I'm going to talk to you about optimism --
or more precisely, the optimism bias.
It's a cognitive illusion
that we've been studying in my lab for the past few years,
and 80 percent of us have it.
It's our tendency to overestimate
our likelihood of experiencing good events in our lives
and underestimate our likelihood of experiencing bad events.
So we underestimate our likelihood of suffering from cancer,
being in a car accident.
We overestimate our longevity, our career prospects.
In short, we're more optimistic than realistic,
but we are oblivious to the fact.
Take marriage for example.
In the Western world, divorce rates are about 40 percent.
That means that out of five married couples,
two will end up splitting their assets.
But when you ask newlyweds about their own likelihood of divorce,
they estimate it at zero percent.
And even divorce lawyers, who should really know better,
hugely underestimate their own likelihood of divorce.
So it turns out that optimists are not less likely to divorce,
but they are more likely to remarry.
In the words of Samuel Johnson,
"Remarriage is the triumph of hope over experience."
(Laughter)
So if we're married, we're more likely to have kids.
And we all think our kids will be especially talented.
This, by the way, is my two-year-old nephew, Guy.
And I just want to make it absolutely clear
that he's a really bad example of the optimism bias,
because he is in fact uniquely talented.
(Laughter)
And I'm not alone.
Out of four British people, three said
that they were optimistic about the future of their own families.
That's 75 percent.
But only 30 percent said
that they thought families in general
are doing better than a few generations ago.
And this is a really important point,
because we're optimistic about ourselves,
we're optimistic about our kids,
we're optimistic about our families,
but we're not so optimistic about the guy sitting next to us,
and we're somewhat pessimistic
about the fate of our fellow citizens and the fate of our country.
But private optimism about our own personal future
remains persistent.
And it doesn't mean that we think things will magically turn out okay,
but rather that we have the unique ability to make it so.
Now I'm a scientist, I do experiments.
So to show you what I mean,
I'm going to do an experiment here with you.
So I'm going to give you a list of abilities and characteristics,
and I want you to think for each of these abilities
where you stand relative to the rest of the population.
The first one is getting along well with others.
Who here believes they're at the bottom 25 percent?
Okay, that's about 10 people out of 1,500.
Who believes they're at the top 25 percent?
That's most of us here.
Okay, now do the same for your driving ability.
How interesting are you?
How attractive are you?
How honest are you?
And finally, how modest are you?
So most of us put ourselves above average
on most of these abilities.
Now this is statistically impossible.
We can't all be better than everyone else.
(Laughter)
But if we believe we're better than the other guy,
well that means that we're more likely to get that promotion, to remain married,
because we're more social, more interesting.
And it's a global phenomenon.
The optimism bias has been observed
in many different countries --
in Western cultures, in non-Western cultures,
in females and males,
in kids, in the elderly.
It's quite widespread.
But the question is, is it good for us?
So some people say no.
Some people say the secret to happiness
is low expectations.
I think the logic goes something like this:
If we don't expect greatness,
if we don't expect to find love and be healthy and successful,
well we're not going to be disappointed when these things don't happen.
And if we're not disappointed when good things don't happen,
and we're pleasantly surprised when they do,
we will be happy.
So it's a very good theory,
but it turns out to be wrong for three reasons.
Number one: Whatever happens, whether you succeed or you fail,
people with high expectations always feel better.
Because how we feel when we get dumped or win employee of the month
depends on how we interpret that event.
The psychologists Margaret Marshall and John Brown
studied students with high and low expectations.
And they found that when people with high expectations succeed,
they attribute that success to their own traits.
"I'm a genius, therefore I got an A,
therefore I'll get an A again and again in the future."
When they failed, it wasn't because they were dumb,
but because the exam just happened to be unfair.
Next time they will do better.
People with low expectations do the opposite.
So when they failed it was because they were dumb,
and when they succeeded
it was because the exam just happened to be really easy.
Next time reality would catch up with them.
So they felt worse.
Number two: Regardless of the outcome,
the pure act of anticipation makes us happy.
The behavioral economist George Lowenstein
asked students in his university
to imagine getting a passionate kiss from a celebrity, any celebrity.
Then he said, "How much are you willing to pay
to get a kiss from a celebrity
if the kiss was delivered immediately,
in three hours, in 24 hours, in three days,
in one year, in 10 years?
He found that the students were willing to pay the most
not to get a kiss immediately,
but to get a kiss in three days.
They were willing to pay extra in order to wait.
Now they weren't willing to wait a year or 10 years;
no one wants an aging celebrity.
But three days seemed to be the optimum amount.
So why is that?
Well if you get the kiss now, it's over and done with.
But if you get the kiss in three days,
well that's three days of jittery anticipation, the thrill of the wait.
The students wanted that time
to imagine where is it going to happen,
how is it going to happen.
Anticipation made them happy.
This is, by the way, why people prefer Friday to Sunday.
It's a really curious fact,
because Friday is a day of work and Sunday is a day of pleasure,
so you'd assume that people will prefer Sunday,
but they don't.
It's not because they really, really like being in the office
and they can't stand strolling in the park
or having a lazy brunch.
We know that, because when you ask people
about their ultimate favorite day of the week,
surprise, surprise, Saturday comes in at first,
then Friday, then Sunday.
People prefer Friday
because Friday brings with it the anticipation of the weekend ahead,
all the plans that you have.
On Sunday, the only thing you can look forward to
is the work week.
So optimists are people who expect more kisses in their future,
more strolls in the park.
And that anticipation enhances their wellbeing.
In fact, without the optimism bias,
we would all be slightly depressed.
People with mild depression,
they don't have a bias when they look into the future.
They're actually more realistic than healthy individuals.
But individuals with severe depression,
they have a pessimistic bias.
So they tend to expect the future
to be worse than it ends up being.
So optimism changes subjective reality.
The way we expect the world to be changes the way we see it.
But it also changes objective reality.
It acts as a self-fulfilling prophecy.
And that is the third reason
why lowering your expectations will not make you happy.
Controlled experiments have shown
that optimism is not only related to success,
it leads to success.
Optimism leads to success in academia and sports and politics.
And maybe the most surprising benefit of optimism is health.
If we expect the future to be bright,
stress and anxiety are reduced.
So all in all, optimism has lots of benefits.
But the question that was really confusing to me was,
how do we maintain optimism in the face of reality?
As an neuroscientist, this was especially confusing,
because according to all the theories out there,
when your expectations are not met, you should alter them.
But this is not what we find.
We asked people to come into our lab
in order to try and figure out what was going on.
We asked them to estimate their likelihood
of experiencing different terrible events in their lives.
So, for example, what is your likelihood of suffering from cancer?
And then we told them the average likelihood
of someone like them to suffer these misfortunes.
So cancer, for example, is about 30 percent.
And then we asked them again,
"How likely are you to suffer from cancer?"
What we wanted to know was
whether people will take the information that we gave them
to change their beliefs.
And indeed they did --
but mostly when the information we gave them
was better than what they expected.
So for example,
if someone said, "My likelihood of suffering from cancer
is about 50 percent,"
and we said, "Hey, good news.
The average likelihood is only 30 percent,"
the next time around they would say,
"Well maybe my likelihood is about 35 percent."
So they learned quickly and efficiently.
But if someone started off saying,
"My average likelihood of suffering from cancer is about 10 percent,"
and we said, "Hey, bad news.
The average likelihood is about 30 percent,"
the next time around they would say,
"Yep. Still think it's about 11 percent."
(Laughter)
So it's not that they didn't learn at all -- they did --
but much, much less than when we gave them
positive information about the future.
And it's not that they didn't remember the numbers that we gave them;
everyone remembers that the average likelihood of cancer
is about 30 percent
and the average likelihood of divorce is about 40 percent.
But they didn't think that those numbers were related to them.
What this means is that warning signs such as these
may only have limited impact.
Yes, smoking kills, but mostly it kills the other guy.
What I wanted to know was
what was going on inside the human brain
that prevented us from taking these warning signs personally.
But at the same time,
when we hear that the housing market is hopeful,
we think, "Oh, my house is definitely going to double in price."
To try and figure that out,
I asked the participants in the experiment
to lie in a brain imaging scanner.
It looks like this.
And using a method called functional MRI,
we were able to identify regions in the brain
that were responding to positive information.
One of these regions is called the left inferior frontal gyrus.
So if someone said, "My likelihood of suffering from cancer is 50 percent,"
and we said, "Hey, good news.
Average likelihood is 30 percent,"
the left inferior frontal gyrus would respond fiercely.
And it didn't matter if you're an extreme optimist, a mild optimist
or slightly pessimistic,
everyone's left inferior frontal gyrus
was functioning perfectly well,
whether you're Barack Obama or Woody Allen.
On the other side of the brain,
the right inferior frontal gyrus was responding to bad news.
And here's the thing: it wasn't doing a very good job.
The more optimistic you were,
the less likely this region was
to respond to unexpected negative information.
And if your brain is failing
at integrating bad news about the future,
you will constantly leave your rose-tinted spectacles on.
So we wanted to know, could we change this?
Could we alter people's optimism bias
by interfering with the brain activity in these regions?
And there's a way for us to do that.
This is my collaborator Ryota Kanai.
And what he's doing is he's passing a small magnetic pulse
through the skull of the participant in our study
into their inferior frontal gyrus.
And by doing that,
he's interfering with the activity of this brain region
for about half an hour.
After that everything goes back to normal, I assure you.
(Laughter)
So let's see what happens.
First of all, I'm going to show you
the average amount of bias that we see.
So if I was to test all of you now,
this is the amount that you would learn
more from good news relative to bad news.
Now we interfere with the region
that we found to integrate negative information in this task,
and the optimism bias grew even larger.
We made people more biased in the way that they process information.
Then we interfered with the brain region
that we found to integrate good news in this task,
and the optimism bias disappeared.
We were quite amazed by these results
because we were able to eliminate
a deep-rooted bias in humans.
And at this point we stopped and we asked ourselves,
would we want to shatter the optimism illusion into tiny little bits?
If we could do that, would we want to take people's optimism bias away?
Well I've already told you about all of the benefits of the optimism bias,
which probably makes you want to hold onto it for dear life.
But there are, of course, pitfalls,
and it would be really foolish of us to ignore them.
Take for example this email I recieved
from a firefighter here in California.
He says, "Fatality investigations for firefighters
often include 'We didn't think the fire was going to do that,'
even when all of the available information
was there to make safe decisions."
This captain is going to use our findings on the optimism bias
to try to explain to the firefighters
why they think the way they do,
to make them acutely aware of this very optimistic bias in humans.
So unrealistic optimism can lead to risky behavior,
to financial collapse, to faulty planning.
The British government, for example,
has acknowledged that the optimism bias
can make individuals more likely
to underestimate the costs and durations of projects.
So they have adjusted the 2012 Olympic budget
for the optimism bias.
My friend who's getting married in a few weeks
has done the same for his wedding budget.
And by the way, when I asked him about his own likelihood of divorce,
he said he was quite sure it was zero percent.
So what we would really like to do,
is we would like to protect ourselves from the dangers of optimism,
but at the same time remain hopeful,
benefiting from the many fruits of optimism.
And I believe there's a way for us to do that.
The key here really is knowledge.
We're not born with an innate understanding of our biases.
These have to be identified by scientific investigation.
But the good news is that becoming aware of the optimism bias
does not shatter the illusion.
It's like visual illusions,
in which understanding them does not make them go away.
And this is good because it means
we should be able to strike a balance,
to come up with plans and rules
to protect ourselves from unrealistic optimism,
but at the same time remain hopeful.
I think this cartoon portrays it nicely.
Because if you're one of these pessimistic penguins up there
who just does not believe they can fly,
you certainly never will.
Because to make any kind of progress,
we need to be able to imagine a different reality,
and then we need to believe that that reality is possible.
But if you are an extreme optimistic penguin
who just jumps down blindly hoping for the best,
you might find yourself in a bit of a mess when you hit the ground.
But if you're an optimistic penguin
who believes they can fly,
but then adjusts a parachute to your back
just in case things don't work out exactly as you had planned,
you will soar like an eagle,
even if you're just a penguin.
Thank you.
(Applause)
سأحدثكم عن التفاؤل -
أو بشكل أدق، الميل للتفاؤل .
إنه عبارة عن وهم ذهني
عكفنا على دراسته في مختبري في السنوات القليلة الماضية،
و يملكه 80% منا.
إنه ميلنا للإفراط في تقدير
إمكانية المرور بظروف حسنة في حياتنا
وللتقليل من إمكانية المرور بظروف سيئة.
فنحن نقلل تقديرنا لإمكانية إصابتنا بالسرطان،
أو الوقوع في حادث مروري.
و نفرط في توقع عمرطويل، و مستقبل مهني زاهر.
باختصار، نحن متفائلون أكثر مما نحن واقعيون،
ولكننا غافلون عن الحقيقة.
خذ الزواج على سبيل المثال.
في العالم الغربي، تصل نسبة الطلاق إلى 40 في المائة تقريباً.
هذا يعني أنه من كل خمس أزواج،
سينتهي المطاف بإثنين منهم إلى اقتسام أملاكهما.
ولكن عندما تسأل الأزواج حديثي العهد عن إمكانية طلاقهم هم شخصيا
فإنهم يقدرونها بـ 0 بالمائة.
حتى المحامون المختصون في الطلاق، و المفترض أن يكونوا أكثر اطلاعا،
يقللون بشكل كبير من إمكانية طلاقهم شخصيا .
إذاً، يتبين أنّ إمكانية طلاق المتفائليين ليست أقل،
ولكن إمكانية زواجهم مجددا أكبر.
كما قال سامويل جونسون،
"الزواج مجددا هو انتصار الأمل على التجربة".
(ضحك)
إذاً، إذا كنا متزوجين فمن المرجح أن يكون لدينا أطفال.
وكلنا نعتقد بأن أطفالنا سيكونون موهوبين بشكل خاص.
هذا، على فكرة، هو ابن أخي "جاي" ذو السنتين.
وأريد أن أوضّح بشكل تام
أنهُ مثال سيّء تماماً عن الميل للتفائل،
لأنه في الحقيقة موهوب بشكل فريد من نوعه.
(ضحك)
وأنا لست الوحيدة.
من كل أربعة أشخاص بريطانيين، ثلاثة قالوا
بأنهم متفائلون بمستقبل عائلاتهم.
أي 75% منهم.
ولكن 30% منهم فقط قالوا
بأنهم يعتقدون بشكل عام أنّ العائلات
الآن بوضع أفضل منه مقارنة ببضع أجيال مضت.
وهذه نقطة مهمة جداً،
لأننا متفائلون بخصوص أنفسنا،
متفائلون بخصوص أطفالنا،
متفائلون بخصوص عائلاتنا،
ولكننا لسنا متفائلين بنفس الشكل بخصوص الشخص الجالس بجوارنا،
ومتشائمون بعض الشيء
بخصوص مصير مواطنينا ومصير بلدنا.
لكن التفاؤل الفردي بخصوص مستقبلنا الخاص
يبقى راسخا.
و هذا لا يعني أننا نعتقد بأن الأمور ستتحسن بطريقة سحرية،
بل نعتقد بأن لدينا القدرة الفريدة على جعلها كذلك.
أنا باحثة، وأقوم بتجارب.
ولأوضّح لكم ما أقصد،
سأقوم بعمل تجربة هنا معكم .
سأعطيكم قائمة تحتوي على قدراتٍ و ِصفات،
وأريدكم أن تفكروا، بخصوص كل واحدة من هذه القدرات،
أين تتموضعون بالنسبة لبقية السكان.
أول واحدة هي المقدرة على الألفة
(التفاهم مع الأخرين)
من منكم هنا يعتقد بأنه من بين الـ 25% الأقل حظاً؟
حسناً، هذا حوالي 10 أشخاص من بين 1500.
من يعتقد بأنه من بين الـ 25% الأعلى حظاً؟
ذلك معظمنا هنا.
حسناً، الآن افعلوا الأمر نفسه بالنسبة للقدرة على قيادة السيارة.
ما مقدار أهميتك؟
و ما قدر جاذبيتك؟
وكم أنت شريف الخُلُق؟
وأخيراً، ما قدر تواضعك؟
إذاً، معظمنا يصنّف نفسه فوق المعدّل
بالنسبة لمعظم هذه القدرات.
حسناً، هذا مستحيل إحصائياً .
لا يمكن أن يكون جميعنا أفضل من كل الأفراد الأخرين.
(ضحك)
ولكن إذا اعتقد كلٌّ منا أنه أفضل من الشخص الآخر،
فذلك يعني أنه من المرجّح أن نحصل على ترقية، أن نبقى متزوجين،
لأننا اجتماعيون أكثر، و أكثر أهمية.
وتلك ظاهرة عالمية.
الميل للتفائل لوحظ
في عدة دول مختلفة -
في ثقافات غربية وغير غربية،
في الإناث والذكور،
في الصغار والكبار.
إنه جد منتشر.
ولكن السؤال الذي يُطرح، هل هو في صالحنا؟
بعض الناس يقولون لا.
البعض يقول سر السعادة
هو التوقعات المتواضعة.
أعتقد أن المنطق في ذلك هو كالآتي:
إذا لم نتوقع العظمة،
إذا لم نتوقع أن نجد الحب و نكون بصحة جيدة و ناجحيين،
لن يخيب أملنا عندما لا تحدث هذه الأشباء.
وإذا لم نصب بخيبة أمل لعدم حدوث الخير،
ونتفاجأ فنسرّ بحدوثها،
عندها سنكون سعداء.
حسناً، إنها نظرية جيدة جداً،
ولكن يتبين أنها خاطئة لثلاث أسباب.
أولاً: بغض النظر عمّا يحصل ، سواء نجحت أم أخفقت،
أصحاب التوقعات العالية هم أكثر ارتياحاً.
لأن ما نشعر به عندما يتخلّى عنا أحبتنا
أو عندما نفوز بشهادة "أحسن موظف في الشهر"
يعتمد على كيفية تفسيرنا لذلك الحدث.
عالما النفس مارجريت مارشال و جون براون
درسا طُلابا ذوي توقعات عالية و منخفضة.
فوجدا أنه عندما ينجح أصحاب التوقعات العالية،
فإنهم بنسبون ذلك النجاح إلى صفاتهم الفردية.
أنا عبقري، لذلك حصلت على درجة التميّز،
و لذلك سأحصل عليها مرات ومرات أخرى مستقبلاً."
عندما أخفقوا، لم يكن ذلك لأنهم كانوا أغبياء،
بل فقط لأن الاختبار كان غير عادلاً.
في المرة القادمة سيكون أداؤهم أفضل.
أصحاب التوقعات المنخفضة يفعلون العكس.
فلمّا أخفقوا كان ذلك بسبب غبائهم
وعندما نجحوا
كان ذلك لأنه تصادف وكان الاختبار سهلاً.
في المرة القادمة سيستدركهم الواقع.
ولذلك يستاء شعورهم.
ثانياً، بغض النظر عن المآل،
مجرد الترقّب يجعلنا سعداء.
عالم السلوك الاقتصادي جورج لوفينستين
سأل طلابا في جامعته
أن يتخيلوا الحصول على قبلة حارة من أحد المشاهير، أيّا كان.
وبعد ذلك سألهم : "كم من المال أنتم مستعدون أن تدفعوا
لتحصلوا على قبلة من أحد المشاهير
لو أنه قبّلكم حالاً؟
بعد 3 ساعات؟ بعد 24 ساعة؟ بعد ثلاثة أيام؟
بعد سنة؟ وبعد 10 سنين؟
وجد أنّ الطلاب كانوا مستعدين لدفع أكبر قدر من المال
لا للحصول على القبلة حالاً،
لكن للحصول عليها بعد ثلاثة أيام.
كانوا على استعدادٍ لدفع المزيد حتى ينتظروا.
حسناً، لم يكونوا مستعدين للانتظار لسنة أو لعشر سنوات.
لا أحد يرغب في مشهورٍ في شيخوخته.
ولكن بدا أن ثلاثة أيام هي القدر الأمثل.
فلماذا الأمورهي هكذا؟
إذا حصلت على القبلة الآن، فالأمر انتهى و فُرغ منه.
أمّا إن كنت ستحصل عليها بعد ثلاثة أيام،
فتلك ثلاثة أيام من الإستباق المتوتر، ومن نشوة الإنتظار.
أراد الطلاب ذلك الوقت
لكي يتخيلوا أين ستحصل
وكيف ستحصل.
جعلهم الاستباق سعداء.
وذلك، على فكرة، سبب تفضيل الناس ليوم الجمعة على الأحد.
هذا فعلا واقع غريب،
لأن الجمعة يوم عمل و الأحد يوم استمتاع،
فلأول وهلة يُفترَض أنّ الناس يفضّلون يوم الأحد،
ولكنهم لا يفضلونه.
لا لإنهم فعلا يعشقون التواجد بالمكتب
و لا يطيقون التجوال في المتنزهات
أو تتاول وجبة فطور متأخرة بتكاسل.
نعلم هذا لأنه عندما تسأل الناس
عن يومهم المفضل في الأسبوع دون منازع،
مفاجئة ! يحل يوم السبت أولاً،
ثم يوم الجمعة و يليه يوم الأحد.
الناس يفضلون يوم الجمعة
لأن يوم الجمعة يجلب معه استباقا لنهاية الأسبوع المقبل
وما حوى من ترتيبات.
في يوم الأحد، الأمر الوحيد الذي تتطلع إليه
هو أسبوع من العمل.
فالمتفائلون هم أناس يترقبون قبلات أكثر بالمستقبل،
وجولات أكثر في المتنزهات.
ويدعم ذاك الاستباق راحتهم النفسية.
في الحقيقة، من دون الميل للتفاؤل،
قد يعترينا شيئ من الإحباط.
الأشخاص الذين لديهم إحباط معتدل،
ليس لديهم أيّ ميل عندما ينظرون إلي المستقبل.
هم أشخاص واقعيون أكثر منهم ذوي سلوك صحّي.
لكن الأشخاص الذين لديهم إحباط شديد،
يملكون ميلاً للتشاؤم.
فهم يميلون لتوقع مستقبلٍ
أسوء مما سيحصل في نهاية المطاف.
فالتشاؤم يغيّر الواقع الذاتي.
الطريقة التي نتوقع أن يكون عليها العالم تُغيّر الطريقة التي نراه بها.
لكنها تغيّر الواقع الموضوعي.
تعمل و كأنها رؤيا قد تحققت فعلاً.
و هذا هو السبب الثالث
الذي من أجله لا يجعلك تقليل التوقعات سعيداً.
بيّنت التجارب المتحكّم فيها
بأن التفاؤل لا يرتبط فقط بالنجاح،
بل يقود إليه.
يقود التفاؤل نحو النجاح في الميدان الأكاديمي و الرياضي و السياسي.
وقد تكون الفائدة الأكثر مفاجئة للنجاح هي الصحة.
إذا توقعنا أن يكون المستقبل برّاقا،
يقّل التوتر والقلق.
و مجملاً، في التفاؤل كثيرٌ من الفوائد.
لكن السؤال الذي جعلني فعلا في حيرة من أمري،
هو كيف نبقي على التفاؤل في مواجهة الواقع؟
كمختصة في علم الأعصاب، كان هذا جدّ مربك،
لأنه وبحسب كل النظريات الشائعة،
إذا لم تتحقق توقعاتك، فعليك بتغييرها.
لكن ليس هذا ما نجد.
طلبنا من أشخاص الحضور إلى مخبرنا
كي نحاول أن نتعرف على ما يجري.
طلبنا منهم أن يقدروا إمكانية
خوضهم مختلف الأحداث المؤلمة في حياتهم.
على سبيل المثال، "ما هي إمكانية إصابتكم بمرض السرطان؟"
وبعدها أخبرناهم بالإمكانية المتوسطة
بأن تحل هذه المصائب بشخصٍ مثلِهم
فمثلاً، حوالي 30% لمرض السرطان.
ثم سألناهم مجدّدًا،
"ما هي إمكانية إصابتكم بمرض السرطان؟"
ما أردنا معرفته
هو ما إذا كان الناس سيأخذون في الاعتبار المعلومة التي أعطيناهم
ليغيروا معتقداتهم.
و فعلاً قاموا بذلك -
لكن غالباً لمّا كانت المعلومة التي أعطايناهم
أحسن ممّا توقعوا.
فمثلاً
إذا قال أحدهم: "إمكانية إصابتي بالسرطان
حوالي 50 %"،
و قلنا له: "إسمع! خبرٌ سار..
متوسط الإمكانية هو فقط 30%"،
في الكرّة التالية سيقول:
"حسنًا، إمكانية إصابتي هي حوالي 35%".
فقد تعلّموا بسرعة و فعالية.
لكن إذا قال أحدهم أول ما قال،
"إمكانية إصابتي بالسرطان هي حوالي 10%"،
و قلنا: "إسمع! خبرً غير سار.
متوسط (تلك) الإمكانية هو فقط 30%"
في الكرة التالية سيقول:
" آه. لا أزال أظنها 11%"
(ضحك)
فالأمر ليس كونهم لم يتعلموا بتاتًا - قاموا بذلك -
لكن بدرجة أقلّ، أقلّ بكثير من لمّا أعطيناهم
معلومة إيجابية عن المستقبل.
و ليس الأمر كونهم لم يتذكروا الأرقام التي أعطيناهم،
الكل يتذكر أنّ متوسط إمكانية الإصابة بالسرطان
هو حوالي 30%
متوسط إمكانية الطلاق هو 40%.
لكنهم لم يعتقدوا أن تعنيهم تلك الأرقام.
ما يعنيه ذلك أن إشاراتٍ محذّرةٍ كهذه
قد يكون أثرها جد محدود.
نعم، التدخين يؤدي إلى الموت، و لكنه يقتل شخصًا آخر على الأرجح.
ما أردت معرفته هو
ما كان يدور بالذهن البشري
ويمنعه من الأخذ بهذه الإشارات المحذرة شخصيّاً.
لكن في نفس الوقت،
عندما نسمع بأنّ التوقعات بخصوص سوق العقارجيدة،
نخمّن : "حسناً، سيتضاعف سعر منزلي بالتأكيد".
من أجل استبيان ذلك،
طلبت من المشاركين في التجربة
أن يستلقوا داخل ماسح مصور للدماغ.
إنه يشبه هذا.
و بالاعتماد على طريقة تسمى
بـ"التصوير الوظيفي عبر الرنين المغناطيسي"
تمكنّا من التعرف على المناطق داخل الدماغ
التي كانت تستجيب للمعلومات الإيجابية.
واحدة من هذه المناطق تسمى التَّلْفيفُ الجَبْهِيُّ السفلي الأيسر.
فإذا قال أحدٌ "إمكانية إصابتي بالسرطان هي 50%"،
و قلنا "إسمع! خبر سار.
متوسط الإمكانية هو 30%".
سيستجيب التلفيف الجبهي السفلي الأيسر بشراسة.
و لا فرق إن كنت متفائلا متطرفا أو معتدلا
أو متشائما قليلا
فالتلفيف الجبهي السفلي الأيسر لكلٍّ منهم
يعمل بشكل جيد تمامًا،
سواءًا أكنت باراك أوباما أو وودي ألن.
في الجهة الأخرى من الدماغ،
كان التلفيف الجبهي السفلي الأيمن يستجيب للأخبارالسيئة.
و هنا تكمن المسألة: لم يكن يؤدي مهمته على وجة جيّد.
كلّما كنت أكثر تفاؤلاً،
كلما قلّ احتمال أن تقوم هذه المنطقة
بالاستجابة للأخبار السلبية غير المنتظرة.
و إن تعطّل عمل الدماغ
عن التقاط الأخبار السيئة المتعلقة بالمستقبل،
ستدع مَشاهِدَكَ الوردية تخطر عليك بانتظام.
فأردنا معرفة هل بإمكاننا تغيير هذا؟
هل يمكننا أن نحوّرميل الناس للتفاؤل
بالتدخل في النشاط الدماغي في هذه المناطق؟
وهناك وسيلة تسمح لنا بفعل ذلك.
هذا أحد العاملين في مخبرنا روياتا كانايي
وما يفعله هو تمرير نبضٍ مغناطيسيّ
عبر جمجمة المشاركين في دراستنا
نحو تلفيفهم الجبهي السفلي.
وبهذا،
فهو يتّدخل في نشاط هذه المنطقة من الدماغ
لمدة نصف الساعة تقريبا.
أُطمئنكم أنّ كلّ شيء يرجع إلى وضعه العادي بعدها.
(ضحك)
فلننظر ماذا يحدث.
بدايةً، سوف أريكم
معدل مقدار الميل الذي نلاحظه
فلو أني قمت الآن باختباركم جميعاً،
هذا هو مقدارما قد تتعلمونه
بشكلٍ أكبر من الأخبار السارة مقارنةً بالأخبار السيئة.
و الآن نتدّخل في المنطقة
التي وجدنا بأنها تلتقط الأخبار السيئة في هذه المَهمة،
فارتفع مقدار الميل للتفاؤل أكثر.
لقد جعلنا الناس أكثر ميلا في أسلوب معالجتهم للمعلومات.
ثمّ تدخلنا في المنطقة
التي وجدنا بأنها تلتقط الأخبار الجيدة في هذه المَهمة،
فاختفى الميل للتفاؤل.
لقد دُهشنا تماماً لهذه النتائج
لأنّنا تمكنّا من إقصاء
ميلٍ إنسانيّ متجذّرٍ.
وها هنا توقّفنا لنسأل أنفسنا،
أنرغب في تحطيم وهم التفاؤل قِطعاً قِطعاً؟
إن أمكننا ذلك، أنرغب في انتزاع ميل الناس للتفاؤل؟
حسناً لقد سبق وأن ذكرت لكم كل مزايا الميل للتفاؤل،
والتي قد تجعلكم تتشبثون به،
لكن توجد له عيوبٌ
لا نتجاهلها إلاّ سفهاً.
فلنأخذ على سبيل المثال هذه الرسالة الإلكترونية التي تلقيتها
من رجل إطفاءٍ هنا بكالفورنيا.
يقول: "في التحقيقات حول حالات وفاة رجال الإطفاء
غالباً ما نسمع أقوالاً مثل "لم نكن نتوقع بأن تفعل النار ذلك"،
حتى و لو كانت كل المعلومات المتوفرة
قد تسمح باتخاذ قرارات آمنة".
سيستعمل هذا الكابتن اكتشافنا حول الميل للتفاؤل
ليحاول أن يشرح لرجال الإطفاء
لماذا يفكّرون بالطريقة التي يفكّرون بها،
لتوعيتهم من غير لبسٍ بهذا الميل للتفاؤل الشديد في الإنسان.
فالتفاؤل غير الواقعي قد يؤدي إلى سلوك متهور،
إلى إفلاسٍ ماليّ، إلى تخطيطٍ خاطئ.
الحكومة البريطانية، على سبيل المثال،
اعترفت بأنّ الميل للتفاؤل
قد يجعل الأفراد أكثرعرضةً
لتقييم تكاليف و مدة المشاريع بصفة أدنى مما تتطلب.
فقد قاموا بتعديل ميزانية الألعاب الأولمبية 2012
باعتبار الميل للتفاؤل.
صديقي المقبل على الزواج في غضون بضعة أسابيع
قام بنفس الشيء بالنسبة لميزانية زفافه.
وعلى سبيل الذكر، لمّا سألته عن إمكانية طلاقه شخصيّا،
قال أنه متأكدٌ تماما بأنها صفر بالمائة.
فما نريد فعله حقيقةً،
هو أن نحمي أنفسنا من مخاطر التفاؤل،
لكن، في نفس الوقت نبقى متفائلين،
فنستفيد بذلك من ثمرات التفاؤل العديدة.
و أعتقد أن هناك أسلوبا يمكّننا من فعل ذلك.
المفتاح هنا هو المعرفة.
نحن لم نولد بفهمٍ فطريّ لميولاتنا.
إنها تحتاج إلى أبحاثٍ علمية تبيّنها لنا.
لكن البشرى هي أن اكتساب الوعي بالميل للتفاؤل
لا يحطّم الوهم.
إنه كالأوهام البصرية،
حيث أنّ فهمها لا يزيلها.
و هذا جيّد لأنه يعني
أنّنا يجب أن نتوصّل إلى توازنٍ
لكي نوجِد مخططات و قواعدًا
نحمي بها أنفسنا من التفاول غير الواقعي،
لكن نُبقي على آمالنا في نفس الوقت.
أعتقد أنّ هذا الكاريكاتير يصوّر المسألة بلطافة.
لأنّك لو كنت أحد تلك البطاريق المتشائمة
الذي لا يكاد يصدّق أنها لا تطير،
فبالتأكيد لن تستطيع ذلك أبدًا.
لأنّه من أجل التقدم بأي شكلٍ من الأشكال،
نحتاج أن نكون قادرين على تصوّر واقع مغاير،
و حينها نحتاج أن نؤمن بأن ذلك الواقع ممكن.
لكن لو كنت بطريقاً شديد التفاؤل
يقفز فقط وعيناه مغمضتان على أمل الأفضل،
فقد تجد نفسك في ورطة عندما تصطدم بالأرض.
لكن لو كنت بطريقًا متفائلاً
يعتقد أنّ بإمكانه أن يطير،
لكنك تصطحب مظلّةً على ظهرك
احتياطاً في حالة إذا ما سارت الأمور على خلاف ما خطّطته،
فسترتفع عاليّاً كالصقر،
حتى و إن كنت مجرّد بطريقً
شكراً لكم.
(تصفيق)
Ще ви говоря за оптимизъм -
по точно, за отклонението към оптимизъм.
Това е когнитивна илюзия,
която сме изучавали в лабораторията ми през последните няколко години
и 80 процента от нас я имат.
Това е тенденцията ни да надценяваме
вероятността да преживяваме хубави събития в живота си
и да подценяваме вероятността да преживяваме лоши събития.
Подценяваме вероятността да се разболеем от рак,
да преживеем автомобилна катастрофа.
Надценяваме дълголетието, възможностите на кариерата ни.
Накратко, ние сме повече оптимисти, отколкото реалисти,
но не осъзнаваме добре този факт.
Вземете, например, сватба.
В Западния свят процентът на разводите е 40.
Това означава, че от пет женени двойки,
две ще се разведат.
Но когато попитате младоженците, каква е тяхната вероятност да се разведат,
те я оценяват на нула процента.
Дори адвокатите по разводи, които би трябвало да знаят по-добре,
много подценяват своята вероятност за развод.
Оказва се, че оптимистите не са по-малко склонни да се разведат,
но са по-склонни да се оженят за втори път.
По думите на Самуел Джонсън,
"Женитбата за втори път е триумф на надеждата над опита."
(Смях)
Ако сме женени, сме по-склонни да имаме деца.
Всички мислим, че децата ни са много талантливи.
Между другото, това е две годишният ми племеник, Гай.
Искам да стане абсолютно ясно,
че той е наистина лош пример за отклонение към оптимизъм,
защото всъщност той е изключително талантлив.
(Смях)
Не само аз мисля така.
От четири британски семейства, три казват,
че са оптимистични за бъдещето на семейството си.
Това е 75 процента.
Но само 30 процента казват,
че като цяло, семействата
живеят по-добре, отколкото преди няколко поколения.
Това е наистина важен момент,
защото сме оптимисти за себе си,
оптимисти сме за децата си,
оптимисти сме за семействата си,
но не сме толкова оптимисти за мъжа, който седи до нас
и сме песимисти
за съдбата на съгражданите си и за съдбата на родината си.
Но личният оптимизъм за собственото ни бъдеще
остава същия.
Това не означава, че мислим, че нещата магически ще се подобрят,
но че имаме уникалната способност да ги подобрим.
Учен съм, правя опити.
За да ви покажа, какво искам да кажа,
ще направя тук един опит с вас.
Ще ви дам списъс със способности и характеристики
и искам да помислите, кои от тези способности
ще класифицирате като отнасящи се за населението.
Първата способност е да се разбирате добре с останалите.
Кои от вас вярват, че те са в долните 25%?
Добре, това са 10 човека от 1 500.
Кои вярват, че са в горните 25 процента?
Това са повечето от вас.
Добре, сега направете същото за способността ви да карате кола.
Колко сте интересни?
Колко сте привлекателни?
Колко сте честни?
И последно, колко сте скромни?
Повечето хора се поставят над средното ниво
за повечето от тези способности.
Това е статистически невъзможно.
Не можем всички да бъдем по-добри от останалите.
(Смях)
Но ако повярваме, че сме по-добри от другите хора,
това означава, че имаме по-голяма възможност да получим повишение, да останем женени,
защото сме по-социални, по-интересни.
Това е глобален феномен.
Отклонението към оптимизма е било наблюдавано
в много държави -
в Западните култури, в не - Западните култури,
при жени и мъже,
при деца, при възрастни.
То е много широко разпространено.
Но въпросът е, това добре ли е за нас?
Някои хора казват, че не е.
Някои хора казват, че тайната за щастието
са занижените очаквания.
Мисля, че логиката е такава:
Ако не очакваме големи неща,
ако не очакваме да намерим любов, да бъдем здрави и да имаме успех,
няма да бъдем разочаровани, когато тези неща не се случат.
Ако не сме разочаровани, когато хубави неща не се случват
и сме приятно изненадани, когато се случат,
ще бъдем щастливи.
Това е много добра теория,
но тя се оказва грешна поради три причини.
Първа причина: Каквото и да се случи, дали имате успех или неуспех,
хората с големи очаквания се чувстват по-добре.
Защото това, как се чувстваме, когато ни изритат или ни изберат за служител на месеца,
зависи от това, как интерпретираме събитието.
Психолозите Маргарет Маршал и Джон Браун
изучаваха ученици с големи и малки очаквания.
Те откриха, че когато хора с големи очаквания успеят,
те приписват този успех на собствените си качества.
"Аз съм гений, затова получих оценка А,
затова ще получа оценка А отново и отново в бъдеще."
Когато те не успеят, това не е защото са глупави,
а защото изпитът е бил нечестен.
Следващият път ще го направят по-добре.
Хората с ниски очаквания правят обратното.
Когато неуспеят, това е защото са глупави,
а когато успеят,
е защото изпитът е бил наистина лесен.
Следващият път реалността ще ги настигне.
Те се чувстват по-зле.
Причина втора: независимо от изхода,
самото очакване ни прави щастливи.
Икономистът по поведение Джордж Лоуенщайн
помоли студентите в университета, където преподаваше,
да си представят, че получават страстна целувка от известна личност, каквато и да е известна личност.
След това той каза: "Колко сте склонни да платите,
за да получите целувка от известна личност,
ако целувката е незабавна,
след три часа, след 24 часа, след три дни,
след една година, след 10 години?
Откри, че студентите са склонни да платят най-много,
за да не получат целувката веднага,
а след три дни.
Те бяха склонни да платят допълнително, за да чакат.
Те не бяха склонни да чакат година или 10 години;
никой не иска остаряла знаменитост.
Но три дни бяха оптималния срок.
Защо е така?
Ако получите целувката сега, тя свършва.
Но ако получите целувката след три дни,
това са три дни трескаво очакване, изпитвате въодушевление от чакането.
Студентите искаха да имат на разположение време,
за да си представят къде ще се случи,
как ще се случи.
Очакването ги правеше щастливи.
Между другото, ето защо, хората предпочитат петък пред неделя.
Това е любопитен факт,
защото петък е работен ден, а неделя е ден за забавление,
така, че можете да си помислите, че хората предпочитат неделя,
но това не е така.
Това не е така, защото те наистина харесват да бъдат на работа
и не могат да понасят да се разхождат в парка
или да мързелуват.
Знаем това, защото когато попитате хората
кой е техния любим ден от седмицата,
изненада, събота е на първо място,
след това петък, след това неделя.
Хората предпочитат петък,
защото петък е свързан с очакването на уикенда, който идва,
с всички планове, които имате.
В неделя, единственото нещо, което можете да очаквате
е работната седмица.
Оптимисти са хората, които очакват повече целувки в бъдеще,
повече разходки в парка.
Това очакване повишава тяхното благополучие.
Всъщност, без отклонение към оптимизъм,
всички бихме били малко депресирани.
Хората със средно силна депресия
не се отклоняват, когато мислят за бъдещето.
В действителност те са повече реалисти отколкото здравите хора.
Но хората със силна депресия
се отклоняват към песимизъм.
Те очакват бъдещето
да е по-лошо, отколкото то е.
Оптимизмът променя субективната реалност.
Начинът, по който очакваме света да върви променя начина, по който го виждаме.
Но оптимизмът изменя и обективната реалност.
Той действа като самоизпълняващо се пророчество.
Това е третата причина,
защо понижаването на очакванията ви няма да ви направи щастливи.
Контролирани опити са показали,
че оптимизма не само е свързан с успеха,
той води до успех.
Оптимизмът води до успех в университета, в спорта и политиката.
Може би най-изненадващата полза от оптимизма е здравето.
Ако очакваме бъдещето да е светло,
стресът и тревожността се намаляват.
Всичко на всичко, оптимизмът има много ползи.
Но въпросът, който наистина беше объркващ за мен, беше
как да запазим оптимизма в реалността.
Като невроучен, това бе много объркващо,
защото според всички съществуващи теории,
когато очакванията ви не се сбъднат, трябва да ги промените.
Но ние не открихме това.
Помолихме хората да дойдат в лабораторията,
за да се опитаме да разберем какво става.
Помолихме ги да оценят вероятността
от преживяване на ужасни събития през живота им.
Например, каква е вероятността да страдате от рак.
След това им казахме средната вероятност
някой човек да страда от рак.
Това е около 30 процента.
След това отново ги попитахме:
"Каква е склонността ви да се разболеете от рак?"
Това, което искахме да знаем,
беше дали информацията, която им дадохме
ще промени техните мисли.
Наистина, тя ги промени -
особено, когато информацията, която им давахме,
беше по-добра от очакванията им.
Например,
ако някой каже: "Вероятността да се разболея от рак
и около 50 процента",
а ние кажем: "Хей, добра новина.
Средната вероятност е само 30 процента",
следващия път, когато те дойдат, казват:
"Може би вероятността да се разболея от рак е около 35 процента".
Те учеха бързо и ефективно.
Ако някой кажеше:
"Средната вероятност да се разболея от рак е около 10 процета",
казвахме: "Хей, лоша новина.
Средната вероятност е около 30 процента",
следващият път той казваше:
"Да. Все още мисля, че е около 11 процента."
(Смях)
Не че те не запомняха изобщо - те запомняха -
но много по-малко от позитивната информация,
която им давахме за бъдещето.
Не че не запомняха цифрите, които им давахме;
всеки запомня, че средната вероятност да се разболеете от рак
е около 30 процента
и средната вероятност за развод е около 40 процента.
Но те мислеха, че тези цифри не се отнасят за тях.
Това означава, че предупредителни сигнали като тези
имат ограничено значение.
Да, пушенето убива, но убива другите хора.
Това, което исках да зная,
беше какво става в човешкия мозък,
което предотвратява да приемем лично тези предупредителни знаци.
Но в същото време,
когато чуем, че пазара на имоти е надежден,
си мислим: "О, цената на къщата ми със сигурност ще се удвои."
За да се опитам да разбера това,
помолих участниците в експеримента
да бъдат прегледани на скенер, изобразяващ мозъка.
Той изглежда така.
Като използваме метод, наречен функционален MRI,
можем да идентифицираме местата в мозъка,
които отговарят на позитивна информация.
Едно от тези места се нарича лявата долна предна гънка.
Ако някой каже: "Вероятността да се разболея от рак е 50 процента"
и кажем: "Хей, добра новина.
Средната вероятност е 30 процента",
лявата долна предна гънка ще реагира яростно.
Няма значение, дали сте голям оптимист, средно голям оптимист
или малко песимист,
лявата долна предна гънка на всички
функционираше отлично,
независимо дали сте Барак Обама или Уди Алън.
От другата страна на мозъка,
дясната долна предна гънка отговаряше на лоши новини.
Ето какво става: не вършеше много добра работа.
Колкото по-големи оптимисти сте,
толкова по-малко вероятно е тази част от мозъка ви
да отговаря на неочаквана отрицателна информация.
Ако мозъкът ви отговаря
на лоши новини за бъдещето,
завинаги ще оставите розовите си очила.
Искахме да знаем, как можем да променим това.
Можем ли да променим отклонението към оптимизъм
като засегнем дейността на мозъка в тези област?
Има начин, по който можем да го направим.
Това е сътрудникът ми Рийота Канаи.
Той ще пусне малък магнитен импулс
през черепа на участник в изследването ни,
в неговите второстепенни предни гънки.
Като прави това,
той засяга дейността на тази област от мозъка
за около половин час.
След това всичко отново става нормално, уверявам ви.
(Смях)
Нека да видим какво се случва.
Първо, ще ви покажа
средната величина на отклонението, което виждаме.
Ако трябва сега да тествам всички от вас,
това е величината, с която ще запомняте
повече добри новини отколкото лоши новини.
Сега засягаме областта,
за която открихме да интегрира отрицателна информация в тази задача
и отклонението към оптимизма се увеличи.
Направихме хората по отклонени в начина, по който те анализират информация.
Засегнахме областта от мозъка,
която интегрира хубави новини в тази задача
и отклонението към оптимизъм изчезна.
Бяхме удивени от тези резултати,
защото можахме да отстраним
дълбоко вкоренено отклонение в хората.
В този момент спряхме и се попитахме,
дали искаме да разчупим илюзията на оптимизма на малки парчета.
Ако можем да направим това, дали искаме да отстраним отклонението към оптимизъм на хората?
Вече ви разказах за ползите от отклонение към оптимизъм,
които вероятно ви кара да искате да живеете.
Но разбира се, има пречки
и наистита ще бъде глупаво да ги пренебрегнете.
Например, този и-мейл, който получих
от пожарникар тук, в Калифорния.
В него е написано: "Фаталните разследвания за пожарникарите
често са: "Не мислихме, че огънят ще направи това",
дори когато имахме цялата налична информация
да вземем безопасни решения."
Началникът ще използва откритията ни за отклонение към оптимизъм,
за да се опита да обясни на пожарникарите,
защо те мислят по такъв начин,
за да ги научи за това отклонение към оптимизъм при хората.
Нереалистичен оптимизъм може да доведе до опасно поведение,
до финансова криза, до грешно планиране.
Например, Британското правителство
е приело, че отклонението към оптимизъм
може да направи хората по-склонни
да подценяват цената и продължителността на проектите.
Те измениха бюджета за Олимпийските игри през 2012 г.
заради отклонението към оптимизъм.
Приятелят ми, който ще се ожени след няколко седмици,
направи същото за бюджета си за сватбата.
Между другото, когато го попитах каква е вероятността да се разведе,
той отговори, че е сигурен, че тя е нула процента.
Това, което наистина обичаме да правим,
е да се защитим от опасностите на оптимизма,
но в същото време да имаме надежда,
като се възползваме от ползите на оптимизма.
Мисля, че можем да го направим.
Ключът за това е знание.
Не сме родени с разбиране за отклоненията ни.
Те трябва да бъдат идентифицирани чрез научно изследване.
Но добрата новина е, че когато знаем за отклонението към оптимизъм,
това не унищожава илюзията.
Това е като визуални илюзии,
разбирането на които не ги променя.
Това е хубаво, защото това означава,
че можем да балансираме,
да правим планове и да измисляме правила,
да се защитаваме от нералистичен оптимизъм,
но в същото време да имаме надежда.
Мисля, че тази анимация го изобразява добре.
Защото, ако сте един от тези песимистични пингвини тук,
които не вярват, че могат да летят,
със сигурност няма да можете да летите.
Защото, за да прогресираме,
ни е нужно да си представим различна реалност
и след това да повярваме, че тази реалност е възможна.
Но ако сте пингвинът екстремален оптимист,
който скача сляпо, като се надява на най-доброто,
може да се намерите в бъркотия, когато се ударите в земята.
Но ако сте пингвинът оптимист,
който мисли, че може да лети,
тогава сложете парашут на гърба си,
просто в случай, че нещата не стават точно така, както сте ги планирали,
ще се реете като орел,
дори ако сте просто пингвин.
Благодаря ви.
(Аплодисменти)
Budu vám vyprávět o optimismu,
přesněji, o sklonu k optimismu.
Jedná se o kognitivní iluzi,
kterou jsme v mé laboratoři
studovali několik posledních let.
Tuto iluzi má 80 % z nás.
Je to naše tendence přeceňovat
pravděpodobnost, že během našeho
života zažijeme pozitivní události
a podceňování pravděpodobnosti,
že zažijeme události špatné.
Tudíž podceňujeme možnost,
že dostaneme rakovinu
nebo že se nám stane autonehoda.
Přeceňujeme naši dlouhověkost,
vyhlídky na kariéru.
Jsme tedy mnohem více
optimističtí než realističtí,
ale nechceme si to přiznat.
Vezměte si například manželství.
V západním světě činí míra
rozvodovosti asi 40 %.
To znamená, že z pěti manželských párů
skončí dva tak, že si budou
muset rozdělit majetek.
Ale když se zeptáte novomanželů,
jaká je pravděpodobnost jejich rozvodu,
odhadnou tuto pravděpodobnost na 0 %.
Dokonce rozvodoví právníci,
kteří by o tom měli něco vědět,
velmi podceňují pravděpodobnost
svého vlastního rozvodu.
Takže se ukazuje, že optimisté
se nikoliv spíše rozvedou,
ale spíše se znovu vdají či ožení.
Slovy Samuela Johnsona:
„Opětovný sňatek je vítězstvím
naděje nad zkušeností.“
(Smích)
Pokud žijeme v manželství, je pravděpodobnější, že budeme mít děti.
A všichni si myslíme, že naše děti
budou výjimečně talentované.
Mimochodem, tohle je můj dvouletý synovec Guy.
A chci, aby bylo úplně jasné,
že on je opravdu špatným příkladem
sklonu k optimismu,
protože je vskutku výjimečně talentovaný.
(Smích)
V tomhle nejsem sama.
Tři ze čtyř Britů říkají,
že jsou optimističtí, co se týče
budoucnosti svých rodin.
To je 75 %.
Avšak jen 30 % si myslí,
že rodinám se obecně
daří lépe, než před několika generacemi.
Tohle je velmi důležitý poznatek,
protože jsme optimističtí
ohledně sebe samých,
ohledně našich dětí
a našich rodin,
ale nejsme tak optimističtí, co se týče
člověka sedícího vedle nás,
a jsme poněkud pesimističtí,
pokud se jedná o osud
našich spoluobčanů a naší země.
Ovšem osobní optimismus týkající se
naší vlastní budoucnosti,
se nemění.
Neznamená to, že si myslíme,
že se věci kouzlem spraví,
ale spíše to, že máme výjimečnou schopnost
tohoto sami dosáhnout.
Já jsem vědec, provádím experimenty.
Takže abych vám ukázala, co mám na mysli,
provedu tu s vámi experiment.
Dám vám seznam schopností a vlastností
a chci, abyste u každé
z těchto schopností přemýšleli,
kde se nacházíte v poměru ke zbytku populace.
První z nich je schopnost
dobře vycházet s ostatními.
Kdo z vás věří, že jsou ve spodních 25 %?
Dobře, to je asi 10 lidí z 1 500.
Kdo věří, že jsou v horních 25 %?
To je většina z nás tady.
Dobře, teď to samé s vaší schopností řídit.
Nakolik jste zajímaví?
Atraktivní?
Upřímní?
A konečně, nakolik jste skromní?
Většina z nás vidí sama sebe nad průměrem
ve většině z těchto schopností.
Toto je ovšem statisticky nemožné.
Nemůžeme být všichni lepší než ostatní.
(Smích)
Ale když věříme, že jsme
lepší než někdo jiný,
znamená to, že je pravděpodobnější,
že budeme povýšeni, zůstaneme v manželství,
protože jsme více společenští, zajímavější.
A tohle je celosvětový fenomén.
Sklon k optimismu je sledován
v mnoha různých zemích --
v západních kulturách,
v jiných než západních kulturách,
u mužů i žen,
dětí, starých lidí.
Je to celkem rozšířené.
Otázkou však je, zda je to pro nás dobré.
Někteří říkají, že ne.
Někteří lidé říkají,
že tajnou cestou ke štěstí
jsou nízká očekávání.
Myslím, že logika tu pracuje asi takto:
Pokud neočekáváme velké věci,
pokud neočekáváme, že najdeme lásku,
budeme zdraví a úspěšní,
nebudeme pak zklamaní, pokud
k tomu nakonec nedojde.
Pokud nejsme zklamaní,
když se nám nedějí dobré věci,
a jsme příjemně překvapeni,
když naopak ano,
jsme šťastní.
To je velmi dobrá teorie,
ale je chybná ze tří důvodů.
Důvod č. 1: Cokoliv se stane,
ať už jste úspěšní či ne,
lidé s vysokými očekáváními se vždy cítí lépe.
Protože to, jak se cítíme, když dostaneme vyhazov
nebo jsme zvoleni zaměstnancem měsíce,
závisí na tom, jak tuto událost interpretujeme.
Psychologové Margaret Marshall a John Brown
studovali studenty s vysokými
a nízkými očekáváními.
Zjistili, že když jsou lidé
s vysokými očekáváními úspěšní,
připisují tento úspěch
svému vlastnímu charakteru.
„Jsem geniální a tak jsem dostal jedničku,
tudíž dostanu jedničku
znovu a znovu i v budoucnu.“
Pokud neuspěli, nebylo to proto,
že jsou hloupí,
ale protože zkouška nebyla férová.
Příště si povedou lépe.
Lidé s nízkým očekáváním dělají pravý opak.
Takže když propadnou,
je to proto, že jsou hloupí,
a když se setkají s úspěchem
je to jenom proto,
že zkouška byla prostě snadná.
Příště už jim realita ukáže,
zač je toho loket.
Takže se cítí hůř.
Důvod č. 2: Bez ohledu na výsledek,
samotný akt očekávání
nám přináší pocit štěstí.
