht einen Teil
ihrer Persönlichkeit enthüllt:
Ich sage ihnen, dass es Erwachsenen
völlig unmöglich ist,
sich den eigenen Ellenbogen zu lecken.
(Lachen)
Wussten Sie das?
Bereits jetzt haben manche versucht,
sich den Ellenbogen zu lecken.
Aber die Extrovertierten unter Ihnen
versuchten es wahrscheinlich
nicht nur bei sich,
sondern auch erfolgreich am Ellenbogen
der Person neben sich.
(Lachen)
So sind Extrovertierte.
Gehen wir näher auf dieses Verhalten ein.
Denn es ist wichtig und faszinierend.
Es hilft uns dabei, drei unserer
Wesensmerkmale zu verstehen:
Erstens, unsere biogene Natur,
unsere Neurophysiologie;
zweitens, unser Gruppenverhalten
oder zweites Ich,
das mit unserer Kultur
und sozialem Leben zu tun hat;
drittens, was Sie individuell
ausmacht -- idiosynkratisch --
was ich die "idiogenetische" Natur nenne.
Ich erkläre es Ihnen.
Extrovertierte Menschen brauchen Reize.
Diese Reize finden sie
in interessanten Dingen:
laute Geräusche, Partys
und soziale Events hier bei TED --
Extrovertierte ziehen sich magnetisch an.
Sie versammeln sich immer alle.
Aber ich sehe auch Sie.
Die Introvertierten verbringen
ihre Zeit eher an ruhigen Plätzen,
oben im 2. Stock,
wo Sie die Reize
ein bisschen reduzieren können --
und eventuell als unsozial
missverstanden werden,
aber es nicht unbedingt sind.
Sie denken vielleicht nur,
dass es Ihnen besser geht,
wenn Sie den Reizpegel verringern.
Manchmal ist es
ein interner Reiz Ihres Körpers.
Koffein, z. B., wirkt besser bei
Extrovertierten als bei Introvertierten.
Wenn Extrovertierte morgens
um 9 Uhr ins Büro kommen
und meinen: "Ich brauche
jetzt wirklich einen Kaffee",
dann spaßen sie nicht --
sie brauchen ihn wirklich.
Introvertierten passiert das nicht.
Besonders dann, wenn sie
Aufgaben erledigen müssen --
und sie etwas Kaffee hatten --
und diese Aufgaben schnell gehen müssen
und es auf Quantität ankommt,
scheinen Introvertierte nicht
ganz so quantitätsaffin zu sein.
Aber das stimmt nicht.
Die Folgerungen daraus
sind sehr interessant:
Wir sind nicht immer, was wir scheinen,
und das bringt mich zum nächsten Punkt.
Bevor ich dazu komme, sollte ich
etwas über Geschlechtsverkehr sagen,
auch wenn ich dazu keine Zeit habe.
Wenn Sie also wollen --
wollen Sie?
Okay.
(Lachen)
Es gibt Studien
über die Häufigkeit des ehelichen Akts
bei Männern, Frauen;
Introvertierten, Extrovertierten.
Meine Frage lautet:
Wieviele Male pro Minute
oh, Entschuldigung, das war
eine Studie mit Ratten --
(Lachen)
wie oft im Monat
tun es introvertierte Männer?
3,0
Extrovertierte Männer?
Mehr oder weniger?
Ja, mehr.
5,5 -- fast zweimal so viel.
Introvertierte Frauen: 3,1.
Extrovertierte Frauen?
Ehrlich gesagt,
ich als introvertierter Mann,
das erkläre ich später --
sie sind heroisch.
7,5.
Sie machen nicht nur alle
extrovertierten Männer klar,
sie suchen sich auch
ein paar Introvertierte aus.
(Lachen)
(Applaus)
Introvertierte und Extrovertierte
kommunizieren unterschiedlich.
Wenn Extrovertierte interagieren,
wollen sie viele nahe Begegnungen haben.
Sie stehen gerne dicht zusammen,
um sich bequem zu unterhalten.
Sie haben gern viel Augenkontakt
oder wechselseitige Blicke.
In einer Studie fanden wir heraus,
dass sie mehr Diminutive benutzen,
wenn sie jemanden treffen.
Wenn ein Extrovertierter
einen "Charles" trifft,
wird dieser schnell ein "Charlie"
und dann ein "Chuck",
und danach "Chuckles Baby".
(Lachen)
Aber beim Introvertierten
bleibt es beim "Charles",
bis er eine Aufforderung
zu mehr Nähe erhält.
Wir reden anders.
Extrovertierte bevorzugen schwarz
und weiß -- konkrete, einfache Sprache.
Introvertierte mögen lieber --
und ich sage Ihnen,
ich bin extrem introvertiert,
der Inbegriff des Introvertierten --
wir reden anders.
Wir mögen es inhaltlich komplex,
zusammenhängend,
Bandwurmsätze --
(Lachen)
mehr oder weniger.
(Lachen)
Sozusagen.
(Lachen)
Um es nicht auf den Punkt zu bringen --
also so.
Wenn wir reden,
reden wir manchmal aneinander vorbei.
Ich hatte mal einen Beratungsauftrag
zusammen mit einem Kollegen,
der nicht unterschiedlicher
von mir hätte sein können.
Erstens, sein Name ist Tom.
Meiner nicht.
(Lachen)
Zweitens ist er 1,96 m ...
Ich nicht ganz.
(Lachen)
Drittens, er ist sowas von extrovertiert.
Ich bin ernsthaft introvertiert.
Ich bin schnell überreizt.
Ich kann noch nicht einmal
nach 15 Uhr Kaffee trinken
und am Abend dann einschlafen.
Wir haben für ein Projekt
Michael engagiert.
Michael brachte das Projekt
beinahe zum Stillstand.
Sein Nachfolger fragte Tom und mich:
"Was haltet ihr von Michael?"
Ich sage Ihnen gleich, was Tom sagte.
Er sprach im klassischen "Extrovertisch".
Extrovertierte Ohren hörten
Folgendes von mir.
Das ist ziemlich wortgenau.
Ich sagte: "Na ja, also Michael
hat die Tendenz,
sich manchmal so zu verhalten, dass
andere ihn intensiver als nötig erleben."
(Lachen)
Tom rollte seine Augen und sagte:
"Brian, das habe ich gerade gesagt:
'Er ist ein Arschloch!'"
(Lachen)
(Applaus)
Als Introvertierter
weise ich behutsam
auf solche Qualitäten hin,
um sein Verhalten zu beschreiben,
aber das A-Wort würde ich nicht benutzen.
(Lachen)
Der Extrovertierte sagt jedoch:
"Wenn er so geht und redet wie eins,
dann nenne ich ihn auch so."
Wir reden einander vorbei.
Sollten wir auf so etwas achten?
Selbstverständlich.
Es ist wichtig, das zu wissen.
Ist das alles, was wir sind?
Bloß ein Bündel Eigenschaften?
Nein, nicht nur.
Erinnern Sie sich,
Sie sind wie manch anderer
und wie kein anderer.
Wie verhält es sich mit Ihrem
idiosynkratischem Ich?
Als Elisabeth oder Georg
haben Sie vielleicht Ihre Extraversion
oder Ihren Neurotizismus gemeinsam.
Aber gibt es da bestimmte
elisabethanische oder georgische Züge,
durch die wir Sie besser als durch ein
paar Charaktereigenschaften verstehen?
Die uns vielleicht dazu bringen,
Sie zu lieben?
Nicht nur, weil Sie ein
ganz bestimmter Typ sind.
Ich fühl mich nicht wohl dabei,
Menschen in Schubladen zu stecken.
Sie gehören einfach nicht in Schubladen!
Was unterscheidet uns also?
Es sind unsere Taten,
unsere persönlichen Projekte.
Sie haben vielleicht
ein persönliches Projekt,
aber keiner hier weiß davon.
Es hat vielleicht mit Ihrem Kind zu tun --
Sie waren schon dreimal im Krankenhaus
und man weiß immer
noch nicht, was es hat.
Es könnte aber auch um Ihre Mutter gehen.
Sie werden plötzlich ausfallend.
Das sind die freien
Charaktereigenschaften.
Sie sind sehr verträglich,
benehmen sich aber unverträglich,
um die Barrieren der Verwaltung
im Krankenhaus zu torpedieren,
um etwas für Ihre Mutter
oder Ihr Kind zu erhalten.
Welche freien Eigenschaften sind das?
Sie treten zum Vorschein,
wenn wir einem Skript folgen,
das eine Herzenssache
unseres Lebens voranreibt.
Sie sind das, was zählt.
Fragen Sie nicht danach,
was für ein Typ Sie sind.
Fragen Sie nach Ihren Herzensprojekten.
Denn wir verkörpern
diese freien Eigenschaften.
Ich bin ein Introvertierter,
aber ich habe
ein Herzensprojekt, das Lehren.
Ich bin ein Lehrer.
Ich liebe meine Studierenden.
Ich liebe mein Fach.
Ich kann es kaum erwarten ihnen
mitzuteilen, was neu und aufregend ist,
was ich unbedingt lehren muss.
Deshalb agiere ich
wie ein Extrovertierter,
denn um acht Uhr morgens
brauchen die Studierenden
ein bisschen Humor,
ein bisschen Engagement,
um sie zu motivieren,
wenn hartes Lernen angesagt ist.
Aber wir müssen sehr vorsichtig sein,
wenn wir uns länger so verhalten,
wie wir nicht sind.
Manchmal scheint es so, als
würden wir nicht auf uns achten.
Nach einer pseudo-extrovertierten
Phase, zum Beispiel,
muss ich mich zurückziehen,
um mich zu regenerieren,
wie Susan Cain in
ihrem Buch "Quiet" schreibt,
als sie einen komischen kanadischen
Professor beschreibt,
der damals in Harvard lehrte.
Auch ich gehe manchmal
in die Herrentoilette,
um den Schlingen und Pfeilen
der Extrovertierten zu entkommen.
(Lachen)
Ich erinnere mich an einen
Rückzug in eine Kabine,
um eine Reizüberflutung zu überstehen,
als ein echter Extrovertierter kam --
nein, nicht in meine Kabine,
aber in die daneben,
und ich hörte einige Ausscheidegeräusche
-- so etwas hassen wir --
auch unsere eigenen,
deshalb ziehen wir auch vor,
mittendrin und danach die Spülung.
(Lachen)
Dann hörte ich auf einmal
diese tiefe Stimme:
"Hey, sind Sie das, Dr. Little?"
(Lachen)
Wenn irgendetwas einen Introvertierten
dazu bringt 6 Monate lang krank zu werden,
ist es die Unterhaltung auf einem Klo.
(Lachen)
Dahin gehe ich auch jetzt.
Folgen Sie mir ja nicht.
Vielen Dank.
(Applaus)
Τι ενδιαφέρουσα ομάδα ατόμων που είστε
για έναν ψυχολόγο.
(Γέλια)
Τις τελευταίες μέρες είχα την ευκαιρία
να ακούσω κάποιες από τις συζητήσεις σας
και να σας δω να αλληλεπιδράτε.
Και ήδη νομίζω ότι είναι δίκαιο να πω
ότι υπάρχουν 47 άτομα σε αυτό το κοινό
αυτή τη στιγμή,
που εμφανίζουν τα ψυχολογικά συμπτώματα
για τα οποία θα ήθελα να μιλήσω σήμερα.
(Γέλια)
Και πιστεύω ότι θα θέλατε
να μάθετε ποιοι είστε.
(Γέλια)
Αλλά αντί να σας δείχνω
-κάτι που θα ήταν ανώφελο και αδιάκριτο-
σκέφτηκα να σας πω
μερικά γεγονότα και ιστορίες,
στις οποίες μπορεί
να αναγνωρίσετε τον εαυτό σας.
Είμαι στον χώρο της έρευνας, γνωστό
ως ψυχολογία της προσωπικότητας,
που είναι μέρος μιας μεγαλύτερης
επιστήμης της προσωπικότητας
που καλύπτει όλο το φάσμα
από τους νευρώνες έως και τις αφηγήσεις.
Αυτό που προσπαθούμε να κάνουμε
με τον δικό μας τρόπο,
είναι να κατανοήσουμε πώς ο καθένας μας
-ο καθένας σας-
είναι, με κάποιο τρόπο,
όπως όλοι οι άνθρωποι,
όπως κάποιοι άλλοι
και όπως κανένας άλλος.
Τώρα, μπορεί να λέτε ήδη στον εαυτό σας
«Δεν είμαι ενδιαφέρων.
Είμαι ο 46ος πιο βαρετός άνθρωπος
στο Δυτικό Ημισφαίριο».
Ή μπορεί να πείτε για τον εαυτό σας,
«Είμαι ενδιαφέρων,
ακόμα κι αν θεωρούμαι από την πλειοψηφία
ως ένα τρομερό, βροντερό ζωντόβολο».
(Γέλια)
Επειδή όμως διαγιγνώσκετε τον εαυτό σας
ως ανιαρό και με έμφυτη «βλακεία»,
αυτό με κάνει, ως ψυχολόγο,
να ενθουσιάζομαι τόσο μαζί σας.
Οπότε αφήστε με να εξηγήσω
γιατί συμβαίνει αυτό.
Μία από τις πιο σημαντικές προσεγγίσεις
στην επιστήμη της προσωπικότητας
είναι η ψυχολογία γνωρισμάτων
και σας εντοπίζει μέσα σε πέντε διαστάσεις
που μοιράζονται φυσιολογικά,
περιγράφοντας τις παγκόσμιες όψεις
των διαφορών μεταξύ των ανθρώπων.
Τα αρχικά τους στα αγγλικά
φτιάχνουν το ακρωνύμιο OCEAN.
Δηλαδή, «ανοιχτός σε εμπειρίες»,
σε αντίθεση με κάποιους
πιο κλειστούς χαρακτήρες.
«Ευσυνείδητος»,
σε αντίθεση με εκείνους
με μια πιο αδιάφορη προσέγγιση.
«Εξωστρεφής», σε αντίθεση
με πιο εσωστρεφείς.
«Προσηνής»,
σε αντίθεση με εκείνους
που οπωσδήποτε δεν είναι προσηνείς.
Και τέλος, «νευρωτικός»,
σε αντίθεση με τους έχοντες
σώας τας φρένας τους.
Όλες αυτές οι διαστάσεις
έχουν επιπτώσεις στην ευημερία μας,
και στην εξέλιξη της ζωής μας.
Κι έτσι ξέρουμε, για παράδειγμα,
ότι η δεκτικότητα και η ευσυνειδησία
είναι δείκτες μιας επιτυχημένης ζωής,
αλλά τα δεκτικά άτομα γίνονται επιτυχημένα
με το να είναι τολμηρά
και, μερικές φορές, ιδιόμορφα.
Τα ευσυνείδητα άτομα το πετυχαίνουν
με το να προσκολλώνται στις προθεσμίες,
με το να επιμένουν
αλλά και με το να έχουν πάθος.
Η εξωστρέφεια και η προσήνεια
είναι ευεργετικές
για να δουλεύεις καλά με άλλους.
Τους εξωστρεφείς, για παράδειγμα,
τους βρίσκω ενδιαφέροντες.
Στις τάξεις μου, μερικές φορές
τους δίνω ένα βασικό γεγονός
που μπορεί να είναι αποκαλυπτικό
για την προσωπικότητά τους:
τους λέω ότι είναι πρακτικά αδύνατον
για τους ενήλικες
να γλύψουν την εξωτερική πλευρά
του αγκώνα τους.
(Γέλια)
Το γνωρίζατε αυτό;
Ήδη κάποιοι από εσάς προσπαθήσατε
να γλύψετε τον αγκώνα σας.
Αλλά οι εξωστρεφείς ανάμεσά σας
είναι μάλλον εκείνοι
που όχι μόνο έχουν προσπαθήσει,
αλλά έχουν γλύψει επιτυχώς τον αγκώνα
του ατόμου που κάθεται δίπλα τους.
(Γέλια)
Αυτοί είναι οι εξωστρεφείς.
Αφήστε με να αναλύσω την εξωστρέφεια
λίγο παραπάνω,
επειδή είναι σημαντική και ενδιαφέρουσα
και μας βοηθάει να κατανοήσουμε
αυτό που ονομάζω «οι τρεις φύσεις» μας.
Αρχικά, η βιογενής μας φύση -
η νευροφυσιολογία μας.
Δεύτερον, η κοινωνιογενής
ή δεύτερη φύση μας,
που σχετίζεται με τις πολιτισμικές
και κοινωνικές όψεις της ζωής μας.
Και τρίτον, τι κάνει τον καθέναν
από εσάς ιδιόμορφο,
αυτό που ονομάζω «ιδιογενής» φύση.
Ας σας εξηγήσω.
Ένα χαρακτηριστικό των εξωστρεφών
είναι ότι χρειάζονται διέγερση.
Κι αυτή η διέγερση επιτυγχάνεται
αν βρουν κάτι συναρπαστικό:
δυνατός θόρυβος, πάρτυ,
και κοινωνικές εκδηλώσεις εδώ στο TED -
βλέπετε τους εξωστρεφείς
να σχηματίζουν ένα μαγνητικό πυρήνα.
Συγκεντρώνονται όλοι μαζί.
Και σας έχω δει.
Οι εσωστρεφείς είναι πιο πιθανόν
να κάθονται σε ήσυχα μέρη
επάνω στον δεύτερο όροφο,
όπου μπορούν να μειώσουν τη διέγερση
και μπορεί να παρερμηνευθούν
ως αντικοινωνικοί,
αλλά δεν είναι απαραίτητο ότι είναι.
Μπορεί απλώς να συνειδητοποιείτε
ότι αποδίδετε καλύτερα
όταν έχετε την ευκαιρία να μειώσετε
αυτό το επίπεδο διέγερσης.
Μερικές φορές είναι
εσωτερική διέγερση από το σώμα σας.
Η καφεΐνη για παράδειγμα βοηθά πιο πολύ
τους εξωστρεφείς παρά τους εσωστρεφείς.
Όταν οι εξωστρεφείς
έρχονται στο γραφείο στις 9 το πρωί
και λένε, «Πραγματικά
έχω ανάγκη έναν καφέ,»
δεν αστειεύονται,
το χρειάζονται πραγματικά.
Οι εσωστρεφείς δεν αποδίδουν καλά,
ειδικά αν οι εργασίες που έχουν αναλάβει,
-κι ας έχουν πιεί λίγο καφέ-
αν αυτές οι εργασίες επισπευσθούν,
κι αν είναι ποσοτικές,
οι εσωστρεφείς ίσως δώσουν την εντύπωση
ότι δεν είναι ιδιαίτερα ποσοτικοί.
Αλλά απλώς παρερμηνεύονται.
Οπότε εδώ έρχονται οι συνέπειες
που έχουν πολύ ενδιαφέρον:
δεν είμαστε πάντα αυτό που δείχνουμε,
κι αυτό με οδηγεί στο επόμενο θέμα μου.
Πρέπει να πω, πριν αναφερθώ σε αυτό,
κάτι για την ερωτική πράξη,
αν και μπορεί να μην έχω χρόνο.
Κι έτσι, αν θα θέλατε να -
θα θέλατε;
Εντάξει.
(Γέλια)
Έχουν γίνει μελέτες
για τη συχνότητα με την οποία ο καθένας
επιδίδεται στη συζυγική πράξη,
όπως έχει αναλυθεί σε άντρες, γυναίκες,
εσωστρεφείς, εξωστρεφείς.
Επομένως, σας ρωτάω:
Πόσες φορές ανά λεπτό
-συγγνώμη, αυτό πάει για αρουραίους-
(Γέλια)
Πόσες φορές ανά μήνα
επιδίδονται στην πράξη
οι εσωστρεφείς άντρες;
3,0 φορές.
Οι εξωστρεφείς;
Περισσότερο ή λιγότερο;
Ναι, περισσότερο.
5,5 φορές - σχεδόν το διπλάσιο.
Οι εσωστρεφείς γυναίκες: 3,1.
Οι εξωστρεφείς γυναίκες;
Ειλικρινά, μιλώντας ως εσωστρεφής άνδρας,
κάτι που θα εξηγήσω μετά,
είναι ηρωίδες.
7,5.
Καλύπτουν όχι μόνο
όλους τους εξωστρεφείς άνδρες
αλλά διαλέγουν και κάποιους εσωστρεφείς.
(Γέλια)
(Χειροκρότημα)
Επικοινωνούμε διαφορετικά,
οι εξωστρεφείς και εσωστρεφείς.
Οι εξωστρεφείς αλληλεπιδρώντας
θέλουν πολλές κοινωνικές συναντήσεις
με έμφαση στην εγγύτητα.
Θέλουν να στέκονται κοντά
για μια άνετη επικοινωνία.
Θέλουν να έχουν οπτική επαφή,
ή ένα κοινό βλέμμα.
Ανακαλύψαμε σε μια έρευνα
ότι χρησιμοποιούν πολλά υποκοριστικά
όταν γνωρίζουν κάποιον.
Οπότε όταν ένας εξωστρεφής
γνωρίζει κάποιον Τσαρλς,
γρήγορα γίνεται «Τσάρλι» και μετά «Τσακ»,
και μετά «γλυκέ μου, Τσακλς».
(Γέλια)
Ενώ για τους εσωστρεφείς,
παραμένει «Τσαρλς» μέχρι να του δοθεί
η άδεια για περισσότερη οικειότητα
από το άτομο στο οποίο απευθύνεται.
Μιλάμε διαφορετικά.
Οι εξωστρεφείς προτιμούν ξεκάθαρη,
συγκεκριμένη, απλή γλώσσα.
Οι εσωστρεφείς προτιμούν -
και πρέπει ξανά να σας πω
ότι είμαι τόσο ακραίος εσωστρεφής
όσο δε φαντάζεστε -
μιλάμε διαφορετικά.
Προτιμάμε διακειμενικά περίπλοκες,
ενδεχόμενες,
προτάσεις με ύπουλες λέξεις -
(Γέλια)
Στο περίπου.
(Γέλια)
Όπως ήταν.
(Γέλια)
Χωρίς να θέλω να δώσω πολλή έμφαση -
κάτι τέτοιο.
Όταν μιλάμε,
μερικές φορές μιλάμε για άλλα θέματα.
Είχα μια σύμβαση παροχής συμβουλών
μαζί με ένα συνάδελφο
που είναι τελείως διαφορετικός από εμένα.
Πρώτον, τον λένε Τομ.
Εμένα δε με λένε έτσι.
(Γέλια)
Δεύτερον, το ύψος του είναι 1,95.
Έχω μια τάση να μην είμαι τόσο ψηλός.
(Γέλια)
Και τρίτον, είναι το πιο εξωστρεφές άτομο
που θα μπορούσατε να βρείτε.
Είμαι πολύ εσωστρεφής.
Παραφορτώνω τόσο τον εαυτό μου,
που δεν μπορώ να πιω μια κούπα καφέ
μετά τις 3 το απόγευμα
και να περιμένω ότι θα κοιμηθώ το βράδυ.
Υποστηρίζαμε για αυτό το έργο
έναν τύπο που λεγόταν Μάικλ.
Κι ο Μάικλ κόντεψε σχεδόν
να καταστρέψει όλο το έργο.
Οπότε αυτός που τον υποστήριζε,
ρώτησε εμένα και τον Τομ,
«Τι γνώμη έχετε για τον Μάικλ;»
Θα σας πω σε ένα λεπτό τι είπε ο Τομ.
Μίλησε με κλασικό εξωστρεφή τρόπο.
Και να τι άκουσαν τα εξωστρεφή αυτιά
από όσα είπα,
που είναι σχεδόν ακριβή.
Είπα: «Λοιπόν, ο Μάικλ όντως
έχει μια τάση κατά καιρούς
να συμπεριφέρεται με τρόπο
που ορισμένοι από εμάς θεωρούν
ότι ενδεχομένως είναι πιο αποφασιστικός
από τον φυσιολογικά αναμενόμενο».
(Γέλια)
Ο Τομ γύρισε τα μάτια του και είπε,
«Μπράιαν, αυτό είπα κι εγώ:
είναι μαλάκας!»
(Γέλια)
(Χειροκρότημα)
Τώρα, ως εσωστρεφής,
μπορεί με λεπτότητα να υποδηλώσω
ορισμένα «μαλακισμένα» χαρακτηριστικά
στη συμπεριφορά του άνδρα,
αλλά δε θα χιμήξω αμέσως
στη λέξη από «μ».
(Γέλια)
Αλλά ο εξωστρεφής λέει,
«Αν έτσι συμπεριφέρεται, έτσι θα τον λέω».
Προσπερνάμε ο ένας τον άλλο.
Τώρα, είναι αυτό κάτι που πρέπει
να δώσουμε ιδιαίτερη προσοχή;
Ασφαλώς.
Είναι σημαντικό να το γνωρίζουμε.
Αυτό είμαστε τελικά;
Είμαστε απλώς ένα μάτσο χαρακτηριστικά;
Όχι, δεν είμαστε.
Θυμηθείτε, είστε σαν κάποιους άλλους
και σαν κανέναν άλλον.
Και ο ιδιόμορφος εαυτός σας;
Ως Ελίζαμπεθ ή Τζορτζ,
μπορεί να μοιράζεστε
την εξωστρέφεια ή τις νευρώσεις σας.
Υπάρχουν όμως μερικά ιδιαίτερα γνωρίσματα
της Ελίζαμπεθ στη συμπεριφορά σου,
ή του Τζορτζ στη δικιά σου,
που μας κάνουν να σας κατανοούμε καλύτερα
αντί για ένα μάτσο χαρακτηριστικά;
Που μας κάνουν να σας αγαπάμε;
Όχι μόνο επειδή
είστε ένας συγκεκριμένος τύπος ανθρώπου.
Αισθάνομαι άβολα να βάζω
τους ανθρώπους σε κουτιά.
Πιστεύω ότι ούτε τα πουλιά
δεν ανήκουν σε κουτιά.
Οπότε τι είναι αυτό που μας ξεχωρίζει;
Είναι οι πράξεις της ζωής μας -
τα προσωπικά μας έργα.
Έχετε ένα προσωπικό έργο τώρα,
αλλά ίσως κανείς εδώ να μην το ξέρει.
Σχετίζεται με το παιδί σας -
έχετε πάει άλλες τρεις φορές
στο νοσοκομείο
και ακόμα δεν ξέρουν τι φταίει.
Ή ίσως είναι η μαμά σας.
Και αντιδράτε διαφορετικά από το κανονικό.
Είναι ελεύθερα χαρακτηριστικά.
Είστε πολύ προσηνής,
αλλά συμπεριφέρεστε το αντίθετο
για να γκρεμίσετε αυτά τα εμπόδια
της διοικητικής αποχαύνωσης
του νοσοκομείου,
για να μάθετε κάτι για τη μαμά σας
ή το παιδί σας.
Ποια είναι αυτά;
Όπως ενσαρκώνουμε ένα σενάριο
για να ενισχύσουμε
ένα βασικό έργο στις ζωές μας.
Κι αυτά είναι που έχουν σημασία.
Μη ρωτάτε τους άλλους τι τύπος είναι.
Ρωτήστε, «Ποια είναι
τα βασικά έργα της ζωής σου;»
Ενσαρκώνουμε αυτά τα χαρακτηριστικά.
Είμαι ένας εσωστρεφής,
αλλά έχω ένα βασικό έργο,
που είναι να διδάσκω.
Είμαι ένας καθηγητής.
Και λατρεύω τους μαθητές μου
και λατρεύω τον κλάδο μου.
Και ανυπομονώ να τους πω
για το τι νέο υπάρχει, τι συγκλονιστικό,
ότι δε βλέπω την ώρα να τους πω.
Κι έτσι ενεργώ με εξωστρεφή τρόπο,
επειδή στις 8 το πρωί
οι μαθητές χρειάζονται λίγο χιούμορ,
λίγη δέσμευση για να συνεχίσουν
τις δύσκολες μέρες μελέτης.
Αλλά πρέπει να προσέχουμε πολύ
όταν ενεργούμε παρατεταμένα
έξω από τα συνηθισμένα.
Μερικές φορές μπορεί
να μην προσέχουμε τον εαυτό μας.
Για παράδειγμα, μετά από μια περίοδο
ψεύτικης εξωστρεφούς συμπεριφοράς,
ανακαλύπτω ότι πρέπει
να αποσυρθώ κάπου μόνος μου.
Όπως είπε η Σούζαν Κέιν
στο «Ήσυχο» βιβλίο της,
στο κεφάλαιο που εμφανιζόταν
ο περίεργος Καναδός καθηγητής
που δίδασκε τότε στο Χάρβαρντ,
κάτι φορές πάω στις τουαλέτες
για να γλιτώσω από τις σφεντόνες
και τα βέλη των τρελών εξωστρεφών.
(Γέλια)
Θυμάμαι ειδικά μια μέρα
που είχα αποσυρθεί στην τουαλέτα,
για να αποφύγω την υπερβολική διέγερση.
Κι ένας πραγματικά εξωστρεφής
ήρθε πίσω μου
-όχι στην τουαλέτα μου αλλά στη διπλανή-
και μπορούσα να ακούω
διάφορους ήχους εκκένωσης,
που μισούμε - ακόμα και τους δικούς μας,
γι' αυτό τραβάμε το καζανάκι
κατά τη διάρκεια και μετά.
(Γέλια)
Και μετά άκουσα
εκείνη τη βραχνή φωνή να λέει,
«Εσείς είστε Δρ. Λιτλ;»
(Γέλια)
Αν υπάρχει κάτι που θα προκαλέσει
εξάμηνη δυσκοιλιότητα σ' έναν εσωστρεφή,
είναι η συζήτηση στον καμπινέ.
(Γέλια)
Κι εκεί πηγαίνω τώρα.
Μη με ακολουθήσετε.
Σας ευχαριστώ.
(Χειροκρότημα)
Qué intrigante grupo
de individuos son Uds....
para los psicólogos.
(Risas)
He tenido la oportunidad
en los últimos días
de escuchar algunas
de sus conversaciones
y de verlos interactuar entre sí.
Y creo que es justo decir, ya,
que hay 47 personas en esta audiencia,
en este momento,
que presentan síntomas psicológicos
que me gustaría discutir hoy.
(Risas)
Y pensé que podría interesarles
saber quiénes son.
(Risas)
Pero en vez de ponerlos
en evidencia,
lo cual sería injustificado e invasivo,
pensé en contarles unos cuantos
hechos e historias,
sobre los cuales podrían tener
una noción de sí mismos.
Estoy en un campo de estudio conocido
como psicología de la personalidad,
el cual es parte
de una ciencia más amplia
que abarca toda un área,
desde las neuronas hasta los discursos.
Y lo que intentamos hacer,
a nuestro modo,
es descubrir cómo cada uno de nosotros,
cada uno de Uds.,
es, en ciertos aspectos,
como el resto de las personas,
o como algunas de ellas,
pero no es igual a otro.
Puede que digan de sí mismos:
“Yo no soy interesante.
Soy la persona más aburrida
N° 46 en el hemisferio occidental”.
O podrían decir de Uds.,
“Soy interesante,
aunque sea considerado por la mayoría
como un magnífico idiota".
(Risas)
Pero es su aburrimiento
autodiagnosticado y su idiotez innata
lo que me hace, como psicólogo,
estar interesado en Uds..
Así que, les explicaré
por qué esto es así.
Uno de los enfoques más influyentes
en la ciencia de la personalidad
es la psicología de los rasgos.
Esta nos alinea a través de 5 dimensiones
que están distribuidas regularmente,
y describen aspectos diferenciales
adoptados universalmente entre la gente.
Tales aspectos forman
el acrónimo OCEAN en inglés.
Así, "O" (open) es la
"Apertura a la experiencia",
frente a aquellos que son
más cerrados.
“C” proviene de “Compromiso”,
frente a aquellos con un enfoque
de la vida más indiferente.
"E", "extroversión", en contraste
con los más introvertidos.
"A" de "agradabilidad",
en contraste con aquellos
no tan agradables.
y “N” de “neuróticos”,
a diferencia de aquellos más estables.
Todas estas dimensiones tienen
repercusiones en el bienestar,
en nuestras vidas.
Y así sabemos que, por ejemplo,
la apertura y el compromiso son
muy buenas señales del éxito en la vida,
pero la gente abierta
logra ese éxito siendo audaz
y, ocasionalmente, original.
Las personas comprometidas
lo logran cumpliendo los plazos,
perseverando, así como
teniendo algo de pasión.
La extroversión y el ser agradable
conllevan ambos
a trabajar bien con las personas.
Los extrovertidos, por ejemplo,
me parecen intrigantes.
A mis alumnos, a veces
les propongo un hecho fundamental
que puede ser revelador
con respecto a su personalidad:
les digo que es prácticamente
imposible para los adultos
lamerse la superficie de sus codos.
(Risas)
¿Sabian Uds. eso?
Algunos ya han intentado lamerse
la superficie de sus propios codos.
Pero los extrovertidos entre Uds.
son quizás aquellos
que no solo lo han intentado,
sino que además han lamido,
con éxito, el codo
de la persona sentada a su lado.
(Risas)
Esos son los extrovertidos.
Permítanme tratar
con más detalle la extroversión
por sus repercusiones,
porque es intrigante
y nos ayuda a entender lo que
yo llamo nuestras 3 naturalezas.
Primero, la naturaleza biogénetica,
nuestra neurofisiología.
Segundo, la sociogenética
o segunda naturaleza,
la cual tiene que ver con el aspecto
sociocultural de nuestra vida.
Y tercero, lo que te hace
un individuo, la idiosincrasia,
a lo que llamo
naturaleza “idiogenética”.
Permítanme explicar.
Una de las cosas que caracterizan
a los extrovertidos son los estímulos.
Y esa estimulación puede lograrse
hallando cosas emocionantes:
ruidos sonoros, fiestas
y eventos sociales como en TED,
ven a los extrovertidos
formando un centro magnético.
Se reúnen todos juntos.
Los he visto.
Los introvertidos gustan más de
pasar el tiempo en espacios tranquilos
allí en el segundo piso,
donde pueden
reducir la estimulación,
y pueden ser considerados
por error como antisociales,
pero no lo son necesariamente.
Solo podría ser
que se den cuenta que son mejores
cuando pueden reducir
el nivel de la estimulación.
A veces es un estímulo
interno, de su cuerpo.
La cafeína, por ejemplo, funciona mejor
en extrovertidos que en introvertidos.
Cuando los extrovertidos
llegan a la oficina a las 9 AM.
y dicen: “En verdad
necesito una taza de café”,
no están bromeando,
sí la necesitan.
En los introvertidos no es igual,
particularmente si la tarea
a la que se dedican,
y si han bebido algo de café,
si esas tareas son urgentes,
y si ellos son cuantitativos,
los introvertidos no pueden parecer
particularmente cuantitativos.
Pero eso es una idea errónea.
Así que estos son los efectos
que resultan ser muy intrigantes:
Que no siempre somos
lo que parecemos ser,
y eso me lleva al siguiente punto.
Pero debería decir, antes de esto,
algo sobre las relaciones sexuales,
aunque pueda que no tenga tiempo.
Así que, si quisieran que yo...
¿sí, les gustaría?
Bien.
(Risas)
Hay estudios hechos
sobre la frecuencia en la que se
practica el acto conyugal,
en grupos de hombres, mujeres,
introvertidos, extrovertidos.
Así que les pregunto:
Cuántas veces por minuto,
oh, perdón, ese fue
un estudio en ratas,
(Risas)
¿Cuántas veces al mes
los hombres introvertidos
participan del acto?
3.0
¿Y los hombres extrovertidos?
¿Más o menos?
Sí, más.
5.5, casi el doble.
mujeres introvertidas: 3.1.
¿Mujeres extrovertidas?
Honestamente, hablando
como hombre introvertido,
lo cual explicaré luego,
ellas son heróicas.
7.5.
Ellas no solo tratan con
hombres extrovertidos;
también eligen a algunos introvertidos.
(Risas)
(Aplausos)
Nos comunicamos de forma diferente,
Los extrovertidos y los introvertidos,
un extrovertido al interactuar,
desea tener mucho contacto social
afianzado por la cercanía.
Le agrada pararse muy de cerca
para una buena comunicación.
Gustan mucho del contacto visual,
o de las miradas mutuas.
Hallamos en un estudio
que usan más diminutivos
cuando conocen a alguien.
Así, cuando un extrovertido
conoce a un Charles,
rápidamente se convierte
en “Charlie”, después “Chuck”
y luego “Pequeño Chuck”.
(Risas)
Pero para el introvertido,
se mantiene en “Charles”, hasta que
tenga el permiso y la confianza
de la persona a la que se dirige.
Hablamos en modos diferentes.
El extrovertido prefiere un lenguaje
sencillo y en "blanco y negro”.
el introvertido prefiere,
y debo repetirles
que soy un introvertido tan extremo
como no se lo pueden imaginar,
hablamos de forma diferente;
preferimos oraciones complejas,
analogías,
y frases ingeniosas.
(Risas)
Más o menos.
(Risas)
O como fuese.
(Risas)
Por no decirlo de otra forma,
o algo así.
Cuando hablamos,
a veces, lo hacemos
sin escucharnos.
Yo tuve un proyecto
que lo compartí con un colega
tan distinto a mí como
dos personas lo pueden llegar a ser.
Primero, su nombre es Tom.
El mío, no.
(Risas)
Segundo, él mide 1.80 m.
Yo no tengo esa tendencia.
(Risas)
Y tercero, él es una persona
tan extrovertida como ninguno.
Yo soy bastante introvertido.
Yo me sobrecargo mucho,
ni siquiera puedo beber una taza de café
después de las 3 pm.
si espero dormir por la noche.
Nosotros derivamos este proyecto
a un colega llamado Michael.
Y Michael casi llevó
el proyecto al precipicio.
Así que la persona que lo asistía
nos preguntó a Tom y a mí:
"¿Qué opinan de Michael?"
Bueno, les diré lo que Tom
dijo en un minuto.
Habló en un clásico “extrovertiano”
Y he aquí cómo se oyó para
unos oídos extrovertidos,
que es de hecho más acertado.
Dije, “Bueno, Michael tiene
a veces una tendencia
de actuar en un modo
que algunos podrían ver
quizás como más enérgico
de lo normalmente requerido”.
(Risas)
Tom giró sus ojos y dijo,
“Brian, eso es lo que dije:
¡él es un imbécil!”
(Risas)
(Aplausos)
Como introvertido,
podría aludir sutilmente
ciertas cualidades de "imbécil"
a la conducta de este tipo,
pero no voy a usar la palabra con “I”.
(Risas)
Pero el extrovertido dice,
“Si él camina como uno y habla
como tal, lo llamaré así.”
Y así nos diferenciamos.
¿Esto es algo a lo que
deberíamos prestar atención ?
Por supuesto.
Es importante que sepamos esto.
¿Eso es todo lo que somos?
¿Solo somos un conjunto de rasgos?
No, no lo somos.
Recuerden, Uds. son como otras personas
pero no igual a otra.
¿Qué hay de esa parte idiosincrática?
Como Elizabeth o George,
Uds. pueden compartir
su extroversión o su neurotismo.
¿Pero hay algunos rasgos de Elizabeth
distintivos en su conducta,
o quizás de George,
que nos haga entenderlos como algo
más que un puñado de rasgos?
¿Que nos haga amarlos?
No solo porque son
un cierto tipo de persona.
No me parece cómodo
encasillar a las personas.
Ni siquiera creo que sirvan
los casilleros.
¿Entonces qué nos hace diferentes?
Son las acciones de nuestra vida,
los proyectos personales.
Uds. tienen un proyecto
personal ahora,
y nadie aquí podría saberlo.
Puede relacionarse con un hijo,
ha regresado 3 veces al hospital,
y todavía no saben qué está mal.
O podría ser su madre.
Y ha estado actuando fuera de sí.
Estos son rasgos libres.
Usted es muy agradable,
pero actúa desagradablemente
para romper con esas barreras
de letargo administrativo
en el hospital,
para obtener algo
para su madre o su hijo.
¿Qué son estos rasgos libres?
Estos surgen cuando
salimos de la rutina
para avanzar en un proyecto
de nuestra vida.
Y son lo que importa.
No pregunten a los demás
que tipos son;
pregúntenles, “¿Cuáles son
tus proyectos en tu vida?”
Y surgirán esos rasgos libres.
Yo soy introvertido,
pero tengo un proyecto,
el cual es la enseñanza.
Soy profesor.
Y adoro a mis estudiantes,
y adoro mi oficio.
Y no puedo esperar a enseñar
las novedades, lo emocionante
y todo sobre lo que no puede esperar.
Así que, actúo
de forma extrovertida,
porque a las 8 de la mañana,
los estudiantes necesitan
un poco de humor,
un poco de diversión
para mantenerlos atentos
en arduos días de estudio.
Pero necesitamos
tener cuidado
al actuar prolongadamente
fuera del papel.
A veces, podemos descubrir
que no cuidamos de nosotros.
Por ejemplo, luego
de un periodo de pseudo-extrovertismo,
tengo que reparar cierta parte de mí.
Como Susan Cain dijo en su libro "Quiet",
en un capítulo en el que incluyó
al extraño profesor canadiense
que le enseñaba entonces en Harvard,
a veces voy al baño de hombres
para evitar la sobreexposición
de los escandalosos extrovertidos
(Risas)
Recuerdo un particular día
cuando fui al baño,
intentando evitar
la sobreestimulación.
Y un verdadero extrovertido vino,
no justo a mi cubículo,
sino al del otro lado,
y alcancé oír muchos
ruidos evacuatorios,
los cuales odiamos,
incluso los propios,
por eso activamos la palanca
durante y después.
(Risas)
Y luego escuché
una voz grave diciendo,
”¿Hey, es usted el Dr. Little?”
(Risas)
Si hay alguna forma de estreñir
a un introvertido por 6 meses,
es hablarle en el retrete.
(Risas)
Allí es donde me voy ahora.
No me sigan
Gracias.
(Aplausos)
Te olete üks väga põnev grupp inimesi...
psühholoogi jaoks.
(Naer)
Mul on siin paari päeva
jooksul olnud võimalus
kuulata pealt teie jutuajamisi
ja vaadata, kuidas te üksteisega suhtlete.
Ja ma võin juba praegu öelda,
et siin publiku hulgas on 47 inimest,
nüüd ja praegu,
kel esineb just selliseid
psühholoogilisi sümptomeid,
millest ma täna tahaksin rääkida.
(Naer)
Mõtlesin, et ehk on huvitav teada,
kes meil siin konkreetselt on.
(Naer)
Aga selle asemel, et teile näpuga osutada,
mis oleks ehk asjatult pealetükkiv,
mõtlesin, et räägin teile
parem üht-teist sellist,
milles võite ära tunda natukene iseennast.
Minu uurimisvaldkond
on isikusepsühholoogia
mis on osa laiemast indiviidi
uurivast teadusvaldkonnast,
hõlmates tervet spektrit
närvirakkudest kuni narratiivideni.
Ja me püüame omal moel jõuda selleni,
et saaksime aru, kuidas igaüks meist -
igaüks teist -
on mõnes mõttes samasugune
nagu kõik teised inimesed,
nagu mõned teised inimesed,
aga samas nagu mitte keegi teine.
Võib-olla te juba ütlete endamisi:
“Ma pole üldse huvitav.
Olen 46. kõige igavam inimene
läänepoolkeral."
Või ehk ütlete endamisi:
“Ma olen huvitav inimene,
isegi kui enamik peab
mind täiesti napakaks.”
(Naer)
Aga just see enesehinnanguline igavus
või sünnipärane napakus ongi see,
mis mind kui psühholoogi,
teie juures kõige rohkem köidab.
Las ma selgitan, miks see nii on.
Üks kõige mõjukamaid teooriaid
isiksuse teaduslikus kirjeldamises
on iseloomuomaduste psühholoogia,
mis määrab isiksuse tüübi viie
peamise iseloomuomaduse lõikes,
kirjeldades universaalseid loomuomadusi,
mis inimesi eristavad.
Nende loomuomaduste esitähtedest
moodustub sõna OCEAN.
"O" tähendab "avatust kogemusele,"
vastandudes nendele,
kes on rohkem kinnised.
"C" tähendab "meelekindlust,"
vastandina siis lõdvemale ellusuhtumisele.
"E" - ekstraverdid", vastandina
pigem introvertsetele inimestele.
"A" - "sotsiaalsus,"
vastandina neile, kes teadlikult
eelistavad olla vähemsotsiaalsed.
Ja "N" - "neurootlisus,"
vastandudes suuremale stabiilsusele.
Kõik need loomuomadused
mõjutavad meie heaolu
ja meie elukäiku.
Näiteks on teada, et
avatus ja kohusetunne
on heaks eelduseks elus läbilöömisel,
kuid avatud inimesed saavutavad edu
tänu oma hulljulgusele
ja vahel ka tänu oma veidrustele.
Meelekindlad inimesed saavutavad edu
tänu tähtaegadest kinnipidamisele
nad on järjekindlad ja sageli pühendunud.
Ekstravertsus ja sotsiaalsus soodustavad
teiste inimestega koostöö head laabumist.
Ekstraverdid on minu jaoks
äärmiselt põnevad.
Loengutes esitan neile mõne lihtsa väite,
mis aitaks välja tuua nende loomuomadusi.
Ütlen neile näiteks, et täiskasvanutel
on peaaegu võimatu
puudutada keelega oma
küünarnuki väliskülge.
(Naer)
Kas teadsite seda?
Juba ongi mitmed siin üritanud
oma küünarnukki limpsida.
Aga ekstraverdid on teie hulgas
on tõenäoliselt need, kes mitte
ainult korraks ei proovinud,
vaid ongi juba tublisti
lisaks oma küünarnukile
ka kõrvalistuja küünarnukki lakkunud.
(Naer)
Nemad on siis ekstraverdid.
Ma räägiksin ekstravertidest lähemalt,
sest see on äärmiselt oluline ja huvitav
ja see aitab meil mõista,
meie kolmest olemust.
Esimesena, meie biogeneetiline olemus,
meie neurofüsioloogia
Teiseks, meie sotsiaalgeneetiline olemus,
mis hõlmab meie elu
kultuurilisi ja sotsiaalseid apekte.
Ja kolmandaks see, mis teeb igast
inimesest omanäolise, tema isikupära.
Nimetan seda isiksuslikuks olemuseks.
Las ma selgitan.
Üks ekstraverte iseloomustav omadus
on vajadus stimulatsiooni järele.
Ja seda stimulatsiooni
leiab sealt, kus on põnev:
vali heli, peod ja koosviibimised
nagu siin TED-il.
Ekstraverdid moodustavad
nii öelda magneetilise tuuma.
Nad kogunevad kokku,
olen teid siin märganud.
Intraverdid veedavad oma aega
pigem vaiksemates kohtades
kuskil teisel korrusel,
kus on võimalik stiimuleid vähendada
ja seda tõlgendatakse
kui mitte-sotsiaalsust,
aga te pole tingimata mitte-sotsiaalsed.
Võimalik, et te olete lihtsalt mõistnud,
et saate paremini hakkama,
kui stimulatsiooni on võimalik vähendada.
Vahel on tegemist sisemise stiimuliga,
mis tuleb organismist seespoolt.
Näiteks kofeiin mõjub ekstravertidele
palju positiivsemalt kui introvertidele.
Kui ekstraverdid jõuavad
hommikul kell 9 kontorisse
ja ütlevad, et vajavad kohe tassi kohvi,
siis on neil tõsi taga,
nad vajavad seda päriselt ka.
Introvertidele see sama hästi mõju,
eriti, kui nad peavad töötama peale seda,
kui nad on joonud tassi kohvi,
kui ollakse ajalise surve all
ja tööd on palju
Introverdid võivad jätta mulje,
et neil ei ole eriti midagi käsil,
aga see mulje on petlik.
See, mis selgub, on päris intrigeeriv:
me polegi alati need,
kellena väljast paistame
ja see viib mind järgmise asjani.
Võiksin ehk rääkida enne,
kui järgmise asja juurde läheme
midagi seksuaalvahekordade kohta,
aga mul vist pole selleks aega.
Nii et kui te tahaksite, et ma...
Jah, te soovite?
Selge.
(Naer)
On tehtud uurimusi
abieluliste vahekordade sageduse kohta,
kogudes andmeid nii meeste kui naiste,
nii introvertide kui ekstravertide lõikes.
Küsingi nüüd teilt:
mitu korda ühes minutis...
vabandust, see oli hoopis
rottidega tehtud uuring.
(Naer)
Mitu korda ühes kuus
astuvad introvertsed mehed vahekorda?
3.0
Ekstravertsed mehed?
Rohkem või vähem?
Jah, rohkem.
5.5 ehk peaaegu kaks korda rohkem.
Introverstsed naised: 3.1
Ekstravertsed naised?
Ausalt öeldes,
introvertse mehe pilgu läbi,
mida ma selgitan hiljem,
on nad lausa kangelased.
7.5
Nad saavad hakkama
kõikide meesoost ekstravertidega,
vaid korjavad peale ka
hea hulga introverte.
(Naer)
(Aplaus)
Ekstraverdid ja introverdid
väljendavad ennast erinevalt.
Ekstraverdid tahavad suheldes
võimalikult palju sotsiaalseid kontakte
ja väikest distantsi.
Nad eelistavad suhtlemisel
olla teisele lähedal.
Neile meeldib hoida tugevat pilkkontakti
ja üksteisele silma vaadata.
Uurimustes on leitud,
et nad kasutavad rohkem hellitusnimesid,
kui kellegiga tuttavaks saadakse.
Seega, kui ekstravert saab
tuttavaks Charlesiga,
saab sellest kiirelt Charlie ja siis Chuck
ja siis Chuck-poiss.
(Naer)
Introvertidele aga jääb ta Charlesiks,
seniks kuni vestluspartner ise
pole andnud luba olla intiimsem.
Me räägime erinevalt.
Ekstraverdid eelistavad must-valget,
konkreetset ja lihtsat keelt.
Introverdid eelistavad,
ja ma pean taaskord toonitama,
et olen kõige hullem introvert
keda suudate eales ette kujutada,
me räägime väga erinevalt.
Me eelistame sisutihedaid,
keerulisi,
targalt kõlavaid lauseid.
(Naer)
Enam vähem nii see on.
(Naer)
Mitte otses mõttes.
(Naer)
Ilma pikemalt keerutamata,
umbes selliseid.
Kui me omavahel räägime,
siis vahel räägime
üksteisest täiesti mööda.
Mul oli kunagi koos ühe
kolleegiga nõustamisleping,
ta oli minust nii erinev,
kui üldse saab olla.
Esiteks, tema nimi oli Tom.
Minul nimi see pole.
(Naer)
Teiseks, ta on 2 meetrit pikk.
Mina ilmselt pigem mitte.
(Naer)
Ja kolmandaks, oli ta kõige ekstravertsem
inimene kes üldse olemas on.
Ja mina olen tugevalt introvertne.
Ma koorman ennast nii üle,
et ei saa peale kella kolme
isegi kohvi juua,
kui tahan õhtul magama jääda.
Me olime sinna projekti kaasanud
veel ühe mehe nimega Michael.
Ja Michael oleks äärepealt
kogu projekti tuksi keeranud.
Seega inimene, kes teda meile
soovitas, küsis Tomilt ja minult:
"Mis the Michaelist arvate?"
No ma kohe ütlen teile, mis Tom ütles.
Ta rääkis nagu tüüpiline ekstravert.
Ja nii kuulsid ekstravertide kõrvad seda,
mis ütlesin mina
ja see oli tegelikult üpris täpne.
Ma ütlesin: “Michaelil on kohati kalduvus
käituda nii, et võib tekkida mulje,
et on tegemist keskmisest enam
ennast kehtestava inimesega.”
(Naer)
Tom pööritas silmi ja ütles:
"Brian, see on täpselt sama,
mis mina ütlesin,
ta on täielik sitapea!”
(Naer)
(Aplaus)
Introverdina võin ma ju õrnalt vihjata
mõnele “sitapeale" omasele joonele
selle mehe käitumises,
aga ma ei torma solvaguid pilduma.
(Naer)
Aga ekstravert ütleb:
“Kui ta käitub ja räägib nagu
sitapea, siis see ta ongi.”
Ja nii me räägimegi üksteisest mööda.
Kas see peaks tähelepanelikuks tegema?
Muidugi.
Seda on oluline endale teadvustada.
Kas see ongi kõik, mis me oleme?
Kas me oleme lihtsalt hunnik iseloomujooni?
Ei, seda me ei ole.
Pea meeles, sa oled nagu mõned teised
ja samas mitte kellegi teise moodi.
Kuidas on selle isikupärase sinaga?
Sa võid olla Elizabeth või George,
teil võivad mõlemal olla ekstraverdi
või neurootilisuse tunnused.
Aga kas on mingid kindlad Elizabethile
omased jooned sinu käitumises
või Georgile omased sinu käitumises,
mis aitavad teid paremini mõista,
kui lihtsalt iseloomujoonte rägastikku?
Mis panevad teid armastama?
Mitte lihtsalt sellepärast, et olete
mingit konkreetset tüüpi inimene.
Minu jaoks on kuidagi imelik
lahterdada inimesi kategooriatesse.
Isegi tuvisid peaks kastidesse lahterdama!
Seega mis on see asi, mis meid eristab?
See on see, mida me elus teeme.
Meie isiklikud ettevõtmised.
Teil kõigil on ajada mingi oma asi,
aga keegi teine ei pruugi seda teada.
See asi võib olla seotud su lapsega.
Oled juba kolm korda haiglas käinud,
aga ikka ei osata öelda, mis viga on.
Või on midagi lahti su emaga.
Ja seetõttu oled viimasel
ajal käitunud teistmoodi.
Need on kinnistumata iseloomujooned.
Sa võid olla väga meeldiv inimene,
kuid käituda ebameeldivalt,
selleks, et murda haiglas
läbi administratiivse rägastiku,
et teha midagi oma ema või lapse heaks.
Mis need kinnistumata iseloomujooned on?
Nad on justkui stsenaarium,
mida me järgime,
et saaksime paremini asjada asja,
mis on meile elus oluline.
Need kinnistamata jooned
on need, mis tegelikult loevad.
Ära küsi kelleltki,
mis tüüpi inimene nad on,
küsi: “Mis on sinu jaoks
kõige olulisemad asjad?”
Meie käitumine põhineb
kinnistamata loomuomadustel.
Mina olen introvert,
aga mu elu eesmärgiks
on õpetatada.
Ma olen õppejõud.
Ja ma jumaldan oma üliõpilasi,
ja ma jumaldan oma eriala.
Ja ma ei jõua ära oodata, millal ma saan
neile rääkida kõigest uuest ja põnevast,
ma lihtsalt tahan nendega seda jagada.
Ja sel juhul käitun ma nagu ekstravert,
sest kell 8 hommikul
vajavad üliõpilased veidi huumorit,
midagi, mis neid kaasa haaraks,
kuigi õppekoormus on niigi suur.
Aga peame olema ettevaatlikud,
kui käitume pikemat aega
oma loomusele mittevastavalt.
Vahel märkame, et me ei kanna
enda eest piisavalt hoolt.
Mina tunnen, et peale
pseudo-ekstravertse käitumise perioodi,
pean sellest kusagil omaette taastuma.
Nagu Susan Cain ütles
oma raamatus “Vaikus",
peatükis, mis rääkis ühest
veidrast Kanada professorist,
kes sellel ajal õpetas Harvardis,
et teinekord läheb ta meeste tualetti,
et pääseda märatsevate ekstravertide
noolerahe eest.
(Naer)
Ma mäletan selgelt seda päeva,
kui olin eraldunud ühte kabiini
üritades vältida liigset stimulatsiooni.
Ja üks tõeline ekstrovert
tuli minu kõrvale.
Mitte minu kabiini,
vaid minu kõrvalkabiini.
Ja ma kuulsin mitmeid
soolestikku puhastavaid helisid,
mida me kõik vihkame,
isegi oma enda omasid,
selle pärast tõmbame vett nii
peale lõpetamist kui ka poole peal.
(Naer)
Ja siis ma kuulsin
üht ragisevat häält küsimas:
"Kas see on Dr Little?"
(Naer)
Kui miski suudab tekitada
introverdil kuueks kuuks kõhukinnisuse,
siis on see poti peal vestlemine.
(Naer)
Sinna lähen ma ka praegu.
Ärge tulge mulle järgi.
Aitäh.
(Aplaus)
عجب جمع کنجکاوی برانگیزی هستید شما!
البته از نظر یک روانشناس!
(خنده حضار)
من در این دو روز فرصت این را داشتم
که به صحبت های شما گوش بدهم
و شما را در حال مراوده ببینم
فکر کنم منصفانه باشه که بگم تا همین الان،
چهل و هفت نفر از این جمع،
همین حالا،
علائم روانی ای را نشان می دهند که
امروز می خواهم درباره اش صحبت کنم
(خنده حضار)
فکر کردم شاید بخواهید بدانید آنها کیستند
(خنده)
اما بجای اینکه به آنها اشاره کنم،
که فضولی و بی نتیجه است،
فکر کردم بهتر است
چند حقیقت و داستان را برایتان بگویم
تا به درکی کلی از خودتان برسید.
من در حیطه ی تحقیقاتی کار میکنم
به نام روانشناسی شخصیت
که قسمتی از علم وسیع تر شخصیت است
و گستره وسیعی را شامل می شود،
از نورونها گرفته تا داستانها.
کاری که ما سعی داریم بکنیم
به روش خاص خودمان
این است که درک کنیم چطور هریک از ما
هر یک از شما
از بعضی جهات شبیه به
همه ی افراد است
از برخی جهات فقط
به بعضی ها،
و از بعضی جهات شبیه هیچ کس نیست.
خب، شاید با خوتان بگویید
من جذاب نیستم.
من ۴۶مین فرد به شدت کسل کننده
در نیمکره غربی هستم.
یا ممکن است با خودتان بگویید
«من جذابم،
حتی اگر بیشتر مردم
مرا یک غرغروی طوفانی بدانند».
(خنده حضار)
اما همین کسل کنندگی به تشخیص خودتان
و همین "غرغرو بودن" طبیعی تان است
که من روانشناس را
واقعا به شما جذب می کند.
بگذارید دلیلش را توضیح دهم
یکی از تاثیرگذارترین رویکردها
در علم شخصیت
روانشناسی صفات است.
که پنج جنبه برای شما در نظر می گیرد
که توزیع نرمال دارند،
و در سطح جهانی، تفاوتهای بین مردم را
توضیح می دهند.
حروف مخفف آنها OCEAN است.
حرف O یعنی گشودگی نسبت به تجربه،
که در مقابل کسانی
قرار می گیرد که بسته اند.
حرف C برای "وجدانی بودن" است،
برخلاف کسانی که
رویکرد آسانگیرتری در زندگی دارند.
حرف E برای برونگرایی،
نقطه مقابل درونگراها.
حرف A، "افراد دلپذیر و باملاحظه"
در مقابل کسانی که
چندان موافق و باملاحظه نیستند
و حرف N: "روان رنجور"ها
در مقابل کسانی که
شخصیت پایدار و آرامتری دارند.
همه این جنبه ها
برای زیست بهتر ما کاربردهایی دارند
به زندگی ما جهت می دهند
مثلا ما می دانیم که
گشودگی و وجدانی بودن
پیش بین های خوبی برای موفقیت هستند
ولی افراد گشوده از طریق بی باکی
به این موفقیت می رسند
و گاهی با عجیب و غریب بودن.
افراد با وجدان، با پایبندی به مهلت ها
به موفقیت می رسند
با پافشاری، و همچنین مقداری شور عشق
برونگرایی و دلپذیری
هردو منجر به این می شوند
که فرد به خوبی با دیگران کار کند
مثلا برونگراها بنظر من کنجکاوی برانگیزند
من معمولا یک حقیقت اساسی را
به شاگردانم می دهم
که می تواند شخصیت آنها را رو کند.
من به آنها می گویم برای یک فرد بالغ
غیرممکن است بتواند آرنجش را بلیسد.
(خنده حضار)
می دانستید؟
خیلی از شما تلاش کردید آرنجتان را بلیسید
اما برونگراها آنهایی هستند که
نه تنها سعی کردند آرنج خودشان را بلیسند
بلکه در واقع موفق شدند
آرنج بغلدستی شان را هم بلیسند!
(خنده حضار)
اینها برونگراها هستند.
بگذارید بیشتر درباره برونگرایی بگویم
چون هم مهم است هم جذاب.
و به ما کمک می کند
طبیعت سه گانه خودمان را درک کنیم.
اول، طبیعت زیست-زاد ما
یا همان نوروفیزیولوژی
دوم، طبیعت جامعه-زاد ما، یا طبیعت دوم
که به جنبه های فرهنگی
و اجتماعی مان بر می گردد.
و سوم، آنچه منحصرا از ما، ما می سازد
ویژگیهای منحصر بفرد ما
چیزی که به عنوان طبیعت
"ایدیوژنی" شناخته می شود.
بگذارید توضیح بدهم.
یکی از ویژگیهای برونگراها،
نیاز به محرک است.
و این تحریک می تواند با
یافتن چیزهای هیجان انگیز ایجاد شود.
صداهای بلند، مهمانی،
و حتی رویداد اجتماعی تد در اینجا
می بینیم که برونگراها
یک مرکز جاذبه شکل می دهند
همه شان دور هم جمع می شوند
من شما را دیده ام
درونگراها بیشتر دوست دارند
در فضاهای آرام باشند
مثلا آن بالا در طبقه دوم
جایی که می توانند تحریک را کاهش دهند
و ممکن است به اشتباه،
ضداجتماع دانسته شوند
ولی شما لزوما ضد اجتماع نیستید
شما صرفا تشخیص داده اید که وقتی
مقدار تحریک را کم می کنید حالتان بهتر است.
گاهی این تحریک درونی است، از داخل بدن
مثلا کافئین برای برونگراها
بهتر است تا درونگراها
وقتی برونگراها ساعت ۹ صبح
به دفتر می آیند
و می گویند:
"من واقعا یک فنجان قهوه نیاز دارم"
شوخی نمی کنند.
واقعا نیاز دارند.
درونگراها اینطور نیستند.
مخصوصا اگر کارهایشان --
حالا که مقداری قهوه خورده اند --
اگر کارهایشان نیازمند سرعت باشد،
و آنها "کمّی" باشند.
(وابسته به صفت)
درونگراها ممکن است
در نگاه اول زیاد کمّی به نظر نرسند
ولی این برداشت اشتباه است.
پس یک نتیجهی خیلی جذاب:
ما همیشه آنچه به نظر می رسد نیستیم،
و اینجا می رسیم به نکته دوم من.
قبل از اینکه برویم سراغ این، باید
چیزی درباره روابط زناشویی بگویم
اگرچه شاید وقت نداشته باشم
خب، اگر شما می خواهید ...
بله، می خواهید؟
خیلی خوب.
(خنده حضار)
مطالعاتی انجام شده
که افراد چه مقدار
عمل زناشویی را انجام می دهند
به تفکیک مرد، زن، درونگرا و برونگرا
از شما می پرسم:
چند بار در دقیقه --
او، ببخشید، آن مطالعه روی موشها بود! --
(خنده حضار)
چند بار در ماه
مردان درونگرا این عمل را انجام می دهند؟
۳.۰
مردان برونگرا؟
کمتر یا بیشتر؟
بله، بیشتر.
۵.۵ -- تقریبا دو برابر
زنان درونگرا: ۳.۱
زنان برونگرا؟
رک بگویم، به عنوان یک مرد درونگرا،
-- که بعدا توضیح می دهم --
آنها قهرمانند!
۷.۵
آنها نه تنها از مردان
برونگرا جلو می زنند
بلکه به اندازه چند مرد
درونگرا هم اضافه دارند
(خنده حضار)
(تشویق حضار)
طرز ارتباط ما درونگراها
و برونگراها متفاوت است
برونگراها موقع ارتباط
می خواهند ارتباطات اجتماعی زیادی
داشته باشند، با کمی صمیمیت
آنها دوست دارند نزدیک بایستند
تا ارتباط راحت شود.
آنها ارتباط چشمی زیاد می خواهند
یا زل زدن دوطرفه.
ما در تحقیقاتی پی بردیم
برونگراها در روابطشان
بیشتر از اسم کوتاه شده استفاده می کنند
بنابراین، وقتی یک برونگرا
با چارلز آشنا می شود
او سریع تبدیل به "چارلی"
و بعد "چاک" می شود.
و بعد، به "چاکلز عزیز"
(خنده حضار)
درحالیکه برای درونگراها
او همان "چارلز" می ماند تا زمانی که
مجوز صمیمی شدن را
از کسی که با او حرف می زند بگیرد.
طرز صحبت ما فرق دارد.
برونگراها زبان سیاه-سفید،
صریح و ساده را ترجیح می دهند
درونگراها ترجیح می دهند
-- و باید دوباره بگویم
که من بی نهایت درونگرا هستم،
بیشتر از آن که تصور کنید --
ما متفاوت حرف می زنیم
ما جمله های با بافت پیچیده،
تصادفی،
و شر و ور را ترجیح می دهیم --
(در پرده گویی)
(خنده حضار)
کم و بیش
(خنده حضار)
همانطور که بود.
(خنده حضار)
خیلی دقیق و رک سخن نمیگوییم --
مثل این.
وقتی ما حرف می زنیم
گاهی حرفهای من و شما یک جور نیست.
من یک قرارداد مشاوره
مشترک با یک همکاری داشتم
که اگر دو تا آدم متفاوت در دنیا باشد
آن دو ماییم
اول، اسمش تام است
ولی اسم من نیست
(خنده حضار)
دوم، قدش ۱.۸۲ متر است
من به احتمال زیاد نه
(خنده حضار)
و سوم، او برونگراست
به بیشترین حدی که تصور کنید.
ولی من به طور جدی درونگرا هستم
من خیلی کار می کنم
اونقدر که از سه عصر به بعد در محل کار
حتی یک فنجان قهوه نمی توانم بخورم
وگرنه شب خوابم نمی برد
ما این پروژه را سپردیم به
همکار دیگری به نام مایکل
و مایکل تقریبا این پروژه را
به یک توقف ویرانگر رساند
بنابراین کسی که او را مامور خدمت کرده بود
از من و تام پرسید
"نظرت در مورد مایکل چیه؟"
خب، الان بهتان می گویم تام چه گفت
او به زبان کلاسیک برونگراها صحبت کرد
و این چیزی است که
گوش یک برونگرا از من شنید:
که در واقع تا حدودی درست است
من گفتم: "خب، مایکل گاهی تمایل دارد
طوری رفتار کند که
ممکن است بعضی از ما آن را
کمی جسورانه تر از آنچه
در حالت عادی انتظار می رود بدانیم
(خنده حضار)
تام چشم غره رفت و گفت:
"برایان، جوابی که من دادم رو گوش کن:
"او یک بی شعور است!"
(خنده حضار)
(تشویق)
حالا، به عنوان یک درونگرا
شاید به ویژگیهای "بیشعورانه"
اشاره کوچکی داشته باشم
که در رفتار این مرد بود
ولی نمی خواهم مستقیم بروم سراغ چنین کلماتی
(خنده حضار)
ولی برونگرا می گوید:
"اگر کسی مثل کسی راه میرود و
مثل او حرف میزند، با او یکی است
و طرز بیان مون یک جور نیست.
حالا، این چیزی است که می خواهیم؟
البته
مهم است که این را بدانیم
آیا این تمام ماست؟
آیا ما صرفا یک سری صفت هستیم؟
نه، نیستیم
یادتان باشد، شما شبیه بعضی ها هستید
و شبیه هیچ کس نیستید
آن خصوصیات منحصربفردتان چه؟
مثل الیزابت و جورج
ممکن است شما در برونگرایی یا در
روان رنجوری شبیه باشید
ولی آیا ویژگیهای منحصر به الیزابت یا جورج
در شما هست
که باعث شود ما شما را
بیش از صرفا یک سری صفت بدانیم؟
که باعث شود عاشقتان باشیم؟
نه صرفا برای اینکه شما
یک نوع آدم خاصی هستید
من دوست ندارم مردم را
محدود به صفات خاصی کنم
من حتی اعتقاد ندارم هرکسی
در یک دسته جا می گیرد
خب، چه چیزی ما را متفاوت می کند؟
کارهایی که در زندگی می کنیم
-- پروژه های شخصی
شما همین الان یک پروژه فردی دارید
اما کسی اینجا درباره اش نمی داند
مربوط به بچه تان است --
شما سه بار رفته اید بیمارستان
و هنوز نمی دانند مشکل چیست
یا شاید هم مادرتان باشد
و شما با بی شخصیتی رفتار کرده باشید
این رفتارها صفات آزاد هستند
شما خیلی دلپذیرید،
ولی غیردلپذیر رفتار می کنید
تا موانع اداری مقابل تان در بیمارستان را
بشکنید.
تا چیزی را برای مادر
یا بچه تان بدست آورید
این صفات آزاد چیستند؟
اینها جایی هستند که ما یک
پیش نویس را اجرا می کنیم
تا یک کار مهم را در زندگی مان جلو ببریم
و اینها هستند که مهمند
از مردم نپرسید تیپ شما چیست
بپرسید: "پروژههای اصلی زندگی شما
کدام است؟"
ما براساس این صفات آزاد رفتار می کنیم
من یک درونگرا هستم
ولی یک پروژه مهم دارم
که تدریس است
من استاد دانشگاهم
و دانش آموزانم را می ستایم
و رشته ام را می ستایم
و بی صبرانه می خواهم مسائل جدید
و هیجان انگیز را با آنها در میان بگذارم
چیزی که برای گفتنش به آنها بیقرارم
بخاطر همین، مثل برونگراها رفتار می کنم
چون ساعت ۸ صبح
دانشجوها کمی شوخی لازم دارند
کمی انگیزه، تا بتوانند ادامه دهند
در روزهای دشوار مطالعه
ولی ما باید خیلی محتاط باشیم
وقتی طولانی مدت بر خلاف شخصیتمان
رفتار می کنیم
گاهی ممکن است ببینیم هوای خودمان را نداریم
مثلا من بعد از یک دوره
رفتار شبه-برونگرایانه
نیاز دارم در خلوت خودم را احیا کنم
مثل سوزان کین که در کتابش
"سکوت" می گوید
در فصلی درباره آن استاد عجیب کانادایی
که آن زمان در هاروارد درس می داد
من گاهی به دستشویی می روم
تا از هجوم بی امان برونگراها فرار کنم
(خنده حضار)
یادم می آید یک روز
وقتی در یک دستشویی خلوت کرده بودم
و میخواستم از تحریکات محیطی در امان باشم
یک برونگرای واقعی همراه من داخل آمد
-- البته نه دقیقا به اتاقک من
اتاقک کناری
و من میتوانستم صداهای تخلیه مزاجش را بشنوم
که همه از آن نفرت داریم -- حتی برای خودمان
به خطر همین است در حین دستشویی و
پپس از آن سیفون می کشیم!
(خنده حضار)
بعد، صدای زمختش را شنیدم که گفت:
هی، تو دکتر لیتل هستی؟!"
(خنده حضار)
اگر یک چیز لازم باشد تا یک درونگرا
به مدت شش ماه دچار یبوست شود
صحبت کردن در دستشویی است!
(خنده حضار)
الان می خواهم همانجا بروم!
لطفا نیایید!
متشکرم!
(تشویق حضار)
Quel fascinant groupe de personnes
vous êtes...
pour un psychologue.
(Rires)
Ces derniers jours,
j'ai eu l'opportunité
d'écouter certaines de vos conversations
et de vous regarder interagir.
Et je pense qu'il est juste de dire, déjà,
qu'il y a 47 personnes dans ce public,
en ce moment,
présentant les symptômes psychologiques
dont je compte parler aujourd'hui.
(Rires)
Et je me suis dit que vous aimeriez
savoir de qui je parle.
(Rires)
Mais au lieu de pointer du doigt,
ce qui serait gratuit et intrusif,
j'ai pensé vous raconter
quelques faits et histoires
où vous vous reconnaîtrez.
Mon domaine de recherche est
la « psychologie de la personnalité »,
qui fait partie d'une science plus large,
celle de la personnalité,
comprenant tout un spectre de sujets
allant du neurone à l'approche narrative.
Ce que nous essayons de faire,
à notre façon,
est de comprendre comment chacun de nous –
chacun de vous –
ressemble, à certains égards,
à tous les autres,
à certaines personnes,
et à personne.
Maintenant, vous êtes déjà
en train de vous dire :
« Je n'ai rien de fascinant,
Je suis la 46ème personne la plus
barbante de l'hémisphère occidental. »
Ou vous vous dites :
« Je suis fascinant,
même si la plupart des gens
me considèrent comme un sombre crétin. »
(Rires)
Mais c'est votre auto-diagnostic
de non-intérêt ou de crétinerie
qui fait que, en tant que psychologue,
vous me fascinez.
Laissez-moi vous expliquer pourquoi.
Une des approches les plus répandues
en science de la personnalité
est celle des traits psychologiques,
et elle vous classe en fonction
de cinq aspects normalement distribués,
et qui décrivent des aspects universels
différenciant les gens.
Ils composent l'acronyme « OCEAN ».
Donc, le « O » correspond à
« Ouvert à l'expérience »,
versus ceux qui sont plus fermés d'esprit.
Le « C » est celui de
« Conscience du monde »,
en contraste avec une approche
plus aphatique de la vie.
« E », « Extraversion », en contraste
avec les personnes plus introverties.
« A », les individus « Agréables »
en contraste avec ceux qui sont
volontairement désagréables.
Et « N », les individus « Névrosés »,
en contraste avec les personnes
plus stables.
Tous ces aspects ont une influence
sur notre bien-être,
et sur le cours de nos vies.
Ainsi nous savons, par exemple,
que le fait d'être ouvert et consciencieux
sont de réels facteurs de succès,
mais que les gens ouverts obtiennent
ce succès en étant audacieux
et, parfois, singuliers.
Les gens consciencieux réussissent
en respectant les délais,
en persévérant, et
en agissant avec passion.
L'extraversion et le fait d'être agréable
facilitent tous les deux
le travail en équipe.
Les extravertis, par exemple,
me semblent fascinants.
Je donne parfois à mes élèves
un fait élémentaire
qui peut être révélateur
de leur personnalité :
je leur dis qu'il est quasiment
impossible pour les adultes
de lécher l'extérieur de leur coude.
(Rires)
Vous le saviez ?
Et voilà, certains d'entre vous ont essayé
de lécher leur coude.
Mais les extravertis parmi vous
sont ceux qui n'ont pas seulement
essayé de le faire,
mais qui ont réussi à lécher le coude
de la personne assise à côté d'eux.
(Rires)
Voilà qui sont les extravertis.
Laissez-moi vous parler un peu plus
de l'extraversion,
parce que c'est un point
fondamental et fascinant,
et qu'il nous aide à comprendre
ce que j'appelle nos trois natures.
Premièrement, notre nature biogénique,
notre neurophysiologie.
Deuxièmement, notre nature sociogénétique,
ou seconde nature,
qui est liée à la dimension culturelle
et sociale de notre vie.
Et troisièmement, ce qui fait de vous
ce que vous êtes, en tant qu'individu
– l'idiosyncrasie – que j'appelle
nature « idiogénétique ».
Je vous explique.
L'une des particularités des extravertis
est leur besoin d'être stimulés.
Et cette stimulation peut être causée
par des choses excitantes :
les bruits forts, les fêtes et
événements sociaux comme TED –
on voit les extravertis former
un noyau magnétique.
Ils se réunissent tous ensemble.
Je vous ai vus.
Les introvertis ont plus tendance
à préférer les espaces plus calmes,
comme ici au premier étage,
où ils peuvent réduire
la stimulation –
et ils peuvent être injustement
considérés comme antisociaux,
mais ils ne sont pas
nécessairement antisociaux.
Vous avez peut-être simplement compris
que vous êtes meilleurs
quand vous pouvez diminuer
le niveau de stimulation.
Parfois ce stimulant peut être interne,
présent dans votre corps.
La caféine, par exemple, marche bien mieux
sur les extravertis que les introvertis.
Quand les extravertis arrivent au bureau
à neuf heures du matin
et disent
« J'ai vraiment besoin d'un café »,
ils ne plaisantent pas –
c'est un vrai besoin.
C'est différent pour les introvertis,
en particulier si la tâche
qui les occupe –
même avec un café –
si cette tâche devient urgente,
et si elle a un aspect quantitatif,
en apparence, les introvertis
semblent moins portés sur le quantitatif.
Mais c'est faux.
Donc voici des conséquences
qui sont plutôt fascinantes :
les apparences sont trompeuses,
et cela m'amène au point suivant.
Je devrais vous dire, avant de continuer,
quelque chose sur les relations sexuelles,
même si je vais peut-être
manquer de temps.
Alors, voulez-vous que je —
oui, vous voulez ?
D'accord.
(Rires)
On a réalisé des études
sur la fréquence de l'acte conjugal,
chez l'homme, la femme,
l'introverti et l'extraverti.
Donc voici ma question :
Combien de fois par minute –
Oh, pardon, ça,
c'était l'étude sur les rats -
(Rires)
Combien de fois par mois
l'homme introverti passe-t-il à l'acte ?
3,0.
Et l'homme extraverti ?
Plus ou moins ?
Oui, plus.
5,5 – presque le double.
Pour les femmes introverties : 3,1.
Et les femmes extraverties ?
Franchement, et je parle en tant
qu'homme introverti,
je reviendrai là-dessus plus tard –
elles sont héroïques.
7,5.
Elles se chargent déja
des hommes extravertis
mais de quelques introvertis en plus.
(Rires)
(Applaudissements)
Nous communiquons différemment,
entre extravertis et introvertis.
Quand l'extraverti interagit,
il veut multiplier les liens sociaux
marqués par la proximité.
Ils aiment être près
pour communiquer confortablement.
Ils aiment multiplier
les contacts visuels,
regarder les gens dans les yeux.
Des recherches ont prouvé
qu'ils utilisent plus de surnoms
quand ils rencontrent quelqu'un.
Quand un extraverti rencontre un Charles,
il devient rapidement « Charlie »,
puis « Chuck »,
puis « Charlounet ».
(Rires)
Tandis que pour l'introverti,
il reste « Charles », jusqu'au moment
où il reçoit le droit de se montrer intime
de la part de son interlocuteur.
Nous parlons différemment.
Les extravertis préfèrent un langage
noir et blanc, concret, simple.
Les introvertis préfèrent –
et à nouveau je dois vous dire
que je suis le pire cas d'introverti
que vous puissiez imaginer –
nous parlons différemment.
Nous préférons le
contextuellement complexe,
le contingent,
l'équivoque –
Plus ou moins.
(Rires)
Pour ainsi dire.
(Rires)
Sans vouloir trop insister –
voilà, comme ça.
Quand nous parlons,
il nous arrive de
ne pas écouter l'autre.
Je travaillais en tant que consultant
avec un collègue
qui était aussi différent de moi
qu'on puisse l'être.
Premièrement, il s'appelle Tom.
Moi non.
(Rires)
Deuxièmement, il fait presque
deux mètres.
Ce qui est rarement
mon cas.
(Rires)
Et troisièmement, il est aussi
extraverti qu'on puisse l'être.
Je suis gravement introverti.
Je suis tellement sensible
que je ne peux pas boire
de café après 15h
et espérer dormir la nuit après.
On avait travaillé sur un projet
avec un gars qui s'appelait Michael.
Et Michael avait failli
faire échouer tout le projet.
Alors son assistant nous avait demandé,
à Tom et moi :
« Que pensez-vous de Michael ? »
Eh bien, je vais vous dire
la réponse de Tom.
Une réponse en « extravertien » typique.
Et voici ce que ses oreilles extraverties
ont retenu de ce que j'ai dit,
et c'était plutôt exact.
J'ai répondu : « Eh bien, il est vrai
que Michael a parfois tendance
à se comporter d'une façon
que certains pourraient considérer
comme peut-être plus affirmée
que ce qui est généralement nécessaire. »
(Rires)
Tom a levé les yeux au ciel et a dit :
« Brian, c'est ce que j'ai dit :
c'est un gros connard ! »
(Rires)
(Applaudissements)
Maintenant, en tant qu'introverti,
j'ai beau gentiment faire allusion
aux aspects « connardiens »
du comportement de cet homme,
mais je ne vais pas me jeter
sur le mot en « C ».
(Rires)
Mais l'extraverti dit :
« Si ça a tout d'un connard,
j'appelle ça un connard ».
Et on fait chacun à notre sauce.
Maintenant, devons-nous
y faire attention ?
Bien sûr.
C'est important de le savoir.
Mais ne sommes-nous que ça ?
Qu'un tas de traits de caractère ?
Non.
Souvenez-vous, vous ressemblez
à d'autres personnes,
et ne ressemblez à personne.
Qu'en est-il de votre moi
idiosyncratique ?
En tant qu'Élizabeth ou que George,
vous partagez peut-être
votre extraversion ou votre névrose.
Mais y a-t-il des traits distinctement
élizabéthains dans votre comportement,
ou georgiens dans le vôtre,
qui permettent de lire en vous plus
que des traits de caractère ?
Qui nous font vous aimer ?
Et pas seulement parce que vous êtes
un certain type de personne.
Je rechigne à mettre une étiquette
sur les gens.
Je pense que même
les étiqueteurs n'en méritent pas.
Mais alors, qu'est-ce qui
nous rend différents ?
Ce sont les actions que nous réalisons
dans notre vie – nos projets personnels.
Vous avez un projet en ce moment même,
et peut-être que personne ne le sait, ici.
C'est à propos de votre enfant –
ça fait trois fois que
vous allez à l'hôpital,
et ils n'ont toujours pas
trouvé le problème.
Ou peut-être votre mère.
Et vous avez fait
des choses inattendues.
Ce sont des traits « libres ».
Vous êtes très agréable, mais avez agi
comme si vous ne l'étiez pas
pour briser les barrières
de la torpeur administrative
à l'hôpital,
pour le bien de votre mère
ou de votre enfant.
Que sont ces traits libres ?
Ils apparaissent quand nous jouons un rôle
pour faire avancer les projets
centraux de notre vie.
Et c'est ça qui compte le plus.
Ne demandez pas aux gens
« De quel type êtes-vous ? »
mais « Quels sont vos projets
les plus importants ? »
Et nous appliquons
ces traits libres.
Je suis introverti,
mais j'ai un projet central,
celui d'enseigner.
Je suis un professeur.
Et j'adore mes élèves,
et j'adore mon domaine d'enseignement.
Et j'ai toujours hâte de leur dire
ce qui est nouveau, passionnant,
ou ce dont j'ai hâte de leur parler.
Et donc j'agis de façon extravertie,
parce qu'à huit heures du matin,
les étudiants ont besoin
d'un peu d'humour,
d'un peu d'engagement
pour les lancer
dans leurs dures journées d'étude.
Mais nous devons être très prudents
quand nos actions nous éloignent
de notre caractère.
Cela nous donne parfois l'impression
de ne pas prendre soin de nous.
Par exemple, après une période
pseudo-extravertie,
j'ai besoin de me réparer
quelque part, tout seul.
Comme dans le livre de Susan Cain,
« La force des discrets »,
dans le chapitre avec
l'étrange professeur canadien
qui enseignait à Harvard à l'époque,
je vais parfois dans les toilettes
pour échapper aux frondes et aux flèches
de ces extravertis déchaînés.
(Rires)
Je me souviens d'un jour en particulier
où j'avais trouvé refuge dans un cabinet
et essayais de fuir
ces stimulations à outrance.
Et un vrai extraverti est venu à côté –
pas juste à côté de moi,
mais dans le cabinet mitoyen –
et j'entendais divers
bruits d'évacuation,
ce dont on a horreur – même les nôtres,
ce qui explique pourquoi on tire la chasse
après mais aussi pendant.
(Rires)
Et c'est là que j'ai entendu
une voix rocailleuse dire :
« Eh, c'est Dr. Little ? »
(Rires)
Si vous voulez assurer six mois
de constipation à un introverti,
parlez-lui aux toilettes.
(Rires)
D'ailleurs, il faut que j'y aille, là.
Ne me suivez pas.
Merci.
(Applaudissements)
איזו קבוצה מסקרנת של אנשים אתם ...
לפסיכולוג.
(צחוק)
הייתה לי ההזדמנות במהלך
הימים האחרונים
להקשיב לכמה מהשיחות שלכם
ולצפות בכם כיצד אתם מתקשרים
אחד עם השני.
ואני חושב שזה הוגן לומר, כבר,
שישנם 47 אנשים בקהל הזה,
ברגע זה,
שמפגינים סימפטומים פסיכולוגיים
שהייתי רוצה לדון בהם היום.
(צחוק)
וחשבתי שאתם עשויים לרצות
לדעת מי אתם.
(צחוק)
אבל במקום להצביע עליכם,
דבר שיהיה מיותר ופולשני,
חשבתי שאספר לכם מספר עובדות
וסיפורים,
שבהם אתם עשויים לתפוס
הצצה על עצמכם.
אני בתחום המחקר
המכונה פסיכולוגית אישיות,
שמהווה חלק ממדע אישיות
גדול יותר
שמשתרע על פני ספקטרום מלא החל
מנוירונים עד לנרטיבים
ומה שאנחנו מנסים לעשות,
בדרכנו שלנו,
הוא להבין כיצד כל אחד מאיתנו -
כל אחד מכם --
הוא, במובנים מסוימים,
כמו כל האנשים האחרים,
כמו כמה אנשים אחרים
וכמו אף אחד אחר.
כעת, אתם כבר רשאים לומר על עצמכם,
"אני לא מסקרן.
אני האדם ה 46 הכי משעמם
בחצי הכדור המערבי."
או שאתה עשוי לומר על עצמך,
"אני מסקרן.
אפילו אם אני נחשב על ידי רוב האנשים
כמטומטם גדול מאין כמוהו."
(צחוק)
אבל זו דיאגנוזה עצמית של
החד-גוניות שלך והטמטום שלך
שגורם לי כפסיכולוג להיות ממש
מוקסם ממך.
אז תנו לי להסביר לכם למה זה כך.
אחת הגישות המשפיעות ביותר
במדע אישיות
מוכרת כפסיכולוגית התכונות
והיא מסווגת אתכם לאורך חמישה ממדים
שמחולקים באופן מנורמל,
ושמתארים היבטים מוסכמים באופן
אוניברסלי של הבדלים בין אנשים.
הם מוגדרים בראשי התיבות
OCEAN
אז ה"O" מייצג את המשפט
"פתוח לחוויה,"
לעומת אלה שהם סגורים יותר.
"C" מייצג "מצפוניות,"
בניגוד לאלה עם גישה יותר אדישה לחיים.
"E" מייצג "החצנה," בניגוד לאנשים
מופנמים יותר.
"A" -- אנשים נעימי הליכות,"
בניגוד לאלה שבהחלט אינם נעימים.
ו "N" -- אנשים נוירוטיים,"
בניגוד לאלה שהם יותר יציבים.
לכל הממדים האלה השלכות
על איכות החיים שלנו,
בדרך שבה החיים שלנו הולכים.
וכך, אנו יודעים, למשל,
פתיחות ומצפוניות מנבאים
טוב מאוד הצלחה בחיים
אבל אנשים פתוחים משיגים הצלחה
זו באמצעות היותם נועזים
ומדי פעם, יוצאי דופן.
האנשים המצפוניים משיגים זאת
באמצעות היצמדות למועד אחרון,
להתמדה, כמו גם לתשוקה מסוימת שיש להם.
מוחצנות ונעימות שניהם
מסייעים
לעבוד היטב עם אנשים.
את המוחצנים למשל, אני מוצא
מסקרנים.
עם הכיתות שלי, לפעמים אני
נותן להם עובדה בסיסית
שעשויה להיות חושפנית
ביחס לאישיות שלהם:
אני אומר להם שזה כמעט בלתי
אפשרי למבוגרים
ללקק את חלקו החיצוני
של המרפק שלהם.
(צחוק)
האם ידעתם את זה?
כבר עכשיו, כמה מכם ניסו
ללקק את החלק החיצוני של המרפק שלהם.
אבל המוחצנים מביניכם
הם ככל הנראה אלה שלא רק ניסו,
אלא הצליחו ללקק את המרפק
של האדם שיושב לידם.
(צחוק)
אלה הם המוחצנים.
בואו ונדון ביותר פירוט במוחצנות,
כי זה תוצאתי וזה מסקרן.
וזה עוזר לנו להבין את מה שאני
מכנה: שלושת סוגי הטבע שלנו.
ראשית, הטבע הביוגני שלנו --
הנוירופיזיולוגיה שלנו.
שנית, הטבע הסוציוגני שלנו או טבענו
השני,
שקשור לתרבות ולהיבטים
חברתיים בחיינו.
ושלישית, מה שעושה אותך לאינדבידואלי
שהנך, לאידיוסינקרטי --
מה שאני קורא לו טבעך ה"אידיוגני"
הרשו לי להסביר.
אחד הדברים שמאפיינים מוחצנים הוא
שהם זקוקים לגירוי
וניתן להשיג גירוי זה על ידי מציאת
דברים מרגשים:
רעשים קולניים, מסיבות וארועים
חברתיים כאן ב TED --
אתם רואים את המוחצנים
יוצרים ליבה מגנטית.
הם כולם נאספים יחד.
וראיתי אתכם.
המופנמים ככל הנראה מבלים זמן
במקומות השקטים
למעלה בקומה השנייה
שם הם יכולים להפחית גירוי --
ואולי להתפרש בטעות כבלתי חברתיים,
אבל אתם לא בהכרח אנטי חברתיים.
זה יכול להיות שאתם מבינים שאתם
מצליחים יותר
כאשר יש לכם סיכוי להנמיך את רמת הגירוי.
לפעמים זה ממריץ פנימי, מתוך גופכם.
קפאין, למשל, פועל הרבה יותר טוב
עם מוחצנים מאשר עם מופנמים.
כאשר מוחצנים נכנסים למשרד
בתשע בבוקר
ואומרים: "אני באמת צריך כוס קפה,"
הם לא צוחקים --
הם באמת צריכים.
המופנמים לא מצליחים באותה מידה,
במיוחד אם המשימות בהן הם עוסקים--
והם כבר שתו קצת קפה --
אם משימות אלו מואצות,
ואם הן ניתנות לכימות,
מופנמים עשויים להציג את המראה
של לא להיות כמותיים במיוחד.
אבל זו תפיסה מוטעית.
אז הרי התוצאות שאכן מסקרנות
למדי:
אנחנו לא תמיד מה שזה נראה,
וזה לוקח אותי לנקודה הבאה שלי.
עלי לומר ללפני שאני מגיע לזה,
משהו על יחסי מין,
למרות שייתכן שלא יהיה לי זמן.
וכך, אם אתם רוצים שאני --
כן, הייתם רוצים?
בסדר.
(צחוק)
יש מחקרים שנעשו
על התדירות שבה אנשים עוסקים
בחיי אישות,
בחלוקה לפי זכר, נקבה, מופנם,
מוחצן.
אז אני שואל אתכם:
כמה פעמים בדקה --
או, אני מצטער, זה היה מחקר החולדות --
(צחוק)
כמה פעמים בחודש
גברים מופנמים עוסקים בכך?
3.0.
גברים מוחצנים?
יותר או פחות?
כן. יותר.
5.5 - כמעט כפליים.
נשים מופנמות: 3.1.
נשים מוחצנות?
למען האמת, כשאני מדבר כגבר מופנם,
אשר אני אסביר מאוחר יותר -
הם הירואים.
7.5.
הם לא רק לוקחים את כל הגברים
המוחצנים
הם עוברים כמה מופנמים גם כן.
(צחוק)
(תשואות)
אנחנו מתקשרים בצורה שונה,
מוחצנים ומופנמים.
מוחצנים, כשהם באים במגע,
רוצים שיהיו להם הרבה מפגשים
חברתיים שמודגשים בקירבה.
הם אוהבים לעמוד קרוב לשם
תקשורת נוחה.
הם אוהבים הרבה קשר עין,
או מבט הדדי.
מצאנו בכמה מחקרים
שהם משתמשים ביותר מונחים מקטינים
כשהם פוגשים מישהו.
אז כאשר מוחצן פוגש צ'ארלס,
הוא מיד הופך ל"צ'ארלי" ואז ל "צ'אק,"
ואז " צ'אקלס בייבי."
(צחוק)
בעוד שעבור המופנמים,
הוא נשאר "צ'רלס," עד שהוא מקבל
אישור להיות יותר אינטימי
מהאדם שהוא מדבר אליו.
אנחנו מדברים בצורה אחרת.
מוחצנים מעדיפים שחור ולבן,
שפה קונקרטית פשוטה.
מופנמים מעדיפים --
ואני חייב שוב לומר לכם
שאני מופנם קיצוני ככל שרק
תוכלו לדמיין --
אנו מדברים אחרת.
אנחנו מעדיפים הקשר מורכב
מקרי,
משפטים מעורפלים --
(צחוק)
פחות או יותר.
(צחוק)
כפי שזה היה.
(צחוק)
בלי להתעקש על זה יותר מדי --
כמו זה.
כשאנו מדברים,
אנחנו לפעמים מדברים אחד
מעבר לשני
היה לי חוזה לייעוץ שחלקתי עם עמית
ששונה ממני כפי שאפשר ששני אנשים
יכולים להיות.
ראשית, שמו הוא תום.
שלי לא.
(צחוק)
שנית, הוא 1.98 גובה.
יש לי נטייה לא להיות.
(צחוק)
ושלישית הוא האדם הכי מוחצן
שתוכלו למצוא.
אני מופנם באופן חמור.
אני סובל מעומס יתר,
אני אפילו לא יכול לשתות כוס קפה אחרי
שעה שלוש בצהריים
ולצפות לישון בערב,
נעזרנו בפרוייקט הזה באדם
ששמו מיכאל.
ומיכאל כמעט הביא את הפרוייקט
להתרסקות.
אז האדם שעזר לו שאל את תום ואותי,
"מה דעתכם על מיכאל?"
ובכן, אני אגיד לכם בעוד דקה
מה תום אמר.
הוא דיבר ב"מוחצניות קלאסית."
והנה כיצד אוזניים מוחצנות שמעו
מה אמרתי,
שזה למעשה די מדוייק.
אמרתי, "ובכן, למיכאל אכן יש
נטייה לפעמים
להתנהג באופן שאחדים מאיתנו
עלולים לראות
כמשהו יותר אסרטיבי ממה שנחוץ
בדרך כלל."
(צחוק)
תום גלגל את עיניו ואמר,
"בריאן, זה מה שאמרתי:
הוא אידיוט!"
ׁ(צחוק)
(תשואות)
עכשיו, כמופנם,
יכולתי לרמוז בעדינות על תכונות
מסוימות של "אידיוט."
בהתנהגות של האיש הזה,
אבל אני לא מתכוון לזנק על המילה ב-א'.
(צחוק)
אבל המוחצן אומר,
" אם הוא הולך כמו אחד כזה, אם הוא
מדבר כמו אחד כזה, אני קורא לו כזה."
ואנחנו עוברים זה לייד זה.
עכשיו, האם זה משהו שאנחנו
צריכים להתייחס אליו?
כמובן.
זה חשוב שאנחנו יודעים זאת.
האם זה כל מה שאנחנו?
האם אנחנו רק אוסף של תכונות?
לא, אנחנו לא.
זיכרו, אתם כמו כמה בני אדם אחרים
וכמו אף אחד אחר.
מה בנוגע לייחודיות שלכם?
כמו אליזבת, או כמו ג'ורג',
אתם עשויים לחלוק את המוחצנות
או הנויורוטיות שלכם,
אבל האם יש כמה מאפיינים אליזבתניים
מובהקים בהתנהגות שלכם,
או גיאורגיאניים בשלכם,
שגורמים לנו להבין אתכם טוב יותר מאשר
רק אוסף תכונות?
שגורם לנו לאהוב אתכם?
לא רק משום שאתם סוג מסוים של אדם.
לא נוח לי לשים בני אדם במגירות.
אני אפילו לא חושב שמקומן של יונים
הוא בשובך.
אז מהו הדבר שעושה אותנו שונים?
זה העשייה שלנו בחיים -- הפרוייקטים
האישיים.
יש לכם פרוייקט אישי כעת ממש
אבל אף אחד אולי לא יודע זאת כאן
זה מתייחס לילד שלכם--
חזרתם שלוש פעמים לבית החולים,
והם עדיין לא יודעים מה לא בסדר,
או זו יכולה להיות אמא שלכם.
והתנהגתם בצורה לא אופיינית.
אלו הן תכונות "חופשיות."
אתם מאוד נעימי הליכות אך
מתנהגים באופן בלתי נעים
על מנת לשבור את המחסומים
של קהות מנהלית
בבית החולים,
כדי לקבל משהו עבור אמכם או ילדכם.
מהן התכונות ה"חופשיות" הללו?
הן מופיעות כשאנו מגלמים
תפקיד
במטרה לקדם מטרת ליבה בחיינו.
והן מה שחשוב.
אל תשאלו אנשים איזה סוג אדם אתה;
שאלו אותם. "מהם פרוייקטים
הליבה בחייכם?"
ואנו מגלמים את אותן תכונות חופשיות.
אני מופנם,
אך יש לי פרוייקט ליבה שהוא ללמד
אני פרופסור,
ואני אוהב מאוד את התלמידים שלי,
ואני אוהב מאוד את התחום שלי.
ואני לא יכול לחכות כדי לספר להם
מה חדש, מה מרגש,
מה שאיני יכול לחכות
כדי לספר להם עליו.
וכך אני פועל בצורה מוחצנת,
כי בשמונה בבוקר,
הסטודנטים זקוקים למעט הומור,
מעט מעורבות כדי שיוכלו להמשיך הלאה
בימים מפרכים של לימודים.
אבל עלינו להיות מאוד זהירים
כאשר אנו פועלים ממושכות באופן
לא אופייני.
לפעמים אנחנו עלולים למצוא
שאיננו דואגים לעצמנו,
אני מוצא, לדוגמה, לאחר תקופת
התנהגות פסאדו-מוחצנת,
שעלי להתרפא איפהשהו בעצמי.
כפי שסוזן קיין אמרה בספר
ה"שקט" שלה,
בפרק שהציג את הפרופסור הקנדי המוזר
שלימד בזמנו בהרווארד,
לפעמים אני הולך לשרותי הגברים
כדי לחמוק מהתלאות והקשיים של
מוחצנים מזעזעים,
(צחוק)
זכור לי יום מסוים אחד שפרשתי לתא,
בניסיון להימנע מגירוי יתר,
ומוחצן אמיתי הגיע לידי -- לא
ממש לתא שלי,
אבל לתא הסמוך --
ויכולתי לשמוע רעשים שונים
של התפנות,
שאנחנו שונאים - אפילו את שלנו,
וזו הסיבה שאנחנו מורידים את המים
תוך כדי, וגם אחר כך.
(צחוק)
ואז שמעתי את הקול המחוספס
הזה אומר,
"הי, האם זה ד"ר ליטל?"
(צחוק)
אם יש משהו שלבטח יגרום למופנם
עצירות של 6 חודשים,
זו שיחה בשירותים.
(צחוק)
זה המקום שאליו אני הולך כעת.
אל תעקבו אחרי
תודה רבה לכם,
(תשואות)
Kakva li ste samo intrigantna
grupa individualaca...
za jednog psihologa.
(Smijeh)
Zadnjih nekoliko dana sam imao priliku
načuti neke od vaših razgovora
i promatrati vaše međusobne interakcije.
I mislim da se, već sada, može reći
da postoji 47 osoba u ovoj publici koje
upravo u ovome trenutku
pokazuje psihičke simptome o
kojima bih htio danas popričati.
(Smijeh)
I mislio sam da bi ste možda
htjeli saznati tko ste.
(Smijeh)
Ali umjesto da pokazujem na vas,
što bi bilo nepotrebno i nametljivo,
mislio sam vam ispričati
nekoliko činjenica i priča
u kojima ćete možda prepoznati dio sebe.
Ja sam u istraživačkom polju koje je
poznato kao psihologija osobnosti
što je dio veće znanosti o osobnosti
koja obuhvaća cijeli spektar
od neurona do naracije.
I ono što mi pokušavamo,
na naš vlastiti način,
jest objasniti kako je svatko od nas
svatko od vas
u određenim aspektima
poput svih ostali ljudi,
poput nekih ljudi,
i poput nijedne osobe.