Behaviorální ekonom George Lowenstein
požádal studenty na své univerzitě,
aby si představili, jak je
vášnivě líbá nějaká celebrita.
Pak řekl: „Kolik jste ochotní zaplatit
za polibek této celebrity,
pokud vás políbí okamžitě,
za 3 hodiny, za 24 hodin, za 3 dny,
za rok, za 10 let?“
Zjistil, že studenti byli
ochotni zaplatit nejvíce
ne za okamžité políbení,
ale za polibek za 3 dny.
Byli ochotni zaplatit více,
aby si mohli počkat.
Nebyli ale ochotni čekat rok nebo 10 let,
o stárnoucí celebritu nikdo nestojí.
Ale 3 dny se zdají být optimální.
Proč je tomu tak?
Jestliže dostanete polibek nyní,
je to hned hotovo a šmytec.
Ale když máte dostat polibek za 3 dny,
znamená to 3 dny
neklidných předtuch a vzrušeného čekání.
Studenti chtěli mít čas
a představovat si, co se stane,
jak se to stane.
Očekávání jim přinášelo radost.
Mimochodem, proto mají
lidé raději pátek než neděli.
Je to opravdu zajímavý fakt,
protože pátek je pracovní den
a neděle je den volna.
takže by se dalo čekat,
že lidé budou mít raději neděli,
ale není to tak.
Není to proto, že by tak
strašně rádi seděli v kanceláři
a nesnášeli procházky v parku
ani lenošivé pozdní snídaně.
Víme to, protože když se lidí ptáme,
který den v týdnu mají nejraději,
překvapivě je na prvním místě sobota,
pak pátek a pak neděle.
Lidé mají raději pátek,
protože s pátkem přichází očekávání víkendu
a plány, jak jej strávit.
V neděli se můžete těšit tak leda
na další pracovní týden.
Optimisté jsou lidé, kteří očekávají
v budoucnu více polibků,
více procházek v parku.
A toto očekávání posiluje jejich pocit štěstí.
V podstatě bychom bez záliby v optimismu
byli všichni lehce deprimování.
Lidé s lehkou depresí
nemají očekávání ohledně budoucnosti.
Jsou ve skutečnosti
realističtější než zdraví jedinci.
Ale lidé s těžkou depresí
mají zálibu v pesimismu.
Mají sklon očekávat, že v budoucnu
bude hůř, než jak to ve skutečnosti dopadne.
Takže optimismus mění subjektivní realitu.
To, jaký svět očekáváme,
mění způsob, jak svět vidíme.
Mění ale také objektivní realitu.
Funguje jako sebenaplňující předpověď.
Což je třetí důvod,
proč snížení vašich očekávání
nepřináší pocit štěstí.
Řízené experimenty ukázaly,
že optimismus je s úspěchem nejen spojen,
ale že k němu vede.
Optimismus vede k úspěchu
ve škole, sportu i politice.
Asi nejpřekvapivějším přínosem
optimismu je zdraví.
Pokud očekáváme šťastnou budoucnost,
snižuje se stres a strach.
Takže optimismus má nakonec spoustu přínosů.
Ale opravdu mě trápila otázka,
jak si uchováváme optimismus
tváří v tvář realitě?
Mátlo mě to obzvláště jako neurovědce,
protože podle veškerých teorií
bychom měli svá očekávání změnit,
když se nenaplňují.
Ale zjišťujeme, že je to jinak.
Pozvali jsme lidi do naší laboratoře,
abychom zjistili, jak to funguje.
Požádali jsme je o odhad pravděpodobnosti,
že zažijí během svého života strašné věci.
Například jaká je pravděpodobnost,
že dostanete rakovinu?
Pak jsme jim řekli, jaká je
průměrná pravděpodobnost,
že se někomu jako oni
toto neštěstí přihodí.
Například pro rakovinu je to asi 30 %.
Pak jsme se znovu zeptali:
„Jaká je pravděpodobnost,
že dostanete rakovinu?“
Chtěli jsme zjistit,
zda lidé přijmou informace,
které jsme jim podali
a změní své přesvědčení.
Což se stalo --
ale většinou tehdy, pokud informace,
které jsme jim dali,
byly lepší, než jejich očekávání.
Například když někdo řekl:
„Pravděpodobnost, že budu mít rakovinu,
je asi 50 %,“
a my jsme řekli: „Máme dobrou zprávu.
Průměrná pravděpodobnost je jen 30 %,“
příště by řekl:
„No, má pravděpodobnost je asi 35 %.“
Takže se rychle a efektivně poučili.
Ale když někdo začal takto:
„Pravděpodobnost, že budu
mít rakovinu, je asi 10 %,“
a my na to: „Máme špatnou zprávu.
Průměrná pravděpodobnost je asi 30 %,“
příště by řekl:
„Ano, ale přesto si myslím,
že je to asi 11 %.“
(Smích)
Takže není to tak,
že by se nepoučili -- poučili --
ale mnohem méně, než když jsme jim dali
pozitivní výhled do budoucnosti.
Ne že by si nepamatovali čísla,
která jsme udali,
každý si zapamatuje, že průměrná
pravděpodobnost onemocnění rakovinou
je asi 30 %
a průměrná pravděpodobnost
rozvodu je asi 40 %.
Ale mysleli si, že pro ně ta čísla neplatí.
Což znamená, že taková varování
mají možná jen omezený dopad.
Ano, kouření zabíjí,
ale většinou jen ty druhé.
Chtěla jsem vědět,
co v lidském mozku
brání tomu, abychom
tato varování vztáhli na sebe.
Ale když slyšíme,
že ceny nemovitostí porostou,
myslíme si: „Cena mého domu
se určitě zdvojnásobí.“
Abych na to přišla,
požádala jsem účastníky experimentu,
aby si lehli do skeneru,
který snímá obrázky mozku.
Takto to vypadá.
Použitím metody funkční magnetické rezonance
jsme v mozku identifikovali oblasti,
které reagovaly na pozitivní informace.
Jedna z těchto oblastí se jmenuje
levý dolní čelní závit.
Takže když někdo řekl: „Pravděpodobnost,
že dostanu rakovinu, je 50 %,“
a my na to: „Máme dobrou zprávu.
Průměrná pravděpodobnost je 30 %,“
levý dolní čelní závit
by prudce reagoval.
Bez ohledu na to, zda jste
extrémní optimista, mírný optimista
či spíše pesimista,
levý dolní čelní závit u všech lidí
perfektně fungoval,
ať už jste Barack Obama nebo Woody Allen.
Na opačné straně mozku
je pravý dolní čelní závit
reagující na špatné zprávy.
A tady to máme: nefunguje úplně dobře.
Čím větší jste optimista,
tím hůře tato oblast reaguje
na neočekávané negativní informace.
A pokud se vašemu mozku nedaří
zpracovat špatné vyhlídky do budoucnosti,
budete mít stále nasazeny růžové brýle.
Chtěli jsme vědět, zda to lze změnit.
Mohli bychom změnit
sklon lidí k optimismu
ovlivněním mozkové
aktivity v těchto oblastech?
Existuje způsob, jak to udělat.
Toto je můj kolega Ryota Kanai.
Pouští malý magnetický impuls
lebkou účastníka naší studie
do jeho levého dolního čelního závitu.
Takto ovlivní
aktivitu této mozkové oblasti
asi na půl hodiny.
Pak se vše vrátí k normálu, nebojte se.
(Smích)
Takže se podívejme, co se děje.
Nejprve vám ukážu
průměrnou velikost očekávání.
Kdybych nyní otestovala vás všechny,
bude toto číslo znamenat, nakolik jste se poučili
více z dobrých zpráv v poměru ke zprávám špatným.
Nyní ovlivníme oblast, o které víme,
že integruje negativní
informace v tomto úkolu
a sklon k optimismu vzroste ještě více.
Ovlivnili jsme způsob, jakým lidé zpracovávají informace.
Pak jsme působili na mozkovou oblast,
o které víme, že zpracovává
dobré zprávy v tomto úkolu
a sklon k optimismu zmizel.
Tyto výsledky nás velmi překvapily,
protože se nám povedlo odstranit
hluboce zakořeněnou lidskou tendenci.
Zde jsme se zastavili a ptali se sami sebe,
zda opravdu chceme rozbít
iluzi optimismu na tisíc kousků.
Pokud bychom toho byli schopni,
chceme lidi připravit o sklon k optimismu?
Už jsem vám říkala o přínosech
sklonu k optimismu,
které byste si asi za každou cenu rádi ponechali.
Ale má to i háčky,
a bylo by opravdu hloupé je ignorovat.
Například tento email jsem dostala
od hasiče z Kalifornie.
Píše: „Vyšetřování nehod požárníků
často zmiňuje: Netušili jsme, že oheň se tak rozhoří,
i když byly k dispozici veškeré informace,
abychom udělali bezpečné rozhodnutí.
Tento velitel využije naše
zjištění o sklonech k optimismu
a pokusí se svým hasičům vysvětlit,
proč přemýšlejí tak, jak přemýšlejí,
aby si uvědomili existenci
této lidské záliby v optimismu.
Nerealistický optimismus
může vést k rizikovému jednání,
finančnímu kolapsu, chybnému plánování.
Například britská vláda uznala,
že díky náklonnosti k optimismu
mohou lidé spíše podcenit
náklady a trvání projektů.
Proto upravili rozpočet
olympijských her 2012
s ohledem na optimistická očekávání.
Můj přítel se za pár týdnů žení
a provedl to stejné se svým
svatebním rozpočtem.
Mimochodem, když jsem se ho zeptala,
jak vidí pravděpodobnost svého rozvodu,
odpověděl, že je to určitě 0 %.
Takže bychom se velice rádi
ochránili před nebezpečím optimismu
a zároveň si uchovali naději
a užívali si jeho prospěšných plodů.
Věřím, že je to možné.
Klíčem je znalost.
Nerodíme se s přirozeným
pochopením našich sklonů.
Je třeba je poznat vědeckým zkoumáním.
Dobrá zpráva je, že pochopení
sklonu k optimismu
nerozbíjí iluzi.
Je to jako vizuální iluze,
i když je pochopíme, stále existují.
Což je dobře, protože to znamená,
že bychom mohli docílit rovnováhy,
nastavit plány a pravidla,
abychom se ochránili
před nereálným optimismem,
ale zároveň si uchovali naději.
Myslím, že to dobře vystihuje
tento kreslený vtip.
Protože pokud jste jedním
z těchto pesimistických tučňáků,
kteří prostě nevěří, že mohou létat,
určitě nikdy nevzlétnete.
Abychom dosáhli jakéhokoliv pokroku,
musíme si umět představit jinou skutečnost
a pak uvěřit, že tato skutečnost je možná.
Ale jste-li extrémně optimistický tučňák,
který prostě skočí dolů
a doufá, že to dobře dopadne,
mohli byste skončit docela špatně,
až dopadnete na zem.
Ale jste-li optimistický tučňák,
který věří, že může létat
a pak si připevní padák,
jen pro případ, že by plán tak úplně nevyšel,
budete se vznášet jako orel,
i když jste jen obyčejný tučňák.
Děkuji vám.
(Potlesk)
Jeg vil tale til jer om optimisme --
eller mere præcist, den optimistiske tilbøjelighed.
Det er en kognitiv illusion
som vi har undersøgt i mit laboratorium i løbet af de sidste par år,
og 80 procent af os har den.
Det er vores tendens til at overvurdere
vores sandsynlighed for at opleve gode begivenheder i vores liv
og undervurdere sandsynligheden for at opleve dårlige begivenheder.
Så vi undervurderer vores sandsynlighed for at lide af kræft,
være i et biluheld.
Vi overvurderer vores levealder, vores karriere udsigter.
Kort sagt, er vi mere optimistiske end realistiske,
men vi er ikke bevidste om det faktum.
Kig for eksempel på ægteskabet.
I den vestlige verden, er sandsynligheden for skilsmisse på cirka 40 procent.
Det betyder at ud af fem gifte par,
vil der i sidste ende være to par der ender med at dele deres aktiver.
Men når man spørger nygifte om deres egen sandsynlighed for skilsmisse,
vurderer de den til at være nul procent.
Og selv skilsmisse advokater, der virkelig burde vide bedre,
undervurderer i høj grad deres egen sandsynlighed for skilsmisse.
Så det viser sig, at optimister ikke har lavere sandsynlighed for skilsmisse,
men de har større sandsynlighed for at gifte sig igen.
Som Samuel Johnson sagde,
"At gifte sig igen er håbets triumf over erfaring."
(Latter)
Så hvis vi er gift, er der større sandsynlighed for at få børn.
Og vi mener alle at vores børn vil være specielt talentfulde.
Dette, forresten, er min to-årige nevø, Guy.
Og jeg vil bare gøre det helt klart ,
at han er et virkelig dårligt eksempel på optimistiske tilbøjelighed,
fordi han er faktisk enestående talentfuld.
(Latter)
Og det er ikke kun mig.
Ud af fire britiske folk, sagde tre,
at de var optimistiske omkring deres egen families fremtid.
Det er 75 procent.
Men kun 30 procent sagde,
at de mente, at familier generelt
klarer sig bedre end for et par generationer siden.
Og det er en virkelig vigtigt pointe,
fordi vi er optimistiske om os selv,
vi er optimistiske om vores børn,
vi er optimistiske om vores familier,
men vi er ikke så optimistiske om fyren der sidder ved siden af os,
og vi er noget pessimistiske
om vores medborgere skæbne og vores lands skæbne.
Men privat optimisme om vores egen personlige fremtid
bliver ved med at være vedholdende.
Og det betyder ikke at vi mener at tingene på magisk vis bliver ok,
men at vi har den specielle evne til at få det til det.
Nu er jeg forsker, jeg laver eksperimenter.
Så for at vise jer hvad jeg mener,
vil jeg lave et eksperiment med jer.
Så jeg vil give jer en liste af evner og karakteristika,
og jeg vil gerne have at I for hver af disse evner
tænker over hvor I er, i forhold til resten af befolkningen.
Den første er at komme godt ud af det med andre.
Hvem her tror på at de er blandt de nederste 25 procent?
Okay, det er cirka 10 mennesker ud af 1.500.
Hvem mener de er i de øverste 25 procent?
Det er de fleste af os.
Okay, nu gælder det samme for jeres køreegenskaber.
Hvor interessant er du?
Hvor tiltrækkende er du?
Hvor ærlig er du?
Og til slut, hvor beskeden er du?
Så de fleste af os, sætter os selv over gennemsnittet
i de fleste af disse evner.
Det er statistisk set umuligt.
Vi kan ikke alle være bedre end alle andre.
(Latter)
Men hvis vi mener vi er bedre end den anden fyr,
så betyder det at der er en større sandsynlighed for at vi får en forfremmelse, at forblive gift,
fordi vi er mere sociale, mere interessante.
Og det er et globalt fænomen.
Den optimistiske tilbøjelighed er blevet observeret
i mange forskellige lande --
i vestlige kulturer, i ikke-vestlige kulturer,
hos kvinder og mænd,
hos børn, hos de ældre.
Det er ret udbredt.
Men spørgsmålet er, er det godt for os?
Så nogle mennesker siger nej.
Nogle mennesker siger at hemmeligheden bag lykke
er lave forventninger.
Jeg tror logikken er noget i denne retning:
Hvis vi ikke forventer storslåethed,
hvis vi ikke forventer at finde kærlighed og være sunde og succesrige,
jamen så bliver vi ikke skuffede, når disse ting ikke sker.
Og hvis vi ikke er skuffede når der sker gode ting,
og vi bliver glædeligt overraskede når de sker,
bliver vi lykkelige.
Så det er en meget god teori,
men det viser sig at være forkert, af tre årsager.
Nummer et: Hvad der end sker, uanset om man lykkedes eller fejler,
har mennesker med høje forventninger det altid bedre.
Fordi det vi føler når vi bliver dumpet eller bliver månedens medarbejder,
kommer an på hvordan vi fortolker den begivenhed.
Psykologerne Margaret Marshall og John Brown
undersøgte studerende med høje og lave forventninger.
Og de fandt ud af, at når mennesker med høje forventninger har succes,
tilskriver de den succes deres egne evner.
"Jeg er et geni, derfor fik jeg et A,
derfor får jeg et A igen og igen i fremtiden."
Da de dumpede, var det ikke fordi de var dumme,
men fordi eksamenen bare var unfair.
Næste gang vil de klare sig bedre.
Mennesker med lave forventninger gør det modsatte.
Så når de dumper var det fordi de var dumme,
og da de bestod
var det fordi den eksamen bare var rigtig nem.
Næste gang vil virkeligheden indhente dem.
Så de havde det dårligere.
Nummer to: Uanset udfaldet,
selve forventningen gør os lykkelige.
Adfærds økonomen George Lowenstein,
bad de studerende ved hans universitet
om at forestille sig at få et følelsesrigt kys fra en kendt, en hvilken som helst kendt.
Så sagde han, "Hvor meget er I villige til at betale
for at få et kys fra en kendis
hvis kysset blev afleveret med det samme,
om tre timer, om 24 timer, om tre dage,
om 1 år, om 10 år?
Han fandt ud af, at de studerende var villige til at betale mest
for ikke at få et kys med det samme,
men for at få et kys om tre dage.
De var villige til at betale ekstra, for at få lov til at vente.
Nu var de ikke villige til at vente et år eller 10 år;
ingen vil have en aldrende kendis.
Men tre dage virkede som den optimale mængde.
Så hvorfor det?
Jamen, hvis man får kysset nu, er det slut.
Men hvis man får kysset om tre dage,
jamen det er tre dage med forventning, forventningens glæde.
De studerende ville have den tid
til at forestille sig hvad der sker,
hvordan sker det.
Forventningen gjorde dem lykkelige.
Dette er, i øvrigt, hvorfor folk foretrækker fredag frem for søndag.
Det er et virkelig besynderligt faktum,
fordi er en arbejdsdag og søndag er en glædens dag,
så man skulle tro at folk ville foretrække søndag,
men det gør de ikke.
Det er ikke fordi de virkelig, virkelig godt kan lide at være på kontoret,
og de ikke kan holde det ud at gå en tur i parken
eller have en sen brunch.
Det ved vi, fordi når man spørger folk
om deres ultimative favoritdag i ugen,
surprise, surprise, lørdag er på førstepladsen,
så fredag, så søndag.
Folk foretrækker fredag,
fordi fredagen bringer forventningens glæde om den foreliggende weekend,
alle de planer man har.
Om søndagen, den eneste ting man kan se frem til
er arbejdsugen.
Så optimistiske mennesker, er mennesker der forventer flere kys i deres fremtid,
flere gåture i parken.
Og den forventning forstærker deres velbefindende.
Faktisk, uden den optimistiske tilbøjelighed,
ville vi alle være en smule deprimerede.
Mennesker med en mild depression,
de har ikke en tilbøjelighed når de kigger ind i fremtiden.
De er faktisk mere realistiske end sunde individer.
Men individer med svære depressioner,
de har en pessimistisk tilbøjelighed.
Så de har en tendens til at forvente at fremtiden
er værre end den ender med at være.
Så optimisme ændrer den subjektive virkelighed.
Måden hvorpå vi forventer at verden ændrer sig, ændrer måden hvorpå vi ser den.
Men det ændrer også den objektive virkelighed.
Det ender som en selvopfyldende profeti.
Og det er den tredje grund til,
hvorfor det at sænke ens forventninger ikke vil gøre en lykkelig.
Kontrollerede eksperimenter har vist
at optimisme ikke kun relaterer sig til succes,
det fører til succes.
Optimisme fører til succes i den akademiske verden, sportsverden og den politiske verden.
Og måske er den mest overraskende fordel ved optimisme helbredet.
Hvis vi forventer at fremtiden er lys,
bliver stress og angst reduceret.
Så, alt i alt, optimisme har mange fordele.
Men det spørgsmål der virkelig forvirrede mig var,
hvordan fastholder vi optimismen på trods af virkeligheden?
Som forsker i neurovidenskab, var det specielt forvirrende,
fordi ifølge alle teorierne derude,
når ens forventninger ikke bliver indfriet, burde man ændre dem.
Men det er ikke det vi fandt ud af.
Vi bad mennesker om at komme ind i vores laboratorium,
for at prøve at finde ud af hvad der skete.
Vi bad dem om at evaluere deres sandsynlighed
for at opleve forskellige forfærdelige begivenheder i deres liv.
Så, for eksempel, hvad er din sandsynlighed for at få kræft?
Og så fortalte vi dem den gennemsnitlige sandsynlighed
for at en person lider disse uheldige skæbner.
Så kræft, for eksempel, er cirka 30 procent.
Og så spurgte vi dem igen,
"Hvor stor er sandsynligheden for at du kommer til at få kræft?"
Det vi ville finde ud af var,
om mennesker tager den information vi gav dem
og ændrede deres holdninger.
Og det gjorde de --
men for det meste når den information vi gav dem
var bedre end det de forventede.
Så for eksempel,
hvis nogen sagde, "Min sandsynlighed for at få kræft
er cirka 50 procent."
Og vi sagde, "Hey, godt nyt.
Den gennemsnitlige sandsynlighed er 30 procent,"
den næste gang ville de sige,
"Jamen måske er min sandsynlighed cirka 35 procent."
Så de lærte hurtigt og effektivt.
Men hvis nogen begyndte med at sige,
"Min sandsynlighed for at få kræft er cirka 10 procent,"
og vi sagde, "Hey, dårligt nyt.
Den gennemsnitlige sandsynlighed er 30 procent,"
den næste gang ville de sige,
"Yep. Tror stadig den er cirka 11 procent."
(Latter)
Så det er ikke fordi de ikke lærte noget -- det gjorde de --
men meget, meget mindre end når vi gav dem
positiv information om fremtiden.
Og det er ikke fordi de ikke huskede de tal vi gav dem;
alle kan huske at den gennemsnitlige sandsynlighed for at få kræft
er cirka 30 procent,
og den gennemsnitlige sandsynlighed for skilsmisse er 40 procent.
Men de mente ikke, at de tal havde noget med dem at gøre.
Det det betyder er, at advarselsskilte som disse
har muligvis kun en begrænset indvirkning.
Ja, rygning dræber, men det dræber for det mest den anden fyr.
Det jeg ville vide var,
hvad sker der i den menneskelige hjerne,
der forhindrer os i at tage disse advarselsskilte personligt.
Men samtidig,
når vi hører at boligmarkedet er håbefuldt,
tænker vi, "Ah, mit hus bliver helt sikkert dobbelt så meget værd."
For at prøve og finde ud af det,
bad jeg de deltagende i eksperimentet
om at lyve i en billeddannelses scanner.
Det ser sådan ud.
Og ved at bruge en metode der hedder funktionel MRI,
var vi i stand til at identificere de områder i hjernen
der reagerede på den positive information.
Et af disse områder hedder den venstre inferiøre frontale gyrus.
Så hvis nogen sagde, "Min sandsynlighed for at få kræft er cirka 50 procent,"
og vi sagde, "Hey, godt nyt.
Den gennemsnitlige sandsynlighed er 30 procent,"
ville den venstre inferiøre frontale gyrus svare voldsomt.
Og det betød ikke noget om man var en ekstrem optimist, mildt optimistisk
eller lidt pessimistisk,
alles venstre inferiøre frontale gyrus
funktionerede perfekt,
uanset om man er Barack Obama eller Woody Allen.
På den anden side af hjernen,
svarede den højre inferiøre frontale gyrus på dårligt nyt.
Og her er hagen; den gjorde ikke et særlig godt stykke arbejde.
Jo mere optimistisk man var,
jo mindre sandsynligt var det at dette område
interagerede med den uventede, negative information.
Og hvis ens hjerne ikke formår
at integrere dårligt nyt om fremtiden,
vil man konstant have ens lyserøde briller på.
Så det vi ville vide var, kan vi ændre dette?
Kunne vi ændre folks optimistiske tilbøjelighed
ved at ændre hjerneaktiviteten i disse områder?
Og der er en måde hvorpå vi kan gøre det.
Dette er min samarbejdspartner Ryota Kanai.
Og det han gør er, at han leder en lille magnetisk puls
gennem kraniet på deltageren af vores studie
ind i deres inferiøre frontale gyrus.
Og ved at gøre det,
forstyrrer han aktiviteten i dette område af hjernen
i cirka en halv time.
Derefter vender alt tilbage til normalen, kan jeg forsikre jer om.
(Latter)
Så lad os se hvad der sker.
For det første, vil jeg vise jer
den gennemsnitlige mængde tilbøjelighed vi ser.
Så hvis jeg ville teste jer alle sammen nu,
ville dette være mængden I ville lære
mere fra godt nyt i forhold til dårligt nyt.
Nu vil vi forstyrre dette område
som vi fandt ud af reagerede på den negative information i denne opgave,
og den optimistiske tilbøjelighed voksede sig større.
Vi fik folk til at have en større tilbøjelighed i måden hvorpå de bearbejdede information.
Så forstyrrede vi området i hjernen
som vi fandt ud af reagerede på godt nyt i denne opgave,
og så forsvandt den optimistiske tilbøjelighed.
Vi blev ret forbavsede over disse resultater
fordi vi var i stand til at eliminere
en dybt fæstet tilbøjelighed i mennesker.
Og på dette tidspunkt stoppede vi og spurgte os selv,
ville vi knuse den lille optimistiske illusion i små stykker?
Hvis vi kunne gøre det, ville vi så have lyst til at fjerne menneskers optimistiske tilbøjelighed?
Jamen jeg har allerede fortalt jer om alle fordelene ved den optimistiske tilbøjelighed,
hvilket sikkert giver jer lyst til at holde fast i den som om det gjaldt livet.
Men der er, selvfølgelig, faldgruber,
og det ville være virkelig dumt af os at ignorere dem.
Tag for eksempel denne email jeg modtog
fra en brandmand her i Californien.
Han siger, "Dødsulykke undersøgelser for brandmænd
inkluderer ofte "Vi troede ikke at ildebranden ville gøre det,"
selv når al den tilgængelige information
var til stede, til at tage en sikker beslutning."
Denne kaptajn vil bruge vores opdagelser om den optimistiske tilbøjelighed
til at prøve at forklare brandmænd
hvorfor de tænker som de gør,
for at få dem til at være opmærksomme på denne optimistiske tilbøjelighed i mennesker.
Så urealistisk optimisme kan lede til meget risikofyldt adfærd,
til finansiel kollaps, til dårlig planlægning.
Den britiske regering, for eksempel,
har vedkendt at den optimistiske tilbøjelighed
kan gøre individer mere modtagelige
til at undervurdere omkostningerne og varigheden af projekter.
Så de har justeret det Olympiske budget for 2012
på grund af den optimistiske tilbøjelighed.
Min ven der bliver gift om et par uger
har gjort det samme med hans bryllups budget.
Og for øvrigt, da jeg spurgte ham om hans egen sandsynlighed for skilsmisse,
sagde han, at han var ret sikker på at den var på nul procent.
Så det vi meget gerne vil gøre,
er at vi gerne vil beskytte os selv fra farerne ved optimisme,
men samtidig forblive håbefulde,
og drage fordel af de mange goder der er ved optimisme.
Og jeg mener at der er en måde vi kan gøre det på.
Nøglen her, er faktisk viden.
Vi er ikke født med en instinktiv forståelse af vores tilbøjeligheder.
De skal identificeres af en videnskabelig undersøgelse.
Men den gode nyhed er, at blive klar over den optimistiske tilbøjelighed
ikke fjerner illusionen.
Det er ligesom visuelle illusioner,
hvor det at forstå dem ikke for dem til at forsvinde.
Og det er godt nyt, fordi det betyder
at vi burde være i stand til at finde en balance,
til at finde på planer og regler
for at beskytte os selv fra urealistisk optimisme,
men på samme tid være håbefulde.
Jeg tror denne vittighedstegning fanger det godt.
Fordi hvis man er en af disse pessimistiske pingviner deroppe
der bare ikke tror på at de kan flyve,
så kommer man aldrig til det.
For for at have noget fremskridt,
er vi nød til at være i stand til at forestille os en anden virkelighed,
og vi skal være i stand til at tro på at den virkelighed er mulig.
Men hvis man er en ekstremt optimistisk pingvin
der bare springer ned og håber på det bedste,
så kan man komme i noget være rod når man rammer jorden.
Men hvis man er en optimistisk pingvin
der tror på de kan flyve,
men justerer det ved at have en faldskærm på ryggen,
bare for det tilfælde at tingene ikke ender som planlagt,
vil man svæve som en ørn,
selvom man kun er en pingvin.
Tak.
(Bifald)
ich werde über Optimismus sprechen –
beziehungsweise über den Hang zum Optimismus.
Das ist eine kognitive Täuschung,
die wir in den letzten paar Jahren in meinem Labor studiert haben,
und 80 Prozent von uns weisen ihn auf.
Es ist unsere Tendenz dazu, die Wahrscheinlichkeit
guter Ereignisse in unserem Leben zu überschätzen,
und die Wahrscheinlichkeit, schlechte Dinge zu erleben, zu unterschätzen.
Also unterschätzen wir die Wahrscheinlichkeit an Krebs zu erkranken,
in einen Unfall verwickelt zu sein.
Wir überschätzen unsere Langlebigkeit, unsere Karrierechancen.
Kurz gesagt, wir sind eher optimistisch als realistisch,
und das ist uns völlig unklar.
Nehmen wir Ehe als Beispiel.
In der westlichen Welt liegen die Scheidungsraten bei 40 %.
Das bedeutet, dass von fünf verheirateten Paaren
zwei ihren Besitz aufteilen werden müssen.
Doch fragt man Frischverheiratete nach einer Wahrscheinlichkeit ihrer Scheidung,
schätzen sie sie mit null Prozent ein.
Und selbst Scheidungsanwälte, die es wirklich besser wissen sollten,
unterschätzen ihre eigene Wahrscheinlichkeit einer Scheidung massiv.
Die Wahrscheinlichkeit für die Scheidung eines Optimisten ist also nicht geringer,
aber die einer Wiederheirat ist größer.
Samuel Johnson bezeichnet die Wiederheirat
als den "Triumph der Hoffnung über die Erfahrung".
(Lachen)
Wenn wir verheiratet sind, haben wir eher Kinder.
Und wir alle glauben, unsere Kinder werden besonders talentiert sein.
Das ist übrigens mein zweijähriger Neffe Guy.
Und ich möchte hier klarstellen,
dass er ein wirklich schlechtes Beispiel für den Hang zum Optimismus ist,
denn er ist so talentiert wie niemand sonst.
(Lachen)
Und ich bin da nicht allein.
Von vier Briten sagten drei,
dass sie optimistisch in die Zukunft ihrer Familien blickten.
Das sind 75 Prozent.
Aber nur 30 Prozent sagten,
dass sie allgemein fänden, dass es Familien
heute besser geht als vor ein paar Generationen.
Und das ist ein sehr wichtiger Punkt,
denn wir sind über uns selbst optimistisch,
über unsere Kinder,
über unsere Familien,
aber nicht so sehr, wenn es um den Typen geht, der neben uns sitzt,
und wir sind etwas pessimistisch,
wenn es um das Schicksal unserer Mitbürger und unseres Landes geht.
Aber der private Optimismus über unsere persönliche Zukunft
besteht weiter.
Das heißt aber nicht, wir hoffen, dass sich alles irgendwie einrenkt,
sondern dass wir die einzigartige Fähigkeit haben, genau das zu tun.
Ich bin eine Wissenschaftlerin, ich experimentiere.
Um Ihnen zu zeigen, was ich damit meine,
werde ich hier ein Experiment mit Ihnen veranstalten.
Ich werde Ihnen eine Liste von Fähigkeiten und Eigenschaften geben,
und möchte, dass Sie über jede dieser Fähigkeiten nachdenken,
und wie Sie sich dabei relativ zum Rest der Bevölkerung einordnen.
Die erste ist das gute Auskommen mit anderen.
Wer hier denkt, sie sind da in den unteren 25 Prozent?
Ok, das sind um die 10 Leute von 1.500.
Wer hier ordnet sich in den oberen 25 Prozent ein?
Das sind die meisten von uns hier.
Okay, nun tun Sie dasselbe mit Ihren Fähigkeiten als Autofahrer.
Wie interessant sind Sie?
Wie attraktiv sind Sie?
Wie ehrlich sind Sie?
Und als letztes: Wie bescheiden sind Sie?
Die meisten von uns haben uns für die meisten dieser
Fähigkeiten überdurchschnittlich eingeordnet.
Das ist statistisch unmöglich.
Wir können nicht alle besser als alle anderen sein.
(Lachen)
Aber wenn wir glauben, dass wir besser als der andere sind,
dann heißt das, wir bekommen eher die Promotion, wir bleiben eher verheiratet,
denn wir sind sozialer, interessanter.
Und das ist ein globales Phänomen.
Der Hang zum Optimismus ist in vielen
verschiedenen Ländern beobachtet worden –
in westlichen Kulturen, nicht-westlichen Kulturen,
bei Frauen und Männern,
bei Kindern, bei Senioren.
Er ist ziemlich weitverbreitet.
Aber die Frage ist: Ist er gut für uns?
Einige Leute bestreiten das.
Einige Leute sagen, das Geheimnis zum Glück
seien niedrige Erwartungen.
Ich glaube, die Logik geht ungefähr so:
Wenn wir nichts Großartiges erwarten,
dann erwarten wir nicht, Liebe zu finden, gesund und erfolgreich zu sein,
dann sind wir auch nicht enttäuscht, wenn nichts davon eintritt.
Und wenn wir nicht enttäuscht sind, weil Gutes nicht passiert,
dann sind wir angenehm überrascht, wenn sie es doch tun,
dann sind wir glücklich.
Das ist also eine sehr gute Theorie,
aber sie stellt sich aus drei Gründen für falsch heraus.
Nummer eins: Was auch immer passiert, ob Erfolg oder Versagen,
die Leute mit hohen Erwartungen fühlen sich immer besser.
Denn so, wie wir uns fühlen, wenn wir verlassen werden oder Angestellter des Monats werden,
hängt davon ab, wie wir dieses Ereignis interpretieren.
Die Psychologen Margaret Marshall und John Brown
untersuchten Studenten mit hohen und niedrigen Erwartungen.
Und sie fanden heraus, wenn Leute mit hohen Erwartungen Erfolg haben,
dann schreiben sie diesen Erfolg ihren Eigenschaften zu.
"Ich bin ein Genie, daher habe ich eine Eins bekommen,
daher bekomme ich in der Zukunft wieder und wieder Einsen."
Wenn sie scheiterten, lag es nicht daran, dass sie dumm sind,
sondern dass die Prüfung eben unfair war.
Das nächste Mal werden sie besser abschneiden.
Menschen mit niedrigen Erwartungen tun das Gegenteil.
Wenn sie scheiterten, geschah es, weil sie dumm sind,
und wenn sie Erfolg hatten,
lag es daran, dass die Prüfung zufällig sehr einfach war.
Das nächste Mal würde die Realität sie einholen
und sie würden sich noch schlechter fühlen.
Nummer zwei: Unabhängig vom Endergebnis
macht uns allein die Vorfreude schon glücklich.
Der Verhaltensökonom George Lowenstein
bat Studenten an seiner Universität,
sich einen leidenschaftlichen Kuss von einer prominenten Person ihrer Wahl vorzustellen.
Dann sagte er: "Wie viel würdet ihr bezahlen,
um einen Kuss von einer prominenten Person
zu erhalten, wenn der Kuss unmittelbar,
in drei Stunden, 24 Stunden, 3 Tagen,
einem Jahr oder 10 Jahren erfolgen würde?
Er fand heraus, dass die meisten Studenten das meiste bezahlen würden,
wenn der Kuss nicht unmittelbar erfolgte,
sondern in drei Tagen.
Sie würden draufzahlen, um darauf zu warten.
Sie wollten allerdings nicht ein Jahr oder zehn warten,
niemand möchte einen alternden Star küssen.
Aber drei Tage schienen die optimale Zeitspanne.
Wieso ist das so?
Tja, wenn man den Kuss jetzt bekommt, ist er vorbei.
Aber wenn man ihn in drei Tagen erhält,
dann sind das drei Tage der Vorfreude, der Nervenkitzel beim Warten.
Die Studenten wollten sich in dieser Zeit vorstellen,
wo es passieren würde,
wie es passieren würde.
Die Vorfreude machte sie glücklich.
Daher bevorzugen die Leute den Freitag dem Sonntag.
Es ist ein sehr seltsamer Umstand,
denn Freitag ist ein Arbeitstag und Sonntag ein freier Tag,
also könnte man annehmen, dass die Leute Sonntag eher mögen.
Aber sie tun es nicht.
Das liegt nicht daran, dass sie wirklich gerne im Büro sind,
und diese Spaziergänge im Park oder
das ausgedehnte Brunch nicht ausstehen können.
Wir wissen das, weil Leute, wenn man sie nach ihrem
absoluten Lieblingswochentag fragt –
Überraschung! – den Samstag zuerst nennen,
dann Freitag, dann der Sonntag.
Die Leute bevorzugen Freitag,
weil der Freitag die Vorfreude auf das Wochenende mit sich bringt,
alle Pläne, die man hat.
Am Sonntag kann man sich höchstens
auf die Arbeitswoche freuen.
Optimisten sind also Leute, die mehr Küsse in ihrer Zukunft erwarten,
mehr Spaziergänge im Park.
Und diese Vorfreude verbessert ihr Wohlbefinden.
Ohne den Hang zum Optimismus
wären wir alle ein bisschen deprimiert.
Leute mit leichter Depression
haben diesen Hang nicht, wenn sie in die Zukunft schauen.
Sie sind sogar realistischer als gesunde Individuen.
Aber Individuen mit ernsthafter Depression
haben einen Hang zum Pessimismus.
Sie erwarten also, dass die Zukunft
schlechter sein wird, als sie tatsächlich ist.
Optimismus ändert also die subjektive Realität.
Unsere Erwartung gegenüber der Welt ändert unsere Betrachtungsweise.
Sie verändert aber auch die objektive Realität.
Sie funktioniert wie eine selbsterfüllende Prophezeiung.
Und das ist der dritte Grund,
wieso eine niedrige Erwartungshaltung uns nicht glücklich macht.
Kontrollierte Experimente beweisen,
dass Optimismus nicht nur mit Erfolg verbunden ist:
Er führt zum Erfolg.
Optimismus führt zu akademischem, sportlichem und politischem Erfolg.
Und der vielleicht überraschendste Vorteil von Optimismus ist Gesundheit.
Wenn wir die Zukunft als rosig wahrnehmen,
dann werden Stress und Sorgen reduziert.
Zusammengefasst hat Optimismus also viele Vorzüge.
Doch die Frage, die mich wirklich verwirrte, war diese:
Wie können wir im Angesicht der Realität Optimismus bewahren?
Als Neurowissenschaftlerin war das besonders verwirrend,
denn laut all den existierenden Theorien
sollte man die Erwartungen verändern, wenn sie nicht eintreten.
Doch unsere Funde sehen anders aus.
Wir baten Leute, in unser Labor zu kommen,
denn wir wollten herausfinden, was vor sich ging.
Wir baten sie, die Wahrscheinlichkeit zu schätzen,
mit der ihnen schwierige Ereignisse in ihrem Leben bevorstünden.
Zum Beispiel: "Was ist die Wahrscheinlichkeit, dass Sie an Krebs erkranken?"
Und dann verrieten wir ihnen die durchschnittliche Wahrscheinlichkeit,
mit der jemand wie sie solch ein Unglück erleben würde.
Zum Beispiel liegt die Krebsrate bei circa 30 Prozent.
Und wir fragten sie noch einmal:
"Wie wahrscheinlich werden Sie an Krebs leiden?"
Wir wollten wissen, ob die Leute
die von uns gegebenen Informationen nehmen würden,
um ihre Überzeugung zu ändern.
Und sie taten das tatsächlich –
aber meist, wenn die Information, die wir ihnen gegeben hatten,
besser war, als sie angenommen hatten.
Zum Beispiel
sagte jemand: "Die Wahrscheinlichkeit, dass ich an Krebs erkranke,
liegt bei 50 Prozent",
und wir antworteten: "Wir haben gute Neuigkeiten.
Der Durchschnitt liegt bei 30 Prozent",
dann würde die Person das nächste Mal sagen,
"Vielleicht liegt meine Krebswahrscheinlichkeit nur bei 35 %."
Sie lernten also schnell und effektiv.
Aber wenn jemand zuerst sagte:
"Die Wahrscheinlichkeit einer Krebserkrankung bei mir liegt bei 10 %",
und wir sagten: "Tut uns ja leid,
aber die durchschnittliche Wahrscheinlichkeit liegt bei 30 Prozent",
dann sagte die Person das nächste Mal:
"Jupp, ich glaube immer noch, dass es um die 11 Prozent ist."
(Lachen)
Sie hatten also durchaus unsere Antwort berücksichtigt,
aber viel, viel weniger, als wenn wir ihnen
positive Informationen über die Zukunft gegeben hatten.
Sie hatten auch nicht die Zahlen vergessen, die wir genannt hatten –
niemand vergisst, dass die Durchschnittswahrscheinlichkeit von Krebs
bei etwa 30 Prozent liegt,
und die durchschnittlichen Scheidungsraten bei etwa 40 Prozent.
Doch sie empfanden nicht, dass die Zahlen auf sie zutrafen.
Das bedeutet, dass solche Warnsignale möglicherweise
nur begrenzte Wirkung haben.
Ja, Rauchen tötet, aber hauptsächlich tötet es die anderen.
Ich wollte wissen,
was in einem menschlichen Gehirn vor sich geht,
das uns davon abhält, diese Warnsignale persönlich zu nehmen.
Doch zur selben Zeit hören wir,
dass es auf dem Immobilienmarkt gut läuft, und denken:
"Oh, mein Haus wird sich im Preis definitiv verdoppeln!"
Um dem auf den Grund zu kommen,
bat ich die Teilnehmer an unserem Experiment,
sich in einen Gehirnbild-Scanner zu legen.
Das sieht so aus.
Und mit einer Methode namens funktionelles MRT
konnten wir Regionen im Gehirn identifizieren,
die auf positive Informationen reagierten.
Eine dieser Regionen ist der linke Gyrus frontalis inferior.
Wenn jemand also sagte: "Ich bekomme mit einer Wahrscheinlichkeit von 50 % Krebs",
und wir sagten: "Gute Nachrichten!
Der Durchschnitt liegt bei 30 Prozent.",
dann würde der linke Gyrus frontalis inferior stark ausschlagen.
Dabei war es egal, ob man ein extremer oder milder Optimist
oder leicht pessimistisch war,
der linke Gyrus frontalis inferior funktionierte
bei jedem gleich gut,
ob man nun Barack Obama ist oder Woody Allen.
Auf der anderen Seite des Gehirns
reagierte der rechte Gyrus frontalis inferior auf die schlechten Nachrichten.
Und hier ist der Clou: Er tat das nicht sonderlich gut.
Je optimistischer man war,
umso weniger würde diese Region auf
unerwartete negative Informationen reagieren.
Und wenn Ihr Gehirn dabei versagt,
schlechte Neuigkeiten über die Zukunft zu verarbeiten,
dann behält man ständig die rosarote Brille auf.
Wir wollten also wissen: Können wir das ändern?
Können wir den Hang zum Optimismus verändern,
indem wir in die entsprechende Hirnaktivität eingreifen?
Und es gab tatsächlich eine Möglichkeit.
Das ist mein Mitarbeiter Ryota Kanai.
Er schickt gerade einen kleinen magnetischen Impuls
durch den Schädel unseres Untersuchungsteilnehmers,
in ihren Gyrus frontalis inferior.
Und auf diese Weise
kann er in die Aktivität dieser Gehirnregion eingreifen,
ungefähr eine halbe Stunde lang.
Danach ist alles wieder wie vorher, versprochen.
(Lachen)
Also schauen wir mal, was passiert.
Zuerst werde ich Ihnen die Durchschnittswerte
für den Hang zum Optimismus zeigen.
Wenn ich Sie alle jetzt testen würde,
dann wäre das die Menge, die Sie mehr aus
guten als aus schlechten Nachrichten lernen würden.
Jetzt greifen wir in die Region ein,
die laut unseren Erkenntnissen negative Informationen integriert,
und der Hang zum Optimismus wurde noch größer.
Wir vergrößerten also den Hang zum Optimismus bei der Informationsverarbeitung.
Dann griffen wir in die Gehirnregion ein,
in der die guten Nachrichten verarbeitet werden,
und der Hang zum Optimismus verschwand.
Diese Ergebnisse waren verblüffend,
denn wir konnten diesen tief in uns Menschen
verwurzelten Hang eliminieren.
Und an diesem Punkt hielten wir inne und fragten uns,
ob wir wirklich die Optimismustäuschung zerschmettern wollten?
Wenn wir es tun könnten, würden wir Leuten den Hang zum Optimismus wegnehmen?
Nach allem, was ich Ihnen vom Hang zum Optimismus erzählt habe,
würden wir uns wohl bis zum Letzten daran festklammern.
Aber es gibt natürlich Stolperfallen,
und es wäre närrisch, diese einfach zu ignorieren.
Zum Beispiel hier eine E-Mail, die mir ein
Feuerwehrmann hier in Kalifornien geschickt hat.
Er sagt: "Die Untersuchung von Todesfällen bei Feuerwehrleuten
umfasst oft: 'Wir hätten nicht gedacht, dass das Feuer sich so entwickelt',
selbst wenn alle nötigen Informationen zur Verfügung standen,
um sichere Entscheidungen zu treffen."
Dieser Hauptmann wird unsere Erkenntnisse dazu nutzen,
den Feuerwehrleuten zu erklären,
wieso sie gewisse Dinge denken,
um ihnen diesen menschlichen Hang bewusst zu machen.
Unrealistischer Optimismus kann also zu riskantem Verhalten führen,
zu finanziellem Zusammenbruch, fehlerhafter Planung.
Die britische Regierung zum Beispiel
hat erkannt, dass der Hang zum Optimismus
dazu führen kann, dass Individuen
die Dauer und Kosten von Projekten eher unterschätzen.
Also haben sie das Budget für die Olympischen Spiele 2012
auf den Hang zum Optimismus angepasst.
Ein Freund von mir heiratet in ein paar Wochen
und hat dasselbe mit seiner Hochzeitsplanung gemacht.
Als ich ihn übrigens zu der Wahrscheinlichkeit seiner Scheidung befragte,
war er sich recht sicher, dass sie bei null Prozent liegt.
Was wir also wirklich gern tun würden,
ist uns vor den Gefahren des Optimismus zu schützen,
aber zur selben Zeit die Hoffnung zu bewahren,
und von den zahlreichen Vorzügen des Optimismus zehren.
Ich bin überzeugt, dass es so eine Lösung gibt.
Der Schlüssel hier ist Wissen.
Uns ist kein Verständnis unserer Tendenzen angeboren.
Sie müssen durch wissenschaftliche Arbeit identifiziert werden.
Doch die gute Nachricht ist, dass unsere Illusion nicht kaputt geht,
wenn wir uns dieses Hangs bewusst werden.
Es ist wie mit optischen Täuschungen:
Auch wenn wir sie verstehen, täuschen sie unser Auge immer noch.
Und das ist gut, denn es bedeutet,
dass wir ein Gleichgewicht erreichen können,
dass wir Pläne und Regeln aufstellen können,
um uns vor unrealistischem Optimismus zu schützen,
doch zur selben Zeit voller Hoffnung zu bleiben.
Diese Karikatur stellt es gut dar, finde ich.
Denn sind Sie eines der pessimistischen Pinguine hier,
das einfach nicht daran glaubt, fliegen zu können,
werden Sie es auch niemals tun.
Denn für jedwede Art von Fortschritt
müssen wir uns eine andere Realität vorstellen können,
und wir müssen dann daran glauben, dass sie möglich ist.
Sind Sie aber ein extrem optimistisches Pinguin,
das auf das Beste hoffend einfach den großen Sprung wagt,
dann haben Sie beim Aufprall vielleicht ein kleines Problem.
Ein optimistisches Pinguin jedoch,
das daran glaubt, dass es fliegen kann,
aber vorsichtshalber doch einen Fallschirm mitnimmt,
falls die Dinge nicht ganz so laufen wie geplant,
wird wie ein Adler fliegen können,
auch wenn es nur ein Pinguin ist.
Danke.
(Beifall)
Θα σας μιλήσω για την αισιοδοξία --
ή πιο συγκεκριμένα, για την προκατάληψη της αισιοδοξίας.
Αποτελεί μία γνωστική ψευδαίσθηση
την οποία μελετάμε στο εργαστήριό μου τα τελευταία χρόνια,
και το 80% από εμάς την έχει.
Έχουμε την τάση να υπερεκτιμούμε
τις πιθανότητες να μας συμβαίνουν καλά πράγματα στη ζωή μας
και να υποτιμάμε τις πιθανότητες να μας συμβαίνουν άσχημα πράγματα.
Οπότε, υποτιμάμε τις πιθανότητές μας να προσβληθούμε από καρκίνο,
να πάθουμε τροχαίο ατύχημα.
Υπερεκτιμούμε τη μακροβιότητά μας, τις επαγγελματικές μας προοπτικές.
Με λίγα λόγια, είμαστε περισσότερο αισιόδοξοι παρά ρεαλιστές,
αλλά επιλέγουμε να το αγνοούμε αυτό.
Πάρτε, για παράδειγμα, το γάμο.
Στο δυτικό κόσμο, το ποσοστό διαζυγίων είναι περίπου 40%.
Αυτό σημαίνει ότι στα πέντε παντρεμένα ζευγάρια,
δύο θα καταλήξουν να μοιράσουν τις περιουσίες τους.
Αλλά όταν ρωτάς τους νιόπαντρους πόσο πιθανό θεωρούν το να πάρουν διαζύγιο,
το υπολογίζουν στο 0%.
Ακόμα και οι δικηγόροι διαζυγίων, που πραγματικά θα έπρεπε να ξέρουν καλύτερα,
υποτιμάνε πάρα πολύ τις δικές τους πιθανότητες για διαζύγιο.
Οπότε, φαίνεται πως οι αισιόδοξοι δεν έχουν λιγότερες πιθανότητες να πάρουν διαζύγιο,
αλλά έχουν περισσότερες πιθανότητες να ξαναπαντρευτούν.
Όπως είπε ο Σάμιουελ Τζόνσον,
«Το να ξαναπαντρεύεσαι είναι ο θρίαμβος της ελπίδας έναντι της εμπειρίας».
(Γέλια)
Άρα, εάν είμαστε παντρεμένοι, έχουμε περισσότερες πιθανότητες ν' αποκτήσουμε παιδιά.
Και όλοι πιστεύουμε ότι τα παιδιά μας θα είναι ιδιαίτερα ταλαντούχα.
Αυτός, παρεμπιπτόντως, είναι ο δίχρονος ανιψιός μου, ο Γκάι.
Και θέλω απλώς να το ξεκαθαρίσω
ότι είναι ένα πολύ κακό παράδειγμα της προκατάληψης της αισιοδοξίας,
γιατί είναι στην πραγματικότητα μοναδικά ταλαντούχος.
(Γέλια)
Και δεν είμαι η μόνη.
Στους τέσσερις Βρετανούς, οι τρεις είπαν
ότι ήταν αισιόδοξοι για το μέλλον των οικογενειών τους.
Αυτό είναι το 75%.
Αλλά μόνο το 30% είπαν
ότι πίστευαν πως οι οικογένειες γενικά
τα καταφέρνουν καλύτερα απ' ό,τι πριν από μερικές γενιές.
Αυτό είναι ένα πάρα πολύ σημαντικό σημείο,
γιατί είμαστε αισιόδοξοι για τους εαυτούς μας,
είμαστε αισιόδοξοι για τα παιδιά μας,
είμαστε αισιόδοξοι για τις οικογένειές μας,
αλλά δεν είμαστε και τόσο αισιόδοξοι για τον άνθρωπο που κάθεται δίπλα μας,
και είμαστε κάπως απαισιόδοξοι
για τη μοίρα των συμπολιτών μας και τη μοίρα της χώρας μας.
Αλλά η προσωπική αισιοδοξία για το δικό μας προσωπικό μέλλον
παραμένει ανυποχώρητη.
Και δε σημαίνει πως νομίζουμε ότι τα πράγματα θα καταλήξουν καλά με μαγικό τρόπο,
αλλά ότι έχουμε τη μοναδική ικανότητα να τα κάνουμε να καταλήξουν έτσι.
Τώρα, είμαι επιστήμονας και κάνω πειράματα.
Οπότε για να σας δείξω τι εννοώ,
θα κάνω ένα πείραμα εδώ μαζί σας.
Θα σας δώσω, λοιπόν, μία λίστα με ικανότητες και χαρακτηριστικά,
και θέλω να σκεφτείτε για καθεμιά από αυτές τις ικανότητες
πού βρίσκεστε εσείς σε σύγκριση με τον υπόλοιπο πληθυσμό.
Η πρώτη είναι να τα πηγαίνεις καλά με άλλους.
Ποιος εδώ πιστεύει ότι βρίσκεται στο τελευταίο 25%;
Εντάξει, περίπου 10 άνθρωποι στους 1500.
Ποιος πιστεύει ότι βρίσκεται στο κορυφαίο 25%;
Οι περισσότεροι από εμάς.
Εντάξει, τώρα κάντε το ίδιο για τις ικανότητές σας ως οδηγοί.
Πόσο ενδιαφέροντες άνθρωποι είστε;
Πόσο ελκυστικοί είστε;
Πόσο ειλικρινείς είστε;
Και τέλος, πόσο μετριόφρονες είστε;
Οπότε, οι περισσότεροι από εμάς βάζουμε τους εαυτούς μας πάνω από το μέσο όρο
στις περισσότερες από αυτές τις ικανότητες.
Αυτό, τώρα, είναι στατιστικά αδύνατο.