Možda odmah govorite za sebe
"Ja nisam intrigantan.
Ja sam 46. najdosadnija osoba
u Zapadnoj polutki."
ili možda kažete za sebe,
"Ja sam intrigantan
Iako me većina ljudi smatra
velikim, glasnim čudakom."
(Smijeh)
Upravo je tvoja samodijagnoza dosade
i urođena "čudnovatost"
ono čime mene kao psihologa fasciniraš.
Dakle da pojasnim zašto je to tako.
Jedno od najutjecajnijih pristupa
u znanosti o osobnosti
poznat je kao psihologija ličnosti
koja svrstava osobu u 5 dimenzija,
koje su normalno podijeljene.
I kojima se opisuju opće značajke
različitosti između ljudi.
Zajedno tvore akronim "OCEAN". (OSEUN)
"O" znači otvorenost
suprotno onima koji su više zatvoreni.
"S" znači savjesnost
za razliku od onih koji
vode više pasivan život.
"E"- ekstraverzija nasuprot
više introvertiranim osobama.
"U" - "ugodni individualci"
za razliku od onih
koji su izrazito neugodni.
i "N" -- "neurotično pojedinci",
za razliku od onih koji su stabilniji.
Ove sve dimenzije imaju učinak
na naše blagostanje
za vrijeme našega života.
I tako znamo da su, npr.
otvorenost i savjesnost
dobri pokazatelji za uspješan život,
ali otvoreni ljudi ostvaruju taj uspjeh
svojom neustrašivosti
te povremenim čudnim ponašanjem.
Savjesni ljudi to postižu
pridržavanjem rokova,
ustrajnošću te pomoću strasti.
Ekstrovertiranost i ugodnost
se oboje dobro slažu
u radu s ljudima.
Ekstroverte npr. smatram intrigantnima.
Svojim studentima nekada
kažem osnovnu činjenicu
koja im možda može nešto otkriti
u pogledu na njihovu osobnost.
Kažem da je za odrasle
gotovo nemoguće
da poližu vlastiti lakat.
(Smijeh)
Jeste li to znali?
Neki od vas su već pokušali
polizati svoj lakat.
Ali ekstroverti među vama
su vjerovatno oni koji
koji nisu samo pokušali
već i uspješno polizali lakat
osobe pokraj.
(Smijeh)
To su ekstroverti.
Malo ću se detaljnije
pozabaviti sa ekstroverzijom
jer je značajna i intrigantna
te nam pomaže u shvaćanju,
što ja nazivam, naše tri prirode.
Prva je naša biogenetska priroda,
naša neuropsihologija.
Druga je naša sociogenetička
ili druga priroda,
koja se odnosi na kulturne i
društvene aspekte našeg života.
I treća je ono što nas čini individualcem,
idiosinkrazija
ili što ja zovem "idiogenska" priroda.
Da vam pojasnim.
Jedno od obilježja ekstroverta je
potreba za stimulacijom.
I ta se stimulacija postiže pronalaskom
stvari koje su uzbudljive:
glasni zvukovi, tulumi
i društveni događaji na TED-u.
Naime ekstoverti tvore magnetsku jezgru.
Okupljaju se.
Vidio sam vas.
Introverti provode više vrijeme
na mirnijim mjestima
na drugome katu
gdje mogu sniziti stimulaciju
te ih se može pogrešno shvatiti
kao nedruštvene osobe,
ali oni nisu nužno nedruštveni.
Jednostavno shvatiš da ti je bolje
kada možeš smanjiti
razinu vanjske stimulacije.
Nekad su to interni stimulasni
koji dolaze iz vlastitoga tijela
kofein, na primjer, bolje djeluje
kod ekstroverta nego interoverta.
Kada ekstroverti dođu u ured u 9 ujutro
i kažu "Stvarno mi treba šalica kave",
ne šale se.
Stvarno im treba.
Introvertima to ne ide u korist,
osobito ako su zadaci u kojima sudjeluju,
a popili su kavu,
ako su ti zadaci ubrzani
i ako su kvantitativni,
introverti mogu ostavititi dojam
da se ne ponašaju posebno kvantitativno.
No to je progreška.
Dakle, ovo su posljedice
koje su poprilično intrigantne:
nismo uvijek onakvi kakvima se činimo
i to me dovodi do sljedeće stavke.
Moram prvo reći, prije nego pređem na ovo,
nešto o spolnom odnosu
iako nemam baš vremena.
Dakle ako biste željeli da
da, želite?
OK.
(Smijeh)
Postoje istraživanja
o učestalosti upuštanja
individualaca u bračni čin
na temelju muškarca i žene,
introverta, ekstroverta.
Stoga vas pitam:
Koliko puta u minuti,
oprostite, to je studija na štakorima,
(Smijeh)
Koliko se puta mjesečno
introvertirani muškarci
upuštaju u akciju?
3,0
Ekstrovertirani muškarci?
Više ili manje?
Da, više.
5,5. Skoro pa dvostruko više.
Introvertirane žene: 3,1.
Ekstrovertirane žene?
Iskreno, govoreći kao
intovertirani muškarac,
što ću kasnije pojasniti,
one su hrabre.
7,5.
Ne samo da svladaju sve
ekstrovertirane muškarce
već i pokupe par introvertiranih.
(Smijeh)
(Pljesak)
Drugačije komuniciramo,
ekstroverti i introverti.
Ekstroverti kada komuniciraju
žele imati puno društvenih susreta
koji su isprekidani bliskosti.
Vole stajati blizu za
ugodniju komunikaciju.
Vole imati puno kontakta očima
ili uzajamnih pogleda.
Otkrili smo straživanjima
da koriste više deminutivnih termina
kada nekoga upoznaju.
Dakle, kada ekstrovert upozna Charlesa
on ubrzo postaje Charlie i zatim Chuck
i onda Chuckles dušo.
(Smijeh)
Dok kod introverta
on ostaje Charles dok ne dobije
dopuštenje za većom bliškošću
od osobe s kojom priča.
Komuniciramo drugačije.
Ekstroverti preferiraju crno-bijeli,
konkretni, jednostavni jezik.
Introverti pereferiraju,
i ponovno ponavljam,
da sam toliki introvert
da si ne možete ni zamisliti,
komuniciramo drugačije.
Mi preferiramo kontekstualno kompleksne,
zavisne,
lukave rečenice
(Smijeh)
Više ili manje.
(Smijeh)
Takoreći.
(Smijeh)
Bez okolišanja
u vezi toga.
Dok razgovaramo
ponekad svako priča svoje.
Imao sam zajednički
svajetnički ugovor s kolegom
koji se razlikuje od mene
koliko je moguće.
Prvo, njegovo ime je Tom.
Moje nije.
(Smijeh)
Drugo, on je visok oko 2 m,
ja baš nisam.
(Smijeh)
I treće, on je najekstovertnija osoba
koju možete upoznati.
Ja sam teški introvert.
Toliko se opteretim
da poslije tri popodne ne mogu
popit ni šalicu kave
i očekivati san navečer.
U projekt nam je bio dodijeljen
kolega po imenu Micahel.
I Michael je projekt skoro
doveo do zastoja.
Osoba koja ga nam je dodijelila
pitala je Toma i mene
"Što mislite o Michaelu?".
Reći ću vam što je Tom
odgovorio za minutu.
Pričao je klasični "ekstrovertski".
I evo kako su ekstrovertirane uši
shvatile ono što sam rekao,
što je zapravo prilično točno.
Rekao sam, "Pa Michael
ima nekad sklonost
ponašati se na način
koji se nekima od nas čini
nešto izravnije nego što je uobičajeno."
(Smijeh)
Tom je zakolutao očima i rekao
"Briane, evo što sam ja rekao:
On je seronja!"
(Smijeh)
(Pljesak)
Kao introvert
ću suptilno aludirati na određene
"seronjaste" osobine
u ponašanju te osobe,
ali neću posegnuti za s-riječi.
(Smijeh)
Ali ekstrovert kaže,
"Ako hoda kao jedan, ako priča
kao jedan, zovem ga tako."
i raziđemo se.
Ovo je nešto na čega
bi se trebali obazirati?
Naravno.
Ovo je bitno znati.
Je li to sve što nas čini?
Jesmo li mi samo hrpa osobina?
Ne, nismo.
Upamtite, mi smo poput ostalih ljudi
i posve drugačiji od ostalih ljudi.
Što je sa idiosinkrazijskim nama?
Kao Elizabeta ili kao George,
možete dijeliti svoju ekstraverziju ili
svoj neuroticizam,
ali postoje li posebna elizabetska
obilježja svojstvena za naše ponašanje,
Ili georgska
koja nam pomažu shvatit nekoga
dalje od hrpe osobina?
Koja nas tjeraju da nekoga volimo?
Ne samo jer si određeni tip osobe.
Ne volim stavljati ljude u pretince.
Mislim da ni golubovi
ne pripadaju u njih.
Što je onda to što nas razlikuje?
To su naša postignuća u životu,
naši osobni projekti.
Vi upravo provodite osobni projekt,
ali nitko ovdje ne mora znati.
Vezano je za vaše dijete.
Bili ste tri puta u bolnici
i dalje se ne zna što nije u redu,
ili može biti o vašoj majci
i ponašali ste se izvan sebe.
To su osobine koje sami birate.
Ugodni ste, ali se ponašate neugodno
kako bi srušili te barijere
administrativne tromosti
u bolnici,
kako bi dobili nešto
za vašu majku ili vaše dijete.
Što su te slobodne osobine?
Unutar njih provodimo scenarij
kako bi uzdigli središnji projekt
u našem životu.
I one su ono što je važno.
Ne pitajte ljude koji su tip,
pitajte te ih, "Koji su
tvoji središnji projekti'?"
I mi provedemo te slobodne osobine.
Ja sam introvert,
ali imam središnji projekt,
a to je podučavati.
Ja sam profesor
i obožavam svoje studente
i svoje istraživačko polje.
I jedva im čekam reći
što je novo, što je interesantno,
sve im to jedva čekam reći.
I zato se ponašam na
ekstrovertan način
jer je u osam ujutro
studentima je potrebno malo humora,
malo motivacije da idu dalje
u teškim danima studiranja.
Ali moramo biti jako oprezni
kada se ponašamo drugačije.
Ponekad se dogodi da zanemarimo sebe.
Npr., nakon perioda lažnog
ekstrovertnog ponašanja,
ja se moram povući.
Kao što je rekla Susan Cain
u svojoj knjizi "Tišina"
u poglavlju u kojem se radilo o
o čudnom kanadskom profesoru
koji je predavao na Harvardu,
ja nekad idem u toalet
kako bi pobjegao od napada
nečuvenih ekstroverta.
(Smijeh)
Sjećam se jednog dana
kad sam pobjegao u kabinu
kako bi izbjegao preveliku stimulaciju.
I pravi ekstrovert je stao iza mene.
Ne baš u moju kabinu,
ali u kabinu pokraj
i čuo sam svakakve
zvukove olakšanja,
koje mrzimo pa čak i vlastite.
Zato puštamo vodu i prije i nakon.
(Smijeh)
I onda sam čuo hrapavi glas govoreći
"Hej, jel to doktor Little?"
(Smijeh)
Ako će išta zatvoriti introverta
na narednih šest mjeseci,
to je onda pričanje na toaletu.
(Smijeh)
Gdje upravo sad idem.
Nemojte me slijediti.
Hvala vam.
(Pljesak)
Minő érdekes csoport vagytok
egy pszichológus számára...
(Nevetés)
Lehetőségem adódott az utóbbi napokban
belehallgatni némelyikőtök beszélgetésébe,
és megfigyelni, ahogy reagáltok egymásra.
Úgy hiszem, becsülettel meg kell mondanom,
hogy 47-en tartózkodnak
most a teremben,
akiknek olyan pszichológiai tünetei
vannak, amikről ma beszélni akarok.
(Nevetés)
Szerintem valószínűleg tudni
szeretnétek, kikről is van szó.
(Nevetés)
De ahelyett, hogy ráböknék valakire
– ami oktalan lenne és tolakodó - ,
úgy gondoltam, elmondok
egy pár tényt és történetet,
amelyekben magatokra ismerhettek.
Kutatási területem
a személyiségpszichológia,
amely része a személyiségtudománynak,
amely átfogja az egész spektrumot,
az idegsejtektől a narratívákig.
Azzal próbálkozunk
a magunk módján,
hogy értelmezzük, milyenek
vagyunk mindannyian,
– vagytok mindannyian -
bizonyos szempontokból:
mint mindenki más,
mint egyesek,
mint senki más.
Lehet, hogy siettek
kijelenteni magatokról:
"Én nem vagyok érdekes.
Én vagyok a 46. legunalmasabb személy
a nyugati féltekén."
De lehet, hogy ezt mondjátok:
"Érdekes vagyok,
még akkor is, ha mások
óriási balféknek tartanak."
(Nevetés)
De ez a ti öndiagnosztizált unalmasságotok
és balfékségtek,
amitől számomra, pszichológusként
különösen érdekesek vagytok.
Hadd magyarázzam el, mi ennek az oka.
A személyiségtudomány
egyik legjelentősebb fölfogása
jellemvonás-pszichológiaként ismert,
és mindenkit 5 dimenzió alapján sorol be.
Ezek az egyének közötti különbséget
általánosan elfogadott
tényezők alapján írják le.
Angol elnevezésüket az OCEAN
betűszó foglalja össze.
"O" mint open, "nyitottság az
élményekre", kíváncsiság,
szemben azokkal, akik zárkózottabbak.
"C" - conscientiousness ,
lelkiismeretesség,
szemben azokkal,
akik felelőtlenebbek az élet dolgaiban.
"E" mint extrovertált, kifelé forduló,
szemben a befelé forduló introvertálttal.
"A" - agreeableness mint, szívélyes,
szemben a határozottan barátságtalanokkal.
És "N" - neurotic, szorongó személyiségek
ellentétben a kiegyensúlyozottabbakkal.
Ezeknek a dimenzióknak
hatásuk van közérzetünkre,
arra, hogyan zajlik az életünk.
Tudjuk, hogy pl. a nyitottság
és lelkiismeretesség
igen jó kilátás arra, hogy valaki
sikeres legyen az életben,
de a nyitott emberek
a sikerüket merészségükkel
és néha különcségükkel érik el.
A lelkiismeretesek ugyanezt
a határidőhöz való ragaszkodással,
kitartással és némi szenvedéllyel.
Mind az extrovertáltság,
mind a szívélyesség elősegíti
a jó munkakapcsolatot.
Az extrovertáltakat
én pl. érdekesnek találom.
Az óráimon néha közlök
velük egy-egy alapvető tényt,
ami talán rámutat személyiségükre.
Elárulom, hogy a felnőttek
gyakorlatilag képtelenek
megnyalni könyöküket kívülről.
(Nevetés)
Tudtátok?
Néhányan már próbálták
megnyalni könyöküket kívülről,
de a közöttetek lévő extrovertáltak
nemcsak megpróbálták,
hanem sikeresen meg is nyalták a könyökét
a mellettük ülőnek.
(Nevetés)
Ilyenek az extrovertáltak.
Hadd foglalkozzam részletesebben
az extrovertáltsággal,
mert fontos és érdekes,
és segít megérteni
természetünk hármas jellegét.
Először: természetünk biológiailag
megalapozott az idegrendszerünk által.
Másodszor: szociogén,
szociálisan meghatározott,
életünk kulturális
és társadalmi tényezőihez van köze.
Harmadszor: az egyéni jelleg,
ami egyedivé tesz:
ezt hívom idiogenikus természetnek.
Hadd magyarázzam meg.
Az extrovertáltak egyik jellemző vonása,
hogy ösztönzésre van szükségük.
Ezt az ösztönzést izgalmas dolgokkal
lehet elérni:
hangos zajok, bulik
és társadalmi események. Itt a TED-en -
látjuk, ők alkotják a társaság magját.
Összegyűlnek egy csoportba.
Figyeltelek benneteket.
Az introvertáltak inkább hajlanak
az idejüket csendes helyen tölteni,
elvonulnak az emeletre,
hogy kevesebb benyomás érje őket,
és talán antiszociálisnak
tartják őket félreértésből,
de nem szükségképpen azok.
Lehet, hogy ők csupán
úgy vannak vele, hogy jobb nekik,
ha mérsékelhetik
az őket érő benyomásokat.
Néha ezek a késztetések
belülről jönnek, a testünkből.
A koffein pl. az extrovertáltakra
jobban hat, mint az introvertáltakra.
Mikor az extrovertáltak reggel 9-kor
beérnek az irodába, mondván:
"Nagyon rám férne egy csésze kávé",
nem viccből mondják,
tényleg rájuk fér.
Az introvertáltaknak
ez nem megy ugyanilyen jól,
különösen, ha amivel foglalkoznak
– és már megitták a kávéjukat –,
a körmükre ég.
és ők pedig mennyiségi szemléletűek.
Lehet, hogy az introvertáltak nem tűnnek
különösebben mennyiségi szemléletűnek.
De ez félreértés.
Ám nagyon érdekesek a következmények:
nem mindig olyanok vagyunk,
amilyennek látszunk,
és ez átvezet a következő részlethez.
Mielőtt továbbmegyek,
mondok valamit a közösülésről,
bár nincs sok idő rá.
De csak akkor, ha nincs ellenetekre.
Nincs?
Jó.
(Nevetés)
Végeztek fölméréseket
milyen gyakori egyeseknél a nemi aktus,
férfira, nőre, introvertáltra
és extrovertáltra lebontva.
Mondjátok meg,
percenként hányszor –
bocsika, ez a patkányoknál volt.
(Nevetés)
Havonta hányszor végeznek
az introvertált férfiak nemi aktust?
Háromszor.
Az extrovertált férfiak?
Többet vagy kevesebbet?
Igen, többet.
5,5-ször, majdnem kétszer annyiszor.
Az introvertált nők 3,1-szer.
Az extrovertált nők?
Őszintén, introvertált férfiként mondom,
ezt később megmagyarázom,
ők egyenesen amazon vitézek!
7,5-szer.
Nemcsak leápolják
az összes extrovertált férfit,
még egy jó pár introvertáltat
is kipécéznek.
(Nevetés)
(Taps)
Az extrovertáltak és az introvertáltak
másképp kommunikálnak.
Az extrovertáltak azt szeretik,
ha sokan vannak jelen,
amit közelséggel nyomatékosítanak.
Szeretnek kényelmesen,
közelről kommunikálni.
Kedvelik a sűrű szemkontaktust,
a farkasszem-nézést.
Kutatások kimutatták,
hogy ha valakivel beszélnek,
gyakrabban használnak becenevet.
Ha egy extrovertált találkozik Károllyal,
gyorsan átvált "Karcsi"-ra,
majd jön a "Karesz",
utána a "Kareszkám".
(Nevetés)
Ám az introvertáltaknak
csakis Károly marad,
amíg nem kapnak tőle engedélyt
bizalmasabb megszólításra.
Különféleképpen beszélünk.
Az extrovertált jobb szereti a konkrét,
kerek-perec, egyszerű nyelvezetet.
Az introvertált jobb szereti a...
és ismétlem,
én a végletekig introvertált vagyok,
ahogy bizonyára észrevették –
mi másként beszélünk.
Mi jobb szeretjük
a szövegtől függően bonyolult,
kertelő,
köntörfalazó beszédmódot.
(Nevetés)
Többé-kevésbé.
(Nevetés)
Amilyen most ez.
(Nevetés)
Nem beszélünk nagyon világosan,
tessék, mint ez..
Amikor beszélünk,
gyakran elbeszélünk egymás mellett.
Tanácsadóként
együtt dolgoztam valakivel,
aki annyira más volt, mint én,
amennyire csak lehetséges.
Először is, Tomnak hívták.
Nem úgy, mint engem.
(Nevetés)
Másodszor, Tom 196 cm magas.
Én valószínűleg sosem leszek ennyi.
(Nevetés)
Harmadszor, Tom extrovertált személy,
ahogy már rájöhettetek.
Én súlyosan introvertált vagyok.
Sok mindent túlzásba viszek.
Délután 3 után már nem ihatok kávét,
mert akkor nem tudnék éjjel aludni.
A projektünkbe besegített
egy bizonyos Michael.
Michael miatt majdnem
befuccsolt a projekt.
Aki Michaelt mellénk adta,
nekünk szegezte a kérdést:
"Mit szóltok Michaelhez?"
Megmondom, mit felelt rá kapásból Tom.
Klasszikus extrovertált nyelven beszélt.
Ez meg az, ahogy az extrovertált fülének
az én kijelentésem hangzik,
ami egyébként elég precíz:
"Nos, Michael hajlamos
időnként úgy viselkedni,
amit némelyikünk úgy értékelhet,
hogy talán rámenősebben lép föl,
mint normál esetben szükséges lenne."
(Nevetés)
Tom szeme elkerekedett, s így szólt:
"Brian, én pont ezt mondtam,
Tom egy seggfej!"
(Nevetés)
(Taps)
Én mint introvertált,
célozgathatnék tapintatosan
a Tom viselkedésében lévő
némely "seggfejes" vonásra,
de eszembe sem jutna
ezzel a szóval illetni.
(Nevetés)
De az extrovertált azt mondja:
"Ha ő így jár, ha így beszél,
én így nevezem."
Ezért különbözünk.
Óvatosnak kell lennünk ebben?
Persze.
Fontos, hogy tudjunk róla.
Csupán ennyi lennénk?
Csak egy rakás jellegzetesség?
Nem, nem így van.
Ne feledjétek, hogy olyanok vagyunk,
mint mások,
meg nem is vagyunk olyanok.
Mi van azzal, ami egyénivé,
idioszinkratikussá tesz minket?
Erzsébetként vagy Györgyként
megoszthatjuk extroverziónkat
vagy neurózisunkat.
De van-e viselkedésünknek
valami jellegzetes erzsébetes
vagy györgyös vonása,
amiből megérthetjük, hogy többek
vagyunk egy rakás jellemvonásnál?
Ettől vagyunk szeretetre méltók?
Nemcsak azért, mert bizonyos
embertípushoz tartozunk.
Nincs kedvemre beskatulyázni az embereket.
Úgysem férnek bele a skatulyákba.
Mitől vagyunk hát különbözők?
Amiket életünkben csinálunk, azok
tesznek azzá, személyes vállalásaink.
Valakinek van egy személyes vállalása,
de itt senki nem tud róla.
Vonatkozhat a gyerekre –
háromszor kellett már
visszamenned a kórházba,
de még mindig nem tudják, mi a baja.
Lehet szó a mamádról.
A jellemedtől eltérően cselekedtél.
Ezek a szabad jellemvonások.
Nagyon nyájas vagy, de morcosan cselekszel
azért, hogy szétzúzd a kórház
bürokratikus érzéketlenségéből
fakadó akadályokat,
hogy valamit elérj a mamádért
vagy a gyerekedért.
Mik a szabad jellemvonások?
Ezek játszanak szerepet
életünk fontos vállalásainak
megvalósításában.
Ezek az igazán fontosak.
Ne azt firtassuk, milyen típusú valaki,
hanem ezt: "Mire tetted föl életed?
Használjuk a szabad jellemvonásokat.
Introvertált vagyok,
de fontos vállalásom,
hogy átadjam a tudást.
Tanár vagyok.
Imádom a diákjaimat,
imádom a szakterületem.
Alig várom, hogy elmondhassam nekik
az újdonságokat, az érdekességeket,
tűkön ülök, hogy elmondhassam.
Ezért extrovertált módon cselekszem,
mert reggel nyolckor
a diákoknak serkentésül egy kis humorra,
egy kis lazításra van szükségük
a tanulás nehézségei közepette.
De nagyon kell vigyáznunk,
ha jellemünkből kilépve cselekszünk.
Néha kiderülhet, hogy óvatlanok vagyunk.
Pl. pszeudo-extrovertált
időszakom után rájövök,
hogy rendbe kell hoznom magam.
Ahogy Susan Cain írja a Csend c.
könyvének abban a fejezetében,
amely a Harvardon oktató
fura kanadai tanárról szól.
Néha kimegyek a férfimosdóba,
hogy meneküljek az extrovertált sorsának
minden nyűgétől s nyilaitól.
(Nevetés)
Emlékszem, mikor egyszer
elvonultam egy fülkébe,
hogy végre nyugalmat leljek.
Erre egy igazi extrovertált mellém
telepedett – persze, nem az én fülkémbe,
hanem a szomszédosba –,
s hallom az ürítéssel kapcsolatos zajokat;
ezeket utáljuk, még a sajátunkat is,
ezért húzzuk le közben is, nemcsak utána.
(Nevetés)
Erre reszelős hangon megszólal:
"Na, csak nem Dr. Little van ott?"
(Nevetés)
Ha egy introvertáltnak valamitől fél évre
garantáltan szorulása lesz,
hát az a beszélgetés a klotyón.
(Nevetés)
Most oda tartok.
Ne jöjjenek utánam.
Köszönöm.
(Taps)
Betapa menariknya Anda semua
sebagai sekelompok individu,
bagi seorang psikolog.
(Tawa)
Saya mendapat kesempatan,
beberapa hari belakangan ini
mendengarkan beberapa percakapan kalian,
menyaksikan kalian
berinteraksi satu sama lain
dan saya pikir,
sudah cukup adil untuk menilai
bahwa ada 47 orang di khalayak ini,
sekarang ini,
yang menunjukkan gejala-gejala psikologis
yang ingin saya diskusikan hari ini.
(Tawa)
Dan saya pikir Anda mungkin
ingin tahu siapa orangnya
(Tawa)
Tapi ketimbang menunjuk Anda
yang akan menjadi sembarangan
dan mengganggu
Saya pikir saya akan mengungkapkan
sedikit fakta dan cerita
kalian bisa menangkap sekilas
tentang diri masing-masing.
Bidang penelitian saya dikenal
sebagai Psikologi Kepribadian,
merupakan bagian dari
ilmu kepribadian yang lebih besar,
yang mencakup keseluruhan spektrum
dari syaraf ke naratif.
Apa yang akan kita lakukan
dengan cara kita sendiri
ialah untuk membuat masuk akal,
bagaimana setiap kita,
setiap Anda,
dengan cara Anda masing-masing,
seperti semua orang,
seperti beberapa orang,
dan tidak seperti orang lain manapun.
Sekarang Anda mungkin sudah
berkata kepada diri Anda sendiri,
"Saya tidak menarik.
Saya adalah orang keempat puluh enam
paling membosankan di bumi bagian barat."
Atau mungkin Anda berkata
kepada diri Anda sendiri,
"Saya menarik.
Meskipun orang menganggap saya
orang bodoh yang berisik."
(tawa)
Tapi kebosanan yang Anda diagnosa pada
diri sendiri dan kecerewetan Anda
yang membuat saya sebagai psikolog,
benar-benar terkesima dengan Anda.
Izinkan saya menjelaskan hal ini
kepada Anda.
Salah satu pendekatan yang paling
berpengaruh dalam psikologi kepribadian
ialah psikologi sifat
di mana Anda akan dipetakan dalam lima
dimensi yang terdistribusi secara normal
dan menjelaskan aspek yang
diterima secara universal
mengenai perbedaan antara orang-orang.
Mereka menyebutnya dengan singkatan OCEAN.
"O" adalah Open, keterbukaan terhadap
pengalaman
melawan mereka yang lebih tertutup.
"C" adalah Conscientiousness, kedisiplinan
yang berlawanan dengan mereka yang lebih
santai dalam menghadapi hidup
"E" - sifat ekstrover yang berlawanan
dengan sifat introver.
"A" - orang-orang yang
disetujui orang lain,
berseberangan dengan mereka yang
tidak disetujui orang lain.
dan "N" - orang-orang neurotik
yang berbanding terbalik dengan
orang yang lebih stabil.
Semua dimensi tersebut memiliki dampak
dalam kesejahteraan kita
bagaimana hidup kita berjalan.
Agar kita paham, saya beri contoh,
keterbukaan dan kedisiplinan adalah poin
prediksi yang baik untuk kesuksesan hidup
tapi orang yang terbuka mencapai
kesuksesan dengan menjadi berani
dan terkadang aneh.
Orang yang disiplin mencapainya
dengan bekerja sesuai tenggat waktu
dengan tekun dan juga gairah.
Orang dengan sifat ekstrover dan
mudah bersepakat cocok
untuk bekerja dengan baik
bersama orang lain.
Orang yang ekstrover, contohnya,
menarik bagi saya.
Dalam kelas saya, saya terkadang
memberi mereka fakta dasar.
yang mungkin membuka pandangan
mengingat kepribadian mereka
saya berkata bahwa tidak mungkin
bagi orang dewasa
untuk menjilat bagian luar siku.
(tawa)
Anda tahu itu?
Lihat, beberapa dari Anda sudah mencoba
menjilat siku Anda sendiri
tapi ekstrover di antara Anda
mungkin ialah mereka
yang bukan saja sudah mencoba
tapi sudah sukses menjilat siku
orang yang duduk di sebelah mereka
(tawa)
merekalah ekstrover
biar saya jelaskan sedikit lebih detail
dengan sifat ekstrover
karena hal ini memiliki dampak yang besar
dan menarik
dan membantu kita memahami
dengan apa yang saya sebut 3 sifat alami
pertama, sifat biogenik,
neuropsikologi kita
kedua, sosiogenik, atau sifat alami kedua
yang berhubungan dengan budaya
dan aspek sosial dari hidup kita
dan ketiga, yang membuat Anda
secara individual Anda -- idiosinkratik
yang saya sebut "idiogenik"
biar saya jelaskan
salah satu hal yang ekstrover butuhkan
adalah stimulus
yang bisa didapat dari menemukan
hal yang menarik
suara keras, pesta, dan acara sosial
seperti TED di sini
kalian lihat ekstrover membentuk
inti magnetik
mereka berkumpul bersama
dan saya telah melihat kalian
introver lebih suka menghabiskan waktu
di tempat sepi
di lantai dua
di mana mereka dapat mengurangi stimulus
dan disalahpahami sebagai
anti sosial
tetapi mereka belum tentu anti sosial
mungkin mereka melakukan
sesuatu dengan lebih baik
ketika memiliki kesempatan
untuk menurunkan level stimulus
kadang-kadang berupa stimulus internal
dari tubuh sendiri
kafein, contohnya, bekerja lebih baik
di ekstrover daripada introver
ketika ekstrover datang ke kantor
jam 9 pagi
dan berkata "saya butuh kopi"
mereka tidak bercanda
mereka serius
introver tidak demikian
mereka lebih terlibat dalam tugas
yang dikerjakan
lalu mereka minum kopi
jika tugas tersebut dipercepat
dan bersifat kuantitatif
introver, mungkin terlihat tidak menyukai
hal yang bersifat kuantitatif
tapi hal ini adalah salah paham
jadi berikut adalah dampak
yang cukup menarik
kami tidak selalu seperti tampaknya
yang mengantar saya ke poin kedua
harus saya katakan, sebelumnya
sesuatu mengenai hubungan seksual
walaupun saya mungkin tidak punya waktu
dan, jika Anda ingin saya untuk -
ya, Anda ingin
OK
(Tawa)
ada penelitian yang dilakukan
mengenai frekuensi di mana individual
terlibat dalam hubungan perkawinan
yang dibagi menjadi laki-laki - perempuan,
dan ekstrover - introver
biar saya tanya Anda
berapa kali dalam satu menit
oh, maaf, itu penelitian tikus
(tawa)
berapa kali dalam sebulan
laki-laki introver terlibat dalam
kegiatan tersebut
3.0
Laki-laki ekstrover?
Lebih atau kurang?
Ya, lebih
5,5 -- hampir dua kali lebih banyak
Perempuan introver: 3,1
Perempuan ekstrover?
Jujur, sebagai laki-laki introver
yang akan saya jelaskan nanti
mereka heroik
7,5
mereka tidak hanya menangani
semua laki-laki ekstrover
tapi mengambil beberapa introver juga
(tawa)
(tepuk tangan)
kita berkomunikasi secara berbeda,
ekstrover dan introver
ekstrover, ketika berinteraksi
ingin memiliki pertemuan sosial
ditandai dengan kedekatan
mereka suka berdekatan
agar komunikasi lebih nyaman
mereka suka melakukan
banyak kontak mata
atau saling memandang
kami temukan dalam beberapa penelitian
bahwa mereka menggunakan istilah kecil
ketika mereka bertemu seseorang
ketika ekstrover bertemu "Charles"
secara cepat menjadi "charlie',
kemudian "chuck"
kemudian "chuckle baby"
(tawa)
sedangkan introver
tetap "Charles" sampai mereka dapat izin
untuk menjadi lebih dekat
oleh orang lain tersebut
Kita bicara secara berbeda
ekstrover lebih memilih bahasa yang
hitam putih, jelas, dan sederhana
introver lebih memilih --
dan sekali lagi saya katakan
saya adalah orang paling introver
yang dapat Anda bayangkan
kami berbicara secara berbeda
kami memilih, bahasa kompleks
secara kontekstual
tidak pasti
kata-kata ambigu
(tawa)
kurang lebih
(tawa)
sebagaimana sebelumnya
(tawa)
untuk tidak membuat poin terlalu jelas
seperti itu
Ketika kami bicara
Kadang-kadang kami bertabrakan
satu sama lain
saya memiliki kontrak konsultan,
dengan seorang teman
yang sangat berbeda dengan saya,
semungkinnya dua orang sangat berbeda
yang pertama, namanya Tom
saya bukan
(tawa)
kedua, dia enam kaki lima inci
saya memiliki kecenderungan untuk tidak
(tawa)
yang ketiga, dia orang paling ekstrover
yang dapat Anda temukan
dan saya sangat introver
saya sangat terbebani
saya bahkan tidak bisa minum kopi
setelah jam 3 sore
dan berharap untuk tidur malamnya
kami mendapatkan bantuan untuk proyek ini
seorang teman bernama Michael
dan Michael hampir membuat proyek ini
gagal dan hampir berhenti
jadi orang yang merekomendasikan Michael
bertanya kepada Tom dan Saya
"Bagaimana menurut Anda tentang Michael?
Saya beritahu apa yang Tom katakan
sebentar lagi
dia bicara dengan cara klasik
seorang "ekstrover"
dan ini yang telinga ekstrover dengar
dari apa yang saya katakan
yang sebenarnya cukup akurat
saya bilang "Michael memiliki
kecenderungan..
untuk berlaku dengan cara
yang kadang kita lihat
yang mungkin lebih asertif
daripada orang lain
(tawa)
Tom memutar matanya dan berkata,
"Brian, itu yang aku bilang:
Orang itu berengsek!"
(Tawa)
(Tepuk tangan)
Sekarang sebagai seorang introver
saya ingin secara halus menyinggung
kualitas "keberengsekan"
dalam perilaku laki-laki tersebut
tapi saya tidak akan langsung menyebut
kata "b.." tersebut
(Tawa)
tapi ekstrover berkata,
"Kalau jalannya, bicara seperti itu,
seperti itu aku memanggilnya"
Kami saling melanjutkan sendiri.
Sekarang, apakah ini sesuatu
yang patut kita perhatikan?
Tentu
Penting bagi kita untuk mengetahui ini.
Apakah ini kita?
Apakah kita hanya sekumpulan sifat?
Tidak, kita bukan
Ingat, kalian seperti beberapa orang
dan tidak seperti seorangpun
bagaimana hal itu membedakan anda?
sebagai Elizabeth atau George,
kalian mungkin memiliki extroversion,
atau neurotisme yang sama
tapi ada sedikit sifat seperti Elizabeth
dalam perilaku Anda
dan sedikit George Anda
yang membuat kita memahami Anda
lebih daripada sekadar sekumpulan sifat
yang membuat kami mencintai Anda?
bukan hanya karena Anda tipe
orang tertentu
saya merasa tidak nyaman meletakkan orang,
di kotak-kotak
Saya bahkan tidak berpikir, merpati
sepatutnya di kotak
jadi apa yang membedakan kita?
Perilaku yang sudah kita lakukan,
proyek personal
Anda punya proyek personal sekarang
yang tak ada seorang pun tahu
berhubungan dengan anak Anda
Anda sudah tiga kali ke rumah sakit
dan mereka tetap tidak tahu apa yang salah
atau mungkin ibu Anda
dan Anda mengeluarkan sifat-sifat tertentu
mereka adalah sifat bebas
Anda gampang disukai,
tapi perilaku Anda yang sulit disukai
Untuk melewati halangan
administratif yang mati suri
di rumah sakit
untuk mendapatkan sesuatu
untuk ibu atau anak Anda
apa saja sifat bebas tersebut?
mereka ialah di mana kita menulis cerita
untuk maju dalam proyek inti
dalam hidup kita
dan mereka penting
jangan tanya orang seperti apa kalian
tanya mereka "apa proyek utama Anda
dalam hidup?"
Mereka akan keluarkan sifat bebas itu
saya introver
tapi proyek utama saya
adalah mengajar
saya seorang profesor
dan saya mengagumi murid-murid saya
saya mengagumi bidang saya
Saya tak dapat menunggu untuk memberitahu
mereka apa yang baru dan menarik
yang saya tidak sabar untuk
memberitahu mereka
jadi saya berperilaku ekstrover
karena pukul 8 pagi
murid-murid membutuhkan sedikit humor
sedikit keterlibatan untuk membuat
mereka tetap maju
dalam hari-hari berat pembelajaran
tapi kita harus hati-hati
ketika kita berperilaku terlalu lama
di luar karakter kita
kadang-kadang kita menemukan
kita tidak menjaga diri kita sendiri
Saya sadari bahwa setelah
satu episode dari perilaku ekstrover
saya perlu memperbaiki diri saya sendiri
sebagaimana Susan Cain sebutkan
dalam bukunya "Quiet"
di bab yang menceritakan tentang
profesor Kanada yang aneh
yang mengajar di Harvard waktu itu
Saya kadang-kadang pergi ke toilet
untuk menghindari tajamnya panah
ekstrover yang memalukan
(tawa)
Saya ingat pada satu hari
ketika saya masuk ke kamar kecil
untuk menghindari stimulus berlebih.
Seorang ekstrover datang, di sebelah --
tidak di dalam bilik saya
tapi di bilik sebelah saya
Saya dapat mendengarnya mengeluarkan
bermacam suara
yang kita benci -- bahkan suara
kita sendiri
itulah mengapa kita menyiram air
selama dan setelahnya
(tawa)
dan saya mendengar suara seraknya
"Hei, apa itu Dr. Little?"
(tawa)
jika ada hal yang menjamin untuk membuat
introver konstipasi selama enam bulan
ialah berbicara saat di kamar kecil
(Tawa)
Saya akan pergi ke sana
Jangan ikuti saya
Terima kasih
(Tepuk tangan)
Che gruppo di individui interessanti
che siete...
per uno psicologo.
(Risate)
Ho avuto l'opportunità
negli ultimi due giorni
di ascoltare alcune
delle vostre conversazioni
e di vedervi interagire l'uno con l'altro.
E penso di poter già dire
che ci sono 47 persone in questa platea,
in questo momento,
che mostrano i sintomi psicologici
di cui vorrei discutere oggi.
(Risate)
E ho pensato che voleste anche sapere
chi siano queste persone.
(Risate)
Ma invece di indicarle,
che sarebbe ingiustificato
e inopportuno,
ho pensato di raccontarvi
alcuni aneddoti e storie,
nei quali potreste cogliere
un guizzo di voi stessi.
Lavoro nel campo di ricerca
noto come psicologia della personalità,
che è parte di una più ampia scienza
della personalità
che ne indaga l'intero spettro,
dai neuroni alle narrazioni.
Ciò che proviamo a fare,
a modo nostro,
è capire come ognuno di noi --
ognuno di voi --
sia, per certi aspetti,
come tutte le altre persone,
come alcune persone
e come nessun altro.
Ora, vi sento già dire di voi stessi:
"Non sono interessante.
Sono la 46esima persona
più noiosa dell'Emisfero Ovest."
Oppure potreste dire di voi stessi:
"Sono una persona affascinante,
anche se molti mi considerano
un grande, colossale cretino."
(Risate)
Ma è questa vostra autodiagnosi
di noiosità e intrinseca "cretinaggine"
ciò che, come psicologo,
mi affascina davvero di voi.
Dunque, fatemi spiegare perché.
Uno degli approcci più influenti
nella scienza della personalità
è noto come psicologia dei tratti
e vi allinea lungo cinque dimensioni
che sono normalmente distribuite
e che descrivono universalmente
certi aspetti di differenza tra persone.
[in inglese] Formano l'acronimo OCEAN.
Quindi, "Apertura Mentale"
[in inglese "O": "open to experience"],
in opposizione a chi invece è più chiuso.
"C" sta per "Coscienziosità",
in contrasto a coloro che hanno
un approccio più indolente alla vita.
"E" -- "Estroversione", in contrasto
alle persone più introverse.
"A" -- "Amicalità",
in opposizione alle persone
decisamente sgradevoli.
E "N" -- "Nevroticismo",
in opposizione a coloro
che sono più stabili.
Tutte queste dimensioni hanno
implicazioni per il nostro benessere,
per l'andamento della nostra vita.
Quindi sappiamo, per esempio,
che l'apertura e la coscienziosità
sono buoni predittori di successo,
ma le persone aperte ottengono
il successo essendo audaci
e, a volte, originali.
Le persone coscienziose ci arrivano
rispettando le scadenze,
perseverando, così come anche
con una certa dose di passione.
L'estroversione e l'amicalità
conducono entrambe
a lavorare bene con le persone.
Gli estroversi, per esempio,
li trovo affascinanti.
Con i miei studenti, a volte,
ci soffermiamo su una cosa semplice
che potrebbe rivelare qualcosa
sulla loro personalità:
dico loro che è virtualmente
impossibile per gli adulti
leccarsi l'esterno del proprio gomito.
(Risate)
Lo sapevate?
Alcuni di voi hanno già provato
a leccarsi l'esterno del gomito.
Ma gli estroversi tra di voi
sono probabilmente quelli
che non solo ci hanno provato,
ma hanno anche avuto successo
leccando il gomito del vicino.
(Risate)
Quelli sono gli estroversi.
Fatemi andare più nel dettaglio
con l'estroversione,
perché è significativo
ed è affascinante
e ci aiuta a capire
ciò che io chiamo le nostre tre nature.
Primo, la nostra natura biologica,
la nostra neurofisiologia.
Secondo, la nostra natura sociologica,
o seconda natura,
che ha a che fare con gli aspetti
culturali e sociali delle nostre vite.
E terzo, ciò che vi rende
individualmente voi, l'idiosincrasia,
ciò che chiamo natura "idiogenica".
Lasciatemi spiegare.
Ciò che caratterizza gli estroversi
è che hanno bisogno di stimoli.
E quegli stimoli possono essere ottenuti
trovando cose che sono eccitanti:
rumori alti, feste
ed eventi sociali come il TED...
vedete come gli estroversi
formino un nucleo magnetico.
Si riuniscono tutti insieme.
E vi ho visti.
È più probabile che gli introversi
passino il tempo in spazi quieti,
al secondo piano,
dove possono ridurre gli stimoli...
e potrebbero essere scambiati
per antisociali
ma non siete necessariamente antisociali.
Potrebbe essere semplicemente
che stiate meglio
quando avete l'opportunità
di abbassare il livello di stimolazione.
A volte è qualcosa che vi stimola
dall'interno, dal vostro corpo.
La caffeina, per esempio, funziona meglio
sugli estroversi che sugli introversi.
Quando gli estroversi arrivano
in ufficio alle nove del mattino
e dicono: "ho davvero bisogno di un caffè"
non scherzano,
ne hanno davvero bisogno.
Gli introversi non agiscono così,
in particolare se il compito
in cui sono impegnati...
dopo aver avuto un caffè...
se quei compiti sono ad alta velocità
e sono quantitativi,
gli introversi danno l'impressione
di non essere troppo per il quantitativo.
Ma è un'impressione sbagliata.
Quindi ecco le conseguenze
davvero affascinanti:
non siamo sempre ciò che sembriamo
e questo mi porta al punto successivo.
Dovrei dire, prima di arrivarci,
qualcosa riguardo ai rapporti sessuali,
anche se potrei non averne il tempo.
Quindi se volete che...
sì?
Ok.
(Risate)
Sono stati fatti studi
sulla frequenza con la quale gli individui
si impegnano nell'atto coniugale
ripartiti tra uomini e donne;
introversi ed estroversi.
Quindi vi chiedo:
Quante volte al minuto --
ah no scusate, quello era
uno studio sui topi --
(Risate)
Quante volte al mese
gli uomini introversi
si impegnano nell'atto?
3,0
Gli uomini estroversi?
Più o meno?
Già, di più.
5,5: quasi il doppio.
Donne introverse: 3,1.
Le donne estroverse?
Francamente, parlando da uomo introverso,
cosa che vi spiegherò più tardi --
sono eroiche.
7,5.
Non solo gestiscono
tutti gli uomini estroversi,
ma prendono su
anche un paio di introversi.
(Risate)
(Applausi)
Comunichiamo differentemente,
estroversi ed introversi.
Gli estroversi,
quando interagiscono,
vogliono avere molti incontri sociali
caratterizzati da vicinanza.
Vogliono stare vicini
per comunicare più comodamente.
Gli piace avere molto contatto visivo,
o scambio di sguardi.
In certe ricerche abbiamo trovato
che usano più diminutivi
quando incontrano qualcuno.
Quindi se un estroverso incontra Charles,
lui diventa subito "Charlie",
e poi "Chuck",
e poi "Chuckles Baby"
[diminutivi in inglese].
(Risate)
Mentre per gli introversi
rimane "Charles" finché non gli viene
dato un pass per diventare più intimo
dalla persona con cui sta parlando.
Parliamo in modo differente.
Gli estroversi preferiscono il linguaggio
bianco o nero, concreto, semplice.
Gli introversi preferiscono --
e qui vi dico ancora
che io sono l'introverso più estremo
che riusciate a immaginare --
parliamo diversamente.
Preferiamo frasi
contestualmente complesse,
contingenti,
fatte di parole ambigue --
(Risate)
Più o meno.
(Risate)
Per così dire.
(Risate)
Per essere sinceri --
così.
Quando parliamo,
a volte ci fraintendiamo.
Ho svolto una consulenza con un collega
che non potrebbe essere
più diverso da me.
Primo, si chiama Tom.
Io no.
(Risate)
Secondo, è alto 1 metro e 95.
Io ho la tendenza a non esserlo.
(Risate)
E terzo, è la persona più estroversa
che possiate incontrare.
Io sono seriamente introverso.
Vado così in sovraccarico
che non posso neanche bere un caffè
dopo le 3 del pomeriggio
se voglio dormire la notte.
Abbiamo avuto in affiancamento
un certo Michael per questo progetto.
Michael ha quasi portato
il progetto a un brusco arresto.
Dunque, la persona che ce l'ha
affiancato chiese a me e Tom:
"Cosa ne pensate di Michael?"
Beh, vi dirò ciò
che disse Tom tra un attimo.
Parlò nel classico "estroverstese".
Ed ecco come delle orecchie estroverse
colsero quello che dissi,
che era abbastanza preciso.
Dissi: "Beh, Michael
ha la tendenza, a volte,
a comportarsi in un modo
che alcuni di noi potrebbero vedere
forse come più assertivo di ciò
che sia normalmente necessario".
(Risate)
Tom alzò gli occhi al cielo e disse:
"Brian, è quello che ho detto:
è uno stronzo!"
(Risate)
(Applausi)
Ora, da introverso,
potrei gentilmente alludere
a certe qualità "da stronzo"
nel comportamento di quest'uomo
ma non mi butterò mai
nella parola con la "s".
(Risate)
Ma l'estroverso dice:
"Se cammina come uno stronzo e parla
come uno stronzo, lo chiamo stronzo."
E ci fraintendiamo.
Ora, è qualcosa a cui dovremmo
prestare attenzione?
Ma certo.
È importante che lo si sappia.
È questo tutto ciò che siamo?
Siamo solo una manciata di tratti?
No.
Ricordate, voi siete come altre persone
e come nessun altro.
E cosa ne è del vostro io idiosincratico?
Come Elizabeth o George,
potreste condividere l'estroversione
o il nevroticismo.
Ma non c'è forse qualche caratteristica
"Elisabettiana" nel vostro comportamento,
o "Georgiana" che sia,
che ci fa capire chi siete
meglio di una manciata di tratti?
Che ci fa amare chi siete?
Non solo perché siete
un certo tipo di persona.
È scomodo mettere le persone
in una gabbia.
Penso che neanche i piccioni
debbano stare in una gabbia.
Quindi, cos'è che ci rende diversi?
Sono le cose che facciamo
nella vita, i nostri progetti personali.
Potreste avere un progetto personale
proprio ora,
ma potrebbe essere che nessuno lo sappia.
Potrebbe riguardare vostro figlio:
è la terza volta che tornate all'ospedale
e ancora non sanno cosa non va.
O potrebbe riguardare vostra madre.
Ecco perché avete agito
diversamente da come fate di solito.
Questi sono i tratti liberi.
Siete molto gradevoli,
ma agite in maniera sgradevole
per rompere quelle barriere
di torpore amministrativo
all'ospedale,
per ottenere qualcosa
per vostra madre o vostro figlio.
Cosa sono questi tratti liberi?
Sono quelli di quando vogliamo
mettere in atto uno schema
per portare avanti un progetto
nella nostra vita.
Questi sono quelli che contano.
Non chiedete alla gente che tipi sono;
chiedetegli: "Quali sono
i tuoi veri progetti di vita?"
Mettiamo in atto quei tratti liberi.
Sono un introverso,
ma ho il mio progetto fondamentale,
che è fare il professore.
Sono un professore.
E adoro i miei studenti,
adoro il mio campo.
E non vedo l'ora di raccontare loro
cosa c'è di nuovo, di eccitante,
ciò che non vedo l'ora di dirgli.
E quindi mi comporto
in modo estroverso
perché alle 8 del mattino
gli studenti hanno bisogno
di un po' di umorismo,
un po' di coinvolgimento
per mantenerli sul pezzo
nelle dure giornate di studio.
Ma dobbiamo fare molta attenzione
quando ci comportiamo a lungo
in modo diverso da come siamo.
A volte potremmo scoprire
che non ci prendiamo cura di noi stessi.
Io per esempio, dopo un periodo
di pseudo-estroversione,
sento di dovermi prendere cura di me.
Come racconta Susan Cain
nel suo libro "Quiet",
in un capitolo che illustrava
lo strano professore canadese
che a quel tempo insegnava ad Harvard,
a volte vado nel bagno degli uomini
per scappare dalle fionde e i dardi
degli oltraggiosi estroversi.
(Risate)
Ricordo un giorno in particolare
in cui mi sono ritirato in un cubicolo,
cercando di evitare l'iperstimolazione.
Un vero estroverso è arrivato di fianco,
non proprio nel mio cubicolo
ma in quello di fianco,
e ho potuto sentire i vari
rumori di evacuazione,
che noi odiamo, persino i nostri,
ecco perché tiriamo l'acqua
durante e dopo.
(Risate)
E poi ho sentito
questa voce roca dire:
"Ehi, quello è Dottor Little?"
(Risate)
Se c'è una cosa al mondo
che può portare un introverso
alla costipazione per sei mesi
è parlare al gabinetto.
(Risate)
È lì che sto andando ora.
Non seguitemi.
Grazie.
(Applausi)
実に興味深い方々が
お集まりですね・・・
心理学者には たまりません
(笑)
これまでの2日間
この機会を使って
一部の方々の会話を
盗み聞きしたり
交流される様子を
観察してきました
そこから 早くも言えることですが
この会場の皆さんの中で
少なくとも47人には
現時点で
今日私がお話する心理症状が
表れています
(笑)
自分のことなのか
知りたい方もいるでしょう
(笑)
でも 指差したりすると
差し出がましいし
余計なお世話でしょうから
代わりに幾つかの事実や
お話を紹介します
心当たりのある方も
いるかもしれません
私の研究分野は
人格心理学といって
もっと広範な
人格の科学という—
ニューロンの研究から物語分析に至るまで
全範囲にまたがる分野の一部です
人格心理学では
独特のやり方を用いて
いかに 我々一人一人や
皆さん一人一人が
特定の面において
他の皆と似ていて
他の誰かとも似ていて
他の誰とも異なるのか
解析を試みます
さて この時点でもう
こんな風に思っていませんか
「私は興味深くなんかない
西半球で46番目に
つまらない人間だぞ」
もしくは こんなことでしょうか
「私は興味深い人間だ
たいていの人には救いようのない大バカだと
思われているかもしれないが」
(笑)
でも この「つまらない」という自己評価や
天性の「バカさ」にこそ
心理学者の私としては
実に興味をそそられるのです
その理由をご説明しましょう
人格科学で最も影響力のある
アプローチの1つは
「特性論」として知られており
正規分布した5つの尺度に
個人を当てはめることで
個々の違いとして普遍的に現れる側面を
描き出します
頭文字をとって「OCEAN」
といいます
Oは「open」
つまり好奇心旺盛な人
反対は 保守的思考の人です
Cは「conscientious」
つまり勤勉な人を指し
反対は 人生に対して
意欲がない人のことです
Eは「extroversion」外向性です
内向的な人の反対です
Aは「agreeable」
つまり協調性のある人
反対は 明らかに協調性のない人
Nは「neurotic」
つまり神経質な人のことで
反対は もっと泰然とした人のことです
これらの面 全てが
我々の幸福や
人生の流れに影響します
ですから 例えば
好奇心や勤勉さは 成功を予測する
指標として大変優れていますが
好奇心旺盛な人は大胆さや
時に奇妙ともいえる振る舞いによって
成功を達成するのに対し
勤勉な人の場合は
期限を死守することや
粘り強さや ある程度の情熱のおかげで
成功にたどり着きます
外向性や協調性はどちらも
他人との良好な関係に
直結する要素です
例えば私は
外向型人間に興味を惹かれます
大学で教えるときは
学生の性格を露呈するかもしれない—
明白な事実を持ち出します
成人が自分のヒジの
外側を舐めるのは
実質 不可能だと教えるのです
(笑)
ご存知でしたか?
もう既に自分のヒジの
外側を舐めようとした方もいますね
でも その中でも外向的な人とは
おそらく 試してみただけでなく
隣に座っている人のヒジを
舐めてのけた方のことです
(笑)
これが外向型人間です
外向性について
もう少し詳しく見てみましょう
重要なことですし
興味深くもありますし
私の言葉で言う「3つの気質」の
理解にも役立ちますからね
1つ目は生体由来の気質
つまり神経生理学的な性質です
2つ目は社会由来の気質
または後天的に身についた気質
我々の生活の
文化面や社会面に関連します
3つ目は あなたという個人を
形づくる「特質」—
私は「個人由来」の気質と
呼んでいます
説明しましょう
外向型人間には刺激を必要とするという
特徴があります
その刺激は ワクワクするものを
見つけることで得られます
例えば 大音量、パーティー
TEDみたいな社交イベント
外向型人間が集まって
磁石のような求心力を発揮します
類は友を呼ぶわけです
そういう人 見かけましたよ
内向型人間は
静かな空間—
この会場の上の階みたいな
刺激を減らせる場所で
過ごすことの方が多いです
非社交的だと
誤解されるかもしれませんが
非社交的とは限りません
ただ 刺激を減らせる機会があるなら
利用したほうがうまくいくと
気づいただけかもしれません
時には刺激が体の内部から
来ているときもあります
例えばカフェインは内向型よりも
外向型の人にずっと効果的です
外向型人間が朝9時に出社して
「あぁ コーヒー欲しい」
と言うときは
冗談で言ってはおらず
本気で欲しているのです
内向型人間の場合は違います
特に 取り組んでいる作業が
素早い反応を要求されたり
数字を扱う作業の場合
コーヒーを飲んでしまうと
内向型は一見 特に数字に強そうな
印象を与えないかもしれません
でもそれは読み違いです
さて どういう違いが表れるのか
実に面白いです
人は必ずしも
見かけによらないものです
これが次のポイントです
話に入る前に少し
性行為について
触れておきましょうか
ただ 時間が足りないかもしれません
ですから 先を聞きたいなら—
えっ 聞きたい?
わかりました
(笑)
男女の営みの頻度を
調査した研究が幾つかあります
男と女、内向的か外向的かで
分けています
では質問です
1分間で何回—
失敬 今のは
ネズミの研究でした
(笑)
1か月に何回—
内向的な男性が
その行為に及ぶかというと
3.0回でした
外向的な男性は?
多い?
それとも少ない?
そうです 多いのです
5.5回と ほぼ倍の数ですね
内向的な女性は3.1回
外向的な女性は?
正直 内向的な男から見ると—
理由はこの後で言いますが—
女傑の域ですよ
7.5回です
外向的な男性全員を
相手にするだけでなく
内向的な男性も何人か
つまみ食いしています
(笑)
(拍手)
外向型と内向型では
コミュニケーション方法が違います
外向型人間が交流するとき
たくさんの人と しかも近い距離で
出会いたがります
近くに立っての
コミュニケーションを好み
たくさんのアイコンタクトを好み
じっと見つめ合いたがります
ある研究によれば
外交的な人の方が
よく人にあだ名をつけるそうです
例えばチャールズという人に
出会ったときは
すぐに「チャーリー」や
「チャック」と呼び始め
「チャックルズ・ベイビー
(クスクスちゃん)」に
(笑)
内向型人間だと
話している相手から
親密にしていいという許可が出るまで
「チャールズ」と呼び続けます
話し方も違います
外交型人間は白黒はっきりした
具体的で シンプルな言葉を好みます
内向型人間は—
ここで言っておくと
私は 類を見ないほど
内向型中の内向型でして—
違った話し方をします
文脈が入り組んだ—
修飾句の多い—
わざとぼかした文を好み—
(笑)
まぁ そんなところで—
(笑)
とでも言いますか—
(笑)
あまり露骨なものの言い方をせず—
そんな感じです
この2タイプが話すと
噛み合わないことがあります
ある同僚と共同で受けた
コンサル契約がありました
これ以上ないってくらい
正反対のコンビでした
まず 同僚の名前はトム
私とは相違します
(笑)
次に 身長が195cmあります
私はそうでない傾向にあります
(笑)
そして これ以上ないってくらい
外向型人間
私は 猛烈に内向的です
すぐに刺激過多になるため
午後3時以降に
コーヒーを1杯飲むだけで
夜眠れなくなってしまいます
クライアントから
マイケルという男を付けられました
しかし 危うくプロジェクトを
台無しにされかけました
さて マイケルの派遣元から
打診がありました
「マイケルをどう思う?」
トムが何と言ったかは
後で教えます
典型的な「外向型人間語」でした
そして 私の発言を
外向型の耳で解釈してくれたのですが
それが実はかなり正確な解釈でした
私「うーん マイケルには
確かに傾向として
通常必要とされる以上に
主張が強いと
一部の人から思われるかもしれない
行動が時に見られるね」
(笑)
トムは呆れたという顔をして
「ブライアン それは私が
言ったばかりじゃないか
奴はロクデナシだ!」
(笑)
(拍手)
内向型の私は
マイケルの振る舞いの中でも
特定の「ロクデナシ」的な部分を
それとなくほのめかしても
汚い言葉が
飛び出すことはありません
(笑)
でも 外向型のトムは
「バカをバカと言って何が悪い」
という考え方です
こんな具合で平行線なのです
さて これは我々も
参考にすべきことでしょうか?
もちろんです
知っておくのは大事なことです
人間とはこれが全てでしょうか?
ただの特性の集まりなのでしょうか?
違いますよね
いいですか 皆さんは
他の誰かと似ているようで
他の誰とも異なるのです
皆さん個人の
自分らしさはどうでしょう?
エリザベスさんも
ジョージさんも
外向性や神経質さという面で
他人と似た部分もありますが
ご自身の振る舞いの中で
エリザベスらしい独特さや
ジョージらしさなど
ただの特性の集まりよりも
それを超えて伝わってくるその人らしさが
愛されるのだとしたら?
特定のタイプの人間だから
という理由ではないのです
人を鳩の箱に入れるように
分類するのは気がひけます
鳩でさえ 箱に所属しているとも
思いませんし
では 何が我々の個性を作るのか
それは人生の中での活動—
パーソナル・プロジェクトです
皆さんもその真っ最中でしょう
それを他の誰も
知らないだけかもしれません
自分の子供に関わることだったり—
病院に3回も連れて行ったのに
何が悪いのかわからないとか—
母親に関する場合でも同じです
こういう状況で出る
柄にもない振る舞い
それが「自由特性」というものです
とても聞き分けの良い人が
自分の母親や子供のこととなると
病院での事務手続きで
延々と足止めを食らっているときなど
扱いづらい人になったりします
自由特性とは何でしょう?
人生の中核にある
コア・プロジェクトを進めるため
「スクリプト(場面に応じた振る舞い)」
を実行することです
このプロジェクトが重要なのです
その人が どんなタイプかではなく
人生のコア・プロジェクトは何かと
訊ねましょう
そこで自由特性が発動するのです
私は内向型ですが
自分のコア・プロジェクトは
「教授すること」です
大学教授ですからね
自分の生徒たちを心底愛し
専門分野も心底愛しています
新しい情報や ワクワクすること
伝えたくてたまらないことを
伝えたくてたまりません
だから外向型的に振る舞うのです
朝8時の授業となれば 学生も
学業と言う荒波を
乗り越えていけるように
笑いを少々
参加型の授業を少々
必要としていますから
しかし 柄にもないキャラを
長期間にわたって演じているときは
くれぐれもご注意を
自分自身を大切にしていないと
気づくこともあるでしょうから
私の場合「擬似」外向型人間として
しばらく振る舞った後は
独りになって回復する場所が必要です
スーザン・ケインの本
『内向型人間の時代』に
当時ハーバードで教えていた
変わり者のカナダ人教授が
登場する章がありますが
時に男子トイレに隠れて
凶暴な外向型人間たちの容赦なき攻撃を
逃れようとする私のことでした
(笑)
今でも記憶に残る ある日のこと
トイレの個室に引きこもり
刺激過剰を避けようとしていました
すると 真性外向型が隣に入ってきて—
個室の中で ではなく
隣の個室でしたが—
様々な排泄音が聞こえてきました
自分が出す音でさえ
嫌なものですよね
最中でも その後も
水を流すのはそういうわけです
(笑)
すると 野太いガラガラ声がしました
「よう リトル博士かい?」
(笑)
内向型人間を確実に6か月
便秘させる方法があるとすれば
トイレに腰かけながらの会話です
(笑)
ちなみに今から行く場所です
ついて来ないでくださいよ!
ありがとうございました
(拍手)
여러분은 참 흥미로운 집단입니다.
심리학자들에게요.
(웃음)
저는 최근에 여러분 중 몇몇의
대화를 들어보고
여러분이 어떻게 사람들과
교류하는지 살펴볼
기회를 가질 수 있었죠.
그리고 벌써 이렇게
말할 수 있을 것 같아요.
지금 이 순간 관객분들 중 47분이
제가 오늘 토론하려 하는
심리학적 증상을
보이고 계신다고요.
(웃음)
그리고 저는 여러분께서 어떤 사람인지
알고 싶어한다고 생각했지요.
(웃음)
하지만 여러분을 지목하는
불필요하고 거슬리는 행동을 하기 보다는
여러분이 스스로의 모습을
살짝 알아챌 수 있게끔
몇 가지의 사실과 이야기를
말씀드리고자 합니다.
저는 성격심리학이라고 하는
분야를 연구합니다.
신경세포부터 서술구조까지
전체 스펙트럼을 보이는
성격과학의 일부이죠.
그리고 저희 방식으로
하려고 하는 것은
어떻게 우리 각자, 여러분 각자가
특정한 관점에서
다른 모든 사람들과
다른 몇몇 사람들과 같은지
아니면 그 누구와도 같지 않은지
이해시키는 것입니다.
지금, 이미 어떤 분은
생각하셨을 겁니다.
"난 흥미로운 사람이 아닌데.
나는 서양에서 46번째로
재미없는 사람이야."
아니면 이랬겠죠.
"나는 흥미로운 사람이야.
대부분의 사람들이 훌륭하고
유별난 또라이라고 생각하지만 말야."
(웃음)
하지만 이건 여러분이 평가한 지루함이고
여러분이 평가한 내적 "똘끼"입니다.
그런 점에서 저는 심리학자로서
정말로 여러분에게 끌립니다.
왜 그런지 설명을 드리지요.
성격과학에서 가장 영향력있는 접근법은
특성 심리학이라고 알려져 있습니다.
특성 심리학은 정규분포된
5차원으로 여러분을 분류하고
그것이 사람들 간의 차이에 대한
전세계적 관점을 묘사해줍니다.
이를 줄여서 OCEAN이라고 부릅니다.
"O"는 "경험에 열려있다"라는 뜻입니다.
더 폐쇄적인 사람들과는
반대되는 개념이죠.
"C"는 "성실함"을 뜻합니다.
삶에 태만한 사람들과는
대조되는 것이죠.
"E", "외향적임"은 내향적인
사람과 반대되고
"A", "잘 받아들이는 사람들"은
의식적으로 잘 따르지
않는 사람들과 반대이고
"N", "신경질적인 사람들"과
반대는 더 안정적인 사람들이죠.
이 모든 차원들은 우리의 삶의 질에
시사하는 바가 있습니다.
우리의 삶이 어떻게
흘러갈지에 대해서도요.
그리고 예를 들어
개방적이고 성실하다는 것은 성공을
예측하기에 아주 좋은 요소입니다
하지만 개방적인 사람들은
뻔뻔하거나, 이상하게 행동하며
성공하기도 하죠.
성실한 사람들은 기한을 잘
지켜나가며 성공합니다.
열정을 가지고 인내하면서요.
외향성과 이해심은 둘다
사람들과 협력하는데 도움이 됩니다.
외향적인 사람들은, 예를들어,
흥미롭습니다.
제 수업에서 저는 가끔씩 그들에게
그들의 성격과 관련된
흥미로운 사실을 드러내는
기본적인 사실을 알려줍니다.
어른들은 사실상 팔꿈치를 핥는 것이
불가능하다고요.
(웃음)
알고계셨어요?
이미 여기서 몇몇분들은
팔꿈치를 핥으려고 하셨을 겁니다.
하지만 여기 외향적이신 분들 중에는
아마 자신의 팔꿈치를
핥으려 했을 뿐 아니라
옆자리에 앉아있는 사람의 팔꿈치를
성공적으로 핥으신 분이 있을 겁니다.
(웃음)
그들은 외향적인 사람입니다.
외향성과 관련하여
더 자세하게 다뤄보겠습니다.
왜냐면 이건 중요하고 재밌으니까요.
그리고 이는 제가 세 가지 본성이라
부르는 것을 이해할 수 있게 해줍니다.
첫 번째로, 우리의 생물학적인 본성
(신경 심리학)
두 번째, 우리의 사회적
또는 두 번째 본성
우리 삶의 문화 및 사회적
관점과 관련이 있죠.
그리고 세 번째, 당신을 당신으로
만들어 주는 것(특이성)
제가 당신의 특수한
본성이라 부르는 것입니다.
설명 드리겠습니다.
외향적인 사람의 특징 중에 하나는
자극이 필요하다는 것입니다.
그리고 이 자극은 흥분되는
일을 찾음으로써 성취될 수 있죠.
시끄러운 소리나 파티, 여기
TED에서 열리는 행사같은 것들이요.
그리고 이들이 자기 코어를
생산하는걸 볼 수 있습니다.
서로 모이게 되죠.
저는 이런 분들을 본 적이 있습니다.
내향적인 사람들은 조용한 공간에서
시간을 즐기는 특성을 보입니다.
2층정도 되는
자극을 줄일 수 있는 곳이고
반사회적인 양상을 보인다
오해받을 수 있는 곳이지만
반드시 반사회적인 것은 아닙니다..
그저 자극을 줄일 수
있는 기회가 있을 때
더 좋은 성과를 낸다는
것을 알 뿐입니다.
때때로 이는 여러분의 몸에서
나오는 내적 자극입니다.
예를 들어 카페인은 내향적인 사람보다
외향적인 사람들에게 더 잘 작용되죠.
외향적인 사람이 아침 9시에
커피를 마시려고 나와서
"나는 정말 커피가 필요해"라고 말할 때
그들은 농담하는 것이 아니라
정말 필요한 것입니다.
내향적인 사람들은 그렇게 안하죠.
특히, 그들이 소속된 업무를
처리하는데 있어서
커피를 마셨을 때
업무 처리 속도를 재고
처리한 업무의 양을 측정한다면
내향적인 사람들은 그다지 많은 양을
처리하지 못한 인상을 줄 수 있습니다.
하지만 이것은 오해입니다.
여기에 꽤나 흥미로운
결과들이 있습니다.
우리는 보여지는 모습만으로
정의되지 않습니다.
그게 저의 두 번째 포인트죠.
들어가기 전에
저는 성관계에 대해서
이야기를 해보려 합니다.
비록 시간이 부족할 수 있겠지만요.
그래서, 제가 여러분들에게..
네, 그렇게 하시겠다고요?
알겠습니다.
(웃음)
여기에 개개인이
남녀, 내/외향적 등의 요인에 따라
개인의 부부관계 빈도에 대한
연구들이 이루어졌습니다.
여쭤보겠습니다.
분당 몇번씩,
아 죄송합니다. 쥐 실험이었네요.
(웃음)
한 달에 몇번씩
내향적인 남자가 부부관계를 할까요?
3번입니다.
외향적인 남자는요?
더할까요 덜할까요?
네, 더합니다.
5.5번, 거의 두배나 되죠.
내향적인 여자는, 3.1번입니다.
외향적인 여자는요?
사실, 내향적인 남자로서 말씀드리자면
나중에 설명드리겠지만
거의 영웅처럼 보입니다.
7.5번인데요.
그들은 외향적인 남자들을
다룰 뿐 아니라
내향적인 남자들도 몇명 고릅니다.
(웃음)
(박수)
내향적인 사람과 외향적인 사람은
다른 방식으로 대화를 하죠.
외향적인 사람들은 교류할 때
친밀감으로 형성된 사회적
만남이 많아지길 바랍니다.
편안한 대화를 위해 가까이
서는 것을 좋아합니다.
시선을 자주 마주치거나
서로 응시하는 것을 좋아하죠.
연구 결과에 따르면
그들은 누군가를 만났을 때
간략한 말을 더 즐겨 사용합니다.
외향적인 사람이 찰스를 만날 때
금방 찰스는 "찰리"가 되고
"척"이 되죠,
그리고 "처클스 베이비"가 됩니다.
(웃음)
반면에 내향적인 사람에겐
대화상대의 친밀감에 대한 허락 없이는
계속 "찰스"로 남게 됩니다.
우리는 다르게 말합니다.
외향적인 사람들은 흑백논리와
강경하고 간단한 언어를 즐기죠.
저는 정말로 여러분들이
상상할 수 없을 정도로
엄청나게 내향적인 사람으로서,
내향적인 사람은
대화 방식이 다릅니다.
저희는 맥락상 복잡한걸 선호하죠.
조건에 따라 달라지고
애매한 말들이 들어간 문장을요.
(웃음)
'다소'처럼요.
(웃음)
'말하자면'처럼요.
(웃음)
'단도직입적으로 말해서'
그런 거 말이죠.
우리가 말할 때
가끔 서로 엇나가면서
대화할 때가 있죠.
저는 한 동료와 함께한
상담 계약이 있었죠
서로 극과 극이라고 할 수 있을 정도로
그는 저와 다른 사람이었습니다.
첫 번째로 그의 이름은 톰입니다.
저는 아니고요.
(웃음)
둘째로 그는 2미터 정도 됩니다.
저는 그렇게 자라진 않은
경향이 있습니다.
(웃음)
세 번째로 그는 여러분이 찾을 수 있는
가장 외향적인 사람이었습니다.
저는 엄청나게 내향적이고요.
저는 조금 심한게
저는 밤에 잠에 들 수 있도록
3시 이후에 커피 한 잔
마실 수도 할 수 없습니다.
마이클이라는 분이 저희와 함께
이 프로젝트로 파견근무를 나왔습니다.
마이클은 프로젝트를 거의
중단시킬 뻔했죠.
마이클을 파견시킨 분이 톰과
저에게 물었습니다.
"마이클에 대해 어떻게 생각하세요?"
저는 그 당시 톰이 바로 답한
내용을 곧 말씀드리겠습니다.
그는 "외향적 성향"의
전형처럼 이야기했습니다.
그리고 외향적인 사람이
들은 제 말은 이랬죠.
사실 꽤 정확한 내용이었어요.
저는 "마이클은 가끔씩
사람들이 보기에
보통 요구되는 정도 보다는 아마
좀 더 자기주장이 강하게 행동하는
경향이 있는 것 같아."
(웃음)
톰은 눈을 굴리면서 말하더군요.
"내말이! 브라이언
머리에 든게 없다니까!"
(웃음)
(박수)
내향적인 사람으로서
저는 그 사람의 행동에서
보이는 특정한 "모자람"을
넌지시 암시하며 지칭하죠.
하지만 직구를 날리지는 않습니다.
(웃음)
반면, 외향적인 사람은 이렇게 말하죠.
"그 사람이 보여주는 대로
그렇게 불러."
그리고 서로 지나쳐 버립니다.
이것이 우리가 주의를
기울일만한 것일까요?
당연하죠.
우리가 이걸 안다는 건 중요합니다.
이게 우리의 전부일까요?
우리는 그저 특성 덩어리일까요?
아니죠.
기억하세요, 여러분은
누군가와 같으면서도
그 누구와도 다르죠.
그렇게 특이한 여러분이 어때요?
엘리자베스나 조지처럼
여러분의 외향성이나 노이로제를
공유할 수 있습니다.
하지만 여러분의 엘리자베스나
조지스러운 특성중에서도
여러 특성들보다 특히 당신을 더 잘
이해할 수 있게 하는 것이 있나요?
여러분을 사랑하게끔 하는 것이 있나요?
여러분이 어떤 타입의 사람이란 것
때문만이 아닙니다.
저는 사람들을 우편함(비둘기집)에
넣듯이 분류하는 것이 불편합니다.
비둘기들조차 비둘기집에
속한다고 생각하지 않아요.
그렇다면 우리를 다르게 만드는
것은 무엇일까요?
우리가 살면서 하는 행위
개인의 프로젝트입니다.
지금 당장 개인 프로젝트를
가지고 계시지만
여기 다른 사람들은 모를 수 있어요.
여러분의 아이와 관련있을 수도 있는데
3번이나 병원에 데려갔는데도
원인이 뭔지 알 수 없을 때가 있어요.
아니면 여러분의 어머니 때문일수도
여러분이 성격과 다르게
행동해서 일 수도 있어요.
자유로운 특성들입니다.
여러분은 열려있지만
동의하지 않을 때도 있죠.
병원에서 행정절차로 무기력하게 만드는
그 벽들을 무너뜨리기 위해서 말입니다.
당신의 어머니나 아이를 위해
무언가 구해내기 위해서요.
이 자유로운 특성들이란 뭘까요?
이건 우리가 우리 삶의
핵심 프로젝트를 발전시키기 위해
대본을 연기하는 장소이고
중요한 것입니다.
남들에게 여러분은 어떤
타입이냐고 묻지 마세요.
"여러분 삶에 있어 핵심 프로젝트들은
무엇인가요?"라고 물어보세요.
그것이 자유로운 특성들을 만들죠.
전 내향적입니다.
하지만 저는 가르침이라는
핵심 프로젝트가 있습니다.
저는 교수입니다.
제 학생들을 사랑하죠.
제 학문을 사랑합니다.
저는 학생들에게 어떤 것이 새롭고
어떤 것이 흥미로운지
기다리기 힘든 것들을
가능한 빨리 말해주고 싶어요.
그래서 저는 외향적으로 행동하죠.
왜냐면 아침 여덟시는
학생들에게 약간의 유머가 필요할 때고
공부하느라 힘들게 보낼
하루를 계속해 나갈
약간의 동기부여가 필요하니까요.
하지만 우리가 장기간에 걸쳐
성격과 맞지 않게
행동을 할 때는 조심해야 합니다.
가끔씩 우리가 스스로에게 너무
소홀하다고 느낄 때가 생길 겁니다.
예를 들어 저는 꾸며서
외향적으로 행동하고 나면
어딘가에서 제 자신을
재정비해야 합니다.
수잔 케인의 "침묵"에는
그당시 하버드에서 학생들을
가르치던 이상한 캐나다 교수를
다룬 이야기가 있는데
저는 가끔 화장실에 가서
열광적인 외향적 사람들의
신랄한 공격으로부터 도망가죠.
(웃음)
저는 화장실 칸에 들어가
과도한 자극에서 벗어나려 애쓰던
그 어떤 날을 기억합니다.
그리고 정말 외향적인 사람이 제 옆에
왔습니다. 제 칸으로 온 것은 아니었고요.
제 옆 칸으로 들어왔죠.
그리고 저는 다양한 낙하하면서
생기는 소음들을 들을 수 있었습니다.
우리 자신의 것이라도
싫어하는 그 소음을요.
그래서 끝나고 뿐 아니라
중간에도 물을 내리잖아요.
(웃음)
그리고 저는 걸걸한 목소리를 들었죠.
"리틀 박사님이세요?"
(웃음)
내향적인 사람이 변비에
걸리게 하는 보장된 방법이 있다면
바로 화장실에서 말시키는 것입니다.
(웃음)
이제 그곳에 가려고요.
저를 따라오지 마세요.
감사합니다.
(박수)
ئێوە چەند کۆمەڵە کەسێکی سەرنج ڕاکێشن...
بۆ دەروون ناسێک.
(پێکەنین)
بە درێژایی دوو ڕۆژی ڕابردوو
دەرفەتی ئەوەم هەبوو
گوێ لە هەندێک لە گفتوگۆکانتان بگرم و
سەیری مامەڵەکردنتان بکەم
لەگەڵ یەکتری. و
پێموابێت شتێکی ڕەوایە بوترێت کە
٤٧ کەس هەیە لەناو ئامادەبوواندا،
لەم ساتەدا،
ئەو نیشانە دەروونیانەیان تێدایە
کە ئەمڕۆ دەمەوێ باسی بکەم.
(پێکەنین)
وتیشم لەوانەیە حەز بکەن بزانن کە کێن.
(پێکەنین)
بەڵام لەجیاتی ئەوەی یەکسەر پێتان بڵێم،
کە بەخۆڕایی و خۆهەڵقورتاندن دەبێت،
پێمباشتر بوو چەند ڕاستی و
چیرۆکێکتان پێبڵێم،
کە تیایدا بتوانن کەمێک
خۆتان بەدی بکەن.
من لە بوارێکی توێژینەوەدام
ناسراوە بە دەروونناسی کەسایەتی،
کە بەشێکە لە زانستێکی کەسایەتی گەورەتر
کە هەموو بوارەکان دەگرێتەوە
لە خانە دەمارییەکانەوە بۆ ڕەفتارەکان.
ئەوەی دەمانەوێت بیکەین ئەوەیە،
بە شێوازی خۆمان،
وای لێبکەین ڕێی تێبچێت
چۆن هەریەکێک لە ئێمە --
لە ئێوە --
لە هەندێک ڕووەوە،
وەک هەموو کەسێکی ترن،
وەک هەندێک کەسی ترن و
لە هیچ کەسێکی تر ناچن.
ئێستا، لەوانەیە هەر یەکێک
لە ئێوە بەخۆی بڵێت،
من سەرنجڕاکێش نیم.
من ٤٦ەم بێزارکەرترین کەسم
لە نیوەگۆی خۆرئاوای زەوی.
یان لەوانەیە بەخۆت بڵێیت،
من سەرنجڕاکێشم،
تەنانەت ئەگەر بەلای زۆربەی خەڵکەوە
کەسێکی هەتا بڵێی بێمێشک بم.
(پێکەنین)
بەڵام ئەو بێزارکەرییە و ئەو بێمێشکییەی
لە خۆتدا دەیبینیت
ئەوەیە واملێدەکات، وەک دەروون ناسێک،
سەرنجم بۆلاتان بێت.
با بۆتان ڕوونکەمەوە بۆچی.
یەکێک لە کاریگەرترین نزیکبوونەوەکان
لە زانستی کەسایەتیدا
ناسراوە بە دەروون ناسی خوی جیاکەرەوە، و
دەتخاتە سەر پێنج ڕەهەند کە
بەشێوەیەکی ئاسایی بڵاوکراونەتەوە، و
ئەوەش باسی لایەنە جیهانییەکانی
جیاوازی نێوان مرۆڤەکان دەکات.
OCEAN دەتوانیت هەمووی لە وشەی
کوورت بکەیتەوە.
کەواتە یەکەمیان، "کراوەبوون بۆ ئەزموون،"ە
بەراورد بەوانەی داخراوترن.
دووەم هەبوونی ویژدان و بنەما
بەراورد بە نزیکبوونەوەیەکی بێبایەخ و
تەمەڵانە بۆ ژیان.
سێیەم، ڕووکراوەیی، بەراورد
بەوانەی زیاتر گۆشەگیرن.
چوارەم-- کەسە پەسەندەکان،
بەراورد بەوانەیە دەتوانی بڵێی
کە ناپەسەندن.
پێنجەمیش -- ئەوانەی دڵەڕاوکێیان هەیە،
بەراورد بەوانەی کە جێگیرترن.
هەموو ئەم ڕەهەندانە کاریگەری خۆیان
هەیە لەسەر باشی تەندروستیمان،
لەسەر ئەوەی ژیان چۆن دەگوزەرێت.
کەواتە دەزانین کە، بۆ نموونە،
کراوەیی و جوڵانەوە بە ویژدانەوە
پێشبینیکەری زۆر باشن بۆ سەرکەوتنی ژیان،
بەڵام خەڵکە کراوەکان لەڕێگەی
چاونەترسییەوە ئەو سەرکەوتنە بەدیدەهێنن و
زۆرجاریش، جیاوازبوون.
کەسە بە ویژدانەکانیش بە پەیوەستبوون
بە بنەماکانەوە بەدەستی دەهێنن،
هەروەها بەردەوامبوون و هەندێک
جاریش حەز و ئارەزوو.
ڕووکراوە بوون و پەسەندبوون
هەردووکیان هاندەرن
بۆ ئەوەی باشتر لەگەڵ خەڵک کار بکەیت.
ڕووکراوەکان، بۆ نموونە،
سەرنجڕاکێشن بەلامەوە.
لە پۆلەکانی خۆمدا، هەندێک جار
ڕاستییەکی بنچینەییان دەدەمێ
کە لەوانەیە زۆر شت ئاشکرا بکات
لە ڕووانگەی کەسایەتی خۆیانەوە:
پێیان دەڵێم مەحاڵە بۆ کەسە
گەورەکان بتوانن
بەشی دەرەوەی ئەنیشکی خۆیان بلێسنەوە.
(پێکەنین)
ئەوەتان دەزانی؟
پێشتر، هەندێک لە ئێوە
هەوڵتانداوە دەرەوەی ئەنیشکتان بلێسنەوە.
بەڵام ڕووکراوەکانی نێوتان
لەوانەیە ئەوانەبن کە نەک تەنیا
ئەوەیان تاقیکردۆتەوە،
بەڵکو سەرکەوتووانەش ئەنیشکی
کەسی تەنیشتی خۆیان لێساوەتەوە.
(پێکەنین)
ئەوانە ڕووکراوەکانن.
با کەمێک وردەکاری تر بڵێم
لەسەر ڕووکراوەیی،
چونکە لێکەوتەی گرنگی هەیە و
شتێکی سەرنجڕاکێشە، و
یارمەتیمان دەدات لە تێگەشتنی
ئەوەی پێی دەڵێم سێ سرووشتەکەمان.
یەکەم، سرووشتە زیندەیی و جینییەکە --
کارئەندامی کۆئەندامی دەمارمان.
دووەم، سرووشتە کۆمەڵایەتییەکە
یان سرووشتی دووەم،
کە پەیوەندی بە لایەنە کلتوری و
کۆمەڵایەتییەکانی ژیانمانەوە هەیە. و
سێیەم، ئەوەی واتلێدەکات
کەسێکی جیاواز بیت -- تایبەتی کەسی --
کە پێی دەڵێم سرووشتە "تایبەتەکەی"ی خۆت.
با ڕوونی بکەمەوە.
یەکێک لەو شتانەی تایبەتە بە ڕووکراوەکان
ئەوەیە کە بزواندنیان ئەوێت. و
ئەو بزواندنەش بەوە بەدیدێت
ئەو شتانە بدۆزێتەوە کە هێنەرەجۆشن:
دەنگی بەرز، ئاهەنگ و
بۆنە کۆمەڵایەتییەکان لێرە لە تێد --
دەبینن ڕووکراوەکان ناوکێکی
موغناتیزیان درووستکردووە.
هەموویان پێکەوە کۆدەبنەوە.
بینیوشمن.
گۆشەگیرەکان ئەگەری زیاترە
کات لە شوێنە بێدەنگترەکان بەسەر بەرن
لە سەرەوە لە نهۆمی دووەم،
کە لەوێ دەتوانن
بزواندن کەمکەنەوە -- و
لەوانەشە بەهەڵە بە کەسانی
دژە کۆمەڵایەتی لەقەڵەم بدرێن،
بەڵام مەرج نییە دژەکۆمەڵایەتی بن.
لەوانەیە لەبەر ئەوە بێت
درک بەوە بکەن بتوانن باشتربن
کاتێک دەرفەتی ئەوەتان دەبێت
ئەو ئاستی بزواندنە کەمتر بکەنەوە.
هەندێک جار بزوێنەرێکی ناوەکییە،
لە لەشی خۆتەوە.
کافایین، بۆ نموونە، باشتر کاردەکات
لەسەر کەسە ڕووکراوەکان وەک لە گۆشەگیرەکان.
کاتێک ڕووکراوەکان کاتژمێر نۆی بەیانی
یەن بۆ سەر کار و
دەڵێن، "بەڕاستی پێویستم
بە کوپێک قاوەیە،"
بە گاڵتەیان نییە --
بەڕاستی گاڵتە ناکەن.
گۆشەگیرەکان ئەمە ناکەن،
بەتایبەتی ئەگەر کارەکانی خەریکی بن -- و
هەندێک قاوەیان خواردبێتەوە --
ئەگەر ئەو کارانە خێرا بووبێتن، و
ئەگەر چەندی بن،
گۆشەگیرەکان لەوانەیە وا نیشانی نەدەن
کە کەسانێکی چەندێتین.
بەڵام ئەمە بە هەڵە گەیەندراوە.
کەواتە ئەمانە لێکەوتەکانن کە
بەڕاستی زۆر سەرنجڕاکێشن:
هەمووکات ئەوە نین کە دەردەکەوین، و
ئەوەش دەمباتە سەر خاڵی دوواترم.
پێش ئەوەی بچمە سەر ئەمە،
پێویستە شتێک بڵێ،
دەربارەی پەیوەندی سێکسی،
هەرچەندە لەوانەیە کاتم نەبێت.
کەواتە، ئەگەر حەزدەکەن کە من --
بەڵێ حەز دەکەن؟
باشە.
(پێکەنین)
توێژینەوە کراوە لەسەر
ڕێژەی ئەنجامدانی کاری بەیەکگەشتنی
سێکسی کەسەکان،
ئینجا پۆڵێنیش دەکرێت بۆ نێر، و مێ،
ڕووکراوە، و گۆشەگیر.
بۆیە لێتان دەپرسم:
لە خوولەکێکدا چەند جار --
ئاه، ببورن، ئەوە توێژینەوەی سەر جرج بوو --
(پێکەنین)
لە مانگێکدا چەند جار
پیاوە گۆشەگیرەکان بەیەکگەشتنی
سێکسی ئەنجام دەدەن؟
٣.٠
ئەی پیاوە ڕووکراوەکان؟
کەمتر یان زیاتر؟
بەڵێ زیاتر.
٥.٥ -- نزیکەی دوو هێندە.
ژنە گۆشەگیرەکان: ٣.١.
ژنە ڕووکراوەکان؟
ڕاشکاوانە قسە بکەم، وەک
نێرینەیەکی گۆشەگیر،
کە دواتر ڕوونی دەکەمەوە --
شتێکی پاڵەوانانەیە.
٧.٥.
بەتەنیا مامەڵە لەگەڵ
نێرینە ڕووکراوەکانیشدا ناکەن،
چەند کەسێکی گۆشەگیری
کەمیش هەڵدەبژێرن.
(پێکەنین)
(چەپڵەلێدان)
بەشێوەیەکی جیاواز پەیوەندی بەیەکەوە دەکەین
ڕووکراوەکان و گۆشەگیرەکانیش.
ڕووکراوەکان، لە مامەڵەکردنیاندا،
دەیانەوێت مامەڵەی کۆمەڵایەتی
زۆریان هەبێت و بە نزیکبوونەوە زیادبکرێت.
دەیانەوێت لە نزیکەوە بووەستن
بۆ پەیوەندییەکی شیاو.
دەیانەوێت چاو بەریەککەوتنی زۆریان هەبێت،
یان چاوبڕینە چاوی یەکتر.
لە هەندێک توێژینەوەدا
بۆمان دەرکەوت ناولێنان بەکاردەهێنن
کاتێک چاویان بەیەکێک دەکەوێت.
کەواتە کاتێک ڕووکراوەیەک
چاوی بە یەکێ دەکەوێ بەناوی چارلسەوە
زۆر بەخێرایی دەبێت بە چارلی،
ئینجا دوواتر چەک و
ئینجا ئازیزەکەم چەکڵ.
(پێکەنین)
لەکاتێکدا بۆ گۆشەگیرەکان،
هەر بە چارلس دەمێنێتەوە، تا ئەوکاتەی
پێی دەوترێت کەمێک نزیکتر بێتەوە
لەلایەن ئەو کەسەی قسەی لەگەڵ دەکات.
بەشێوەیەکی جیا قسە دەکەین.
ڕووکراوەکان ڕەش و سپیان دەوێت
زیاتر، زمانێکی سادە و ڕوون.
گۆشەگیرەکان زیاتر --
دەبێ دووبارە پێتانبڵێمەوە
کە من هێندە گۆشەگیرم باوەڕی پێناکەن --
قسەکردنمان جیاوازە.
زیاتر قسەکردن بەشێوەیەکی ئاڵۆز،
بیردۆزی،
خۆدزینەوە لە ڕستەی سادە --
(پێکەنین)
کەم بێت یان زۆر.
(پێکەنین)
وەک پێشتری خۆی.
(پێکەنین)
خاڵی زۆر ڕوون نەخەینە سەری --
بەو شێوەیە.
کاتێک قسە دەکەین پێکەوە،
هەندێک جار قسە دەکەین و
هەر یەکەمان لەسەر بابەتێک.
ڕاوێژی گرێبەستێکم هەبوو
لای هاوپیشەیەکم باسم کرد
کە هێندەی ئاسمان و زەوی
جیاوازی هەبوو لەگەڵم.
یەکەم شت، ناوی تۆم بوو.
من ناوم تۆم نییە.
(پێکەنین)
دووەم، باڵای ٦.٥ پێیە.
من باوەڕناکەم واملێبێت.
(پێکەنین)
سێیەم شت، ئەوەندە کەسێکی
ڕووکراوەیە نەبێتەوە.
منیش زۆر کەسێکی گۆشەگیرم.
ئەوەندە بارێکی قورس دەخەمە سەر شانم،
دوای کاتژمێر سێی دواینیوەڕۆ
ناتوانم قاوەیەک بخۆمەوە و
چاوەڕێی ئەوە بکەم شەو خەوملێکەوێت.
لە پرۆژەکەدا بەشداریمان بە
هاوڕێیەک کرد بەناوی مایکڵەوە. و
مایکڵ ئەوەندە زیانی بە پرۆژەکە
گەیاند خەریکبوو بووەستێت.
بۆیە کەسەکەی بەشداری پێکرد
لە من و تۆمی پرسی،
مایکڵتان بەلاوە چۆنبوو؟
کەمێکی تر پێتان دەڵێم تۆم چی وت.
بەشێوەیەکی هەتا بڵێی ڕووکراوانە قسەیکرد.
گوێچکە ڕووکراوەکانیش بەم شێوەیە
گوێیان لەوە بوو کە وتم،
کە تا ڕادەیەکی زۆر ورد بوو.
وتم، "ڕاستییەکەی مایکڵ
هەندێک جار ئەگەری هەیە
بە شێوەیەک ڕەفتار بکات کە لەوانەیە
هەندێکمان وا بیبینین
کە لەوانەیە زیاد لە پێویست
خۆسەپێنەر بێت لە کاردا.
(پێکەنین)
تۆمیش چاوی نوقاند و وتی،
"برایان منیش وام وت:
کەسێکی نابووتە."
(پێکەنین)
(چەپڵەلێدان)
ئێستا، وەک کەسێکی گۆشەگیر،
دەتوانم بەشێوەیەکی ناڕاستەوخۆ هەندێک
لە خەسڵەتە ناپەسەندەکانی
ڕەفتاری ئەم پیاوەتان پێبڵێم،
بەڵام نایەم یەکسەر ئاوا
ڕاستەوخۆ بیڵێم.
(پێکەنین)
بەڵام ڕووکراوەکان دەڵێن،
"ئەگەر وا قسە بکات، و وا بجوڵێتەوە
هەر وایپێدەڵێم."
هەر یەکەمان بە شێوەیەک.
ئێستا ئایا ئەمە شتێکە
کە پێویستە سەرنجی پێبدەین؟
بێگومان.
زۆر گرنگە ئەمە بزانین.
ئێمە هەر ئەوەندەین؟
ژمارەیەک خەسڵەتین و تەواو؟
نەخێر، بەو شێوەیە نین.
بیرتان بێت، ئێوە وەک هەندێک کەسن و
وەک هیچ کەسێکی تر نین.
ئەی چی دەربارەی
ئەو خەسڵەتانەی تایبەتە بەخۆتان؟
وەک ئیلیزابێس یان وەک جۆرج،
لەوانەیە بتوانیت ڕووکراوەییەکەت یان
هەڵەشەیی و ناسەقامگیرییەکەت نیشانبەیت.
بەڵام هیچ ڕەفتارێکی تایبەت بە
ئیلیزابێس هەیە لە ڕەفتارەکانتدا،
یان ڕەفتاری جۆرج،
کە لەجیاتی خەسڵەتەکانی تر
یارمەتیمان بدات لێتتێبگەین؟
وامان لێبکات خۆشمان بوێیت؟
نەک تەنیا لەبەر ئەوەی
جۆرە کەسێکی دیاریکراویت.
نائاسوودەم بەوەی خەڵک بخەمە
کولانەی کۆترەوە.
تەنانەت پێشموانییە کۆترەکان
بۆ کولانە کۆترەکان کرابێتن.
کەواتە چییە وا ئەکات
ئێمە جیاواز بین؟
ئەو شتانەی دەیکەین لە ژیانماندا --
پرۆژە کەسییەکانمان.
ئێستا پرۆژەیەکی تایبەتیت هەیە،
بەڵام لەوانەیە کەس ئاگاداری نەبێت.
پەیوەندی بە مناڵەکەتەوە هەیە --
سێ جار چوویتەتەوە نەخۆشخانە، و
هێشتا نازانن کێشە چییە
یان لەوانەیە دایکت بێت. و
بەشێوەیەک بجوڵێیتەوە دووربێت
لە کەسێتی خۆتەوە.
ئەمانە خەسڵەتە سەربەخۆکانن.
کەسێکی زۆر پەسەند بوویت،
بەڵام بەشێوەیەکی ناپەسەند دەجوڵێیتەوە
بۆ شکاندنی ئەو بەربەستانەی بەڕێوەبردنە
خەمساردەکەی
ناو نەخۆشخانەکە،
بۆ ئەوەی شتێک بۆ دایکت یان
منداڵەکەت بکرێت.
ئەم خەسڵەتە ئازادانە چین؟
لەو شوێنانەدان بەپێی دەقێک دەجوڵێینەوە
بۆ ئەوەی بەرەوپێش بچین
لە پرۆژە ناوەکییەکەی ژیانماندا.
ئەوانەش لە هەموو شتێک گرنگترن.
لە خەڵک مەپرسن چ جۆرێکن؛
لێیان بپرسە، " پرۆژە ناوەکییەکانت چییە
لە ژیانتدا؟"
ئەو خەسڵەتە ئازادانە دەهێنینە پێشەوە.
من کەسێکی گۆشەگیرم،
بەڵام پرۆژەیەکی ناوەکیم هەیە،
بوون بە پرۆفیسۆر.
بووم بە پرۆفیسۆر.
خوێندکارەکانمم خۆشدەوێت، و
حەزم لە بووارەکەی خۆمە.
ناتوانم چاوەڕێ بکەم هەتا پێیان بڵێم چی
تازە هەیە، چی سەرنجڕاکێشە،
ئەوەی ناتوانم بووەستم
بۆ ئەوەی پێیان بڵێم.
کەواتە بەشێوەیەکی ڕووکراوانە دەجوڵێمەوە،
چونکە کاتژمێر هەشتی بەیانی،
خوێندکارەکان پێویستیان بە
کەمێک پێکەنینە،
کەمێک بەشداریبوون بۆ ئەوەی
بتوانن بەردەوام بن
لە ڕۆژە قورسەکەی خوێندنەکەدا.
بەڵام پێویستە زۆر وریا بین
کەتێک لەدەرەوەی کەسایەتی
خۆمان دەجوڵێینەوە.
هەندێک جار لەوانەیە ببینین
کە گرنگی بەخۆمان نایەین.
بۆ نموونە، خۆم زۆرجار، دوای ماوەیەک لە
ڕەفتاری نیمچە ڕووکراوەیی،
دەبینم پێویستم بەوەیە
هەندێک شتی خۆم ڕاستکەمەوە.
وەک سوزان کاین وتی
لە کتێبەکەی بەناوی "کاین"،
لە بەشەکەدا کە باسی پرۆفیسۆرێکی
کەنەدی سەیر دەکات
کە لەو کاتەدا لە هارڤارد وانەی وتووەتەوە،
هەندێک جار دەچم بۆ تەوالێتی پیاوان
بۆ دەربازبوون لە ڕەفتارە قورس و
ناخۆشەکانی ڕووکراوەکان.
(پێکەنین)
بیرمە ڕۆژێکیان بەدیاریکراوی
چوومە ناو تەوالێتێکەوە،
هەوڵمدەدا ڕابکەم لەدەست
وروژاندنی زۆر.
کەسێکی زۆر ڕووکراوەش هاتە لامەوە --
ڕێک ناو تەوالێتەکەی خۆم نا،
بەڵکو تەوالێتەکەی تەنیشتم -- و
گوێم لە چەندین دەنگی
دەرچوون دەبوو،
کە ڕقمان لێیە-- تەنانەت هی خۆشمان،
لەبەر ئەوە لەکاتی دانیشتن و
دوای هەستانیش هەر ئاوی پیا ئەکەین.
(پێکەنین)
ئینجا گوێم لە دەنگێکی
گڕی بەرز بوو وتی،
هێی، ئەوە دکتۆر لیتڵە؟
(پێکەنین)
ئەگەر شتێک گرنتی ئەوە بکات
کەسێکی گۆشەگیر ماوەی شەش مانگ قەبز بێت،
قسەکردنە لەناو تەوالێتدا.
(پێکەنین)
ئێستاش بۆ ئەوێ ئەچم.
شوێنم نەکەون.
زۆر سوپاس
(چەپڵەلێدان)
Kokia neįprasta individų grupė
jūs esate...
psichologui.
(Juokas.)
Per pastarąsias dienas
turėjau galimybę
paslapčia klausytis jūsų pokalbių
ir stebėti jus bendraujančius tarpusavyje.
Ir manau, jau galiu teigti,
kad šioje auditorijoje 47 žmonėms
šiuo metu
pasireiškia psichologiniai simptomai,
apie kuriuos šiandien kalbėsiu.
(Juokas.)
Pamaniau, kad norėtumėte žinoti,
kas jūs esate.
(Juokas.)
Bet nerodysiu į jus pirštu,
nes tai būtų nereikalinga
ir nepageidaujama,
o pateiksiu kelis faktus ir istorijas,
kuriuose galbūt pastebėsite save.
Aš dirbu tyrimų srityje,
žinomoje kaip asmenybės psichologija,
kuri yra dalis
didesnio asmenybės mokslo,
kuris savo ruožtu apima viską
nuo neuronų iki faktų dėstymo.