Δε μπορεί όλοι να είμαστε καλύτεροι από τους άλλους.
(Γέλια)
Αλλά αν πιστεύουμε ότι είμαστε καλύτεροι από κάποιον άλλο,
αυτό, σημαίνει ότι έχουμε περισσότερες πιθανότητες να πάρουμε την προαγωγή, να παραμείνουμε παντρεμένοι,
γιατί είμαστε πιο κοινωνικοί, πιο ενδιαφέροντες.
Και είναι παγκόσμιο το φαινόμενο.
Η προκατάληψη της αισιοδοξίας έχει παρατηρηθεί
σε πολλές διαφορετικές χώρες --
σε δυτικούς πολιτισμούς, σε μη-δυτικούς πολιτισμούς,
σε γυναίκες και άντρες,
σε παιδιά, σε ηλικιωμένους.
Είναι ευρύτατα διαδεδομένη.
Αλλά η ερώτηση είναι, είναι καλή για εμάς;
Κάποιοι άνθρωποι λένε όχι.
Κάποιοι άνθρωποι λένε ότι το μυστικό για την ευτυχία
είναι οι χαμηλές προσδοκίες.
Νομίζω πως η λογική είναι κάπως έτσι:
Εάν δεν περιμένουμε μεγαλεία,
εάν δεν περιμένουμε να βρούμε αγάπη και να είμαστε υγιείς και πετυχημένοι,
τότε, λοιπόν, δε θα απογοητευτούμε όταν δε συμβούν αυτά τα πράγματα.
Και αν δεν απογοητευτούμε όταν δε συμβούν καλά πράγματα,
και ξαφνιαστούμε ευχάριστα όταν συμβούν,
θα είμαστε χαρούμενοι.
Οπότε είναι μια πολύ καλή θεωρία,
αλλά καταλήγει να είναι λανθασμένη για τρεις λόγους.
Πρώτον: Ό,τι κι αν συμβεί, είτε πετύχεις είτε αποτύχεις,
οι άνθρωποι με υψηλές προσδοκίες νιώθουν πάντα καλύτερα.
Γιατί το πως νιώθουμε όταν μας παρατάνε ή όταν κερδίζουμε το βραβείο για τον καλύτερο υπάλληλο του μήνα
εξαρτάται από το πώς ερμηνεύουμε το γεγονός αυτό.
Οι ψυχολόγοι Μάργκαρετ Μάρσαλ και Τζον Μπράουν
μελέτησαν μαθητές με υψηλές και χαμηλές προσδοκίες.
Και βρήκαν πως όταν οι άνθρωποι με υψηλές προσδοκίες πετυχαίνουν,
αποδίδουν αυτήν την επιτυχία στα δικά τους χαρακτηριστικά.
«Είμαι ιδιοφυΐα άρα πήρα Α,
άρα θα πάρω Α ξανά και ξανά στο μέλλον».
Όταν αποτύγχαναν, δεν ήταν επειδή ήταν βλάκες,
αλλά επειδή η εξέταση τύχαινε απλώς να είναι άδικη.
Την επόμενη φορά θα τα πάνε καλύτερα.
Οι άνθρωποι με χαμηλές προσδοκίες κάνουν το αντίθετο.
Όταν αποτύγχαναν ήταν επειδή ήταν βλάκες,
και όταν πετύχαιναν
ήταν επειδή η εξέταση απλώς έτυχε να είναι πολύ εύκολη.
Την επόμενη φορά θα αντιμετώπιζαν την πραγματικότητα.
Έτσι ένιωθαν χειρότερα.
Δεύτερον: Ανεξαρτήτως αποτελέσματος,
η προσδοκία από μόνη της μας κάνει χαρούμενους.
Ο συμπεριφορικός οικονομολόγος Τζωρτζ Λόουενστάϊν
ρώτησε τους φοιτητές του στο πανεπιστήμιο
να φανταστούν πως τους δίνει ένα παθιασμένο φιλί κάποιος διάσημος, οποιοσδήποτε διάσημος.
Και μετά είπε, «Πόσα θα ήσασταν διατεθειμένοι να πληρώσετε
για να σας φιλήσει κάποιος διάσημος
αν το φιλί δινόταν άμεσα,
σε τρεις ώρες, σε 24 ώρες, σε τρεις μέρες,
σε ένα χρόνο, σε 10 χρόνια;
Ανακάλυψε ότι οι φοιτητές ήταν διατεθειμένοι να πληρώσουν τα περισσότερα
για να τους φιλήσει κάποιος διάσημος όχι άμεσα,
αλλά σε τρεις μέρες.
Ήταν διατεθειμένοι να πληρώσουν περισσότερα για να περιμένουν.
Δεν ήταν βέβαια διατεθειμένοι να περιμένουν ένα χρόνο ή δέκα,
κανείς δε θέλει έναν γερασμένο διάσημο.
Αλλά οι τρεις μέρες έμοιαζαν το άριστο χρονικό διάστημα.
Γιατί λοιπόν αυτό;
Διότι αν σας φιλήσει τώρα, τελειώνει μια κι έξω.
Αλλά αν σας φιλήσει σε τρεις μέρες,
αυτό θα σήμαινε τρεις μέρες αδημονίας, ο ενθουσιασμός της αναμονής.
Οι φοιτητές ήθελαν αυτόν τον χρόνο
για να φανταστούν πού θα συνέβαινε,
πώς θα συνέβαινε.
Η προσμονή τούς έκανε χαρούμενους.
Αυτός είναι ο λόγος, παρεμπιπτόντως, που οι άνθρωποι προτιμούν την Παρασκευή κι όχι την Κυριακή.
Είναι πραγματικά περίεργο το γεγονός,
γιατί η Παρασκευή είναι εργάσιμη ημέρα και η Κυριακή είναι μέρα διασκέδασης,
οπότε θα υποθέταμε ότι οι άνθρωποι θα προτιμήσουν την Κυριακή,
αλλά δεν το κάνουν.
Δεν είναι επειδή πραγματικά προτιμούν να βρίσκονται στο γραφείο
και δεν αντέχουν να κάνουν βόλτα στο πάρκο
ή να τρώνε ένα χαλαρό πρόγευμα.
Το γνωρίζουμε αυτό γιατί όταν ρωτάς τους ανθρώπους
για την πιο αγαπημένη τους μέρα της εβδομάδας,
όλως παραδόξως το Σάββατο έρχεται πρώτο,
μετά η Παρασκευή, μετά η Κυριακή.
Οι άνθρωποι προτιμούν την Παρασκευή
γιατί η Παρασκευή φέρνει μαζί της την προσμονή του Σαββατοκύριακου,
όλα τα σχέδια που έχετε.
Την Κυριακή, το μόνο πράγμα το οποίο περιμένουμε
είναι η εργάσιμη εβδομάδα.
Οπότε, αισιόδοξοι είναι οι άνθρωποι που περιμένουν περισσότερα φιλιά στο μέλλον,
περισσότερες βόλτες στο πάρκο.
Και αυτή η προσμονή ενισχύει την ευημερία τους.
Πράγματι, χωρίς την προκατάληψη της αισιοδοξίας,
θα ήμασταν όλοι ελαφρώς καταθλιπτικοί.
Άνθρωποι με ελαφριά κατάθλιψη,
δεν έχουν προκαταλήψεις όταν σκέφτονται το μέλλον.
Είναι μάλιστα πιο ρεαλιστές από υγιή άτομα.
Αλλά τα άτομα με βαριά κατάθλιψη,
αυτά έχουν απαισιόδοξες προκαταλήψεις.
Άρα τείνουν να περιμένουν να είναι το μέλλον
χειρότερο απ' ό,τι καταλήγει να είναι.
Οπότε, η αισιοδοξία αλλάζει την υποκειμενική πραγματικότητα.
Ο τρόπος που περιμένουμε να είναι ο κόσμος αλλάζει τον τρόπο με τον οποίο τον βλέπουμε.
Αλλάζει, όμως, και την αντικειμενική πραγματικότητα.
Λειτουργεί ως αυτοεκπληρούμενη προφητεία.
Και αυτός είναι ο τρίτος λόγος
που το να μειώνετε τις προσδοκίες σας δε θα σας κάνει ευτυχισμένους.
Ελεγχόμενα πειράματα έχουν δείξει
ότι η αισιοδοξία όχι μόνο σχετίζεται με την επιτυχία,
αλλά οδηγεί στην επιτυχία.
Η αισιοδοξία οδηγεί στην ακαδημαϊκή και πολιτική επιτυχία αλλά και σε επιτυχίες στον αθλητισμό.
Και ίσως το πιο απροσδόκητο όφελος της αισιοδοξίας είναι η υγεία.
Αν περιμένουμε το μέλλον να είναι λαμπρό,
το άγχος και η αγωνία μειώνονται.
Οπότε, σε γενικές γραμμές η αισιοδοξία έχει πολλά οφέλη.
Αλλά η ερώτηση που πραγματικά με μπέρδεψε,
είναι πώς διατηρούμε την αισιοδοξία στην υπάρχουσα πραγματικότητα;
Ως νευροεπιστήμονας, αυτό με μπέρδεψε ιδιαίτερα
γιατί σύμφωνα με όλες τις υπάρχουσες θεωρίες,
όταν οι προσδοκίες σου δεν ικανοποιούνται πρέπει να τις αλλάζεις.
Αλλά δεν είναι αυτό που ανακαλύπτουμε.
Ζητήσαμε από ανθρώπους να έρθουν στο εργαστήριό μας
για να προσπαθήσουμε να διαπιστώσουμε τι συνέβαινε.
Τους ζητήσαμε να υπολογίσουν τις πιθανότητές τους
να ζήσουν διάφορα τρομερά γεγονότα στη ζωή τους.
Άρα, για παράδειγμα, ποιες είναι οι πιθανότητές σας να χτυπηθείτε από καρκίνο;
Και μετά τους είπαμε το μέσο όρο των πιθανοτήτων
για κάποιον σαν κι αυτούς να χτυπηθούν από αυτές τις κακοτυχίες.
Οπότε, όσον αφορά στον καρκίνο, για παράδειγμα, οι πιθανότητες είναι 30%.
Και μετά τους ρωτήσαμε ξανά,
«Πόσες είναι οι πιθανότητές σας να χτυπηθείτε από καρκίνο;»
Αυτό που θέλαμε να μάθουμε ήταν
εάν οι άνθρωποι θα έπαιρναν την πληροφορία που τους δώσαμε
για να αλλάξουν τις πεποιθήσεις τους.
Και πράγματι το έκαναν --
αλλά περισσότερο όταν οι πληροφορίες που τους δώσαμε
ήταν καλύτερες απ' αυτό που περιμένανε.
Για παράδειγμα,
αν κάποιος είχε πει, «Οι πιθανότητές μου να χτυπηθώ από καρκίνο
είναι 50%,»
και εμείς είπαμε, «Σου έχω καλά νέα!
Ο μέσος όρος είναι μόνο 30%,»
την επόμενη φορά θα λέγανε,
«Λοιπόν, ίσως οι πιθανότητές μου να είναι περίπου 35%».
Οπότε μάθανε γρήγορα και αποτελεσματικά.
Αλλά αν κάποιος ξεκινούσε λέγοντας,
«Οι πιθανότητές μου, κατά μέσον όρο, για να χτυπηθώ από καρκίνο είναι περίπου 10%,»
κι εμείς λέγαμε, «Άσχημα τα νέα.
Οι πιθανότητες κατά μέσον όρο είναι περίπου 30%,»
την επόμενη φορά θα έλεγαν,
«Ναι. Ακόμα πιστεύω ότι είναι περίπου 11%».
(Γέλια)
Δεν είναι ότι δε μάθανε καθόλου λοιπόν -- μάθανε --
αλλά πολύ, πολύ λιγότερο απ' ό,τι όταν τους δώσαμε
θετικές πληροφορίες για το μέλλον.
Και δεν είναι ότι δεν θυμόντουσαν τα νούμερα που τους δώσαμε,
όλοι θυμούνται ότι οι πιθανότητες κατά μέσο όρο για τον καρκίνο
είναι περίπου 30%
και για το διαζύγιο είναι περίπου 40%.
Αλλά δεν πίστευαν ότι αυτά τα νούμερα σχετίζονταν με αυτούς.
Αυτό σημαίνει ότι προειδοποιητικά σημάδια σαν και αυτά
μπορεί να έχουν μόνο περιορισμένες επιπτώσεις.
Ναι, το κάπνισμα σκοτώνει, αλλά ως επί το πλείστον σκοτώνει το διπλανό.
Αυτό που ήθελα να μάθω ήταν
τι γινόταν μέσα στο ανθρώπινο μυαλό
που μας εμπόδιζε από το να παίρνουμε προσωπικά αυτά τα προειδοποιητικά σημάδια.
Όμως την ίδια στιγμή,
όταν ακούμε ότι στην κτηματαγορά υπάρχει αισιοδοξία,
σκεφτόμαστε, «Ω, η αξία του σπιτιού μου σίγουρα θα διπλασιαστεί».
Για να προσπαθήσουμε να το διαπιστώσουμε αυτό,
ζήτησα από τους συμμετέχοντες στο πείραμα
να πουν ψέματα σε ένα σαρωτή απεικόνισης του εγκεφάλου.
Είναι κάπως έτσι.
Και χρησιμοποιώντας μία μέθοδο που λέγεται 'Λειτουργική Απεικόνιση Μαγνητικού Συντονισμού',
καταφέραμε να αναγνωρίσουμε περιοχές του εγκεφάλου
που ανταποκρίνονταν σε θετικές πληροφορίες.
Μία από αυτές τις περιοχές λέγεται κάτω αριστερή μετωπιαία έλικα.
Άρα αν κάποιος έλεγε, «Οι πιθανότητές μου να χτυπηθώ από καρκίνο είναι 50%,»
κι εμείς λέγαμε, «Έχω καλά νέα!
Οι πιθανότητες κατά μέσον όρο είναι 30%,»
η κάτω αριστερή μετωπιαία έλικα θα αντιδρούσε έντονα.
Και δεν είχε σημασία αν ήσασταν ένας ακραίος αισιόδοξος, ένας φυσιολογικός αισιόδοξος
ή λιγάκι απαισιόδοξος,
η κάτω αριστερή μετωπιαία έλικα όλων,
λειτουργούσε άψογα,
είτε ήσουν ο Μπάρακ Ομπάμα είτε ο Γούντι Άλλεν.
Στην άλλη μεριά του εγκεφάλου,
η κάτω δεξιά μετωπιαία έλικα αντιδρούσε στα άσχημα νέα.
Και να ποιο είναι το θέμα: δεν τα πήγαινε και πολύ καλά.
Όσο πιο αισιόδοξος ήσουν,
τόσο μικρότερη πιθανότητα είχε ν' αντιδράσει αυτή η περιοχή
σε απροσδόκητες αρνητικές πληροφορίες.
Και αν ο εγκέφαλός σας δεν καταφέρνει
να ενσωματώνει άσχημα νέα για το μέλλον,
θα βλέπετε πάντα τον κόσμο με θετική ματιά.
Θέλαμε, λοιπόν, να μάθουμε αν μπορούσαμε να το αλλάξουμε αυτό.
Μπορούσαμε να αλλάξουμε την προκατάληψη της αισιοδοξίας των ανθρώπων
με το να παρέμβουμε στη δραστηριότητα του εγκεφάλου σε αυτές τις περιοχές;
Υπάρχει τρόπος να το καταφέρουμε αυτό.
Αυτός είναι ο συνεργάτης μου Ριότα Κανάι.
Και αυτό που κάνει είναι να περνάει ένα μικρό μαγνητικό παλμό
μέσα από το κρανίο του συμμετέχοντα στη μελέτη μας
στην κάτω μετωπιαία τους έλικα.
Και κάνοντάς το αυτό,
παρεμβαίνει στη δραστηριότητα αυτής της περιοχής του εγκεφάλου
για περίπου μισή ώρα.
Μετά από αυτό όλα επιστρέφουν στην κανονική τους κατάσταση, σας διαβεβαιώ.
(Γέλια)
Για να δούμε λοιπόν τι γίνεται.
Πρώτα απ' όλα θα σας δείξω
τον μέσο όρο των προκαταλήψεων που βλέπουμε.
Οπότε αν έκανα τεστ σε όλους εσάς τώρα,
αυτό είναι το ποσοστό που θα μαθαίνατε
περισσότερο από τα καλά νέα σε σχέση με τα κακά.
Τώρα παρεμβαίνουμε στην περιοχή
όπου βρήκαμε ότι ενσωματώνει αρνητικές πληροφορίες σε αυτό το έργο,
και η προκατάληψη της αισιοδοξίας μεγάλωσε ακόμη περισσότερο.
Κάναμε τους ανθρώπους πιο προκατειλημμένους όσον αφορά στον τρόπο που επεξεργάζονται τις πληροφορίες.
Στη συνέχεια παρεμβήκαμε στην περιοχή του εγκεφάλου
την οποία βρήκαμε ότι ενσωματώνει τα καλά νέα σε αυτό το έργο,
και η προκατάληψη της αισιοδοξίας εξαφανίστηκε.
Εντυπωσιαστήκαμε με αυτά τα αποτελέσματα
γιατί καταφέραμε να καταργήσουμε
μία βαθιά ριζωμένη προκατάληψη στους ανθρώπους.
Και σε αυτό το σημείο σταματήσαμε και αναρωτηθήκαμε,
θα θέλαμε να κομματιάσουμε την παραίσθηση της αισιοδοξίας σε μικρούτσικα κομμάτια;
Αν μπορούσαμε, θα θέλαμε να αφαιρέσουμε την προκατάληψη της αισιοδοξίας από τους ανθρώπους;
Λοιπόν, σας έχω ήδη πει όλα τα πλεονεκτήματα της προκατάληψης της αισιοδοξίας,
κάτι που πιθανόν σας κάνει να θέλετε να τη διατηρήσετε σαν τρελοί.
Υπάρχουν, βέβαια, και παγίδες,
και θα ήταν πολύ χαζό εκ μέρους μας να τις αγνοήσουμε.
Πάρτε για παράδειγμα αυτό το ηλεκτρονικό μήνυμα που έλαβα
από έναν πυροσβέστη εδώ στην Καλιφόρνια.
Λέει, «Έρευνες για τη θνησιμότητα των πυροσβεστών
συχνά αναφέρουν πως 'Δεν πιστεύαμε ότι η φωτιά θα το έκανε αυτό',
ακόμα και όταν όλες οι διαθέσιμες πληροφορίες
ήταν εκεί για να παρθούν ασφαλείς αποφάσεις.»
Ο αρχηγός αυτός θα χρησιμοποιήσει τα ευρήματά μας στην προκατάληψη της αισιοδοξίας
για να προσπαθήσει να εξηγήσει στους πυροσβέστες
γιατί σκέφτονται με τον τρόπο που σκέφτονται,
για να τους κάνει να έχουν επίγνωση αυτής της πολύ αισιόδοξης προκατάληψης στους ανθρώπους.
Άρα, η μη ρεαλιστική αισιοδοξία μπορεί να οδηγήσει σε ριψοκίνδυνη συμπεριφορά,
σε οικονομική κατάρρευση, σε λανθασμένο προγραμματισμό.
Η βρετανική κυβέρνηση, για παράδειγμα,
έχει αναγνωρίσει ότι η προκατάληψη της αισιοδοξίας
μπορεί να κάνει τα άτομα πιο επιρρεπή
στο να υποτιμήσουν το κόστος και τη διάρκεια έργων.
Οπότε έχουν προσαρμόσει τον προϋπολογισμό των Ολυμπιακών Αγώνων του 2012
στην προκατάληψη της αισιοδοξίας.
Ο φίλος μου που παντρεύεται σε μερικές εβδομάδες
έκανε το ίδιο για τον προϋπολογισμό του γάμου του.
Και παρεμπιπτόντως, όταν τον ρώτησα για τις δικές του πιθανότητες για διαζύγιο,
είπε ότι ήταν αρκετά σίγουρος ότι ήταν μηδενικές.
Οπότε αυτό που πραγματικά θα θέλαμε να κάνουμε,
είναι να προστατευτούμε από τους κινδύνους της αισιοδοξίας,
αλλά ταυτόχρονα να διατηρήσουμε τις ελπίδες μας,
επωφελούμενοι τα πολλά οφέλη της αισιοδοξίας.
Πιστεύω ότι υπάρχει τρόπος για να το κάνουμε αυτό.
Το κλειδί εδώ είναι στην πραγματικότητα η γνώση.
Δε γεννιόμαστε με μία έμφυτη κατανόηση των προκαταλήψεών μας.
Πρέπει αυτές ν' αναγνωρίζονται με επιστημονική έρευνα.
Αλλά τα καλά νέα είναι ότι το να γίνεις γνώστης της προκατάληψης της αισιοδοξίας
δε διαλύει την ψευδαίσθηση.
Είναι σαν τις οπτικές ψευδαισθήσεις,
που η κατανόησή τους δεν τις εξαφανίζει.
Κι αυτό είναι καλό γιατί σημαίνει
ότι θα έπρεπε να μπορούμε να δημιουργήσουμε μια ισορροπία,
να φτιάξουμε σχέδια και κανόνες
για να προστατευτούμε από τη μη ρεαλιστική αισιοδοξία,
αλλά ταυτόχρονα να παραμείνουμε ελπιδοφόροι.
Νομίζω πως αυτό το σκίτσο το απεικονίζει με ωραίο τρόπο.
Γιατί αν είστε ένας από αυτούς τους απαισιόδοξους πιγκουίνους εκεί πάνω
που απλώς δεν πιστεύει ότι μπορεί να πετάξει,
τότε ποτέ δε θα το καταφέρετε.
Γιατί για να κάνουμε οποιοδήποτε είδος προόδου,
πρέπει να μπορούμε να φανταστούμε μία διαφορετική πραγματικότητα,
και μετά πρέπει να πιστέψουμε ότι αυτή η πραγματικότητα είναι δυνατή.
Αλλά αν είστε ένας υπερβολικά αισιόδοξος πιγκουίνος
ο οποίος απλώς πηδά στα τυφλά κι ελπίζει για το καλύτερο,
ίσως στραπατσαριστείτε λίγο όταν χτυπήσετε το έδαφος.
Αλλά αν είστε αισιόδοξος πιγκουίνος
που πιστεύει ότι μπορεί να πετάξει,
αλλά μετά φοράει ένα αλεξίπτωτο στην πλάτη
σε περίπτωση που τα πράγματα δεν πάνε όπως τα σχεδιάσατε,
θα πετάξετε σαν αετός,
ακόμη κι αν είστε απλώς ένας πιγκουίνος.
Σας ευχαριστώ.
(Χειροκρότημα)
Les voy a hablar del optimismo;
o más específicamente, de la predisposición al optimismo.
Es una ilusión cognitiva
que hemos estado estudiando en mi laboratorio en los últimos años,
y que el 80% de nosotros tenemos.
Se trata de nuestra tendencia a sobreestimar
la probabilidad de experimentar situaciones positivas
y subestimar las posibilidades de experimentar situaciones negativas.
Así que subestimamos la posibilidad de sufrir cáncer
o de tener un accidente automovilístico.
Sobreestimamos nuestra longevidad, nuestras posibilidades laborales.
En resumen, somos más optimistas que realistas,
pero olvidamos los hechos.
Pongamos por ejemplo el matrimonio.
En la sociedad occidental, las tasas de divorcio son de un 40%.
Esto quiere decir que de cada cinco matrimonios,
dos terminarán separándose.
Pero si preguntamos a unos recién casados sobre su posibilidad de divorciarse,
consideran que está en 0%.
Incluso los abogados de divorcios, que deberían saberlo mejor que nadie,
subestiman altamente sus propias posibilidades de divorciarse.
Resulta que los optimistas no tienen menos posibilidades de divorciarse,
pero sí es más probable que vuelvan a casarse.
En palabras de Samuel Johnson,
"Casarse otra vez significa el triunfo de la esperanza sobre la experiencia".
(Risas)
Si estamos casados, tenemos más posibilidades de tener hijos.
Y todos pensamos que nuestros hijos serán especialmente talentosos.
Esto por cierto, sucede con mi sobrino de dos años, Guy.
Y sólo quiero dejar absolutamente claro
que él es muy mal ejemplo de la predisposición al optimismo,
ya que de verdad, tiene un talento extraordinario.
(Risas)
Y no soy la única que lo piensa.
De cada cuatro británicos, tres dijeron
que eran optimistas sobre el futuro de sus propias familias.
Eso es el 75%.
Sin embargo, sólo el 30% dijo
que pensaba que a las familias en general,
les va mejor que a la generación de sus abuelos.
Y este es un punto muy importante,
porque somos optimistas sobre nosotros mismos,
somos optimistas acerca de nuestros hijos,
somos optimistas sobre nuestras familias,
pero no somos tan optimistas acerca del tipo de al lado,
y somos algo más pesimistas
sobre el destino de nuestros conciudadanos y de nuestro país.
Pero el optimismo personal acerca de nuestro propio futuro
permanece con insistencia.
Y esto no quiere decir que pensemos que las cosas saldrán bien por arte de magia,
sino que tenemos la habilidad única de hacer que así suceda.
Soy una científica, hago experimentos.
Así que para mostrar lo que quiero decir,
voy a hacer un experimento aquí con Uds.
Les doy una lista de habilidades y características,
y quiero que piensen en cada una de ellas,
dónde están situados en relación al resto de la población.
La primera es llevarse bien con los demás.
¿Quiénes de los presentes creen estar por debajo del 25%?
Bueno, eso es aproximadamente 10 personas entre 1500.
¿Quién cree estar por encima del 25%?
Eso es la mayoría.
Bueno, ahora hagamos lo mismo con la habilidad al volante.
¿Cuán interesante sois?
¿Cuán atractivos?
¿Cuán honestos?
Y finalmente, ¿cuán modestos?
Así que la mayoría de nosotros nos situamos por encima de la media
en la mayoría de estas habilidades.
Ahora, esto es estadísticamente imposible.
No podemos ser todos mejores que los demás.
(Risas)
Pero si nos creemos mejores que los demás,
eso significa que es más probable que consigamos ese ascenso, que sigamos casados,
ya que somos más sociables, más interesantes.
Es un fenómeno global.
La predisposición al optimismo ha sido observada
en muchos países diferentes,
en culturas occidentales, en culturas no occidentales,
en mujeres y hombres,
en niños, en personas mayores.
Está bastante extendido.
Pero la pregunta es, ¿es esto bueno para nosotros?
Algunas personas dicen que no.
Algunas personas dicen que el secreto de la felicidad
es tener bajas expectativas.
Creo que la lógica va más o menos así:
si no tenemos expectativas de grandeza,
si no esperamos encontrar el amor y estar sanos y tener éxito,
entonces no vamos a decepcionarnos si estas cosas no suceden.
Y si no nos decepcionamos cuando no lleguen las cosas buenas,
y estamos agradablemente sorprendidos cuando suceden,
seremos felices.
Es una muy buena teoría,
pero resulta ser incorrecta por tres razones.
Número uno: Pase lo que pase, tengas éxito o fracases,
la gente con expectativas altas siempre se siente mejor.
Porque cómo nos sintamos cuando nos echan o nos nombran empleado del mes
depende de cómo interpretemos esa situación.
Los psicólogos Margaret Marshall y John Brown
estudiaron a estudiantes con expectativas altas y bajas.
Y descubrieron que cuando la gente con expectativas altas tiene éxito,
lo atribuye a sus propias cualidades.
"Soy un genio, por lo tanto tengo un sobresaliente,
por lo que conseguiré sobresalientes una y otra vez en el futuro".
Cuando fracasan, no es porque sean tontos,
sino porque el examen simplemente era injusto.
La próxima vez lo harán mejor.
Las personas con expectativas bajas hacen exactamente lo contrario.
Cuando no aprueban, lo hacen porque son tontos,
y cuando aprueban
lo hacen porque el examen simplemente era muy fácil.
La próxima vez la realidad los alcanzará.
Así que se sienten peor.
Número dos: independientemente del resultado,
el puro acto de la anticipación nos hace felices.
El economista del comportamiento George Lowenstein
pidió a los alumnos de su universidad
que se imaginaran recibiendo un apasionado beso de una celebridad cualquiera.
Entonces dijo, "¿Cuánto están dispuestos a pagar
para recibir un beso de una celebridad
si el beso fuera dado inmediatamente,
dentro de 3 horas, de 24 horas, de 3 días,
en un año o 10 años más tarde?"
Descubrió que los estudiantes estaban dispuestos a pagar lo máximo
para recibir el beso, no inmediatamente,
sino para recibirlo 3 días después.
Están dispuestos a pagar extra por esperar.
Ahora, no estaban dispuestos a esperar un año o 10;
nadie quiere a una celebridad envejecida.
Pero tres días parecía un tiempo óptimo.
¿Por qué?
Bueno, si recibes el beso ahora, está hecho y terminado.
Pero si recibes el beso dentro de 3 días,
bueno, eso son 3 días de nerviosa anticipación, la emoción de la espera.
Los alumnos querían ese tiempo
para imaginar dónde va a pasar,
cómo va a pasar.
La anticipación les hace felices.
Esto es, por cierto, la razón por la que la gente prefiere el viernes al domingo.
Es un hecho realmente curioso,
porque el viernes es un día laboral y el domingo es un día de placer,
así que es de suponer que la gente prefiera el domingo,
pero no es así.
Y no es porque les vuelva locos estar en la oficina
y no puedan soportar pasear por el parque
o almorzar tranquilamente.
Sabemos esto porque cuando preguntas a la gente
sobre su día favorito de la semana,
sorpresa, sorpresa; el sábado resulta ser el primero,
después el viernes, después el domingo.
La gente prefiere el viernes
porque el viernes trae consigo la anticipación del fin de semana que tienen por delante,
de todos los planes que tienen.
El domingo, la única cosa que puedes anticipar
es la semana laboral.
Los optimistas son personas que esperan más besos en su futuro,
más paseos en el parque.
Y la anticipación aumenta su bienestar.
De hecho, sin la predisposición al optimismo,
estaríamos todos un poco deprimidos.
Las personas con depresión leve,
no tienen una predisposición cuando miran al futuro.
En realidad son más realistas que las sanas.
Sin embargo, las que sufren depresión severa,
tienen una predisposición al pesimismo.
Por lo que tienden a esperar que el futuro
sea peor de lo que resulta ser al final.
El optimismo cambia la realidad subjetiva.
Las expectativas que tenemos del mundo hacen que cambie la forma en que lo vemos.
Pero también cambia la realidad objetiva.
Actúa como una profecía autocumplida.
Y esta es la tercera razón
por la que bajar tus expectativas no te hará feliz.
Experimentos controlados han demostrado
que el optimismo no está solo relacionado con el éxito,
sino que desemboca en éxito.
El optimismo nos lleva hacia el éxito en los estudios, los deportes y la política.
Y puede que el beneficio más sorprendente del optimismo sea en la salud.
Si esperamos un futuro brillante,
el estrés y la ansiedad se reducen.
Así que, en general, el optimismo tiene muchos beneficios.
Pero lo que realmente me parece complicado es,
¿cómo mantenemos el optimismo ante la realidad?
Como neurocientífica, esto es especialmente complicado,
porque de acuerdo con todas las teorías que hay,
cuando tus expectativas no son alcanzadas, deberías alterarlas.
Pero esto no es lo que nos encontramos.
Pedimos a la gente que venga a nuestro laboratorio
para intentar averiguar qué estaba pasando.
Les pedimos que calcularan sus posibilidades
de experimentar en sus vidas una serie de terribles situaciones.
Por ejemplo, ¿cuál es la probabilidad que tienes de sufrir cáncer?
Y entonces les dijimos la probabilidad media
de que alguien como ellos sufra esta desgracia.
Así que el cáncer, por ejemplo, es de un 30%.
Y entonces les preguntamos otra vez,
"¿Qué probabilidades tienes de sufrir cáncer?"
Lo que queríamos saber era
si la gente tomaría la información que les dimos
para cambiar lo que creen.
Y ya creo que lo hicieron.
Pero principalmente cuando la información que les dimos
era mejor de lo que esperaban.
Por ejemplo,
si alguien decía, "Mi probabilidad de padecer cáncer
está alrededor del 50%",
y nosotros decíamos, "buenas noticias.
La posibilidad media es de sólo el 30%",
la vez siguiente ellos dirían,
"Bueno quizás mi probabilidad está en torno al 35%".
Así que aprendieron rápida y eficientemente.
Pero si alguien empezaba diciendo,
"La probabilidad que tengo de padecer cáncer es alrededor de un 10%",
y le decíamos, "malas noticias.
La probabilidad media es de alrededor del 30%",
la vez siguiente decían,
"Sí. Aún pienso que está alrededor del 11%".
(Risas)
Y no es que no hayan aprendido en absoluto; lo hicieron,
pero mucho, mucho menos que cuando les dimos
información positiva acerca de su futuro.
Y no se trata de que no recordaran las cifras que les dimos;
todos recordaban que la probabilidad media de tener cáncer
es de un 30%
y que la probabilidad media de divorcio es de un 40%.
Pero no creían que esos números tuvieran relación con ellos.
Lo que esto significa es que las señales de alerta como estas
pueden tener sólo un impacto limitado.
Sí, fumar mata, pero principalmente mata a los demás.
Lo que yo quería saber era
qué estaba pasando dentro del cerebro humano
que nos impide tomar personalmente estos signos de alerta.
Pero al mismo tiempo,
cuando oímos que el mercado inmobiliario está esperanzado,
pensamos, "Ah, mi casa definitivamente va a duplicar su precio".
Para experimentar y averiguar todo esto,
pedí a los participantes en el experimento
que mintieran durante un escáner de imagen.
Así se ve.
Y usando un método llamado resonancia magnética funcional,
pudimos identificar las regiones del cerebro
que estaban respondiendo a la información positiva.
Una de estas regiones se denomina circunvolución frontal inferior izquierda.
Así que si alguien decía, "La probabilidad que tengo de sufrir cáncer es del 50%",
y nosotros decíamos, "Buenas noticias.
La media es del 30%",
la circunvolución frontal inferior izquierda respondía con fuerza.
Y no importaba si eras extremada, o mediana,
o ligeramente pesimista,
la circunvolución frontal inferior izquierda de todos
funcionaba perfectamente bien
tanto si eras Barack Obama o Woody Allen.
En la otra parte del cerebro,
la circunvolución frontal inferior derecha estaba respondiendo a las malas noticias.
Y aquí está la cosa; no estaba haciendo un buen trabajo.
Mientras más optimista fueras,
era menos probable que esta región
respondiera a la información negativa inesperada.
Y si tu cerebro está fallando
al integrar malas noticias sobre el futuro,
llevarás puestas constantemente tus gafas de color de rosa.
Queríamos saber, ¿podremos cambiar esto?
¿Podremos alterar el optimismo de la gente
interfiriendo en la actividad cerebral de estas regiones?
Hay una manera de hacerlo.
Este es mi colaborador Ryota Kanai.
Y lo que está haciendo es pasar un pequeño pulso magnético
a través del cráneo del participante en el estudio
hacia su circunvolución frontal inferior.
Y haciendo esto,
está interfiriendo en la actividad de esta región del cerebro
durante aproximadamente media hora.
Después de esto todo vuelve a la normalidad, se los aseguro.
(Risas)
Veamos qué sucede.
Primero que nada, voy a mostrarles
la cantidad media de predisposición que encontramos.
Si fuera a examinarles a todos Uds. ahora,
esta es la cantidad que aprenderían
más de las buenas noticias comparado con las malas.
Ahora interferimos con la región
que averiguamos que integra información negativa,
y la predisposición al optimismo se hace incluso mayor.
Hacemos que la gente esté más predispuesta en el sentido en el que procesan la información.
Entonces interferimos en la región cerebral
que encontramos que integra buenas noticias,
y la predisposición al optimismo desapareció.
Estábamos asombrados con estos resultados
porque fuimos capaces de eliminar
una predisposición profundamente arraigada en los humanos.
Y llegados a este punto, paramos y nos preguntamos,
¿querríamos destrozar en pedacitos la ilusión del optimismo?
Si podemos hacerlo, ¿querríamos quitarle a la gente la predisposición al optimismo?
Bien, ya les he hablado de todos los beneficios que tiene la predisposición al optimismo,
la cual probablemente haga quieran aferrarse a ella desesperadamente.
Pero por supuesto existen inconvenientes
y sería realmente estúpido de nuestra parte, ignorarlos.
Tomemos como ejemplo este e-mail que he recibido
de un bombero aquí en California.
Dice, "Investigaciones con bomberos sobre casos con víctimas mortales
normalmente incluyen 'No pensamos que el fuego fuera a hacer eso'
incluso cuando toda la información disponible
estuviese allí para tomar decisiones seguras".
Este capitán va a emplear nuestros hallazgos acerca de la predisposición al optimismo
para intentar explicar a los bomberos
por qué piensan de la manera en que lo hacen,
con el fin de hacerles del todo conscientes sobre la predisposición al optimismo de la gente.
Es que el optimismo no realista puede llevar a un comportamiento peligroso;
al colapso financiero, a una planificación deficiente.
El gobierno británico, por ejemplo,
ha reconocido que la predisposición al optimismo
puede hacer que los individuos sean más propensos
a subestimar el coste y la duración de los proyectos.
Así que han ajustado el presupuesto de las Olimpiadas del 2012
teniendo en cuenta la predisposición al optimismo.
Mi amigo que se casa dentro de unas semanas
ha hecho lo mismo con su presupuesto para la boda.
Y por cierto, cuando le pregunté sobre de sus posibilidades de divorciarse,
dijo que estaba seguro de que eran del 0%.
Lo que quisiéramos hacer,
es protegernos a nosotros mismos de los peligros del optimismo,
pero al mismo tiempo mantener la esperanza,
beneficiándonos de los muchos frutos del optimismo.
Y creo que hay una manera de hacerlo.
La clave aquí es el conocimiento.
No nacemos con un entendimiento innato de nuestras predisposiciones.
Deben ser identificadas a través de la investigación científica.
Pero la buena noticia es que ser consciente de la predisposición al optimismo
no destruye la ilusión.
Es como las ilusiones visuales,
en las que entenderlas no las hace desaparecer.
Y esto es bueno porque significa
que podríamos encontrar un equilibrio,
cumplir los planes y las reglas
para protegernos del optimismo no realista,
pero al mismo tiempo permanecer esperanzados.
Creo que este dibujo lo refleja bien.
Ya que si eres uno de los pingüinos pesimistas de allá arriba
que simplemente creen que no pueden volar,
ciertamente nunca lo harás.
Porque para hacer cualquier tipo de progreso,
necesitamos ser capaces de imaginar una realidad diferente,
y además necesitamos creer que esa realidad es posible.
Pero si uno es un pingüino con un optimismo extremo
que salta ciegamente al vacío esperando lo mejor,
puede encontrar un pequeño desastre cuando llegue al suelo.
Pero si uno es un pingüino optimista
que cree que puede volar,
pero que se pone un paracaídas en la espalda
por si las cosas no van exactamente como las ha planeado,
volará como un águila,
incluso si uno es sólo un pingüino.
Gracias.
(Aplausos)
- - قصد دارم راجع به خوش بینی صحبت کنم
یا به طور دقیق تر، " تعصب در خوش بینی".
این یک توهم شناختی است که
در چند ساله گذشته در آزمایشگاهم بر روی آن در حال مطالعه هستیم.
تمایلی که در 80 درصد ما وجود دارد.
ما تمایل داریم که در مورد بختمان برای تجربه وقایع خوشایند
در زندگی مبالغه کنیم در حالیکه احتمال وقوع
تجربیات ناخوشایند را برای خود پایین فرض می کنیم.
در نتیجه احتمال مبتلا شدن به سرطان یا گیر افتادن
در یک تصادف ماشین را دست کم می گیریم.
ولی در داشتن یک عمر طولانی یا موقعیت شغلی خوب مبالغه می کنیم.
به طور خلاصه، ما بیشتر خوشبینیم تا واقع گرا
و بی اعتنا به حقیقت هستیم.
به عنوان مثال ازدواج را در نظر بگیرید.
در دنیای غرب، میزان طلاق نزدیک 40 درصد می باشد .
به این معنی که از هر 5 زوج
دو تای اونها از هم جدا شده و داراییها شون رو تقسیم می کنند .
ولی وقتی از زوجهای جوان در مورد احتمال جدایی شون می پرسی
این اتفاق رو صفر درصد تخمین میزنن .
و حتی وکلای طلاق، که در واقع بایستی بیشتر مطلع باشن ،
احتمال طلاق گرفتن خودشون رو خیلی کم برآورد می کنند .
خب این نشون میده که خوشبینها کمتر مستعد طلاق نیستند
بلکه بیشتر مستعد ازدواج مجدد هستند .
به قول ساموئل جانسون:
"ازدواج مجدد پیروزی امید است بر تجربه "
(خنده)
خوب اگه ما ازدواج کنیم، ما به احتمال زیاد بچه دار خواهیم شد
و همه ما فکر می کنیم بچه هامون به طور استثنایی با استعداد خواهند شد .
این بچه ،در هر حال، پسر خواهر دوساله مته .
و من می خواهم این رو به طور کامل روشن کنم
که او یک مثال بد از " تعصب در خوش بینی " هست ،
به خاطر اینکه او در واقع به طور منحصر بفردی با استعداد هست .
(خنده)
و من تنها نیستم.
از هر چهار انگلیسی، سه نفر گفتند که
نسبت به آینده خانواده شان خوشبین بودند .
که می شه 75 درصد .
اما فقط 30 درصد گفتند که
فکر می کنن خانواده ها به طور کلی
عملکرد بهتری نسبت به چند نسل پیش از خودشون دارند .
و این یک نکته واقعاً مهمه،
چرا که ما نسبت به خودمان خوش بین هستیم ،
نسبت به بچه هامون خوش بینیم ،
و همینطور خوشبینیم نسبت به خانواده مون ،
ولی نسبت به آدمی که کنارمون نشسته به همون اندازه خوش بین نیستیم ،
و تا اندازه ای هم نسبت به سرنوشت
همشهریان و سرنوشت کشورمون بد بین هستیم .
اما خوش بینی شخصی نسبت به آینده خودمون
به طور پایداری در ما وجود داره .
البته نه به این معنی که فکر کنیم مسایل به طور سحر آمیزی برای ما خوب تمام می شوند
بلکه این توانایی منحصر به فرد ماست که موفقیت را برای میسر می کند .
به هر حال من یک دانشمندم و آزمایش انجام می دم .
بنابراین برای اینکه منظورم رو به شما نشون بدم ،
در اینجا قصد دارم یک آزمایش با شما انجام بدم .
قصدم اینه که یک لیست که شامل توانایی ها و خصلتها است به شما بدم ،
و از شما میخوام که به هر کدام از این تواناییها فکر کنید
و ببینید نسبت به بقیه جمعیت کجا قرار می گیرید .
نفر اول با بقیه خوب ارتباط برقرار می کنه
چه کسانی در اینجا عقیده دارند که درزیر 25 درصد هستند
بله، حدود 10 نفر از 1500 نفر
چه کسانی در اینجا عقیده دارند که دربالای 25 درصد هستند؟
بیشتر ماها که اینجاییم .
خوب، همین کار رو برای قابلیتهای رانندگی تون انجام دهید .
چقدر جالب هستید؟
چقدر جذاب هستید؟
چقدر درستکارید؟
و در نهایت، چقدر فروتن هستید؟
در بیشتر این خصلتها ما خودمون رو در
بالای میانگین قرار می دهیم
اما این از لحاظ آماری غیر ممکنه
همه ما نمی تونیم از بقیمون بهتر باشیم
(خنده)
اما اگه ایمان داشته باشیم که از بقیه بهتریم
به این معنی که به احتمال بیشتری به اون ارتقای شغلی می رسیم، متأهل باقی می مونیم
به خاطر اینکه ما بیشتر اجتماعی و جذاب هستیم
و این یک پدیده جهانیه .
تعصب در خوش بینی در بسیاری از
کشورها مشاهده شده است .
در کشورهای غربی و غیر غربی
در مردان و زنان ،
در بچه ها ، در افراد مسن
کاملاً یک پدیده رایج است .
اما مسأ له اینه که، آیا این برای ما خوبه؟
خب ، خیلی از مردم می گن نه .
بعضی ها می گن رمز شادی
در پایین بودن توقعات است .
فکر می کنم منطق اونها چیزی شبیه اینه :
اگه توقعمون زیاد بالا نباشه
اگه ما توقع نداشته باشیم که عشق، سلامتی و موفقیت رو بدست بیاریم ،
وقتی این چیزها برامون اتفاق نمی افته نا امید نمی شیم .
و اگه وقتی چیزهای خوب اتفاق نمی افته نا امید نشیم ،
حالا اگه چیزی خوبی برامون اتفاق افتاد به طور فزاینده ای
شگفت زده می شیم ، شاد خواهیم شد .
به هر حال نظریه خوبیه ،
اما درنهایت به خاطر سه دلیل غلط از کار در می یاد .
دلیل اول: هر اتفاقی بی افته ، چه شما موفق بشید ، چه شکست بخورید
آدمایی که آرزوهای بزرگتری دارن همیشه احساس بهتری هم دارند
به خاطر این که احساسی که ما هنگام گرفتن یا از دست دادن یک شغل داریم
بسته به این داره که چه جوری این اتفاق رو برا خودمون تفسیر کنیم .
مارگارت مارشال و جان برون روانشناس هایی اند که
مطالعه ای بر روی دانشجویان با سطح توقع کم وسطح توقع زیاد انجام دادند .
و به این نتیجه رسیدند که وقتی آدمهای با سطح توقع بالا به موفقیت می رسند ،
این موفقیت رو به ویژگی های شخصیتی خودشون ربط می دن .
" من یه نابغه ام ، به همین دلیل نمره الف رو گرفتم ،
. به همین دلیلم در آ ینده باز و باز نمره الف خواهم گرفت "
وقتی هم امتحان رو خراب می کنن ، به این خاطر نبوده که اونها خنگ بودن
بلکه فقط دلیلش اینه که امتحان به طور اتفاقی منصفانه نبوده .
دفعه بعد حتماً بهتر خواهند بود .
در صورتیکه آدمای کم توقع عکس این رو عمل می کنن .
بنابراین وقتی امتحان را خراب می کنن به خاطر خنگ بودنشونه ،
و وقتی هم موفق می شن
به خاطر اینه که امتحان به طور اتفاقی خیلی آسون بوده
دفعه بعد حقیقت یقشون رو می گیره
بنابراین احساس بدتری هم پیدا می کنن .
دلیل دوم: جدای از نتیجه نهایی ،
پیش بینی کردن تنها نیز ما رو خوشحال می کنه .
اقتصاددان رفتار گرا جرج لاون اشتین
در دانشگاهش از دانشجویان در خواست کرد که
تصور کنن که می خواهند از یک آدم مشهور یه بوسه جانانه بگیرن
(فرقی نداره کی باشه) ،
بعد گفت که، " چقدر حاضرند خرج کنن
تا یه بوسه از یه آدم سر شناس بگیرن اگه
اون بوسه همون لحظه ،
سه ساعت بعد ، 24 ساعت بعد، 3 روز بعد
یک سال بعد و یا 10 سال بعد بهشون تحویل داده بشه؟
اون دریافت که دانشجوها حاضر بودن بیشترین پول رو نه برای گرفتن
بوسه در همون لحظه بلکه برای
بلکه برای بوسه سه روز بعد خرج کنن .
آنها مشتاق بودند بیشتر خرج کنن تا بیشتر منتظر بمونن .
البته دلشون نمی خواست یک یا ده سال صبر کنن؛
کسی یه آدم مشهور مسن رو نمی خواد .
ولی به نظر می اومد سه روز یک زمان بهینه باشه
برای چی ؟
خب اگه شما بوسه رو الان بگیری، دیگه تموم شده
اما اگه بوسه رو سه روز بعد بگیری ،
سه روزی که پراست از پیش بینی های نگران کننده و یک انتظار مملو ازهیجان .
این زمان رو دانشجو ها برا این می خواستند
که بتونن تصور کنن چه چیزی قراره اتفاق بیافته
چه جوری قراره اتفاق بیافته .
پیش بینی کردن اونها رو خوشحال می کرد .
در هر صورت به همین دلیل هم هست که مردم چهار شنبه ها رو به جمعه ها ها ترجیح میدهند .
که یک مسآله غیر عادیه
چرا که چهار شنبه ها روزه کاره و جمعه ها روز استراحت
به خاطر همینم ممکنه شما فکر کنین ، مردم جمعه رو ترجیح بدهند ،
که اینطور نیست .
البته نه به خاطر این که خیلی دلشون بخواد سر کار برن
و تحمل تفریح کردن تو پارک یا
یک صبحانه وسط روز رو نداشته باشن
ما دلیلش رو می دونیم ، چرا که وقتی شما از آدما در مورد
دوست داشتنی ترین روز هفتشون می پرسید،
به طور غافلگیر کننده ای پنج شنبه محبوب ترینه
بعد چهار شنبه ، و در نهایت جمعه
مردم چهار شنبه ها رو ترجیح می دهند به خاطر اینکه
چهار شنبه ها همراهه با پیش بینی آخر هفته پیش رو
و همه برنامه هایی که براش داریم.
تنها چیزی که تو جمعه فکر شما رو
درگیر می کنه هفته کاری پیش روست
در نتیجه، خوشبینها آدمهایی اند که انتظار بوسه های بیشتر رو در آینده دارند.
تفریح بیشترتو پارک
و پیش بینی کردن هم احوالات شون رو خوش می کنه
در حقیقت، بدون تعصب در خوش بینی
همه ما تا حدی افسرده می شدیم .
آدمهای با افسردگی خفیف ،
وقتی به آینده نگاه می کنن پیش داوری نسبت بهش ندارن .
در واقع اونا واقع بین تر از آدمهای سر زنده هستند .
اما افراد با افسردگی عمیق،
تعصب در بدبینی دارن .
تمایل دارن ببینن، آینده بد تر از اون چیزی باشه که
واقعاً هست
بنابراین خوش بینها واقعیت ذهنی رو تغییر میدن
نحوه ای که میخواهیم جهان تغییر داده بشه طریقی که داریم بهش نگاه می کنیم .
اما این واقعیت عینی رو هم تغییر میده .
که همانند یک پیش بینی کامبخش عمل می کنه .
و این هم دلیل سوم
چرا پایین آوردن سطح توقعتون شما رو خوشحال نمی کنه
آزمایشهای کنترل شده نشان داده اند که
خوش بینی نه تنها به موفقیت ارتباط داره،
بلکه به موفقیت هم منجر میشه .
خوش بینی منجر به موفقیت در آموزش، ورزش و سیاست می شه .
و شاید مهمترین فایده خو شبینی، سلامتی است .
اگه آینده درخشانی رو برای خودمون تصور کنیم ،
اضطراب و نگرانی کاهش پیدا می کنه .
به طور خلاصه، خوش بینی مزایای خیلی زیادی داره .
اما یه سوال که همیشه منو سر درگم می کرد این بود که ،
چه جوری ما خوش بینیمون رو حفظ می کنیم وقتی با واقعیت مواجه می شیم ؟
به عنوان یک عصب شناس، این مسآله واقعاً گیج کننده بود،
زیرا مطابق همه نظریه های موجود،
وقتی انتظارا ت شما بر آورده نمی شه، شما باید در برابر اونها جبهه گیری کنید .
اما این چیزی نبود که ما متوجه شدیم .
ما از چند نفر خواستیم به آزمایشگاه ما بیان
تا بفهمیم چه چیزی دستگیرمون میشه
از اونها خواستیم تا شانسشون رو در
تجربه کردن وقایع وحشتناک در زندگی تخمین بزنن .
مثلاً، احتمال اینکه به سرطان مبتلا بشید چقدر هست؟
سپس به اونها احتمال میانگین اینکه
یک نفر دچار این مشکلات بشه رو گفتیم .
مثلاً، برای سرطان، این احتمال 30 درصد است .
سپس دومرتبه از اونها پرسیدیم،
" چقدر احتمال داره که به سرطان دچار بشی؟"
چیزی که می خواسیم بدونیم ای بود که
آیا اطلاعاتی که ما بهشون دادیم رو در نظر می گیرن تا
نظرشون رو عوض کنن .
و در واقع اونها این کارو کردن
اما اکثرآً وقتی که اطلا عاتی که ما بهشون دادیم بهتر از
اون چیزی بود که اونها انتظار داشتند این کار را کردند.
برای مثال،
اگه یه نفر گفته بود، " شانس من در مبتلا شدن به سرطان
در حدوده 50 درصده ،"
و ما بهش گفته بودیم ، " هی، خبر خوش
احتمال میانگین فقط 30 درصده ،"
دفعه بعد که ازشون سوال کردیم گفتند ،
"خوب، پس احتمالاً شانس من در حدود 35 در صده"
در نتیجه اونها سریع و موثر آگاه شدند .
اما اگه کسی دفعه اول گفته بود،
"شانس من در مبتلا شدن به سرطان در حدود 10 درصده"
و ما بهش می گفتیم، "هی، خبر بد"
"احتمال میانگین 30 در صده"
دفعه بعد که ازش سوال میکردیم،
"اون می گفت ،آهان، پس شانس من در حدود 11 درصده"
(خنده)
البته مساله این نبود که آنها متوجه نمیشن- - متوجه می شدن
اما خیلی خیلی کمتر از وقتی که ما به اونها
اطلاعات مثبتی راجع به آینده می دادیم .
و به این خاطرم نبود که عددهایی رو که بهشون داده بودیم فراموش کرده بودن ؛
همگی یاد می آوردند که احتمال میانگین مبتلا شده به سرطان
در حدود 30 درصده
و احتمال میانگین طلاق در حدود 40 درصده .
اما فکر نمی کردند که عددها ربطی به اونا داشته باشه .