Mes bandome
savaip
suprasti, kaip kiekvienas iš mūsų,
kiekvienas iš jūsų
yra, tam tikru atžvilgiu,
panašus į kitus žmones,
panašus į tam tikrus žmones
ir nepanašus į nieką kitą.
Galbūt jūs apie save sakote:
„Aš nesu įdomus.
Aš esu 46-tas nuobodžiausias žmogus
vakarų pusrutulyje.“
O galbūt jūs sakote:
„Aš esu įdomus,
net jei dauguma mane laiko
didžiausiu kvailiu.“
(Juokas.)
Ir šis sau diagnozuotas nuobodumas
ar įgimtas kvailumas
mane, kaip psichologą,
žavi jumyse.
Paaiškinsiu, kodėl taip yra.
Vienas įtakingiausių požiūrių
asmenybės moksle
yra bruožų psichologija,
kuri suskirsto žmones
pagal penkis matmenis
ir aprašo kaip skiriasi žmonės,
turintys tam tikrus bruožus.
Anglų kalba jie sudaro akronimą OCEAN.
„O“ (open) – reiškia žmonių atvirumą,
palyginus su tais, kurie yra uždari.
„C“ (conscious) – sąmoningi žmonės,
lyginant su tais,
kurie yra išsiblaškę ir abejingi.
„E“ (extroversion) – ekstravertai
prieš intravertus.
„A“ (agreeable) – sutariantys žmonės,
lyginant su tais, kurie mėgsta ginčytis.
Ir „N“ (neurotic) – neurotikai,
lyginant su tais, kurie yra ramesni.
Visi šie matmenys veikia
mūsų gerą savijautą,
mūsų gyvenimą.
Mes žinome, kad, tarkim,
atvirumas ir sąmoningumas
dažnai lemia sėkmingą gyvenimą,
tačiau atviri žmonės tą sėkmę pasiekia,
būdami ryžtingi
ir, retkarčiais, keisti.
Sąmoningi žmonės sėkmę pasiekia
laikydamiesi terminų,
atkakliai ir su užsidegimu
dirbdami.
Ekstravertiški ir sutariantys
žmonės
gerai dirba komandoje.
Ekstravertai, asmeniškai man,
yra labai įdomūs.
Savo paskaitose, aš kartais pateikiu
elementarų faktą,
kuris atskleidžia jų asmenybę.
Pasakau, kad iš esmės
suaugusiems neįmanoma
palaižyti savo alkūnę.
(Juokas.)
Ar jūs tai žinojote?
Jau dabar keletas jūsų
pabandėte tai padaryti.
Tačiau čia esantys ekstravertai,
ko gero, ne tik pabandė,
bet ir sėkmingai palaižė
greta sėdinčiojo alkūnę.
(Juokas.)
Štai – tikri ekstravertai.
Leiskite man truputį detaliau
paanalizuoti ekstraversiją,
nes ji yra svarbi ir įdomi,
ir padeda mums suprasti tai,
ką aš vadinu mūsų trimis prigimtimis.
Visų pirma, mūsų biologinė prigimtis,
t.y. mūsų neurofiziologija.
Antra, mūsų socialinė
ar antroji prigimtis,
kuri yra susijusi su kultūriniu
ir socialiniu mūsų gyvenimu.
Ir trečia, tai, kas daro jus
išskirtinai jumis,
aš vadinu idiogenine prigimtimi.
Tuoj paaiškinsiu.
Ekstravertus apibūdina tai,
kad jiems reikalinga stimuliacija,
kuri gaunama ieškant jaudinančių dalykų:
garsų, vakarėlių,
o čia – TED renginių,
čia matote ekstravertus,
formuojančius magnetinį branduolį.
Jie visi susiburia kartu.
Ir aš jus mačiau.
Intravertai dažniau leidžia laiką
tyliose erdvėse
antrame aukšte,
kur gali sumažinti stimuliaciją
ir dėl to kartai būti laikomi
nedraugingais,
nors nebūtinai tokiais yra.
Galbūt jūs žinote,
kad jums sekasi geriau,
kai galite sumažinti
stimuliacijos kiekį.
Kartais tai yra vidinis stimuliantas.
Pavyzdžiui, kofeinas labiau veikia
ekstravertus nei intravertus.
Kai ekstravertai iš ryto
ateina į darbą
ir sako: „Man labai reikia kavos“,
jie nejuokauja,
jiems tikrai jos reikia.
Intravertams – nelabai,
ypač, jei jie užsiėmę užduotimis
ir jie jau išgėrė kavos,
jei tos užduotys yra skubios
ir vertinamos kiekio prasme,
intravertai gali pasirodyti
nelabai kiekybiški.
Tačiau toks supratimas
nėra teisingas.
Štai tikrai įdomūs rezultatai:
mes ne visada esame tokie, kokie atrodome.
Iš to išplaukia kita mano mintis.
Bet prieš tai turėčiau pasakyti
šį bei tą apie lytinį aktą,
nors gal man ir nepakaks laiko.
Taigi, jei norėtumėte –
Taip, jūs norite?
Gerai.
(Juokas.)
Atlikti tyrimai apie tai,
kaip dažnai žmonės užsiima
lytiniais santykiais,
išskiriant vyrus, moteris,
intravertus, ekstravertus.
Taigi, aš jūsų klausiu:
Kiek kartų per minutę –
atsiprašau,
tai buvo žiurkių tyrimas –
(Juokas.)
Kiek kartų per mėnesį
intravertai vyrai užsiima
lytiniais santykiais?
3,0.
Ekstravertai vyrai?
Daugiau ar mažiau?
Taip, daugiau.
5,5 – beveik dvigubai daugiau.
Intravertės moterys – 3,1.
Ekstravertės moterys?
Tiesą sakant,
man kaip intravertui vyrui,
daugiau apie tai
papasakosiu vėliau –
jos atrodo didvyrės.
7,5.
Jos ne tik pasirūpina visais
ekstravertais vyrais,
jos prigriebia ir kelis intravertus.
(Juokas.)
(Plojimai.)
Mes, ekstravertai ir intravertai,
bendraujame skirtingai.
Bendraudami ekstravertai
nori daug draugiškų ir artimų susitikimų.
Kad patogiai bendrautų,
jie mėgsta stovėti šalia.
Jiems patinka akių kontaktas
ir abipusiai žvilgsniai.
Tyrimuose mes pastebėjome,
kad susipažinę jie vartoja
daugiau mažybinių žodžių.
Kai ekstravertas susipažįsta su Čarlzu,
tai greitai pereina į „Čarlį“,
vėliau – į „Čaką“,
galiausiai – į „Čaką draugelį“.
(Juokas.)
Tuo tarpu intravertams
„Čarlzas“ išlieka tol,
kol į artimesnį santykį
pereiti neleidžia pašnekovas.
Mes kalbame skirtingai.
Ekstravertai renkasi „juoda/balta“,
konkrečią, paprastą kalbą.
Intravertai renkasi –
turiu jums priminti,
kad esu pats didžiausias intravertas,
kokį tik galima įsivaizduoti –
mes kalbame skirtingai.
Mes renkamės pagal kontekstą sudėtingus,
priklausančius nuo aplinkybių,
išsisukinėjančius sakinius.
(Juokas.)
Maždaug.
(Juokas.)
Lyg ir.
(Juokas.)
Kalbant tiesiai šviesiai –
maždaug taip.
Kai kalbamės,
kartais mūsų kalbos prasilenkia.
Aš turėjau konsultavimo sutartį
su savo kolega,
kuris skiriasi nuo manęs
kaip diena ir naktis.
Visų pirma, jo vardas Tomas.
Mano – ne.
(Juokas.)
Antra, jo ūgis 196 cm,
aš tiek nebeužaugsiu.
(Juokas.)
Ir trečia, jis didžiausias ekstravertas,
koks tik gali būti.
O aš tikras intravertas.
Aš tiek užsikraunu,
kad net negaliu išgerti arbatos
po 15 val.
ir tikėtis vakare užmigti.
Į šį projektą mes priėmėme
bendradarbį Maiklą.
Ir Maiklas beveik sužlugdė projektą.
Asmuo, kuris jį parėmė,
manęs ir Tomo paklausė:
„Ką jūs manote apie Maiklą?“
Tuo pasakysiu jums,
ką atsakė Tomas.
Jis kalbėjo pavyzdine ekstravertų kalba.
Ir štai kaip ekstraverto ausys
išgirdo, ką aš atsakiau,
tiesą sakant, tai buvo gana tikslu.
Aš atsakiau: „Na, Maiklas
kartais yra linkęs
elgtis tokiu būdu,
kuris daugeliui mūsų gali pasirodyti
labiau kategoriškas
nei norėtųsi.“
(Juokas.)
Tomas užvertė akis ir pasakė:
„Brajanai, aš taip ir sakiau:
jis – šiknius!“
(Juokas.)
(Plojimai.)
Kaip intravertas,
aš galėčiau užsiminti
apie tam tikras šikniaus ypatybes
to žmogaus elgesyje,
bet aš nepulsiu prie „Š“ žodžio.
(Juokas.)
Tačiau ekstravertas sako:
„Jei jis taip vaikšto, taip kalba,
aš jį taip ir vadinu.“
Ir mes prasilenkiame.
Tačiau ar į tai reikia kreipti dėmesį?
Žinoma.
Svarbu visa tai žinoti.
Ar tai viskas, kas mes esame?
Tik savybių ryšulys?
Ne, ne tik.
Atsiminkit, jūs esate panašūs į kitus
ir nepanašūs į nieką kitą.
Kaip ten yra su tuo išskirtiniu tavimi?
Kaip Elžbieta ar Jurgis,
jus galbūt sieja ekstraversija
ar neurotiškumas.
Bet ar yra tam tikrų
išskirtinai Elžbietos ar Jurgio
elgesio ypatybių,
dėl kurių mes pažįstame jus geriau
nei tik savybių ryšulį?
Dėl kurių mes mylime jus?
Ne tik todėl, kad
jūs esate tam tikro tipo žmogus.
Aš nemėgstu klijuoti etikečių žmonėms.
Nemanau, kad jos
turėtų būtų klijuojamos apskritai.
Tai kas gi daro mus skirtingais?
Tai – veikla mūsų gyvenime,
mūsų asmeniniai projektai.
Jūs ko gero turite savo projektą,
tačiau niekas apie jį nežino.
Gal jis susijęs su jūsų vaiku –
jau tris kartus buvote ligoninėje,
tačiau jie vis neatranda,
kas negerai.
O gal tai susiję su jūsų mama.
Ir jūs elgiatės, kaip jums nebūdinga.
Tai yra nepriklausomi bruožai.
Jūs esate labai sutariantis,
tačiau elgiatės priešingai,
kad išjudintumėte visus
iš biurokratinio tingulio
ligoninėje,
kad pasistengtų dėl jūsų
mamos ar vaiko.
Kas yra šie
nepriklausomi bruožai?
Mes juos suvaidiname,
kai stengiamės dėl esminių
savo gyvenimo projektų.
Jie yra svarbiausi.
Neklauskite žmogaus,
kokiam tipui jis priklauso,
paklauskite: „Koks yra esminis tavo
gyvenimo projektas?“
Mes suvaidiname tuos
nepriklausomus bruožus.
Aš intravertas,
bet mano esminis projektas
yra dėstyti.
Aš esu dėstytojas.
Aš dievinu savo studentus
ir aš dievinu savo sritį.
Laukiu nesulaukiu, kol galėsiu
jiems papasakoti, kas naujo, kas įdomaus,
ko dar nespėjau jiems papasakoti.
Taigi, aš elgiuosi ekstravertiškai,
nes aštuntą ryto
studentams reikia trupučio humoro,
trupučio paskatinimo,
kad pradėtų
savo sunkią studijų dieną.
Tačiau reikia būti atsargiems,
kai ilgai elgiamės, kaip mums nebūdinga.
Galim pajusti, kad nebesirūpiname savimi.
Aš jaučiu, kad kai kurį laiką elgiuosi
pseudo-ekstravertiškai,
man reikia atsigauti vienumoje.
Kaip Susan Cain rašė savo knygoje „Tyla“,
skyriuje apie keistą kanadietį profesorių,
kuris tuo metu dėstė Harvarde,
aš kartais nueinu į vyrų tualetą,
kad išvengčiau siaubingų ekstravertų
laidynių ir strėlių.
(Juokas.)
Pamenu vieną dieną,
kai buvau atsiskyręs tualeto kabinoje
ir stengiausi išvengti
per didelės stimuliacijos.
Tikras ekstravertas atėjo prie manęs –
ne į mano kabiną,
bet į kabiną šalimais –
ir aš girdėjau įvairius
tuštinimosi garsus,
kurių mes visi nekenčiame
(net savo pačių),
būtent todėl nuleidžiame vandenį
po to ir to metu.
(Juokas.)
Ir tada aš išgirdau jo gergždžiantį balsą:
„Ei, ar ten daktaras Little?“
(Juokas.)
Jei kas nors gali intravertui užkietinti
vidurius šešiems mėnesiams,
tai yra pokalbis tualete.
(Juokas.)
Ten aš dabar ir einu.
Nesekite man iš paskos.
Ačiū.
(Plojimai.)
Колку интересна група на индивидуи
сте вие --
за еден психолог.
(Смеа)
Изминативе неколку дена имав
прилика
да слушнам дел од вашите разговори
и да ја набљудувам вашата интеракција.
Оправдано е ако кажам дека, веќе,
47 луѓе во публикава,
во овој момент,
демонстрираат психолошки симптоми
за кои би сакал да зборувам денес.
(Смеа)
И си мислев можеби ќе сакате да знаете
кои сте тие.
(Смеа)
Но, наместо да ве посочам,
што би било неоправдано и нападно,
си реков дај да ви кажам неколку
факти и приказни,
во кои можеби ќе се препознаете.
Јас доаѓам од истражувачкото поле
познато како психологија на личноста,
кое е пак дел од науката која
ја изучува личноста
во која се зборува за многу нешта,
од неврони па до наративи.
Она што се обидуваме,
е на наш начин,
да се обидеме да сфатиме
како секој од нас --
секој од вас --
е, во одредени аспекти,
како сите луѓе,
како некои луѓе
и како ниту еден човек.
Можеби велите за себе,
"Не сум интересен.
Јас сум 46тата најдосадна личност на
Западната Хемисфера."
Или можеби си велите,
"Јас сум интересен,
иако повеќето луѓе сметаат дека сум
голем, ненадминлив кретен."
(Смеа)
Но токму вашиот "кретенизам" и тоа што се
доживувате како досадни
е она што мене, како психолог,
ме фасцинира кај вас.
Дозволете ми да ви објаснам зошто.
Еден од највлијателните пристапи
во науката за личноста
е познат како психологија на црти.
Тој ве опишува преку пет
димензии кои се нормално дистрибуирани.
Преку нив се претставени универзални
разлики меѓу луѓето.
Можеме да ги претставиме
преку акронимот OCEAN.
"O" означува "отвореност кон
нови доживувања,"
наспроти оние кои се позатворени.
"C" означува "совесност,"
наспроти оние кои имаат полабав
пристап кон животот.
"Е" -- "екстроверзија," наспроти
луѓето кои се поинтровертни.
"A" -- "пријатни индивидуи,"
наспроти оние кои не се пријатни.
И "N" -- "невротични индивидуи,"
наспроти оние кои се постабилни.
Сите овие димензии се поврзани
со нашата благосостојба,
со тоа како ни оди во животот.
Знаеме дека, на пример,
отвореноста и совесноста предвидуваат
успех во животот,
но отворените луѓе го постигнуваат
тој успех бидејќи се смели
и, понекогаш, чудни.
Совесните луѓе постигнуваат успех
придржувајќи се до роковите,
бидејќи се упорни, и бидејќи
имаат одредена страст.
Екстроверзијата и пријатноста
ви помагаат
добро да работите со луѓе.
Екстровертите, на пример,
ми се многу интересни.
На студентите понекогаш
им кажувам еден основен податок
кој зборува многу за нивната личност:
Им велам дека е буквално невозможно
да си го излижеш
надворешниот дел од лактот.
(Смеа)
Сте го знаеле ли тоа?
И веќе, некои од вас пробаа
да си го излижат лактот.
Но, екстровертите меѓу вас
се оние кои не само што пробаа,
туку и успеаја да го излижат лактот
на човекот што седи до нив.
(Смеа)
Тие се екстровертите.
Дај да ви кажам нешто повеќе за
екстроверзијата,
зашто е важна и интересна,
и ни помага да ги разбереме она што
го нарекувам нашите три природи.
Прво, нашата биогена природа --
нашата неврофизиологија.
Второ, нашата социогена или
секундарна природа,
која е поврзана со културниот и
социјалниот аспект на нашите животи.
И трето, она што ве прави индивидуа
-- уникатни --
она што го нарекувам
ваша "идиогена" природа.
Дозволете да објаснам.
Екстровертите ги карактеризира тоа што
тие имаат потреба од стимулација.
Таа стимулација може да се постигне
преку барање работи кои се возбудливи:
гласна бучава, забави и социјални настани
како овде на TED --
гледате како екстровертите формираат
магнетно јадро.
Сите се собираат заедно.
Ве видов.
Интровертите почесто поминуваат време
на тивките места
на вториот спрат,
каде можат да ја намалат стимулацијата --
поради што погрешно може да бидат
етикетирани како антисоцијални,
но тие не се антисоцијални.
Едноставно сте сфатиле дека подобро
функционирате
откако ќе го намалите нивото
на стимулација.
Понекогаш е внатрешен стимулант, од
вашето тело.
Кафеинот, на пример, повеќе им помага
на екстровертите отколку на интровертите.
Кога екстровертите ќе дојдат во
канцеларија во 9 часот наутро
и ќе речат, "Навистина ми треба кафе,"
тие не се зезаат --
навистина им треба.
На интровертите не им помага,
особено ако задачата
на која работат
бара брзина
и вршење на пресметки,
тогаш интровертите може да изгледаат
дезориентирано.
Но, тоа е погрешно.
Еве ги последиците кои се навистина
интригантни:
ние не сме секогаш она што се чини
дека сме,
а ова ме води до следната поента.
Но, пред да дојдам до неа, треба да
кажам нешто за сексуалниот однос,
иако можеби нема да имам време.
Па така, ако вие сакате --
да, сакате?
Добро.
(Смеа)
Има студии кои
испитуваат колку често луѓето
имаат секс,
во зависност од тоа дали се мажи, жени;
интроверти, екстроверти.
Значи ве прашувам:
Колку пати во минута --
ох, извинете, тоа беше за стаорците --
(Смеа)
Колку пати во месецот
интровертните мажи имаат секс?
3.0.
Екстровертните мажи?
Повеќе или помалку?
Да, повеќе.
5.5 -- речиси двојно повеќе.
Интровертните жени: 3.1.
Екстровертните жени?
Искрено, за мене како интровертен маж,
за што ќе зборувам подоцна --
тие се хероини.
7.5.
Тие не само што ги средиле
сите екстровертни мажи,
туку потфатиле и по некој интроверт.
(Смеа)
(Аплауз)
Екстровертите и интровертите,
ние комуницираме различно.
Екстровертите, кога се во интеракција,
тие бараат близина во социјалните
средби.
Тие сакаат да стојат близу до
соговорникот.
Имаат голема потреба од очен контакт,
да се гледаат со соговорникот во очи.
Во одредени истражувања откривме
дека тие почесто користат деминутиви
кога ќе запознаат некого.
Кога екстроверт ќе го сретне Чарлс,
тој брзо станува "Чарли," па "Чак,"
и на крај "Чаклс Бејби."
(Смеа)
Додека пак за интровертите,
тој останува "Чарлс," се додека
интровертот не добие знак од личноста
дека може да се приближи.
Ние зборуваме различно.
Екстровертите повеќе сакаат црно-бел,
конкретен, едноставен јазик.
Интровертите повеќе сакаат --
и повторно морам да ви кажам
дека јас сум најголемиот интроверт
кој можете да го замислите --
ние зборуваме различно.
Ние повеќе сакаме контекстуални, сложени,
причинско-последични реченици
сакаме многу да филозофираме --
(Смеа)
Повеќе или помалку.
(Смеа)
На некој начин.
(Смеа)
Да бидам целосно искрен --
ете така.
Кога зборуваме,
понекогаш не се разбираме.
Еднаш работев на проект со еден
колега
кој е целосно различен од мене.
Прво, неговото име е Том.
Моето не е.
(Смеа)
Второ, тој е двометраш.
Јас имам тенденција да не сум.
(Смеа)
И трето, тој е најекстровертната особа
што можете да ја најдете.
Јас сум сериозен интроверт.
Многу брзо се оптеретувам.
Ако се напијам кафе после три попладне
потоа нема да можам да спијам ноќе.
Работевме на еден проект, а таму беше
вклучен еден колега по име Мајкл.
Мајкл речиси го уништи проектот.
Човекот кој стоеше позади него ме праша
мене и Том,
"Што мислите за Мајкл?"
Ќе ви кажам што рече Том.
Тој зборуваше како класичен екстроверт.
А еве како екстровертните уши го слушнаа
она што јас го реков,
што е прилично точно.
Реков, "Па, Мајкл понекогаш е склон
да се однесува на начин што на некои
од нас
ни изгледа како понаметлив
одошто е потребно."
(Смеа)
Том ги преврте очите и рече,
"Брајан, тоа го реков и јас:
тој е серко!"
(Смеа)
(Аплауз)
Како интроверт,
можеби нежно ќе алудирам на одредени
"сераторски" особини
во однесувањето на овој човек,
но нема да посегнам по с-зборот.
(Смеа)
Но екстровертот вели,
"Ако така оди, ако така зборува, тогаш
така и ќе го нарекувам."
Едноставно не се разбираме.
Дали е ова нешто на што треба
да обрнеме внимание?
Се разбира.
Важно е да го знаеме ова.
Дали е тоа се?
Дали сме само овие црти?
Не, не сме.
Запамтете, вие сте како некои други луѓе
и како ниту еден човек.
Што е со уникатното во вас?
Како Елизабет или како Џорџ,
можеби сте екстровертни или
невротични како некои други.
Но, во вашето однесување, има ли нешто
што е уникатно,
што го има само кај вас,
што ни помага подобро да ве разбереме
одошто самите црти?
Што ќе не натера да ве сакаме?
Не само затоа што сте одреден тип
на личност.
Непријатно ми е да ги ставам
луѓето во фиоки.
Тие не припаѓаат таму.
Што е тоа што не прави различни?
Она што го правиме во нашиот живот --
личните проекти.
Токму сега вие имате личен проект,
за кој можеби никој овде не знае.
Поврзан е со вашето дете --
се враќавте три пати во болницата,
а тие сеуште не знаат што е проблемот.
Или можеби со вашата мајка.
И тогаш сте излегле од вашиот карактер.
Тоа се слободни црти.
Многу сте пријатни,
но се однесувате непријатно
за да се пробиете преку административните
бариери
во болницата
за да добиете нешто за вашата мајка
или вашето дете.
Какви се овие слободни црти?
Тие настануваат кога нашето
однесување е водено од нашиот
главен животен проект.
И токму они се најважни.
Не ги прашувајте луѓето кој е нивниот тип;
прашајте ги, "Кои се клучните проекти
во твојот живот?"
Тогаш ги демонстрираме слободните црти.
Јас сум интроверт,
но мојот клучен проект,
е да предавам.
Јас сум професор.
И ги овожавам моите студенти,
го обожавам моето поле.
Едвај чекам да им кажам што е ново,
нешто што е интересно.
Тогаш се однесувам на екстровертен начин,
бидејќи во 8 изутрина
на студентите им треба малку хумор,
нешто што ќе им го направи интересен
напорниот ден.
Но треба да бидеме многу внимателни
доколку долго време сме
надвор од нашиот карактер.
Понекогаш не се грижиме доволно
за самите себе.
Јас на пример, после период
на псевдо-екстровертно однесување,
имам потреба да бидам сам
за да ги наполнам батериите.
Исто како што рече Сузан Кејн во
нејзината книга "Quiet,"
во поглавјето кое зборува за чудниот
канадски професор
кој во тоа време предавал на Харвард,
и јас понекогаш одам во машкото WC
за да избегам од лудилото кое го
создаваат разузданите екстроверти.
(Смеа)
Се сеќавам еден ден се повлеков
во тоалет кабината,
обидувајќи се да ја намалам стимулацијата.
Прав екстроверт дојде до мене --
не во мојата кабина,
туку во кабината веднаш до мене --
можев да слушнам неколку
олеснувачки звуци,
кои ние ги мразиме -- дури и нашите,
па затоа пуштаме вода за време
на нужда и откако ќе завршиме.
(Смеа)
И тогаш слушнав еден рапав глас кој вели,
"Еј, дали е тоа Д-р Литл?"
(Смеа)
Ако сакате да му предизвикате запек на
интроверт кој ќе трае 6 месеци
тогаш зборувајте му додека се олеснува.
(Смеа)
Таму одам сега.
Немој да ме следите.
Ви благодарам.
(Аплауз)
Wat een intrigerende groep individuen
zijn jullie toch ...
voor een psycholoog.
(Gelach)
Ik heb de kans gehad
om deze laatste paar dagen
naar sommige van jullie
conversaties te luisteren
en jullie met elkaar te zien omgaan.
Ik denk dat nu al gezegd mag worden
dat 47 mensen uit dit publiek,
op dit moment,
psychologische kenmerken vertonen
die ik vandaag graag zou bespreken.
(Gelach)
Ik dacht dat jullie graag
zouden weten om wie het gaat.
(Gelach)
Maar in plaats van jullie aan te wijzen,
wat onnodig en opdringerig zou zijn,
ga ik jullie enkele feiten
en verhalen vertellen
waarin je een glimp van jezelf
zou kunnen opvangen.
Ik houd me bezig
met persoonlijkheidspsychologie,
wat deel uitmaakt
van de persoonlijkheidswetenschap,
die het hele spectrum omvat,
van neuronen tot verhalen.
Wat we trachten te doen,
op onze eigen manier,
is te beschrijven hoe elk van ons --
elk van jullie --
in zekere aspecten
op alle mensen lijkt,
op sommige anderen lijkt,
en op niemand anders lijkt.
Misschien zeg je nu al tegen jezelf:
"Ik ben niet interessant.
Ik sta 46 op de lijst meest saaie personen
van het westelijk halfrond."
Of je zal van jezelf zeggen:
"Ik ben wel interessant,
ook al zien de meeste mensen
me als een enorm grofgebekte eikel."
(Gelach)
Maar juist die zelfdiagnose 'saaiheid'
en je inherente 'eikeligheid'
is wat mij, als psycholoog,
gefascineerd maakt door jou.
Laat me dus uitleggen waarom dat zo is.
Een van de meest invloedrijke benaderingen
in persoonlijkheidswetenschap
wordt 'karaktertrekpsychologie' genoemd.
Deze plaatst je in vijf dimensies
die normaal verdeeld zijn
en die de universele aspecten
waarin mensen verschillen beschrijven.
Samen vormen ze het acroniem 'OCEAN'.
'O' staat voor 'openheid',
tegenover zij die meer gesloten zijn.
'C' staat voor 'consciëntieusheid',
in contrast tot degenen
met een lusteloze blik op het leven.
'E' -- 'extraversie',
tegenover meer introverte mensen.
'A' -- 'aangename individuen',
in tegenstelling
tot onplezierige individuen.
En 'N' -- 'neurotische individuen',
tegenover mensen die stabieler zijn.
Al deze factoren hebben
implicaties voor ons welzijn,
voor hoe ons leven verloopt.
En dus weten we dat, bijvoorbeeld,
openheid en conscientieusheid
goede voorspellers zijn van levenssucces,
maar dat de open mensen
dat succes behalen door moedig te zijn
en, soms, anders dan de rest.
De consciëntieuze mensen behalen het
door zich aan deadlines te houden,
door vol te houden,
en ook door gepassioneerd te zijn.
Extravert en aangenaam zijn,
zijn beide bevorderend
voor samenwerking met anderen.
Extroverten, bijvoorbeeld,
vind ik intrigerend.
Tijdens mijn lessen
geef ik ze soms een simpel feitje
dat mij hun persoonlijkheid kan onthullen:
ik vertel ze dat het bijna onmogelijk is
voor volwassenen om het puntje
van hun elleboog te likken.
(Gelach)
Wisten jullie dat?
Sommigen van jullie
hebben het zojuist al
bij jullie eigen elleboog geprobeerd.
Maar de extroverten onder jullie
zijn vast degenen die het niet
alleen hebben geprobeerd,
maar die met succes
de elleboog hebben gelikt
van de persoon naast hen.
(Gelach)
Dat zijn de extroverten.
Laat me nog wat meer
in detail treden over extraversie,
want het is gevolgrijk en intrigerend,
en het helpt ons te begrijpen
wat we onze 'drie naturen' noemen.
Als eerste onze biogene natuur,
onze neuropsychologie.
Ten tweede, onze sociogene
of tweede natuur,
die te maken heeft met de culturele
en sociale kanten van het leven.
En ten derde,
dat wat jou echt jou maakt
-- idiosyncratisch --
wat ik de 'idiogene' natuur noem.
Laat me dit uitleggen.
Een van de dingen
die extroverten kenmerkt,
is dat ze stimulatie nodig hebben.
Die stimulatie kan bereikt worden
door het vinden van opwindende dingen:
harde geluiden, feestjes
en sociale evenementen hier bij TED --
je ziet dat extroverten
een magnetische kern vormen.
Ze komen allemaal samen.
En ik heb jullie gezien.
De introverten brengen eerder
hun tijd door op de stille plekken
op de eerste verdieping
waar ze stimulatie kunnen reduceren --
en misschien ten onrechte
worden gezien als antisociaal,
maar jullie zijn niet per se antisociaal.
Het zou kunnen dat jullie realiseren
dat jullie het simpelweg beter doen
als jullie de kans hebben
het niveau van stimulatie te verlagen.
Soms is het een interne stimulans,
vanuit je lichaam.
Caffeine, bijvoorbeeld, werkt veel beter
bij extroverten dan bij introverten.
Als extroverten om 9 uur 's ochtends
het kantoor binnenkomen en zeggen:
"Ik heb echt een kopje koffie nodig",
dan liegen ze niet --
dat hebben ze echt nodig.
Introverten doen het niet zo goed,
in het bijzonder als de taken
waar ze mee bezig zijn --
en ze hebben wat koffie op --
als die taken tijdsdruk kennen
en als ze kwantitatief zijn,
kunnen introverten de indruk wekken
dat ze niet veel produceren.
Maar dat is een misopvatting.
Dus hier zijn de gevolgen
die echt heel intrigerend zijn:
we zijn niet altijd wat we lijken te zijn
en dat brengt me bij mijn volgende punt.
Maar eerst moet ik dan iets vertellen
over geslachtsgemeenschap,
alhoewel ik daar misschien
de tijd niet voor heb.
Dus als jullie willen dat ik --
ja, willen jullie dat?
Oké.
(Gelach)
Er is onderzoek gedaan
naar de veelvuldigheid waarmee individuen
deelnemen aan de echtelijke daad,
gesplitst in man, vrouw;
introvert, extrovert.
Dus ik vraag jullie:
hoe veel keer per minuut --
excuses, dat was een rattenonderzoek --
(Gelach)
Hoe veel keer per maand
doen introverte mannen 'de daad'?
3.0 keer.
Extroverte mannen?
Minder of meer?
Ja, meer.
5.5 keer -- bijna twee keer zoveel.
Introverte vrouwen: 3.1.
Extroverte vrouwen?
Eerlijk gezegd, als introverte man,
wat ik later zal uitleggen --
zijn ze ware helden.
7.5.
Ze doen niet alleen
alle extroverte mannen aan,
ze nemen er ook nog
een paar introverte bij.
(Gelach)
(Applaus)
We communiceren anders,
extroverten en introverten.
Extroverten willen, als ze communiceren,
veel sociale interactie hebben
die gemarkeerd wordt door nabijheid.
Ze staan graag dichtbij anderen
voor comfortabele communicatie.
Ze houden van veel oogcontact,
of wederzijds aankijken.
We hebben in onderzoeken gevonden
dat ze meer verkleinwoordjes gebruiken
als ze iemand ontmoeten.
Als een extrovert dus een Charles ontmoet,
wordt dat al gauw Charlie,
en dan Chuck,
en daarna Schatje Chuck.
(Gelach)
Bij introverten blijft het echter Charles,
totdat ze toestemming krijgen
intiemer te zijn
van de persoon met wie ze praten.
We drukken ons verschillend uit.
Extroverten geven de voorkeur
aan zwart-witte, concrete, simpele taal.
Introverten prefereren --
en opnieuw moet ik jullie erbij zeggen
dat ik zo extreem introvert ben
als je je kan voorstellen --
wij drukken ons anders uit.
Wij geven de voorkeur
aan contextueel ingewikkelde,
voorwaardelijke,
ambigue zinnen.
(Gelach)
Zo ongeveer.
(Gelach)
Als het ware.
(Gelach)
Om het maar even fijntjes te zeggen --
Zo dus.
Als we praten,
praten we soms langs elkaar heen.
Ik had laatst een contract
dat ik met een collega deelde
die zo anders is dan ik
als je je maar kunt voorstellen.
Allereerst heet hij Tom.
Ik niet.
(Gelach)
Ten tweede is hij 1 meter 95 lang.
Ik heb de neiging om dat niet te zijn.
(Gelach)
En ten derde, hij is zo extrovert
als het maar zijn kan.
Ik ben juist erg introvert.
Ik overbelast mezelf zo veel,
dat ik niet eens een kopje koffie
kan drinken om 3 uur 's middags
en dan mag verwachten
's avonds in slaap te vallen.
We kregen bij dit project
assistentie van ene Michael.
En Micheal betekende bijna
het einde voor het project.
De persoon die hem had gestuurd,
kwam naar Tom en mij toe en vroeg:
"Wat vinden jullie van Michael?"
Ik zal jullie zo vertellen wat Tom zei.
Hij sprak klassiek "extrovert-isch".
En zo klonk wat ik zei
voor extroverte oren,
eigenlijk best een nauwgezet antwoord.
Ik zei: "Nou, Micheal heeft soms wel eens
de neiging zich te gedragen op een manier
die anderen misschien zien als assertiever
dan wat normaal nodig zou zijn."
(Gelach)
Tom rolde met zijn ogen en zei:
"Brian, dat zeg ik:
het is een eikel!"
(Gelach)
(Applaus)
Als een introvert
verwijs ik wellicht soepel
naar enkele 'eikelige' trekjes
van het gedrag van deze man,
maar ik zal niet
het woord eikel gebruiken.
(Gelach)
Maar de extrovert zegt,
"Je moet de dingen bij de naam noemen.
Eikel, dus."
En we gaan langs elkaar heen.
Is dit nu iets waar we op moeten letten?
Natuurlijk.
Het is belangrijk dat we dit weten.
Is dat alles wat we zijn?
Zijn we slechts een paar karaktertrekken?
Nee, dat zijn we niet.
Zoals ik zei, je lijkt op andere mensen,
maar bent ook als niemand anders.
Hoe zit het met de eigenzinnige jij?
Als Elizabeth of George,
heb je misschien je extroversie
of je neuroticisme met anderen gemeen.
Maar heeft je gedrag ook een aantal
specifiek Elizabethaanse kenmerken,
of Georgische,
die ervoor zorgen dat wij begrijpen
dat je meer bent dan wat karaktertrekjes?
Die ervoor zorgen dat we van je houden?
Niet alleen omdat je
een bepaald type mens bent.
Ik vind het niet prettig
om mensen in een hokje te plaatsen.
Ik vind zelfs dat duiven
niet in een hok horen.
Dus wat maakt ons nu verschillend?
Het is wat we doen in ons leven --
de persoonlijke projecten.
Je hebt er één op dit moment,
maar misschien weet niemand hier ervan.
Het heeft te maken met je kind --
je bent al drie keer
bij het ziekenhuis geweest
en ze weten nog steeds niet
wat er mis is.
Of het zou je moeder kunnen zijn,
waardoor jij je anders
dan anders gedraagt.
Dit zijn vrije karaktertrekken.
Je bent normaal aangenaam,
maar gedraagt je onaangenaam
om de administratieve muur
in het ziekenhuis te doorbreken
en iets voor je moeder of kind
gedaan te krijgen.
Wat zijn deze vrije trekken?
Je ziet ze wanneer we stappen ondernemen
om de weg vrij te maken
voor een kernproject in ons leven.
En die maken het verschil.
Vraag mensen niet wat voor type ze zijn,
vraag ze naar hun kernprojecten.
Zo drukken we die vrije trekken uit.
Ik ben een introvert,
maar ik heb een kernproject,
namelijk doceren.
Ik ben een professor.
En ik vind mijn studenten geweldig
en ik vind mijn vak geweldig.
En ik kan niet wachten ze te vertellen
over nieuwe en opwindende dingen,
dingen waarvan ik echt
popel om ze te vertellen.
En dus gedraag ik me als extrovert,
want om 8 uur 's morgens
hebben de studenten wat humor nodig,
wat betrokkenheid om ze wakker te houden
tijdens hun zware studiedagen.
Maar we moeten voorzichtig zijn
als we ons buitengewoon gedragen.
Soms zorgen we dan
niet meer goed voor onszelf.
Ik moet bijvoorbeeld na een periode
van pseudo-extrovert gedrag
even alleen ergens bijkomen.
Zoals Susan Cain zei in haar boek 'Quiet',
in een hoofdstuk waarin
een rare Canadese professor voorkwam
die toentertijd doceerde op Harvard:
"Ik ga soms naar de W.C.
om de stenen en pijlen der
onontkoombare extroverten te ontwijken."
(Gelach)
Ik herinner me die ene keer
dat ik me op een toilet had teruggetrokken
om overstimulatie te vermijden.
Een echte extrovert
kwam in het hokje naast me zitten
en ik hoorde enkele ontruimingsgeluiden,
die ronduit walgelijk zijn --
zelfs die van jezelf,
daarom trekken we
ook tijdens door, niet alleen na --
(Gelach)
en ik hoorde een lage stem zeggen:
"Hé, is dat Dr. Little?"
(Gelach)
Als er iets is waardoor een introvert
voor zes maanden verstopt raakt
dan is dat wel praten op de pot.
(Gelach)
Daar ga ik nu naartoe.
Volg me niet.
Bedankt.
(Applaus)
Cóż za intrygująca
grupa indywidualistów...
dla psychologa.
(Śmiech)
Przez ostatnie kilka dni miałem okazję
słuchać waszych rozmów
i obserwować wasze interakcje.
Chyba mogę powiedzieć,
że na sali jest 47 osób,
które w tym momencie,
wykazują psychologiczne symptomy,
które chciałbym dziś omówić.
(Śmiech)
Pewnie chcielibyście wiedzieć, o kim mowa.
(Śmiech)
Ale zamiast wskazywać palcem,
co byłoby nieuzasadnione i nachalne,
myślę, że lepiej opowiem wam
kilka faktów i historii,
w których może dojrzycie samych siebie.
Zajmuję się badaniami nad dziedziną,
zwaną psychologią osobowości,
która jest częścią nauk o osobowości
pokrywającą całe spektrum
od neuronów po narrację.
Próbujemy,
na swój sposób,
pojąć, jak każdy z nas,
każdy z was,
jest pod pewnymi względami
taki jak wszyscy,
jak niektórzy,
i jednocześnie jak nikt inny.
Możecie o sobie powiedzieć:
"Nie jestem intrygujący.
Jestem 46. najnudniejszą osobą
na zachodniej półkuli".
Albo możecie o sobie powiedzieć:
"Jestem intrygujący,
nawet jeśli inni uważają mnie
za nadętego, kolosalnego durnia".
(Śmiech)
Ale to właśnie samodzielne rozpoznanie
własnego nudziarstwa i wrodzonej głupoty
sprawiają, że jako psycholog
jestem głęboko tobą zafascynowany.
Pozwólcie wytłumaczyć mi,
dlaczego tak jest.
Jedno z najbardziej wpływowych podejść
w naukach o osobowości
jest znane jako psychologia cech.
Przypisuje ona każdemu miejsce
w pięciu wymiarach o rozkładzie normalnym,
które opisują uniwersalne aspekty
różnic między ludźmi.
Kryją się pod akronimem OSEUN.
"O" to "otwarty na doświadczenia",
w kontraście do osób bardziej zamkniętych.
"S" to "sumienność",
kontra bardziej niefrasobliwi.
"E" to "ekstrawersja"
w opozycji do introwertyków,
"U" - "ugodowość",
w kontraście do zdecydowanie nieugodowych.
"N" - neurotyczność,
w kontraście do tych bardziej wyważonych.
Czynniki te mają wpływ na nasz dobrostan,
na to, jak potoczy się na nasze życie.
Wiemy na przykład,
że otwartość i sumienność
zapowiadają powodzenie w życiu,
ale otwarci ludzie osiągają
ten sukces dzięki śmiałości,
i, niekiedy, swojej inności.
Sumienni osiągają sukces
dzięki dotrzymywaniu terminów,
wytrwałości, a także odrobiny pasji.
Ekstrawersja i ugodowość sprzyjają
dobrej współpracy.
Ekstrawertycy mnie intrygują.
Czasami na zajęciach
podaję podstawowy fakt,
który może rzucić światło
na ich osobowość.
Mówię, że dla dorosłych
jest praktycznie niemożliwe
polizać się w zewnętrzną część łokcia.
(Śmiech)
Wiedzieliście o tym?
Niektórzy z was już próbowali polizać.
Ale ekstrawertycy wśród was
nie dość, że próbowali,
ale udało im się polizać
łokieć sąsiada.
(Śmiech)
To są ekstrawertycy.
Pomówmy dokładniej o ekstrawersji,
bo jest to ważne i intrygujące,
pomaga zrozumieć to,
co nazywam trzema naturami.
Pierwsza to natura biogeniczna,
nasza neuropsychologia.
Druga: socjogeniczna lub druga natura,
która dotyczy kulturowych
i społecznych aspektów życia.
Trzecia odpowiada
za indywidualność, idiosynkrazję,
nazywam to naturą "idiogeniczną".
Już tłumaczę.
Ekstrawertyków charakteryzuje
potrzeba stymulacji.
Stymulację można uzyskać
dzięki ekscytującym rzeczom:
głośnym hałasom, imprezom
i wydarzeniom towarzyskim podczas TED,
widzicie, że ekstrawertycy
tworzą magnetyczny rdzeń.
Zbierają się razem.
I widziałem was.
Introwertycy wolą spędzać czas
w spokojniejszych miejscach,
tam na drugim piętrze,
gdzie mają możliwość
zmniejszenia poziomu stymulacji,
co można opacznie zrozumieć
jako antyspołeczne zachowanie,
co nie musi być prawdą.
Po prostu zdajecie sobie sprawę,
że lepiej wam idzie,
kiedy da się obniżyć poziom stymulacji.
Czasami stymulacja pochodzi
z wewnątrz, z ciała.
Kofeina działa na ekstrawertyków
lepiej niż na introwertyków.
Kiedy ekstrawertyk
wchodzi do biura o 9 rano
i mówi: "Muszę napić się kawy",
to nie żartuje,
naprawdę musi.
Introwertykom kawa aż tak nie pomoże,
szczególnie jeśli po wypiciu kawy
czekają ich zadania,
które trzeba wypełnić szybko
i jest ich wiele.
Introwertycy mogą robić wrażenie
zagubionych w natłoku zadań.
Ale to niewłaściwy wniosek.
Oto dość intrygujące konsekwencje:
nie zawsze jesteśmy tym, kim się wydajemy,
co prowadzi do kolejnego punktu.
Przedtem powinienem powiedzieć
o stosunku seksualnym,
ale nie wiem, czy mamy na to czas.
Więc, jeśli chcecie...
tak, chcecie?
Dobrze.
(Śmiech)
Są prowadzone badania
nad częstotliwością stosunków seksualnych
wśród mężczyzn, kobiet;
introwertyków i ekstrawertyków.
Pytam was:
ile razy na minutę,
ojej, przepraszam,
to badanie na szczurach,
(Śmiech)
Ile razy na miesiąc
introwetyczni mężczyźni uprawiają seks.
3.0.
Ekstrawertyczni mężczyźni?
Więcej czy mniej?
Tak, więcej.
5.5, prawie dwa razy więcej.
Intrawertyczne kobiety: 3.1.
Kobiety ekstrawertyczki?
Szczerze, jako introwertyczny mężczyzna,
co później wytłumaczę,
są bohaterkami.
7.5.
Nie tylko zajmują się
wszystkimi ekstrawertykami,
ale także kilkoma introwertykami.
(Śmiech)
(Brawa)
Ekstrawertycy i introwertycy
inaczej się komunikują.
Ekstrawertycy chcą doświadczyć
wielu towarzyskich interakcji
z przerwami na bliskość.
Lubią stać blisko,
by łatwo się porozumiewać.
Podtrzymują kontakt wzrokowy
lub wymieniają spojrzenia.
Badania wykazały,
że używają więcej zdrobnień,
gdy kogoś poznają.
Gdy ekstrawertyk spotka Karola,
przerabia go na Karolka, potem Lolka,
a później "Loluś, mordo".
(Śmiech)
Introwertyk będzie trzymał się "Karola",
póki sam Karol nie pozwoli
na bliższą relację z rozmówcą.
Rozmawiamy inaczej.
Ekstrawertycy wolą czarno-biały,
konkretny, prosty język.
Introwertycy wolą...
i muszę powtórzyć,
że jestem wielkim introwertykiem.
Mówimy inaczej.
Preferujemy zdania z bogatym kontekstem,
warunkowe,
i dwuznaczne.
(Śmiech)
Mniej więcej.
(Śmiech)
Tak jakby.
(Śmiech)
Ogólnie rzecz biorąc.
Właśnie tak.
Ekstrawertykowi z introwertykiem
czasem trudno się dogadać.
Pracowałem na kontrakcie z kolegą,
który różni się ode mnie we wszystkim.
Po pierwsze, ma na imię Tom.
A ja nie.
(Śmiech)
Po drugie, ma 1,96 wzrostu.
A ja raczej nie.
(Śmiech)
Po trzecie, nie ma większego
ekstrawertyka niż on.
Ja jestem bardzo introwertyczny.
Przeciążam się tak łatwo,
że nie mogę nawet pić kawy
po trzeciej po południu,
bo wieczorem nie zasnę.
Do projektu dołączył facet
o imieniu Michael.
I Michael prawie rozwalił projekt.
Osoba, która go zaprosiła,
spytała mnie i Toma:
"Co myślicie o Michaelu?".
Za chwilę powiem, co odpowiedział Tom
klasycznym językiem ekstrawertyka.
Oto, jak uszy ekstrawertyka
usłyszały moją wypowiedz,
dość precyzyjnie.
Powiedziałem: "Michael
niekiedy ma tendencję
do zachowań, które niektórzy mogą uznać
za być może zbyt asertywne
niż zwykle potrzeba".
(Śmiech)
Tom przewrócił oczami i powiedział:
"Brian, właśnie tak powiedziałem:
to gnojek!".
(Śmiech)
(Brawa)
Jako introwertyk
mogę delikatnie sugerować
pewną "gnojkowatość"
w jego zachowaniu,
ale nie sięgnę po słowo na "g".
(Śmiech)
Ale ekstrawertyk mówi:
"Takie są fakty, co tu owijać w bawełnę".
Tutaj się mijamy.
Czy należy na to zwracać uwagę?
Oczywiście.
Trzeba o tym wiedzieć.
Czy to już wszystko na nasz temat?
Jesteśmy tylko zbiorem cech?
Nie, nie jesteśmy.
Pamiętajcie, że jesteście tacy jak inni
i jak żadna inna osoba.
A co z waszą indywidualnością?
U Elżbiety czy Jerzego
ekstrawertyzm i neurotyczność
mają cechy wspólne.
Ale czy niektóre szczególnie elżbietańskie
lub georgiańskie zachowania
pozwolą lepiej was zrozumieć
niż sam zestaw cech?
Co sprawia, że was kochamy?
Nie za typ osobowości.
Niezręcznie mi szufladkować ludzi.
Poza tym nie każdy
zmieści się w szufladzie.
Co sprawia zatem, że jesteśmy wyjątkowi?
To, co robimy w życiu,
nasze osobiste projekty.
Każdy ma bieżący projekt,
o którym nikt tu nie wie.
Może dotyczy twojego dziecka,
już trzy razy byliście w szpitalu,
a lekarze nie wiedzą, co mu jest.
A może chodzi o mamę.
Zachowujecie się niezgodnie z charakterem.
Są to wolne cechy charakteru.
Zwykle jesteś ustępliwy,
ale czasami wykazujesz upór,
by pokonać bariery obojętnej administracji
w szpitalu,
by zrobić coś dla mamy lub dziecka.
Czym są te wolne cechy?
Pojawiają się, kiedy odgrywamy scenariusz,
by posunąć do przodu
główne projekty życia.
To one są najważniejsze.
Nie pytaj innych,
jak by się scharakteryzowali.
Zapytaj: "Wokół czego
obraca się twoje życie?".
Wykorzystujemy te wolne cechy.
Jestem introwertykiem,
ale mój główny projekt to wykładanie.
Jestem wykładowcą.
I uwielbiam swoich studentów
i moją dziedzinę.
I nie mogę się doczekać, by opowiedzieć
o nowych i fascynujących rzeczach,
o których marzę im powiedzieć.
Więc zachowuję się jak ekstrawertyk,
bo o ósmej rano
studenci potrzebują odrobiny humoru,
nieco zaangażowania, by im pomóc
w żmudnych dniach studiowania.
Ale musicie być ostrożni,
kiedy zbyt długo zachowujecie się
niezgodnie z charakterem.
Czasem sami się wtedy zaniedbujemy.
Po okresie zachowania
pseudo-ekstrawertycznego
muszę się zregenerować w samotności.
Susan Cain w książce "Ciszej proszę..."
wspomina o dziwnym kanadyjskim profesorze,
który nauczał na Harvardzie.
Podobnie jak on, czasami idę do łazienki,
by uciec od pocisków i strzał
wściekłych ekstrawertyków.
(Śmiech)
Pamiętam, że pewnego dnia,
gdy odpoczywałem w kabinie,
próbując uniknąć nadmiernej stymulacji,
do kabiny wszedł prawdziwy ekstrawertyk,
nie do mojej kabiny, a do sąsiedniej,
i mogłem słyszeć różnorakie odgłosy,
których nienawidzimy we własnym wykonaniu,
dlatego spuszczamy wodę
zarówno podczas, jaki i po.