معنی اش این میشه که علامتهای هشدار مثل اینها
فقط می تونن اثرهای محدودی داشته باشن .
بله ،سیگار کشنده است،اما به احتمال زیاد بقیه مردم رو می کشه .
چیزی که میخواسم بدونم این بود که
چه چیزی توی سر ما آدمها می گذره
که از اینکه این علایم هشدار رو به خودمون نسبت بدین جلوگیری می کنه .
اما در همون موقع،
وقتی شنیدیم بازار مسکن امیدوار کننده است،
ما فکر کردیم، "آخ جون، قیمت خونم حتماً دو برابر می شه"
برای اینکه این مساله رو بررسی کنیم،
من از شرکت کننده های تو آزمایشمون خواستم که
زیر یک اسکنر تصویر بردار مغزی بخوابن
که مثل این می مونه .
و با استفاده از یک متد به نام ، ام آر آی کارکردی ،
ما قادر بودیم نواحی از مغز رو شناسایی کنیم
که مسئول پردازش اطلاعات مثبت بودند .
اسم یکی از این نواحی "چین خوردگی سمت چپ جلو مغز" است
حالا اگه یه نفر می گفت، "شانس من در مبتلا شدن به سرطان 50 درصده"
و ما می گفتیم، "هی، خبر خوب"
احتمال میانگین 30 درصده ،"
" چین خوردگی سمت چپ جلو مغز " به شدت پاسخ می داد
و فرقی نمی کرد شما یک خوش بین تمام عیار، یک نیمه خوش بین
یا یک آدم نسبتاً بد بین باشید ،
" چین خوردگی سمت چپ جلو مغز " همه
به خوبی عمل می کرد،
فرقی نمی کرد شما باراک اوباما باشید یا وودی آلن .
در طرف دیگر مغز،
"چین خوردگی سمت است جلو مغز" مسئول پردازش خبرهای بد بود .
و مسأله اینجاست: این قسمت کارش رو به درستی انجام نمی داد
هر اندازه شما خوشبین تر بودی ،
این ناحیه به احتمال کمتری به
به اطلاعات منفی غیر منتظره پاسخ می داد
و اگر مغز شما در پردازش حجمی از خبرهای بد
در مورد آینده با شکست مواجه شود ،
عینک خوش بینی شما همیشه فعاله .
ما می خواستیم بدونیم، می تونیم این رو تغییر بدیم
آیا می تونیم تعصب در خوشبینی افراد رو بوسیله
دخالت در این نواحی مغزی تغییر بدیم ؟
یک راه برای ما وجود داره تا اینکار رو انجام بدیم .
این آقا همکار من "رییوتا کانایی" است .
کاری که انجام میده اینه که یک تپ مغناطیسی کوچیک رو
از طریق جمجمه به داخل "چین خوردگیهای جلو مغز " یکی از شرکت کنندگان
در مطالعه ما عبور میده .
با این کار ،
او در حال دخالت کردن در فعالیت این ناحیه از مغز است
برای مدتی در حدود نیم ساعت
البته به شما اطمینان میدم بعدش همه چیز به حالت عادی بر میگرده .
(خنده)
بزار ببینیم چه اتفاقی می افته .
اول از همه، قصد دارم
مقدار میانگین تعصب رو که می بینیم بهتون نشون بدم .
خب اگه قرار بود همه شما رو آزمایش کنم ،
این مقداری بود که شما مشاهده می کردید
بیشتر برای خبرهای خوب تا خبرهای بد .
الان داریم در عملکرد این ناحیه دخالت می کنیم
تا فهمیدیم که اطلاعات منفی رو در این برنامه یکپارچه کنیم ،
تعصب در خوش بینی حتی زیاد تر شد
ما افراد رو در طریقی که اطلاعات رو پردازش می کنن متعصب تر کردیم .
سپس درآن ناحیه از مغزکه می دونستیم وقایع خوب رو
در خودش جا می ده، دخالت کردیم
و دیدیم که تعصب در خوش بینی ناپدید شد.
این نتایج ما رو واقعاً شگفت زده کرد
چرا که ما قادر بودیم یک تعصب ریشه دار
در آدمها رو محو کنیم .
در این مرحله از خودمون پرسیدیم ،
آیا می خواهیم توهم خوش بینی رو پاره پاره کنیم؟
در صورت موفقیت، آیا می خواستیم تعصب در خوشبینی افراد رو از بین ببریم؟
خوب قبلاً راجع به همه مزیتهای "تعصب در خوش بینی" براتون گفتم ،
که احتمالاً باعث میشه بخواهید اونرو برای داشتن یک زندگی شیرین نگه دارین
اما مسلماً اشکالاتی هم وجود داره
و این ساده لوحی ماست اگه اونها را نادیده بگیریم .
برای نمونه این ایمیلی رو ببینید که
از یک آتش نشان دریافت کردم .
این آقا می گه، " تحقیقات فجایع برای آتش نشانها اغلب شامل این جمله است که
میگن: ما فکر نمی کردیم آتش قراره همچین کاری رو انجام بده، "
حتی وقتی همه اطلاعات مورد نیاز برای
یک تصمیم گیری درست در اختیارشون بود. "
این مسئول قصد داره که از یافته های ما در مورد "تعصب در خوش بینی"
استفاده کنه تا بتونه به آتش نشانها توضیح بده
چرا به این شیوه فکر می کنن ،
تا اونها را در واقع از این گرایش شدید به خوش بینی آگاه کنه .
بنابراین خوش بینی غیر واقعی می تونه منجر بشه به رفتار پر خطر ،
شکست اقتصادی و برنامه ریزی نادرست .
برای نمونه، دولت انگلستان
تایید کرده است که تعصب در خوش بینی
می تونه باعث بشه افراد به احتمال بیشتری
هزینه ها و طول انجام پروژه ها رو کمتر از ان چیزی که هست برآورد کنن .
بنابراین اونها بودجه المپیک 2012 رو با در نظر گرفتن
این تعصب در خوش بینی تنظیم کرده اند .
یکی از دوستام که تو چند هفته آینده عروسیشه ،
همین کار رو برای هزینه جشنش انجام داده .
ولی در هر صورت، وقتی ازش در مورد احتمال طلاق گرفتن پرسیدم
او گفت که کاملاً مطمئنه که این احتمال صفر درصده
پس چیزی که ما واقعاً دوست داریم انجام بدیم ،
اینه که می خواهیم خودمون رو در مقابل خطرهای خوش بینی محافظت کنیم ،
اما در عین حال امیدوار باقی بمونیم ،
و از مزایای زیاد خوش بینی بهره ببریم .
و من عقیده دارم راهی هست که ما این کار رو بکنیم .
مساله کلیدی در واقع همون "آگاهی" است
ما با یک شناخت ذاتی از گرایشهامون به دنیا نمی آییم .
اینها بایستی با بررسهای علمی شناسایی شوند .
اما خبر خوب اینه که آگاه شدن از "تعصب در خوش بینی"
توهم ما رو در مورد این مساله از بین نمی بره .
این مثل توهمهای تصویری می مونه که
صرف آگاهی داشتن از وجودشون از بین نمی رن .
و به این خاطر خوبه چون معنیش اینه که
ما می تونیم یک توازن بین
طرح ها واصول برقرار کنیم
تا ما رو در مقابل "تعصب در خوش بینی" محافظت کنه،
اما در عین حال ما رو امیدوار نگه داره .
من فکر میکنم این کاریکاتور معنی حرفم رو به خوبی به تصویر می کشه
چرا که اگه شما یکی از اون پنگونهای بد بین بالایی باشین
که باور نداره می تونه پرواز کنه ،
به طور قطع پرواز نخواهید کرد .
زیرا برای هر نوع پیشرفتی ،
ما احتیاج داریم که یک واقعیت متفاوت را تصور کنیم
و در ادامه باور کنیم که این واقعیت عملیه .
اما اگرهم شما یک پنگوئن بی اندازه خوش بین باشین
که فقط با چشمهای بسته پایین می پره و امید به بهترین ها داره ،
وقتی زمین خوردید ممکنه خو دتون رو بین آت وآشغالها پیدا کنید
اما اگه یک پنگوئن متعادل خوش بین باشید
که اعتقاد داره می تونه پرواز کنه ،
اما یک چتر نجاتم به پشتش وصل می کنه
تا اگه احیا ناً اتفاقها دقیقاً به طریقی که شما طراحی کرده بودین پیش نرفتند
بازهم مثل یک عقاب اوج بگیرید ،
حتی اگه فقط یه پنگوئن باشید .
متشکرم .
(تشویق)
Je vais vous parler d'optimisme.
ou plus précisément, du biais d'optimisme.
C'est une illusion cognitive
qu'on a étudié dans mon labo ces dernières années,
et 80% d'entre nous l'ont.
C'est notre tendance à surestimer
les probabilités de vivre des évènements heureux au cours de la vie
et à sous-évaluer les probabilités de vivre des mauvais évènements.
On sous-évalue donc les probabilités d'avoir un cancer,
d'avoir un accident de voiture.
On surestime notre longévité, nos perspectives de carrière.
En bref, nous sommes plus optimistes que réalistes,
mais on ne s'en rend pas compte.
Prenez le mariage, par exemple.
Dans le monde occidental, le taux de divorce est de 40%.
Cela veut dire que sur cinq couples mariés,
deux personnes finiront par une séparation des biens.
Mais quand on demande à de jeunes mariés la probabilité de leur propre divorce,
ils l'estiment à 0%.
Et même les avocats spécialisés en divorce, qui sont bien placés pour le savoir,
sous-estiment grandement les probabilités de leur propre divorce.
Il s'avère donc que les optimistes n'ont pas moins de chances de divorcer,
mais ils ont plus de chances de se remarier.
Selon les dires de Samuel Johnson,
« Le remariage est le triomphe de l'espoir sur l'expérience. »
(Rires)
Donc, si on est marié, on a plus de chances d'avoir des enfants.
Et on pense tous que nos enfants seront particulièrement doués.
Voici d'ailleurs mon neveu de deux ans, Guy.
Et je veux juste mettre les choses bien au clair :
il est un très mauvais exemple du biais d'optimisme,
parce que c'est un surdoué.
(Rires)
Et je ne suis pas la seule.
Sur 4 britanniques, 3 ont déclaré
être optimistes quant à l'avenir de leurs propres familles.
Ça représente 75%.
Mais seulement 30% ont déclaré
que les familles en général, selon eux,
vivaient mieux qu'il y a quelques générations.
Et c'est très important
car nous sommes optimistes pour nous-mêmes,
nous sommes optimistes pour nos enfants,
nous sommes optimistes pour nos familles,
mais nous ne sommes pas si optimistes pour la personne assise à côté de nous,
et nous sommes quelque peu pessimistes
quant au sort de nos concitoyens et à celui de notre pays.
Mais l'optimisme privé qui concerne notre futur personnel
est persistant.
Et cela ne signifie pas que nous pensons que les choses vont s'améliorer comme par magie,
mais plutôt que nous avons la capacité toute particulière de faire cela arriver.
Bon, je suis scientifique, je fais des expériences.
Donc, pour vous montrer ce que je veux dire,
je vais faire une experience avec vous.
Je vais vous donner une liste d'aptitudes et de caractéristiques
et je veux que vous pensiez à chacune de ces aptitudes
et comment vous vous positionnez par rapport au reste de la population.
La première est bien s'entendre avec les autres.
Qui pense être dans les derniers 25% ?
OK, ça fait à peu près 10 personnes sur 1500.
Qui pense être dans les meilleurs 25% ?
Ça fait la plupart d'entre nous.
Ok , maintenant faites la même chose avec votre aptitude a conduire.
À quel point vous êtes intéressant ?
À quel point vous êtes séduisant ?
À quel point vous êtes honnête ?
Et pour finir, à quel point vous êtes modeste ?
La plupart d'entre nous donc se sont mis au dessus de la moyenne
pour la plupart de ces aptitudes.
C'est statistiquement impossible.
On ne peut pas tous être meilleurs que les autres.
(Rires)
Mais si nous croyons que nous sommes meilleurs que le voisin,
alors ça veut dire que nous avons plus de chances d'avoir cette promotion, de rester marié,
parce que nous sommes plus sociaux, plus intéressants.
Et c'est un phénomène mondial.
Le biais d'optimisme a été observé
dans de nombreux pays -
dans les cultures occidentales et d'ailleurs,
chez les hommes et chez les femmes,
chez les enfants, chez les personnes agées.
C'est assez répandu.
Mais la question est : est-ce que c'est bon pour nous ?
Il y a des gens qui disent que non.
Certains disent que le secret du bonheur
est d'avoir de faibles attentes.
Je pense que la logique ressemble à ceci :
Si nous n'espérons pas de grandes choses,
si nous n'espérons pas trouver l'amour, être en bonne santé et avoir du succès,
et bien nous ne serons pas déçus si cela n'arrive pas.
Et si nous ne sommes pas déçus lorsque les bonnes choses n'arrivent pas
et que nous sommes agréablement surpris quand elles se produisent,
nous serons heureux.
C'est donc une très bonne théorie,
mais elle s'avère fausse pour trois raisons.
Un : quoi qu'il arrive, qu'on réussisse ou qu'on échoue,
les gens qui ont des attentes plus élevées se sentent toujours mieux.
Car ce que nous ressentons quand nous nous faisons larguer or quand sommes nommés « employé du mois »
dépend de comment nous interprétons cet évènement.
Les psychologues Margaret Marshall et John Brown
ont étudié des étudiants avec des attentes élevées et faibles.
Et ils ont trouvé que lorsque les gens qui ont des attentes élevées réussissent,
ils attribuent ce succès à leurs qualités personnelles.
« Je suis un génie, donc j'ai eu un 20,
par conséquent je continuerai à avoir des 20 dans le futur »
Quand ils échouent, ce n'est pas parce qu'ils sont bêtes,
mais parce que l'examen était injuste.
La prochaine fois, ils feront mieux.
Les gens qui ont des attentes faibles font le contraire.
Quand ils échouent, c'est parce qu'ils sont bêtes,
et quand ils réussissent,
c'est parce que l'examen était vraiment facile.
La prochaine fois, la réalité les rattrapera.
Donc ils se sentent encore plus mal.
Deux : quelque soit le résultat,
le fait d'anticiper nous rend heureux.
L'économiste comportemental George Lowenstein
a demandé à des étudiants de son université
d'imaginer un baiser passioné avec une célébrité, n'importe laquelle.
Il leur a dit ensuite : « Combien êtes-vous prêts à payer
pour avoir un baiser d'une célébrité
si le baiser se produisait immédiatement,
dans 3 heures, dans 24 heures, dans trois jours,
dans un an, dans 10 ans ? »
Il a trouvé que les étudiants étaient prêts à payer le plus
non pas pour avoir le baiser immédiatement
mais pour avoir le baiser dans trois jours.
Ils étaient prêts à payer plus pour attendre.
Ils n'étaient pas prêts à attendre un ou 10 ans ;
personne ne veut d'une célébrité vieillissante.
Mais trois jours semblait la durée optimale.
Mais pourquoi donc ?
Eh bien, si vous avez le baiser maintenant, c'est tout de suite terminé.
Mais si vous avez le baiser dans 3 jours,
et bien ce sont trois jours d'anticipation, l'excitation de l'attente.
Les étudiants voulaient ce temps
pour imaginer où le baiser aurait lieu,
comment ça allait se passer.
L'anticipation les rendait heureux.
C'est pourquoi, d'ailleurs, les gens préfèrent vendredi à dimanche.
C'est un fait très curieux,
parce que le vendredi est une journée de travail et le dimanche est une journée de plaisir,
donc vous pourriez supposer que les gens préféreront le dimanche,
mais non.
Ce n'est pas parce qu'ils aiment vraiment bien être au bureau
et ils n'aiment pas se promener dans le parc
ou prendre un brunch paresseux.
Nous savons ça, parce que lorsque vous demandez aux gens
le jour de la semaine qu'ils préfèrent le plus,
surprise, surprise, le samedi vient en premier.
puis vendredi, puis dimanche.
Les gens préfèrent le vendredi
parce que vendredi apporte avec lui l'anticipation de la fin de semaine à venir,
tous les projets que vous avez.
Le dimanche, la seule chose que vous pouvez attendre,
c'est la semaine de travail.
Ainsi, les optimistes sont des gens qui attendent plus de baisers dans l'avenir,
plus de promenades dans le parc.
Et l'anticipation améliore leur bien-être.
En fait, sans le biais d'optimisme,
nous serions tous légèrement déprimés.
Les personnes atteintes de dépression légère,
elles n'ont pas de biais lorsqu'elles envisagent l'avenir.
Elles sont en fait plus réalistes que les individus en bonne santé.
Mais les personnes souffrant de dépression sévère
subissent le biais de pessimisme.
Elles ont tendance alors à s'attendre à ce que l'avenir
soit pire que ce qu'il finit par être.
L'optimisme modifie donc la réalité subjective.
Nos attentes au sujet du monde en altèrent notre vision.
Mais il change également la réalité objective.
Il agit comme une prophétie auto-réalisatrice.
Et c'est la troisième raison
pour laquelle abaisser vos attentes ne vous rendra pas heureux.
Des expériences contrôlées ont montré
que l'optimisme n'est pas seulement lié à la réussite,
il mène à la réussite.
L'optimisme mène à la réussite en milieu universitaire, sportif et politique.
Et le bienfait le plus surprenant de l'optimisme est peut-être la santé.
Si nous nous attendons à ce que l'avenir soit brillant,
le stress et l'anxiété sont réduits.
L'optimisme a donc beaucoup d'avantages.
Mais la question qui a été vraiment déroutante pour moi était :
comment garder l'optimisme face à la réalité ?
En tant que chercheur en neurosciences, cela a été particulièrement déroutant,
parce que d'après toutes les théories qu'on peut entendre
lorsque vos attentes ne sont pas satisfaites, vous devriez les modifier.
Mais ce n'est pas ce que nous trouvons.
Nous avons demandé aux gens de venir dans notre laboratoire
pour tenter de comprendre ce qui se passait.
Nous leur avons demandé d'estimer la probabilité
de vivre différents évènements terribles dans leur vie.
Ainsi, par exemple, quelle est votre risque d'être atteint d'un cancer ?
Et puis nous leur avons dit la probabilité moyenne
qu'une personne comme eux connaisse ces malheurs.
Le cancer, par exemple, c'est environ 30 %.
Et puis nous leur avons demandé de nouveau,
« Quelle est la probabilité que vous soyez atteint d'un cancer ? »
Nous voulions savoir
si les personnes prendraient en compte l'information qu'on leur donnait
pour modifier ce qu'ils croyaient.
Et elles l'ont fait,
mais surtout lorsque l'information que nous leur avons donné
était meilleure que ce à quoi ils s'attendaient.
Ainsi, par exemple,
si quelqu'un a dit, « la probabilité que j'aie un cancer
est d'environ 50 % »
et nous lui avons dit : « Hé, bonne nouvelle.
La probabilité moyenne est seulement de 30 % »
la prochaine fois, ils diront,
« Peut-être bien que mon risque est d'environ 35 %. »
Ainsi, ils ont appris rapidement et efficacement.
Mais si quelqu'un commence à dire :
« Ma probabilité moyenne d'être atteint d'un cancer est d'environ 10 % »,
et nous lui disons : « Hé, mauvaise nouvelle.
La probabilité moyenne est d'environ 30 pour cent »,
la prochaine fois ils diront,
« Oui. Je pense toujours qu'elle est d'environ de 11%. »
(Rires)
Ce n'est pas qu'ils n'ont rien appris, ils l'ont fait,
mais bien moins que quand on leur a donné
des informations positives quant à l'avenir.
Et ce n'est pas qu'ils ne se souviennent pas des chiffres qu'on leur a donnés ;
tout le monde se souvient que la probabilité moyenne de cancer
est d'environ 30 %
et que la probabilité moyenne de divorce est d'environ 40 %.
Mais ils ne pensaient pas que ces chiffres s'appliquaient à eux.
Cela signifie que des avertissements comme ceux-là
ne peuvent avoir qu'un effet limité.
Oui, fumer tue, mais ça tue surtout quelqu'un d'autre.
Je voulais savoir
ce qui se passait à l'intérieur du cerveau humain
qui nous empêche de prendre ces avertissements pour nous.
Mais en même temps,
quand nous entendons que le marché du logement est plein d'espoir,
nous pensons : « Oh, ma maison va certainement doubler de prix. »
Pour tenter de comprendre cela,
j'ai demandé aux participants de l'expérience
de s'allonger dans un scanner d'imagerie cérébrale.
Voici à quoi il ressemble.
Et à l'aide d'une méthode appelée IRM fonctionnelle,
nous avons pu identifier les régions du cerveau
qui répondaient à des informations positives.
Une de ces régions est appelée le gyrus frontal inférieur gauche.
Donc si quelqu'un dit, « le risque que je sois atteint d'un cancer est de 50 % »,
et que nous disons: « Hé, bonne nouvelle.
la probabilité moyenne est de 30 % »,
le gyrus frontal inférieur gauche va répondre intensément.
Et que vous soyez extrêmement optimiste, légèrement optimiste
ou légèrement pessimiste n'a pas d'importance,
le gyrus frontal inférieur gauche de tout le monde
fonctionnait parfaitement bien,
que vous soyez Barack Obama ou Woody Allen.
De l'autre côté du cerveau,
le gyrus frontal inférieur droit réagissait aux mauvaises nouvelles.
Et voici le problème : il ne faisait pas un très bon travail.
Plus vous étiez optimiste,
moins cette zone était susceptible
de réagir aux informations négatives inattendues.
Et si votre cerveau n'arrive pas
à intégrer les mauvaises nouvelles concernant l'avenir,
vous verrez constamment la vie en rose.
Nous voulions donc savoir si nous pouvions changer cela.
Pouvions-nous modifier le biais d'optimisme des gens
en interférant avec l'activité cérébrale dans ces zones ?
Et nous avons un moyen de le faire.
Voici mon collaborateur Ryota Kanai.
Et il fait passer une petite impulsion magnétique
à travers le crâne du participant à notre étude
jusqu'à l'intérieur de son gyrus frontal inférieur.
Et en faisant cela,
il interfère avec l'activité de cette zone du cerveau
pendant environ une demi-heure.
Après ça, tout redevient normal, je vous assure.
(Rires)
Voyons donc ce qui se passe.
Tout d'abord, je vais vous montrer
la quantité moyenne de biais que nous voyons.
Donc, si je vous testais tous maintenant,
voici la quantité de bonnes nouvelles que vous retiendriez plus
par rapport aux mauvaises nouvelles.
Maintenant nous interférons avec la zone
dont nous avons trouvé qu'elle intégre les informations négatives dans cette tâche,
et le biais d'optimisme augmente encore plus.
Nous avons rendu les gens plus partiaux dans la manière dont ils traitent l'information.
Puis nous sommes intervenus dans la zone du cerveau
dont nous avons trouvé qu'elle intégre les bonnes nouvelles dans cette tâche,
et le biais d'optimisme a disparu.
Nous avons été très surpris par ces résultats
parce que nous avons pu éliminer
un biais profondément enraciné chez les humains.
Et à ce moment, nous nous sommes arrêtés et nous nous sommes demandés,
voulons-nous faire voler en éclat l'illusion de l'optimisme ?
Si nous pouvions le faire, voudrions-nous enlever aux gens le biais d'optimisme ?
Bien, je vous ai déjà parlé de tous les avantages du biais d'optimisme,
ce qui vous donne sans doute envie de vous y accrocher comme si votre vie en dépendait.
Mais il y a, bien sûr, des pièges,
et il serait vraiment stupide que nous les ignorions.
Prenez l'exemple de ce courriel que j'ai reçu
d'un pompier d'ici, en Californie.
Il dit : « Les enquêtes sur les décès de pompiers
contiennent souvent "Nous ne pensions pas que le feu allait faire ça"
même lorsque toutes les informations disponibles
étaient là pour prendre des décisions en toute sécurité. »
Ce capitaine va utiliser nos conclusions sur le biais d'optimisme
pour tenter d'expliquer aux pompiers
pourquoi ils pensent de cette façon,
pour leur faire prendre conscience de ce biais d'optimiste tout particulier chez les humains.
Un optimisme irréaliste peut donc conduire à un comportement dangereux,
à un effondrement financier, à une planification défaillante.
Le gouvernement britannique, par exemple,
a reconnu que le biais d'optimisme
peut rendre les personnes plus susceptibles
de sous-estimer les coûts et les durées des projets.
Ils ont donc adapté le budget des JO de 2012
en fonction du biais d'optimisme.
Mon ami qui se marie dans quelques semaines
a fait de même pour le budget de son mariage.
Et d'ailleurs, quand je lui ai demandé son propre risque de divorce,
il s'est dit certain que c'était zéro pour cent.
Ce que nous voudrions donc vraiment faire,
c'est nous protéger contre les dangers de l'optimisme,
mais en même temps garder espoir,
et bénéficier des nombreux fruits de l'optimisme.
Et je crois que nous avons un moyen de le faire.
La clé réside ici vraiment dans la connaissance.
Nous ne sommes pas nés avec une compréhension innée de nos biais.
La recherche scientifique doit les identifier.
Mais la bonne nouvelle est que la prise de conscience du biais d'optimisme
ne brise pas l'illusion.
C'est comme les illusions optiques,
pour lesquelles le fait de les comprendre ne les fait pas disparaître.
Et c'est bien, parce que cela signifie
que nous devrions être en mesure de trouver un équilibre,
de créer des plans et des règles
pour nous protéger de l'optimisme irréaliste,
mais en même temps garder espoir.
Je pense que cette caricature dépeint cela parfaitement.
Parce que si vous êtes l'un de ces pingouins pessimistes
qui ne croit tout simplement pas qu'il peut voler,
vous n'y arriverez certainement jamais.
Parce que pour faire des progrès quelconques,
nous devons être capables d'imaginer une réalité différente,
et puis, nous avons besoin de croire que cette réalité est possible.
Mais si vous êtes un pingouin extrêmement optimiste
qui saute tout en espérant aveuglément le meilleur,
vous pourriez vous retrouver dans un sale état lorsque vous heurterez le sol.
Mais si vous êtes un pingouin optimiste
qui croit qu'il peut voler,
mais qui ajuste ensuite un parachute sur son dos
juste au cas où les choses ne tournent pas exactement comme vous l'aviez prévu,
vous allez monter en flèche comme un aigle,
même si vous n'êtes qu'un pingouin.
Merci.
(Applaudissements)
אני עומדת לדבר איתכם על אופטימיות
או ליתר דיוק, הטיית האופטימיות.
מדובר באשליה קוגניטיבית
שאנחנו חוקרים במעבדה שלי בשנים האחרונות,
ושיש לכ-80% מאיתנו.
מדובר בנטיה שלנו לבצע הערכת יתר
לסבירות שנחווה אירועים חיוביים בחיינו
והערכת חסר לסבירות שנחווה אירועים שליליים.
אז אנחנו מבצעים הערכת חסר
לסבירות שלנו ללקות בסרטן,
ולעבור תאונת דרכים.
אנחנו מבצעים הערכת יתר לתוחלת חיינו,
לסיכויי הצלחת הקריירה שלנו.
בקיצור, אנחנו יותר אופטימיים מריאליים,
אולם אנחנו עיוורים לתופעה.
קחו לדוגמה את הנישואין.
בעולם המערבי,
שיעורי הגירושין נעים סביב 40%.
משמע, מתוך חמישה זוגות נשואים,
שניים יפצלו את נכסיהם.
אולם כששואלים נשואים טריים
על הסבירות שהם יתגרשו,
הם מעריכים אותה בכאפס אחוזים.
אפילו עורכי דין לענייני גירושין,
שאמורים להיות מציאותיים יותר,
מבצעים הערכת חסר משמעותית
בסבירות שלהם עצמם להתגרש.
מסתבר כי אופטימיים
אינם פחות מועדים לגירושין,
אבל הם כן נוטים להתחתן שנית.
במילותיו של סמואל ג'ונסון,
"חתונה מחדש הינה
נצחון התקווה על הניסיון".
(צחוק)
אם התחתנו,
סביר יותר שנביא ילדים לעולם
וכולנו חושבים שהילדים שלנו
יהיו מוכשרים במיוחד.
זהו, דרך אגב, אחייני בן השנתיים, גיא.
ואני רק רוצה שזה יהיה ברור:
הוא דוגמה גרועה ביותר להטיית האופטימיות
מכיוון שהוא באמת מוכשר באופן יוצא מן הכלל.
(צחוק)
ואני לא לבד.
מתוך ארבעה בריטים, שלושה יגידו
שהם אופטימיים לגבי העתיד של משפחתם.
מדובר ב-75 אחוזים.
רק 30 אחוזים יגידו
שהם חושבים שמשפחות באופן כללי
מצליחות יותר מאשר משפחות בדורות הקודמים.
זוהי נקודה חשובה מאוד,
מכיוון שאנחנו אופטימיים לגבי עצמנו,
אנחנו אופטימיים לגבי הילדים שלנו,
אנחנו אופטימיים לגבי המשפחות שלנו,
אולם אנחנו לא אופטימיים
לגבי הבחור שיושב לידנו,
ואנחנו אפילו די פסימיים
לגבי גורל האזרחים והמדינה שבה אנחנו חיים.
אולם אופטימיות פרטית בנוגע לעתיד שלנו
בעינה עומדת.
זה לא אומר שאנחנו מאמינים
שדברים יסתדרו באופן קוסמי,
אלא שיש לנו את הכח
לגרום להם להסתדר.
ובכן, אני מדענית, אני מבצעת ניסויים.
אז כדי להבהיר לכם למה אני מתכוונת,
אני עומדת לבצע עליכם ניסוי.
אני אתן לכם רשימה של יכולות ותכונות
ואני רוצה שתחשבו,
בכל אחת מהיכולות הללו,
היכן אתם עומדים ביחס לשאר האוכלוסיה.
הראשונה היא היכולת להסתדר עם אנשים אחרים.
מי בקהל חושב שהוא ב-25 האחוזים התחתונים?
אוקיי, יש כאן בערך 10 אנשים מתוך 1,500.
מי מאמין שהוא ב-25 האחוזים העליונים?
זה הרוב כאן.
אוקיי, בואו נעשה את אותו הדבר
בקשר ליכולות הנהיגה שלכם.
כמה מעניינים אתם?
כמה מושכים אתם?
כמה כנים אתם?
ואחרון חביב, כמה צנועים אתם?
רובנו ממקמים את עצמנו מעל הממוצע
בהתייחס לרוב התכונות הללו.
ובכן, זה בלתי אפשרי סטטיסטית.
אין סיכוי שכולנו טובים יותר מכל אחד אחר.
(צחוק)
אבל אם נאמין שאנחנו
יותר טובים מהזולת,
זה אומר שיותר סביר
שנקבל את הקידום, שנישאר נשואים,
כי אנחנו אנשים חברותיים יותר,
מעניינים יותר.
וזו תופעה גלובאלית.
הטיית האופטימיות נצפתה
במדינות רבות --
בתרבויות מערביות, לא-מערביות,
בנשים ובגברים,
בילדים, במבוגרים.
זה די שכיח.
השאלה היא, האם זה טוב בשבילנו?
יש שאומרים שלא.
יש שאומרים שהסוד לאושר
הוא ציפיות נמוכות.
אני חושבת שההגיון מאחורי
הוא בערך כזה:
אם לא נצפה לגדולות,
אם לא נצפה למצוא אהבה,
להיות בריאים ומוצלחים,
לא נתאכזב כשהדברים האלה לא יקרו.
ואם לא נתאכזב כשדברים טובים לא קורים לנו
ונופתע כאשר הם כן קורים,
נהיה מאושרים.
אז, זו תיאוריה טובה מאוד,
אבל היא מוטעית משלוש סיבות:
הראשונה, יקרה מה שיקרה,
בין אם אתה מצליח או נכשל,
אנשים עם ציפיות גבוהות
תמיד מרגישים טוב יותר.
מכיוון שהתחושה שלנו כשזורקים אותנו
או כשאנחנו זוכים בפרס "עובד החודש"
תלויה בפרשנות שלנו לאירוע.
הפסיכולוגים מרגרט מרשל וג'ון בראון
חקרו סטודנטים עם ציפיות גבוהות ונמוכות.
הם מצאו שכשאנשים עם ציפיות גבוהות מצליחים,
הם מייחסים את ההצלחה
לתכונות האישיות שלהם.
"אני גאון, לכן קיבלתי 100 במבחן,
ולכן אני אקבל 100 שוב ושוב בעתיד."
כשהם נכשלו, זה לא היה בגלל שהם טפשים,
אלא בגלל שהבחינה לא הייתה הוגנת.
בפעם הבאה הם יצליחו יותר.
אנשים עם ציפיות נמוכות הם בדיוק ההיפך.
כאשר הם נכשלו,
זה היה בגלל שהם טפשים,
וכשהם הצליחו
זה בגלל שהבחינה במקרה הייתה מאוד קלה.
בפעם הבאה, המציאות כבר 'תראה להם'.
ולכן הרגישו פחות טוב.
דבר שני, לא משנה מה התוצאה,
הציפיה עצמה עושה אותנו למאושרים.
הכלכלן ההתנהגותי ג'ורג' לוונשטיין
ביקש מסטודנטים באוניברסיטה
לדמיין נשיקה לוהטת
מאיזשהו מפורסם, כל מפורסם.
לאחר מכן הוא שאל אותם:
"כמה הייתם מוכנים לשלם
כדי לקבל נשיקה ממפורסם
אם האירוע היה מתרחש באופן מיידי,
בעוד שלוש שעות, בעוד 24 שעות,
בעוד שלושה ימים,
בעוד שנה, בעוד 10 שנים?
הוא מצא שהסטודנטים היו מוכנים
לשלם את הסכום הגבוה ביותר
לא עבור הנשיקה המיידית,
אלא זו שבעוד 3 ימים.
כלומר, הם היו מוכנים לשלם יותר כדי להמתין.
הם לא היו מוכנים להמתין שנה או 10 שנים;
אף אחד לא רוצה ידוען מזדקן.
אבל שלושה ימים נראו כזמן אופטימלי.
למה זה קורה?
ובכן, אם תקבל את הנשיקה עכשיו,
היא תעבור ותיעלם.
אבל אם תקבל את הנשיקה בעוד שלושה ימים,
מדובר בשלושה ימים של ציפיה,
של ההתרגשות שבהמתנה.
הסטודנטים רצו את הזמן הזה
כדי לדמיין איפה זה עומד לקרות,
כיצד זה עומד לקרות,
הציפיה הפכה אותם למאושרים.
זוהי, אגב, הסיבה מדוע אנשים
מעדיפים את יום שישי על יום ראשון.
זו עובדה די מסקרנת,
מכיוון ששישי הוא יום עבודה
וראשון הוא יום של הנאה,
הייתם מצפים שאנשים יעדיפו את יום ראשון,
אולם לא כך הדבר.
זה לא כי הם ממש אוהבים לבלות במשרד
וממש לא סובלים לטייל בפארק
או ארוחת צהריים נינוחה.
אנחנו יודעים זאת מכיוון שכששואלים אנשים
על היום האולטימטיבי בשבוע,
הפלא ופלא - יום שבת הוא המועדף,
אחריו שישי, ואחריו ראשון.
אנשים מעדיפים את יום שישי
מכיוון שהוא נושא עמו את הציפייה
לסוף השבוע,
ולתכניות שיש לנו.
ביום ראשון, הדבר היחיד שיש לצפות לו
הוא שבוע עבודה.
אז האופטימיים הם אלו
שמצפים ליותר נשיקות בעתידם,
וליותר טיולים בפארק.
הציפייה הזו משפרת את איכות חייהם.
למעשה, ללא הטיית האופטימיות,
כולנו היינו מעט מדוכאים.
אנשים עם דכאון מתון,
אין להם ההטייה הזו כשהם מסתכלים לעתיד.
הם יותר ריאליים מאשר אנשים בריאים.
אולם אנשים עם דכאון חמור,
להם יש הטיית פסימיות.
הם נוטים לצפות לעתיד
גרוע מאשר זה שמתברר כי מחכה להם.
אז אופטימיות משנה את המציאות הסובייקטיבית.
האופן בו אנחנו מצפים שהעולם יהיה
משנה את האופן בו אנחנו תופשים אותו.
אולם זה משנה גם את המציאות האובייקטיבית.
מכיוון שקיימת נבואה המגשימה את עצמה.
וזוהי הסיבה השלישית
מדוע להנמיך ציפיות לא יהפוך אתכם למאושרים.
ניסויים מבוקרים הראו
כי אופטימיות לא רק מקושרת להצלחה,
אלא היא מובילה להצלחה.
אופטימיות מובילה להצלחה באקדמיה,
בספורט ובפוליטיקה.
היתרון המפתיע ביותר בתחום
הוא יתרון האופטימיות בבריאות.
אם אנחנו מצפים לעתיד בהיר,
אנחנו פחות בלחץ ובחרדה.
כך שלסיכום, לאופטימיות הרבה יתרונות.
אולם השאלה שבאמת בלבלה אותי היא,
איך אנחנו שומרים על אופטימיות לאור המציאות?
כמומחית למדעי המח, זה מאוד מבלבל,
מכיוון שבהתאם לכל התיאוריות הקיימות,
כשהציפיות שלך לא מתגשמות,
אתה אמור לשנות אותן.
אבל זה לא מה שמצאנו.
ביקשנו מאנשים להגיע למעבדה שלנו
כדי לברר מה קורה.
ביקשנו מהם להעריך את הסבירות
שיחוו אירועים נוראיים בחייהם.
לדוגמא, מהי הסבירות שתסבלו מסרטן?
ואז אמרנו להם מהי הסבירות הממוצעת
עבור מישהו כמוהם לסבול מאסונות אלה.
לדוגמא במקרה של סרטן, מדובר בכ-30 אחוזים.
לאחר מכן, שאלנו אותם שוב
"מהי הסבירות שתחלה בסרטן?"
רצינו לדעת
אם אנשים מתייחסים למידע שנתנו להם
ומשנים את אמונותיהם בהתאם.
וכן, כך היה --
אבל בעיקר כאשר התחזית שנתנו להם הייתה
טובה יותר מהשערתם הראשונית.
לדוגמא,
אם מישהו אמר: "הסבירות שלי לחלות בסרטן
היא בערך 50 אחוזים",
ואנחנו אמרנו לו: "הי, חדשות טובות.
הסבירות הממוצעת היא 30 אחוזים",
בפעם השניה כשהנבדק נשאל, הוא ענה
"אולי הסבירות שלי לחלות היא כ-35 אחוזים".
הנבדקים למדו מהר ובאופן יעיל.
אולם אם מישהו אמר מלכתחילה,
"הסבירות שלי לחלות בסרטן היא כ-10 אחוזים",
ואנחנו אמרנו לו: "הי, חדשות רעות.
הסבירות הממוצעת לחלות בסרטן היא 30 אחוז".
בפעם הבאה הנבדק אמר,
"כן, אני עדיין חושב שהסבירות שלי לחלות
היא בערך 11 אחוזים".
(צחוק)
זה לא שהם לא למדו כלל -- הם למדו --
אבל הרבה פחות מאשר תחת תנאי
המידע החיובי לגבי העתיד.
זה לא בגלל שהם לא זכרו
את המספרים שציינו בפניהם;
כולם זוכרים שהסבירות הממוצעת לחלות בסרטן
היא בערך 30 אחוזים
ושהסבירות הממוצעת להתגרש
היא בערך 40 אחוזים.
אולם הנבדקים לא חשבו
שהמספרים הללו נוגעים אליהם.
המשמעות היא שסימני אזהרה כגון אלו
הם בעלי השפעה מוגבלת.
כן, העישון הורג,
אבל בעיקר מישהו אחר.
רציתי לברר מה
מתרחש בתוך המח האנושי
שמונע מאיתנו להתייחס לאזהרות הללו
באופן אישי.
אולם בו בזמן,
מה קורה כשאנו שומעים
שמחירי הדיור מעוררים תקווה
ואנחנו חושבים:
"הו, הבית שלי בטוח עומד להכפיל את שוויו".
כדי להבין זאת,
ביקשתי מהמשתתפים בניסוי
לשכב במכשיר הדימות.
זה נראה כך.
באמצעות שיטת ההדמיה
המכונה "דימות מגנטי פונקציונאלי",
יכולנו לזהות את האיזורים במח
אשר מגיבים למידע חיובי.
אחד מהאיזורים הללו נקרא
"הפיתול הקדמי השמאלי התחתון".
אם מישהו אמר: "הסבירות שלי
לסבול מסרטן היא 50 אחוזים",
ואנחנו אמרנו לו: "הי, חדשות טובות,
הסבירות הממוצעת היא 30 אחוזים",
הפיתול הקדמי השמאלי התחתון הגיב בחוזקה.
זה לא היה משנה אם הנבדק הוא
אופטימי באופן קיצוני, אופטימי באופן מתון,
או מעט פסימי,
אצל כולם פעל
הפיתול הקדמי השמאלי התחתון
באופן מושלם,
בין אם אתה ברק אובמה או וודי אלן.
בצד השני של המח,
המקבילה הימנית, הפיתול הקדמי הימני התחתון
הגיבה לחדשות רעות.
אולם - היא לא ביצעה את תפקידה כראוי.
ככל שהיית יותר אופטימי -
כך ירדה הסבירות שאזור זה במוח
יגיב לחדשות בלתי צפויות ושליליות.
ואם המוח שלך כושל
באינטגרציה של חדשות רעות לגבי העתיד,
לעולם תמשיך להסתכל על העולם
מבעד למשקפיים ורודות.
רצינו לדעת, האם נוכל לשנות זאת?
האם נוכל לשנות את הטיית האופטימיות
ע"י הפרעה לפעילות המוחית באיזורים אלו?
יש לנו דרך לעשות זאת.
זהו השותף שלי, ריוטה קניי.
הוא מעביר פעימה מגנטית קטנה
דרך הגולגולת של הנבדק במחקר
אל הפיתול הקדמי התחתון.
ע"י כך,
הוא מפריע לפעילות באיזור המוחי הזה
למשך כחצי שעה.
לאחר מכן, הכל שב לתיקונו,
אני מבטיחה לכם.
(צחוק)
בואו נראה מה קורה.
קודם כל, אראה לכם
את ההטייה הממוצעת שאנחנו רואים.
אם הייתי בוחנת את כולכם עכשיו,
זהו המדד לכמה הייתם לומדים
יותר מחדשות טובות מאשר מחדשות רעות.
עכשיו נפריע לאיזור
שמצאנו שמבצע אינטגרציה
לחדשות רעות במטלה הזו,
והטיית האופטימיות גדלה אפילו יותר.
גרמנו לאנשים להיות יותר מוטים
באופן בו הם מעבדים מידע.
לאחר מכן הפרענו לאיזור המוחי
שמבצע אינטגרציה לחדשות טובות במטלה הזו,
והטיית האופטימיות נעלמה.
היינו די בהלם מהתוצאות הללו
מכיוון שהצלחנו לבטל
הטייה הטבועה עמוק בטבע האדם.
בנקודה הזו עצרנו ושאלנו את עצמנו,
האם אנחנו רוצים לרסק
את אשליית האופטימיות לחתיכות קטנות?
אם נוכל לבצע זאת, האם נרצה להעלים
את הטיית האופטימיות של אנשים?
כבר סיפרתי לכם
על היתרונות שבהטיית האופטימיות,
וזה ודאי גורם לכם לרצות
לדבוק בה בכל מאודכם.
אולם כמובן שקיימות מלכודות,
ותהיה טעות להתעלם מהן.
קחו לדוגמה את הדוא"ל שקיבלתי
מכבאי, כאן בקליפורניה.
הוא אמר: "חקירות מקרי מוות בקרב כבאים
כוללות לעיתים קרובות את המשפט
'לא חשבנו שהשריפה תגרום לנזקים כאלו',
אפילו כשכל המידע הזמין
היה בנמצא כדי לבצע החלטה נכונה".
המפקד הזה יכול לקחת את ממצאינו
לגבי הטיית האופטימיות
ולנסות להסביר לכבאים
מדוע הם חושבים באופן בו הם חושבים,
ולהביא למודעות את קיומה של הטייה זו.
אופטימיות שאיננה ריאלית
יכולה להוביל להתנהגות מסוכנת,
להתרסקות כלכלית, לתכנון לקוי.
הממשלה הבריטית, לדוגמא,
הכירה בכך שהטיית האופטימיות
יכולה להעלות את הסבירות שאנשים
יבצעו הערכת חסר
לעלות ולתקופה הנדרשת לפרוייקט.
ועל כן, הם שינו את התקציב לאולימפיאדת 2012
כך שתתאים להטיית האופטימיות.
ידיד שלי, שמתחתן בעוד מספר שבועות
עשה כך לגבי תקציב החתונה שלו.
ודרך אגב, כששאלתי אותו
אודות הסבירות שלו להתגרש,
הוא אמר שהוא די בטוח שמדובר ב-0 אחוזים.
מה שבאמת היינו רוצים לעשות,
הוא להגן על עצמנו מסכנות האופטימיות,
אולם להישאר בעלי תקווה,
להרוויח מפירותיה הרבים של האופטימיות.
אני מאמינה שיש דרך בה הדבר מתאפשר.
המפתח הוא ידע.
אנחנו לא נולדים
עם הבנה שלמה של ההטיות שבנו.
אלו זקוקות להבהרה באמצעות מחקר מדעי.
החדשות הטובות הן
שהמודעות להטיית האופטימיות
לא מונעת מאיתנו את האשליה.
כמו באשליה אופטית,
כשאנחנו מבינים אותה, היא לא נעלמת.
זה טוב מכיוון שזה אומר
שאנחנו יכולים לשמור על איזון,
להגדיר חוקים ותכניות
על מנת להגן על עצמנו
מאופטימיות שאיננה ריאלית,
אולם בו בזמן להישאר בעלי תקווה.
אני חושבת שהדמות המצוירת ממחישה זאת היטב.
מכיוון שאם אתם אחד
מהפשינגווינים הפסימיים כאן
שפשוט לא מאמינים שהם יכולים לעוף,
אתם בטוח לא תעופו.
משום שבכדי לבצע התקדמות כלשהי,
אנחנו צריכים להצליח ולדמיין מציאות אחרת,
ואז להאמין שהמציאות הזו אכן אפשרית.
אולם אם הייתם פינגווין אופטימי
בצורה קיצונית
אשר פשוט קופץ באופן עיוור
ומקווה לטוב ביותר,
אתם עלולים למצוא את עצמכם נחבטים בקרקע.
אולם אם אתם פינגווין אופטימי
המאמין שהוא יכול לעוף,
אבל מצמיד מצנח לגבו
רק ליתר בטחון, במידה ודברים
לא יסתדרו לגמרי באופן שתכננתם,
תתרוממו אל-על כנשר,
אפילו אם אתם רק פינגווין.
תודה.
(מחיאות כפיים)
Govorit ću vam o optimizmu --
ili, preciznije rečeno, o sklonosti optimizmu.
To je kognitivna iluzija
koju smo proučavali u mom laboratoriju
nekoliko proteklih godina.
i koju ima 80 posto svih nas.
To je naša sklonost precjenjivanju vjerojatnosti
da ćemo doživjeti dobre događaje u našim životima
i podcjenjivanju vjerojatnosti da ćemo doživjeti loše događaje.
Dakle podcjenjujemo vjerojatnost da ćemo oboljeti od raka
ili doživjeti prometnu nezgodu.
Precjenjujemo našu dugovječnost, naš napredak u karijeri.
Ukratko, više smo optimistični, nego realistični,
ali nismo svjesni toga.
Uzmite brak za primjer.
U zapadnom svijetu, stopa razvoda je oko 40 posto.
To znači da će dva od pet brakova
završiti dijeljenjem imovine.
No kada upitate mladence o vjerojatnosti raspada njihovog braka,
oni je procjenjuju s nula posto.
Čak i odvjetnici za brakorazvodne parnice,
koji bi trebali znati bolje,
uvelike podcjenjuju vjerojatnost raspada vlastitog braka.
Dakle ispostavlja se da za optimiste nije manja vjerojatnost da će se razvesti,
ali je veća vjerojatnost da će ponovo stupiti u brak.
Riječima Samuela Johnsona,
"Ponovno stupanje u brak je pobjeda nade nad iskustvom."
(Smijeh)
Ako smo u braku, veća je vjerojatnost da ćemo imati djecu.
I svi mislimo kako će naša djeca biti posebno nadarena.
Ovo je, usput rečeno, moj dvogodišnji nećak Guy.
I želim samo naglasiti
da je on uistinu loš primjer sklonosti optimizmu,
jer je on stvarno iznimno nadaren.
(Smijeh)
I ja nisam jedina koja ovako razmišlja.
Troje od četvoro Britanaca su rekli
kako su optimistični u vezi budućnosti svojih obitelji.
To je 75 posto.
Ali samo 30 posto ih je reklo
kako misle da je obiteljima, općenito govoreći,
bolje nego što je bilo prije nekoliko generacija.
Ovo je vrlo važno istaknuti
zato što pokazuje da smo optimistični u vezi nas samih,
optimistični smo u vezi naše djece,
optimistični smo u vezi naših obitelji,
ali nismo toliko optimistični kada se radi o drugima,
i donekle smo pesimistični
kada se radi o sudbini naših sugrađana i sudbini naše države.
No privatni optimizam o našoj osobnoj budućnosti
ostaje trajan.
To ne znači kako mislimo
da će se stvari magično posložiti,
već da imamo jedinstvenu sposobnost da to ostvarimo.
Ja sam znanstvenica i provodim pokuse.
Kako bih vam pokazala o čemu govorim,
provest ću jedan pokus s vama.
Dat ću vam popis vještina i karakteristika
i želim da za svaku od navedenih vještina promislite
gdje se nalazite u odnosu na ostatak populacije.
Prva je slaganje s drugim ljudima.
Tko ovdje vjeruje da se nalazi u donjih 25 posto?
U redu, to je oko 10 ljudi od 1.500.
Tko vjeruje da se nalazi u gornjih 25 posto?
Većina nas.
U redu, sad napravite isto za vašu vještinu vožnje.
Koliko smatrate da ste zanimljivi?
Koliko ste privlačni?
Koliko ste iskreni?
I naposljetku, koliko ste skromni?
Dakle većina nas sebe svrstava iznad prosjeka
vezano za većinu navedenih vještina.
To je statistički nemoguće.
Ne možemo svi biti bolji od svih drugih.
(Smijeh)
No ako vjerujemo da smo bolji od onog drugog
to znači da imamo veću vjerojatnost da dobijemo promaknuće, da ostanemo u braku,
jer smo društveniji i zanimljiviji.
Ovo je globalni fenomen.
Sklonost optimizmu je primjećena
u mnogim zemljama --
u zapadnim kulturama, u ne-zapadnim kulturama,
kod žena i kod muškaraca,
kod djece i starijih.
Poprilično je raširena.
No pitanje je, je li to dobro za nas?
Neki kažu da nije.
Neki kažu da se tajna sreće nalazi
u niskim očekivanjima.
Mislim da je logika iza toga otprilike ova:
Ako ne očekujemo velike stvari,
ako ne očekujemo da ćemo pronaći ljubav
i biti zdravi i uspješni,
onda nećemo biti razočarani kada se te stvari ne dogode.
Ako nismo razočarani kada se dobre stvari ne dogode,
a ugodno smo iznenađeni kada se dogode,
bit ćemo sretni.
Ovo je jako dobra teorija,
ali ispostavlja se kako je pogrešna iz tri razloga.
Prvi razlog: što god se dogodi, bilo da uspijete ili podbacite,
osobe s visokim očekivanjima se uvijek osjećaju bolje.
To je zato što naši osjećaji kada nas partner ostavi ili kada postanemo zaposlenik mjeseca
ovise o tome kako tumačimo taj događaj.
Psiholozi Margaret Marshall i John Brown
su proučavali studente s visokim i niskim očekivanjima.
I utvrdili su da kada ljudi s visokim očekivanjima postignu uspjeh,
oni taj uspjeh pripisuju vlastitim osobinama.
"Ja sam genije i zato sam dobio peticu
i zato ću nastaviti dobijati petice i ubuduće."
Kada bi doživjeli neuspjeh, to nije bilo zato što su glupi,
već zato što je ispit taj put bio nepravedan.
Idući put će biti bolje.
Ljudi s niskim očekivanjima čine suprotno.
Tako da kada oni dožive neuspjeh to je zato što su glupi,
a kada postignu uspjeh
to je zato što je ispit taj put bio uistinu lagan.
Idući put će ih stvarnost sustići.
Stoga se osjećaju lošije.
Drugi razlog: bez obzira na ishod,
sam čin iščekivanja nas čini sretnima.
Bihevioralni ekonomist George Lowenstein
je zamolio studente sa svog sveučilišta
da zamisle strastveni poljubac s bilo kojom slavnom osobom.
Zatim ih je pitao: "Koliko ste voljni platiti
za poljubac slavne osobe
ako će vas poljubiti odmah,
za tri sata, za 24 sata, za tri dana,
za godinu dana ili za 10 godina?
Otkrio je da su studenti najspremniji najviše platiti
za poljubac koji neće dobiti odmah,
već za tri dana.
Bili su spremni platiti više da bi čekali.
Nisu, doduše, bili spremni čekati godinu dana ili 10 godina;
nitko ne želi ostarjelu zvijezdu.
No tri dana se činilo idealnim razdobljem.
Zašto je tako?
Zato što ako dobijete poljubac odmah, on je već povijest.
No ako dobijete poljubac za tri dana,
onda ćete provesti tri dana u slatkom i uzbudljivom iščekivanju.
Studenti su željeli to vrijeme
kako bi zamišljali gdje će se to dogoditi
i kako će se dogoditi.
Iščekivanje ih je činilo sretnima.
Ovo je, usput rečeno, razlog zašto ljudi više vole petak nego nedjelju.
To je uistinu neobična činjenica
s obzirom da je petak radni dan dok je nedjelja dan odmora
pa biste pretpostavili da ljudi više vole nedjelju.
No nije tako.
Ne zato što stvarno vole biti u uredu
i ne podnose šetnje parkom
ili kasne doručke.
To znamo zato što kad upitate ljude
koji im je najdraži dan u tjednu,
gle čuda, subota je na prvom mjestu,
zatim petak pa onda nedjelja.
Ljudi više vole petak
zato što petak uključuje iščekivanje predstojećeg vikenda
i svih planova za vikend.
Jedina stvar kojoj se možete radovati nedjeljom
je radni dan.
Optimisti su dakle ljudi koji očekuju više poljubaca u budućnosti
i više šetnji parkom.
I to iščekivanje pojačava njihovo zadovoljstvo.
Zapravo bismo, bez sklonosti optimizmu,
svi mi bili blago depresivni.
Osobe s blagom depresijom
nemaju sklonost optimizmu kada razmišljaju o budućnosti.
Oni su zapravo realniji od zdravih pojedinaca.
No pojedinci koji pate od ozbiljne depresije
imaju sklonost pesimizmu.
Stoga zamišljaju da će budućnost
biti lošija no što na kraju stvarno ispadne.
Dakle optimizam mijenja subjektivnu stvarnost.
Naša očekivanja kako će svijet izgledati mijenjaju način na koji ga promatramo.
No također mijenjaju i objektivnu stvarnost.
Ona djeluju kao samoispunjavajuće proročanstvo.
I to je treći razlog
zašto vas smanjivanje očekivanja neće usrećiti.
Kontrolirani pokusi su pokazali
da optimizam nije samo povezan s uspjehom,
već i da vodi uspjehu.
Optimizam vodi uspjehu u akademskoj zajednici i sportu i politici.
Jedna od koristi optimizma koja možda najviše začuđuje, jest zdravlje.
Ako očekujemo da će budućnost biti svijetla,
stres i tjeskoba se smanjuju.
Tako da sve u svemu, optimizam ima puno prednosti.
No ono što me uistinu zbunjivalo
jest pitanje kako zadržavamo optimizam kad smo suočeni sa stvarnošću?
Kao neuroznanstveniku, ovo je bilo posebno zbunjujuće
je, prema svim raspoloživim teorijama,
kada očekivanja nisu ispunjena, trebali bismo ih promijeniti.
No to nije ono što smo otkrili.
Zamolili smo ljude da dođu u naš laboratorij
kako bismo pokušali shvatiti što se događa.
Zamolili smo ih da procjene vjerojatnost
da će im se dogoditi različiti užasni događaji.
Pitali smo ih primjerice koja je vjerojatnost
da će oboljeti od raka.
A zatim smo im rekli koja je prosječna vjerojatnost
za osobe poput njih da će im se dogoditi ovakve nedaće.
Primjerice, vjerojatnost oboljenja od raka je 30 posto.
Zatim smo ih ponovo pitali:
"Kolika je vjerojatnost da ćete oboljeti od raka?"
Željeli smo saznati
hoće li ljudi upotrijebiti informaciju koju smo im dali
da promjene svoja uvjerenja.
I uistinu su to učinili --
no uglavnom onda kada je informacija koju smo im dali
bila bolja od onog što su očekivali.
Tako, na primjer,
ako je osoba rekla: "Vjerojatnost da ću oboljeti od raka
je oko 50 posto.",
nakon čega smo mi rekli: "Čuj, imamo dobre vijesti,
vjerojatnost je samo 30 posto.",
u idućem krugu bi rekli:
"Mislim da je moja vjerojatnost oko 35 posto."
Dakle učili su brzo i učinkovito.
No ako je osoba prvotno rekla:
"Moja vjerojatnost da ću oboljeti od raka je oko 10 posto",
nakon čega smo mi rekli: "Čuj, imamo loše vijesti,
prosječna vjerojatnost je oko 30 posto",
u idućem krugu bi rekli:
"Da. Još uvijek mislim da je oko 11 posto."
(Smijeh)
Tako da nije da nisu uopće naučili, jesu,
ali su naučili puno, puno manje nego kad smo im dali
pozitivne informacije o budućnosti.
I nije da nisu zapamtili brojke koje smo im naveli.
Svi su zapamtili da je prosječna vjerojatnost oboljenja od raka
oko 30 posto
i da je prosječna vjerojatnost za razvod oko 40 posto.
No nisu smatrali da se te brojke odnose na njih.
To znači da upozorenja kao primjerice da pušenje ubija,
mogu imati samo ograničeni učinak.
Jasno je, pušenje ubija, ali nekog drugog.
Ono što sam željela saznati je bilo
što se događa u ljudskom mozgu
što nas sprječava da ovakva upozorenja
shvatimo ozbiljno.
Istovremeno,
kada čujemo da situacija na tržištu nekretnina ide na bolje
pomislimo: "Mojoj kući će se udvostručiti cijena."
Kako bismo pokušali to shvatiti,
zamolila sam sudionike pokusa
da legnu u skener za slikanje mozga.
On izgleda ovako.
Koristeći metodu koja se naziva
funkcionalna magnetska rezonancija
mogli smo identificirati područja u mozgu
koja su reagirala na pozitivne informacije.
Jedno od tih područja se naziva lijeva donja frontalna vijuga.
Stoga ako je osoba rekla: "Moja vjerojatnost da ću oboljeti od raka je 50 posto",
na što bi mi rekli: "Čuj, dobre vijesti,
prosječna vjerojatnost je 30 posto.",
lijeva donja frontalna vijuga bi snažno reagirala.
I nije bilo važno jeste li krajnje optimistična, blago optimistična
ili lagano pesimistična osoba,
svačija lijeva frontalna vijuga
je funkcionirala savršeno dobro,
bilo da ste Barack Obama ili Woody Allen.
Na drugoj strani mozga,
desna donja frontalna vijuga je odgovarala na loše vijesti.
I evo u čemu je stvar: nije baš dobro obavljala svoj zadatak.
Što ste bili optmističniji,
manje je bilo vjerojatno da će ovo područje
reagirati na neočekivane negativne informacije.
Ako vaš mozak ne uspijeva
integrirati loše vijesti o budućnosti,
vi ćete neprekidno gledati kroz ružičaste naočale.
Stoga smo željeli saznati možemo li ovo promijeniti.
Možemo li izmjeniti ljudsku sklonost optimizmu
utječući na moždanu aktivnost u ovim područjima mozga.
I postoji način da to i učinimo.
Ovo je moj suradnik Ryota Kanai.
On propušta mali magnetski impuls
kroz sudionikovu lubanju
u njegove donje frontalne vijuge.
Čineći to,
on utječe na aktivnost ovog područja u mozgu
na otprilike pola sata.
Nakon toga se, uvjeravam vas, sve vraća u normalu.
(Smijeh)
Da vidimo što se događa.
Prvo ću vam pokazati
prosječnu količinu pristranosti koju vidimo.
Kada bih sve vas ovdje testirala,
ovo je koliko više biste naučili
iz dobrih vijesti u odnosu na loše vijesti.
Kada utječemo na područje
za koje smo utvrdili da integrira
negativne informacije u ovom zadatku,
sklonost optmizmu je još više porasla.
Učinili smo ljude još pristranijima u načinu na koji su obrađivali informacije.
Zatim smo utjecali na područje u mozgu
za koje smo utvrdili da integrira dobre vijesti u ovom zadatku
i sklonost optimizmu je nestala.
Bili smo zapanjeni ovim rezultatima
jer smo uspjeli otkloniti
duboko ukorijenjenu sklonost kod ljudi.
U tom trenutku smo se zapitali
želimo li razbiti iluziju optimizma u malene komadiće?
Kada bismo to mogli učiniti, želimo li ljudima oduzeti njihovu sklonost optimizmu?
Već smo vam govorili o svim dobrobitima sklonosti optimizmu
zbog kojih je želite zadržati po svaku cijenu.
No, naravno, postoje zamke
koje bi bilo blesavo ignorirati.
Uzmite na primjer ovu e-poštu koju sam primila
od vatrogasca iz Kalifornije.
On kaže: "Istrage smrtonosnih ozljeda u radu vatrogasaca
često uključuju objašnjenja poput 'Nismo mislili da će vatra to učiniti',
čak i kada su postojale sve raspoložive informacije
za donošenje sigurnih odluka."
Ovaj vatrogasni zapovjednik će iskoristiti rezultate našeg istraživanja o sklonosti optimizmu
kako bi pokušao objasniti vatrogascima
zašto razmišljaju na način na koji razmišljaju
s ciljem osvješćivanja o sklonosti optmizmu kod ljudi.
Nerealni optimizam vodi u rizično ponašanje,
financijski kolaps, pogrešno planiranje.
Britanska vlada je, primjerice,
prepoznala da sklonost optimizmu
može pojedince navesti
da podcijene troškove i trajanje projekata.
Stoga su budžet za Olimpijske igre 2012. godine prilagodili
sklonosti optimizmu.
Moj prijatelj koji se ženi za nekoliko tjedana
je isto učinio za svoj budžet za vjenčanje.
Usput, kad sam ga pitala koja je vjerojatnost
da će se razvesti
rekao je kako je prilično siguran da je to, nula posto.
Ono što bismo stvarno željeli učiniti
je zaštititi same sebe od opasnosti optimizma,
no u isto vrijeme ostati puni nade,
uživajući pogodnosti optimizma.
Ja vjerujem da postoji način da to učinimo.
Ključ je u znanju.
Ne rađamo se s urođenim razumijevanjem naših sklonosti.
One se moraju utvrditi znanstvenim istraživanjem.
No dobra vijest je osvješćivanje postojanja sklonosti optimizmu
ne uništava iluziju.
Isto je kao i s vizualnim iluzijama
u kojima njihovo razumijevanje ne uzrokuje njihovo nestajanje.
To je dobro jer znači
da bismo trebali moći naći ravnotežu,
smisliti planove i pravila
kojima ćemo se zaštititi od nerealnog optimizma,
a u isto vrijeme zadržati nadu.
Mislim da ovaj crtež to dobro oslikava.
Ako ste jedan od ovih pesimističnih pingvina,
koji jednostavno ne vjeruju da mogu poletjeti,
sigurno ni nećete poletjeti.
Da bismo ostvarili bilo kakav napredak
moramo moći zamisliti drugačiju stvarnost,
a zatim moramo vjerovati da je ta stvarnost uistinu moguća.
No ako ste pretjerano optmistični pingvin
koji samo skoči bez razmišljanja nadajući se najboljem,
mogli bi se naći u problemu kada udarite o tlo.
No ako ste optmističan pingvin
koji vjeruje da može letjeti,
no koji priveže padobran za leđa
za slučaj da stvari ne ispadnu onako kako ste planirali,
letjet ćete poput orla,
čak i ako ste samo pingvin.
Hvala vam.
(Pljesak)
Az optimizmusról fogok beszélni --
pontosabban, a túlzott optimizmusra való hajlamról.
Ez egy kognitív illúzió, amit
évek óta tanulmányozunk a laboratóriumomban,
és ami a 80 százalékunkban megvan.
Következetesen túlbecsüljük annak az esélyét,
hogy jó dolgok következzenek be az életünkben,
és alábecsüljük a kellemetlen dolgokét.
Tehát alábecsüljük annak a valószínűségét, hogy rákosak legyünk,
hogy autóbaleset érjen bennünket.
Túlbecsüljük a hosszú életre való kilátásunkat és a karrieresélyeinket.
Röviden: inkább vagyunk optimisták, mint realisták,
de nem tudunk erről a tényről.
Vegyük például a házasságot.
A nyugati világban a válások száma 40 százalék körül mozog.
Ez azt jelenti, hogy 5 házaspárból
kettő végül megosztozik a közös vagyonon.
De ha megkérdezzük a friss házasokat, hogy mi a valószínűsége annak, hogy elváljanak,
akkor azt nulla százalékra becsülik.
Még a válóperes ügyvédek is, akik pedig csak tudhatnák,
jóval alábecsülik annak az esélyét, hogy ők maguk elváljanak.
Végeredményképp az optimisták nem kevésbé valószínű, hogy elváljanak,
de valószínűbb, hogy újraházasodnak.
Samual Johnson szavaival,
"Az újraházasodás a remény diadala a tapasztalatok felett."
(Nevetés)
Ha házasok vagyunk, valószínűbb, hogy vannak gyerekeink.
És mindannyian úgy gondoljuk, hogy a mi gyerekeink aztán különösen tehetségesek lesznek.
Igaz is, ez itt Guy, a két éves unokaöcsém .
Csak hogy világos legyen,
ő rossz példa az alaptalan optimizmusra,
mert ő tényleg különleges tehetség.
(Nevetés)
És nem vagyok egyedül.
Négy angolból három mondta azt,
hogy optimista a saját családjának a jövőjét illetően.
Ez 75 százalék.
De csak 30 százalék vélte úgy,
hogy úgy általában a családoknak
jobban megy, mint néhány generációval korábban.
És ez valóban lényeges vonás ,
mert hogy optimisták vagyunk magunkkal kapcsolatban,
a gyerekeinkkel kapcsolatban,
a családunkat illetően,
de már kevésbé vagyunk azok a melletünk ülővel szemben,
és valamelyest pesszimisták vagyunk
a honfitársaink és a hazánk sorsát illetően.
De magánoptimizmusunk a saját személyes jövőnkre vonatkozólag
töretlen marad.
És ez nem azt jelenti, hogy azt gondolnánk, hogy a dolgok úgy általában csodálatos módon jóra fordulnának,
inkább azt, hogy nekünk van különleges képességünk ezt elérni.
Tudós vagyok, kísérleteket végzek.
Hogy megmutassam, mire gondolok,
mindjárt elvégzek itt egy kísérletet Önökkel.
Felsorolok néhány képességet és a jellemvonást,,
és megkérem Önöket, hogy mindegyik tekintetében
helyezzék el magukat a többi emberhez viszonyítva.
Az első, hogy mennyire jövünk ki másokkal.
Ki gondolja azt, hogy az alsó 25 százalékban van?
Tehát kb. 10 ember az 1500-ból.
Ki gondolja, hogy a felső 25 százalékban?
A többségünk itt van.
Na, és mennyire vagyunk jó autóvezetők?
Mennyire vagyunk érdekes emberek?
Mennyire vagyunk vonzóak?
Milyen becsületesek vagyunk?
És végül: mennyire vagyunk szerények?
Szóval, a többségünk az átlag fölé teszi magát
ezen tulajdonságok többségében.
Ez pedig statisztikai képtelenség.
Nem lehetünk valamennyien jobbak mint mindenki más.
(Nevetés)
De ha azt képzeljük, hogy jobbak vagyunk, mint a másik,
az azt jelenti, hogy nagyobb eséllyel kapjuk meg azt az előléptetést, vagy marad meg a házasságunk,
mert alkalmazkodóbbak vagyunk és érdekesebbek.
És ez általános jelenség.
Az optimizmus felé hajlást
számtalan különböző országban figyelték meg --
nyugati és nem nyugati kultúrákban,
nők és férfiak,
gyerekek és idősek között egyaránt.
Nagyon elterjedt dolog.
A kérdés az, hogy ez jó-e számunkra.
Vannak, akik azt mondják, hogy nem.
Azt mondják, hogy a boldogság titka
hogy ne legyenek túlzott elvárásaink.
Én azt hiszem hogy a dolog logikája a következő:
Ha nem törünk nagyra,
ha nem remélünk szeretetet, egészséget és sikert,
akkor persze nem leszünk csalódottak, ha ezeket nem kapjuk meg.
És ha nem leszünk elégedetlenek, amikor nem történnek velünk jó dolgok,
és kellemesen meglepődünk, ha mégis,
akkor boldogok leszünk.
Tehát ez elméletileg nagyon jó,
de a gyakorlatban három okból is rossznak bizonyul.
Először: Bármi is történik, akár sikerül végül, akár nem,
a nagy elvárásokkal teli emberek mindig jobban érzik magukat.
Mert az, hogy hogyan érezzük magunkat amikor ejtenek vagy a hónap dolgozója leszünk,
az attól függ, hogy hogyan értelmezzük az eseményt.
Margaret Marshall és John Brown pszichológusok
tanulmányoztak olyan diákokat, akiknek nagy, és olyanokat, akiknek kicsi volt az elvárásuk.
És azt találták, hogy amikor a nagy reményekkel teli emberek sikeresek,
akkor a sikert saját maguknak tulajdonítják.
"Zseni vagyok, azért kaptam jelest.,
így hát a jövőben is mindig ötöst fogok kapni."
Ha nem sikerül nekik valami, annak nem az az oka, hogy buták lennének,
hanem hogy a vizsga történetesen igazságtalan volt.
Legközelebb jobban fog nekik sikerülni.
Akik keveset várnak, azok épp az ellenkezőjét csinálják.
Ha megbuknak, az azért volt, mert buták voltak,
és amikor sikerül nekik,
az azért volt, mert a vizsga történetesen nagyon könnyű volt.
Legközelebb a papírforma jön be.
Így hát rosszabbul érzik magukat.
Másodszor: Függetlenül attól, hogy mi lesz a dolog kimenetele,
maga a várakozás is boldoggá tesz.
George Lowenstein viselkedési közgazdász
megkérte az egyetemén a hallgatókat,
hogy képzeljék el, hogy valamelyik hírességtől -- bárkitől -- egy szenvedélyes csókot fognak kapni.
És azt kérdezte, mennyit lennének hajlandóak fizetni,
hogy csókot kapjanak egy hírességtől,
ha a csókot azonnal megkapnák,
ha három órán belül, ha 24 órán belül, ha három napon belül,
egy éven belül, 10 éven belül?
Azt találta, hogy akkor fizetnének a legtöbbet a hallgatók,
ha nem azonnal kapnák meg a csókot,
hanem három napon belül.
Tehát hajlandóak lennének külön fizetni a várakozásért.
De nem lennének hajlandóak várni egy évet vagy 10 évet;
senki nem akar egy öregedő hírességet.
De a három nap optimálisnak tűnik.
Vajon miért van ez?
Ha most azonnal megkapjuk a csókat, akkor túl vagyunk rajta, megtörtént már.
De ha 3 napon belül kapjuk meg,
az 3 nap izgatott készülődés, a várakozás borzongása.
A hallgatók időt akartak arra,
hogy elképzeljék, hol fog megtörténni
és hogyan.
A várakozás boldoggá tette őket.
Ez az oka annak, hogy miért szeretik jobban az emberek a pénteket a vasárnapnál.
Ez valóban érdekes,
mivel a péntek munkanap, a vasárnap meg a szórakozásé,
így azt feltételeznénk, hogy az emberek jobban szeretik a vasárnapot a pénteknél,
de ez nem így van.
Ennek nem az az oka, hogy annyira szeretnek a munkahelyükön lenni,
és ki nem állhatnak a parkban kószálni
vagy ráérősen reggelizni.
Tudjuk, hogy azért van ez, mert amikor megkérdezzük az embereket,
hogy melyik a hét legeslegjobb napja
akkor, bármilyen meglepő, a szombat lesz az első helyen,
azután a péntek, és csak utána a vasárnap.
Az emberek jobban szeretik a pénteket,
mert a pénteken lehet várakozni az előttünk álló hétvégére,
az összes tervünkre.
Vasárnap az egyetlen dolog, amire számíthatunk,
az a munkahét.
Tehát azok az optimista emberek, akik több csókot várnak a jövőben,
többet sétálnak a parkban.
És attól a várakozástól jobban érzik magukat..
Az optimizmusra való hajlam nélkül valójában
mindannyian kissé depressziósak lennénk.
Az enyhén depressziósak
elfogulatlanul tekintenek a jövőbe.
Sokkal realistábbak, mint az egészséges egyének.
De a súlyosan depressziósak
a pesszimizmus felé hajlanak.
Így hajlamosak a jövőt
sötétebben látni, mint amilyen végül is lesz.
Így az optimizmus megváltoztatja a szubjektív valóságot.
Az, hogy mit várunk a világtól, befolyásolja, hogy hogyan látjuk.
De megváltoztatja az objektív valóságot is.
Úgy működik, mint az önbeteljesítő jóslat.
És ez a harmadik ok,
hogy várakozásaink mérséklése miért nem tesz minket boldoggá.
Ellenőrzött kísérletek kimutatták,
hogy az optimizmus nem csak kapcsolatban van a sikerrel,
hanem maga is sikerhez vezet.
Az optimizmus sikerhez vezet a tudományban, a sportban és a politikában egyaránt.
És talán a legmeglepőbb előnye az optimizmusnak az egészség.
Ha derüsen látjuk a jövőt,
a stressz és az idegesség csökken.
Tehát összességében sok előnye van az optimizmusnak.
Ami számomra valóban zavaró kérdés,
hogy hogyan tarthatjuk fenn az optimizmust a realitással szemben?
Neurológusként ez azért különösen zavaró számomra,
mert az összes erre vonatkozó elmélet szerint
amikor az elvárásaink nem teljesülnek, akkor változtatni kellene rajtuk.
De mi nem erre az eredményre jutottunk.
Bekértünk embereket a laboratóriumunkba,
hogy kipróbáljuk és megértsük, mi történik.
Azt kértük, becsüljék meg annak a lehetőségét,
hogy bizonyos rémes események bekövetkeznek az életükben.
Például, hogy mi az esélye annak, hogy rákosak leszünk?
Azután megmondtuk nekik az átlagos esélyét
annak, hogy valakivel ezek a szerencsétlen dolgok megtörténjenek.
Például a ráké kb. 30 százalék.
És akkor újra megkérdeztük őket,
"Mi a valószínűsége annak, hogy rákos lesz?"
Azt akartuk tudni,
hogy vajon az emberek a kapott információ alapján
megváltoztatják-e a vélekedésüket.
És valóban ezt tették --
de jobbára akkor, ha az általunk adott információ jobb volt,
mint amit vártak,
Például,
ha valakii azt mondta, "Annak a valószínűsége, hogy rákom lesz
kb. 50 százalék,"
és mi azt mondtuk, "Jó hírem van.
Az átlagos valószínűség csak 30 százalék,"
a következő alkalommal olyasmit mondtak,
"Lehetséges, hogy az esetemben a valószínűség kb. 35 százalék."
Tehát gyorsan és hatékonyan tanultak.
De ha valaki azt kezdte mondani,
"Az esetemben annak az esélye, hogy rákom lesz, kb. 10 százalék,"
és azt mondtuk, "Rossz hírem van.
Az átlagos esély kb. 30 százalék,"
a következő alkalommal hajlamos volt az illető azt mondani,
"Igen, én azért még mindig azt gondolom, hogy 11 százalék."
(Nevetés)
Nem arról van szó, hogy egyáltalán ne tanultak volna, mert tanultak,
de sokkal de sokkal kevesebbet, mint azok, akiknek pozitív
információt adtunk a jövőről.
És nem azért, mert ne emlékeztek volna a számokra, amiket mondtunk,
mindenki emlékezett rá, hogy a rák átlagos esélye
kb. 30 százalék
a válások átlagos esélye 40 százalék.
De nem gondolták, hogy azoknak a számoknak lenne valami közük hozzájuk.
Ez azt jelenti, hogy az ilyen figyelmeztetéseknek
csak korlátozott a hatásuk.
Igen a dohányzás öl, de többnyire másokat.
Arra voltam kíváncsi,
mi játszódik le az emberi agyban,
ami megakadályozza, hogy ezeket a figyelmeztető jeleket magunkra vegyük.
De ugyanakkor,
ha azt halljuk, hogy a lakáspiac kedvezően alakul,
akkor azt gondoljuk, "Ó, az én lakásom bizonyára a dupláját fogja érni."
Hogy kipróbáljam és próbáljam megérteni
megkértem a kísérlet résztvevőit,
hogy feküdjenek be egy agyi szkenner alá.
Ez valahogy így néz ki.
Az úgy nevezett fMRI módszert használva
azonosítani tudtuk az agynak azokat a területeit
amelyek a pozitív információkra reagáltak.
Ezen régiók egyikét úgy nevezik, hogy bal oldali gyrus frontalis inferior.
Ha valaki azt mondja tehát, hogy annak az esélye, hogy rákos leszek, 50 százalék",
és mi azt mondjuk, "Van egy jó hírünk,
Az átlagos esély 30 százalék,"
akkor a bal oldali gyrus frontalis inferior erre hevesen reagál.
És az nem számít, hogy nagyon optimisták vagy mérsékelten optimisták vagyunk,
vagy egy csöppet pesszimisták,
mindenkinek a bal oldali gyrus frontalis inferiorja
tökéletesen működik ilyenkor,
lehetünk akár Barack Obama vagy Woody Allen is.
Az agy másik oldalán
a jobb oldali gyrus frontalis inferior reagált a rossz hírekre.
És van itt egy dolog: az nem működött valami fényesen.
Minél optimistább valaki,
annál kevésbé valószínű, hogy ez a terület
reagáljon a váratlan negatív információra.
És ha az agyunk nem képes feldolgozni
a jövőre vonatkozó rossz híreket,
továbbra is rózsaszín szemüvegen át nézzük a világot.
Arra voltunk kíváncsiak, hogy vajon lehet-e ezt befolyásolni?
Meg lehet-e változtatni az emberek optimista beállítottságát azzal,
hogy beavatkozunk az agy e területeinek működésébe?
Van egy módszer, hogy ezt megtegyük.
Ez itt Ryota Kanai, a munkatársam.
Egy kis mágneses impulzust ad
az egyik kísérleti személy koponyáján keresztül
a gyrus frontalis inferior-oknak.
És azzal, hogy ezt teszi
beavatkozik ezeknek az agyi területeknek a működésébe.
kb. egy fél órán keresztül.
Megnyugatom Önöket, hogy utána helyreáll minden a normális állapotra.
(Nevetés)
Lássuk hát, hogy mi történik.
Először is, megmutatom Önöknek
az elfogultság átlagos szintjét, ahogyan látjuk.
Tehát ha itt mindannyiukat tesztelni akarnám,
ez a mennyiség az, amennyivel jobban tudomásul vesszük
a jó híreket, mint a rosszakat.
Most ha beavatkozunk abba a régióba,
aminél azt találtuk, hogy az integrálja a negatív információt,
akkor az elhajlás az optimizmus felé még nagyobbra nő.
Még elfogultabbak lettek az emberek az információ feldolgozásában.
Ekkor blokkoltuk azt az agyi területet,
amelyről megállapítottuk, hogy a jó hírek beépítését végzi,
és az optimista elfogultság eltűnt.
Nagyon meglepődtünk ezen az eredményen
mert képesek voltunk kikapcsolni
az emberben meggyökeresedett elfogultságot.
Ezen a ponton megálltunk, és azt kérdeztük magunktól,
valóban apró darabokra akarjuk törni az optimista illúziót?
Ha meg tudnánk tenni, el akarnánk-e venni az emberektől az elfogult optimizmust?
Beszéltünk már az optimista elfogultság előnyeiről,
ami valószínűleg arra késztet minket, hogy vigyázzunk rá, mint a szemünk fényére.
De persze vannak csapdák is,
és tényleg ostobaság lenne figyelmen kívül hagyni őket.
Vegyük pédául ezt az e-mailt, amit kaptam
innen, Kaliforniából, egy tűzoltótól.
Azt mondja, "A tűzoltóságnál a végzetes esetek kivizsgálásakor
gyakran szerepel, hogy "Nem gondoltuk volna, hogy ezt teszi a tűz,"
még akkor is, ha az összes elérhető információ
megvolt ahhoz, hogy biztos döntést hozzunk."
Ez a parancsnok fel fogja használni az optimista előítéletekre vonatkozó eredményeinket,
hogy elmagyarázza a tűzoltóknak,
hogy miért gondolkodnak ilyen módon,
hogy fokozottan óvatossá tegye őket a túlzott optimizmussal szemben.
Tehát az irreális optimizmus vakmerő viselkedéshez vezethet,
gazdasági összeomláshoz, hibás tervezéshez.
Például a brit kormány
elismerte, hogy a túlzott optimizmus
az egyéneket arra készteti,
hogy alábecsüljék a projektek költségét és időigényét.
Éppen most igazították ki a 2012-es olimpia költségvetését
az elfogult optimizmus figyelembe vételével.
A barátom, aki néhány héten belül megnősül,
ugyanezt tette az esküvői költségvetéssel.
És ha már itt tartunk, amikor megkérdeztem, hogy mennyire valószínű, hogy el fog válni,
azt mondta, egészen biztos a nulla százalékban.
Amit tényleg szeretnénk elérni, hogy
megvédjük magunkat az optimizmus veszélyeitől.
de ugyanakkor megmaradjunk bizakodónak,
élvezve az optimizmus gyümölcseit.
És azt hiszem, van rá mód, hogy ezt tegyük.
A kulcs itt valóban a tudás.
Nem születtünk azzal a képességgel, hogy értsük előítéleteinket.
Ezeket tudományos vizsgálatokkal kell felmérni.
De jó hír, hogy az, hogy kezelni tudjuk az elfogult optimizmusunkat,
nem zúzza szét az illúziókat.
Olyan ez, mint az optikai csalódás,
ami attól, hogy megérti az ember, még nem tűnik el.
És ez jó dolog, mert azt jelenti,
hogy képeseknek kéne lennünk megtalálni az egyensúlyt
és kialakítani szabályokat arra,
hogy megvédjük magunkat az túlzott optimizmustól,
de ugyanakkor reményekkel teli maradjunk.
Azt hiszem, ez a karikatúra jól illusztrálja ezt.
Mert ha az egyik pesszimista pingvin vagyunk ezen a képen,
aki nem hiszi el, hogy tud röpülni,
akkor nyilván nem is fogunk soha.
Mert ahhoz, hogy bármilyen haladást elérjünk,
arra van szükségünk, hogy el tudjunk képzelni egy másmilyen valóságot,
és el is kell higyjük, hogy az a valóság lehetséges.
De ha végletesen optimista pingvin vagyunk,
aki csak leugrik, vakon bízva a legjobbakban,
akkor esetleg bajban leszünk, amikor földet érünk.
De ha optimista pingvin vagyunk,
aki hisz abban, hogy tud repülni,
de egy ejtőernyőt szerel a hátára arra az esetre,
ha a dolgok nem pontosan a terv szerint alakulnak,
akkor sasként lebegünk,
még ha csak pingvin vagyunk is.
Köszönöm.
(Taps)
Vi parlerò dell'ottimismo -
o, più precisamente, dell'inclinazione all'ottimismo.
Si tratta di un'illusione cognitiva
che abbiamo studiato negli ultimi anni nel mio laboratorio
e l'80 per cento di noi ce l'ha.
Tendiamo a sopravvalutare
le probabilità di fare esperienze positive nella nostra vita
e a sottovalutare le probabilità di fare esperienze negative.
Quindi sottostimiamo le probabilità di ammalarci di cancro,
di essere coinvolti in un incidente stradale.
E sovrastimiamo la nostra longevità, le prospettive di carriera.
In poche parole, siamo più ottimisti che realisti,
ma non siamo consapevoli di questo fatto.
Prendiamo il matrimonio, per esempio.
Nel mondo occidentale la percentuale di divorzi è di circa il 40 per cento.
Questo significa che su cinque coppie sposate,
due finiranno per dividersi i beni.
Ma se chiedete a dei novelli sposi quante probabilità hanno di divorziare
le stimano a zero per cento.
E persino gli avvocati divorzisti, che dovrebbero saperne di più,
sottovalutano molto la loro probabilità di divorziare.
E così succede che per gli ottimisti non è meno probabile che divorzino,
ma è più probabile che si risposino.
Come dice Samuel Johnson
"Risposarsi è il trionfo della speranza sull'esperienza."
(Risata)
Quindi se siamo sposati abbiamo più probabilità di avere figli.
E tutti noi pensiamo che i nostri figli siano particolarmente dotati.
Questo, a proposito, è il mio nipotino di due anni, Guy.
E voglio che sia assolutamente chiaro
che lui è davvero un cattivo esempio di inclinazione all'ottimismo
perché lui è veramente straordinariamente dotato.
(Risata)
E non sono sola.
Su quattro cittadini britannici, tre hanno dichiarato
di essere ottimisti riguardo al futuro delle proprie famiglie.
Rappresenta il 75 per cento.
Ma solo il 30 per cento ha detto
di pensare che le famiglie in generale
stanno meglio ora di qualche generazione fa.
Questo è un punto davvero importante,
perché noi siamo ottimisti su noi stessi,
siamo ottimisti sui nostri figli,
siamo ottimisti sulle nostre famiglie,
ma non siamo così ottimisti sul tizio che ci sta seduto accanto,
e siamo in qualche modo pessimisti
sul destino dei nostri concittadini e sul destino del nostro paese.
Ma l'ottimismo privato sul nostro futuro personale
rimane costante.
E non vuol dire che pensiamo che le cose andranno bene per magia,
ma piuttosto che abbiamo una capacità unica di farle andare bene.
Io sono uno scienziato, faccio esperimenti.
Quindi per farvi vedere cosa voglio dire,
farò un esperimento qui con voi.
Vi darò un elenco di capacità e di caratteristiche
e voglio che, per ciascuna di queste capacità, pensiate
in che posizione siete rispetto al resto della popolazione.
La prima è andar d'accordo con gli altri.
Chi crede, qui, di essere nel 25 per cento inferiore?
Ok, circa 10 persone su 1500.
Chi crede di essere nel 25 per cento superiore?
La maggior parte di noi qui.
Ok, ora facciamo lo stesso con la vostra abilità alla guida.
Quanto siete interessanti?
Quanto siete attraenti?
Quanto siete onesti?
E, per finire, quanto siete modesti?
Quindi, la maggior parte di noi si mette al di sopra della media
nella maggior parte di queste capacità.
Questo è statisticamente impossibile.
Non possiamo essere tutti migliori degli altri.
(Risate)
Ma se crediamo di essere meglio degli altri,
significa che abbiamo più probabilità di ottenere quella promozione, di rimanere sposati,
perché siamo più socievoli, più interessanti.
Ed è un fenomeno globale.
L'inclinazione all'ottimismo è stata osservata
in molti paesi --
nelle culture occidentali, nelle culture non occidentali,
negli uomini e nelle donne,
nei bambini, negli anziani.
È piuttosto diffusa.
Ma la domanda è: è un bene per noi?
Alcuni dicono di no.
Alcuni dicono che il segreto della felicità
è avere basse aspettative.
Credo che la logica sia più o meno questa:
se non ci aspettiamo grandi cose,
se non ci aspettiamo di trovare l'amore, di essere in salute e avere successo,
non resteremo delusi quando queste cose non succederanno.
E se non restiamo delusi quando delle cose belle non succedono,
e veniamo piacevolmente sorpresi quando succedono,
saremo felici.
Quindi è una teoria molto buona,
ma in realtà è sbagliata per tre ragioni.
Numero uno: qualunque cosa succeda, che si abbia successo o si fallisca,
le persone con aspettative elevate si sentono sempre meglio.
Perché il modo in cui ci sentiamo quando veniamo piantati o nominati impiegato del mese
dipende da come interpretiamo quell'evento.
Gli psicologi Margaret Marshall e John Brown
hanno osservato studenti con aspettative alte e basse.
E hanno scoperto che quando le persone con aspettative elevate hanno successo,
attribuiscono quel successo alle proprie caratteristiche.
"Sono un genio, per questo ho preso 10,
quindi prenderò di nuovo sempre 10 in futuro."
Quando falliscono, non è perché sono stupidi,
ma perché l'esame era ingiusto.
La prossima volta faranno meglio.
Le persone con aspettative basse fanno l'opposto.
Quindi quando sbagliano è perché sono stati stupidi,
e quando hanno successo
è perché l'esame, casualmente, era veramente facile.
La prossima volta la realtà si metterà in pari.
Così si sentono peggio.
Numero due: A prescindere dal risultato,
il semplice atto dell'anticipazione ci rende felici.
L'economista comportamentale George Lowenstein
ha chiesto agli studenti nella sua università
di immaginare di ricevere un bacio appassionato da una celebrità, qualunque celebrità.
Poi ha detto, " Quanto sareste disposti a pagare
per ricevere un bacio da una celebrità
se il bacio vi fosse dato subito,
tra tre ore, tra 24 ore, tra tre giorni,
tra un anno, tra 10 anni?
Ha scoperto che gli studenti erano disponibili a pagare di più
non per ricevere il bacio immediatamente,
ma per riceverlo tra tre giorni.
Erano disponibili a pagare di più per aspettare.
Certo, non volevano aspettare un anno o dieci anni;
nessuno vuole una celebrità invecchiata.
Ma tre giorni sembravano il tempo ideale.
Allora perché?
Se ricevete il bacio subito, è passato e finito.
Ma se ricevete il bacio tra tre giorni,
quelli sono tre giorni di snervante anticipazione, di fremito nell'attesa.
Gli studenti volevano quel tempo
per immaginare dove sarebbe successo,
come sarebbe successo.
L'anticipazione li rendeva felici.
Questo, tra l'altro, è il motivo per cui la gente preferisce il venerdì alla domenica.
È un fatto davvero curioso,
perché venerdì è un giorno di lavoro e domenica è un giorno di piacere,
quindi si presume che la gente preferisca la domenica,
e invece no.
Non è perché a loro piaccia veramente stare in ufficio
e non sopportano passeggiare nel parco
o fare pigramente un brunch.
Lo sappiamo, perché quando si chiede alla gente
del loro giorno della settimana preferito, in assoluto,
sorpresa sorpresa, il sabato risulta primo,
poi il venerdì, poi la domenica.
La gente preferisce il venerdì
perché il venerdì porta con sé l'anticipazione del weekend in arrivo,
con tutti i piani che uno ha.
Di domenica l'unica cosa che si può aspettare con ansia
è la settimana di lavoro.
Quindi gli ottimisti sono persone che si aspettano più baci in futuro,
più passeggiate nel parco.
E questa anticipazione migliora il loro benessere.
In effetti, senza l'inclinazione all'ottimismo,
saremmo tutti leggermente depressi.
Le persone con una leggera depressione
non hanno un'inclinazione quando guardano al futuro.
In realtà sono individui più realistici che sani.
Mentre gli individui con una depressione grave
hanno un'inclinazione al pessimismo.
Quindi tendono ad aspettarsi un futuro
peggiore di quello che finisce per essere.
Quindi l'ottimismo cambia la realtà soggettiva.
Il modo in cui ci aspettiamo che il mondo sia cambia il modo in cui lo vediamo.
Ma cambia anche la realtà oggettiva.
Agisce come una profezia che si auto-realizza.
E questa è la terza ragione
per cui abbassare le vostre aspettative non vi renderà felici.
Alcuni esperimenti controllati hanno dimostrato
che l'ottimismo non è solo collegato al successo,
ma porta al successo.
L'ottimismo porta al successo nel mondo accademico, nello sport e in politica.
E forse il beneficio più sorprendente dell'ottimismo è la salute.
Se ci aspettiamo un futuro brillante,
stress e ansia diminuiscono.
Quindi, tutto sommato, l'ottimismo porta un sacco di benefici.
Ma la domanda che mi disorientava davvero era:
come facciamo a restare ottimisti di fronte alla realtà?
Come neuroscienziato, la cosa era abbastanza disorientante,
perché, secondo tutte le teorie esistenti,
quando le proprie attese non vengono soddisfatte, bisonerebbe modificarle.
Eppure questo non è quello che abbiamo scoperto.
Abbiamo chiesto a delle persone di venire nel nostro laboratorio
per cercare di capire cosa succedeva.
Abbiamo chiesto loro di stimare la probabilità
di sperimentare in vita loro eventi terribili.
Quindi, per esempio, che probabilità avevano di ammalarsi di cancro?
Poi abbiamo detto loro qual era la probabilità media
che a qualcuno come loro capitassero queste disgrazie.
Per il cancro, per esempio, è del 30 per cento.
Poi abbiamo chiesto loro di nuovo:
"Che probabilità avete di ammalarvi di cancro?"
Quello che volevamo sapere era
se prendevano in considerazione le informazioni che davamo loro
per modificare le loro convinzioni.
E certo che lo facevano --
ma soprattutto quando le informazioni che davamo loro
erano migliori di quello che si aspettavano.
Quindi per esempio,
se qualcuno diceva: "La probabilità che io mi ammali di cancro
é circa del 50 per cento."
e noi gli dicevamo: "Ehi, buone notizie.
La probabilità media è solo del 30 per cento,"
la volta dopo dicevano,
"Forse la mia probabilità è circa del 35 per cento."
Quindi imparavano rapidamente e in modo efficiente.
Ma se qualcuno cominciava dicendo,
"La probabilità media che io mi ammali di cancro è circa del 10 percento,"
e noi gli dicevamo "Ehi, cattive notizie.
La probabilità media è circa del 30 per cento",
la volta dopo diceva,
"Sì, penso ancora che sia circa dell'11 per cento."
(Risate)
Quindi non è che non apprendevano per niente -- apprendevano --
ma molto, molto meno di quando davamo loro
un'informazione positiva sul futuro.
E non è che non ricordassero i numeri che davamo loro;
tutti si ricordano che la probabilità di ammalarsi di cancro
è circa del 30 per cento
e che la probabilità media di divorziare è circa del 40 per cento.
Ma non pensavano che questi numeri fossero a loro collegati.
Questo significa che segnali d'allarme come questi
[Il fumo uccide]
possono avere solo un impatto limitato.
Sì, fumare uccide, ma soprattutto uccide gli altri.
Quello che volevo sapere era
cosa succede all'interno del cervello umano
che ci impedisce di considerare personali questi segnali d'allarme.
Ma nello stesso tempo,
quando sentiamo che il mercato immobiliare va bene,
pensiamo, "Oh, certamente il valore di casa mia raddoppierà."
Per cercare di capire
ho chiesto ai partecipanti dell'esperimento
di stendersi in uno scanner per risonanza magnetica cerebrale.
È fatto così.
E usando un metodo che si chiama Risonanza Magnetica funzionale,
siamo stati in grado di identificare le aree del cervello
che rispondono alle informazioni positive.
Una di queste aree si chiama circonvoluzione frontale inferiore sinistra.
Quindi se qualcuno diceva: "La probabilità che io mi ammali di cancro è del 50 per cento'"
e noi dicevamo, "Ehi, buone notizie.
La probabilità media è del 30 per cento,"
la circonvoluzione frontale inferiore sinistra rispondeva vivacemente.
E non importava il fatto di essere estremamente ottimisti o mediamente ottimisti
o leggermente pessimisti,
la circonvoluzione frontale inferiore sinistra di chiunque
funzionava perfettamente,
che foste Barack Obama o Woody Allen.
Sull'altro lato del cervello,
la circonvoluzione frontale inferiore destra reagiva alle cattive notizie.
Ed ecco qui: non stava facendo un buon lavoro.
Più eravate ottimisti,
e meno probabile era che questa regione
rispondesse a informazioni negative inaspettate.
E se il cervello non riesce
ad integrare le cattive notizie sul futuro,
indosserete costantemente gli occhiali rosa.
Allora volevamo sapere, è possibile cambiare questo stato di cose?
Si può alterare l'inclinazione all'ottimismo della gente
interferendo con l'attività cerebrale in queste regioni?
E c'è un modo per farlo.
Questo è il mio collaboratore Ryota Kanai.
Quello che sta facendo è far passare un piccolo impulso magnetico
attraverso il cranio dei partecipanti al nostro test
nella loro circonvoluzione frontale inferiore.
Così facendo,
interferisce con l'attività di questa regione cerebrale
per circa mezz'ora.
Dopodiché tutto torna normale, ve lo assicuro.
(Risata)
Ora, vediamo cosa succede.
Prima di tutto, vi faccio vedere
la quantità media di inclinazione che vediamo.
Quindi, se ora facessi il test a tutti voi,
questa è la quantità che apprendereste
in più dalle buone notizie rispetto alle cattive notizie.
Ora interferiamo con la regione
che, come abbiamo scoperto, integra le informazioni negative nel compito,
e l'inclinazione all'ottimismo aumenta ancora di più.
Abbiamo aumentato la predisposizione delle persone nel mondo in cui analizzano l'informazione.
Poi abbiamo interferito con la regione cerebrale
che abbiamo scoperto integrare le buone notizie in questo compito,
e l'inclinazione all'ottimismo è scomparsa.
Siamo rimasti piuttosto colpiti da questi risultati
perché eravamo in grado di eliminare
un'inclinazione profondamente radicata negli esseri umani.
A questo punto ci siamo fermati e ci siamo chiesti,
vogliamo davvero mandare in frantumi l'illusione dell'ottimismo?
E se potessimo farlo, vorremmo portar via alla gente l'inclinazione all'ottimismo?
Vi ho già raccontato di tutti i benefici dell'inclinazione all'ottimismo,
cosa che probabilmente vi fa tenere duro.
Ma ci sono, naturalmente, delle trappole,
e sarebbe davvero sciocco ignorarle.
Prendiamo per esempio una email che ho ricevuto
da un vigile del fuoco qui in California.
Dice: "Gli studi sugli incidenti mortali tra i vigili del fuoco
spesso includono "Non pensavamo che il fuoco avrebbe fatto così",
anche quando tutte le informazioni disponibili
erano disponibili per prendere la decisione giusta.
Questo capitano userà le nostre scoperte sull'inclinazione all'ottimismo
per cercare di spiegare ai vigili del fuoco
perché pensano in quel modo,
per renderli estremamente consapevoli di questa inclinazione umana all'ottimismo.
Quindi un ottimismo irrealistico può portare a comportamenti rischiosi,
a crolli finanziari, a pianificazioni sbagliate.
Il governo britannico, per esempio,
ha riconosciuto che la tendenza all'ottimismo
può spingere gli individui
a sottovalutare i costi e la durata di un progetto.
Quindi hanno adeguato il budget per le Olimpiadi del 2012
all'inclinazione all'ottimismo.
Un mio amico che si sposa tra qualche settimana
ha fatto lo stesso con il budget del suo matrimonio.
E, a proposito, quando gli ho chiesto della sua probabilità di divorziare
ha detto che era abbastanza sicuro che fosse dello zero per cento.
Quello che vorremmo veramente fare
è proteggerci dai pericoli dell'ottimismo,
ma rimanere nello stesso tempo fiduciosi
beneficiando dei molti frutti dell'ottimismo.
Io credo che ci sia un modo per farlo.
Qui il punto è la conoscenza.
Non siamo nati con una comprensione innata delle nostre inclinazioni.
Devono essere identificate con uno studio scientifico.
Ma la buona notizia è che diventare consapevoli dell'inclinazione all'ottimismo
non distrugge l'illusione.
È come un'illusione ottica:
il fatto di capirla non la fa sparire.
Questo è un bene perché significa
che dovremmo essere in grado di trovare un equilibrio,
di escogitare dei piani e delle regole
per proteggerci dal nostro ottimismo irrealistico,
ma allo stesso tempo non perdere la speranza.
Penso che questa vignetta lo illustri bene.
Perché se siete uno di questi pinguini pessimisti lassù
che semplicemente non credono di poter volare,
certamente non volerete mai.
Perché per fare un qualunque tipo di progresso
dobbiamo essere in grado di immaginare una realtà differente,
e poi dobbiamo credere che quella realtà sia possibile.
Se invece siete un pinguino estremamente ottimista
che salta giù alla cieca sperando per il meglio,
potereste trovarvi in un bel pasticcio quando toccate terra.
Ma se siete un pinguino ottimista
che crede di poter volare,
ma poi si mette il paracadute sulla schiena
solo nel caso le cose non andassero esattamente secondo i piani,
volerete come un'aquila,
anche se siete solo un pinguino.
Grazie.
(Applausi)
これから楽観主義についてお話します
より正確に言うと 楽観主義バイアスについてです
それは認知的錯覚の一種で
私たちの研究室で ここ数年間 研究してきましたが
80% の人がこのバイアスを持っています
私たちは 好ましい出来事が起きる確率を
過大評価し
好ましくない出来事が起きる確率を
過小評価する傾向にあります
例えばガンを患う確率だとか
交通事故に遭う確率を 過小評価します
逆に 長寿やキャリア上の成功の可能性は
過大評価します
すなわち 私たちは 現実的というよりも楽観的なのですが
このことに気付いていません
例えば 結婚を例にとりましょう
西洋では 離婚率は約40%です
つまり 5組の夫婦の内
2組は財産分与を行うことになるということです
しかし 新婚さん達に 自分たちの離婚の可能性を問うと
0%だと推定します
現実を知っている筈の 離婚専門の弁護士でさえ
自分たちが離婚することになる確率を
かなり過小評価します
楽観主義者の離婚率は特に低くはない一方
再婚率は高いことが分かっています
サミュエル・ジョンソンの言葉を借りると
『再婚とは 経験に対する希望の勝利である』
ということでしょう
(笑い)
結婚していれば 子供を持つ可能性も高くなりますね
そして皆 自分の子供には特に才能があると思っています
これは2歳の甥のガイですが
誤解がないように 明らかにしておきたいのですが
彼は楽観主義バイアスとしては例外中の例外です
だって特別に才能があるんですよ
(笑い)
そして私に限ったことではありません
英国人の4人に3人は
自分たちの家族の将来は明るいと答えています
75%ですよ
しかし 一般的な家庭が
数世代前に比べて豊かになったと答えたのは
たった30%でした
これは重要なポイントです
私たちは自分自身ついては楽観的です
自分の子供たちについても然り
自分の家族についても然りです
しかし 隣に座っている他人に関しては楽観的ではなく
他の市民や国の将来についても
どちらかというと悲観的です
にもかかわらず 自分自身の将来に対する楽観主義は
根強く 揺らぎません
それも 魔法によって良い結果がもたらせられると
思っている訳ではなく
自分たちにその結果を生み出す能力が
備わっていると思っているのです
私は科学者なので 実験をしてみましょう
私が主張していることを説明するために
皆さんと一緒に 実験をしてみましょう
能力や特徴を いくつかリストアップしますので
みなさん ひとつひとつの能力に関して
人口全体と比較して どの程度の
レベルかを考えてください
まずは「社交性」です
社交性が下位25%だと思う人は 手をあげてください
そうですね 1,500人中10人というところでしょうか
上位25%だと思う人は?
ほとんど全員ですね
同じように 運転のスキルについて考えてください
自分がどれくらい面白いか?
どれくらい魅力的か?
どれくらい正直か?
最後に どれくらい謙虚か?
私たちのほとんどは これらの能力について
平均より上に自分を位置づけます
統計学的にはありえませんね
全員が全員より能力が高いというのは無理なのですから
(笑い)
しかし隣の誰かと比べて 優位だと信じていれば
仕事や結婚で成功する可能性は高くなります
他の人よりも社交的で面白いのですから
これは世界共通の現象です
この楽観主義バイアスは 幅広く確認されています
多くの異なる国々で
西洋文化、非西洋文化ともに
男女ともに
子供からお年寄りに至るまで
とても普遍的です
これが私たちにとって良いことなのでしょうか?
「ノー」という人もいます
幸福の秘訣は
低い期待を持つことだ と唱える人もいます
彼らの論理はこんな感じです
多くを期待しなければ
愛と健康と成功が 手に入ると期待しなければ
手に入らなかった時に 落胆せずに済みます
良い事が起きなかったときには 落胆せず
良い事が起きた時には 驚き喜べば
幸せになれる という考え方です
なかなか良い理論に聞こえますが
3つの理由により間違っているということが
分かっています
第一に 結果がどうであっても 成功しても失敗しても
期待が高い人の方が 常に幸福度は高いのです
何故ならば 恋人に振られたり 会社で賞をもらった時に
どのように感じるかは
その出来事をどう解釈するかによるからです
心理学者のマーガレット・マーシャルと
ジョン・ブラウンは
期待の高い生徒と 低い生徒を比較してみました
期待が高い生徒が成功すると
その原因を自分の才能によるものとします
「僕は天才だからAを取ったし
これからもずっとAを取り続ける」
失敗しても それは頭が悪いからではなく
たまたま試験が不公平だったからであり
次回の成績はもっと良くなると考えます
期待が低い生徒はその反対です
失敗したのは頭が悪いからであり
成功した場合は
試験がたまたま簡単過ぎたからというだけで
次回は現実が待っている と考えます
どっちにしても比較的不幸に感じています
第二に 結果の良し悪しに関わらず
何かを心待ちにしているだけで幸せに感じるからです
行動経済学者のジョージ・ローウェンスタインは
彼の大学の生徒に聞きました
好きな有名人の誰かと情熱的なキスができるとたら
その有名人とのキスのために
どれくらいのお金を払いますか?
もし今すぐにキスをするとしたら?
3時間後 24時間後 3日後
1年後 あるいは10年後の場合は?
生徒たちが最も多くお金を払うと答えたのは
すぐにキスする場合ではなく
3日後のキスだったのです
待つことに対して より多く対価を払う意思があったのです
まず 1年や10年も待つつもりは無かったみたいですね
だって年老いた有名人はいやでしょうから
しかし3日間というのは最適な待ち時間のようでした
なぜでしょうか?