(Śmiech)
Nagle ochrypły głos spytał:
"Hej, czy to dr Little?".
(Śmiech)
Jeśli jest coś, co da introwertykowi
zaparcie na pół roku,
to właśnie rozmowy w kibelku.
(Śmiech)
I właśnie tam się teraz udaję.
Nie idźcie za mną.
Dziękuję.
(Brawa)
Que grupo de indivíduos
fascinantes que vocês são
para um psicólogo!
(Risos)
Tive a oportunidade
nos últimos dois dias
de escutar algumas
das vossas conversas
e de ver-vos a interagir
uns com os outros.
E acho que é justo dizer, nesta altura,
que há 47 pessoas nesta audiência,
neste momento,
que revelam sintomas psicológicos
que eu gostaria de discutir hoje.
(Risos)
Achei que gostariam de saber
quais são eles.
(Risos)
Mas em vez de os apontar,
o que seria gratuito e intrometido,
pensei em contar-vos alguns
factos e histórias
em que se possam rever
em algum momento.
Estou num campo de investigação,
conhecida por psicologia da personalidade,
que faz parte de uma ciência maior
chamada ciência da personalidade
que cobre todo o espectro,
desde neurónios a narrativas.
E o que tentamos fazer,
à nossa maneira,
é perceber como é que cada um de nós
— cada um de vocês —
é, de certa maneira,
como todas as outras pessoas,
como algumas outras pessoas,
e como nenhuma outra.
Agora, podem já estar a dizer
sobre vós:
"Não sou interessante.
"Sou a 46.º pessoa mais aborrecida
no hemisfério ocidental."
Ou podem estar a dizer para vocês mesmos:
"Sou interessante,
"mesmo que seja visto pela maioria
das pessoas como um grandessíssimo totó."
(Risos)
Mas é o vosso aborrecimento
auto-diagnosticado
e a vossa "totózisse" inerente
que me faz ficar, como psicólogo,
realmente fascinado por vocês.
Então vou explicar porquê.
Uma das abordagens mais influentes
na ciência da personalidade
é conhecida como psicologia dos traços,
e alinha-vos ao longo de cinco dimensões
que são normalmente distribuídas,
e que descrevem aspectos universalmente
conhecidos das diferenças entre as pessoas
Estes soletram o acrónimo ACEAN
Em que "A" significa
"abertos para a experiência"
em contraste com aqueles
que estão mais fechados.
"C" significa "conscienciosidade",
em contraste com aqueles com uma
abordagem mais apática da vida.
"E" para "extroversão", em contraste
com pessoas mais introvertidas.
"A"— "indivíduos agradáveis",
em contraste com aqueles que
decididamente não são agradáveis.
e "N —"indivíduos neuróticos",
em contraste com aqueles
que são mais estáveis.
Todas estas dimensões têm
implicações para o nosso bem-estar,
para como a vida nos corre.
Então sabemos, por exemplo,
a abertura e a conscienciosidade
são bons indicadores do sucesso na vida,
mas as pessoas abertas alcançam
esse sucesso por serem audazes
e, ocasionalmente, estranhas.
As pessoas conscienciosas
atingem-no mantendo-se fiéis a prazos,
a perseverar, e também
a ter alguma paixão.
A extroversão e a agradabilidade
conduzem ambas
a trabalhar bem com pessoas.
Os extrovertidos, por exemplo,
acho-os interessantes.
Nas minhas aulas, às vezes,
dou-lhes um facto conhecido
que pode ser revelador
no que respeita às suas personalidades:
Digo-lhes que é praticamente impossível
que os adultos lambam os seus cotovelos.
(Risos)
Sabiam isso?
Alguns de vocês já tentaram lambê-los.
Mas os extrovertidos entre vocês
são aqueles que, provavelmente,
não só tentaram,
mas conseguiram com sucesso
lamber o cotovelo
da pessoa sentada ao seu lado.
(Risos)
Esses são os extrovertidos.
Deixem-me aprofundar a extroversão
com maior detalhe,
porque é consequente e é intrigante,
e ajuda-nos a perceber
o que eu chamo as nossas três naturezas.
Primeiro, a nossa natureza biogénica,
a nossa neurofisiologia.
Segundo, a nossa segunda natureza
ou a natureza sociogénica,
que tem a ver com os aspectos sociais
e culturais da nossa sociedade.
E terceiro, o que faz o "tu" individual
— idiossincrático —
a que eu chamo natureza "idiogénica".
Deixem-me explicar.
Uma das coisas que caracteriza os
extrovertidos é que precisam de estímulo.
Esse estímulo pode ser conseguido
encontrando coisas que são entusiasmantes:
altos ruídos, festas
e eventos sociais aqui na TED
— vêem os extrovertidos
formando um núcleo magnético.
Eles juntam-se todos.
E eu vi-vos.
É mais provável ver introvertidos
a passar o tempo em espaços tranquilos
no segundo andar,
onde são capazes de reduzir
o estímulo,
o que pode ser confundido
como sendo antissocial,
não sendo necessariamente antissocial.
Pode ser simplesmente que se apercebam
que se dão melhor
quando há a opção de diminuir
o nível de estímulo.
Às vezes é um estimulante interno,
do próprio corpo,
A cafeína, por exemplo, funciona
muito melhor com extrovertidos
do que com introvertidos.
Quando os extrovertidos entram
no escritório às 9 da manhã e dizem:
"Preciso mesmo de um café,"
não estão a brincar,
precisam mesmo.
Os introvertidos não se dão tão bem,
particularmente nas tarefas
em que estão concentrados
— e já tomaram café —
se essas tarefas aumentam em velocidade
e, se forem quantitativas,
os introvertidos podem dar a parecer
que não são particularmente quantitativos.
Mas é um engano.
Então aqui estão as consequências
que são realmente intrigantes:
nem sempre somos o que parecemos ser,
o que me leva ao meu próximo ponto.
Antes de chegar a esse ponto,
devo dizer algo sobre as relações sexuais,
ainda que, se calhar, não tenha tempo.
E portanto, se quiserem
— sim, querem?
Ok.
(Risos)
Há estudos feitos
sobre a frequência com que os indivíduos
praticam o acto conjugal,
separados por homem, mulher;
introvertido, extrovertido.
Então eu pergunto-vos:
Quantas vezes por minuto...
— oh, desculpem,
isso foi um estudo com ratos.
(Risos)
Quantas vezes por mês
os homens introvertidos executam o acto?
Três vezes.
Os homens extrovertidos?
Mais ou menos?
Sim, mais.
Cinco vezes e meia,
quase duas vezes mais.
Mulheres introvertidas: 3,1 vezes.
Mulheres extrovertidas?
Honestamente, falando
como homem introvertido,
o que explicarei mais tarde,
elas são heróicas.
Sete vezes e meia.
Elas não só aguentam
com todos os extrovertidos,
como escolhem uns quantos
introvertidos também.
(Risos)
(Aplausos)
Comunicamos de forma diferente,
extrovertidos e introvertidos.
Os extrovertidos, quando interagem,
querem ter imensos encontros sociais
pontuados por proximidade.
Gostam de estar juntos
para ter uma comunicação confortável.
Gostam de ter muito contacto visual,
ou olhar fixo mútuo.
Encontrámos numa pesquisa
que usam mais termos diminutivos
quando conhecem alguém.
Então quando um extrovertido conhece
um Carlos,
rapidamente o transforma em "Carlinhos,"
e depois em "Carlitos,"
e depois talvez em "Cacá."
(Risos)
No entanto para os introvertidos,
continua "Carlos", até que receba
um indício para ser mais íntimo
da pessoa com quem está a falar.
Falamos de forma diferente.
Os extrovertidos preferem branco-e-preto,
concreto, linguagem simples.
Os introvertidos preferem
— e devo dizer-vos de novo
que eu sou tão introvertido como
possam imaginar —
Falamos de forma diferente.
Preferimos frases contextualmente
complexas,
contingentes,
esquivas.
(Risos)
Mais ou menos.
(Risos)
Como se fosse.
(Risos)
Não para restringir demasiado o conceito
assim.
Quando falamos,
às vezes não nos entendemos.
Tive um contrato de consultoria
que partilhei com um colega
que é completamente diferente de mim.
Primeiro, o nome dele é Tom.
O meu não é.
(Risos)
Segundo, mede 1,96 m.
Tenho uma tendência para não medir isso.
(Risos)
E terceiro, é a pessoa mais extrovertida
que conseguiriam encontrar
Eu sou muitíssimo introvertido.
Sobrecarrego demasiado,
Nem sequer consigo beber café
depois das três da tarde
e esperar conseguir dormir à noite.
Tínhamos entregado um projecto
a um tipo chamado Michael.
E o Michael quase levou o projecto
a um fim desastroso.
Então, a pessoa que o entregou
perguntou ao Tom e a mim:
"O que acham do Michael?"
Bem, daqui a pouco
direi o que o Tom disse.
Ele falou na linguagem clássica
do "extrovert-idismo."
E isto é o que ouvidos extrovertidos
ouviram o que eu disse,
o que, de facto, é bastante preciso.
Eu disse. "Bem, o Michael tem às vezes
uma tendência
"de se comportar de uma forma
que alguns de nós podem ver
"talvez como mais assertivo
do que uma pessoa possa supor."
(Risos)
O Tom revirou os olhos e disse:
"Brian, isto foi o que eu disse:
"Ele é um idiota!"
(Risos)
(Aplausos)
Agora, como introvertido,
posso aludir, levemente,
a certas qualidades "idióticas"
no comportamento desse homem,
mas nunca vou utilizar a palavra "id..."
(Risos)
Mas o extrovertido diz:
"Se ele anda e fala como um desses,
é isso que eu lhe chamo."
Não nos entendemos.
Agora, é algo com que devemos
ter cuidado?
Claro.
É importante que saibamos isto.
É só isso que somos?
Uma data de características?
Não, não somos.
Lembrem-se, vocês são como outras pessoas
e como nenhuma outra.
Então e o "você" idiossincrático?
Enquanto Isabel ou Jorge,
podem partilhar a vossa extroversão
ou o vosso neuroticismo.
Mas há umas características isabelinas
idiossincráticas no vosso comportamento,
ou jorgianas,
que nos fazem compreender-vos
melhor que uma molhada de traços,
que nos fazem amar-vos.
Não só porque vocês são
o tipo de pessoa certa.
Estou desconfortavelmente
a colocar as pessoas em gaiolas,
mas nem sequer acho que os pássaros
devam estar em gaiolas.
Então, o que é que nos torna diferentes?
São os afazeres que temos na nossa vida,
os nosso projectos pessoais.
Vocês têm um projecto pessoal agora,
embora aqui ninguém o conheça.
Tem a ver com o vosso filho,
voltaram três vezes ao hospital,
e ainda não sabem o que se passa.
Ou pode ser a vossa mãe.
E têm andado a portar-se
de forma diferente.
Estas são características livres.
São muito simpáticos,
mas agem de forma desagradável
de forma a quebrar essas barreiras
de torpor administrativo
no hospital,
para obter alguma coisa
para a vossa mãe ou o vosso filho.
O que são essas características livres?
São quando aceitamos um argumento
de modo a avançar com os
projectos da nossa vida.
E são o que interessam.
Não perguntem às pessoas
de que tipo vocês são.
Perguntem-lhes: "Quais são os
projectos da sua vida?"
E damos vida a essas
características livres.
Eu sou um introvertido,
mas tenho um projecto importante,
que é professar.
Sou um professor.
Adoro os meus alunos
e adoro a minha área.
Não posso esperar para lhes falar
do que é novo e entusiasmante,
do que não posso esperar
para lhes dizer.
Então eu ajo de forma extrovertida,
porque às oito da manhã,
os estudantes precisam
de um pouco de humor,
um pouco de envolvimento
para os manter a andar
nos árduos dias de estudo.
Mas é preciso ser cauteloso
quando agimos propositadamente
contrariamente ao nosso caráter.
À vezes podemos descobrir
que não temos cuidado com nós próprios.
Já reparei, por exemplo, que depois
de um período de pseudo-extroversão,
preciso de descansar algures, sozinho.
Como a Susan Cain disse algures
no seu livro "Quit",
num capítulo em que caracterizava
um estranho professor canadiano,
que, na altura, ensinava em Harvard,
às vezes vou à casa-de-banho
"para escapar às pedradas e setas
dos ultrajantes extrovertidos".
(Risos)
Lembro-me de um dia específico,
em que estava fechado no meu cubículo,
tentando evitar uma sobre-estimulação.
E um extrovertido a sério
veio para o pé de mim
— não no meu cubículo
mas no cubículo ao lado —
e pude ouvir aqueles sons
evacuatórios, que odiamos
— mesmo os nossos,
por isso é que puxamos o autoclismo
tanto durante como depois.
(Risos)
Depois ouvi uma voz cavernosa, a dizer:
"Olá, é o Dr. Little?"
(Risos)
Se algo que garante a prisão de ventre
num introvertido durante 6 meses,
é falar enquanto na retrete.
(Risos)
É para onde eu vou agora.
Não me sigam.
Obrigado.
(Aplausos)
Que grupo curioso
de indivíduos vocês são...
para um psicólogo.
(Risos)
Durante os dois últimos dias,
tive a oportunidade de bisbilhotar
algumas de suas conversas
e de ver vocês interagindo
uns com os outros.
Acho que já posso dizer
que existem 47 pessoas nesta plateia,
neste momento,
que mostram sintomas psicológicos
sobre os quais gostaria de falar hoje.
(Risos)
Acho que talvez vocês queiram
saber quem são.
(Risos)
Mas, em vez de apontar quem são,
o que seria inoportuno e desnecessário,
acho melhor contar
alguns fatos e histórias,
através dos quais talvez vocês
se enxerguem um pouco.
Trabalho na área conhecida
como psicologia da personalidade,
que faz parte de uma área
maior de estudos da personalidade
que se estende por todo um espectro
que vai de neurônios a histórias.
O que tentamos fazer,
à nossa própria maneira,
é entender como cada um de nós,
como cada um de vocês,
é, em determinados aspectos,
parecido com todos os demais,
parecido com algumas pessoas
e, ao mesmo tempo, uma pessoa única.
Bem, você já deve estar pensando:
"Não sou curioso.
Sou a 46ª pessoa mais sem graça
do Hemisfério Ocidental".
Ou talvez você pense:
"Eu sou curioso,
mesmo que eu seja considerado pela maioria
das pessoas como um tremendo de um bobo.
(Risos)
Mas sua falta de graça autodiagnosticada
e sua "bobice" inerente
são o que me deixam, enquanto psicólogo,
realmente fascinado por vocês.
Vou explicar por quê.
Uma das abordagens mais influentes
na ciência da personalidade
é a psicologia dos traços de personalidade
e ela nos alinha em cinco dimensões
que são distribuídas normalmente
e descrevem aspectos universalmente
aceitos de diferenças entre pessoas.
Elas formam o acrônimo "OCEAN":
O, de "open to experience",
ou "aberto a experiências",
em contraste àqueles
que são mais fechados;
C, de "conscientiousness", ou cautela,
em contraste àqueles com uma abordagem
mais despreocupada na vida;
E, de "extroversion", ou extroversão,
em contraste aos mais introvertidos;
A, de "agreeable individuals",
ou indivíduos consensuais,
em contraste àqueles
que discordam veementemente.
e N, de "neurotic individuals",
ou indivíduos neuróticos,
em contraste àqueles
que são mais estáveis.
Todas essas dimensões
influenciam o nosso bem-estar,
influenciam a forma como nossa vida segue.
Nós sabemos, por exemplo,
que a abertura e a cautela
são fortes indicativos de sucesso na vida,
mas as pessoas abertas alcançam
esse sucesso sendo audaciosas
e, às vezes, estranhas.
As pessoas cautelosas o alcançam
se atendo a prazos,
sendo perseverantes,
bem como tendo paixão.
Extroversão e consensualidade são úteis
para trabalhar bem com pessoas.
Eu acho curiosos, por exemplo,
os extrovertidos.
Em minhas aulas, às vezes
conto a eles um fato simples,
que pode ser revelador no que diz
respeito à personalidade deles:
digo a eles que é praticamente
impossível, para os adultos,
lamber a ponta de seus próprios cotovelos.
(Risos)
Vocês sabiam disso?
Alguns de vocês tentaram
lamber o próprio cotovelo,
mas os extrovertidos entre vocês
são provavelmente aqueles
que não apenas tentaram,
mas conseguiram lamber o cotovelo
da pessoa sentada ao lado.
(Risos)
Esses são os extrovertidos.
Vou falar um pouquinho mais
sobre a extroversão,
porque ela é importante, é curiosa
e nos ajuda a entender o que chamo
de nossas três naturezas:
primeiro, uma natureza biogênica,
nossa neurofisiologia;
segundo, nossa natureza sociogênica,
que tem a ver com os aspectos
culturais e sociais de nossas vidas;
e terceiro,
a que torna você
unicamente você, peculiar,
e que chamo de natureza idiogênica.
Vou explicar.
Uma das características dos extrovertidos
é o fato de precisarem de estímulos,
e esses estímulos podem ser obtidos
através de atividades animadas:
barulhada, festas
e eventos sociais aqui no TED...
Dá pra ver os extrovertidos
formando um núcleo magnético.
Todos eles se reúnem.
E eu os percebi.
Já os introvertidos tendem mais
a ficar em lugares quietos
lá no segundo andar,
onde conseguem reduzir
o nível de estímulos,
e talvez sejam mal-interpretados
como antissociais,
mas não necessariamente o são.
Talvez você simplesmente perceba
que produz melhor
quando consegue baixar
esse nível de estímulo.
Às vezes, é um estímulo interno,
que vem do seu corpo.
Por exemplo, a cafeína funciona bem melhor
em extrovertidos que em introvertidos.
Quando os extrovertidos chegam
ao trabalho às nove horas da manhã
e dizem: "Preciso muito de um café",
eles estão falando sério,
eles realmente precisam.
Os introvertidos não se saem tão bem,
especialmente se as tarefas
em que estiverem trabalhando,
e se tiverem tomado café...
se essas tarefas tiverem que ser
aceleradas e se forem "de produção",
os introvertidos talvez passem a ideia
de não serem tão "produtivos",
o que não é verdade.
Eis as consequências,
que são realmente bem curiosas:
nem sempre somos o que parecemos ser,
e isso me leva ao meu próximo tópico.
Antes de falar sobre ele, preciso contar
algo referente a relações sexuais,
embora talvez não tenha muito tempo,
mas, se vocês quiserem que...
Tudo bem. Vocês querem? OK.
(Risos)
Estudos foram feitos
sobre a frequência com a qual
indivíduos realizam o ato sexual,
divididos nas categorias: homem,
mulher, extrovertido, introvertido.
Então, pergunto a vocês:
quantas vezes por minuto...
Perdão, esse foi o estudo com ratos...
(Risos)
Quantas vezes por mês
homens introvertidos fazem sexo?
Três.
E os homens extrovertidos? Mais, ou menos?
Sim, mais.
Cinco e meia. Quase o dobro.
Mulheres introvertidas: 3,1.
Mulheres extrovertidas?
Francamente, falando
como homem introvertido,
o que vou explicar depois,
elas são heroicas:
7.5.
Elas não só dão conta
dos homens extrovertidos,
como ainda pegam alguns introvertidos.
(Risos)
(Aplausos)
Nós, extrovertidos e introvertidos,
nos comunicamos de forma diferente.
Os extrovertidos, ao interagir,
querem muito contato social,
com proximidade.
Eles gostam de ficar bem perto
pra se comunicarem confortavelmente.
Gostam de muito contato visual,
ou olho no olho.
Vimos em algumas pesquisas
que eles usam mais termos diminutivos
ao conhecerem pessoas.
Quando um extrovertido
conhece um "Carlos",
rapidamente ele vira "Carlinhos",
depois vira "Cacá",
e por fim "Cá".
(Risos)
Já para os introvertidos,
ele continua sendo "Carlos"
até que haja mais intimidade
entre eles e o "Carlos".
Nós temos um jeito diferente de falar.
Os extrovertidos preferem uma linguagem
direta, objetiva e simples.
Já os introvertidos preferem...
e preciso novamente dizer
que sou o máximo da introversão
que vocês possam imaginar...
Nós falamos de forma diferente.
Preferimos frases
contextualmente complexas,
incertas
e ambíguas...
(Risos)
Mais ou menos...
(Risos)
assim.
(Risos)
É por aí...
digamos.
Quando conversamos,
às vezes não falamos a mesma "língua".
Eu e um amigo tínhamos
um contrato de consultoria,
e somos tão diferentes um do outro
quanto duas pessoas podem ser.
Primeiro, o nome dele é Tom.
O meu não é.
(Risos)
Segundo, ele tem 1,96 m de altura,
e eu "tendo" a não ser tão alto.
(Risos)
Terceiro, ele é a pessoa mais extrovertida
que você pode imaginar,
e eu sou extremamente introvertido.
Fico tão sobrecarregado
que nem sequer posso beber um café
depois das três da tarde
sem ficar acordado à noite.
Nesse projeto, tínhamos
um outro colega chamado Michael.
Michael quase fez o projeto desandar.
A pessoa que o indicou para o projeto
perguntou a mim e ao Tom:
"O que vocês acham do Michael?"
Bem, vou contar o que Tom disse já já.
Ele falou em "extrovertês" clássico.
Vejam como os ouvidos extrovertidos
ouviram o que eu disse,
que foi, na verdade, bem preciso.
Eu disse: "Bem, às vezes,
o Michael tem a tendência
de comportar-se de forma tal
que talvez alguns de nós considerem,
quem sabe, mais assertiva
do que se espera".
(Risos)
Tom revirou os olhos e disse:
"Brian, foi o que eu disse:
ele é um imbecil!"
(Risos)
(Aplausos)
Bem, como introvertido,
talvez eu faça uma sutil alusão
a certas características imbecis
no comportamento de Michael,
mas jamais vou dizer a palavra de fato.
(Risos)
Mas o extrovertido diz:
"Se anda e fala como um imbecil,
é assim que vou chamá-lo."
E assim, não falamos a mesma "língua".
Será que devemos dar mais atenção a isso?
Claro que sim.
É importante sabermos disso.
Será que isso é tudo que somos?
Somos apenas um monte de características?
Não, não somos.
Lembre-se: você é parecido
com outras pessoas,
mas, ao mesmo tempo, é único.
E quanto às suas peculiaridades?
Seja você Elizabeth ou George,
vocês talvez tenham em comum
a extroversão ou a neurose.
Mas será que há qualidades comportamentais
exclusivamente "elisabetanas"
ou "georgianas" em vocês,
que nos façam entender vocês melhor
do que apenas um monte de características,
que nos façam adorar vocês,
não apenas por vocês serem
um determinado tipo de pessoa?
Não me sinto confortável
em rotular pessoas.
Nem sequer acredito
que existam rótulos para pessoas.
Então, o que será que nos diferencia?
São as coisas que realizamos na vida,
nossos projetos pessoais.
Talvez você tenha um projeto pessoal agora
sobre o qual ninguém aqui saiba.
Ele pode ter a ver com seu filho...
Você já esteve três vezes no hospital,
mas ainda não descobriram qual o problema.
Ou talvez seja sua mãe.
Talvez você tenha
encenado um personagem.
Essas são "características livres".
Você é muito agradável,
mas age desagradavelmente
para conseguir quebrar as barreiras
da burocracia administrativa do hospital,
para conseguir ajudar
sua mãe, ou seu filho.
O que são essas características livres?
É quando agimos,
como se seguindo um roteiro,
para realizarmos
um projeto pessoal importante.
E são elas o que importa.
Não procure saber que tipo
de personalidade as pessoas têm.
Procure saber que projetos
pessoais elas têm na vida.
Nós "encenamos" essas
características livres.
Eu sou introvertido,
mas tenho um projeto pessoal,
que é lecionar.
Sou professor.
Adoro meus alunos
e adoro minha profissão.
Fico ansioso pra contar a eles
novidades, coisas interessantes,
coisas que fico ansioso pra contar a eles.
Pra isso, eu ajo de forma extrovertida
porque, às oito da manhã,
os alunos precisam
de um pouquinho de humor,
de um pouquinho de motivação
para não desanimarem
em dias difíceis de estudos.
Mas precisamos ter muito cuidado
quando "encenamos" por muito tempo.
Às vezes, acabamos percebendo
que não estamos cuidando de nós mesmos.
Por exemplo, depois de algum tempo
me comportando como pseudoextrovertido,
preciso ficar sozinho pra relaxar.
Como Susan Cain disse em seu livro
"O Poder dos Quietos",
num capítulo que fala
de um estranho professor canadense
que, na época, lecionava em Harvard,
às vezes vou para o banheiro masculino
para fugir das intrusões inevitáveis
dos "escandalosos" extrovertidos.
(Risos)
Lembro-me de um dia em especial,
em que me recolhi em uma cabine,
tentando evitar o excesso de estímulos,
quando um verdadeiro extrovertido
surgiu ao meu lado,
não na minha cabine,
mas na cabine ao lado,
e eu pude ouvir vários sons de evacuação,
o que nós detestamos,
inclusive os nossos.
Por isso damos descarga
tanto durante quanto depois.
(Risos)
Aí, ouvi uma voz rouca dizer:
"Ei, é você, Dr. Little?"
(Risos)
Se há uma coisa que com certeza deixa
um introvertido constipado por seis meses
é falar com ele
enquanto está no sanitário.
(Risos)
É pra lá que vou agora.
Não me sigam.
Obrigado.
(Aplausos)
Sunteți un grup de oameni
cu adevărat fascinant...
pentru un psiholog.
(Râsete)
În ultimele zile, am avut ocazia
să trag cu urechea
la unele din conversațiile voastre
și să văd felul în care interacționați.
Cred că deja pot spune
că există 47 de persoane în public
care în acest moment
prezintă simptome psihologice
despre care aș vrea să vă vorbesc azi.
(Râsete)
Mă gândeam că ați vrea
să știți despre cine vorbesc.
(Râsete)
Dar în loc să vă arăt cu degetul,
ceea ce ar fi nejustificat și indiscret,
m-am gândit să vă vorbesc
despre câteva fapte și povești
în care v-ați putea regăsi.
Lucrez într-un domeniu de cercetare
numit psihologia personalității,
parte integrantă
a științei personalității
ce acoperă un întreg spectru tematic,
de la neuroni la terapie narativă.
Ceea ce încercăm să facem,
în felul nostru,
e să înțelegem cum fiecare dintre noi --
fiecare dintre voi ---
e, din anumite puncte de vedere,
la fel ca toţi oamenii,
la fel ca anumiți oameni
și ca nimeni altcineva.
Acum, probabil că deja vă spuneţi
„Nu sunt fascinant.
Sunt pe locul 46 în topul plicticoșilor
din Emisfera de Vest.
Sau poate vă spuneţi:
„Sunt fantastic,
chiar dacă cei mai mulţi
mă consideră un mare prostănac."
(Râsete)
Eticheta de plicticos și prostănac inerent
pe care v-o aplicați singuri
e ceea ce, pe mine, ca psiholog,
mă fascinează la voi.
Să vă explic de ce.
Una dintre cele mai importante abordări
în știința personalităţii,
psihologia trăsăturilor de caracter,
vă clasifică pe baza a cinci dimensiuni
distribuite normal
şi care descriu aspecte universal valabile
de diferențiere a oamenilor.
Formează acronimul DCEAN
„D” vine de la „deschidere faţă de nou”,
în opoziţie cu cei ce sunt mai închişi.
„C” vine de la „conştiinciozitate”,
în contrast cu cei ce au
o abordare mai apatică a vieţii.
„E” - „extraversiune”,
în contrast cu oamenii mai introvertiţi.
„A” - „agreabil”,
în contrast cu cei
incontestabil dezagreabili.
„N” - „nevrotic”,
în contrast cu indivizii
mai stabili emoțional.
Toate aceste trăsături
influenţează starea noastră de bine,
modul în care ne decurge viaţa.
Ştim, de exemplu,
că deschiderea şi conştiinciozitatea
prevestesc succesul în viaţă,
dar oamenii deschişi obţin succesul
dacă sunt îndrăzneţi
şi, câteodată, ciudaţi.
Oamenii conştiincioşi obţin succesul
respectând termenele limită,
perseverând şi fiind pasionaţi.
Extraversiunea şi agreabilitatea
conduc amândouă
la buna colaborare cu oamenii.
Pe extrovertiţi, de exemplu,
îi consider fascinanţi.
Uneori le spun studenților mei
câte un lucru elementar
care ar putea fi revelator
în privinţa personalităţii lor:
Le spun că e practic imposibil ca adulții
să-şi lingă cotul.
(Râsete)
Ştiaţi asta?
Deja, unii dintre voi au încercat
să-şi lingă cotul.
Dar extrovertiţii dintre voi
sunt probabil cei care
nu numai că au încercat,
dar chiar au reuşit
să lingă cotul vecinului de scaun.
(Râsete)
Aceştia sunt extrovertiţii.
Am să vă spun mai multe
despre extraversiune
pentru că e importantă şi fascinantă
şi ne ajută să înţelegem ceea ce eu numesc
cele trei naturi ale noastre.
Mai întâi natura noastră biogenică -
neurofiziologia noastră.
Apoi cea sociogenică,
sau a cea de-a doua natură,
legată de aspectele sociale
şi culturale ale vieţilor noastre.
A treia natură e cea care vă face
să fiţi voi - idiosincrasia -
ceea ce eu numesc
natura voastră „idiogenică”.
Să vă explic.
Una din caracteristicile extrovertiţilor
e nevoia de stimulare.
Stimularea poate fi obţinută
prin găsirea lucrurilor interesante:
zgomote puternice, petreceri
şi evenimente sociale aici, la TED --
veți vedea extrovertiţii
formând un nucleu magnetic.
Se adună toţi laolaltă.
V-am văzut.
Introvertiţii stau mai degrabă
în spaţiile liniştite
de la etajul doi,
unde pot reduce stimularea -
şi pot fi percepuţi în mod eronat
ca fiind antisociali,
dar nu sunteţi neapărat antisociali.
Ar putea însemna
doar că vă descurcaţi mai bine
când puteţi reduce nivelul stimulării.
Uneori e o stimulare internă,
din corpul vostru.
Cofeina, de exemplu, e mult mai utilă
extrovertiţilor decât introvertiţilor.
Când extrovertiţii vin la birou
la nouă dimineaţa
şi spun: „Chiar am nevoie
de o ceaşcă de cafea”,
ei nu glumesc --
chiar au nevoie.
Introvertiţii nu procedează așa,
mai ales dacă sarcinile
în care sunt implicați -
chiar și cu puţină cafea băută -
dacă acele sarcini sunt urgente
şi multe,
introvertiţii ar putea da impresia
că nu țin pasul cu volumul de muncă.
Dar e o impresie falsă.
Astea sunt consecinţele
cu adevărat fascinante:
nu suntem mereu ceea ce părem a fi
şi astfel ajung la următorul punct.
Aş spune, înainte să ajung la asta,
ceva despre raportul sexual,
deşi s-ar putea să nu am timp.
Dacă vreţi, să vă spun -
da, vreţi?
Bine.
(Râsete)
S-au făcut studii
privind frecvenţa cu care
oamenii se unesc în actul conjugal,
pe categorii: bărbaţi, femei,
introvertiţi, extrovertiţi.
Ce credeţi?
De câte ori pe minut -
mă scuzați, ăla era studiul
despre şobolani -
(Râsete)
De câte ori pe lună
o fac bărbaţii introvertiţi?
3,0.
Bărbaţii extrovertiţi?
Mai mult sau mai puţin?
Da, mai mult.
5,5 - aproape de două ori mai mult.
Femeile introvertite: 3,1.
Femeile extrovertite?
Sincer, ca bărbat introvertit,
vă voi explica mai târziu -
sunt eroice.
7,5.
Ele nu doar că rezolvă
toţi bărbaţii extrovertiţi,
dar iau şi câţiva introvertiţi.
(Râsete)
(Aplauze)
Comunicăm diferit,
extrovertiţii şi introvertiţii.
Când relaţionează, extrovertiţii
își doresc un raport social
punctat de o apropiere strânsă.
Preferă să stea aproape
ca să comunice confortabil.
Le place să mențină contactul vizual
sau schimburile de priviri.
Unele studii au arătat
că folosesc mai multe diminutive
când întâlnesc pe cineva.
Dacă un extrovertit întâlneşte un Ion,
se transformă repede în „Ionică”
şi apoi „Nelu”,
iar apoi în „Neluţule dragă”.
(Râsete)
Pentru introvertiţi însă,
va rămâne Ion până ce va primi
acordul de a se apropia
din partea interlocutorului.
Vorbim diferit.
Extrovertiţii preferă exprimarea
răspicată, concretă, simplă.
Introvertiţii preferă -
trebuie să vă spun iar
că sunt cel mai extrem introvertit
pe care vi-l puteţi imagina -
noi vorbim diferit.
Preferăm propoziţii cu un context complex,
contingente,
cu dublu înțeles -
(Râsete)
Mai mult sau mai puţin.
(Râsete)
Ca să spun așa.
(Râsete)
Fără a fi prea clari -
cam aşa.
Când vorbim,
una spunem și alta înțelegem.
Am avut un contract de consultanţă
cu un coleg
care e cât se poate de diferit de mine.
În primul rând: se numeşte Tom.
Eu, nu.
(Râsete)
Doi: are 2 metri.
Tind să cred că nu e și cazul meu.
(Râsete)
Şi trei: el e extrovertitul tipic.
Eu sunt profund introvertit.
Mă suprasolicit,
nu pot nici să beau o ceaşcă de cafea
după ora trei după-amiază
și să mă aștept să adorm seara.
La acest proiect ni s-a alăturat
un tip numit Michael.
Iar Michael aproape că a dus proiectul
într-un punct mort.
Așa că persoana care-l sprijinea
ne-a întrebat pe Tom și pe mine:
Ce ne facem cu Michael?
Am să vă spun de îndată ce a răspuns Tom.
A vorbit în clasicul stil extrovertit.
Iată ce au reținut urechile extrovertite
din spusele mele
care reflectau binișor realitatea.
Am spus: „Michael are uneori tendința
de a se comporta într-un fel în care
poate fi perceput de unii din noi
ca fiind probabil mai autoritar
decât s-ar cuveni.”
(Râsete)
Tom își dă ochii peste cap și spuse:
„Brian, e exact ceea ce am spus:
e un măgar!”
(Râsete)
(Aplauze)
Fiind un introvertit,
aș putea face o aluzie subtilă
la anumite calități măgărești
din comportamentul acestui om,
dar nu am să arunc apelativul
care începe cu „m”.
(Râsete)
Dar extrovertitul spune:
„Dacă merge ca unul, dacă vorbește
ca unul, așa am să-i și spun".
Una spunem, alta înțelegem.
Acum vă întreb: merită să acordăm atenție
acestui lucru?
Desigur.
E important să fim conștienți de asta.
Doar asta suntem noi?
Doar un mănunchi de trăsături?
Nu.
Amintiți-vă, sunteți la fel
ca alte persoane
și ca nimeni altcineva.
Și cum rămâne cu propria specificitate?
Ca Elizabeth sau George,
ați putea avea în comun
extroversiunea sau nevrotismul.
Există oare niște trăsături distinctive
elisabetiene în comportamentul vostru
sau trăsături individuale giorgiene
care să ne facă să înțelegem că sunteți
mai mult decât un mănunchi de trăsături?
Care să ne facă să vă iubim?
Nu numai pentru că sunteți
un anumit gen de persoană.
Nu mă simt bine
punând toată lumea în aceeași oală.
Nici nu mi se pare corect pentru oală.
Deci, ce anume ne face diferiți?
Acțiunile în care ne angrenăm
pe parcursul vieții: proiectele personale.
Aveți un proiect personal chiar acum
și poate că nimeni din sală
nu știe asta.
Are legătură cu copilul tău --
ați fost la spital de trei ori
și încă nu au găsit cauza problemei.
Sau ar putea fi mama ta.
Și te comporți altfel decât de obicei.
Acestea sunt trăsături libere.
Ești o persoană foarte agreabilă,
dar ai un comportament dezagreabil
pentru a elimina bariere
puse de amorțeala administrativă
la spital,
pentru a obține ceva pentru mama ta
sau pentru copilul tău.
Ce sunt aceste trăsături libere?
Ele apar când intrăm într-un rol anume
pentru a avansa un proiect valoros
în viața noastră.
Aceste trăsături contează cu adevărat.
Nu întreba oamenii
ce fel de persoană ești,
ci care sunt proiectele lor de suflet.
Așa activăm aceste trăsături.
Sunt un introvertit,
dar am un proiect de suflet: predatul.
Sunt profesor universitar.
Și-mi ador studenții
și domeniul de activitate.
Aștept cu nerăbdare să le spun
ce e nou, captivant,
ce aștept cu nerăbdare să le spun.
Mă comport ca un extrovertit,
pentru că la 8 dimineața
studenții au nevoie de un pic de umor,
un pic de implicare pentru a depăși
zile intense de studiu.
Dar trebuie să fim foarte prudenți
când ne comportăm în mod diferit
pe o perioadă prea lungă.
Uneori am putea descoperi
că nu avem grijă de noi înșine.
De exemplu, după o perioadă
pseudo-extrovertită,
am nevoie să mă reîncarc undeva,
de unul singur.
Așa cum Susan Cain a spus
în cartea sa, Liniște,
într-un capitol ilustrând
ciudatul profesor canadian
care preda la acea vreme la Harvard,
Uneori mă duc la toaleta bărbaților
pentru a scăpa de supliciile
extrovertiților
(Râsete)
Îmi amintesc o zi anume, mă retrăsesem
într-o cabină de toaletă
ca să evit hiperstimularea.
Un extrovertit vine lângă mine,
nu în cabina mea,
ci în cabina vecină
și aud diferite zgomote evacuatoare
pe care noi le detestăm,
chiar și pe cele proprii.
de asta tragem apa
în timpul și după ce terminăm.
(Râsete)
Și apoi am auzit
o voce gravă spunând:
Heeei, sunteți dvs., Prof. Little?
(Râsete)
Dacă există ceva care să constipe
un introvertit 6 luni,
e pălăvrăgeala de pe WC.
(Râsete)
Acolo mă îndrept acum.
Nu mă urmați.
Mulțumesc.
Какая же вы интересная
группа индивидуумов...
для психолога.
(Смех)
Последние пару дней
у меня была возможность
подслушать некоторые ваши разговоры
и понаблюдать за вашим взаимодействием.
И думаю, уже можно смело сказать,
что 47 человек в этой аудитории
на данный момент
демонстрируют психологические симптомы,
которые я бы хотел сегодня обсудить.
(Смех)
И думаю, вам интересно будет узнать,
кто вы такие.
(Смех)
Не буду указывать на вас,
что было бы неуместно и грубо,
а расскажу вам несколько фактов и историй,
в которых вы, возможно, увидите себя.
Я занимаюсь исследованиями в сфере,
известной как психология личности,
которая является частью более
масштабной науки о личности,
охватывающей полный спектр
от нейронов до нарративов.
То, что мы по-своему
пытаемся делать, —
это понять, как каждый из нас,
каждый из вас,
существует в каком-то смысле
как все другие люди,
как некоторые другие люди
и как никто другой.
Вы уже можете сказать о себе:
«Во мне нет ничего особенного.
Я занимаю 46-ое место среди
скучнейших людей в западном полушарии».
Или можете сказать о себе:
«Я особенный,
даже если большинство считает меня
напыщенным круглым дураком».
(Смех)
Но именно ваша оценка себя
как человека скучного или «с приветом»
заставляет меня как психолога
вами заинтересоваться.
Позвольте мне объяснить почему.
Один из самых влиятельных
подходов в науке о личности
известен как психология личностных черт:
вас оценивают по пяти основным факторам,
которые в общих чертах характеризуют
различия между людьми.
Они расшифровывают акроним ОДЭДН.
«О» значит «открытый опыту»,
по сравнению с теми, кто более закрыт.
«Д» значит «добросовестный»,
по сравнению с теми,
у кого более небрежный подход к жизни.
Э — «экстравертный», по сравнению
с более интровертными людьми.
Д — «дружелюбный»,
по сравнению с теми,
кто решительно недружелюбен.
Н — «невротик»,
по сравнению с теми, кто более стабилен.
Все эти факторы отражаются
на нашем благополучии,
на том, как проходит наша жизнь.
Например, мы знаем,
что по открытости и добросовестности
очень легко предсказать успех в жизни.
Но открытые люди достигают
этого успеха, ведя себя дерзко
и иногда странно.
А добросовестные люди достигают того же,
соблюдая сроки,
проявляя упорство и страсть.
И экстраверсия, и дружелюбность
благоприятны для успешной работы с людьми.
Экстравертов, например,
я нахожу интересными.
На своих занятиях
я иногда даю им основной факт,
который может проявить их личность:
я говорю им, что взрослому человеку
практически невозможно
лизнуть снаружи локоть.
(Смех)
Вы это знали?
Некоторые из вас уже попытались
лизнуть свой локоть.
Но экстраверты среди вас,
возможно, не только попробовали,
но и успешно облизали локоть
соседа.
(Смех)
Экстраверты — они такие.
Позвольте мне немного подробнее
рассмотреть экстраверсию,
потому что это важно, интересно
и поможет нам понять, что я подразумеваю
под нашими тремя природами.
Во-первых, наша биологическая природа,
наша нейропсихология.
Во-вторых, наша социогенная,
или вторичная, природа,
обусловленная культурными
и социальными аспектами нашей жизни.
И в-третьих, то, что делает вас вами —
индивидуальная специфика,
которую я называю
вашей уникальной природой.
Позвольте объяснить.
Одна из характеристик экстравертов —
это их потребность в возбуждении.
Возбуждение можно достичь,
находя что-то волнующее:
громкие звуки, вечеринки
и мероприятия здесь на TED,
вы видите, что экстраверты
притягиваются друг к другу.
Они собираются все вместе.
И я вас видел.
Интроверты предпочитают
проводить время в тихих местах
на втором этаже,
где они могут снизить возбуждение.
Может сложиться ложное представление,
что эти люди необщительны,
но это необязательно так.
Возможно, вы просто понимаете,
что вам лучше,
когда уровень возбуждения понижен.
Иногда это касается внутреннего
физического возбуждения.
Например, кофеин намного лучше помогает
экстравертам, нежели интровертам.
Когда экстраверты заходят в 9 утра в офис
и говорят: «Мне просто
необходима чашка кофе»,
они не шутят,
она им дейстительно нужна.
Интровертам выпитый кофе не поможет,
в особенности
если перед ними стоят какие-то задачи,
которые оцениваются количественно
и должны быть выполнены срочно.
Может показаться, что интровертам
не особо удаются количественные задания.
Но это заблуждение.
А вот и очень интересные вывод:
мы не всегда те, кем кажемся.
И здесь я перехожу к следующему пункту.
Прежде чем его озвучить, я должен сказать
кое-что о половой жизни,
хотя у меня не особо много времени.
Но если вы хотите,
да, хотите?
Хорошо.
(Смех)
Есть исследования о том,
как часто люди занимаются сексом.
Данные разделены по категориям:
мужчины, женщины, интроверты, экстраверты.
Поэтому я спрашиваю вас:
сколько раз в минуту...
Ох, простите, это было
исследование на крысах.
(Смех)
Сколько раз в месяц
занимаются сексом мужчины интроверты?
Ровно 3.
Мужчины экстраверты?
Больше или меньше?
Да, больше.
5,5 — почти вдвое больше.
Женщины интроверты: 3,1.
Женщины экстраверты?
Как мужчина интроверт,
что я объясню позднее,
хочу сказать, что они героини.
7,5.
Они не только задействуют
всех мужчин экстравертов,
но заодно помогают и паре интровертов.
(Смех)
(Аплодисменты)
Мы общаемся по-разному:
экстраверты и интроверты.
Экстраверты от общения
хотят много подчёркнуто близких
социальных контактов.
Чтобы общение было комфортным,
они хотят стоять рядом,
им нужен зрительный контакт
или взаимное разглядывание.
Одно исследование показало,
что экстраверты при встрече
используют уменьшительные формы.
Когда экстраверт встречает Чарльза,
тот быстро становится Чарли,
а затем Чаком,
а затем «малышом Чаки».
(Смех)
В то время как для интровертов
он остаётся Чарльзом, пока сам не позволит
более близкого обращения к себе
своему собеседнику.
Мы говорим по-разному.
Экстраверты предпочитают категоричный,
конкретный, простой язык.
Интроверты предпочитают —
и я опять же должен вам сказать,
да вы и сами видите,
что я крайне интровертен, —
мы говорим по-другому.
Мы предпочитаем контекстуально сложные,
неопределённые,
туманные предложения.
(Смех)
Более или менее.
(Смех)
Как вы только что слышали.
(Смех)
Чтобы пример был достаточно показателен —
вот такие.
Когда мы разговариваем,
то иногда каждый говорит о своём.
У нас с коллегой был совместный
договор об оказании услуг.
Более разных людей,
чем мы с ним, не найти.
Во-первых, его зовут Том,
а меня нет.
(Смех)
Во-вторых, он ростом 195 см,
а у меня нет к этому предрасположенности.
(Смех)
И в-третьих, он экстраверт
до мозга костей,
а я глубоко интровертен.
Я слишком напрягаюсь
и не могу, выпив
после трёх часов дня чашку кофе,
легко заснуть вечером.
К нашему проекту присоединился
парень по имени Майкл,
и этот Майкл почти провалил наш проект.
Человек, который пригласил его,
спросил меня и Тома:
«Что вы думаете о Майкле?»
Через минуту я расскажу вам,
что сказал Том.
Он говорил на классическом
«экстравертском».
А вот, как уши экстраверта
услышали то, что сказал я,
кстати, передаю это почти дословно.
Я сказал: «Видите ли, Майкл склонен порой
вести себя так, что некоторые из нас,
возможно, сочли бы такое его поведение
более напористым, чем необходимо».
(Смех)
Том закатил глаза и сказал:
«Брайан, я же так и сказал:
он козёл!»
(Смех)
(Аплодисменты)
Как интроверт
я могу мягко сослаться
на некоторые «козлиные» качества
в поведении этого человека,
но я не собираюсь бросаться
словом на букву «к».
(Смех)
А экстраверт скажет:
«Как он себя ведёт, так я его и называю».
Тут мы расходимся.
Должно ли нас это заботить?
Конечно.
Очень важно это знать.
Мы этим ограничиваемся?
Мы лишь набор черт?
Вовсе нет.
Запомните, вы похожи на других людей
и не похожи ни на кого.
Что насчёт вашей уникальности?
Будь вы Элизабет или Джорджем,
вы оба можете быть экстровертами
или невротиками.
Но есть ли в вашем поведении черты,
характерные только для Элизабет
или только для Джорджа,
из-за которых вас будут видеть
не просто совокупностью черт?
Из-за которых вас будут любить?
Не только как человека определённого типа.
Я не люблю загонять людей в узкие рамки.
Ведь даже не всякая птица
поместится в скворечник.
Так что же делает нас особенными?
Это наша деятельность в течении жизни,
наши личные проекты.
У вас прямо сейчас есть личный проект,
хотя никто об этом может и не знать.
Он касается вашего ребёнка:
вы уже трижды ездили в больницу,
но врачи не знают, в чём дело.
Или касается вашей мамы.
Вы действовали
в несвойственной вам манере.
Это свободные черты характера.
Обычно вы уступчивы,
но проявляете упрямство,
чтобы одолеть безразличие
административных барьеров
в больнице,
добиться чего-то для ребёнка или мамы.
Что это за свободные черты?
Они проявляются,
когда мы запускаем сценарий,
чтобы достичь успеха
в нашем жизненном проекте.
Именно эти черты важны.
Не проси́те людей охарактеризовать себя,
спроси́те их: «Каковы главные проекты
в вашей жизни?»
Мы используем эти свободные черты.
Я интроверт,
но мой главный проект — преподавание.
Я профессор.
Я обожаю своих студентов,
и я обожаю свою работу.
Я с нетерпением жду, чтобы рассказать им
что-то новое и захватывающее,
то, о чём мне не терпится им рассказать.
И я веду себя как экстраверт,
потому что в восемь утра
студентам необходимо немного юмора,
немного совместной работы, чтобы помочь им
пережить этот напряжённый учебный день.
Но нужно быть очень осторожными,
когда мы ведём себя
несвойственно своему характеру.
Иногда мы можем заметить,
что себя не бережём.
Я это за собой замечаю, когда
какое-то время веду себя как экстраверт.
Чтобы восстановиться, мне нужен покой.
Как Сьюзан Кейн написала
в своей книге «Тишина»,
в главе, где говорилось
о странном канадском профессоре,
преподававшем в то время в Гарварде,
так и я иногда иду в туалет,
чтобы скрыться от мечущих гром
и молнии экстравертов.
(Смех)
Помню день, когда я удалился
в одну из кабинок,
спасаясь от чрезмерного возбуждения.
Тут в кабинку зашёл истинный экстраверт —
не в мою кабинку, а в соседнюю —
так, что мне были слышны различные звуки,
которые мы ненавидим,
даже если сами их производим,
и из-за которых мы спускаем
не только после, но и во время.
(Смех)
А затем я услышал мрачный голос:
«Эй, это доктор Литтл?»
(Смех)
Если что-то и может гарантированно
вызвать у интроверта полугодичный запор,
так это разговоры в туалете.
(Смех)
Именно туда я сейчас пойду.
Не следуйте за мной.
Спасибо вам.
(Аплодисменты)
Çfarë grupi njerëzish
intrigues që jeni...
për një psikolog.
(Të qeshura)
Kam pasur rastin që gjatë
këtyre ditëve të fundit
t'i dëgjoj disa nga bisedat tuaja
dhe të shikoj si ndërveproni me
njëri-tjetrin.
Dhe mendoj që është e drejtë
të them, tashmë,
se këtu janë 47 njerëz
të pranishëm në audiencë,
në këtë moment,
që shfaqin simptoma psikologjike
të cilat dua t'i diskutoj sot.
(Të qeshura)
Dhe mendova që ju mund të doni
të dini se kush jeni.