今すぐキスをしてしまったら それで終わりです
しかし3日後のキスであれば
3日間 じらされるような期待感と
待たされるスリルが味わえます
生徒たちは想像する時間がほしかったのです
どこでキスされるのだろう
どんな感じにキスされるんだろう と
期待感で幸せになるのです
皆さんが 日曜日よりも金曜日の方が
好きなのも同じ理由です
本当に興味深い事実ですよね
だって金曜日は働く日で
日曜日は遊ぶ日なのですから
当然 人々は日曜日の方が嬉しいと思いますよね
でも違います
これは オフィスに居るのが大好きだとか
公園を散歩するのが大嫌いだとか
まったりしたブランチが大嫌いということではありません
なぜなら みなさんに
1週間の内で本当に好きな曜日を尋ねると
予測通り 土曜日が一番人気でした
その次に金曜日 それから日曜日です
みなさんが金曜日が好きなのは
金曜日にはその後に続く週末や
計画していることへの期待感があるからです
日曜日の場合 その後に期待できるのは
仕事をする1週間しかありません
楽観主義者とは より多くのキスを期待し
公園でより多く散歩することを 期待する人々なのです
そして その期待感が幸福度を増すのです
実際 楽観主義バイアスが無ければ
私たち全員 やや鬱状態になるでしょう
やや鬱状態の人は
将来にバイアスをかけません
彼等は健康的な人間と比べて 現実的なのです
しかし強度の鬱状態にある人は
悲観主義バイアスがあります
彼等は将来が
実際よりも悪いと予測します
楽観主義は主観的な現実を変えるわけです
将来に対する期待が、世界の見方を変えるのです
しかし 客観的な現実さえも変えてしまいます
自己充足的予言として働くのです
そして これが期待を低くすることが
幸せに繋がらない三つ目の理由です
制御実験の結果
楽観主義は成功と関係しているだけでなく
成功を導くということが分かっています
楽観主義は学問やスポーツ そして
政治における成功に繋がっています
そして一番意外な楽観主義の恩恵は 健康です
未来が明るいと信じていれば
ストレスと不安は軽減されます
結論として 楽観主義には多くの利点があります
しかし私はとても不思議に思ったのですが
現実に直面しながらも どうやって
楽観主義を維持できるのでしょうか?
神経科学者としてはこれは特に不可解でした
一般的な考え方によれば
期待が外れた時には 期待を変えるべきだからです
しかし実際にはそうではありません
私たちは 被験者に研究室に来てもらい
何が起きているかを調べようとしました
実験では 今後の人生で様々な酷い出来事が起きる
確率を推定してもらいました
例えば 癌を患う確率はどれくらいでしょうか?
その後 各種の不幸を被る
平均的な確率を伝えました
例えば 癌になる平均確率は30%です
その後 再度同じ質問をしました
「あなたが癌になる確率は?」
知りたかったのは
被験者が与えられた情報をもとに
自分の考えを変えるかどうかです
確かに変わりました
しかし それが顕著だったのは 与えられた情報が
期待していたよりも良かった場合です
例えば
ある被験者が「自分が癌になる確率は
おおよそ50%だろう」と答えたとします
私たちが「朗報ですよ 実際の平均確率は
30%ですよ」と伝えると
次回 同じ問いに対して
「自分が癌になる確率は35%位かな」と言います
素早く そして効率よく 学習したわけです
しかし 別の被験者が最初に
「僕が癌になる確率は10%くらいだ」と言い
私たちが「残念ですが
実際の平均確率は30%くらいなのですよ」と言うと
2回目の時にはこう言います
「うん やはり11%くらいの確率だと思う」
(笑い)
まったく学習しなかったわけではないですよ
好ましい情報を与えられた時と比べて
ほんの少しだったというだけです
与えられた数字を憶えていなかったわけでもありません
みんな 癌になる平均確率は
約30%だと覚えていました
同様に 離婚の確率が40%だということもそうです
しかし これらの数字が自分自身に関係しているとは
思わなかったのです
これはつまり このような警告の効果は
限定的だということです
確かに 喫煙は死に至るだろうね
でも大抵の場合は別のヤツが死ぬんだ
知りたかったのはこういうことです
脳の中でなにが起きていて
これらの警告を自分自身に
当てはめられなくなっているのか
また同じように
住宅市場が上向きだと聞くと
「やった 私の家の価値は間違いなく2倍になるぞ」
と考えてしまいます
この疑問を解くために
実験の参加者に
脳スキャナーに入ってもらいました
こういう装置です
fMRIという手法を用いて
脳の中で ポジティブな情報に反応する
いくつかの領域を特定することができました
そのうちのひとつは 左下前頭回という領域です
被験者が「私の癌になる確率は50%だ」と言い
私たちが「朗報だよ
平均確率は30%だよ」と言うと
左下前頭回が激しく反応します
そして 被験者が強度の楽観主義でも 若干の楽観主義でも
やや悲観主義でも 変わりはありません
みんなの左下前頭回は
正常に機能しています
バラク・オバマでも ウディ・アレンでも同じです
脳の反対側の
右下前頭回は 悪いニュースに反応していました
あまり良い仕事はしていませんでしたが
より強い楽観主義であればあるほど
予期せぬネガティブな情報に
この領域が反応する確率は低くなります
そして もし脳が未来に関する
不利な情報をうまく取り入れていないとしたら
常にバラ色の色眼鏡をつけているということになります
この状況を変える事はできるのでしょうか?
これらの脳の領域に干渉することで
楽観主義バイアスを変えることができるでしょうか?
干渉する方法があります
これは私の共同研究者の金井良太君です
微量の磁気パルスを
被験者の頭蓋骨を通して
下前頭回領域に送っています
こうすることにより
その脳の領域の活動に
30分間ほど干渉します
その後は全て正常に戻ります
保証します
(笑い)
何が起きるのか見てみましょう
まず最初に 平均的に観察される
バイアスの度合いをお見せします
もし会場のみなさんの脳を調べたとしたら
悪い情報と比較して
良い情報を学習する度合いはこれくらいです
次に ネガティブな情報を
取り込む領域に干渉すると
楽観主義バイアスは更に大きくなります
被験者が情報を処理する際のバイアスを増大させました
次に 良い情報を取り込む領域に
干渉してみたところ
楽観主義バイアスは消え去りました
この結果には仰天しました
人間の脳に奥深く根付くバイアスを
取り除くことに成功したからです
この時点で実験を止めて 考えました
楽観的幻想を木っ端微塵にするのは良いことなのか?
できるとしたら 楽観主義バイアスを取り除くべきなのか?
楽観主義バイアスのさまざまな利点については
既に触れましたので
みなさんは それを必死に守りたいと思うでしょう
ただし 落とし穴だってもちろんあるのです
そして それを無視するのはおばかさんです
例えば カリフォルニア州の消防士から
頂いたこのメールを見てください
「消防士の致死事故の調査でよく聞くのは
『炎がああ動くと思わなかった』という回答です
安全な行動を取るための情報が
すべて揃っていたにも関わらずです」
この消防隊長は
楽観主義バイアスに関して分かったことを
消防士に説明しようとしています
自分たちの思考がなぜそうなっているかを説明し
人間の楽観主義バイアスを痛感してもらうためです
非現実的な楽観主義は
リスクの高い行動を引き起こします
財政的破綻や欠陥のある計画などに繋がる行動です
例えば英国政府は
人々が楽観主義バイアスによって
プロジェクトのコストや期間を
過小評価する傾向にあることを認識しています
そこで 2012年のオリンピックの予算を
楽観主義バイアスを考慮して調整しました
数週間後に結婚する私の友達も
結婚式の予算について同様に調整しました
ところで 彼に離婚の確率を聞いてみたら
絶対に可能性ゼロだと言っていました
私たちが本当にしたいのは
楽観主義の危険から自分たちを守ることです
しかし同時に楽天的であり続け
楽観主義の数多くの恩恵を享受したいのです
実現する方法があると考えています
重要なのは知識です
私たちは自分自身のバイアスについて
生まれながら知っているわけではありません
科学的研究により明らかにする必要があります
好ましい事に 楽観主義バイアスを理解することで
幻想は壊れないということです
視覚の錯覚と同じように
それを理解しても 錯覚が消えるわけではないのです
これは良いことです なぜなら
対策やルールを策定することによって
ちょうどいいバランスをとる事ができるからです
そうして 非現実的な楽観主義から身を守り
同時に希望を持ち続けることができます
この漫画が私の言いたいことをうまく表しています
もしあなたが崖の上にいる悲観的なペンギンで
飛べないと信じ込んでいるのであれば
絶対に飛ぶことはないでしょう
なぜならば いかなる進歩を実現するのにも
異なる現実を想像できなければならないからです
そして その現実が可能であると信じなければなりません
しかし もしあなたが極端に楽天的なペンギンなら
良い結果を期待して盲目に飛び降り
地面にぶち当たるときに大変ことになるでしょう
もしあなたが楽天的なペンギンで
本当に飛べると思っていながら
念のためパラシュートを背負い
計画通りに行かなかった時に備えていたとしたら
鷹のように空を舞う事ができるでしょう
ただのペンギンだったとしても
ありがとうございました
(拍手)
저는 여러분에게 낙관론에 대해서 말하려고 합니다.
또는 좀더 정확하게 말하면, 낙관주의적 편견입니다.
이 분야는 저희 연구실에서 지난 몇년간 연구해온
일종의 인지적 환상이라고 할 수 있습니다.
그리고 사람들의 80%가 낙관주의적 편견을 가지고 있습니다.
그 편견이란 인생에서 좋은 일이 일어날 가능성에 대해서는
과대평가하고, 나쁜 일이 일어날 가능성에 대해서는
과소평가하는 경향이라고 할 수 있죠.
그래서 보통 사람들은 암에 걸리거나,
자동차 사고가 일어날 가능성에 대해서 과소평가하게 됩니다.
사람들은 오래사는 것과 장래희망에 대해서는 좋은 쪽으로만 생각하죠.
요컨대 사람들은 현실적이기 보다는 더 낙관적입니다.
하지만 그런 사실을 의식하지 못합니다.
결혼을 예로 들어 보겠습니다.
서양에서는 이혼율이 약 40%정도 됩니다.
이말은 다섯쌍의 부부중 2쌍은
갈라선다는 말이죠.
신혼부부에게 이혼 가능성에 대해서 질문하면,
그들은 전혀 그럴 가능성은 없다고 대답합니다.
이혼에 대해 더 잘알고 있는 이혼 전문 변호사 조차도
이혼 가능성에 대해서 매우 과소평가합니다.
결국 낙관주의자라고 해서 이혼을 덜 하지는 않는다는 거죠.
오히려 그런 사람들이 재혼하는 경향이 더 많습니다.
사무엘 존슨(영국의 시인/평론가)의 말 중에,
"재혼은 경험에서 나온 희망의 승리다" 라는 말이 있습니다.
(웃음)
결혼을 하게 되면 아이들을 가질 가능성이 높죠.
그리고 사람들은 자식들이 특별한 재능을 가졌다고 생각합니다.
이 아이는 2살된 제 사내 조카입니다.
이 조카 애가 낙관주의적 편견의 아주 안좋은 예라는 것을
분명히 하고 싶은데요.
왜냐하면 제 조카는 독특한 재능을 가지고 있으니까요.
(웃음)
그리고 저 혼자만 아닙니다.
영국사람 4명중에 3명이 자신 가족의
미래에 대해서 낙관적으로 이야기 합니다.
그건 75%나 되죠.
그런데 단지 30%만이
일반적으로 이전 세대보다
가족이 더 잘살고 있다고 생각했습니다.
이건 정말 중요한 점인데요.
왜냐하면 사람들은 인생에 대해 낙관적이기 때문입니다.
자식들에 대해서 낙관적이고,
가족들에 대해서도 낙관적이지만,
우리 옆에 앉아있는 사람에 대해서는 그렇게 낙관적이지 않고
그리고 국민의 운명이나, 국가의 운명에 대해서는
다소 비관적입니다.
하지만 개인적인 미래에 대한 낙관론은
꾸준히 존재합니다.
이것은 세상일들이 마법처럼 좋게 바뀐다는것이 아니라
사람들이 그런 독특한 능력을 가지고 있다고 생각하는 것이죠.
자, 저는 과학자이기 때문에 실험을 해봤습니다.
제가 말하고자 하는 것을 보여드리려고
여기 계신 분들과 함께 실험을 해보겠습니다.
제가 여러가지 능력과 성격에 대한 리스트를 보여드리고,
그 능력들에 대해서 다른 사람들과
비교해서 생각해주기를 바랍니다.
첫번째는 다른 사람들과 잘 어울리느냐 입니다.
여러분 중 하위 25%에 속한다고 생각하시는 분은 누구신가요?
네, 1,500분중에서 대략 10분정도 되시는군요.
상위 25%에 속한다고 생각하시는 분은요?
여기 계신분 대부분이네요.
좋습니다. 그럼 운전능력에 대해서도 같은 실험을 해보죠.
얼마나 관심이 있으신가요?
얼마나 관심을 끄나요?
얼마나 솔직하세요?
마지막으로 얼마나 겸손하세요?
이런 질문에 대부분의 사람들은
평균이상의 능력을 가지고 있다고 생각합니다.
이건 통계적으로 불가능한 일입니다.
사람들은 다른 사람들보다 모두 나을수는 없습니다.
(웃음)
하지만 우리가 다른 사람보다 뛰어나다고 믿는다면,
승진할 확률이 높거나 결혼을 계속 유지할 확률이 높다는걸 의미합니다.
왜냐하면 더 사회적이고 관심이 많기 때문이죠.
그리고 이것은 세계적인 현상입니다.
낙관주의적 편견은
다양한 나라에서 관찰되어집니다. --
서양의 문화, 비서양권의 문화에서,
여성과 남성의 문화에서,
아이들과 성인 문화에서 볼 수 있죠.
상당히 널리 퍼져있는 현상입니다.
그럼 질문을 해보죠. "우리에게 좋은 현상인가요?"
어떤 사람들은 아니라고 말합니다.
어떤 사람들은 행복의 비결은
기대치가 낮을때라고 말합니다.
그 논리는 이런거 같습니다 :
사람들이 대단한걸 기대하지 않는다면,
사랑을 찾거나, 건강하거나 성공하기를 기대하지 않는다면,
기대를 이루지 못하더라도 실망하지 않습니다.
좋은일이 일어나지 않을때 실망하지 않는다면,
기쁜일이 일어난다면 즐겁게 놀랄것입니다.
그리고 행복해지죠.
이것은 아주 대단한 이론입니다.
하지만 이 논리는 3가지 이유로 잘못되었다고 합니다.
첫번째: 사람이 성공을 하든 실패를 하든,
높은 기대치를 가진 사람들은 항상 행복하다고 느낍니다.
사람들이 실연당하거나 이달의 우수사원으로 뽑혔을 때 느끼는 감정은
그 사건을 어떻게 해석하느냐에 따라 다르기 때문입니다.
심리학자 마가렛 마샬과 존 브라운은 기대치가 높고 낮은
학생들을 데리고 연구를 했습니다.
높은 기대치를 가지고 성공하면
그 성공은 자신이 잘한 결과로 생각합니다.
"나는 천재입니다. 그래서 A 학점을 받았어요."
"따라서 다음에도 계속해서 A학점을 받을 겁니다."
만약 성적이 안좋으면, 그것은 그 사람이 멍청해서가 아닙니다.
대신 시험에 문제가 있다고 생각합니다.
다음에 그 사람들은 잘 하게 됩니다.
기대치가 낮은 사람들은 반대로 생각합니다.
성적이 안좋으면 자신이 바보여서 그렇다고 생각합니다.
그리고 성적이 잘 나오면,
시험이 정말 쉬웠기 때문이라고 생각하죠.
다음에는 현실이 그 사람들의 발목을 잡습니다.
그래서 더 안좋게 생각하죠.
두번째: 결과에 상관없이,
뭔가를 예상하는 행위는 사람을 행복하게 만듭니다.
행동 경제학자 조지 로윈스틴은
대학생들에게 유명 연예인이 키스를 해주는
상상을 해보라고 주문했습니다.
그리고 말하기를, "그 연예인이 키스를 해주는 댓가로
얼마를 지불 할 수 있나요?"
"만약에 키스를 바로 해준다면?"
"3시간, 24시간이나 3일안에 해준다면?"
"1년이나 10년안해 해준다면요?"
대부분의 학생들이
바로 키스를 해주는것에 지불하지 않고
3일 있다가 키스해주는것에 댓가를 지불한다고 했습니다.
학생들은 기다리기 위해 추가비용도 지불할 의사가 있었습니다.
1년이나 10년을 기다릴 의사는 없었습니다.
아무도 나이든 연예인은 좋아하지 않습니다.
하지만 3일은 아주 적절한 시간의 양입니다.
왜 그럴까요?
지금 바로 키스를 받으면, 그냥 그렇게 끝나버리죠.
하지만 3일을 기다리면,
그 기다림은 초조함과 스릴이 있는 기다림을 느낍니다.
학생들은 일어날 일들을 상상하면서
기다리는 시간을 좋아합니다.
어떤일들이 일어날까 하면서 말이죠.
예상이 그들을 행복하게 합니다.
사람들이 일요일보다 금요일을 더 선호하는 이유이기도 합니다.
이건 정말 흥미로운 사실입니다.
왜냐하면 금요일은 근무일이고 일요일은 휴무일인데 말이죠.
그래서 일요일을 더 선호할것이라고 생각하지만
사람들은 실제로 그렇지 않습니다.
이런 현상은 사람들이 정말로 사무실을 좋아해서가 아닙니다.
한가하게 공원을 산책하거나
늦은 아침 겸 점심을 먹을 수 있는 것도 아닌데 말입니다.
사람들에게
가장 좋아하는 요일을 물어보면,
놀랍게도, 토요일이 제일 먼저이고,
그리고 금요일, 일요일 순입니다.
사람들은 자신이 세운 계획과
주말을 기대하게 하는
금요일을 선호한다는 거죠.
일요일에 기대 할 수 있는 것은
다가오는 근무일들이죠.
그래서 낙관주의자들은 미래 시점에 하는 키스나
공원 산책을 더 기대하게 됩니다.
그래서 그런 기대는 사람들의 웰빙을 증진시킵니다.
사실 낙관주의적 편견이 없으면,
사람들은 조금 우울해 질겁니다.
경미한 우울증을 가진 사람들은
미래를 생각할때 편견을 가지지 않습니다.
그런 사람들은 건강한 사람보다 더 현실적이죠.
하지만 심한 우울증을 앓고 있는 사람들은
부정적인 편견을 가지고 있습니다.
그래서 그런 사람들은 미래가 지금 끝나는 것 보다
더 안좋을 것이라고 생각하는 경향이 있습니다.
그래서 낙관론이 주관적인 현실을 바꾸게 됩니다.
사람들이 세상이 존재하도록 기대하는 방법이 세상을 보는 방법을 바꿉니다.
하지만 편견은 객관적인 현실도 바꾸게 됩니다.
자기충족예언으로 작용하게 됩니다.
그리고 그게 바로 세번째 이유가 됩니다.
바로 기대치를 낮추는것으로 스스로를 행복하게 할 수 없습니다.
말씀드린 실험들에서
낙관론은 성공과 관련될 뿐만 아니라
성공을 이끌기도 합니다.
낙관론은 학계, 스포츠, 정치 분야에서도 성공을 이끌고 있습니다.
그리고 아마 낙관론의 가장 놀라운 잇점은 건강일겁니다.
사람들이 미래가 밝다고 기대하면,
스트레스와 화가 감소합니다.
대체로 낙관론은 많은 장점을 가지고 있죠.
하지만 저를 혼란스럽게 하는 질문은,
"현실을 직면한 상황에서 어떻게 낙관적일 수 있을까" 라는 질문이었습니다.
신경과학자로써, 이 질문이 특히 혼란스러웠습니다.
이론에 의하면,
기대치가 충족되지 않을때, 사람들은 기대치를 조정하기 때문이죠.
하지만 이것이 알고 싶은것은 아닙니다.
저희는 무슨일이 일어나는지 알아보려고
사람들을 연구실로 불렀습니다.
사람들에게 인생에서 안좋은 일을 경험할
가능성을 예상해보라고 해보았습니다.
예를들어, 암에 걸릴 가능성은 얼마나 될까요?
그리고 사람들이 그런 불운을 겪게되는
평균적인 가능성을 알려주었습니다.
예를 들어 암은 약 30%의 발병 확률입니다.
그리고 그 사람들에게 다시 질문했습니다.
"암에 걸릴 확률이 얼마나 된다고 생각하세요?"
저희가 알고 싶었던 것은
사람들이 우리가 전해준 그 정보를 사람들의
평소 생각을 바꾸도록 사용 했느냐 였습니다.
그리고 실제로 사람들은 그렇게 사용했습니다 --
하지만 대부분 저희가 제공한 정보는
그 사람들이 기대한 것 보다 더 좋았습니다.
예를들어,
누군가, "제가 암에 걸리 가능성은
약 50%입니다."라고 말하면,
우리는 "그거 좋은 소식이네요. "
"평균 발병률이 겨우 30%인데 말이죠."
다음에 사람들은,
"아마 제가 암에 걸리 확률은 35%정도 일겁니다" 라고 생각합니다.
사람들은 즉시 그리고 효율적으로 배웁니다.
하지만 누군가,
"저의 평균 암 발병률은 약 10%입니다."라고 말했을 때,
우리가 "이런, 안좋은 소식이군요."
"평균이 30% 인데요." 라고 말했습니다.
다음번에 그 사람들은
"여전히 11%라고 생각합니다."라고 말합니다.
(웃음)
그 사람들이 전혀 배운게 없다는것은 아닙니다. -- 실제로는 학습되었죠 --
하지만 저희가 미래에 대해 긍정적인 정보를 줬을 때 보다는
훨씬 적게 배우게 됩니다.
그리고 저희가 알려준 그 숫자를 기억못했던게 아닙니다.
모든 사람이 평균 발병률이 약 30%정도
된다는 것을 기억합니다.
그리고 이혼률은 평균 40%라고 기억합니다.
하지만 사람들은 그 숫자가 자기와 연관이 있다고는 생각하지 않았던거죠.
이와 같은 경고 문구는 아주 제한적인
영향만을 준다는것을 의미합니다.
"네, 흡연은 해롭습니다. 하지만 대부분 다른 사람에게 해롭습니다." 라는 식이죠.
제가 알고 싶었던 것은
개인적으로 이런 경고문구를 방해하는
인간의 뇌속에서 무슨일이 일어났느냐 였습니다.
하지만 동시에,
주택시장이 희망적이라는 말을 들었을 때,
우리는 "내 집값이 두배는 되겠군." 이라고 생각합니다.
왜 이런 생각을 하는지 알아보기 위해,
실험의 참여자들에게 뇌 영상 스캐너안에서
거짓말을 하도록 해보았습니다.
이런 모습인데요.
기능성 자기공명영상법이라고 불리는 방법을 통해서,
긍정적인 정보에 반응하는
뇌의 일부분을 확인 할 수 있습니다.
좌측 하전두회라고 불리는 부분중 하나입니다.
누군가, "저의 암 발병률은 50%입니다."라고 말하면,
저희가 "좋은 소식이네요."
"평균이 30%인데 말이죠."라고 말하는거죠.
좌측 하전두회는 강렬하게 반응하게 됩니다.
매우 또는 다소 낙관적이거나, 약간 비관적인 분들든
상관 없었습니다.
모든 사람의 좌측 하전두회는
여러분이 바락 오바마 이던 우디 알렌이던
완벽하게 잘 작동했습니다.
뇌의 다른 부분상에서는
우측 하전두회가 좋지 않은 소식에 반응했습니다.
이부분인데요. 아주 잘 작동하지는 않았습니다.
더 낙관적일수록
이 부분은 예상치 못한 부정적인 정보에
반응하지 않게 됩니다.
그리고 뇌가 미래에 대한 부정적인 정보를
정리하지 못한다면,
이처럼 계속 빨간색으로 남게됩니다.
그래서 저희는 이것을 바꿀 수 있을지 궁금해 했습니다.
이 부분에서 뇌의 활동에 영향을 주어
사람들의 낙관주의적 편견을 조정 할 수 있을 까요?
한가지 방법이 있습니다.
이분은 제 동료 료타 칸나이인데요.
이분은 지금 저희 연구의 참가자의
두개골을 통해 작은 자기장 신호를
하전두회로 보내고 있는 모습입니다.
그렇게 함으로 해서,
약 30분동안 뇌의 일 부분의 활동을
간섭하는 것이죠.
그리고 나서 모든것이 정상으로 돌아옵니다. 제가 장담합니다.
(웃음)
그럼 무슨일이 일어났는지 볼까요.
우선 저희가 보는
평균적인 편견의 양을 보여드릴께요.
제가 지금 여러분 모두를 실험해 본다면,
이정도가 나쁜 소식 대비 좋은 소식으로 부터
얻게되는 편견의 양입니다.
그리고 하전두회를 자극해서
부정적인 정보를 정리하면,
낙관적 편견이 훨씬 커지게 됩니다.
그래서 저희는 사람들을 더 편향적으로 만들었습니다.
그리고 좋은 소식을 정리하는 것을 알려진 이 부분의
뇌활동을 간섭하여
낙관주의적 편견을 사라지게 해보았습니다.
저희는 인간에게
뿌리 깊이 심어져 있던 편견을
제거 할 수 있었기에 매우 놀라웠습니다.
그리고 여기서 멈추고 우리 자신에게 질문을 했습니다.
"낙관적 환상을 정말 작은 조각으로 나누기를 원할까요?"
"그러면 사람들이 가지고 있는 낙관적 편견을 날려 버리고 싶을까?"
제가 벌써 여러분에게 낙관적 편견의 장점에 대해서 말씀드렸습니다.
아마도 평생 간직하고 싶어할 편견이죠.
하지만 물론 위험성이 있습니다.
그걸 간과한다면 정말 어리석은 일일겁니다.
캘리포니아에 사는 소방관으로 부터 받은
이메일을 예로 들어보겠습니다.
소방관의 사망자 조사록에는 종종 이런게 있습니다.
"안전한 결정을 할 수 있는"
"모든 정보를 알고 있음에도 불구하고"
"화재가 그렇게 까지 될줄을 몰랐습니다."
이 팀장님은 왜 그런 방법을
사용했는지 소방관들에게 설명하기 위해서
저희의 연구결과를 이용할 예정입니다.
인간이 가지고 있는 낙관주의적 편견을 아주 정확하게 인지하려고 말이죠.
그래서 비현실적인 낙관주의는 금융 위기나
기획 부실등의 위험한 행동을 낳을 수 있습니다.
예를들어, 영국정부는
낙관주의적 편견이 사람들이
프로젝트의 기간과 비용을 과소평가하게
만들 가능성이 많다는것을 주지했습니다.
그래서 2012년 올림픽 예산을
낙관주의적 편견 때문에 조정을 했습니다.
몇주후에 결혼할 제 친구도
결혼예산을 똑같은 이유로 조정했습니다.
그런데 그 친구에게 이혼할 가능성에 대해서 물었더니,
그럴 가능성은 없다고 자신있게 대답했습니다.
그래서 저희가 하고 싶은것은
낙관론의 위험으로부터 우리 자신을 방어하고 싶은 것입니다.
하지만 낙관론으로 얻을 수 있는
장점이 있다는 희망은 여전히 남아있습니다.
그리고 그렇게 할 수 있는 방법이 있는데요.
그 방법의 중요한 점은 바로 지식입니다.
사람은 편견에 대해 지식을 가지고 태어 나지 않습니다.
이런 편견들은 과학적인 조사에 의해 발견되어집니다.
하지만 좋은 소식은 낙관주의적 편견이
환상을 깨지는 못하는다는 것은 인식해 가고 있습니다.
이건 마치 편견을 이해한다고해서
사라지지 않는 착시현상 같은 것이죠.
그리고 비현실적인 편견으로 부터
우리를 보호하기 위해서
계획과 규칙을 만들기 위해
균형을 유지해야하기 때문에 좋은 것일 수 있습니다.
하지만 동시에 희망으로 남는거죠.
이 만화가 이런점을 잘 묘사한다고 생각합니다.
여러분들이 여기 만화 같은 날수 있다는 것을
믿지 않는 펭귄들이라면,
여러분은 결코 날수 없습니다.
어떤식으로든 진전이 있기 때문에,
다른 현실을 상상할 필요가 있는거죠.
그리고 현실은 가능하다고 믿어야합니다.
하지만 좋다고 생각하고 그냥 눈감고
뛰어 내리는 극단적으로 낙관적인 펭귄이라면,
땅에 떨어졌을때 좀 정신 없을겁니다.
하지만 여러분이 날수 있다고 생각하는
보통의 긍정적인 펭귄이라면,
계획한데로 되지 않았을 때를 대비해서
등에 낙하산을 메달고
사실은 펭귄이지만 독수리처럼
포효하면서 날수도 있죠.
감사합니다.
(박수)
Ik ga jullie vertellen over optimisme --
de optimisme-tendens, om precies te zijn.
Dat is een cognitieve illusie
die we de afgelopen jaren in mijn lab hebben bestudeerd.
80% van ons heeft het.
Het is onze neiging tot overschatting
van de waarschijnlijkheid om goede ervaringen te hebben in ons leven
en onderschatting van de waarschijnlijkheid slechte ervaringen te hebben.
Dus we onderschatten de kans om kanker te krijgen,
of een auto-ongeluk.
We overschatten onze levensduur en carrièrevooruitzichten.
Kortom, we zijn meer optimistisch dan realistisch,
maar hebben daar geen idee van.
Neem bijvoorbeeld het huwelijk.
In de westerse wereld zijn de scheidingspercentages ongeveer 40%.
Dat betekent dat van elke vijf getrouwde stellen
er twee hun bezittingen zullen splitsen.
Maar als je pasgetrouwden vraagt naar hun eigen kans op scheiding,
schatten ze die op 0%.
Zelfs scheidingsadvocaten, die beter moesten weten,
onderschatten hun kans op scheiding schromelijk.
Het blijkt dat optimisten niet minder snel scheiden,
maar ze hertrouwen wel eerder.
Zoals Samuel Johnson het uitdrukte:
"Hertrouwen is de triomf van hoop over ervaring."
(Gelach)
Als we getrouwd zijn, hebben we vaker kinderen.
We denken allemaal dat onze kinderen uitzonderlijk getalenteerd zijn.
Dit is trouwens mijn tweejarige neefje Guy.
Ik wil even heel duidelijk stellen dat hij
een erg slecht voorbeeld is van de optimisme-tendens,
want hij is werkelijk uniek getalenteerd.
(Gelach)
En ik ben niet alleen.
Drie van de vier Britten zeiden
optimistisch te zijn over de toekomst van hun eigen gezinnen.
Dat is 75%.
Maar slechts 30% zei
dat ze dachten dat gezinnen over het algemeen
het beter doen dan enkele generaties geleden.
Dat is een heel belangrijk punt,
want we zijn optimistisch over onszelf,
over onze kinderen,
over onze gezinnen,
maar niet zo optimistisch over de kerel die naast ons zit,
en ietwat pessimistisch
over het lot van onze medeburgers en het lot van ons land.
Maar ons optimisme over onze persoonlijke toekomst
wankelt niet.
Dat betekent niet dat we denken dat alles op magische wijze goed uitpakt,
maar eerder dat wij het unieke vermogen hebben om dat te bewerkstelligen.
Nu ben ik wetenschapper, dus ik experimenteer.
Om te tonen wat ik bedoel,
zal ik een experiment met jullie doen.
Ik ga jullie een lijst met vermogens en eigenschappen geven
en ik wil dat jullie van al die vermogens zeggen
waar jullie staan ten opzichte van de rest van de bevolking.
De eerste is goed met anderen kunnen omgaan.
Wie vindt dat hij in de onderste 25% zit?
Oké, dat zijn ongeveer 10 mensen van de 1500.
Wie denkt dat hij in de bovenste 25% zit?
De meesten van ons hier.
Oké, nu hetzelfde voor je rijvaardigheid.
Hoe interessant ben je?
Hoe aantrekkelijk ben je?
Hoe eerlijk ben je?
En tot slot, hoe bescheiden ben je?
De meesten van ons plaatsen zichzelf boven het gemiddelde
bij de meeste van deze eigenschappen.
Dat is statistisch gezien onmogelijk.
We kunnen niet allemaal beter zijn dan alle anderen.
(Gelach)
Maar als we geloven dat we beter zijn dan anderen,
betekent dat dat we eerder die promotie zullen krijgen, getrouwd zullen blijven,
want we zijn socialer, interessanter.
Het is een mondiaal fenomeen.
De optimisme-tendens is waargenomen
in veel verschillende landen --
in westerse culturen, niet-westerse culturen,
bij vrouwen en mannen,
bij kinderen en bij ouderen.
Het is behoorlijk wijdverspreid.
Maar de vraag is: is het goed voor ons?
Sommigen zeggen van niet.
Sommige mensen zeggen dat het geheim van geluk is
lage verwachtingen te hebben.
Ik denk dat de logica als volgt gaat:
als we geen grote dingen verwachten,
als we niet verwachten om liefde, gezondheid en succes te vinden
zullen we niet teleurgesteld zijn als deze dingen uitblijven.
En als we niet teleurgesteld zijn als goede dingen uitblijven,
en aangenaam verrast zijn als ze gebeuren,
zullen we gelukkig zijn.
Het is dus een prima theorie,
maar ze blijkt verkeerd te zijn om drie redenen.
Ten eerste: wat er ook gebeurt, of je slaagt of faalt,
mensen met hoge verwachtingen voelen zich altijd beter.
Want hoe we ons voelen wanneer we gedumpt worden of medewerker van de maand worden,
hangt af van onze interpretatie van die gebeurtenis.
De psychologen Margaret Marshall en John Brown
bestudeerden studenten met hoge en lage verwachtingen.
Ze zagen dat mensen met hoge verwachtingen die slagen,
hun succes aan zichzelf toeschrijven.
"Ik ben een genie, vandaar die 10
en vandaar dat ik voortdurend tienen zal krijgen.
Als ze faalden, was dat niet omdat ze dom waren,
maar omdat het examen niet fair was geweest.
Volgende keer beter.
Mensen met lage verwachtingen doen het tegenovergestelde.
Als ze faalden, was dat omdat ze dom waren,
en als ze slaagden
was dat omdat het examen deze keer erg makkelijk was.
De volgende keer zou wel realistischer verlopen.
Dus voelden ze zich slechter.
Ten tweede: ongeacht het resultaat
maakt anticipatie ons gelukkig.
De gedrags-econoom George Lowenstein
vroeg studenten van zijn universiteit
te denken aan het krijgen van een gepassioneerde kus van een beroemdheid naar wens.
Toen vroeg hij: "Hoeveel zou je betalen
om de kus van de beroemdheid te krijgen
als de kus direct werd gegeven,
over drie uur, over 24 uur, over drie dagen,
over een jaar, over 10 jaar?
Hij merkte dat de studenten het meeste wilden betalen
niet als de kus meteen werd gegeven,
maar over drie dagen.
Ze wilden extra betalen om te wachten.
Niet dat ze tien jaar wilden wachten;
niemand wil een beroemdheid op leeftijd.
Maar drie dagen leek de optimale wachttijd.
Waarom is dat?
Als je de kus nu krijgt, is het direct voorbij.
Maar als je de kus over drie dagen krijgt,
dan heb je drie dagen van opgewonden anticipatie, de sensatie van het wachten.
De studenten wilden die tijd
om zich voor te stellen waar het zou gebeuren,
hoe het zou gebeuren.
Anticipatie maakte hen gelukkig.
Dit is overigens waarom mensen vrijdag prefereren boven zondag.
Een merkwaardig feit,
want vrijdag is een werkdag en zondag is een vrije dag,
dus je zou verwachten dat mensen zondag prefereren,
maar dat is niet zo.
Dat is niet omdat ze zo enorm graag op kantoor zijn
en zo'n hekel hebben aan een wandeling in het park
of een luie brunch.
Dat weten we, omdat als je mensen vraagt
naar hun meest favoriete dag van de week...
verrassing ... dat is zaterdag,
dan komt vrijdag, dan zondag.
Mensen prefereren vrijdag
omdat vrijdag de anticipatie van het weekend brengt,
alle plannen die je hebt.
Op zondag is het enige om naar uit te zien
de werkweek.
Dus optimisten zijn mensen die meer kussen verwachten in hun toekomst,
meer wandelingen in het park.
Die anticipatie vergroot hun welbevinden.
Zonder de optimisme-tendens zouden we
allemaal ietwat depressief zijn.
Mensen met een milde depressie
zijn niet bevooroordeeld als ze naar de toekomst kijken.
Ze zijn eigenlijk realistischer dan gezonde individuen.
Maar mensen met zware depressie
hebben een pessimisme-tendens.
Zij verwachten dat de toekomst
slechter is dan ze daadwerkelijk gaat zijn.
Dus optimisme verandert subjectieve werkelijkheid.
Onze verwachtingen over de wereld veranderen onze wereldvisie.
Maar ze veranderen ook de objectieve werkelijkheid.
Het werkt als een voorspelling die zichzelf doet uitkomen.
Dat is de derde reden
waarom het verlagen van je verwachtingen je niet gelukkig zal maken.
Gecontroleerde proeven hebben uitgewezen
dat optimisme niet alleen gerelateerd is aan succes,
maar dat het ertoe leidt.
Optimisme leidt tot succes in de academische wereld, in de sport en in de politiek.
Misschien het meest verrassende voordeel van optimisme is gezondheid.
Als we verwachten dat de toekomst stralend is,
verminderen stress en zorgen.
Kortom, optimisme heeft vele voordelen.
Maar de vraag die me echt verwarde, was:
hoe blijven we optimistisch in confrontatie met de feiten?
Als neurowetenschapper was dit met name verwarrend,
want volgens alle gangbare theorieën
moet je je verwachtingen bijstellen als ze niet blijken te kloppen.
Maar dat is niet wat we zien.
We vroegen mensen om naar het lab te komen
om te proberen te begrijpen wat er gebeurde.
We vroegen ze om te schatten wat de kans was
op het beleven van verschillende vreselijke scenario's.
Bijvoorbeeld: wat is de kans dat jij kanker krijgt?
Dan vertelden we hen wat de gemiddelde kans was
dat iemand als zij deze tegenslagen zouden overkomen.
Voor kanker is dat bijvoorbeeld ongeveer 30%.
Dan vroegen we ze nogmaals:
"Hoeveel kans loop je dat je kanker krijgt?"
Wat we wilden weten, was
of mensen hun aannames bijstellen naar aanleiding
van de informatie die we ze gaven.
En dat deden ze --
maar vooral wanneer die informatie
beter was dan hun verwachting.
Bijvoorbeeld,
als iemand zei: "Mijn kans om kanker te krijgen
is ongeveer 50%",
en wij zeiden: "Hé, goed nieuws.
De gemiddelde kans is ongeveer 30%",
dan zeiden zij de volgende keer:
"Misschien is mijn kans ongeveer 35%."
Dus ze leerden snel en efficiënt.
Maar als iemand begon met de stelling:
"Mijn gemiddelde kans om kanker te krijgen is ongeveer 10%",
en wij zeiden: "Hee, slecht nieuws.
De gemiddelde kans is ongeveer 30%,"
dan zeiden ze de keer daarop:
"Ja, ik denk nog steeds dat ik ongeveer 11% kans loop."
(Gelach)
Dus ze leerden wel iets,
maar dat was veel minder dan wanneer we ze
positieve informatie gaven over de toekomst.
Niet dat ze zich onze cijfers niet herinnerden;
iedereen herinnert zich dat de gemiddelde kans op kanker
ongeveer 30% is
en de gemiddelde kans op echtscheiding zo'n 40%.
Maar ze dachten niet dat deze getallen verband hielden met hen.
Dat betekent dat waarschuwingstekens als deze
wellicht slechts een geringe invloed hebben.
Ja, roken is dodelijk, maar vooral voor die andere persoon.
Wat ik wilde weten, was:
wat gebeurt er in de menselijke hersenen
dat ons belet om deze signalen persoonlijk op te vatten?
Tegelijkertijd denken we,
wanneer we horen dat de huizenmarkt gaat stijgen,
"Oh, mijn huis verdubbelt vast in waarde."
Om dat te verklaren,
vroeg ik de deelnemers aan het experiment
om in een hersenscanner te gaan liggen.
Dat ziet er zo uit.
Met een methode genaamd 'functionele MRI'
konden we hersengebieden identificeren
die reageerden op positieve informatie.
Eén van deze gebieden heet de linker inferieure frontale gyrus.
Dus als iemand zei: "Mijn kans om kanker te krijgen is 50%",
en wij zeiden: "Hé, goed nieuws.
De gemiddelde kans is 30%",
dan reageerde de linker inferieure frontale gyrus heftig.
Het maakte niet uit of je een extreme optimist was, een milde optimist
of lichtelijk pessimistisch,
de linker inferieure frontale gyrus functioneerde
bij iedereen geweldig,
of je Barack Obama was of Woody Allen.
Aan de andere kant van de hersenen
reageerde de rechter inferieure frontale gyrus op slecht nieuws.
Maar nu komt het: deze deed zijn werk niet erg goed.
Hoe optimistischer je was,
des te minder geneigd was dit gebied
om te reageren op onverwachte negatieve informatie.
Als je hersenen
geen slecht nieuws integreren over de toekomst,
zul je voortdurend je roze bril ophouden.
Dus wilden we weten: kunnen we dit veranderen?
Kunnen we de optimisme-tendens bij mensen veranderen
door de hersenactiviteit in deze gebieden te beïnvloeden?
En dat kan inderdaad.
Dit is mijn collega Ryota Kanai.
Hij stuurt een klein elektrisch signaal door de schedel
van de deelnemer aan onze studie
naar de inferieure frontale gyrus.
Door dat te doen,
beïnvloedt hij de hersenactiviteit in dit gebied
gedurende ongeveer een half uur.
Geen zorgen, daarna is alles weer normaal.
(Gelach)
Laten we kijken wat er gebeurt.
Allereerst ga ik jullie de gemiddelde
hoeveelheid beïnvloeding laten zien.
Als ik jullie allemaal nu zou testen,
zou dit de mate zijn waarin jullie méér van goed nieuws
zouden leren dan van slecht nieuws.
Nu beïnvloeden we het gebied
waarvan we zagen dat het negatieve informatie integreerde
en de optimisme-tendens wordt nog sterker.
We versterken de geneigdheid in informatieverwerking.
Toen beïnvloedden we de hersenregio
waarin integratie van goed nieuws plaatsvond,
en de optimisme-tendens verdween.
We waren echt verbaasd door deze resultaten
want we konden een diepgewortelde neiging
wegnemen in mensen.
Hier stopten we even en vroegen ons af:
zouden we de optimistische illusie aan diggelen willen slaan?
Zouden we de optimisme-tendens bij mensen willen wegnemen?
Ik vertelde al over alle voordelen van de optimisme-tendens,
die waarschijnlijk maken dat je hem nooit kwijt wil.
Maar er zijn uiteraard valkuilen.
Het zou dom zijn als we die zouden negeren.
Neem bijvoorbeeld deze e-mail, die ik kreeg
van een brandweerman hier in Californië.
Hij zegt: "Bij onderzoek naar dodelijke ongevallen van brandweermannen
hoor je vaak: 'We dachten niet dat het vuur dit zou gaan doen",
zelfs als alle informatie voorhanden was
om veilige beslissingen te nemen."
Deze commandant gaat onze bevindingen over de optimisme-tendens
gebruiken om de brandweermannen proberen uit te leggen
waarom ze denken zoals ze denken,
om ze bewust te maken van deze zeer optimistische neiging in mensen.
Onrealistisch optimisme kan tot gevaarlijk gedrag leiden,
tot financiële fiasco's, tot gebrekkige planning.
De Britse overheid heeft bijvoorbeeld erkend
dat mensen door de optimisme-tendens
eerder de kosten en tijdsduur
van projecten onderschatten.
Dus hebben ze het budget voor de Olympische Spelen
aangepast aan de optimisme-tendens.
Een vriend die over enkele weken gaat trouwen,
heeft hetzelfde gedaan voor zijn huwelijksbudget.
Overigens, toen ik hem vroeg naar zijn eigen kans op een echtscheiding,
zei hij vrij zeker te zijn dat die 0% was.
Dus we zouden ons heel graag
willen beschermen tegen de gevaren van optimisme,
maar tegelijkertijd hoopvol blijven,
en profiteren van de vele voordelen van optimisme.
Ik geloof dat dat mogelijk is.
De sleutel hiertoe is kennis.
Goed begrip van onze vooroordelen is niet aangeboren.
Dit moet groeien door wetenschappelijk onderzoek.
Maar het goede nieuws is, dat bewustwording van de optimisme-tendens
de illusie niet wegneemt.
Het is als gezichtsbedrog:
dat blijft bestaan, zelfs als je begrijpt hoe het werkt.
Dit is goed, want het betekent
dat we een evenwicht moeten kunnen vinden,
om plannen en regels te verzinnen
die ons beschermen tegen onrealistisch optimisme,
terwijl we tegelijkertijd hoopvol blijven.
Ik denk dat deze cartoon het mooi weergeeft.
Want als je een pessimistische pinguïn bent
die niet gelooft dat hij kan vliegen,
zul je het met zekerheid nooit kunnen.
Want iedere soort vooruitgang vereist
dat we ons een andere werkelijkheid inbeelden
en vervolgens geloven dat die werkelijkheid mogelijk is.
Maar als je een extreem optimistische pinguïn bent
die blindelings springt en er het beste van hoopt,
zou de landing je wel eens tegen kunnen vallen.
Maar als je een optimistische pinguïn bent
die gelooft dat hij kan vliegen,
maar vervolgens een parachute aanbindt
voor het geval de dingen anders lopen dan gepland,
zul je vliegen als een arend,
ook al ben je slechts een pinguïn.
Dank je wel.
(Applaus)
Opowiem wam o optymizmie.
Ściślej - o optymistycznym nastawieniu.
To iluzja poznawcza,
którą badamy od kilku lat.
80 % ludzi to ma.
Przeceniamy przeczucia,
które mówią, że spotka nas coś dobrego.
Bagatelizujemy prawdopodobieństwo przykrości.
Nie wierzymy, że zachorujemy na raka,
ulegniemy wypadkowi.
Oczekujemy dłuższego życia, lepszej kariery.
Jesteśmy bardziej optymistami niż realistami
i nie zdajemy sobie z tego sprawy.
Spójrzmy na małżeństwo.
Na zachodzie rozwodzi się 40% par.
To znaczy, że na każde 5 małżeństw
2 podzielą między siebie majątek.
Mimo to nowożeńcy są przekonani,
że nigdy się nie rozwiodą.
Nawet prawnicy, których wiedza jest większa,
lekceważą możliwość własnego rozwodu.
Optymiści nie rozwodzą się rzadziej,
ale częściej biorą ślub po raz drugi.
Samuel Johnson powiedział:
"Kolejny ślub to triumf nadziei nad doświadczeniem".
(Śmiech)
Małżonkowie częściej chcą mieć dzieci.
Spodziewają się, że będą wyjątkowo zdolne.
To mój dwuletni siostrzeniec - Guy.
Z góry zapewniam,
że to zły przykład optymistycznego nastawienia,
bo jest wyjątkowo zdolny.
(Śmiech)
Nie jestem jedyna.
75% Brytyjczyków twierdzi,
że optymistycznie widzi przyszłość swych rodzin.
Aż 75%.
Natomiast 30% uważa,
że rodziny radzą sobie lepiej
niż kilka pokoleń temu.
To bardzo ważny punkt.
Optymistycznie myślimy o sobie,
o dzieciach
i o rodzinach,
ale nie o ludziach, których nie znamy.
Podchodzimy pesymistycznie
do losów współobywateli i własnego kraju.
Optymizm dotyczący własnej przyszłości
pozostaje taki sam.
To nie znaczy, że wierzymy w magiczne rozwiązania,
ale wierzymy we własne wyjątkowe zdolności.
Jako naukowiec prowadzę badania.
Pokażę wam, o czym mówię.
Przeprowadzimy razem eksperyment.
Przeczytam listę umiejętności i cech.
Pomyślcie, jak się oceniacie
w porównaniu z resztą populacji.
Pierwsza zdolność to dobre relacje z innymi.
Kto uważa, że należy do dolnych 25%?
Około 10 osób na 1500.
Kto uważa, że jest w górnych 25%?
Większość z nas.
Jak jest z prowadzeniem samochodu?
Na ile jesteście interesujący?
Jak bardzo atrakcyjni?
Na ile szczerzy?
I na koniec, jak skromni?
Większość ocenia swe umiejętności
powyżej przeciętnej.
To statystycznie niemożliwe.
Nie możemy wszyscy być lepsi od innych.
(Śmiech)
Jednak gdy wierzymy, że jesteśmy lepsi,
wzrastają szanse na awans i trwałe małżeństwo,
bo jesteśmy bardziej towarzyscy i interesujący.
To powszechny fenomen.
Optymistyczne nastawienie spotkamy
w kulturach wielu krajów,
czy to na Zachodzie czy gdzie indziej,
u kobiet i mężczyzn.
u dzieci i osób starszych.
To powszechne.
Czy to dla nas dobre?
Niektórzy uważają, że nie.
Twierdzą, że sekretem szczęścia
są niskie oczekiwania.
Ich logika jest następująca:
Jeśli nie oczekujesz wspaniałego życia,
miłości, zdrowia i sukcesów,
to nie spotka cię rozczarowanie.
Nie okazywanie zawodu wobec przeciwności losu
i odczuwanie miłego zaskoczenia powodzeniem,
da nam szczęście.
To bardzo dobra teoria,
ale nie sprawdza się z trzech powodów.
Po pierwsze: niezależnie od faktycznego powodzenia
ludzie o wysokich oczekiwaniach
zawsze czują się lepiej.
Samopoczucie w obliczu porażki lub sukcesu
zależy od interpretacji tego, co się stało.
Psycholodzy Margaret Marshall i John Brown
badali studentów z wysokimi i niskimi oczekiwaniami.
Gdy powodzi się tym z wysokimi oczekiwaniami,
przypisują sukces własnym cechom.
"Jestem geniuszem, więc dostałem 6.
Będę oceniany wysoko również w przyszłości".
Jeśli odniosą porażkę, to nie przez tępotę,
ale dlatego, że test był niesprawiedliwy.
Następnym razem będzie lepiej.
Ci o niskich oczekiwaniach myślą odwrotnie.
Jeśli coś zawalą, obwiniają się za tępotę.
Gdy im się powiedzie,
myślą, że to egzamin był łatwy.
Następnym razem już im się nie uda,
więc czują się gorzej.
Po drugie: Niezależnie od wyniku,
już samo oczekiwanie nas uszczęśliwia.
Ekonomista behawioralny George Lowenstein
poprosił studentów,
by wyobrazili sobie, że całują się z kimś sławnym.
Potem zapytał, ile by zapłacili
za taki pocałunek,
jeśli otrzymaliby go natychmiast,
za 3 lub 24 godziny, 3 dni,
za rok lub 10 lat?
Odkrył, że studenci zapłaciliby najwięcej
za pocałunek nie natychmiast,
ale po trzech dniach.
Godzili się zapłacić dodatkowo za oczekiwanie.
Nie chcieli czekać rok czy 10 lat.
Nikt nie chce starzejącej się gwiazdy.
Okres trzech dni wydawał się optymalny.
Dlaczego tak jest?
Jeśli dostaniesz buziaka teraz, to już koniec.
Jednak gdy masz go dostać za trzy dni,
to będziesz czekał z niecierpliwością.
Studenci chcieli mieć czas,
by wyobrażać sobie,
gdzie i jak to się stanie.
Oczekiwanie ich uszczęśliwiało.
Dlatego ludzie wolą piątek od niedzieli.
To naprawdę dziwne.
Piątek jest dniem roboczym, a niedziela wolnym.
Teoretycznie ludzie powinni woleć niedzielę,
ale tak nie jest.
Nie wynika to z zamiłowania do siedzenia w pracy
lub nienawiści do spacerów,
czy późnego śniadania.
Gdy pytamy ludzi
o ulubiony dzień tygodnia,
najczęściej wybierają sobotę,
następnie piątek i niedzielę.
Ludzie wolą piątek,
bo jest zapowiedzią bliskiego weekendu
i realizacji planów.
Po niedzieli czeka na nas jedynie
nowy tydzień pracy.
Optymiści czekają na więcej pocałunków
i spacerów w parku.
Oczekiwanie poprawia im samopoczucie.
Bez optymistycznego nastawienia
wszyscy mielibyśmy lekką depresję.
Osoby z łagodną depresją
patrzą w przyszłość bez konkretnego nastawienia.
Są bardziej realistyczni niż zdrowi ludzie.
Natomiast osoby z ciężką depresją
mają nastawienie pesymistyczne.
Zwykle spodziewają się,
że przyszłość będzie gorsza, niż potem się okazuje.
Optymizm zmienia subiektywną rzeczywistość.
Oczekiwania zmieniają sposób patrzenia na świat.
Przysłaniają obiektywną prawdę.
Działają jak samospełniająca się przepowiednia.
To trzeci powód,
dla którego obniżenie oczekiwań nie uszczęśliwia.
Badania pokazały,
że optymizm nie tylko wpływa na sukces,
ale do niego prowadzi.
Prowadzi do sukcesów w nauce, sporcie i polityce.
Zaskakująco korzystnie wpływa na zdrowie.
Optymistyczne patrzenie w przyszłość
zmniejsza stres i niepokój.
Pogoda ducha ma mnóstwo zalet.
Zastanawiała mnie jedna rzecz.
Jak utrzymujemy optymizm w obliczu rzeczywistości?
To było dla mnie niejasne.
Według wszelkich teorii, jeśli nie dostajemy tego,
co chcemy, powinniśmy zmienić oczekiwania.
Odkryliśmy coś innego.
Zaprosiliśmy ludzi do laboratorium
żeby dowiedzieć się, jak to działa.
Poprosiliśmy, aby ocenili prawdopodobieństwo
doświadczenia różnych życiowych dramatów.
Jak oceniają szanse zachorowania na raka?
Podawaliśmy im przeciętne prawdopodobieństwo
zachorowania na tę chorobę.
Dla raka to 30%.
Następnie pytaliśmy ponownie,
jak oceniają możliwość zachorowania?
Chcieliśmy się dowiedzieć,
czy podana przez nas informacja
wpłynie na ich opinie.
Większość badanych
zmieniała zdanie, gdy informacja
była lepsza niż oczekiwali.
Jeżeli ktoś mówił,
że możliwość zachorowania na raka
wynosi u niego 50%,
dostawał dobrą wiadomość:
prawdopodobieństwo wynosi 30%.