(Të qeshura)
Por në vend që t'ju drejtohem juve,
gjë që do të ishte e paarsyeshme
dhe e bezdisshme,
Mendova t'ju tregoj disa fakte dhe histori
në të cilat ju mund të gjeni
një pjesë të vetes.
Unë jam në fushën e hulumtimit
të njohur si psikologji e personalitetit,
e cila është pjesë e një
shkence më të madhe të personalitetit,
e cila përfshin spektrin e gjerë,
nga neuronet deri tek historitë.
Dhe ajo që provojmë të bëjmë,
në mënyrën tonë,
është t'i japim kuptim asaj
se si secili nga ne--
secili nga ju--
është, në disa aspekte,
si të gjithë të tjerët,
si disa njerëz të tjerë
dhe si askush tjetër.
Tani, tashmë ju mund të jeni
duke thënë në vete,
''Unë nuk jam intrigues.
Unë jam personi i 46-të më i mërzitshmi
në Hemisferën Perëndimore''.
Ose ju mund t'i thoni vetes,
''Unë jam intrigues,
edhe nëse vështrohem nga shumica
e njerëzve si tallje e madhe,e zhurmshme''
(Të qeshura)
Por është mërzitja juaj e vetë-përcaktuar
dhe ''zgjuarsia'' juaj e natyrshme
që më bën mua si psikolog
vërtet të impresionuar nga ju.
Kështu më lejoni të shpjegoj
pse kjo është kështu.
Një nga qasjet më me ndikim
në shkencën e personalitetit
njihet si psikologji e tipareve,
dhe iu drejton ju drejt 5 dimensioneve,
të cilat janë ndara normalisht
dhe që përshkruajnë aspekte universale
të dallimeve në mes njerëzve.
Ato formojnë akronimin OCEAN.
Pra, O përfaqëson hapjen
ndaj eksperiencave
kundrejt atyre që janë më të mbyllur.
C përfaqëson ndërgjegjshmërinë
në kontrast me ata që kanë një qasje
më të tërhequr ndaj jetës.
E, ekstraversioni në kontrast
me njerëzit më introvert
A, individët më të pajtueshëm në kontrast
me ata të papajtueshëm.
dhe N --
individët neurotikë në kontrast
me ata më të qëndrueshëm.
Të gjitha këto dimensione
kanë ndikim në mirëqenien tonë,
për ecurinë e jetës sonë.
Dhe ne e dimë që për shembull,
hapja dhe ndërgjegjshmëria janë
përcaktues të mirë të suksesit në jetë,
por njerëzit e hapur arrijnë suksesin
nëpërmjet të qenurit të guximshëm,
dhe herë pas here të cuditshëm.
Njerëzit e ndërgjegjshëm
arrijnë atë duke iu përmbajtur afateve,
duke këmbëngulur
si dhe duke pasur pak pasion.
Ekstraversioni dhe pajtueshmëria janë
të dyja ndihmuese për të punuar me njerzit
Ekstravertët për shembull,
më duket intriguese me mësimet e mija,
unë nganjëherë u jap atyre
një fakt themelor
që mund të jetë zbulues
për personalitetin e tyre.
Unë u them atyre që është
praktikisht e pamundur për adoleshentët
që të lëpijnë pjesën e jashtme
të bërrylit të tyre.
(Të qeshura)
A e keni ditur këtë?
Tashmë, disa nga ju kanë provuar
të lëpijnë bërrylin e tyre.
Por midis jush, ekstravertët
janë ata të cilët jo vetëm
që e kanë provuar,
por e kanë bërë me sukses këtë
ndaj personit të ulur afër tyre.
(Të qeshura)
Këta janë ekstravertët.
Më lejoni të merrem pak më në detaje
me ekstraversionin,
sepse është i rëndësishëm, intrigues,
dhe na ndihmon ne të kuptojmë
atë që unë e quaj tri natyrat tona.
E para, natyrën tonë biogjenike --
neurofiziologjinë tonë.
E dyta, natyra jonë sociogjenike,
e cila ka të bëjë me aspektet
kulturore dhe sociale të jetës sonë.
Dhe e treta, ajo që na bën ata që jemi
-- idiosinkratike --
ajo që e quaj natyra juaj ''idiogjenike''.
Më lejoni të shpjegoj.
Një nga gjërat që i karakterizon
ekstravertët është që u duhet stimulim.
Dhe ky stimulim mund të arrihet
duke gjetur gjëra eksituese:
zhurma të larta, festa
dhe evente sociale këtu në TED --
i shikoni ekstravertët duke formuar
një mbështjellës magnetik.
Ata të gjithë mblidhen së bashku.
Dhe unë i'u kam parë juve.
Introvertët priren më shumë
të shpenzojnë kohën në hapësira të qeta.
lart në katin e dytë,
ku ata mund t'a reduktojnë stimulimin --
dhe ku mund të jenë të lirë
nga të qenurit antisocial,
por ju nuk jeni domosdo antisocial.
Mund të jetë që ju thjesht
e kuptoni se bëni më mirë
kur keni një mundësi për t'a ulur
atë nivel të stimulimit.
Nganjëherë është një stimul i brendshëm,
nga trupi juaj.
Kafeina, për shembull, ka efekt më të mirë
tek ekstravertët sesa tek introvertët.
Kur ekstravertët vijnë në zyrë
në orën nëntë në mëngjes
dhe thonë, ''kam vërtet nevojë
për një filxhan kafe'',
ata nuk po bëjnë shaka--
ata kanë vërtet nevojë.
Introvertët nuk janë kështu,
veçanërisht nëse detyrat në të cilat
ata angazhohen --
dhe nëse kanë pirë kafe --
nëse këto detyra kërkojnë shpejtësi,
dhe nëse janë kuantitative,
introvertët mund të lënë përshtypjen
e të mos qenurit veçanërisht kuantitativë.
Por është një keqinterpretim.
Kështu ja ku janë disa përfundime
që janë mjaft intriguese:
ne nuk jemi gjithmonë si dukemi,
dhe kjo më con në një pikë tjetër.
Duhet të them, para kësaj,
diçka për marrëdhënien seksuale,
edhe pse mund të mos kem kohë.
Pra, nëse ju doni --
po, do të donit?
Në rregull.
(Të qeshura)
Janë bërë studime
në frekuencën me të cilën individët
përfshihen në aktin bashkëshortor,
të ndarë si meshkuj, femra;
introvertë, ekstravertë.
Pra, ju pyes juve:
Sa herë për minutë--
më falni, ky ishte një studim me minjë.
(Të qeshura)
Sa herë në muaj
burrat introvertë angazhohen në akt?
3.0.
Po burrat ekstravertë?
më pak apo më shumë?
Po, më shumë.
5.5 -- gati dy herë më shumë.
Gratë introverte: 3.1.
Gratë ekstraverte?
Sinqerisht, duke folur
si një mashkull introvert,
të cilën do t'a shpjegoj më vonë --
ato janë të jashtëzakonshme.
7.5.
Ato jo vetëm që i përballojnë
meshkujt ekstravertë,
ato madje zgjedhin edhe
disa introvertë.
(Të qeshura)
(Duartrokitje)
Ne komunikojmë ndryshe,
si ekstravertë dhe si introvertë.
Ekstravertët,kur bashkëveprojnë
duan të kenë shumë
takime sociale nga afër.
Ata duan të kenë afërsi
për një komunikim më të rehatshëm.
Ata pëlqejnë të kenë kontakt me sy,
ose vështrim reciprok.
Në disa hulumtime gjetëm
se ata përdorin terma më të shkurtër,
kur ata takojnë dikë.
Kur një ekstravert takon një Charles,
ai shumë shpejt bëhet ''Charlie'',
pastaj ''Chuck'',
dhe më vonë ''Chuckles Baby''.
(Të qeshura)
Kurse për introvertët,
ai nënkupton''Charles'',
derisa t'i lejohet të bëhet me i afërt
nga personi me të cilin po bisedon.
Ne flasim ndryshe.
Ekstrovertët preferojnë bardhë e zi,
konkretisht, gjuhë të thjeshtë.
Introvertët preferojnë --
duhet t'ju tregoj sërish
që unë jam aq introvert
sa nuk mund t'a imagjinoni --
ne flasim ndryshe.
Ne preferojmë kontekstualisht
fjali më komplekse,
rastësore,
dhe të gërshetuara.
(Të qeshura)
Më pak apo më shumë.
(Të qeshura)
Sido që të thuash.
(Të qeshura)
Për të mos shtuar
një pikë më të mirë në të
si kjo.
Kur ne flasim,
Ne nganjëherë flasim me rradhë.
Kisha një kontrate konsultimi
së bashku me kolegun tim
i cili është kaq i ndryshëm prej meje
sa është e mundur të jetë.
Së pari, emri i tij është Tom.
I imi nuk është ashtu.
(Të qeshura)
Së dyti, ai është gati dy metra.
Unë kam tendencë të mos jem.
(Të qeshura)
Dhe së treti, ai është personi
më ekstravert që mund të gjeni.
Unë jam seriozisht introvert.
Unë jam i mbingarkuar,
Nuk mund madje as të pij një filxhan kafe
pas orës tre pasdite
dhe të pres të më zërë gjumi në mbrëmje.
Ne kishim punuar në këtë projekt
me një djalë të quajtur Michael.
Dhe Michael pothuajse e solli projektin
në një krizë.
Personi që na e propozoi atë
pyeti Tomin dhe mua,
''Çfarë shikoni tek Michael?''
Do t'ju tregoj çka, tha Tom njëherësh.
Ai foli tipikisht ''ekstravertist''
Dhe ja si e dëgjuan veshët
e ekstravertëve atë që thashë unë,
e cila është mjaft e saktë.
Unë thash,'' Michael ka tendencë
kohë pas kohe
të sillet në një mënyrë që
disa prej nesh mund t'a shohin
ndoshta si më të sigurtë sesa normalja''.
(Të qeshura)
Tomi rrotulloi sytë dhe tha,
''Brian, ja çfarë thash unë:
ai është një idiot''.
(Të qeshura)
(Duartrokitje)
Tani, si një introvert,
unë mund të përmend me siguri
disa cilësi ''idiotësie''
në sjelljen e këtij burri,
por nuk do të kapem për fjalën a.
(Të qeshura)
Por ekstravertët thonë,
''Nëse ecën si gomar, nëse flet si gomar,
e thërras gomar''.
Dhe e kalojmë njëri-tjetrin.
A është kjo një gjë për të cilën
duhet të jemi të vëmendshëm?
Sigurisht.
Është e rëndësishme
që e dimë këtë
A është kjo e tëra çfarë jemi?
A jemi vetëm një grumbull i tipareve?
Jo, ne nuk jemi.
Mbaje mend, ti je disa njerëz
por si asnjë tjetër.
Çfarë në lidhje me veten idiosinkratike?
Sikur Elizabeth ose sikur George,
ju mund ta ndani ekstraversionin
ose neuroticizmin tuaj.
Por a ka disa karakteristika të dallueshme
Elizabethiane në sjelljen tuaj,
ose Georgiane
që na bëjnë t'u shohim më tepër
sesa vetëm një grumbull tiparesh?
Kjo na bën t'ju duam juve
Jo vetëm se jeni i takoni
një tipi të caktuar të personit.
Nuk ndihem rehat ti vë njerëzit
në pozitë të vështirë.
Madje nuk mendoj që pëllumbat
u përkasin foleve të tyre
Pra, çfarë na bën ne të ndryshëm?
Janë veprat që i bëjmë në jetë --
projektet personale.
Ju mund të keni një projekt personal
por askush këtu nuk e di.
Kjo lidhet me fëmijët tuaj --
you keni shkuar tri herë në spital,
dhe ata akoma nuk e dinë çka nuk shkon.
Ose mund të jetë nëna juaj.
Dhe ju do të dilnit nga vetja juaj.
Këto janë tipare të lira.
You mund të jeni i pajtueshëm,
por veproni papajtueshëm
në vend që t'i thyeni këto barriera
të ngathtësisë
në spital,
për të marrë diçka
për nënën ose fëmijën tuaj.
Çka janë këto tipare të lira?
Ato janë kur ne hartojmë një skenar
që të arrijmë me sukses një projekt
thelbësor në jetë.
Dhe këto janë ato që kanë rëndësi.
Mos i pyesni njerëzit çfarë tipi jeni;
pyesni,''Cilat janë projektet thelbësore
në jetën tuaj?
Dhe ne i zbatojmë këto tipare.
Unë jam introvert,
por kam një projekt thelbësor,
që është të jap leksione.
Unë jam profesor.
Dhe unë i admiroj studentët e mi,
dhe e admiroj fushën time.
Dhe mezi pres t'i tregoj atyre
të rejat, çka është emocionuese,
çka nuk mund të pres për t'i treguar.
Kështu veproj në mënyrë ekstraverte
sepse në orën 8 në mëngjes,
studentët kanë nevojë për pak humor,
pak angazhim për t'i motivuar
të vazhdojnë
në ditët të rënda të studimeve.
Por duhet të jemi t'kujdesshëm
kur veprojmë jashtë vetes sonë.
Nganjëherë mund të ndjehemi
sikur nuk po kujdesemi për veten.
Mendoj, për shembull, pas një kohe
duke u sjellur si ekstravertë,
Kam nevojë për ta qartësuar veten
diku vetëm.
Siç ka thënë Susan Cain
në librin e saj ''Quiet'',
në një kapitull ku paraqiti
profesorin e cuditshëm Kanadez
i cili jepte mësim në Harvard,
nganjëherë shkoj në banjon e burrave
për të shmangur llastiqet
dhe shigjetat e ekstravertëve mizorë.
(Të qeshura)
Më kujtohet një ditë
kur isha vecuar në një kubik,
për ta shmangur stimulimin e tepërt.
Dhe një ekstrovert i vërtetë
erdhi afer, jo ne kubikun tim,
në kubikun ngjitur --
dhe mund të dëgjoja zhurma evakuuese,
të cilat ne i urrejmë --
edhe nëse janë tonat,
që është arsyeja pse ne e shkarkojme
tualetin pas por edhe gjatë.
(Të qeshura)
Dhe pastaj dëgjova këtë zë të ashpër
duke thënë,
''Hej, a është aty Dr. Little?''
(Të qeshura)
Nëse ka një gjë që e garanton irritimin
e një introverti për gjashtë muaj,
është e folura në nevojtore.
(Të qeshura)
Ky është vendi ku po shkoj tani.
Mos më ndiqni.
Falemnderit.
(Duartrokitje)
Kakva ste vi grupa
fascinantnih pojedinaca...
za psihologa.
(Smeh)
Imao sam priliku
tokom prethodnih nekoliko dana
da prisluškujem neke od vaših razgovora
i da vas gledam kako
interagujete jedni s drugima.
I mislim da je pošteno reći, već,
da ima 47 ljudi u ovoj publici,
u ovom momentu,
koji ispoljavaju psihološke simptome
o kojima ću danas da raspravljam.
(Smeh)
I smatrao sam da biste voleli
da znate ko ste.
(Smeh)
No umesto da upirem prstom u vas,
što bi bilo nepravedno i nametljivo.
Mislio sam da vam ispričam
nekoliko činjenica i priča,
u kojima biste mogli da uhvatite
nagoveštaj samih sebe.
Radim u oblasti istraživanja
poznatoj kao psihologija ličnosti,
koja je deo veće nauke o ličnosti
koja se proteže čitavim rasponom
od neurona do pripovedanja.
A mi pokušavamo,
na svoj način,
da shvatimo kako svako od nas -
svako od vas -
je na neki način
nalik svim drugim ljudima,
liči na neke druge ljude
i ne liči na bilo koga drugog.
Sad, već možda govorite sebi:
"Nisam fascinantan.
Na 46. mestu sam najdosadnijih osoba
na zapadnoj hemisferi."
Ili možda govorite sebi:
"Fascinantan sam,
čak iako većina drugih ljudi misli
da sam veliki, gromoglasni glupan."
(Smeh)
Ali ta je vaša dijagnoza sebe kao dosade
i vaša urođena "budalastost"
ono zbog čega sam ja, kao psihoog,
fasciniran vama.
Dozvolite da vam objasnim zašto je tako.
Jedan od najuticajnijih pristupa
u nauci o ličnosti
je poznat kao psihologija karaktera
i ona vas svrstava u pet dimenzija
koje su obično rasprostranjene,
i koje opisuju univerzalno shvaćene
aspekte razlika među ljudima.
One ispisuju akronim OKEAN.
Dakle, "O" stoji za
"otvoreni za iskustva",
nasuprot onima koji su zatvoreniji.
"K" stoji za "kulturni pojedinci",
nasuprot onima krajnje nekulturnim.
"E" - "ekstravertnost", nasuprot
introvertnijim ljudima.
"A" - "akribičnost",
nasuprot onima
s nešto apatičnijem pristupom životu.
I "N" - neurotični pojedinci",
nasuprot onima koji su stabilniji.
Sve ove dimenzije
nagoveštavaju naše stanje,
kako teče naš život.
Te znamo, na primer,
otvorenost i akribičnost
su dobri predskazivači uspeha u životu,
ali otvoreni ljudi postižu uspeh
putem odvažnosti
i, ponekad, čudaštva.
Savesni ljudi to postižu držeći se rokova,
upornošću, kao i uz posedovanje strasti.
Ekstravertnost i prijatnost pogoduju
dobroj saradnji s ljudima.
Na primer, fascinantni su mi ekstraverti.
Na mojim predavanjima
ponekad iznosim osnovne činjenice
koje mogu da razotkriju njihove ličnosti:
kažem im da je odraslima
praktično nemoguće
da liznu spoljašnjost njihovog lakta.
(Smeh)
Da li ste to znali?
Već su neki od vas pokušali
da liznu spoljašnjost svog lakta.
No ekstraverti među vama
ne samo da su probali,
već su uspešno liznuli lakat
osobe koja sedi pored njih.
(Smeh)
To su ekstraverti.
Dozvolite da se osvrnem podrobnije
na ekstravertnost
jer je važna i fascinantna
i pomaže nam da razumemo
nešto što nazivam našim trima prirodama.
Prvo, našu biogenetičku prirodu -
našu neurofiziologiju.
Drugo, našu sociogenetičku
ili drugu prirodu,
koja je u vezi sa kulturološkim
i društvenim aspektima naših života.
I treće, ono što vas pojedinačno
čini vama - idiosinkratičnost -
nešto što nazivam
vašom "idiogenetičkom" prirodom.
Dozvolite da objasnim.
Jedna od stvari koja karakteriše
ekstraverte je potreba za stimulacijom.
A ta stimulacija se postiže
otkrivanjem uzbudljivih stvari:
buka, žurke
i društveni događaji ovde na TED-u -
zapažate ekstraverte
kako obrazuju magnetna jezgra.
Svi se okupljaju.
I video sam vas.
Introverti su skloniji
da provode vreme na tihim mestima
gore na drugom spratu,
gde mogu da umanje stimulanse -
te mogu da budu pogrešno shvaćeni
kao nedruštveni,
ali niste nužno nedruštveni.
Možda ste prosto shvatili
da više postižete
kad imate priliku
da umanjite nivo stimulansa.
Ponekad je to unutrašnji stimulans,
iz vašeg tela.
Kofein, na primer, bolje deluje
kod ekstraverta nego kod introverta.
Kad ekstravert dođe u kancelariju
u devet sati ujutru
i kaže: "Stvarno mi treba šolja kafe",
ne šali se -
stvarno im treba.
Kod introverta ne deluje tako dobro,
naročito ako je zadatak kojim se bave -
a popili su nešto kafe -
ako su ti zadaci ubrzani
i ako su kvantitativni,
introverti mogu da odaju utisak
da nisu naročito kvantitativni.
No to je pogrešno tumačenje.
Dakle, ovo su posledice
koje su zaista prilično fascinantne:
nismo uvek ono što se činimo da jesmo,
a to me dovodi do sledećeg zaključka.
Rekao bih, pre nego stignem do toga,
nešto o seksualnom opštenju,
iako možda nemam vremena.
pa, ako biste voleli -
da, voleli biste?
U redu.
(Smeh)
Rađena su istraživanja
o učestalosti kojom se pojedinci
bave supružničkim obavezama,
razloženi su na muškarce, žene;
introverte, ekstraverte.
Pa vas pitam:
koliko puta u minuti -
oh, izvinite,
to je istraživanje na pacovima -
(Smeh)
Koliko puta mesečno
introvertni muškarci obavljaju taj čin?
3.0.
Ekstravertni muškarci?
Više ili manje?
Da, više.
5.5 - skoro dvostruko više.
Introvertne žene: 3.1.
Ekstravertne ežene?
Iskreno, govoreći
kao introvertni muškarac,
objasniću to kasnije -
one su heroji.
7.5.
Ne samo da se izbore
sa svim muškim ekstravertima,
već pokupe i po nekog introverta.
(Smeh)
(Aplauz)
Različito komuniciramo,
ekstraverti i introverti.
Ekstraverti, kad interaguju,
žele da imaju što više društvenih
susreta s naglaskon na bliskost.
Vole da stoje blizu
radi ugodne komunikacije.
Vole da imaju mnogo kontakta očima,
iliti uzajamnog zurenja.
Otkrili smo u nekim istraživanjima
da koriste više deminutiv
kad upoznaju nekoga.
Pa kad ekstravert upozna Čarlsa,
on brzo postaje "Čarli", a potom "Čak",
a onda "Čakls Bejbi".
(Smeh)
Dok za introverte
on ostaje "Čarls", sve dok dobije
dozvolu za veću prisnost
od osobe s kojom razgovara.
Govorimo različito.
Ekstraverti više vole crno-beli
konkretan, jednostavan jezik.
Introverti više vole -
i moram da vam ponovim
da sam najekstremniji oblik introverta
koji možete da zamislite -
mi govorimo različito.
Nama se više sviđaju
kontekstualno složene,
nepredvidljive,
rečenice s izvijenim rečima -
(Smeh)
Manje-više.
(Smeh)
Tako je to.
(Smeh)
Da ne pravim suviše prefinjenu poentu -
poput te.
Kada razgovaramo,
ponekad govorimo jedni mimo drugih.
Imao sam konsultativni ugovor
koji sam delio sa kolegom,
koji se razlikuje od mene
koliko ljudi mogu da se razlikuju.
Pre svega, zove se Tom.
Ja se ne zovem tako.
(Smeh)
Zatim, visok je 195,5 cm.
To nije moje svojstvo.
(Smeh)
I pod tri: on je najekstravertnija osoba
koju možete da sretnete.
Ja sam ozbiljno introvertan.
Tako lako se preopteretim,
da ne mogu da popijem šolju kafe
nakon tri sata popodne
i da se nadam snu uveče.
Imali smo pomoćnika na ovom projektu,
kolegu po imenu Majkl.
I Majkl je umalo doveo projekat
do potpunog zastoja.
Pa je osoba koja je njemu bila pomoćnik
upitala Toma i mene:
"Kako vam se čini Majkl?"
Pa, reći ću vam ubrzo šta je Tom rekao.
Govorio je klasičnom "ekstravertnošću".
I evo kako je ekstravertovano uho
čulo šta sam rekao,
što je prilično tačno.
Rekao sam:
"Pa, Majkl ima tendenciju ponekad
da se ponaša na način
koji bi neki od nas videli
kao možda preteranu samouverenost
koja je inače bez pokrića."
(Smeh)
Tom je prevrnuo očima i rekao:
"Brajane, to sam ja rekao:
on je šupak!"
(Smeh)
(Aplauz)
Sad, kao introvert,
mogao bih blago da aludiram
na izvesne "šupkolike" kvalitete
u ponašanju ovog čoveka,
ali neću posegnuti za rečju na š.
(Smeh)
Ali ekstravert bi rekao:
"Ako hoda tako, ako govori tako,
ja ga tako i zovem."
I mi se mimoilazimo.
Sad, da li bismo zbog ovoga
trebali da budemo obazrivi?
Naravno.
Važno je da znamo ovo.
Da li se na to svodimo?
Da li smo samo gomila osobina?
Ne, nismo.
Zapamtite, vi ste poput drugih ljudi,
i kao niko drugi.
Šta je sa vašom idiosinkratičnošću?
Kao Elizabet ili kao Džordž
možda delite svoju ekstravertovanost
ili svoju neurotičnost.
Ali postoje li neke jedinstvene
elizabetanske crte vašeg ponašanja
ili džordžijanskog,
zbog kojih vas razumemo bolje
nego gomilu osobina?
Zbog kojih vas volimo?
Ne samo zato što ste određeni tip osobe.
Neugodno mi je da klasifikujem ljude.
Ne verujem čak ni da je krompiru
mesto u klasama.
Pa šta nas to čini drugačijim?
To su naša dela koja činimo u životu -
lični projekti.
Trenutno imate lični projekat,
ali možda niko ovde ne zna za to.
Odnosi se na vaše dete -
tri puta ste se vraćali u bolnicu,
a oni i dalje ne znaju šta nije u redu.
Ili možda vašu majku.
I vi biste izneverili svoj karakter.
To su slobodne osobine.
Veoma ste kulturni,
ali ponašate se nekulturno
kako biste srušili te barijere
administrativne tromosti
u bolnici,
da biste nabavili nešto
za majku ili svoje dete.
Šta su ove slobodne osobine?
Tu odigravamo scenario
kako bi napredovao
ključni projekat u našim životima.
I one su važne.
Ne pitajte ljude koji su tip;
pitajte ih: "Koji su ključni projekti
u vašem životu?"
I mi odigravamo te slobodne osobine.
Ja sam introvert,
ali moj ključni projekat je podučavanje.
Ja sam profesor.
I ja obožavam svoje studente,
i obožavam svoju oblast.
I jedva čekam da im kažem
šta je novo, šta je uzbudljivo,
što jedva čekam da im kažem.
Te delujem ekstravertovano
jer u osam ujutru
studentima je potrebna mala doza humora,
malo angažovanosti da ih pokrene
u napornim danima učenja.
Ali moramo da budemo veoma oprezni
kad predugo izneveravamo karakter.
Ponekad možemo da otkrijemo
da ne vodimo računa o sebi.
Otkrio sam, na primer, nakon perioda
kvazi-ekstravertnog ponašanja,
da moram negde da se samoobnovim.
Kako je Suzan Kejn rekla
u svojoj knjizi "Quiet",
u poglavlju koje se bavi
čudnim profesorom iz Kanade
koji je svojevremeno predavao na Harvardu,
ponekad odem do muškog toaleta
da izbegnem bičeve i udarce
razuzdanih ekstraverta.
(Smeh)
Sećam se naročito dana
kad sam se povukao u kabinu,
pokušavajući da izbegnem
preterane stimulanse.
A istinski ekstravert je došao -
nije baš ušao u moju kabinu -
već u susednu kabinu -
i mogao sam da čujem
neke zvuke pražnjenja,
koje mrzimo - čak i sopstvene,
stoga puštamo vodu tokom i nakon nužde.
(Smeh)
A onda sam čuo
taj barušnasti glas kako govori:
"Hej, da li je to dr Litl?"
(Smeh)
Ako nešto garantuje
šestomesečnu konstipaciju kod introverta,
to je pričanje na šolji.
(Smeh)
Sad idem tamo.
Ne pratite me.
Hvala vam.
(Aplauz)
Vilken fascinerande grupp
av individer ni är ...
för en psykolog.
(Skratt)
Jag har haft möjligheten
de senaste dagarna
att lyssna till några av era samtal
och se er interagera med varandra.
Och jag tror att det är berättigat
att säga, redan nu,
att det finns 47 personer i publiken,
just nu,
som uppvisar psykologiska symptom
som jag skulle vilja tala om idag.
(Skratt)
Och jag tänkte att ni
kanske vill veta vilka ni är.
(Skratt)
Men istället för att peka ut er,
vilket skulle vara onödigt
och påträngande,
tänkte jag att jag ska ge er
lite fakta och några historier,
i vilka ni kanske ser
en glimt av er själva.
Jag arbetar inom ett forskningsområde
som kallas personlighetspsykologi,
och är en del av
en större personlighetsvetenskap
som omfattar hela spektrat,
från neuroner till narrativ psykologi.
Och det vi försöker göra,
på vårt eget sätt,
är att klura ut hur var och en av oss –
var och en av er –
på vissa sätt är,
som alla andra människor,
som vissa andra människor
och som inga andra människor.
Du säger kanske redan om dig själv,
"Jag är inte fascinerande.
Jag är den fyrtiosjätte tråkigaste
personen på västra halvklotet."
Eller så säger du kanske,
"Jag är fascinerande,
även om de flesta ser mig
som en stor, fet nolla."
(Skratt)
Men det är din självdiagnostiserade
tråkighet och din medfödda "nollighet"
som gör att jag, som psykolog,
är väldigt fascinerad av dig.
Låt mig förklara varför det är så.
En av de mest inflytelserika grenarna
inom personlighetsvetenskap
är femfaktorteorin.
Den placerar dig i fem dimensioner
som är normalfördelade
och beskriver universella aspekter
av skillnader mellan människor.
De benämns med akronymen OCEAN.
O står för "open to experience",
öppen för erfarenheter,
till skillnad från de som är mer slutna.
C står för "conscientiousness",
samvetsgrannhet,
till skillnad från de som har
en mer nonchalant inställning till livet.
E - "extroversion", extraversion,
till skillnad från introverta människor.
A - "agreeable individuals",
vänliga, varma människor,
till skillnad från de
som verkligen inte är vänliga och varma.
Och N - "neurotic individuals", neurotiker
till skillnad från de som är mer stabila.
Alla dessa dimensioner
påverkar vårt välbefinnande,
hur vårt liv går.
Vi vet till exempel att
öppenhet och samvetsgrannhet
är bra prediktorer för livsframgång,
men de öppna människorna når framgången
genom att vara djärva
och ibland udda.
De samvetsgranna når framgången
genom att hålla sig till deadlines
och vara ihärdiga samtidigt som
de brinner för saker.
Extraversion och vänlighet befrämjar
gott samarbete med människor.
Jag fascineras till exempel
av extroverter.
I mina föreläsningar ger jag dem ibland
grundläggande fakta
som kan vara avslöjande
med avseende på deras personlighet:
Jag berättar att det är
i princip omöjligt för vuxna
att slicka på utsidan av armbågen.
(Skratt)
Visste ni det?
En del av er har redan försökt
att slicka på utsidan av er armbåge.
Men extroverterna bland er
är förmodligen de som inte bara testat,
men som också framgångsrikt
slickat på armbågen
hos personen bredvid dem.
(Skratt)
Det är extroverterna.
Låt mig gå in lite mer på extraversion,
för det är betydelsefullt
och fascinerande,
och det hjälper oss förstå
det jag kallar våra tre naturer.
Först, vår biogena natur -
vår neurofysiologi.
Sedan, vår sociogena eller andra natur,
vilket har att göra med kulturella
och sociala aspekter av våra liv.
Och sist, det som gör dig
individuellt till dig - idiosynkratiskt -
det jag kallar din "idiogena" natur.
Låt mig förklara.
En sak som karaktäriserar extroverter
är att de behöver stimulans.
Den stimulansen kan uppnås
genom att hitta sånt som är spännande:
höga ljud, fester
och sociala evenemang här på TED –
man ser extroverterna
bilda en magnetisk kärna.
De samlas.
Jag har sett er.
Introverterna är mer benägna
att vistas i de lugna delarna
på andra våningen,
där de kan minska stimulansen –
vilket kan misstas för att de är asociala,
men man är inte nödvändigtvis asocial.
Det kan vara så att du bara inser
att du funkar bättre
när du har möjlighet
att sänka stimulansnivån.
Ibland är det en inre stimulans,
från kroppen.
Koffein funkar till exempel mycket bättre
på extroverter än på introverter.
När extroverter kommer till kontoret
klockan nio på morgonen
och säger, "Jag behöver verkligen kaffe",
så skojar de inte –
de behöver det verkligen.
Introverter funkar inte lika bra,
särskilt inte om uppgifterna
de arbetar med –
och de har druckit kaffe –
om uppgifterna snabbas upp,
och om de är kvantitativa,
kan introverter ge intryck
av att inte vara särskilt kvantitativa.
Men det är ett missförstånd.
Så här är slutsatserna
som verkligen är fascinerande:
Vi är inte alltid vad vi verkar vara,
vilket för mig till min nästa punkt.
Innan jag går in på det, bör jag säga
något om samlag,
men jag har kanske inte tid.
Om ni vill att jag ska –
ja, det vill ni?
OK.
(Skratt)
Det har gjorts studier
på hur ofta människor vistas
i den äktenskapliga sängen,
nedbrutet på män, kvinnor,
introverter, extroverter.
Så jag frågar:
Hur många gånger i minuten –
oj, förlåt, det var en studie på råttor -
(Skratt)
Hur många gånger i månaden
ägnar sig introverta män åt akten?
3,0.
Extroverta män?
Mer eller mindre?
Ja, mer.
5,5 - nästan dubbelt så ofta.
Introverta kvinnor: 3,1.
Extroverta kvinnor?
Ärligt talat, som introvert man,
vilket jag ska förklara senare –
så är de heroiska.
7,5.
De tar inte bara hand om
alla manliga extroverter,
de plockar upp några introverter också.
(Skratt)
(Applåder)
Vi kommunicerar olika,
extroverter och introverter.
När extroverter interagerar,
ville de ha många sociala möten
präglade av närhet.
De vill stå nära för bekväm kommunikation.
De tycker om att ha mycket ögonkontakt,
eller ömsesidiga blickar.
I viss forskning ser vi
att de använder fler diminutiva termer
när de möter någon.
Så när en extrovert möter en Charles,
blir det snabbt "Charlie," sedan "Chuck,"
och sedan "Chuckles Baby."
(Skratt)
Medan det för introverter,
är "Charles" tills han har inbjudit
till ökad förtrolighet
med personen han talar med.
Vi talar olika.
Extroverter föredrar svart/vitt,
konkret, enkelt språk.
Introverter föredrar –
och jag måste återigen säga
att jag är så extremt introvert
som man kan föreställa sig –
vi talar olika.
Vi föredrar kontextuellt komplexa,
kontingenta,
svävande meningar –
(Skratt)
Mer eller mindre.
(Skratt)
Så att säga.
(Skratt)
Inte för att vara den som är den –
så.
När vi pratar,
pratar vi ibland förbi varandra.
Jag hade ett konsultjobb
tillsammans med en kollega
och vi är så olika
som två människor kan vara.
Han heter Tom.
Det gör inte jag.
(Skratt)
Sedan är han 195 cm lång.
Vilket jag tenderar att inte vara.
(Skratt)
Och för det tredje är han
den mest extroverta person du kan hitta.
Jag är otroligt introvert.
Jag blir så överstimulerad
att jag inte ens kan dricka kaffe
efter tre på eftermiddagen
och tro att jag ska kunna sova på natten.
Till projektet hade vi plockat in Michael.
Michael satte nästan stopp
för projektet.
Personen som tog in honom
frågade mig och Tom,
"Vad tycker ni om Michael?"
Jag ska strax berätta vad Tom sa.
Han pratade klassisk "extrovertiska."
Så här lät det jag sa för extroverta öron,
och det är hyfsat korrekt.
Jag sa, "Jo, Michael har ibland en tendens
att bete sig på ett sätt
som en del av oss kan uppfatta
som möjligen något mer självsäkert
än vad som är nödvändigt."
(Skratt)
Tom himlade med ögonen och sa,
"Brian, det var ju det jag sa:
Han är en skitstövel!"
(Skratt)
(Applåder)
Som introvert,
kan jag försiktigt antyda
vissa skitstövel-egenskaper
i denna mans uppförande,
men jag kastar mig inte över s-ordet.
(Skratt)
Medan extroverten säger,
"Om han går som en och talar som en,
så kallar jag honom en."
Och så talar vi förbi varandra.
Är detta något vi borde
vara uppmärksamma på?
Självklart.
Det är viktigt att vi vet detta.
Är det allt vi är?
Är vi bara en bunt karaktärsdrag?
Nej, det är vi inte.
Kom ihåg, du är som en del andra
och som ingen annan.
Men ditt idiosynkratiska jag då?
Som Elizabeth eller George,
kan du dela din extraversion
eller neuroticism.
Men finns det några distinkt
Elisabethanska drag i ditt beteende,
eller Georgianska i ditt,
som får oss att förstå dig bättre
än som bara ett antal karaktärsdrag?
Som får oss att älska dig?
Inte bara för att du är
en viss sorts person.
Jag är inte bekväm
med att placera folk i fack.
Jag tycker inte ens att post
hör hemma i fack.
Så vad är det som gör oss olika?
Det är handlingarna i våra liv –
våra personliga projekt.
Du har ett personligt projekt just nu,
men det är kanske ingen här som vet det.
Det handlar om ditt barn –
ni har varit på sjukhuset tre gånger,
men de vet fortfarande inte
vad som är fel.
Eller så är det din mamma.
Och du har inte varit dig själv.
Dessa är fria karaktärsdrag.
Du är väldigt vänlig,
men du beter dig ovänligt
för att nå fram genom
den administrativa förlamningen
på sjukhuset,
för att få något till din mamma
eller ditt barn.
Vad är dessa fria karaktärsdrag?
De är när vi spelar upp ett manus
för att komma framåt
i ett kärnprojekt i våra liv.
Och det är de som betyder något.
Fråga inte andra vilken typ du är;
fråga istället, "Vilka är
kärnprojekten i ditt liv?"
Och vi spelar ut de där fria dragen.
Jag är introvert,
men jag har ett kärnprojekt,
och det är att lära ut.
Jag är professor.
Jag avgudar mina elever,
och jag avgudar mitt fält.
Jag kan inte vänta på att få berätta
för dem om nya, spännande saker,
som jag inte kan vänta på att få berätta.
Så jag agerar extrovert,
för klockan åtta på morgonen,
behöver eleverna lite humor,
lite engagemang för att hålla igång dem
under jobbiga skoldagar.
Men vi måste vara försiktiga
när vi går in i rollen under längre tid.
Ibland kan man upptäcka
att man inte tar hand om sig själv.
Jag märker till exempel, efter en tid
med pseudo-extrovert beteende,
att jag behöver återställa mig
nånonstans, helt själv.
Som Susan Cain sa i sin bok "Tyst",
i ett kapitel med den underliga
kanadensiska professorn
som vid den tiden arbetade vid Harvard,
Jag går ibland till herrtoaletten
för att undkomma
extroverternas galna nycker.
(Skratt)
Jag minns särskilt en dag
då jag dragit mig undan i ett bås,
för att försöka undvika överstimulering.
En riktig extrovert kom in bredvid mig –
inte in i mitt bås,
men i båset bredvid –
och jag kunde höra diverse toalettljud,
som vi avskyr – till och med våra egna,
det är därför vi spolar
både under tiden och efteråt.
(Skratt)
Och så hörde jag en raspig röst säga,
"Hallå, är det Dr. Little?"
(Skratt)
Om det finns något
som garanterar förstoppning
i ett halvår för introverten,
så är det att prata på toa.
(Skratt)
Det är dit jag ska gå nu.
Följ inte efter mig.
Tack.
(Applåder)
Bir psikolog için
çok ilginç bireylersiniz.
(Kahkahalar)
Fırsat buldukça, son birkaç gün
bazı söyleyişlerinize
kulak misafiri olabildim
ve etkileşimde bulunmanızı izledim.
Şimdiden söyleyebilirim ki
seyirci arasında 47 kişi,
şu anda,
psikolojik semptomlar sergiliyor.
Konumuz da aynen bu.
(Kahkaha)
Kim olduğunu bilmek ister misiniz?
(Kahkahalar)
Ama size işaret edeceğime,
ki bu gereksiz ve zoraki olur,
sizinle bazı gerçekleri ve hikâyeleri
paylaşmak istiyorum.
Belki içinde kendini bulabilirsin.
Bilim alanım Kişilik Psikolojisi
olarak tanımlanıyor,
bu daha kapsamlı Kişilik Araştırma
alanının parçası.
Nörondan başlayan
öykülerimize varan bir alan bu.
Bizim yapmaya çalıştığımız şey
kendimize öz şekilde,
her birimizi anlayabilmek --
her biriniz --
belirli bir açıdan
bazıları gibi,
herkes gibisiniz, ama
kimseye benzemeyen
özelliklerin de var.
Şimdi kendine şunu söyleyebilirsin:
"Hiç etkileyici değilim.
Batı yarımkürenin kırkaltıncı
sıkıcı insanı benim."
Veya kendi hakkında şunu diyebilirsin,
"İlgi çekici biriyim,
her ne kadar çoğunuz beni
büyük salak sanıyor olsa da."
(Kahkahalar)
Ama kendi teşhis ettiğin
sıkıcılığın ve "salaklığın"
bir psikolog olarak sana
hayranlık duymamı sağlıyor.
Bunun nedenini açıklayayım.
Kişilik psikolojisi'nde önde gelen
yaklaşımlardan biri
karakter teorisi olarak bilinir
ve bu teori seni genelde normal dağılan
beş boyuta ayırarak hizaya getirir
ve insanlar arasındaki evrensel
farklılığa ait bakış açısını tanımlar.
Kısa adı 'OCEAN' diye söylenir.
"O", "deneyime açık" olarak okunur,
deneyime kapalı olan bireylere karşı.
"C", "özenli olan" anlamına gelir,
daha çok hayata bezgin olanlara karşı.
"E", -- "Dışadönüklük" demek,
içedönüklerin tersi.
"A", -- "uyumlu bireyler,"
uyumsuz ile zıt olan.
"N", -- "nevrozlu bireyler"
daha dengeli bireye zıt olan.
Bu boyutların hepsi sağlığımız
için önemli,
hayatımızın akışı ile alakalı.
Şunu biliyoruz, örneğin,
deneyime açık ve özenli olmak
hayatta başarılı olmayı çok iyi öngörüyor
ama deneyime açık olanlar bu başarıyı
cesur olarak elde ediyor
ve bazen gariplik ile.
Özenli insanlar miadı dolmadan
işlerini hallederler,
azimli ve ihtiraslı olurlar.
Dışadönüklülük ve uyumluluğun ikisi de
başkalarıyla iyi çalışabilmeyi iletir.
Dışadönükleri ilginç buluyorum.
Kurslarımda onlarla bazen bir
temel unsur paylaşıyorum,
ki bu kişilikleri hakkında
anlamlı olabilir:
Onlara yetişkinlerin kendi dirseklerini
yalamaları imkânsız diyorum.
(Kahkahalar)
Biliyor musunuz bunu?
Şimdiden içinizden bazıları
dirseklerini yalamaya çalıştı.
Ama aranızdaki dışadönük bireyler
muhtemelen sadece denemede kalmayıp
başarılı bir şekilde
yandakinin dirseğini yaladı.
(Kahkahalar)
Bunlar, dışadönük bireyler.
Dışadönüklük ile biraz daha
detaya gireyim,
çünkü önemli ve ilginç buluyorum
ve bize üç doğamız ile ilgili ne demek
istediğimi daha iyi anlatıyor.
Başta biyojenik doğamız --
nörofizyolojimiz -- var.
Diğeri, sosyojenik veya ikinci doğamız,
hayatımızın kültürel ve sosyal
yanları ile alakalı.
Üçüncü ise, seni sen yapan nedenler
-- kişisel özelliklerin --
senin "kişisel" doğan olarak
adlandırdığım.
İzah edeyim.
Teşvik ihtiyacı dışadönüklere özeldir.
Teşvik olmayı heyecan verici
şeyler ile gerçekleştiririz:
TED'de olduğu gibi gürültü,
eğlence ve sosyal etkinlikler ile --
dışadönüklü bireylerin çekici bir güç
sağladıklarını görüyorsun.
Hep beraber toplanıyorlar.
Ben sizi gördüm.
İçedönük bireyler büyük bir olasılıkla
daha sakin köşelerde
yukarıda ikinci katta,
teşvik edilmeye daha az
ihtimal olan mekânda --
ve yanlış olarak antisosyal görünebilirler
ama aslında antisosyal değildirler.
Teşvik oranını düşürünce daha iyi
hissettiğinin farkında olablirsin.
Vücudunda bazen bir iç uyarıcı var.
Örneğin, kafein dışadönük bireylerde
içedönüklere göre daha etkili.
Sabah saat 9'da ofise gelen
dışadönük birey,
"Hemen bir fincan
kahve içmeliyim", diyor ise,
şaka yapmıyor --
ihtiyacı var gerçekten.
İçedönükler bunlara göre başarısız,
özellikle üzerine
çalıştıkları görevleri --
kahve içmiş olmalarına rağmen --
hızla yerine getirmelilerse,
bu işler nicelik açısından kapsamlıysa
içedönükler pek başarılı
olamıyor görünebilirler.
Ama bu bir algı hatası.
Neticede ilginç olanlar şöyle:
Her zaman göründüğümüz gibi değiliz,
bu da beni bir diğer noktaya getiriyor.
İlk şunu söylemem gerekiyor,
cinsel ilişki ile alakalı,
gerçi belki zamanım olmaz.
Eğer istiyorsanız --
evet, istiyor musunuz?
Tamam.
(Kahkahalar)
Araştırmalara göre,
bireylerin çiftleşmede bulunma sıklığı,
erkek, kadın; içedönük, dışadönük
olarak incelenebilir.
Şimdi size soruyorum:
Bir dakikada kaç kere --
pardon o bir fare araştırmasıydı -
(Kahkahalar)
Ayda kaç kere
çiftleşmede bulunur içedönükler?
3,0.
Peki dışadönük erkekler?
Daha fazla mı, daha az mı?
Evet, daha fazla.
5,5 -- neredeyse iki katı.
Içedönük kadınlar: 3,1.
Peki dışadönük kadınlar?
Kısacası, bir içedönük erkek olarak,
buna daha sonra değineceğim --
onlar kahramandır.
7,5.
Bir tek dışadönük erkekler ile
başa çıkmıyorlar,
bir iki içedönüğü de tavlıyorlar.
(Kahkahalar)
(Alkışlar)
Dışadönük ve içedönükler olarak
iletişimi farklı kuruyoruz.
Dışadönükler iletişim kurarken,
daha yakın ve yüz yüze gelmeyi isterler.
Rahat iletişim için yakın durmayı
tercih ederler.
Pek çok göz teması veya
karşılıklı bakış isterler.
Bazı araştırmalara göre
biriyle tanışınca küçümser
sözler kullanıyorlar.
Dışadönük birey bir
Charles'le karşılaşsa,
bu hemen bir "Charlie" sonra bir "Chuck"
daha sonra "Chuckles Bebek"e döner.
(Kahkahalar)
Öte yandan içedönükler,
"Charles"de kalır,
konuştuğu kişi tarafından
yakınlığa izin verilene dek.
Farklı tarzlarda konuşuyoruz.
Dışadönükler, siyah-beyaz, somut,
basit dil tercih ediyor.
İçedönüklerin tercihi --
ve tekrarlamam gerekiyor
ben aşırı derecede içedönük bireyim --
farklı dilde konuşuyoruz.
Bizim tercihimiz karmaşık bağlamsal,
umulmadık,
kurnazca cümleler --
(Kahkakalar)
Aşağı yukarı.
(Kahkahalar)
Öyle gibiydi.
(Kahkahalar)
Açıkça konuşmak gerekirse --
bu böyle.
Biz konuşunca
bazen ayrı telden çalabiliyoruz.
Meslektaşımla paylaştığım
danışmanlık sözleşmesi vardı,
kendisiyle ancak bu kadar farklı iki
insan olabilirdik.
Evvela, ismi Tom'du.
Benimki değil.
(Kahkahalar)
İkincisi, kendisi 1 metre 95 boyunda.
Benim öyle bir eğilimim yok.
(Kahkahalar)
Ve üçüncüsü, o bulabileceğin en
dışadönük bireylerden birisi.
Ben ciddi anlamda içedönüğüm.
Aşırı noktasına çabuk geliyorum,
saat 3'ten sonra kahve bile içemiyorum,
eğer akşam uyumak istiyorsam.
Michael diye birine bu projede
görev vermiştik.
O bu projeyi nerede ise
çöküşe getirecekti.
Michael'ı bize öneren kişi
Tom'la bana sordu,
"Onun hakkında fikriniz ne?"
Tom'un ne dediğini birazdan paylaşacağım.
O tipik bir "dışadönük olarak" konuştu.
Benim dediklerimi
dışadönük biri nasıl anladı,
sonuçta doğrulayabilirim hepsini.
"Doğrusu Michael'ın hareketlerinde bazen
daha iddialı eğilimler var
ve bu bazılarına göre
daha zorlayıcı olabilir" dedim.
(Kahkahalar)
Tom gözlerini devirerek dedi ki,
"Brian, ben de aynısını söyledim:
o aşağılık bir herif!"
(Kahkahalar)
(Alkışlar)
Bir içedönük birey olarak,
bu adamın davranışlarında
nazikçe belirli "aşağılık"
nitelikleri ima edebilirim.
Ama o "a-" kelimesini
tekrar kullanmayacağım.
(Kahkahalar)
Ama dışadönükler der ki,
"Eğer öyle yürüyorsa,
öyle konuşuyorsa, ben o öyle derim."
Biz birbirimizden uzak dururuz.
Gerçekten bunu önemsememiz gerekiyor mu?
Tabii ki.
Bunu bilmemiz önemli.
Peki biz bundan ibaret miyiz?
Sadece bir avuç kişisel özellik miyiz?
Hayır, değiliz.
Hatırlayın, bazıları gibi olabilirsiniz
ve aynı zamanda hiç kimse gibisiniz.
Peki nedir bu kişisel özelliğin?
Elizabeth veya George olarak,
dışadönüklüğünüzü veya nevrotik
olmanızı paylaşıyorsunuzdur.
Ama Elizabeth'e öz onu ayırt eden
davranışlar var mı
ya da George'a özel,
seni sen olarak algılamamız için birkaç
özellikten ötürü?
Seni sevmemizi sağlayan?
Sırf belirli bir tip insan
olduğundan değil.
İnsanları kategorize
etmekten hoşlanmıyorum.
Bence güvercinler dahi güvercin
yuvalarına ait değil.
Peki bizi farklı kılan nedir?
Bizim hayatta yaptıklarımız - kendimize
öz projelerimizdir.
Şu an kendine öz bir projen var,
ama burada hiç kimse onu bilmiyordur.
Çocuğun ile alakalıdır --
üç kez hastaneye gittin,
ama hâlâ neyi var bilmiyorlar.
Veya bu annen olabilir.