Następnym razem,
respondent oceniał swoje szanse na 35%.
Uczyli się szybko i skutecznie.
Jednak jeśli ktoś mówił,
że możliwość zachorowania to 10%,
dostawał złą wiadomość:
średnia wynosi 30%.
Zapytany po raz drugi nadal twierdził,
że szanse zachorowania to około 11%.
(Śmiech)
Czyli owszem, uczyli się,
ale dużo mniej niż grupa,
która dostała pozytywne informacje o przyszłości.
Nie chodzi też o to, że nie pamiętali liczb.
Wszyscy pamiętali, że możliwość zachorowania
wynosi 30%.
Prawdopodobieństwo rozwodu to 40%.
Respondenci uważali, że te dane ich nie dotyczą.
Oznacza to, że takie sygnały ostrzegawcze
mają ograniczony wpływ.
Palenie zabija, ale nas to nie dotyczy.
Chciałam się dowiedzieć,
co takiego dzieje się w mózgu,
że ignorujemy sygnały ostrzegawcze.
Gdy usłyszymy,
że rynek nieruchomości ma się dobrze,
myślimy: "Sprzedam dom za podwójną cenę".
Aby odkryć jak działa mózg,
zaprosiłam uczestników eksperymentu
na badanie rezonansem magnetycznym.
To on.
Używając takiej metody
mogliśmy zidentyfikować obszary mózgu,
które reagują na dobre informacje.
Jeden z nich to lewy zakręt czołowy.
Badany mówił, że na 50% zachoruje na raka,
i dostawał dobrą wiadomość,
że przeciętna zachorowalność to 30%.
Mózg reagował gwałtownie bez względu na to,
czy badany był zdecydowanym optymistą,
czy pesymistą.
Lewy zakręt czołowy
działał bardzo dobrze,
niezależnie od badanego.
Prawy zakręt czołowy
reagował na złe wiadomości.
W nim tkwił cały problem.
Im większym optymistą był badany,
tym słabiej ten obszar reagował
na nieoczekiwane złe wiadomości.
Jeśli mózg źle przyswaja
niekorzystne informacje o przyszłości,
człowiek patrzy na świat przez różowe okulary.
Chcieliśmy się dowiedzieć,
czy można to zmienić
ingerując w aktywność mózgu.
Odkryliśmy, że się da.
To mój współpracownik, Ryota Kanai.
Przystawia prosty impuls magnetyczny
do głowy uczestnika eksperymentu
w miejscu, gdzie jest lewy zakręt
Dzięki temu
czynnie wpływa na ten obszar mózgu
przez około pół godziny.
Potem wszystko wraca do normy.
(Śmiech)
Zobaczmy, co się dzieje.
Najpierw pokażę
przeciętny poziom nastawienia.
Gdybym wykonała na was test,
o tyle więcej przyswoilibyście dobrych wiadomości
w stosunku do złych.
Gdy zadziałamy na obszar,
który przyswaja złe wiadomości w tym zadaniu,
poziom optymizmu znacznie wzrasta.
Zmieniliśmy nastawienie badanych
do przetwarzanych informacji.
Gdy działamy na obszar mózgu,
który wpływa na przyswajanie dobrych wiadomości,
nasz optymizm znika.
Zadziwił nas taki wynik badań.
Byliśmy w stanie zatrzymać
proces zakorzeniony w naturze człowieka.
W tym momencie zaczęliśmy się zastanawiać,
czy faktycznie chcemy roztrzaskać iluzję optymizmu.
Czy chcemy go ludziom zabrać?
Przedstawiłam korzystny wpływ dobrego nastawienia.
Pewnie chcecie mieć takie nastawienie całe życie.
Są jednak problemy,
których nie możemy zignorować.
Jako przykład przytoczę e-maila,
którego dostałam od strażaka z Kalifornii.
Pisał, że po wypadkach strażaków często słyszy
"nie spodziewaliśmy się, że pożar tak się zachowa",
choć były wszelkie dostępne informacje po temu,
by podjąć bezpieczną decyzję.
Kapitan zamierza użyć naszego odkrycia,
aby wytłumaczyć strażakom,
dlaczego myślą w ten sposób.
Chce im uzmysłowić
działanie optymistycznego nastawienia.
Nierealistyczny optymizm może prowadzić
do ryzykownego zachowania,
do bankructwa i błędnego planowania.
Rząd brytyjski uznał,
że optymistyczne nastawienie
podwyższa ryzyko popełnienia błędu
w szacowaniu kosztów i czasu trwania projektu.
Dostosowali więc budżet Olimpiady 2012
do optymistycznego nastawienia.
Mój przyjaciel, który niedługo się żeni,
podszedł do ślubnego budżetu w ten sam sposób.
Ale zapytany, czy zakłada możliwość rozwodu,
był pewien, że to go nie dotyczy.
Chcielibyśmy chronić się
przed niebezpieczeństwem optymizmu,
a jednocześnie być pełni nadziei
i korzystać z jego owoców.
Wierzę, że tak można żyć.
Rozwiązanie podpowiada nauka.
Rozumienia własnych nastawień trzeba się nauczyć.
Poznajemy je w drodze badań naukowych.
Świadomość optymistycznego nastawienia
nie burzy pozorów.
Jest jak iluzja optyczna: fakt, że ją dojrzymy,
nie sprawi, że zniknie.
To oznacza,
że powinniśmy utrzymać równowagę,
przemyśleć plany i zasady,
chronić się przed nierealnym optymizmem,
a jednocześnie mieć nadzieję.
Ten rysunek świetnie to wyraża.
Jeśli jesteś pingwinem pesymistą,
który nie wierzy, że umie latać,
na pewno ci się nie uda.
Postęp wymaga umiejętności
wyobrażenia sobie innej rzeczywistości
i wiary, że taka rzeczywistość jest możliwa.
Jeśli jesteś tak optymistycznym pingwinem,
że skaczesz mając nadzieję, że się uda,
możesz się mocno zdziwić, uderzając w ziemię.
Jeśli jesteś pingwinem optymistą,
który wierzy, że umie latać,
ale zakładasz spadochron
na wszelki wypadek,
to polecisz jak orzeł.
Mimo że jesteś tylko pingwinem.
Dziękuję.
(Oklaski)
Vou falar-vos de otimismo,
concretamente,
da propensão para o otimismo.
É uma ilusão cognitiva
que temos estudado nos últimos anos,
e 80% de nós tem-no.
É a nossa tendência a sobrestimar
a probabilidade de bons momentos na vida
e subestimar a probabilidade de maus momentos.
Subestimamos a probabilidade
de sofrermos de cancro,
de termos um acidente de viação.
Sobrestimamos a nossa longevidade
e perspetivas laborais.
Em suma, somos mais otimistas
que realistas,
mas não temos consciência disso.
O casamento, por exemplo.
No ocidente, o divórcio
é de cerca de 40%.
Significa que, em cada cinco casais,
dois terminarão em divisão de bens.
Mas se perguntamos a recém-casados
sobre a probabilidade de divórcio,
estimam-na a zero por cento.
E até advogados de divórcio,
que já deveriam saber,
subestimam de forma significativa
a própria probabilidade de divórcio.
Os otimistas não têm menos
probabilidades de se divorciarem,
mas têm mais probabilidades
de voltar a casar.
Como disse Samuel Johnson,
"Um novo casamento é o triunfo
da esperança sobre a experiência."
(Risos)
Se somos casados,
é mais provável termos filhos.
E todos pensamos que os nossos filhos
serão especialmente talentosos.
A propósito, este é o meu sobrinho
de dois anos, Guy.
Apenas quero esclarecer
que ele é um mau exemplo
da propensão para o otimismo
porque, de facto, é excecionalmente dotado.
(Risos)
Eu não sou a única.
Em cada quatro britânicos,
três afirmam ser otimistas
sobre o futuro das suas famílias.
Isto é 75%.
Mas só 30% disseram acreditar
que as famílias em geral
estão melhor que há algumas gerações.
Isto é realmente importante,
porque somos otimistas
sobre nós próprios,
somos otimistas sobre os nossos filhos,
somos otimistas sobre as nossas famílias,
mas não somos tão otimistas
sobre a pessoa ao nosso lado,
e somos algo pessimistas
sobre o futuro dos nossos concidadãos
e o destino do nosso país.
Mas o otimismo
sobre o nosso futuro pessoal
permanece constante.
Não significa que pensamos
que as coisas se resolverão sozinhas,
mas sim que temos uma capacidade
única para resolvê-las.
Eu sou cientista, faço experiências.
Para exemplificar, vou realizar
uma experiência convosco.
Vou dar-vos uma lista
de capacidades e características,
e quero que pensem para cada uma delas
qual é a vossa posição relativa
ao resto da população.
A primeira, dar-se bem com os outros.
Quem acredita estar nos 25% inferiores?
Ok, mais ou menos 10 pessoas,
entre 1500.
Quem acredita estar
nos 25% superiores?
A maioria dos presentes.
Agora, o mesmo para
a capacidade de condução.
Até que ponto vocês são interessantes?
Até que ponto são atrativos?
Até que ponto são honestos?
E finalmente,
até que ponto são modestos?
(Risos)
A maioria de nós
considera-se acima da média
na maior parte destas capacidades.
É estatisticamente impossível.
Não podemos ser todos melhores
que os outros.
(Risos)
Mas se cremos ser melhores que os outros,
é mais provável sermos promovidos,
permanecer casados,
porque somos mais sociáveis,
mais interessantes.
Isto é um fenómeno global.
A tendência para o otimismo observa-se
em muitos países diferentes,
nas culturas ocidentais,
nas culturas não-ocidentais,
em mulheres e homens,
em crianças, em idosos.
É bastante generalizada.
Mas a questão é,
isto é bom para nós?
Algumas pessoas dizem que não.
Alguns dizem que o segredo da felicidade
é baixas expetativas.
Acho que a lógica é a seguinte:
Se não esperamos grandeza,
se não esperamos amor, saúde e êxito,
não nos sentiremos desiludidos
quando estas coisas não acontecem,
E se não nos desiludimos
quando não acontecem coisas boas,
e nos sentimos agradavelmente
surpreendidos quando elas acontecem,
seremos felizes.
É uma boa teoria,
mas revela-se errada, por três razões.
Primeira: aconteça o que acontecer,
sucesso ou fracasso,
quem tem expetativas altas
sente-se sempre melhor.
Porque o que sentimos se nos abandonam
ou se somos o "empregado do mês",
depende da nossa interpretação
desse acontecimento.
Os psicólogos Margaret Marshall
e John Brown
analisaram estudantes
com altas e baixas expetativas.
E concluíram que, quando alguém
com altas expetativas tem êxito,
atribuem esse êxito
às suas próprias qualidades.
"Sou um génio, por isso tive Excelente,
"por isso terei sempre Excelente
no futuro."
Se fracassavam, não era por serem burros,
mas sim porque o exame
simplesmente não tinha sido justo.
A próxima vez seria melhor.
As pessoas com baixas expetativas
fazem o oposto.
Quando fracassavam
era porque eram burros,
e quando tinham êxito
era porque o exame tinha sido fácil.
A próxima vez teriam o que mereciam.
Portanto, sentiam-se pior.
Segunda:
independentemente do resultado,
a simples antecipação faz-nos felizes.
O economista comportamental
George Lowenstein
pediu a estudantes da sua universidade
que imaginassem ser beijados
por uma celebridade
Depois disse:
"Quanto pagariam por ser beijados
por uma celebridade,
"se o beijo fosse dado agora,
"dentro de três horas,
24 horas, três dias,
"um ano, ou 10 anos?"
Verificou que estavam dispostos
a pagar mais,
não para serem beijados de imediato,
mas sim dentro de três dias.
Estavam dispostos a pagar mais
por esperar.
Mas não estavam dispostos a esperar
um ano nem 10.
Ninguém quer
uma celebridade envelhecida.
(Risos)
Mas três dias parecia ser o tempo ideal.
Porque será?
Se nos beijam agora, já se acabou.
Mas se nos beijam dentro de três dias,
são três dias de antecipação nervosa,
a emoção da espera.
Os estudantes queriam esse tempo
para imaginar onde aconteceria,
como aconteceria.
A antecipação fazia-os felizes.
Por certo, esta é a razão
pela qual preferimos sexta a domingo.
É realmente curioso,
sexta é dia de trabalho
e domingo é dia de prazer,
seria lógico preferir domingo,
mas não é o caso.
Não é porque gostamos
mesmo de estar no escritório
e não suportamos passear no parque
ou tomar um pequeno-almoço tardio.
Quando perguntamos a alguém
sobre o seu dia da semana favorito,
surpresa das surpresas,
o sábado é o favorito,
seguido de sexta, e depois domingo.
As pessoas preferem a sexta
porque traz a antecipação
do fim-de-semana,
de todos os planos que temos.
No domingo, a única coisa
que podemos ansiar
é a semana de trabalho.
Os otimistas são as pessoas
que antecipam mais beijos no futuro,
mais passeios no parque.
E essa antecipação reforça
o seu bem-estar.
Na realidade, sem a tendência
para o otimismo,
estaríamos todos um pouco deprimidos.
As pessoas com uma depressão leve
não têm essa tendência,
ao contemplar o futuro.
São mais realistas
que as pessoas saudáveis.
Mas as pessoas com uma depressão grave
têm tendência para o pessimismo.
Por isso esperam que o futuro
seja pior do que acaba por ser.
O otimismo modifica a realidade subjetiva.
O que esperamos que seja o mundo
modifica como o vemos.
Mas também modifica a realidade objetiva.
É como uma profecia auto-cumprida.
E esta é a terceira razão
pela qual baixar as expetativas
não nos fará feliz.
Experiências controladas indicam
que o otimismo não só
está ligado ao êxito,
mas que conduz ao êxito
na vida académica, no desporto
e na política.
O benefício mais surpreendente
talvez seja na saúde.
Se esperamos que o futuro seja alegre,
o stress e a ansiedade reduzem-se.
Em suma, o otimismo tem muitos benefícios.
Mas a questão que me confundia era:
como manter o otimismo
perante a realidade?
Como neurocientista, isto
era particularmente confuso
porque, de acordo com todas as teorias,
quando as expetativas não se realizam,
deveríamos alterá-las.
Mas isto não é o que acontece.
Pedimos a pessoas que
viessem ao laboratório
para tentar compreender
o que estava a acontecer.
Pedimos-lhes que estimassem
a sua probabilidade
de passar por várias situações
terríveis na vida.
Por exemplo, a probabilidade
de sofrer de cancro?
De seguida, informámos
da probabilidade média
de alguém semelhante a elas
sofrer esses infortúnios
Para o cancro, por exemplo,
é cerca de 30%.
Depois voltámos a perguntar:
"Que probabilidade tem
de sofrer de cancro?"
O que queríamos saber
era se as pessoas tomavam
as informações que lhes déramos
para modificar as suas crenças.
E foi o que aconteceu,
mas principalmente quando as informações
eram melhores do que tinham esperado.
Por exemplo, se alguém diz:
"A minha probabilidade de sofrer de cancro
"é de cerca de 50%,"
e nós dizíamos:
"Boas notícias:
a probabilidade média é só de 30%",
na vez seguinte diriam:
"Bom, talvez a minha seja de 35%."
Aprendiam rápida e eficazmente.
Mas se alguém começava por dizer:
"A minha probabilidade
de sofrer de cancro é de 10%"
e nós dizíamos:
"Más notícias:
a probabilidade média é de 30%",
na vez seguinte diriam:
"Ainda acho que é
de cerca de 11%."
(Risos)
Não é que não aprendessem
— aprendiam —
mas muito menos
do que quando lhes davam
informações positivas sobre o futuro.
Não significa que não recordassem
os dados que lhes déramos,
todos se lembram que
a probabilidade média de cancro
é de cerca de 30%
e que a média de divórcio é de 40%.
Mas não achavam que os números
se aplicavam a eles.
Isto significa que avisos deste tipo
poderão ter só um efeito limitado.
Sim, fumar mata,
mas principalmente mata os outros.
O que eu queria saber
era o que acontecia no interior
do cérebro humano
que nos impedia de tomar estes avisos
de forma pessoal.
Mas também,
ao ouvir que o setor imobiliário
está positivo, pensamos:
"O preço da minha casa duplicará."
Para tentar averiguar,
pedi aos participantes na experiência
que passassem
por um "scanner" ao cérebro.
Tem este aspeto.
Usando um método
chamado IRM funtional,
conseguimos identificar regiões no cérebro
que reagiam a informações positivas.
Uma destas regiões é o giro frontal
inferior esquerdo.
Se alguém diz: "A minha probabilidade
de cancro é de 50%."
E nós dizemos:
"Boas notícias,
a probabilidade média é de 30%,"
o giro frontal inferior
esquerdo reagia ferozmente.
Não importava se eram otimistas
radicais, moderados
ou ligeiramente pessimistas.
Em todos eles o giro frontal
inferior esquerdo
funcionava perfeitamente,
quer fôssemos Barack Obama
ou Woody Allen.
No outro lado do cérebro,
o giro frontal inferior direito
reagia a más notícias.
Mas acontece que não muito bem.
Quanto mais otimistas fôssemos,
menos provável era que esta região
reagisse a informações negativas
inesperadas.
E se o cérebro é incapaz
de integrar más notícias
sobre o futuro,
teremos sempre postos
os óculos cor-de-rosa.
Queríamos saber se era possível
mudar isto.
Seria possível alterar
a tendência para o otimismo
ao interferir com a atividade cerebral
nestas regiões?
Existe uma forma de o fazer.
Este é meu colaborador Ryota Kanai.
Está a fazer correr
um ligeiro impulso magnético
através do crânio dum participante
no nosso estudo
até ao seu giro frontal inferior.
Ao fazer isto,
está a interferir com
a atividade desta região do cérebro
durante uma meia hora.
Juro que tudo voltará ao normal.
(Risos)
Vamos ver o que acontece.
Primeiro, vou mostrar-vos
a quantidade média de tendência que vemos.
Se vos analisasse agora,
esta seria a quantidade que aprenderiam
mais de boas notícias que de más notícias.
Agora interferimos com a região
que integra informações negativas
nesta tarefa,
e a tendência para o otimismo
aumenta ainda mais.
Tornámos as pessoas mais condicionadas
ao processar as informações.
Depois interferimos
com a região do cérebro
que integra as boas notícias nesta tarefa,
e a tendência para o otimismo desapareceu.
Ficámos admirados com estes resultados
porque pudemos eliminar
uma tendência arraigada nos seres humanos.
Aqui parámos e perguntámo-nos:
Queremos despedaçar a ilusão do otimismo?
Se pudéssemos, quereríamos eliminar
a tendência para o otimismo?
Já vos expliquei os benefícios
da tendência para o otimismo,
que provavelmente nos faz querer
mantê-lo para sempre.
Mas claro que também existem perigos
e seria insensato ignorá-los.
Por exemplo, este e-mail que recebi
dum bombeiro da Califórnia.
Ele diz: "As investigações sobre mortes
de bombeiros
"incluem muitas vezes:
'Não pensámos que o fogo fizesse isso',
"mesmo quando toda a informação disponível
"estava lá para garantir decisões seguras".
O capitão tentará utilizar estes resultados
sobre a tendência para o otimismo
para tentar explicar aos bombeiros
porque pensam como pensam,
para sensibilizá-los para esta tendência
para o otimismo nos seres humanos.
O otimismo irrealista pode conduzir
a um comportamento arriscado,
ao colapso financeiro,
ao planeamento deficiente.
O governo britânico, por exemplo,
reconheceu que a tendência para o otimismo
pode tornar as pessoas mais propensas
a subestimar os custos
e a duração dos projetos.
Por isso ajustaram o orçamento
para as Olimpíadas de 2012
em função da tendência para o otimismo.
Um amigo meu, que se casa
dentro de semanas,
fez o mesmo com o orçamento
para o casamento.
A propósito, ao perguntar-lhe sobre
a probabilidade de divórcio,
disse ter a certeza que
seria de zero por cento.
O ideal seria que nos protegêssemos
dos perigos do otimismo,
mas mantendo a esperança,
beneficiando das muitas
vantagens do otimismo.
Acredito que existe uma forma.
O essencial aqui é o conhecimento.
Não nascemos conhecendo
os nossos preconceitos.
Têm que ser identificados através
de investigações científicas.
Felizmente, ter consciência
da tendência para o otimismo
não destrói a ilusão.
É como as ilusões óticas:
compreendê-las não as faz desaparecer.
Isto é bom, porque significa
que deveríamos poder encontrar
um equilíbrio,
encontrar planos e regras
para proteger-nos do otimismo irrealista,
ao mesmo tempo
mantendo a esperança.
Acho que esta ilustração
é uma boa representação.
Porque se formos
um destes pinguins pessimistas
que não acredita que possa voar,
certamente não o faremos.
Para podermos progredir
temos que imaginar
uma realidade diferente
e temos que acreditar
que essa realidade é possível.
Mas se formos um pinguim
muito otimista,
que salta cegamente à espera do melhor,
talvez nos encontremos numa
má situação ao aterrar.
Mas se formos um pinguim otimista
que acredita que pode voar,
mas põe um paraquedas
para o caso de imprevistos,
voaremos como uma águia,
mesmo se só formos um pinguim.
Obrigada.
(Aplausos)
Falarei com vocês sobre otimismo --
ou, mais precisamente, do viés otimista.
É uma ilusão cognitiva
que pesquisamos em meu laboratório nos últimos anos,
e 80% de nós temos esse viés.
É nossa tendência superestimar
a probabilidade de vivenciar bons eventos em nossa vida
e subestimar a probabilidade de vivenciar eventos ruins.
Subestimamos então a probabilidade de sofrer de câncer,
de estar num acidente de carro.
Superestimamos nossa longevidade, nossas perspectivas de carreira.
Resumindo, somos mais otimistas que realistas,
mas nos esquecemos desse fato.
O casamento por exemplo.
No mundo ocidental, as taxas de divórcio são de aproximadamente 40%.
O que significa que a cada cinco casais,
dois vão acabar dividindo seus bens.
Mas quando se pergunta a recém-casados sobre a probabilidade de eles se separarem,
eles calculam que a chance é de 0%.
E até mesmo advogados de divórcio, que deveriam saber mais,
subestimam imensamente sua própria probabilidade de divórcio.
Verifica-se então que os otimistas não estão menos propensos ao divórcio,
mas estão mais propensos a se casar novamente.
Nas palavras de Samuel Johnson,
"Um novo casamento é a vitória da esperança sobre a experiência."
(Risos)
Se estamos casados, estamos mais propensos a ter filhos.
E todos pensamos que nossos filhos serão especialmente talentosos.
A propósito, Esse é meu sobrinho de dois anos, o Guy.
E eu só quero deixar bem claro
que ele é realmente um péssimo exemplo do viés otimista,
porque ele é na verdade exclusivamente talentoso.
(Risos)
E eu não estou sozinha.
De quatro britânicos, três disseram
que são otimistas quanto ao futuro de suas famílias.
São 75%.
Mas apenas 30% disseram
que achavam que as famílias em geral
estariam se saindo melhor que algumas gerações atrás.
Esse é um ponto muito importante,
porque somos otimistas quanto a nós mesmos,
somos otimistas quanto aos nossos filhos,
somos otimistas quanto às nossas famílias,
mas não somos tão otimistas quanto ao indivíduo sentado ao nosso lado,
e somos um tanto pessimistas
quanto ao destino de nossos concidadãos e ao destino de nosso país.
Mas o otimismo particular quanto ao nosso futuro pessoal
ainda permanece.
Não significa que achamos que as coisas irão acabar bem como num passe de mágica,
mas que temos uma capacidade única de fazê-lo dessa forma.
Sou uma cientista, faço experimentos.
Então para lhes mostrar o que quero dizer,
farei um experimento aqui com vocês.
Darei a vocês uma lista de habilidades e características,
e quero que vocês pensem em qual seria a sua posição quanto ao resto da população
em cada uma dessas habilidades.
A primeira é conviver bem com os outros.
Quem aqui acredita que está nos 25% inferiores?
Ok, de 1.500 pessoas, aproximadamente 10.
Quem acredita que está nos 25% do topo?
A maioria de nós aqui.
Ok, agora façam o mesmo com a sua habilidade para dirigir.
Até que ponto vocês são interessantes?
Até que ponto são atraentes?
Até que ponto são honestos?
E, finalmente, até que ponto são modestos?
A maioria de nós se considera acima da média
na maior parte dessas habilidades.
E isso é estatisticamente impossível.
Não podemos ser todos melhores que os outros.
(Risos)
Mas se acreditamos que somos melhores que o outro indivíduo,
então isso significa que estamos mais propensos a conseguir aquela promoção, a continuar casados,
porque somos mais sociáveis, mais interessantes.
E isso é um fenômeno global.
O viés otimista foi observado
em vários países diferentes --
nas culturas ocidentais, nas culturas não-ocidentais,
em mulheres e homens,
em crianças, em idosos.
É bastante difundido.
Mas a questão é: isso é bom para nós?
Alguns dizem que não.
Alguns dizem que o segredo da felicidade
é a baixa expectativa.
Acredito que a lógica seja mais ou menos assim:
Se não esperamos grandiosidade,
se não esperamos encontrar amor, ser saudáveis e bem sucedidos,
então não ficamos desapontados quando essas coisas não acontecem.
E se não ficamos desapontados quando coisas boas não acontecem,
e se somos agradavelmente surpreendidos quando ocorrem,
seremos felizes.
É uma ótima teoria,
mas verificou-se estar errada por três motivos.
Número um: O que quer que aconteça, caso você tenha êxito ou fracasse,
pessoas com expectativas altas sempre se sentem melhor.
Porque o modo como nos sentimos quando levamos um fora ou conquistamos o título de funcionário do mês
depende de como interpretamos esse acontecimento.
Os psicólogos Margaret Marshall e John Brown
pesquisaram alunos com altas e baixas expectativas.
E descobriram que quando as pessoas com altas expectativas obtêm êxito,
elas atribuem esse sucesso a suas próprias características.
"Sou um gênio, por isso tirei A,
portanto tirarei A repetidas vezes no futuro."
Quando eles fracassavam, não era porque eram burros,
e sim porque por acaso a prova tinha sido ruim.
Eles se sairão melhor da próxima vez.
As pessoas com baixa expectativa fazem o contrário.
Então quando fracassavam, era porque eram burras,
e quando obtinham êxito,
era porque a prova por acaso tinha sido muito fácil.
A realidade os alcançaria da próxima vez.
Então eles se sentiam pior.
Número dois: Independente do resultado,
o mero ato de antecipação nos torna felizes.
O economista comportamental George Lowenstein
pediu para que os alunos de sua universidade
se imaginassem recebendo um beijo apaixonado de uma celebridade, qualquer celebridade.
Então ele disse, "Quanto vocês estão dispostos a pagar
para receber um beijo de uma celebridade
se o beijo fosse dado imediatamente,
daqui a três horas, daqui a 24 horas, daqui a três dias,
daqui a um ano, daqui a 10 anos?
Ele descobriu que os alunos estavam dispostos a pagar mais
não para receber o beijo imediatamente,
mas para receber o beijo dali a três dias.
Eles estavam dispostos a pagar mais para esperar.
Mas não estavam dispostos a esperar um ano ou 10 anos;
ninguém quer uma celebridade envelhecida.
Mas três dias parecia ser o tempo ideal.
Então por que isso?
Se você recebesse o beijo agora, estaria tudo resolvido.
Mas se você recebesse o beijo em três dias,
então seriam três dias de antecipação agitada, a excitação da espera.
Os alunos queriam esse tempo
para imaginar onde iria acontecer,
como iria acontecer.
A antecipação os deixava felizes.
Aliás, esse é o motivo pelo qual as pessoas preferem a sexta-feira ao domingo.
É um fato muito curioso,
porque sexta-feira é um dia de trabalho e domingo é um dia de prazer,
então você poderia supor que as pessoas iriam preferir o domingo,
mas não.
Não é porque eles gostam demais de ficar no escritório
e não suportam ficar passeando no parque
ou fazer uma refeição vagarosa.
Sabemos disso, porque quando se pergunta às pessoas
sobre o seu dia da semana preferido,
surpresa, surpresa, sábado aparece em primeiro lugar,
depois sexta-feira, e depois domingo.
As pessoas preferem a sexta-feira
porque esse dia traz consigo a antecipação do final de semana,
e todos os planos que elas têm.
No domingo, a única coisa que você pode esperar pela frente é
a semana de trabalho.
Então otimistas são as pessoas que esperam mais beijos no futuro,
mais passeios no parque.
E essa antecipação eleva o seu bem-estar.
Na verdade, sem o viés otimista,
seríamos todos um pouco deprimidos.
Pessoas com uma leve depressão
não têm um viés quando olham para o futuro.
Eles são, na verdade, mais realistas que os indivíduos saudáveis.
Mas indivíduos com depressão profunda
têm um viés pessimista.
Por isso, elas costumam esperar que o futuro
seja pior do que acaba sendo.
O otimismo então altera a realidade subjetiva.
A forma como esperamos que o mundo seja altera a forma como o vemos.
Mas ela também altera a realidade objetiva.
Age como uma profecia autorrealizável.
E essa é a terceira razão
por que reduzir suas expectativas não lhes farão felizes.
Experimentos controlados mostraram que
o otimismo não está apenas relacionado ao sucesso,
ele conduz ao sucesso.
O otimismo conduz ao sucesso no ambiente acadêmico, nos esportes e na política.
E talvez o benefício mais surpreendente do otimismo seja a saúde.
Se esperamos que o futuro seja brilhante,
o estresse e a ansiedade são reduzidos.
Portanto, no fim das contas, o otimismo tem muitos benefícios.
Mas a questão que ficou muito confusa para mim foi,
como mantemos o otimismo face à realidade?
Como uma neurocientista, isso era especialmente confuso,
porque de acordo com todas as teorias por aí,
quando suas expectativas não são cumpridas, você deveria alterá-las.
Mas foi isso que descobrimos.
Pedimos às pessoas que viessem ao laboratório
para tentar descobrir o que estava acontecendo.
Pedimos que eles calculassem a probabilidade de eles
vivenciarem eventos diversos e terríveis em suas vidas.
Então, por exemplo, qual é a sua probabilidade de sofrer de câncer?
E então lhes contamos sobre a probabilidade média
de alguém como eles sofrer esses infortúnios.
Câncer, por exemplo, é de aproximadamente 30%.
Então perguntamos novamente,
"Qual a probabilidade de você sofrer de câncer?"
O que queríamos saber era
se as pessoas usariam a informação que lhes demos
para alterar suas crenças.
E elas de fato usaram --
mas principalmente quando a informação que lhes demos
era melhor do que a que eles esperavam.
Então por exemplo,
se alguém disse, "Minha probabilidade de sofrer de câncer
é de aproximadamente 50%",
e dissemos, "Temos boas notícias.
A probabilidade média é de apenas 30%."
na vez seguinte, eles diriam,
"Talvez minha probabilidade seja de aproximadamente 35%."
Eles aprendiam com rapidez e eficiência.
Mas se alguém começasse dizendo,
"Minha probabilidade média de sofrer de câncer é de aproximadamente 10%".
e disséssemos, "Temos más notícias.
A probabilidade média é de aproximadamente 30%",
na vez seguinte, eles diriam,
"Ainda assim acho que seja de aproximadamente 11%."
(Risos)
Não é que eles não tenham entendido nada -- eles entendiam --
mas muito, muito menos que quando dávamos a eles
informações positivas sobre o futuro.
E não é que eles não lembrassem dos números que lhes dávamos,
todos se lembram que a probabilidade média do câncer
é de aproximadamente 30%
e a probabilidade média do divórcio é de aproximadamente 40%.
Mas eles não acreditavam que esses números estivessem relacionados a eles.
Isso significa que sinais de alerta como esses
podem ter apenas um impacto limitado.
Sim, fumar mata, mas mata principalmente o outro indivíduo.
O que eu queria saber era
o que ocorria no cérebro humano que
nos impedia de aceitar esses sinais de alerta de forma pessoal.
Mas ao mesmo tempo,
quando ouvimos que o mercado habitacional está otimista,
pensamos, "Oh, o preço da minha casa vai com certeza dobrar."
Para tentar descobrir isso,
pedi aos participantes do experimento
que mentissem em um scanner de imagens cerebrais.
Se parece com isso.
Utilizando um método chamado de ressonância magnética funcional,
conseguimos identificar as regiões do cérebro
que respondiam às informações positivas.
Uma dessas regiões é chamada de giro frontal inferior esquerdo.
Se alguém dissesse, "Minha probabilidade de sofrer de câncer é de 50%,"
e disséssemos, "Temos boas notícas.
A probabilidade média é de 30%,"
o giro frontal inferior esquerdo reagiria fortemente.
E não importaria se você fosse um otimista extremo, um otimista leve
ou ligeiramente pessimista,
o giro frontal inferior esquerdo de todos
funcionava perfeitamente bem,
se você fosse Barack Obama ou Woddy Allen.
Do outro lado do cérebro,
o giro frontal inferior direito reagia às notícias ruins.
E aí está o lance: ele não estava fazendo um bom trabalho.
Quanto mais otimista você fosse,
menos provável que essa região
respondesse à informação negativa inesperada.
Se o seu cérebro está falhando
ao integrar as notícias ruins sobre o futuro,
você estará constantemente fugindo da realidade.
Queríamos então descobrir se poderíamos modificar isso.
Poderíamos alterar o viés otimista das pessoas
ao intervir na atividade cerebral dessas regiões?
Havia uma forma de fazermos isso.
Esse é meu colaborador Ryota Kanai.
Ele está passando um pequeno impulso magnético
pelo crânio de um participante de nosso estudo
até o giro frontal inferior.
Ao fazê-lo,
ele intervem na atividade cerebral dessa região
por cerca de meia hora.
Depois disso, tudo volta ao normal, eu lhes asseguro.
(Risos)
Vamos ver o que acontece.
Primeiro, vou mostrar a vocês
a quantidade média de viés que vemos.
Então se eu tivesse de testar todos vocês agora,
essa é a quantidade que vocês reteriam
mais a partir de boas notícias em relação às más.
Assim interviemos na região
que retém a informação negativa nesse trabalho,
e o viés otimista cresceu ainda mais.
Tornamos as pessoas mais influenciadas na forma como processam a informação.
Depois interviemos na região cerebral
que integram as boas notícias nesse trabalho,
e o viés otimista desapareceu.
Ficamos muito impressionados com esses resultados
porque conseguimos eliminar
um viés arraigado nos seres humanos.
Nesse ponto, paramos e nos perguntamos,
queríamos destruir a ilusão do otimismo e deixá-la em pedacinhos?
Se pudéssemos fazê-lo, gostaríamos de acabar com o viés otimista das pessoas?
Já falei para vocês sobre todos os benefícios do viés otimista,
o que provavelmente faz com que vocês queiram agarrá-lo por toda a vida.
Mas existem, é claro, as ciladas,
e seria muito insensato de nossa parte ignorá-las.
Tome como exemplo esse e-mail que recebi
de um bombeiro daqui da Califórnia.
Ele diz, "Inquéritos de fatalidades para bombeiros
com frequência incluem 'Não achamos que o fogo fosse fazer aquilo',
mesmo quando toda a informação disponível
estava lá para se tomar decisões seguras".
Esse capitão irá utilizar nossas descobertas sobre o viés otimista
para tentar explicar aos bombeiros
por que eles pensam da forma como pensam,
para deixá-los plenamente conscientes desse viés otimista das pessoas.
Otimismo irreal pode levar a comportamentos arriscados,
ao colapso financeiro, ao planejamento falho.
O Governo Britânico, por exemplo,
reconheceu que o viés otimista
pode deixar os indivíduos mais propensos
a subestimar os custos e as durações dos projetos.
Eles então ajustaram o orçamento das Olimpíadas de 2012
por conta do viés otimista.
Meu amigo que vai se casar em algumas semanas
fez o mesmo com o orçamento de seu casamento.
E, aliás, quando o perguntei sobre a probabilidade de divórcio,
ele disse que estava quase certo de que era de 0%.
O que realmente gostaríamos de fazer
é nos proteger dos perigos do otimismo,
mas ao mesmo tempo permanecer esperançosos,
nos beneficiando dos vários frutos do otimismo.
Acredito que há uma forma de fazermos isso.
A chave aqui é realmente o conhecimento.
Não nascemos com uma compreensão inata de nossas tendências.
Elas têm de ser identificadas pela pesquisa científica.
Mas a boa notícia é que tomar consciência do viés otimista
não destrói a ilusão.
É como as ilusões visuais,
em que a sua compreensão não faz com que desapareçam.
Isso é bom porque significa que
devemos ser capazes de encontrar o equilíbrio,
para apresentar planos e regras
para nos proteger do otimismo irreal,
e ao mesmo tempo permanecermos esperançosos.
Acho que esse desenho retrata bem isso.
Porque se você for um desses pinguins pessimistas lá no alto
que simplesmente não acreditam que podem voar,
você certamente nunca voará.
Porque para obter qualquer tipo de progresso,
precisamos conseguir imaginar uma realidade diferente,
e então precisamos acreditar que essa realidade é possível.
Mas se você for um pinguim extremamente otimista
que simplesmente salta às cegas esperando pelo melhor,
pode ser que você acabe um pouco estraçalhado quando atingir o chão.
Mas se você for um pinguim otimista
que acredita que pode voar,
mas que acopla um paraquedas às costas
para o caso de as coisas não acontecerem exatamente como tenha planejado,
você voará como uma águia,
mesmo que você seja apenas um pinguim.
Obrigada.
(Aplausos)
Vă voi vorbi despre optimism -
mai exact despre predispoziţia către optimism.
Este o iluzie cognitivă
pe care am studiat-o în laboratorul meu în ultimii ani,
şi 80% dintre noi o avem.
Este tendinţa de a supraevalua
probabilitatea de a avea experienţe plăcute în viaţă
şi a subestima probabilitatea de a experimenta evenimente nefavorabile.
Subestimăm posibilitatea de a suferi de cancer,
de a avea un accident de maşină.
Ne supraestimăm longevitatea, prospectele de carieră,
Pe scurt, suntem mai mult optimişti decât realişti,
dar nu ne dăm seama de asta.
Mariajul de exemplu.
În Vest, rata de divorţ este de 40%.
Asta înseamnă că din 5 cupluri căsătorite,
două vor ajunge să-şi împartă bunurile.
Dar când întrebi proaspeţii căsătoriţi de posibilitatea lor de divorţ,
ei o estimează la 0%.
Chiar şi avocaţii de divorţuri, care ar trebui să ştie mai bine,
subestimează imens posibilitatea lor de a divorţa.
În realitate optimiştii nu sunt mai puţin înclinaţi să divorţeze,
dar sunt mai înclinaţi să se recăsătorească.
Cu cuvintele lui Samuel Johnson,
"Recăsătorirea este triumful speranţei asupra experienţei."
(Râsete)
Dacă ne căsătorim, este mai probabil că vom avea copii.
Toţi credem că ai noștri copii vor fi talentaţi în mod special.
Acesta e nepoțelul meu de 2 ani, Guy.
Şi vreau să vă fie absolut clar
că el este un exemplu rău pentru înclinaţia spre optimism
pentru că el e într-adevăr deosebit de talentat.
(Râsete)
Şi nu sunt singura.
Trei din patru britanci spun că
sunt optimişti în ce priveşte viitorul familiilor lor.
Adică 75%.
Dar numai 30% au spus că
estimează că familiile în general,
o duc mai bine decât acum câteva generaţii.
Este un aspect important,
pentru că suntem optimişti în ce ne priveşte,
suntem optimişti în ce priveşte copiii noştri,
suntem optimişti în legătură cu familiile noastre,
dar nu suntem la fel de optimişti faţă de tipul de lângă noi,
şi suntem oarecum pesimişti
despre soarta celorlalți cetăţeni şi de soarta ţării noastre.
Dar optimismul personal despre viitorul nostru
persistă.
Şi nu credem că magic lucrurile vor fi bune pentru noi,
ci că avem capacitatea unică de a face să fie aşa.
Eu sunt om de ştiinţă şi fac experimente.
Ca să vă arăt la ce mă refer,
am să fac un experiment aici, cu voi.
Am să vă dau o listă cu abilităţi şi caracteristici,
şi vreau să estimaați pentru fiecare din ele
care e poziţia voastră faţă de restul populaţiei.
Prima: cum te înţelegi cu ceilalţi.
Cine de aici crede că se află între cei 25% de jos?
Bun, adică vreo 10 oameni din 1500.
Cine crede că se află între cei 25% din vârf?
Majoritatea dintre noi.
Acuma procedaţi la fel referitor la abilitatea de a conduce autovehicule.
Cât de interesant sunteţi?
Cât de atrăgători sunteţi?
Cât de sinceri sunteţi?
Şi, în final, cât de modeşti sunteţi?
Majoritatea ne evaluăm peste medie
la mai toate abilităţile.
Statistic, asta-i imposibil.
Nu putem fi toți mai buni decât toată lumea.
(Râsete)
Dar dacă credem că suntem mai buni decât ceilalți,
asta înseamnă că avem mai multe şanse să fim promovaţi, să rămânem căsătoriţi,
pentru că suntem mai sociabili, mai interesanţi.
Este un fenomen global.
Prejudecata optimistă a fost observată
în multe ţări diferite -
în culturile vestice, non-vestice,
la femei, la bărbaţi,
la copii, la adulţi.
E chiar larg răspândită.
Dar se pune întrebarea: este bine pentru noi?
Unii vor spune că nu.
Unii vor spune că secretul fericirii
sunt așteptările modeste.
Cred că logica e cam aşa:
dacă nu ne aşteptăm la lucruri măreţe,
dacă nu ne aşteptăm să găsim iubire, să fim sănătoşi şi plini de succes,
nu vom fi dezamăgiţi când aceste lucruri nu se întâmplă.
Şi dacă nu suntem dezamăgiţi când lucrurile bune nu se întâmplă,
şi suntem plăcut surprinşi când se petrec,
vom fi fericiţi.
E o teorie foarte bună,
dar se dovedeşte greşită din 3 motive.
Unu: orice se întâmplă, fie că reuşeşti sau eșuezi,
oamenii cu așteptări mari întotdeauna se simt mai bine.
Cum ne simţim când suntem respinși sau câştigăm "angajatul săptămânii"
depinde de felul în care interpretăm acel eveniment.
Psihologii Margaret Marshall şi John Brown
au studiat studenţi cu expectative mari şi scăzute.
Au descoperit că atunci când oamenii cu aşteptări mari reuşeau,
ei atribuiau succesul propriilor lor abilități.
"Sunt un geniu, aşa că am luat 10,
și voi lua 10 mereu în viitor."
Când au un eşec, nu este pentru că au fost proşti,
ci pentru că examenul s-a întâmplat să fie nedrept.
Data viitoare vor face mai bine.
Oamenii cu aşteptări reduse fac exact opusul.
Când ratează este pentru că au fost proşti,
iar când reuşesc
este pentru că s-a întâmplat ca examenul să fie uşor.
Data viitoare realitatea îi va ajunge din urmă.
Aşa că se simţeau mai rău.
Numărul doi: indiferent de rezultat,
simplul act al anticipării ne face fericiţi.
Economistul comportamental George Lowenstein
a cerut studenţilor din facultatea sa
să-şi imagineze că sunt sărutaţi pasional de o celebritate, oricare ar fi ea.
Apoi a spus: "Cât ai fi dispus să plăteşti
ca să primeşti un sărut de la o celebritate
dacă sărutul ar veni imediat,
în 3 ore, în 24 de ore, în 3 zile,
într-un an, în 10 ani?
A descoperit că studenţii doreau să plătească cel mai mult
nu pentru un sărut imediat,
ci pentru unul după trei zile.
Erau dispuși să plătească în plus ca să aştepte.
Nu erau dispuși să aştepte 1 an sau 10;
nimeni nu îşi doreşte o celebritate îmbătrânită.
Dar 3 zile părea timpul optim.
De ce e aşa?
Ei bine, dacă primeşti sărutul acum, e dus și gata.
Dar dacă îl primeşti peste trei zile,
acelea sunt trei zile de anticipare înfiorată, de aşteptare emoționată.
Studenţii îşi doreau acel timp
ca să-şi imagineze unde urma să se întâmple,
cum urma să se întâmple.
Anticiparea îi făcea fericiţi.
Acesta e motivul pentru care oamenii preferă vinerea în locul duminicii.
E un fapt curios,
pentru că vinerea e o zi de lucru, iar duminica o zi de relaxare,
prin urmare ai presupune că oamenii vor prefera duminica,
dar nu e aşa.
Nu pentru că le place mult să stea la birou
şi nu suferă plimbările prin parc
sau o pauză de lene.
Ştim asta pentru că atunci când întrebăm oamenii
despre ziua preferată a săptămânii,
surpriză, surpriză, sâmbăta este prima,
apoi vinerea, apoi duminica.
Oamenii preferă vinerea
pentru că vinerea aduce anticiparea unui weekend ce urmează,
şi toate planurile pe care le ai.
Duminica, singurul lucru la care te poți aștepta
e săptămâna de lucru.
Optimiştii sunt cei care aşteaptă mai multe săruturi în viitor,
mai multe plimbări în parc.
Iar acea anticipare le creşte starea de bine.
De fapt, fără prejudecata optimistmului,
toţi am fi uşor deprimaţi.
Oamenii cu depresii uşoare
nu supraestimează când privesc spre viitor.
Sunt mai realişti decât indivizii sănătoşi.
Dar indivizii cu depresie gravă
au o prejudecată pesimistă.
Ei tind să creadă că viitorul
va fi mai rău decât va fi de fapt.
Aşa că optimismul schimbă realitatea subiectivă.
Felul în care ne aşteptăm să fie lumea schimbă modul în care o vedem.
Dar schimbă deopotrivă şi realitatea obiectivă.
Funcţionează ca o profeţie de autoîmplinire.
Iar acesta e al treilea motiv
pentru care diminuarea aşteptărilor nu te va face fericit.
Experimente controlate au demonstrat
că optimismul nu e legat doar de succes,
ci duce la succes.
Optimismul duce la succes în studiu, sport şi politică.
şi poate cel mai surprinzător beneficiu al optimismului e sănătatea.
Dacă ne aşteptăm ca viitorul să fie luminos,
stresul şi anxietatea sunt reduse.
Una peste alta optimismul are multe beneficii.
Dar problema care mă deconcerta era
cum să ne menţinem optimismul în fața realității?
Ca cercetător în neuroştiinţă, asta era deosebit de derutant,
pentru că după toate teoriile existente,
când nu ţi se împlinesc aşteptările, ar trebui să le modifici.
Dar nu asta am găsit.
Am rugat oamenii să vină la laborator
să încercăm să ne dăm seama ce se întâmpla.
I-am rugat să îşi estimeze probabilitatea
de a experimenta diverse evenimente teribile în cursul vieţii.
De exemplu, care e probabilitatea să suferiţi de cancer?
Apoi le-am spus care era probabilitatea medie
ca cineva ca ei să sufere de aceste nenorociri.
Cancerul, spre exemplu, e aprox. 30%.
I-am întrebat din nou,
"Cât de probabil este să suferiţi de cancer?"
Doream să ştim
dacă oamenii vor lua informaţia pe care le-am dat-o
ca să-şi schimbe convingerile.
Şi, într-adevăr şi le-au schimbat -
dar mai ales când informaţiile pe care le-am oferit
erau mai bune decât se aşteptau.
Spre exemplu,
dacă cineva spunea: "Probabilitatea ca eu să sufăr de cancer
e cam 50%",
iar noi le spuneam: "Hei, veşti bune.
Media este 30%",
data următoare spuneau,
"Poate că probabilitatea mea e 35%."
Aşa că au învăţat repede şi eficient.
Dar dacă cineva spunea inițial:
"Probabilitatea mea de a suferi de cancer e cam 10%",
iar noi spuneam: "Hei, veşti rele:
probabilitatea medie e aprox. 30%",
data următoare ei spuneau,
"Mda, cred totuşi că a mea este 11%".
(Râsete)
Nu înseamnă că n-au învăţat deloc - au învăţat -
dar mult, mult mai puţin decât atunci când le-am oferit
informaţii pozitive despre viitor.
Şi nu pentru că nu şi-au amintit numerele furnizate de noi;
toți îşi aminteau că probabilitatea medie pentru cancer
este de 30%
iar probabilitatea divorţurilor este cam 40%.
Dar nu credeau că acele numere aveau legătură cu ei.
Ceea ce înseamnă că semnale de alarmă ca acestea
pot avea doar un impact limitat.
Da, fumatul ucide, dar mai ales pe ceilalți.
Ce vroiam să ştiu era
ce se petrecea în creierul uman
care ne împiedica să luăm aceste indicii personal.
Dar în acelaşi timp,
când auzim că piaţa de locuinţe prezintă speranţe,
gândim: "O, casa mea va valora sigur de două ori mai mult."
Încercând să-mi dau seama ce se întâmplă,
am rugat participanţii la experiment
să se supună unei scanări imagistice.
Arată aşa.
Folosind funcţia numită rezonanţă magnetică funcţională,
am putut să identificăm regiuni din creier
care răspundeau informaţiilor pozitive.
Una din aceste regiuni se numeşte girusul frontal inferior stâng.
Dacă cineva spunea "Probabilitatea ca eu să sufăr de cancer e 50%",
iar noi spuneam: "Hei, avem veşti bune,
probabilitatea medie este 30%",
girusul frontal inferior stâng răspundea aprig.
Şi nu conta că eşti un optimist extrem, unul moderat
sau uşor pesimist,
girusul frontal inferior stâng al tuturora
funcţiona la fel de bine,
fie că eşti Barack Obama sau Woody Allen.
În partea cealaltă a creierului,
girusul frontal inferior drept răspundea veştilor proaste.
Şi nu se descurca foarte bine.
Cu cât erai mai optimist,
cu atât mai puţin probabil ca această regiune
să răspundă la informaţii negative neaşteptate.
Iar dacă creierul tău ratează
să integreze veştile rele despre viitor,
vei purta constant ochelari cu lentile roz pe ochi.
Am dorit să ştim dacă puteam schimba asta.
Puteam modifica prezumţia optimistă a oamenilor
interferând cu activitatea cerebrală din aceste regiuni?
Există o cale de a face asta.
Aceasta e colaboratorul meu Ryota Kanai.
El trimite un mic puls magnetic
prin craniul unui participant în studiul nostru
către girusul frontal inferior.
Făcând asta,
el interferează cu activitatea acestei regiuni cerebrale
timp de jumătate de oră.
După care totul reintră în normal, vă asigur.
(Râsete)
Să vedem ce se întâmplă.
Prima dată am să vă arăt
media prejudecăţilor pe care le observăm.
Dacă v-aş testa pe toţi acum,
cam atât veți învăţa,
mai mult din veşti bune decât din veşti rele.
Acum interferăm cu regiunea
pe care am găsit-o că integrează informaţia negativă
și înclinaţia spre optimism crește şi mai mult.
Am făcut oamenii mai predispuşi spre modul în care procesează informaţia.
Apoi am interferat cu regiunea cerebrală
care am descoperit că integrează veştile bune din acest proces
şi predispoziţia optimistă a dispărut.
Am fost foarte uimiţi de aceste rezultate
pentru că am putut elimina
o prejudecată adânc înrădăcinată în oameni.
La acest punct ne-am oprit şi ne-am întrebat:
Oare doream să sfărâmăm iluzia optimistă și s-o facem praf?
Dacă puteam face asta, doream să privăm oamenii de iluzia optimismului?
Ei bine, v-am povestit deja de beneficiile înclinaţiei spre optimism,
ceea ce vă determină probabil să vă agățați de ea cu îndârjire.
Dar există, desigur, capcane,
şi ar fi o prostie să le ignorăm.
Spre exemplu acest email pe care l-am primit
de la un pompier din California.
El spune: "Investigaţiile despre accidentele mortale la pompieri
includ deseori "Nu credeam că focul avea să facă asta,"
chiar atunci când toate informaţiile necesare
erau cunoscute pentru a lua decizii corecte."
Căpitanul va folosi descoperirile noastre despre înclinaţia spre optimism
ca să încerce să explice pompierilor
de ce gândesc aşa cum o fac,
ca să-i facă profund conştienţi de această înclinaţie foarte optimistă a oamenilor.
Prin urmare un optimism nerealist poate conduce la un comportament riscant,
la colaps financiar, la planificare defectuoasă.
Guvernul britanic, spre exemplu,
a recunoscut că înclinaţia spre optimism
poate face indivizii mai predispuşi
să subestimeze costurile şi durata unor proiecte.
Aşa că au ajustat bugetul olimpic pentru 2012
pentru înclinaţia optimistă.
Prietenul meu, care se căsătorește peste câteva săptămâni
a făcut la fel pentru bugetul de nuntă.
Şi, apropo, când l-am întrebat de probabilitatea ca el să divorţeze,
a spus că e convins că e 0%.
Ceea ce am dori să facem cu adevărat,
e să ne protejăm de pericolele optimismului,
dar în acelaşi timp să rămânem plini de speranţă,
beneficiind cât mai mult de fructele optimismului.
Cred că există o cale de a face asta.
Cheia aici este cu adevărat cunoaşterea.
N-am venit pe lume cu o înţelegere înnăscută despre înclinaţiile noastre.
Acestea trebuie identificate printr-o investigaţie ştiinţifică.
Dar vestea bună e că devenind conștienți de tendința spre optimism
nu spulberă iluzia.
Este ca în iluziile optice,
înțelegându-le nu înseamnă că ele dispar.
Şi asta e bine pentru că înseamnă
că ar trebui să putem înclina balanţa,
să facem planuri şi reguli
să ne protejăm de optimismul nerealist,
dar în acelaşi timp să rămânem plini de speranţă.
Cred că acest desen animat sugerează drăguţ acest lucru.