Sen sen değilsin o an.
Bunlar bağımsız özellikler.
Sen çok anlayışlısındır,
ama anlayışsız davranıyorsun.
O an hastanedeki idari ilgisizliğini
bozmak için,
annen veya çocuğun için
gerekeni yapıyorsun.
Bu bağımsız özellikler nedir?
Biz onlarla hayatımızda
bir senaryo canlandırıyoruz,
bir ana projeyi ilerletmek adına.
Asıl önemli olan da budur.
Hangi tipsin diye sormayın insanlara;
"Hayatındaki ana projeler neler?"
diye sorun.
Bu bağımsız özellikleri uyguluyoruz.
Ben içedönük bireyim
ama benim bir ana projem var,
o da öğretmek.
Profesörüm ben.
Öğrencilerime hayranım,
öğretim dalıma da hayranım.
Yeni, heyecan verici neler varsa
onlara anlatmaya can atıyorum,
paylaşmaya sabırsızlanıyorum.
Yani dışadönük bir şekilde davranıyorum,
çünkü sabahın sekizinde,
öğrencilerimin biraz espriye ihtiyacı var,
zor geçen ders dönemlerinde
onların ilgisini
biraz meşgul etmek adına.
Sürekli karakter dışı davranıyorsak,
dikkatli olmamız gerekiyor.
Bazen kendimize dikkat
etmediğimizi düşünebiliriz.
Örneğin, bir sözde dışadönük
süreçten sonra
benim biraz rejenerasyona ihtiyacım var.
Susan Cain'ın "Quiet" (Sessiz)
kitabında dediği gibi,
özellikle bir bölümünde
Harvard'de görev yapan
Kanadalı garip bir profesörden
konu geçiyor.
Bazen erkekler tuvaletine gidip
dışadönük bireylerden ve onların
elinden kaçan benim.
(Kahkahalar)
Çok iyi hatırlıyorum bir gün
tuvaletin kabinindeyken,
aşırı kalabalığı önlemeye çalışıyordum.
Gerçek bir dışadönük yanıma geldi --
aynı kabine değil tabii,
bir yandaki kabine --
ve bazı boşaltma gürültülerini işittim,
ki bundan nefret ederiz --
kendimiz yapsak bile,
bu nedenle sifonu sırasında ve
sonrasında kullanırız.
(Kahkahalar)
Sonra o çakıllı sesi duydum,
"Pardon, sen Dr. Little mısın?"
(Kahkahalar)
Eğer içedönüğe bir şey
altı ay kabız için garanti ise,
o da tuvalette konuşmaktır.
(Kahkahalar)
Ben de oraya gidiyorum şimdi.
Beni takip etmeyin.
Teşekkür ederim.
(Alkışlar)
Ви така цікава група людей ...
для психолога.
(Сміх)
В мене була можливість
підслухати ваші розмови
і поспостерігати, як ви
спілкуєтесь.
І я вже тепер можу вам сказати,
що 47 людей в цій аудиторії
на даний момент
мають психологічні симптоми,
про які я хочу поговорити сьогодні.
(Сміх)
Думаю кожен, хоче знати
хто він.
(Сміх)
Але замість вказувати на вас,
що було б нечемно та нав'язливо,
розкажу декілька фактів
та історій,
в яких ви можете знайти себе.
Я вивчаю область досліджень,
відому як психологія особистості,
що є частиною великої науки
про особистість,
яка охоплює всі сфери,
від нейронів до наративів.
І в своїй справі
ми прагнемо
зрозуміти, як кожен із нас,
кожен із вас,
існує в якомусь сенсі,
як усі інші люди,
як деякі люди,
і як ніхто інший.
Ви вже кажете про себе:
"В мені немає нічого особливого,
в Західній Півкулі я - 46
у списку найбільших зануд".
Або кажете:
"Я особливий,
навіть якщо переважна більшість
вважає мене пустоголовим".
(Сміх)
Але саме ваша оцінка себе,
як нерозважливого або "не з цієї планети"
змушує мене, як психолога,
зацікавитись вами.
Тому дозвольте пояснити, чому це так.
Один із найвпливовіших підходів
в науці про особистість -
це психологія особистих рис.
Вас оцінюють за п'ятьма чинниками,
які описують загальні аспекти
різниці між людьми.
Вони утворюють акронім ВРЕДН.
"В" означає "відкритий досвіду"
порівняно з тими, хто більш закритий.
"Р" означає "рухливість",
на відміну від тих, у кого
більш млявий спосіб життя.
"Е" - "екстравертний",
порівняно з більш інтровертними людьми.
"Д" - "дружелюбний",
на відміну від людей,
які не люблять спілкування.
І "Н" - "невротик",
у порівнянні з тими, хто стійкіший.
Усі ці фактори впливають
на наше благоденство.
І на те, як минає наше життя.
Ми знаємо, що, наприклад,
відкритість і рухливість - це прекрасні
показники успішного життя,
але відкриті люди досягають успіху
завдяки зухвалості
й іноді дивакуватості.
Рухливі люди досягають успіху,
дотримуючись термінів,
завдяки наполегливості,
а також бажанню.
Екстровертність та дружелюбність сприяють
продуктивній роботі з людьми.
Екстравертів, наприклад,
я вважаю цікавими.
На своїх заняттях я іноді
розповідаю їм основний факт,
що може проявити їхню особистість:
я кажу їм, що для дорослої людини,
фактично неможливо
лизнути зовнішню частину ліктя.
(Сміх)
Ви знали про це?
Хтось із вас уже спробував лизнути
свій лікоть ззовні.
Але присутні тут екстраверти,
ймовірно, не тільки спробували,
а й успішно лизнули лікоть,
людини, яка сидить поруч.
(Сміх)
Це - екстраверти.
Поговорімо детальніше
про екстраверсію,
тому що це важливо та цікаво,
і допоможе збагнути, що
я маю на увазі, коли кажу "три природи".
По-перше, наша біологічна природа,
наша нейропсихологія.
По-друге, соціологічна,
обумовлена культурними і
соціальними аспектами нашого життя.
І по-третє, що робить вас вами -
індивідуальна специфіка,
що її я називаю вашою
унікальною природою.
Зараз я все поясню.
Однією з характерних рис екстравертів
є потреба в збудженні.
Збудження можна досягнути,
роблячи щось захопливе:
гучні звуки, вечірки
і соціальні заходи тут, на TED.
Ви бачите, як екстраверти
притягують одне одного.
Вони збираються разом.
І я вас бачив.
Інтроверти люблять
проводити час у тихій місцині
на другому поверсі,
де менше збудників.
Таке враження, що ці
люди нетовариські,
але це не обов'язково так.
Можливо, ви розумієте,
що вам краще,
коли рівень збудження нижчий.
Іноді це стосується
внутрішньо-фізичного збудження.
Кофеїн більше допомагає екстравертам,
ніж інтровертам.
Коли екстраверти приходять в офіс
о дев'ятій годині ранку
і кажуть: "Мені конче необхідна
чашка кави",
вони не жартують,
вона їм справді потрібна.
Інтроверту випита кава не допоможе,
особливо,
якщо перед ними стоять завдання,
які потребують швидкості
і оцінюються кількісно.
Здається, що інтровертам
не по зубах кількісні завдання.
Але це не так.
А ось і справді цікавий
висновок:
ми не завжди ті, ким є насправді,
і це приводить мене до наступного пункту.
Але спочатку маю сказати
дещо про статеві стосунки,
хоча часу в мене не багато.
Але якщо ви хочете,
так, хочете?
Ну добре.
(Сміх)
Проведені дослідження про те,
як часто люди займаються сексом.
Дані розділили на:
чоловіки, жінки, інтроверти, екстраверти.
Тому я питаю вас,
скільки разів за хвилину...
Ой, вибачте, це було
дослідження на пацюках.
(Сміх)
Скільки разів на місяць
займаються сексом чоловіки-інтроверти?
3 рази.
Чоловіки-екстраверти?
Більше чи менше?
Так, більше.
5,5 - майже вдвічі більше.
Жінка-інтроверт - 3.1
Жінка-екстраверт?
Відверто, я як чоловік-інтроверт,
що я поясню пізніше,
хочу сказати, що вони героїні.
7,5.
Вони не тільки опрацьовують
усіх чоловіків-екстравертів,
ще заодно допомагають парі
інтровертів.
(Сміх)
(Оплески)
Ми спілкуємось по-різному,
екстраверти та інтроверти.
Коли в розмову вступають екстраверти,
вони хочуть близького контакту.
Щоб спілкування було комфортним,
вони хочуть бути поряд.
Їм треба зоровий контакт,
або взаємний погляд.
Один дослід показав, що
при зустрічі екстраверти використовують
скорочені форми слова.
І коли екстраверт зустрічає Чарльза,
він швидко стає "Чарлі",
а потім "Чак",
і взагалі "крихітка Чакі".
(Сміх)
Тоді як для інтровертів
він залишиться "Чарльзом", доки
не дозволить собі ближчого контакту
зі співрозмовником.
Ми говоримо по-різному.
Екстраверти надають перевагу чіткій,
конкретній, простій мові.
Інтроверти...
і маю знову сказати,
що я інтроверт, до кінчиків пальців,
якого ви тільки бачили.
Ми говоримо по-іншому.
Ми надаємо перевагу
контекстуально важким,
невизначеним,
нечітким реченням.
(Сміх)
Більш-менш.
(Сміх)
Як ви тільки-но чули.
(Сміх)
Щоб приклад був
достатньо показовим -
ось так.
Коли ми спілкуємось,
іноді кожен говорить повз одне одного.
У нас із колегою був
спільний контракт.
Більш різних людей,
ніж ми, ви не знайдете.
По-перше, його звати Том,
а мене ні.
(Сміх)
По-друге, його зріст приблизно 195 см.
У мене немає до цього схильності.
(Сміх)
І по-третє, він
200% екстраверт.
А я великий інтроверт,
я перенапружуюсь,
якщо вип'ю каву після обіду,
не зможу легко заснути ввечері.
До нашого проекту приєднався
хлопець на ім'я Майкл,
і цей Майкл майже завалив проект.
Людина, яка найняла його,
спитала мене і Тома.
"Що ви думаєте про Майкла"?
За хвилину я розкажу,
що сказав Том.
Він говорив на класичній
"екстравертській".
І ось як вуха екстраверта почули,
що я сказав,
до речі, майже цитую.
Я сказав:
"Бачите, Майкл іноді схильний
поводитись так, що деякі з нас,
можливо, вважають це занадто
настирливим".
(Сміх)
Том закотив очі і сказав:
"Браяне, я так і сказав:
він козел!"
(Сміх)
(Оплески)
Як інтроверт,
я можу м'яко посилатись,
на "козлині" якості
в поведінці цієї людини,
але я не збираюсь
казати слово на букву "к".
(Сміх)
Але екстраверти кажуть:
"Як він поводиться,
так його і називаю".
Цим ми відрізняємось.
Чи повинно нас це турбувати?
Звісно.
Важливо знати це.
І це все, на що ми здатні?
Ми лише збірник рис?
Зовсім ні.
Запам'ятайте, ви схожі
на інших людей,
і не схожі ні на кого.
Як щодо вашої унікальності?
Єлизавета ви чи Джордж,
ви обоє можете бути
і екстравертами, і невротиками.
Але чи є у вашому характері
риси, притаманні лише Єлизаветі,
чи лише Джорджу,
через які вас ідентифікуватимуть
не тільки, як збірник рис?
Через які вас любитимуть?
Не тільки тому, що
ви людина особливого типу.
Я не люблю заганяти людей
у так звані "пінгвінячі нірки".
Адже навіть не кожен пінгвін оселиться
в них.
То що робить нас особливими?
Наша діяльність протягом життя,
особиста ціль.
У вас зараз є особиста ціль,
але про неї може ніхто не знати.
Вона стосується вашої дитини,
ви вже тричі були в лікарні,
але лікарі досі не знають, в чому справа.
Або вона стосується вашої матері.
І ви дієте в невластивій собі манері,
це вільні риси характеру.
Ви поступливий,
але проявляєте впертість
для того, щоб зламати
бар'єр виконавчої байдужості
в цій лікарні,
дістати щось для вашої матері чи дитини.
Що це за вільні риси?
Вони проявляються,
коли ми запускаємо сценарій,
щоб досягти сенсу нашого життя.
Саме ці риси важливі.
Не просіть людей охарактеризувати себе.
Краще спитайте:
"У чому полягає сенс твого життя"?
І ми використовуємо ці вільні риси.
Я - інтроверт,
Але мій сенс життя -
викладання.
Я - професор.
І обожнюю своїх студентів,
обожнюю свою роботу.
Я не можу дочекатись,
щоб розповісти їм
щось нове і захоплююче.
Те, про що сам не можу дочекатись,
щоб розповісти.
І я поводжусь, як екстраверт,
тому що о восьмій годині ранку
студентів потрібно
трохи розвеселити,
трохи підбадьорити,
щоб допомогти їм
пережити цей важкий навчальний день.
Але нам потрібно бути обережними,
коли ми поводимось не так, як властиво
нашому характеру.
Іноді ми помічаємо,
що не піклуємось про себе.
Я помічаю це, коли певний час поводжусь
як екстраверт.
Щоб відновитись, мені потрібен спокій.
Як С'юзен Кейн написала
у своїй книжці "Тиша",
в розділі, де йдеться про дивного
канадського професора,
який викладав тоді у Гарварді,
так само і я йду до туалету,
щоб врятуватись від стріл екстравертів.
(Сміх)
Пригадую день,
коли я завітав до однієї з кабінок,
рятуючись від надмірного збудження.
І тут до кабінки зайшов
справжній екстраверт -
не до мене, а в сусідню -
так що я почув усе різноманіття звуків,
які ми ненавидимо,
навіть якщо самі так робимо,
і через які ми змиваємо не тільки після,
але й під час.
(Сміх)
Потім я почув цей
похмурий голос:
"Гей, це Доктор Літтл?"
(Сміх)
Якщо щось і може гарантовано
викликати шестимісячний
закреп у інтроверта,
то це розмови в туалеті.
(Сміх)
Зараз я прямую туди.
Не йдіть за мною.
Дякую.
(Оплески)
Các bạn là nhóm những cá nhân
thật hấp dẫn...
đối với một nhà tâm lý học
(Cười)
Tôi có cơ hội
trong những ngày qua
lắng nghe một số
cuộc hội thoại của các bạn
và xem các bạn tương tác với nhau.
Và tôi nghĩ sẽ hợp lý
khi nói rằng, đã có,
47 người trong số khán giả ở đây,
tại thời điểm này,
có các triệu chứng tâm lý
mà tôi muốn thảo luận ngày hôm nay.
(Cười)
Và tôi nghĩ các bạn chắc
muốn biết đó là những ai.
(Cười)
Nhưng thay vì chỉ ra các bạn này,
điều này khá vô cớ và bất lịch sự,
tôi nghĩ rằng tôi sẽ kể bạn nghe
một vài câu chuyện
mà trong đó bạn có thể
thoáng thấy bản thân mình.
Tôi nghiên cứu trong lĩnh vực
được biết đến là tâm lý học tính cách,
là một phần của khoa học tính cách
bao quát toàn bộ lĩnh vực,
từ thần kinh đến sự tường thuật.
Và điều chúng tôi cố gắng làm,
bằng cách riêng của mình,
là tạo ra ý nghĩa
làm thế nào mỗi chúng ta --
mỗi các bạn --
ở những khía cạnh nhất định,
giống tất cả những người khác,
giống một số những người khác
và không giống một ai cả.
Giờ đây, bạn có thể
đã tự nhủ,
"Tôi chẳng hề thú vị.
Tôi là người nhàm chán thứ 46
ở vùng Tây bán cầu."
Hoặc bạn cũng có thể tự nhủ,
"Tôi rất thú vị,
kể cả khi tôi bị phần lớn mọi người
xem như một tên đại ngốc."
(Cười)
Nhưng chính sự nhàm chán tự chẩn đoán
và sự "đần độn" vốn có của bạn
làm cho tôi, một nhà tâm lý học,
thực sự bị cuốn hút.
Hãy để tôi giải thích tại sao.
Một trong những phương pháp tiếp cận
có ảnh hưởng nhất trong khoa học tính cách
được biết đến là đặc điểm tâm lý,
nó sẽ đặt bạn vào một cái khuôn năm chiều
đã được thiết lập sẵn,
và miêu tả các khía cạnh
khác biệt phổ biến giữa con người.
Họ gọi từ viết tắt là OCEAN.
"O" là viết tắt của
" sự sẵn sàng với trải nghiệm,"
trái ngược với những người khép kín.
"C" là viết tắt của "sự tận tâm,"
đối nghịch với những người
có cách sống ủy mị.
"E" -- "hướng ngoại", tương phản
với những người hướng nội.
"A" -- "cá thể dễ chịu"
trái ngược với những người
hoàn toàn khó chịu.
và "N" - cá thể nhạy cảm,"
trái ngược với những người ổn định hơn.
Những nhân tố này có quan hệ mật thiết
với hạnh phúc của chúng ta,
với việc ta sống như thế nào.
Và chúng ta biết rằng, ví dụ,
sự cởi mở và sự tận tâm là yếu tố dự đoán
rất tốt về thành công trong cuộc sống
nhưng những người cởi mở
thành công nhờ sự táo bạo
và, đôi khi, lập dị.
Những người tận tâm đạt được nó
bằng việc tuân thủ thời hạn,
để kiên trì, đồng thời
sở hữu niềm đam mê.
Sự hướng ngoại và tính dễ chịu đều có ích
để làm việc tốt với mọi người.
Những người hướng ngoại, ví dụ,
tôi thấy rất thú vị.
Trong lớp học, tôi thỉnh thoảng
đưa cho sinh viên một thực tế cơ bản
mà có thể ngầm tiết lộ
tính cách của họ:
Tôi nói rằng người lớn hầu như không thể
liếm khuỷu tay của mình.
(Cười)
Bạn có biết điều đó không?
Một số bạn chắc đã thử
liếm khuỷu tay của mình rồi.
Nhưng những người hướng ngoại
trong số các bạn
có thể không những thử,
mà đã liếm thành công khuỷu tay
của người ngồi bên cạnh họ.
(Cười)
Đó chính là người hướng ngoại.
Hãy để tôi giải thích chi tiết hơn
về sự hướng ngoại
bới vì nó quan trọng
và nó hấp dẫn,
và nó giúp ta hiểu được
cái tôi gọi là ba đặc tính tự nhiên.
Thứ nhất, bản chất sinh học --
sinh lý thần kinh.
Thứ hai, bản chất xã hội
hay đặc tính tự nhiên thứ hai,
liên quan đến văn hoá
và các khía cạnh xã hội của cuộc sống.
Và thứ ba, điều làm bạn là chính bạn
-- đặc tính riêng --
điều tôi gọi là
bản chất đặc trưng của bạn.
Để tôi giải thích.
Một trong những điều định nghĩa
người hướng ngoại là họ cần sự kích thích.
Và sự kích thích đó có thể đạt được
bằng cách tìm những điều thú vị:
tiếng ồn, các bữa tiệc
và các sự kiện xã hội ở TED --
bạn thấy những người hướng ngoại
tạo thành một lõi nam châm.
Họ tụ tập lại với nhau.
Và tôi nhìn thấy bạn.
Những người hướng nội thường
dành thời gian ở những không gian yên tĩnh
trên tầng hai,
nơi họ có thể giảm thiểu sự kích thích --
và có thể bị hiểu nhầm
là khó gần gũi,
nhưng bạn không nhất thiết
phải là kẻ khó gần gũi.
Có thể đơn giản là bạn nhận ra
bạn làm tốt hơn
khi bạn có cơ hội hạ thấp
mức độ của sự kích thích.
Thỉnh thoảng nó là sự kích thích
từ bên trong, từ cơ thể bạn.
Caffeine, ví dụ, có tác dụng nhiều hơn
với người hướng ngoại hơn là hướng nội.
Khi người hướng ngoại
đến văn phòng vào 9h sáng
và nói "Tôi thực sự cần một ly cà phê,"
họ không đùa đâu --
họ thật sự cần nó.
Người hướng nội không làm tốt được như thế
đặc biệt ở công việc họ đang làm --
và họ đã uống cà phê --
ở những công việc được đẩy nhanh,
và được ước lượng,
người hướng nội có thể tỏ ra
không biết ước lượng.
Nhưng đó là một sự hiểu nhầm.
Vì thế đây sẽ là kết luận khá thú vị:
chúng ta không giống với những
gì trông thấy,
điều đó sẽ đưa đến ý tiếp theo.
Tôi muốn nói,
trước khi đề cập đến điều này,
một vài thứ
về sự quan hệ tình dục,
mặc dù có thể tôi không có đủ thời gian.
Nên, nếu các bạn muốn tôi --
vâng, các bạn muốn chứ?
Được thôi.
(Cười)
Có nhiều nghiên cứu được thực hiện
về mức độ thường xuyên mà các cá nhân
tham gia vào quan hệ vợ chồng,
được chia theo nam, nữ;
hướng nội, hướng ngoại.
Tôi muốn hỏi các bạn:
Bao nhiêu lần một phút --
ôi, tôi xin lỗi,
đó là nghiên cứu trên chuột --
(Cười)
Bao nhiêu lần một tháng
những người đàn ông hướng nội
tham gia quan hệ?
3.0.
Đàn ông hướng ngoại?
Nhiều hơn hay ít hơn?
Vâng, nhiều hơn.
5.5 -- gần như là gấp đôi.
Phụ nữ hướng nội: 3.1.
Phụ nữ hướng ngoại?
Thành thật mà nói,
trên cương vị một người đàn ông hướng nội
mà tôi sẽ giải thích sau --
tôi thấy họ là những người hùng.
7.5.
Họ không những làm với
đàn ông hướng ngoại,
mà còn với cả một vài người hướng nội nữa.
(Cười)
(Vỗ tay)
Chúng ta giao tiếp khác nhau,
người hướng ngoại và người hướng nội.
Người hướng ngoại, khi họ giao tiếp,
muốn có nhiều sự va chạm
theo sau bởi sự gần gũi.
Họ thích đứng gần
để giao tiếp thoải mái.
Họ thích nhìn vào mắt,
hay chia sẻ ánh nhìn.
Chúng tôi thấy trong một số nghiên cứu
họ sử dụng các từ ngữ thân mật nhiều hơn
khi họ gặp một ai đó.
Khi một người hướng ngoại gặp Charles,
nó nhanh chóng trở thành "Charlie,"
rồi "Chuck,"
và rồi "Chuckles bé bỏng."
(Cười)
Trong khi đối với những người hướng nội,
nó vẫn là "Charles," cho tới khi họ được
cho phép trở nên thân mật hơn
bởi người mà họ đang nói chuyện cùng.
Chúng ta nói chuyện
theo những cách khác nhau.
Người hướng ngoại thích ngôn ngữ
trắng đen phân biệt, chắc chắn, đơn giản.
Người hướng nội thích --
và tôi phải nói lại với bạn rằng
tôi là một người cực hướng nội
mà bạn có thể tưởng tượng ra --
chúng tôi nói khác nhau.
Chúng tôi thích các ngữ cảnh phức tạp,
nhiều nghĩa,
câu từ lắt léo --
(Cười)
Nhiều hay ít hơn.
(Cười)
Là nó vốn có.
(Cười)
Không đặt quá nhiều trọng điểm vào nó --
như vậy.
Khi chúng tôi nói,
thỉnh thoảng chúng tôi nói qua nhau.
Tôi có một hợp đồng
tôi chia sẻ với một đồng nghiệp
người mà khác tôi hoàn toàn
như hai người có thể khác nhau.
Đầu tiên, tên anh ấy là Tom.
Tên tôi thì không.
(Cười)
Thứ hai, anh ấy cao 6ft5.
Tôi có xu hướng không được như thế.
(Cười)
Và thứ ba, anh ấy là người hướng ngoại
tiêu biểu bạn có thể tìm được.
Tôi thì lại rất hướng nội.
Tôi bị quá tải rất nhiều,
Tôi còn không thể uống cà phê
sau 3h vào buổi chiều
mà buổi tối có thể ngủ được.
Chúng tôi phái đến dự án này
một người tên là Michael.
Và Michael xém nữa
đã phá hỏng dự án.
Người đã phái anh ta đến
hỏi Tom và tôi,
"Các bạn nghĩ gì về Michael?"
Vâng, tôi sẽ kể bạn nghe
Tom nói gì trong một phút nữa.
Anh ấy nói bằng giọng
hướng ngoại điển hình.
Và sau đây là những gì đôi tai hướng ngoại
nghe những gì tôi nói,
mà nó thực sự khá chính xác.
Tôi nói, "Vâng, Michael đúng là
có khuynh hướng nhiều lần
hành xử một cách
mà nhiều người chúng ta thấy
có lẽ quyết đoán hơn
bình thường cần thiết."
(Cười)
Tom đảo mắt và nói,
"Brian, đó là những gì tôi vừa nói:
nó là một thằng khốn!"
(Cười)
(Vỗ tay)
Đối với một người hướng nội,
Tôi có thể nhẹ nhàng ám chỉ
một số phẩm chất "khốn" nhất định
trong hành vi của người này,
nhưng tôi sẽ không dùng đến một từ đó.
(Cười)
Nhưng người hướng ngoại nói,
"Nếu nó đi như thế, nói như thế,
thì tôi gọi nó là như thế."
Và chúng tôi hiểu sai nhau.
Đó là một điều gì đó chúng ta nên chú ý?
Đương nhiên.
Nó rất quan trọng rằng
chúng ta biết điều này.
Đó có phải tất cả
những gì chúng ta là?
Có phải chúng ta chỉ là
một loạt các tính trạng?
Không, không phải.
Nên nhớ rằng, chúng ta giống một vài người
và không giống một ai.
Làm thế nào điều đó
mang phong cách của riêng bạn?
Như Elizabeth hay George,
bạn có thể chia sẻ sự hướng ngoại
hay loạn thần kinh.
Nhưng có những tính năng đặc trưng
của Elizabeth trên hành vi của bạn,
hay của George trên bạn,
làm chúng ta hiểu bạn hơn
là một loạt các tính trạng?
Làm chúng tôi yêu bạn?
Không chỉ vì bạn
là một loại người nhất định.
Tôi thấy không thoải mái đặt mọi người
vào những chuồng chim bồ câu.
Tôi còn không nghĩ rằng chim bồ câu
thuộc về chuồng chim bồ câu.
Vậy điều gì làm chúng ta khác biệt?
Đó là những điều chúng ta làm
trong cuộc sống -- các dự án cá nhân.
Bạn có một dự án cá nhân ngay lúc này,
nhưng có thể không ai biết nó ở đây.
nó liên quan đến con bạn --
bạn đã quay lại bệnh viện ba lần,
và họ vẫn không biết bệnh gì.
Hay nó có thể là mẹ bạn.
Và bạn đã nổi điên.
Đây là những tính trạng tự do.
Bạn rất dễ chịu,
nhưng bạn hành xử không dễ chịu
để có thể phá vỡ
những rào cản hành chính
trong bệnh viện
để có thể có điều gì đó
cho mẹ bạn, hay con bạn.
Những đặc tính tự do là gì?
Chúng là khi chúng ta
khởi động một kịch bản
để có thể đẩy nhanh
một dự án cốt lõi trong cuộc sống.
Và nó là những gì quan trọng.
Đừng hỏi mọi người bạn thuộc loại nào;
hỏi họ "Những dự án cốt lõi
trong cuộc sống của bạn là gì?
và chúng ta kích thích những
tính trạng tự do đó.
Tôi là người hướng nội,
Nhưng tôi có dự án cốt lõi là dạy học.
Tôi là một giáo sư.
Và tôi yêu quý các học sinh của mình,
Và tôi yêu quý lĩnh vực mình nghiên cứu.
Và tôi không thể đợi để kể với họ
những điều mới, những điều thú vị,
những điều tôi không thể đợi
để kể với họ.
Nên tôi hành xử như một người hướng ngoại,
bởi vì vào 8h sáng,
các sinh viên cần một chút hài hước,
một chút để giữ họ tỉnh táo
trong những ngày học tập gian khổ.
Nhưng chúng ta cần cẩn thận
khi chúng ta hành động
khỏi nhân vật của mình.
Thỉnh thoảng chúng ta thấy
chúng ta không chăm sóc bản thân.
Tôi thấy, ví dụ, sau một thời gian
giả hướng ngoại
Tôi cần một nơi nào đó
để sửa chữa chính mình.
Như Susan Cain nói trong cuốn sách
"Im lặng (Quiet)"
Trong chương nói về
giáo sư kỳ lạ người Canada
người lúc đó đang giảng dạy ở Harvard,
tôi thỉnh thoảng vào nhà vệ sinh nam
để thoát khỏi đám đông
những người hướng ngoại quá khích.
(Cười)
Tôi nhớ một ngày nọ,
khi tôi đang nghỉ trong một buồng vệ sinh,
cố gắng tránh sự quá kích thích.
Và một người hướng ngoại đến bên tôi --
không phải trong buồng vệ sinh tôi ngồi,
nhưng ở buồng bên cạnh --
và tôi có thể nghe
nhiều tiếng ồn,
mà chúng tôi ghét --
ngay cả của chính mình,
đó là lý do tại sao chúng tôi
giật nước trong và sau khi hành sự.
(Cười)
Và tôi nghe giọng nói,
"Hey, có phải Tiến sĩ Little đó không?"
(Cười)
Nếu có thể làm gì để chắc chắn làm táo bón
một người hướng nội trong sáu tháng,
đó là nói chuyện trong lúc hành sự.
(Cười)
Đó là nơi tôi đi đây.
Đừng đi theo tôi.
Cảm ơn.
(Vỗ tay)
你们是多么有趣的一群人啊……
当然,是对心理学家而言。
(笑声)
在过去几天里,我有机会
倾听你们的交谈,
观察你们的互动。
我想我已经可以大胆地说,
此时此刻,在你们中间,
有47个人,
已经表现出了精神病症状,
我今天就想聊聊这个。
(笑声)
我想你们都很想知道
到底是谁有精神病。
(笑声)
我不会直接指出来,
因为那样很没必要,也不礼貌,
我会列举一些事实和情况,
你们可以跟自己对照一下。
我从事的是人格心理学研究,
它属于人格科学的范畴
人格科学的研究领域跨度很大,
从神经元到叙述学。
而我们的研究方向,
是用我们的方式,
来弄清楚,为什么
我们每一个人——
在座的每一位——
在某些方面,
跟其他所有人都一样,
或者只跟部分人一样,
或者跟谁都不一样。
也许你们会评价自己
“我不是个有趣的人。
我在西半球最无趣
排行榜上排第46名。”
也许你会评价自己,
“我是个有趣的人,
尽管大部分人
都觉得我是个傻瓜。”
(笑声)
但正是你们这种自我认知的无聊
或者内在的“傻”,
让我这个心理学家觉得非常有趣。
我来解释一下为什么。
人格心理学中最有影响力的方法
叫做特质理论,
它用5个正态分布的维度判定你,
这5个维度描述了被广泛认同的人与人之间不同的5个方面。
这5个方面的首字母缩写是OCEAN。
“O”代表“开放性”,
与之对立的是
那些不愿冒险的人。
“C”代表的是“责任感”,
与之相反的是
那些懒散随意的人。
“E”指的是“外向性”,
与之相对的是内向的人。
“A”——“宜人性”
与之相对的是
不那么和善的人。
最后是“N”——
“神经质”
与之相对的是那些
更加稳定平和的人。
这5个方面影响我们的健康,
影响我们的人生走向。
众所周知,
开放性和责任感
往往意味着成功,
但开放的人在通往
成功之路上变得大胆,
有时甚至古怪。
有责任感的人会紧守
最后期限,获得成功,
他们坚持不懈,他们怀有激情。
外向性和宜人性都有助于
与人和谐相处。
比如,外向的人,
我就觉得很有趣。
在课堂上,我有时
会讲一个基本事实
能揭示人的性格特点:
我说,一个成年人无法
舔到他们的手肘外侧。
(笑声)
你们知道这事吗?
你们中有些人已经
尝试过舔自己的手肘外侧了。
但你们中那些外向的人
不但已经尝试过(舔自己的手肘)
而且连坐他们旁边的人的手肘
也没有放过。
(笑声)
这就是外向的人。
让我再讨论一下
外向性格的一些细节
因为它影响深远而且很有意思,
能帮我们理解人类的三种天性。
第一种是生物学天性——
我们的神经生理学。
第二种是社会学天性,
又叫第二天性,
与我们的文化和社会属性相关。
而第三种,让你成为独一无二的“你”
我称之为场景特定天性。
下面我来解释一下。
外向性格的人的一大特征
就是他们需要刺激。
这种刺激可以是令人兴奋的事:
比如巨大的声响、热闹的聚会
和TED这样的社交事件——
你会发现外向者会形成
一个磁性的内核。
他们会聚集到一起。
所以我才会在这里遇见你们。
而内向的人更喜欢上到二楼
找个安静的地方待着,
以减少外界刺激——
这样做可能会被
误认为不喜欢社交,
但其实这并不绝对。
也许你只是单纯地知道
自己在外界刺激较低
的时候状态更好。
这也包括内在刺激,
来自你的体内。
比如说,咖啡因有时候对外向的人
比内向的人更有效。
当外向者早上9点走进办公室,
说,“我需要一杯咖啡。”
他们没开玩笑——
他们是真需要。
内向者就不会这么做,
尤其是当他们正在干的活儿——
而且他们已经喝过咖啡了——
如果这些活儿很急,
而且有量化标准,
内向者会表现得好像
这些活儿没有特别的量化标准。
但这是一种误导。
因此我们能得出一些
非常有趣的结论:
我们经常会表里不一,
这就引出了我下一个观点。
我事先声明,我要说的,
是关于做爱的事情,
但我的时间可能不太够。
所以,如果你们想让我说的话——
什么?你们很想听?
好吧。
(笑声)
有人做过,
关于人做爱频率的研究,
分类标准有男性、女性、
内向者、外向者。
我想问大家:
每分钟做多少次——
哦,对不起,每分钟多少次
说的是老鼠——
(笑声)
内向的男性
每个月有多少次性行为?
3.0次。
外向的男性呢?
更多还是更少?
没错,更多。
5.5次,差不多是2倍。
内向的女性:3.1次。
外向的女性呢?
老实说,作为一个内向的男性,
——关于这一点我稍后会解释——
我觉得她们太厉害了。
7.5次。
她们不但搞定了
所有外向的男人,
还顺便挑了几个内向的。
(笑声)
(掌声)
外向者和内向者的交流方式有所不同。
外向者在与人互动时,
喜欢肢体接触,
喜欢亲近对方。
他们喜欢靠近对方,
近距离交流。
他们喜欢眼神接触,
甚至相互凝视。
有研究表明
外向者更喜欢使用昵称。
比如当一个外向者
遇见一个叫查尔斯的人,
很快就会开始叫他“查理”,
然后变成“查克”,
然后变成“小查查”。
(笑声)
而内向者呢,
会一直叫他“查理”,
直到对方认为
他俩的关系已经足够亲密。
外向者和内向者的说话方式也不同。
外向者喜欢确定、
具体、简洁的语言。
而内向者喜欢
——我必须再次提醒大家
我是一个十足的内向者——
我们说话方式很不一样。
我们内向者更喜欢说一些复杂难懂,
模棱两可,
云山雾罩的话——
(笑声)
或多或少吧。
(笑声)
基本是这样。
(笑声)
不把话说死——
就像刚才那样。
我们在说话的时候,
经常会打太极,推来推去。
我跟一名同事共同
负责一项咨询业务,
我跟他是截然不同的两个人。
首先,他叫汤姆。
我不叫汤姆。
(笑声)
其次,他身高1米96。
我这辈子是不指望了。
(笑声)
第三点,他是个及其外向的人。
而我十分内向。
我心思很重,
我要是下午三点之后喝了杯咖啡,
那晚上就别想睡了。
我们还有一个助手,叫麦克。
麦克几乎把整个项目给搞砸了。
麦克的继任者问我和汤姆,
“你们怎么评价麦克?”
我稍后再告诉你
汤姆是怎么说的。
他的回答是非常典型的外向型。
而我的回答嘛,其实在外向者听来,
应该是非常精确的。
我说,“其实,麦克有时候
的一些做法,
在我们某些人看来
也许过于自信了,
可能有时候有点过分。”
(笑声)
汤姆翻了个白眼,说,
“布莱恩,这不就是我刚刚说的:
他就是个混蛋!”
(笑声)
(掌声)
作为一名内向者,
我也许会委婉地暗示,
这个人的行为
确实比较混蛋,
但我不会直接使用“混蛋”这个词。
(笑声)
但外向者会说,
“如果他表现得像个混蛋,
我就会称他混蛋。”
这就是我们的不同。
这一点我们是不是需要留意呢?
那是当然。
这一点非常重要。
但这就完了吗?
我们就只有这几种特点吗?
并非如此。
别忘了,你们跟一些人很像
但又独一无二。
这个独一无二的你
到底是什么样的呢?
伊丽莎白们或者乔治们,
你们可能都有些
外向或者神经过敏。
但你们的行为中是不是
有些伊丽莎白独有的
或者乔治独有的特点,
能让我们更好地了解你?
而不是简单地对号入座?
能让我们喜欢上你?
不仅仅因为你是
某种特定类型的人。
我不喜欢把人放进鸽子笼里,
然后贴上标签。
我甚至觉得鸽子
都不应该待在鸽子笼里。
究竟是什么让我们与众不同呢?
是我们一生的所作所为——
我们的个人事业。
你们大家都有个人事业,
但可能谁都没有意识到。
也许这事业跟孩子有关——
你已经去医院三趟了,
医生们还是查不出你孩子的病因。
或者生病的是你母亲。
你会做一些跟你的
性格不相符的事情。
这些是可变的性格特点。
你本和善可亲,
却表现得咄咄逼人,
只为了对抗如今医院里
无处不在的
懒散风气,
让自己的母亲
或者孩子得到及时治疗。
这些可变的性格特点到底是什么?
那是我们演的一出戏,
为了达成我们生命中
最重要的目标。
而这才是最重要的。
不要问别人是什么性格的人,
而要问他们,“你们生命中
最重要的事是什么?”
然后我们身上的可变
性格特点就会被激发。
我是一个内向的人,
但我最重要的事业是教书。
我是一名教授。
我热爱我的学生,
也热爱我的事业领域。
我总是迫不及待地想
与他们分享,
那些新奇有趣的事情。
因此我会表现得
像一个外向的人,
因为早上8点,
学生需要一点幽默,
需要一点激励,
才能熬过一天紧张的学习。
但是当我们扮演
其他性格的时候
需要万分小心。
(因为)有时候我们
对自己太狠。
我发现自己在假装
外向性格一段时间之后,
我需要自己躲起来疗伤。
就像苏珊•凯恩在
《安静》这本书中所写,
其中一章提到一位
古怪的加拿大教授,
当时他在哈佛大学教书,
他有时候会跑到男厕所,
为了躲避烦人的
外向者投来的明枪暗箭。
(笑声)
有一次我自己
也躲进了小隔间,
为了暂避外界纷扰。
这时来了一个外向者,到我旁边,
——当然不是在一个小隔间
是在我旁边的小隔间——
我听见了一连串物体
落水的声音,
这声音是很烦人的
——哪怕是我们自己的,
所以我们才会在
上大号的中途也冲水。
(笑声)
随后我就听到了
一个沙哑的声音,
“嘿,请问是利特尔博士吗?”
(笑声)
如果有什么事情
能让内向者便秘6个月,
那一定是在上大号的时候聊天。
(笑声)
我现在就想去洗手间静静。
别跟着我。
谢谢您啦。
(掌声)
對一個心理學家而言......
你們真的是一群有趣的研究對象啊!
(笑聲)
這幾天,我很榮幸有這個機會,
聆聽在座一些人的對話,
以及觀察你們彼此間的交流。
我想應該已經可以這麼說,
觀眾席裡面將近有 47 個人,
此時此刻,
展現出來的心理病徵與
我今天要探討的主題有關。
(笑聲)
我想各位都很想知道,
是哪幾個人,
(笑聲)
但不是要對你指指點點,
這樣沒必要也很唐突,
我想我可以告訴你一些事實與故事,
而你在其中可能會窺見自己的身影。
我研究的領域是人格心理學,
它屬於人性科學的範疇,
而人性科學的研究領域誇度很大,
從神經元到敘述學。
而我們嘗試達成的,
是用我們的方式,
來弄清楚,為什麼我們每一個人——
你們每一個人——
在某些方面,
跟多數人相同的地方、
跟少數人相同的地方、
跟其他人完全不同的地方。
你們可能有些人會說,
「我一點也不有趣,
我是西半球排名
第 46 位最無聊的人。」
或者你會說,
「我很有趣,
即使很多人認為我是個大白癡。」
(笑聲)
但就是你的自我認知,
無論是無聊或者與生俱來的白癡
讓我這個心理學家,
對你特別著迷。
讓我解釋這是怎麼回事。
在個性科學中
最具有影響力的分類方法
就是特質心理學。
它把人分成五種面向,
通常是常態分配,
它描述了人與人之間
彼此特質上的差異。
它們有一個縮寫的簡稱叫做「OCEAN」。
「O」代表「開放的、喜歡經歷」特質
另一面就是「較保守封閉的」,
「C」代表「自覺型的」,
相反的就是較為「渾渾噩噩的」。
「E」代表「外向型的」,
與「內向型的」人相反。
「A」代表「和藹可親、隨和的」,
對立的就是「不隨和的」
最後「N」代表「神經質的、敏感的」,
相反的就是比較「平和、穩定的」
這五個面向,
影響著我們的幸福
及我們的人生方向。
眾所周知,
開放及負責任的人
往往意味著成功,
但個性開放的人在通往成功路上
會變得大膽、
有時甚至古怪。
自覺型的人會緊守
最後期限,獲得成功,
他們堅持不懈且充滿熱情。
外向及隨和的個性,兩者都有助於
與他人融洽地工作。
比如,外向的人,
我就覺得很有趣。
在課堂上,我有時候會
告訴他們一些基本事實,
也許可以幫助他們判斷自己的個性。
我告訴他們,成年人幾乎不可能
可以舔到自己手肘的外側。
(笑聲)
你們知道嗎?
你看,你們有些人已經開始
在舔自己的手肘外側了。
但你們之中外向的人,
可能不僅會嘗試,
他們還會
把隔壁的手肘也舔了。
(笑聲)
這就是外向的人。
讓我再多談談
外向性格的一些細節,
因為很重要,也很有趣,
它可以幫助我們了解,
「人類的三種天性」,
第一種,我們的生物學天性——
我們的神經心理學。
第二種,社會學天性,又叫第二天性
與我們生活的文化和社會面貌有關。
第三種,塑造出獨特你的
——怪癖——
我稱之為「獨特的天性」。
讓我解釋一下,
外向個性的人的一大特徵
就是他們需要刺激。
這些刺激可以透過
尋找令人興奮的事來找到:
比如巨大的噪音、派對、
或像 TED 這樣的社交場合——
你會看到外向的人,像是個大磁鐵,
他們會聚在一起。
我也有觀察到,
個性內向的人通常比較喜歡
躲在二樓安靜的地方,
這樣他們可以減少刺激。
甚至有可能被歸類為
不喜歡社交的人,
但你不一定是不喜歡社交。
你只是單純地想找個
比較沒有那麼多刺激的地方靜靜,
感覺這樣對你自己比較好而已。
有時候,是從你體內
產生出來的刺激物,
比如,咖啡因,它對外向的人的刺激
比內向的人更有效果。
當外向的人早上九點一到辦公室,
說,「我真的需要一杯咖啡」,
他們不是在開玩笑——
他們是真的需要。
內向的人就沒有那麼明顯,
特別是當他們
也喝了一些咖啡,
參與到快節奏、
需要高產量的任務時
內向人的表現似乎沒有那麼的好,
但這是誤解。
這裡有一份(研究)結果,相當有趣:
我們和我們表現出來的樣子不一定相同,
這會帶到下一個我要講的重點。
在講這個重點前,我必須說說,
有關做愛這檔事,
雖然時間可能會不夠,
所以,各位如果想聽我說——
想?你們想聽?
好。
(笑聲)
這項研究是把
男生、女生、內向、外向的人做分類,
調查每個人的做愛頻率;
我問各位:
你每分鐘可以做幾次——
喔,對不起,那是有關老鼠的研究——
(笑聲)
內向的男人每個月平均
可以做幾次愛?
3.0 次
外向的男人呢?
更多,還是更少?
沒錯,更多。
5.5 次——接近兩倍。
內向的女人:3.1 次。
外向的女人呢?
坦白說,對我這個內向的男人來說,
我晚點會解釋
她們超猛的,
7.5 次。
她們不只上了所有外向的男人,
連一些內向的男人都被她們搞了。
(笑聲)
(掌聲)
內向的人跟外向的人
溝通的方式也不同。
外向的人在互動時,
比較喜歡近距離的社交方式,
為了有一個舒服的溝通方式,
他們會站的比較靠近。
他們喜歡眼神的交會,
或互相盯著對方看。
在一些研究裡我們發現,
他們在跟人互動時,
也很喜歡用小名。
比如,當一個外向的人
遇到了「查理斯」,
沒多久,就會叫對方「查理」,
然後「小查」,
最後變成「阿查寶貝」
(笑聲)
而內向的人,
在跟對方不熟的時候,
就只會叫對方「查理斯」。
我們說話的方式也不同。
外向的人,喜歡黑白分明、
簡單明瞭的語言。
內向的人喜歡——
我要再說一遍,
我是一個極端內向的人,
所以你可以想像——
我們說話的方式不同,
我們喜歡複雜的詞彙、
無俚頭、
有朦朧美的詞彙——
(笑聲)
或多或少啦!
(笑聲)
好像是喔!
(笑聲)
講話都不說重點——
像這樣。
當我們在說話時,
我們常常會雞同鴨講。
我跟一個同事共享一個顧問合約,
我們兩個完全不同。
第一,他的名字叫湯姆。
我的不是......
(笑聲)
第二,他身高六呎五。
我好像也沒那麼高。
(笑聲)
第三,他簡直外向透頂了。
而我是極度內向。
我想得太多,
如果下午三點後喝咖啡的話,
晚上就別想睡了。
我們把專案發包給第二個同事,
他叫邁可,
邁可簡直把專案搞砸了。
所以提名他的人,
問湯姆和我的意見,
「你們認為邁可如何?」
我等一下告訴各位,
湯姆在那一分鐘內怎麼說他的。
他講話的方式超外向、超經典的,
另外,從我嘴巴講出來的話,
經過了外向的耳朵
也會做出調整。
我說,「好吧!邁可的行為,
的確、有時候、有點.....
行為也許...比一般...
正常人稍微固執一點啦!」
(笑聲)
湯姆瞪大眼睛立刻說,
「布萊恩,我也是這麼說:
他就是個王八蛋!」
(笑聲)
(掌聲)
身為一個內向的人,
我也許會委婉的形容
這個人的「王八」行為,
但我不會飆髒話啊。
(笑聲)
但外向的人會說,
「如果他走路、說話的方式像某人,
我就認定他就是那種人」
然後我們就開始雞同鴨講了。
我們是不是應該要注意一下這種狀況?
當然要。
我們知道這很重要。
我們大部分人都是這樣嗎?
我們不過是一些性格特質的整合嗎?
不,我們不是。
記得,你也許跟一些人很像
但跟其他人不一樣。
這些特色是怎麼形塑出你的獨特性的?
就像伊莉莎白或喬治,
你們可能有一樣的外向
或神經質的個性。
但你跟伊莉莎白或喬治的個性特色
有沒有一些明顯的區別方式,
比起各式各樣的特色,
可以讓我們更了解你
或更喜歡你?
而不單純只是因為你是某一類的人。
我不喜歡把人像鴿子一樣
放進鴿舍裡做分類。
我甚至認為鴿子不屬於鴿舍。
所以,到底是什麼使
我們不一樣呢?
是我們生命中所做的事
——個人目標。
你現在就有一個個人目標,
但在場也許沒有人知道。
這也許跟你小孩有關——
你已經去醫院三次了,
但醫生仍然不知道為什麼。
或者跟你母親有關。
你表現的跟平常不太一樣。
這些是「自由特性」在作祟,
(違反原本生物天性的特性)
你原本是和藹可親的,
但突然表現地不和藹可親了,
因為你想打破醫院
麻木的行政管理障礙
讓你母親或小孩可以得到一些東西。
「自由特性」是甚麼?
它們是一種腳本,
能夠改善我們生命中的核心。
它們是很重要的。
不要問別人你是哪一類的人;
要問他們,「你人生的主要目標是甚麼?」
然後我們會採用這些腳本。
(來幫助我們的專案)
我是內向的人。
但我有一個核心目標,
就是教導專業知識,
我是一位教授。
我喜歡我的學生,
我熱愛我的專業領域。
我會忍不住要趕緊告訴他們,
我的新事物、新發現。
所以,我就會用外向的
呈現方式來教學,
因為早上八點上課的學生,
需要一些幽默的老師,
讓他們在辛苦的研究中,
可以持續的保持參與感。
但我們要小心,
當我們表現的與平常不一樣
太久一段時間後,
有時候,我們也許會發現我們
沒照顧好我們自己。
舉個例子,我發現,
經過一段時間的假裝外向的行為,
我自己也需要平復一下。
就如同蘇珊坎恩<<安靜>>
這本書裡面寫的一樣,
書中有一個章節提到,
一位在哈佛教書的加拿大教授,
我有時候會躲進男生廁所,
去逃避那些反常的外向人
的閒言閒語。
(笑聲)
我記得有一天,
我在一間小房間裡休息,
嘗試著要避免過度的刺激。
然後有一個超級外向的人走進來,
——不是走到我隔壁的小房間,
但就在隔一間——
我幾乎可以聽到
各式各樣擾人的噪音,
就是很讓人討厭的那種——
即使是我們自己製造出來的,
這也是為什麼我後來
會氣到臉紅的原因。
(笑聲)
然後,我突然聽到一個
沙啞的聲音喊著,
「嘿!那不是小布教授嗎?」
(笑聲)
如果有任何保證可以讓內向的人
便秘六個月的方法,
就是在廁所裡聊天!
(笑聲)
現在,我可要去廁所了!
別跟著我。
感謝各位!
(掌聲)