Dacă eşti unul dintre pinguinii pesimişti de acolo sus
care pur şi simplu nu crede că poate zbura,
sigur nu vei zbura niciodată.
Pentru ca să facem orice fel de progres,
trebuie să fim capabili să ne imaginăm o realitate diferită,
şi apoi trebuie să credem că acea realitate e posibilă.
Dar dacă eşti un pinguin extrem de optimist
care se aruncă cu ochii închişi sperând la ce-i mai bine,
s-ar putea să fii cam şifonat la aterizare.
Dar dacă eşti un pinguin optimist
care crede că poate zbura,
şi îți pui paraşuta pe spate
pentru cazul în care lucrurile nu decurg cum ai plănuit,
te vei înălța ca un vultur,
chiar dacă eşti doar un pinguin.
Vă mulţumesc.
(Aplauze)
Я расскажу об оптимизме
или, точнее, о склонности к оптимизму.
Это когнитивная иллюзия,
которую мы исследуем уже несколько лет,
и 80 процентов людей ей подвержены.
Мы склонны переоценивать вероятность того,
что хорошие события произойдут в нашей жизни,
и недооценивать вероятность того, что произойдёт что-то плохое.
Мы недооцениваем вероятность того,
что заболеем раком или попадём в автокатастрофу.
Мы считаем, что жизнь наша будет долгой, а карьера — блестящей.
По жизни мы больше оптимисты, чем реалисты,
но мы этого не осознаём.
Например, брак.
На западе вероятность развода составляет 40 процентов.
То есть, две из пяти женатых пар
будут, в итоге, делить имущество.
Но если спросить молодожёнов о вероятности того,
что они разведутся, их оценка сводится к нулю.
И даже адвокаты по делам о разводе, знающие своё дело,
сильно недооценивают вероятность собственного развода.
Выходит, что вероятность развода у оптимистов такая же,
как и у всех остальных, но оптимисты чаще вступают в новый брак.
Или как сказал Сэмюель Джонсон:
«Новый брак — это победа надежды над опытом».
(Смех)
Если вы состоите в браке, скорее всего у вас будут дети.
И все мы уверены, что наши дети особенно талантливы.
А это Гай, мой двухлетний племянник.
И я хочу обратить ваше внимание на то,
что он — самый настоящий пример склонности к оптимизму,
потому что он, вообще-то, уникально талантлив.
(Смех)
И я не одна так думаю.
Трое из четырёх британцев сказали,
что оптимистично настроены насчёт будущего своих семей.
А это 75 процентов.
Но только 30 процентов сказали,
что в общем современные семьи живут лучше,
чем несколько поколений назад.
Это очень важный вывод,
потому что мы настроены оптимистично
насчёт себя, наших детей,
а также наших семей.
Но мы не так оптимистичны в отношении человека, сидящего рядом с нами,
и мы в некоторой степени пессимистичны
насчёт судьбы наших соотечественников и нашей страны.
Но личный оптимизм в отношении
собственного будущего остаётся неизменным.
Но это не значит, что мы думаем, всё по мановению волшебной палочки станет хорошо.
Скорее, мы сами обладаем уникальными способностями сделать всё именно так.
Я — учёный. Я провожу опыты.
Чтобы объяснить, что я имею в виду,
я с вами сейчас проведу опыт.
Я предложу вам список способностей и особенностей.
Подумайте, какое место на графике по каждой из способностей
вы занимаете по отношению ко всему населению.
Первое — отношения с другими людьми.
Кто из вас относит себя к 25 процентам и ниже?
Около 10 человек из 1 500.
А кто относит себя к 75 процентам и выше?
Большинство присутствующих.
Теперь оцените, как вы водите машину,
насколько вы интересны другим,
насколько вы привлекательны,
насколько вы честны
и, наконец, насколько вы скромны.
Большинство из нас ставят себя «выше среднего»
почти по всем способностям.
А это статистически невозможно.
Мы все не можем быть лучше остальных.
(Смех)
Но если мы думаем, что мы лучше, чем кто-либо другой,
то это означает, что у нас больше шансов сделать карьеру, сохранить брак,
потому что мы более общительны, более интересны.
И это глобальный феномен.
Склонность к оптимизму наблюдается
во многих странах:
как в западной культуре, так и в остальном мире;
у мужчин и женщин;
у детей и пожилых людей.
Это довольно распространённое явление.
Но вот вопрос: а хорошо ли это для нас?
Некоторые говорят, что нет.
Некоторые говорят, что секрет счастья —
в заниженных ожиданиях.
Я думаю, логика в этом такая:
если мы не надеемся, что произойдёт что-то великое,
что мы встретим любовь, будем здоровыми и успешными,
тогда мы не разочаруемся, если всё это не произойдёт.
Если мы не разочаруемся, когда с нами не произойдёт что-то хорошее,
и приятно удивимся, если хорошее произойдёт,
то мы будем счастливы.
Это очень хорошая теория,
но она неправильна и вот три подтверждения тому.
Первое: что бы ни случилось, достигните вы цели или нет,
люди с завышенными ожиданиями всегда чувствуют себя лучше,
потому что состояние человека, которого бросили или сделали работником месяца,
зависит от того, как он трактует это событие.
Психологи Маргарет Маршалл и Джон Браун провели исследование
среди студентов с завышенными и заниженными ожиданиями.
И они обнаружили, что люди с завышенными ожиданиями достигают цели,
потому что связывают успех со своими личностными особенностями.
«Я гений и поэтому я получил оценку «отлично»,
поэтому я всегда будут получать оценку «отлично» в будущем».
Если они провалили экзамен, то не из-за своей глупости,
а просто всё сложилось не в их пользу.
В следующий раз результат будет намного лучше.
Люди с заниженными ожиданиями мыслят по-другому.
Они не сдают экзамен, потому что ничего не знают,
а когда у них всё получается, так это оттого,
что экзамен просто оказался очень лёгким.
В следующий раз всё станет на свои места.
И чувствуют они себя хуже.
Второе подтверждение: независимо от результата
сам процесс ожидания делает нас счастливыми.
Поведенческий экономист Джордж Лоэнстейн
предложил студентам своего университета представить,
что их страстно поцелует какой-нибудь знаменитый человек.
Потом он предложил студентам решить, сколько они готовы
заплатить за поцелуй знаменитости,
если поцелуй они получат немедленно,
через три часа, через 24 часа, через три дня,
через год, через десять лет.
Выяснилось, что студенты готовы заплатить самую большую сумму
не за то, чтобы получить поцелуй немедленно,
а за то, чтобы получить его через три дня.
Студенты готовы заплатить больше ради того, чтобы подождать.
Они не готовы были ждать год или десять лет.
Постаревшая звезда никому не интересна.
Но, похоже, что три дня — оптимальный срок.
Почему?
Если вас поцелуют сейчас, то на этом всё и закончится.
Но если вас поцелуют через три дня, то это —
три дня трепетного ожидания и радостного волнения.
Студентам нужно было время,
чтобы представить, где это произойдёт
и как это произойдёт.
Ожидание сделало их счастливыми.
Вот почему люди предпочитают пятницу, а не воскресенье.
Это действительно любопытный факт,
потому что пятница — рабочий день, а воскресенье — выходной.
Поэтому разумно предположить, что люди
больше любят воскресенье, однако это не так.
Не потому что им так нравится сидеть в офисе
и они терпеть не могут прогулки в парке
или завтраки, медленно переходящие в обеды.
Мы все это знаем. Спросите кого-нибудь о том,
какой день недели является самым любимым,
не удивительно, что суббота — на первом месте,
потом пятница и только потом воскресенье.
Люди предпочитают пятницу, потому что она приносит с собой
радость предвкушения предстоящих выходных,
всё, что вы будете делать на выходных.
А в воскресенье всё, о чём можно мечтать —
это предстоящая рабочая неделя.
Поэтому оптимисты — это люди, ожидающие
больше поцелуев в будущем, больше прогулок в парке.
И это ожидание делает их жизнь лучше.
Действительно, без склонности к оптимизму
мы бы все находились в состоянии лёгкой депрессии.
У людей с лёгкой депрессией отсутствует
склонность к оптимизму, когда они думают о будущем.
Они более реалистичны, чем здоровые люди.
Но у людей с тяжёлой депрессией
наблюдается склонность к пессимизму.
Поэтому будущее им видится намного хуже,
чем то, что в действительности происходит.
Итак, оптимизм изменяет субъективную реальность.
Наше ожидание предстоящего изменяет то, как мы это предстоящее видим.
Но оптимизм меняет и нашу объективную реальность.
Он действует как самоисполняющееся предсказание.
А это — третье доказательство того,
что заниженные ожидания не сделают нас счастливыми.
Эксперименты в контролируемых условиях показали,
что оптимизм не только связан с успехом,
но он также и приводит к успеху.
Оптимизм приводит к успеху в науке, спорте и политике.
И, наверное, самое удивительное — оптимизм благоприятно действует на здоровье.
Надежда на то, что будущее будет блестящим,
снижает уровень стресса и тревоги.
В общем, оптимизм приносит большую пользу.
Но меня поставил в тупик такой вопрос:
как мы сохраняем оптимизм перед лицом реальности?
Меня, нейробиолога, это запутало ещё больше,
потому что в соответствии со всеми теориями,
если ожидания не претворяются в жизнь, их надо изменить.
Но это не то, что мы обнаружили.
Мы предложили людям прийти в нашу лабораторию,
чтобы помочь нам понять, что происходит.
Мы попросили их оценить вероятность того,
что в их жизни произойдёт что-то ужасное.
Например, какова вероятность того, что вы заболеете раком?
А потом мы им сообщили о средней вероятности того,
что с ними произойдёт подобное несчастье.
Например, вероятность заболеть раком — около 30 процентов.
Потом мы их снова спросили:
«Какова вероятность того, что вы заболеете раком?»
Мы хотели проверить,
воспользуются ли люди нашей информацией,
чтобы изменить своё мнение.
И они его изменили,
но в основном, когда полученная информация
была лучше ожидаемой.
Например, если кто-то говорит:
«Вероятность того, что я заболею раком —
50 процентов».
Мы говорим: «Хорошие новости,
средняя вероятность составляет 30 процентов».
Тогда исследуемые говорят:
«Может быть, для меня вероятность составит около 35 процентов».
Они всё осознали быстро и с пользой для себя.
Но если кто-то начинает так: «Для меня средняя вероятность
заболеть раком составляет около 10 процентов»,
а мы говорим: «Нет, плохие новости,
средняя вероятность составляет около 30 процентов».
Тогда исследуемые говорят:
«Ладно, но я всё равно думаю, что около 11 процентов».
(Смех)
Но это не означает, что они ничего не поняли. Наоборот,
но только они уяснили намного меньше, чем когда
мы давали им позитивную информацию о будущем.
Это не значит, что они не запомнили цифру, которую мы им привели,
каждый помнит, что средняя вероятность заболеть раком —
примерно 30 процентов,
а средняя вероятность развода — примерно 40 процентов.
Но они не думали, что эти цифры относились именно к ним.
Это означает, что подобные предупреждающие знаки
могут воздействовать на человека ограниченно.
Да, курение убивает, но, зачастую, убивает кого-то другого.
Я хотела понять,
что в мозге человека заставляет нас
не принимать во внимание предупреждающие знаки.
Но, в то же время, услышав,
что рынок недвижимости подаёт надежды,
мы думаем: «Теперь уж точно цена на мой дом удвоится».
Чтобы это понять,
я попросила исследуемых
лечь в томограф.
Он выглядит так.
Используя метод функциональной магнитно-резонансной томографии,
мы смогли определить участки головного мозга,
включающиеся при получении позитивной информации.
Один из таких участков — левая нижняя лобная извилина.
Если исследуемый говорит, что его вероятность заболеть раком составляет 50 процентов,
а мы говорим, что средняя вероятность
составляет 30 процентов,
то тогда левая нижняя лобная извилина включается мгновенно.
Независимо от того, кто вы: экстремальный оптимист,
умеренный оптимист или немного пессимист,
левая нижняя лобная извилина у каждого исследуемого
работала очень хорошо,
будь вы Барак Обама или Вуди Аллен.
На другой стороне головного мозга, правая нижняя лобная извилина
включалась при получении плохих новостей.
И дело в том, что она плохо выполняла свою функцию.
Чем оптимистичнее человек,
тем менее активным был этот участок мозга,
реагируя на негативную информацию.
И если ваш мозг не может обработать
плохие новости о вашем будущем,
вы всегда будете смотреть на мир сквозь розовые очки.
Мы решили проверить, сможем ли мы это изменить.
Сможем ли мы изменить склонность к оптимизму,
вмешиваясь в деятельность этих участков головного мозга?
Вот как мы проводили этот эксперимент.
Мне помогал Риота Канаи.
Сейчас он передаёт слабый магнитный сигнал
через череп участника нашего эксперимента
в нижнюю лобную извилину.
И таким образом он вмешивается
в активность головного мозга
примерно на полчаса.
Уверяю вас, после этого эксперимента человек вернулся к своей нормальной жизни.
(Смех)
Давайте посмотрим, что получилось.
Вначале я вам покажу
средние показатели склонности к оптимизму.
Если бы я сейчас провела с вами тест, то это был бы
тот объём информации, который вы воспримите,
когда вам сообщат хорошие новости, по отношению к плохим.
А сейчас мы вмешиваемся в активность участка мозга,
интегрирующего негативную информацию в нашем эксперименте,
и склонность к оптимизму возросла.
Мы сделали людей ещё более необъективными в отношении того, как они воспринимали информацию.
Теперь мы вмешиваемся в активность участка мозга,
интегрирующего позитивную информацию в нашем эксперименте,
и склонность к оптимизму исчезла.
Полученный результат нас поразил,
потому что мы смогли удалить склонность к оптимизму,
глубоко сидящую в человеке.
И тогда мы задумались:
а действительно ли мы хотим развеять оптимистические иллюзии?
Если бы могли так сделать, захотели ли бы мы лишить людей склонности к оптимизму?
Я уже рассказала вам о пользе склонности к оптимизму,
с которой вы уже, несомненно, ни за что не расстанетесь.
Но существуют и опасности,
о которых забывать никак нельзя.
Например, это сообщение, которое мне прислал
пожарный из Калифорнии, в котором говорится,
что расследование смертельных случаев при пожаре
часто включает заявление: «Мы не думали, что пожар будет таким серьёзным»,
даже когда пожарные знали,
как обеспечить безопасность.
Выводы о склонности к оптимизму, полученные нами в ходе исследований,
будут использованы для объяснения пожарным,
почему они думают именно так,
чтобы они всегда знали о склонности к оптимизму.
Нереалистичный оптимизм может привести к рискованному поведению,
финансовому краху и ошибочному планированию.
Например, правительство Великобритании
признало, что из-за склонности к оптимизму
люди могут занижать
стоимость и сроки проектов.
Поэтому бюджет Олимпиады 2012 года был отредактирован
с учётом склонности к оптимизму.
Мой друг, вступающий в брак через несколько недель,
так же изменил свой свадебный бюджет.
Но на мой вопрос о вероятности его развода
он с уверенностью ответил: «ноль процентов».
Поэтому было бы идеально, если бы
мы могли уберечь себя от опасностей оптимизма,
но, в то же время, сохранить надежду,
пользуясь выгодой от оптимизма.
И я верю, что это можно сделать.
Ключом к этому является знание.
Мы не появляемся на свет с врождённым пониманием своих склонностей.
Они определяются в ходе научных исследований.
Но спешу вас порадовать, что осознание собственной склонности к оптимизму
не развеивает иллюзии.
Это наподобие зрительных иллюзий,
осознание которых не прекращает их действие.
И в этом ничего плохого нет, потому что
найти баланс всё равно получится —
строить планы и придумывать правила для того,
чтобы защитить себя от нереалистичного оптимизма,
но, в то же время, сохранить надежду.
Это хорошо изображено на рисунке.
Если вы — пессимистичный пингвин,
который не верит в то, что сможет летать,
то вы и не полетите никогда.
Ведь, чтобы у вас что-то получилось,
нужно уметь себе представить другую реальность,
и потом поверить, что это может произойти.
Если вы — чрезмерно оптимистичный пингвин,
прыгающий в бездну с закрытыми глазами, надеясь на лучшее,
вы можете очень неудачно приземлиться.
Но если вы оптимистичный пингвин,
который верит в то, что сможет летать,
но который надевает парашют на тот случай,
если вдруг всё пойдёт не по плану,
вы будете парить в небе как орёл,
не смотря на то, что вы всего лишь пингвин.
Спасибо.
(Аплодисменты)
Dnes budem hovoriť o optimizme –
alebo presnejšie,
o optimistickom skreslení.
Ide o kognitívnu ilúziu,
ktorú sme posledných pár rokov študovali
v mojom laboratóriu
a ktorou trpí 80 % z nás.
Ide o tendenciu nadhodnocovať
pravdepodobnosť
pozitívnych udalostí v živote
a podceňovať pravdepodobnosť
tých negatívnych.
Takže podceňujeme pravdepodobnosť,
že ochorieme na rakovinu
alebo budeme
účastníkmi autonehody.
Nadhodnocujeme dĺžku svojho života,
naše kariérne vyhliadky.
V skratke,
sme skôr optimistickí ako realistickí,
ale neuvedomujeme si to.
Vezmime si napríklad manželstvo.
V západnom svete
sa rozvádza 40 % manželstiev.
To znamená, že 2 z 5
zosobášených párov
skončia rozdeľovaním svojho majetku.
Ale keď sa novomanželov spýtate,
aká je pravdepodobnosť, že sa rozvedú,
odhadujú ju na 0 %.
Dokonca aj rozvodoví právnici,
ktorí by to mali vedieť najlepšie,
výrazne podhodnocujú
pravdepodobnosť vlastného rozvodu.
Takže sa ukázalo, že optimisti
nie sú menej náchylní rozviesť sa,
ale skôr sa veľmi pravdepodobne
znovu zosobášia.
Slovami Samuela Johnsona:
„Nové manželstvo
je víťazstvom nádeje nad skúsenosťou.“
(smiech)
V manželstve je väčšia šanca,
že budeme mať deti.
A všetci si myslíme,
že naše deti budú výnimočne talentované.
Mimochodom, toto je
môj 2-ročný synovec Guy.
A chcem povedať len toľko,
že on je veľmi zlým príkladom
optimistického skreslenia,
pretože je naozaj výnimočne nadaný.
(smiech)
A nie som v tom sama.
Traja zo štyroch Britov
sú optimisti
pokiaľ ide o budúcnosť ich rodín.
To je 75 %.
Ale iba 30 % z nich si myslí,
že dnes sú na tom rodiny vo všeobecnosti
lepšie než rodiny
niekoľko generácií dozadu.
A toto je veľmi dôležitá vec,
pretože sme optimisti,
keď ide o nás,
o naše deti,
o naše rodiny,
ale nie sme až takí optimisti,
keď ide o chlapíka sediaceho vedľa nás,
a sme vcelku pesimistickí,
keď ide o osud našich spoluobčanov
a našej krajiny.
Ale osobný optimizmus
týkajúci sa našej budúcnosti
zostáva nezmenený.
To neznamená, že si myslíme,
že veci nejakým zázrakom dobre dopadnú,
ale skôr, že si myslíme, že sme obdarení
jedinečnou schopnosťou si to tak zariadiť.
Ja som vedkyňa, experimentujem.
Ukážem vám, čo tým myslím:
urobím experiment s vami tu a teraz.
Dám vám zoznam schopností a vlastností,
a chcem, aby ste premýšľali
o každej z nich
a odhadli, ako na tom ste
v porovnaní so zvyškom populácie.
Takže prvou sú dobré vzťahy s ostatnými.
Kto z prítomných verí,
že sa nachádza v spodných 25 percentách?
Ok, to je asi tak 10 ľudí z 1500.
Kto verí, že patrí
medzi horných 25 percent?
Väčšina z nás.
Ok, teraz to isté,
čo sa týka vašich vodičských schopností.
Ako veľmi ste zaujímaví?
Akí ste atraktívni?
Ako veľmi ste úprimní?
A na koniec, ako veľmi ste skromní?
Takže väčšina z nás
sa odhaduje na nadpriemer
vo väčšine týchto schopností.
A to je štatisticky nemožné.
Nemôžeme byť všetci
lepší než všetci ostatní.
(smiech)
Ale ak veríme,
že sme lepší, než niekto iný,
potom to znamená, že máme väčšie šance
byť povýšený, udržať si manželstvo,
pretože sme spoločenskejší a zaujímavejší.
Ide o celosvetový fenomén.
Optimistické skreslenie bolo zaznamenané
v rôznych krajinách –
v západnej kultúre i v ostatných,
u žien i mužov,
u detí aj starších.
Je veľmi rozšírené.
Ale otázka znie, je pre nás prospešné?
Niektorí vravia, že nie.
Že tajomstvom, ako byť šťastný,
je neočakávať veľa.
Myslím, že logika
tohto postoja je asi takáto:
ak nečakáme nič úžasné,
ak nečakáme, že nájdeme lásku
a budeme zdraví a úspešní,
nebudeme sklamaní, ak k tomu nedôjde.
A ak nie sme sklamaní,
keď sa nestanú dobré veci,
a sme príjemne
prekvapení, ak sa stanú,
potom sme šťastní.
Takže je to veľmi dobrá teória,
ale ukázalo sa,
že neplatí z troch dôvodov:
Dôvod č. 1: Čokoľvek sa stane,
či už uspejú, alebo prehrajú,
ľudia s vysokými očakávaniami
sa v oboch prípadoch cítia lepšie.
Pretože to, ako sa cítime po rozchode,
alebo keď sa staneme
zamestnancom mesiaca,
závisí od toho,
ako túto situáciu interpretujeme.
Psychológovia Margaret Marshall
a John Brown
skúmali študentov s vysokými
a nízkymi očakávaniami.
A zistili, že ak uspejú študenti
s vysokými očakávaniami,
prisudzujú tento úspech
svojim vlastnostiam:
„Som génius, preto som dostal A,
a preto budem mať Ačka znovu a znovu.“
Keď neuspeli, nebolo to preto,
že by boli hlúpi,
ale preto, že tá skúška
jednoducho nebola fér.
Najbližšie im to pôjde lepšie.
Ľudia s nízkymi očakávaniami
robia presný opak.
Takže keď neuspeli,
bolo to preto, že sú hlúpi,
a keď uspeli,
prisudzovali to na vrub ľahkej skúške.
Najbližšie ich realita dohoní.
Takže sa cítili horšie.
Dôvod č. 2: Bez ohľadu na výsledok,
už samotné očakávanie nás robí šťastnými.
Behaviorálny ekonóm
George Lowenstein,
povedal študentom na univerzite,
na ktorej pôsobí,
aby si predstavili, že dostanú
vášnivý bozk od celebrity, akejkoľvek.
Potom sa ich pýtal:
„Koľko by ste boli ochotní zaplatiť
za bozk od celebrity,
ak by ste ho mali dostať hneď,
o tri hodiny, o jeden deň alebo o tri dni,
o rok alebo až o desať rokov?“
Zistil, že študenti
boli ochotní zaplatiť najviac
nie za to, aby dostali bozk ihneď,
ale za to, aby ho dostali o tri dni.
Boli ochotní zaplatiť
viac peňazí za čakanie.
No neboli ochotní platiť
za ročné či 10-ročné čakanie;
nikto nemá záujem
o starnúcu celebritu.
Ale tri dni sa zdali byť optimálnym časom.
Prečo je to tak?
No, ak vás pobozkajú teraz,
je to hneď preč.
Ale dostať bozk o tri dni,
to sa rovná 3 dňom nervózneho očakávania
a vzrušenia z čakania.
Študenti chceli ten čas,
aby si mohli predstaviť, kde sa to stane
a ako sa to stane.
Očakávanie ich robilo šťastnými.
To je inak dôvod,
prečo máme radšej piatky než nedele.
Je to naozaj zaujímavé,
pretože piatok je pracovný deň
a nedeľa je deň potešení,
takže by ste predpokladali,
že ľudia majú radšej nedeľu,
ale nie je to tak.
Nie je to preto, že by naozaj
radšej trávili čas v kancelárii
a nemôžu vystáť prechádzky v parku
a lenivý neskorý obed.
Vieme to, lebo keď sa ľudí spýtate
na ich najobľúbenejší deň v týždni,
veľké prekvapenie,
sobota skončí na prvom mieste,
piatok je druhý a až potom nedeľa.
Piatok je obľúbenejší,
lebo so sebou prináša
očakávanie víkendu
a plánov, ktoré preň máte.
V nedeľu, sa môžete tešiť
iba na pracovný týždeň.
Takže optimisti sú ľudia,
ktorí v budúcnosti očakávajú viac bozkov,
viacej prechádzok parkom.
A toto očakávanie im zlepšuje náladu.
V skutočnosti by sme
bez optimistického skreslenia
boli všetci mierne deprimovaní.
Ľudia s ľahkou depresiou
pri pohľade do budúcnosti
netrpia týmto skreslením.
Sú vlastne realistickejší,
než zdraví jedinci.
Ale osoby s ťažkou depresiou,
zase trpia pesimistickým skreslením.
Takže očakávajú budúcnosť horšiu,
než nakoniec naozaj je.
Optimizmus mení subjektívnu realitu.
To, aký svet očakávame,
má vplyv na to, aký ho potom vidíme.
Ale má to vplyv aj na objektívnu realitu.
Funguje to ako sebanaplňujúce proroctvo.
A to je tretí dôvod,
prečo vás znižovanie očakávaní
neurobí šťastnejšími.
Experimenty
s kontrolnými skupinami ukázali,
že optimizmus
je nielen spojený s úspechom,
ale vedie k nemu.
Optimizmus vedie k úspechu
v štúdiu, športe aj politike.
A možno najprekvapujúcejšou
výhodou optimizmu je zdravie.
Ak čakáme svetlé zajtrajšky,
znižuje to stres a úzkosť.
Takže, aby som to zhrnula,
optimizmus má mnoho výhod.
Ale to, čo ma najviac miatlo,
bola otázka,
ako si zachovávame optimizmus
tvárou v tvár realite?
Pre mňa ako neurovedkyňu
to bolo zvlášť mätúce,
keďže podľa všetkých známych teórií,
ak sa vaše očakávania nenaplnia,
mali by ste ich zmeniť.
Ale to nezodpovedalo tomu,
čo sme zistili.
Pozvali sme teda ľudí
do nášho laboratória,
aby sme zistili, o čo ide.
Požiadali sme ich,
aby odhadli pravdepodobnosť,
že vo svojom živote zažijú
rôzne hrozné udalosti.
Aká je, napríklad, šanca,
že jedného dňa ochoriete na rakovinu?
A potom sme im prezradili
priemernú pravdepodobnosť,
s akou sa človeku ako oni
stane niektoré z týchto nešťastí.
Tak napríklad pre rakovinu
je to okolo 30 %.
A potom sme sa ich spýtali znovu:
„Aká je pravdepodobnosť,
že raz ochoriete na rakovinu?“
Chceli sme zistiť,
či ľudia vezmú do úvahy informáciu,
ktorú sme im práve poskytli,
a prispôsobia jej svoje očakávania.
A naozaj, urobili to –
ale najmä vtedy, ak informácia,
ktorú sme im podali,
bola lepšia než ich očakávania.
Tak napríklad,
ak niekto povedal:
„Šanca, že dostanem rakovinu
je asi 50 percent.“
A my na to: „Hej, dobré správy,
priemerná pravdepodobnosť je 30 %,“
druhý raz už odpovedali:
„No, možno je
moja pravdepodobnosť okolo 35 %.“
Takže sa učili rýchlo a efektívne.
Ale ak niekto začal tým, že:
„Pravdepodobnosť,
že dostanem rakovinu je 10 %,“
a my sme mu povedali: „Hej, zlé správy,
priemerná pravdepodobnosť je 30 %,“
odpovedal potom:
„Áno, stále si myslím,
že je to zhruba 11 %.“
(smiech)
Takže to nie je o tom,
že by sa nič nenaučili – naučili –
ale oveľa menej,
ako keď sme im dali
o ich budúcnosti pozitívnu infromáciu.
A nejde o to, že by si nepamätali údaje,
ktoré sme im povedali,
každý si pamätal, že priemerná šanca,
že ochorie na rakovinu,
je asi 30 %,
a že priemerná
pravdepodobnosť rozvodu je 40 %.
Ale nemysleli si, že tie čísla
sa vzťahujú aj na nich.
Znamená to asi toľko,
že varovania ako toto,
majú len minimálny vplyv.
Áno, fajčenie zabíja,
ale väčšinou niekoho iného.
Ja som chcela vedieť,
čo sa deje v ľudskom mozgu,
že nám to bráni brať
tieto varovné znamenia osobne.
Ale zároveň, keď počujeme,
že trh s realitami vyzerá nádejne,
pomyslíme si: „O, cena môjho domu
sa určite zdvojnásobí.“
Aby sme to preskúmali,
požiadala som účastníkov experimentu,
aby sa podrobili skenovaniu mozgu.
Vyzeralo to asi takto.
Použitím metódy zvanej funkčné MRI,
sme boli schopní
identifikovať oblasti v mozgu,
ktoré reagovali na pozitívne informácie.
Jedna z tých oblastí sa volá
ľavý gyrus frontalis inferior.
Takže ak niekto povedal: „Pravdepodobnosť,
že ochoriem na rakovinu je 50 %,“
a my sme odvetili: „Hej, dobré správy,
priemerná pravdepodobnosť je 30 %,“
ľavý gyrus frontalis inferior
divoko odpovedal.
A nezáležalo na tom, či ste
extrémny optimista, mierny optimista
alebo ľahko pesimistický,
každého ľavý gyrus frontalis inferior
fungoval perfektne,
či ste Barack Obama alebo Woody Allen.
Na druhej strane mozgu,
pravý gyrus frontalis inferior
odpovedal na zlé správy.
A tu je problém: nepočínal si veľmi dobre.
Čím ste optimistickejší,
o to menej pravdepodobné bolo,
že táto oblasť
odpovie na neočakávané
negatívne informácie.
A ak mozog zlyháva
v spracovaní zlých správ o budúcnosti,
budete neustále nosiť ružové okuliare.
Chceli sme zistiť, či sa to dá zmeniť.
Môžeme upraviť
optimistické skreslenie u ľudí
tým, že budeme meniť
mozgovú aktivitu v týchto oblastiach?
A existuje spôsob, ako to spraviť.
Toto je môj spolupracovník Ryota Kanai.
A práve posiela slabé magnetické impulzy
cez lebku jednému účastníkovi v štúdii
do jeho gyrus frontalis inferior.
A tým
mení aktivitu tejto mozgovej oblasti
asi na hodinu a pol.
Potom sa všetko vracia do normálu,
nebojte sa.
(smiech)
Poďme sa teda pozrieť, čo sa deje.
Najprv vám ukážem
priemernú mieru skreslenia,
ktoré sme pozorovali.
Ak by som mala
teraz testovať vás všetkých,
o toľkoto viac by ste sa poučili
z dobrých správ ako zo zlých.
Keď sme zasiahli do činnosti oblasti,
o ktorej sme zistili, že v tejto úlohe
spracúva negatívne informácie,
optimistické skreslenie ešte narástlo.
Skreslili sme
spracovávanie informácií týchto ľudí.
Potom sme zasiahli
do činnosti druhej oblasti,
o ktorej sme zistili,
že spracúva v tejto úlohe dobré správy,
a optimistické skreslenie zmizlo.
Výsledkami sme boli uchvátení,
pretože sme boli schopní eliminovať
skreslenie, ktoré je u ľudí
tak hlboko zakorenené.
A v tej chvíli sme prestali
a spýtali sme sa samých seba,
chceme rozbiť túto
optimistickú ilúziu na márne kúsky?
Ak by to bolo možné, chceli by sme
vziať ľuďom ich optimistické skreslenie?
Už som vám povedala o všetkých výhodách,
ktoré nám skreslenie poskytuje,
čo vás pravdepodobne prinútilo
chcieť sa ho držať za každú cenu.
Ale samozrejme má aj svoje nevýhody,
a bolo by od nás skutočne hlúpe
nevenovať im pozornosť.
Vezmite si napríklad tento e-mail,
ktorý som dostala
od požiarnika tu v Kalifornii.
Písal: „Vyšetrovania úmrtí pre požiarnikov
veľmi často obsahujú vetu: Nečakali sme,
že oheň sa zachová tak, ako sa zachoval.
Dokonca aj keď všetky informácie,
ktoré by viedli
k bezpečnému rozhodnutiu, boli dostupné.“
Tento kapitán plánuje využiť naše výsledky
o optimistickom skreslení,
aby vysvetlil požiarnikom,
prečo myslia spôsobom, akým myslia,
a upovedomil ich o tomto
príliš optimistickom odhade ľudí.
Nerealistický optimizmus môže viesť
k riskantnému správaniu,
k finančnému úpadku, chybnému plánovaniu.
Napríklad britská vláda
uznala, že optimistické skreslenie
môže spôsobiť, že jednotlivci
s väčšou pravdepodobnosťou
podcenia cenu a trvanie projektov.
Takže upravili rozpočet
pre Olympijské hry 2012
pre optimistické skreslenie.
Jeden môj priateľ,
ktorý sa bude o pár týždňov ženiť,
urobil to isté
so svojím rozpočtom na svadbu.
Mimochodom, keď som sa ho spýtala
na pravdepodobnosť, že sa rozvedie,
povedal, že si je istý, že sa rovná nule.
Takže naozaj radi
by sme sa chránili pred nástrahami
optimistického skreslenia,
ale zároveň si zachovali
nádej do budúcnosti,
a ťažili z mnohých výhod optimizmu.
A ja verím, že existuje spôsob,
ako to dosiahnuť.
Kľúčom je
byť si tohto fenoménu vedomí.
Nerodíme sa s prirodzeným porozumením
svojich skreslení.
Tie musia byť objavené
v procese vedeckého skúmania.
Ale dobrá správa je, že uvedomenie si
optimistického skreslenia
nerozbíja ilúziu.
Je to ako očný klam,
ktorému aj keď porozumiete,
zostane nezmenený.
A to je super, pretože to znamená,
že sme schopní nájsť zlatú strednú cestu,
ako prichádzať s plánmi a pravidlami,
ktoré nás ochránia
pred nerealistickým optimizmom,
pričom si ale zároveň zachováme nádej.
Myslím, že táto kresba to pekne vystihuje.
Pretože ak ste jeden
z pesimistických tučniakov hore,
ktorí jednoducho neveria,
že nemôžu lietať,
tak nikdy nevzlietnete.
Pretože pre každý pokrok
si musíme vedieť predstaviť inú realitu,
a potom veriť, že táto realita je možná.
Ale ak ste extrémne optimistický tučniak,
ktorý jednoducho bezhlavo skočí
dúfajúc v to najlepšie,
môžete byť poriadne zmätení,
keď dopadnete na zem.
Ale ak ste optimistický tučniak,
ktorý verí, že môže lietať,
ale pripevní si na chrbát padák
pre prípad, že veci nedopadnú
presne tak, ako plánoval,
vzlietnete ako orol,
aj keď ste len tučniak.
Ďakujem.
(potlesk)
Do të ju flasë per optimizmin ---
ose më saktësisht, njëanshmërinë e optimizmit.
Eshtë një iluzion kognitiv
të cilin e kemi studiuar në laboratorin tim prej disa vitesh,
dhe 80% prej nesh e kanë.
Ne jemi të prirur të mbivlerësojmë
gjasat tona për të përjetuar ndodhi të mira ne jetë
dhe nënvleresojmë gjasat tona për të përjetuar raste të këqija.
Ne këtë mënyrë ne nënvlerësojmë gjasat e të vuajturit nga kanceri,
ose të qenurit në një aksident rrugor.
Në mbivlerësojme jetëgjatësinë, perspektivat e karrierës.
Thënë shkurt, ne jemi me optimist sesa realist.
mirëpo jemi të pavëmendshëm ndaj këtij fakti.
Marrim martesën si shembull.
Ne botën Perëndimore, shkalla e divorceve është rreth 40 përqind.
Kjo do të thotë që prej 5 çifteve të martuara,
2 do të përfundojnë në ndarjen e pronësisë.
Mirëpo kur i pyesim të posamartuarit per gjasat e divorcit mes tyre,
ata vlerësoj zeronë qe ato gjasa nuk ekzistojnë, janë zero.
Madje, edhe avokatët e divorceve, të cilë duhet të kenë njohuri më të mira,
jashtëzakonisht nënvlerësojnë gjasat e tyre të divorcit.
Keshtu që delm se optimistët nuk është se kanë më pak gjasa të divorcohen,
por kanë më shumë gjsa që të martohen sërish.
Sipas fjalëve të Samuel Johnson,
"Rimartesa është triumfi i shpresës mbi përvojën.'
(Të qeshura)
Pra nëse jemi të martuar, ka më të ngjarë që do kemi fëmijë.
Dhe ne të gjithë mendojmë që fëmijët tanë do të jenë jashtëzakonisht të talentuar.
Ky, me që ra fjala, është nipi im dyvjeçar, Guy.
Dhe dua ta bëj plotësisht të qartë
që ai është një shembull shumë i keq i njëanshmërisë së optimizmit
sepse ai është në fakt shumë i talentuar.
(Të qeshura)
Dhe nuk jam vetëm në tërë këtë.
3 prej 4 Britanikëve thanë
që janë optimist për të ardhmen e familjeve të tyre.
Kjo është rreth 75 përqind.
Mirëpo vetëm 30 përqind thanë
që mendojnë se familjet në përgjithësi
janë në situatë më të mirë sesa gjeneratat e mëparshme.
Dhe kjo është një çështje shumë e rëndësishme
sepse jemi optimist për vetveten
për fëmijët tanë,
për familjet tona,
mirëpo nuk jemi aq optimist për personin që është i ulur pranë nesh
në fakt jemi paksa pesimist
për fatin e bashkëqytetarëve tane dhe fatin e shtetit tonë.
Mirëpo optimizmi i fshehtë për të ardhmen tonë personale
mbetet këmbëngulës.
Dhe kjo nuk do të thotë se ne mendojmë se gjërat do të përfundojnë mirë si me magji,
por se ne kemi aftësi unike për ta bërë atë ashtu.
Unë jam shkencëtare, bëj ekperimente.
Prandaj në menyrë që të ju tegoj se për cfarë po flas,
do të bëj një eksperiment këtu me ju.
Do të ju jap një listë të aftësive dhe karakteristikave,
dhe dua që ju të mendoni për secilën prej këtyre aftësive
ku ju qëndroni në krahasim me pjesën tjetër të popullsisë.
E para është mirëkuptimi me të tjerët.
Kush prej jush këtu mendon se bëni pjesë në 25 përqindshin e ulët?
Në rregull, rreth 10 njerëz prej 1500-ve.
Kush beson që i përkasin 25 përqindëshit të epërm?
Shumica prej nesh.
Në rregull, tani bëni të njëjtën gjë për aftësitë tuaja të vozitjes.
Sa interesant je?
Sa tërheqës jeni?
Sa të ndershëm jeni?
Dhe në fund, sa modest jeni?
Shumica prej nesh mendojmë se jemi mbi mesataren
në shumicën prej këtyre aftësive.
Kjo është statistikisht e pamundur.
Ne nuk mund të jemi të gjithë më të mirë se gjithë të tjerët.
(Të qeshura)
Mirëpo nëse besojmë se jemi më të mirë se personi tjetër,
do të thotë që kemi më shumë gjasa të marrim ngritje në pozitë, të mbesim të martuar,
sepse jemi më të shoqërueshëm, më interesant.
Dhe është një fenomen global.
Njëanshmëria e optimizmit është vërejtur
në shumë vende---
në kulturat Perëndimore, në kulturat jo-Perëndimore,
në femra dhe meshkuj,
në fëmijë, në të moshuar.
Eshtë mjaft e përhapur.
Mirëpo pyetja qëndron, a është kjo një gjë e mirë për ne?
Disa njerëz thonë jo.
Disa njerë thonë sekreti i lumturisë
ka të bëjë me shpresimet e vogla.
Mendoj se sipas logjikës mund të definohet kështu:
Nëse nuk presim madhështi,
nëse nuk presim të gjejmë dashurinë dhe të jemi të shëndetshëm dhe të susksesshëm,
nuk do të zhgënjehemi kur këto gjëra nuk ndodhin.
Dhe nëse nuk zhgënjehemi kur gjëra të mira nuk ndodhin,
dhe befasohemi këndshëm kur ndodhin,
ne do të jemi të lumtur.
Eshtë nje teori shumë e mirë,
mirëpo del se është gabim për tri arsye.
Një: Cfarëdo që ndodh, qoftë nëse ke sukses ose dështon,
njerëzit që presin më shumë nga jeta gjithmonë ndihen mirë.
Sepse ajo cfarë ndjejmë kur na braktisin ose fitojmë titullin e punonjësit të muajit
varet nga mënyra se si ne e interpretojmë atë ngjarje.
Psikologët Margaret Marshall dhe John Brown
studiuan studentët me shpresa dhe pritje të mëdha dhe të vogla
Dhe arritv tek përfundimi se kur njerëzit me shpresa të mëdha kanë sukses,
ata ia kushtojnë atë sukses tipareve të tyre.
"Unë jam gjeni dhe për këtë arsye e morra A,
prandaj do të marr A sërish në të ardhmen."
Kur dështuan, nuk ishte sepse ishin kokëtrashë,
por sepse provimet ishin të padrejta.
Herën tjetër do të bejnë më mirë.
Njerëzit me shpresa të vogla e bëjnë të kundërtën.
Kur ata dështuan ishte sepse ishin kokëtrashë,
she kur arritë të kenë sukses,
ishte sepse ndodhi që provimi ishte shumë i lehtë.
Herën e ardhshme do ta kuptojnë realitetin.
Andaj u ndien më keq.
Numër dy: Pavarësisht nga përfundimi,
akti i parashikimit na bën të lumtur.
Ekonimisti i sjelljes george Lowenstein
pyeti studentet në universitetin e tij
të amiagjinonin sikur personi i famshëm më i preferuar i tyre po i puthte, cfarëdo personi i famshëm.
Pastaj tha. "Sa do të paguanit
të merrnit një puthje nga një person i famshëm
poqese ai person do të ju puthte tani menjëherë,
pas tri orësh, pas 24 orësh, pas 3 ditësh,
pas një viti, pas 10 vitesh?
Ai zbuloi se studentet ishin më të gatshëm të paguanin më së shumti
për të mos marrë një puthje menjëherë,
por pas tre ditësh.
Ata ishin të gatshëm të paguanin shtesë në mënyrë që të presin.
Ata nuk ishin të gatshëm të prisnin 10 vite;
askush nuk e do një person të famshëm të vjetvr.
Mirëpo tre dite dukej si koha më e favorshme.
E përse ndodh kështu?
Po qe se e marrim puthjen tani, është punë e kryer.
Mirëpo nëse e merr puthjen pas tre ditësh,
do të kesh tre ditë të mbushura me protje të shqetësuara, emocione të pritjes.
Studentët e deshën atë kohë
për të imagjinuar se ku do të ndodhte,
se si do të ndodhte.
Pritja e parashikimi i bëri të lumtur.
Kjo është, meqë ra fjala, arsyeja pse njerëzit preferojnë të Premten ndaj të Dielës.
Eshtë nje fakt kurreshtar,
sepse e Premtja është ditë pune kurse e Diela është ditë qejfi,
andaj ju do të supozonit senjerëzit do të preferojnë të Dielën,
mirëpo nuk është ashtu.
Arsyeja nuk qëndron në faktin që atyre u pëlqen të qëndrojnë në zyrë,
dhe nuk u pëlqen të ecin nëpër park,
ose të kenë një paradrekë të ngaruar.
Ne e dimë këtë, sepse kur pyet njerëzit
për ditën më të preferuar të javës,
befasi, befasi, e para vie e Shtuna,
pastaj e Premtja, e pastaj e Diela.
Njerëzit preferojnë të Premten
sepse e Premtja sjell bashkë me të parashikimet dhe pritjet për fundjavën,
të gjitha planet që ke.
Të Dielën, e vetmja që mund të presim
është java e punës.
Andaj optimistët janë njerëz që presin më shume puthje në të ardhmen,
më shumë shëtitje në park.
Dhe kjo pritje rrit mirëqenien e tyre.
Në fakt, pa njëanshmërinë e optimizmit,
ne do të ishim të gjithë paska të depresuar.
Njerëzit që vuajnë nga depresioni i butë,
nuk kanë njëanshmëri kur shohin në të ardhmen.
Ata janë në fakt më realistë sesa njerëzit e shëndoshë.
Mirëpo njerëzit që vuajnë nga depresioni i thellë,
kanë njëanshmëri pesimiste.
në këtë mënyrë ata presin që e ardhmja
të jetë më e rëndë sesa që është në fakt.
Optimizmi ndërron realitetin subjektiv.
Mënëra se si ne presim që të jetë bota ndryshon mënyrën se si ne e shohim atë.
por gjithashtu ndërron realitetin objektiv.
vepron si profeci vetë-përmbushëse.
dhe kjo është arsyeja e tretë
pse të ulësh parashikimet për të ardhmen nuk të bën më të lumtur.
Eksperimente të kontrolluara kanë treguar
se optimizmi nuk është i lishur vetëm me suksesin,
mirëpo të shpie tek suksesi.
Optimizmi shpie tek suksesi në studime, sporte dhe politikë.
Dhe ndoshta përfitimi më i befasishëm i optimizmit është shëndeti.
Nëse presim që e ardhmja të jetë e ndritshme,
stresi dhe ankthi ulen.
Në përgjithësi, optimizmi ka shumë përfitime.
Mirëpo pyetja e cila më hutoi më shumë mua ishte,
se si e ruajmë optimizmin përballë realitetit?
Si neurologe, kjo më ngatërroi posaqërisht,
sepse në bazë të të gjitha teorive që ekzistojnë,
kur qëllimet tuaja nuk arrihen, duhet t'i ndryshosh.
Mirëpo kjo nuk është çfarë vërejtëm.
Ne pyetëm njerëz të vinin në laboratorin tonë
në mënyrë që të provojmë të zbulojmë se cfarë po ndodhte.
ne u kërkuam atyre që të vlerësojnë gjasat e tyre
që të sprovohen nga ngjarje të tmerrshme in jetë
P.sh., sa gjasa ke që të vuash nga kanceri?
Dhe pastaj u thamë që të nxjerrin mesataren e gjasave
për dikë tjetër që mund t'u ndodhin këto fatkeqësi.
Kanceri, p.sh., është rreth 30%.
Pastaj i pyetëm prapë,
"Sa ke ti gjasa të vuash nga kanceri?"
Ajo cfarë ne donim të dimë ishte
nëse njerëzit do merrnin informacionet që ne u dhamë
për të ndryshuar besimin e tyre.
Dhe në të vërtetë ata e bënë atë ---
por kryesisht kur informacioni që u dhamë ne
ishte më i mirë se sa nga ajo cka ata prisnin.
P.sh.,
nëse dikush tha: "Gjasat e mia për të vuajtur nga kanceri
janë rreth 50%,"
dhe ne thamë, "Hej, lajm i mirë.
Mesatarja e gjasave është vetëm 30 %,"
herë tjetër ata do thonin,
"Ndoshta gjasat e mia janë rreth 35 %."
Prandaj ata mësuan shpejtë dhe në mënyrë efikase.
Mirëpo nëse dikush në fillim tha,
"Mesatarja e gjasave të mia që të vuaj nga kanceri janë rreth 10%."
dhe ne thamë, "Hej, lajm i keq.
Mesatarja e gjasave është vetëm 30 %,"
herën e ardhshme ata do thonin ,
"Po. Akoma mendoj që është rreth 11 %."
(Të qeshura)
Nuk do të thotë që ata nuk mësuan asgjë -- ata mësuan --
mirëpo shumë më pak sesa kur u dhamë
të dhëna pozitive për të ardhmen.
Dhe nuk është se ata nuk mbajtën mend numrat që u dhamë;
secili e mban mend se mesatarja e gjasave të kancerit
është rreth 30%
dhe mesatarja e gjasave të divorcit është rreth 40%.
Mirëpo ata nuk menduan se ata numra kishin të bënin gjë me ta.
Kjo do të thotë që shenjat paralajmëruese si këto
mund të kenë vetëm ndikim të kufizuar.
Po, Pirja e duhanit të mbyt, mirëpo mbytë më shumë personin tjetër.
Ajo cfarë dëshiroja të dija ishte
cfarë po ndodhte brenda trurit të njeriut
që na parandaloi të merrnim këto shenja paralajmëruese personalisht.
Mirëpo në të njëjtën kohë,
kur dëgjojmë se tregu i shtëpive ka shpresa,
ne mendojmë, "O, çmimi i shtëpisë sime do të dyfishohet."
Në mënyrë që ta kuptojmë atë,
i pyeta pjesëmarrësit në eksperiment
që të shtrihen në një skaner për fotografim të trurit.
Ja si duket.
Dhe duke pvrdorur një metodë të quajtur MRI (rezonancë magnetike) funksionale,
ne arritëm të identifikojmë rajone në tru
që po u përgjigjeshin informacioneve pozitive.
Njëra prej këtyre rajoneve quhet gyrus i majte inferior ballor.
Andaj, kur dikush tha," Gjasat e mia që të vuaj nga kanceri janë 50%,"
dhe ne thamë, "Hej, lajm i mirë.
Mesatarja e gjasave është 30%,"
gyrus i majte inferior ballor reagonte me ashpërsi.
Dhe nuk kishte rëndësi nëse ti ishe optimist ekstrem, optimist mesatar
ose paksa pesimist,
gyrus i majte inferior ballor i secilit
funksiononte shumë mirë,
qoftë nëse je Barack Obama ose Woody Allen.
Në anën tjetër të trurit,
gyrus i djathtë inferior ballor reagonte ndaj lajmit të keq.
Ja ku qëndron puna: nuk po funksiononte si duhet.
Sa më optimistik që ishe,
aq my pak ky rajon po
reagonte ndaj të dhënave negative të papritura.
Dhe nëse truri yt dështon
në integrimin e lajmeve të këqija për të ardhmen,
ti do të mbash të veshuar gjatë tërë kohës syzet e hijezuara.
Ne donim të dimë se si mund ta ndryshojmë këtë?
A mund të ndryshonim njëanshmërinë e optimizmit të njerëzve
duke ndërhyrë në aktivitetin e trurit në këto rajone?
Dhe ekziston një mënyrë që ne ta bëjmë atë.
Ky është bashkëpunëtori im Ryota Kanai.
Dhe këtu ai po përcjell një puls magentic
përmes kafkës së pjesëmarrësit në studimin tonë
në gyrus inferior ballor të tij.
Duke bërë këtë,
ai po ndërhyn me aktivitetin e këtij rajoni të trurit
për rreth një gjysmë ore.
Pas kësaj cdo gjë kthehet sic ishte më parë, ju siguroj për këtë.
(Të qeshura)
Le të shofim se cfarë ndodhë.
Së pari, do të ju tregoj
sasinë mesatare të njëanshmërisë që shohim.
Po qe se do testoja secilin prej jush tani,
kjo është sasia që do mësonit
më shumë nga lajmet e mira në krahasim me lajmet e këqija.
Tani ndërhyjmë me këtë rajon
që arritëm të zbulonim se integron të dhëna negative në këtë detyrë
dhe njëanshmëria e optimizmit u rrit edhe më shumë.
Ne i bëmë njervzit edhe mv të njëanshëm në mënyrën se si përpunojnë të dhënat.
Pastaj ndërhymë me rajonin e trurit
që zbuluam se integron lajmet e mira në këtë detyrë,
dhe njëanshmëria e optimizmit u zhduk.
ne ishim mjaftë të cuditur nga këto rezultate
sepse arritëm të asgjësojmë
një njëanshmëri me rrënjë të thella tek njerëzit.
Këtu ne u nalëm dhe pyetëm vetveten,
a duam të thyejmë iluzionin e optimizmit në copëza të vogla?
Po qe se mund ta bëjmë atë, a do donim të largonim njëanshmërinë e optimizmit nga njerëzit?
Une tashmë ju kam treguar për dobitë e njëanshmërisë së optimizmit,
gjë e cila ndoshta ju bën që të kapeni edhe më fortë për të.
Mirëpo, sigurisht që ka gracka,
dhe do të ishte e pamend ti injoronim ato.
Merrni si shembulll këtë e-mail që morra
nga nje zjarrëfikës këtu në Kaliforni.
Ai thotë: ``Hetimet e fataliteteve për zjarrëfikësit
shpesh përfshijnë `Ne nuk menduam që zjarri do ta bënte atë`
edhe kur të gjitha të dhënat ishin disponueshme
për të marrë një vendim të sigurtë.``
Kapiteni do të përdorë të dhënat tona në njëanshmërinë e optimizmit
për t'u spjeguar zjarrëfiksëve
se përse ata mendojnë ashtu sic mendojnë,
për t'i bërë ata të vetëdijshëm për këtë njëanshmëri të optimizmit në njerëz.
Optimizmi joreal mund të shpie tek sjellje të rrezikshme,
dështim financiar, planifikim të gabuar.
Qeveria Britanike, p.sh.,
ka pranuar se njëanshmëria e optimizmit
ka më të ngjarë të bëjë njerëzit
të nënvlerësojnë cmimin dhe kohëzgjatjen e projekteve.
Për këtë ata kanë rregulluar buxhetin e Lojërave Olimpike të vitit 2012
për njëanshmërinë e optimizmit.
Një mik imi që do martohet brenda pak javësh
ka bërë të njëjtën gjë për buxhetin e dasmës.
Dhe meqë ra fjala, kur e pyeta atë për gjasat e tij të divorcit,
tha që ishte mjaft i sigurtë që ishin zero përqind.
Ajo cfarë na pëlqejnë të bëjmë,
është të mbrojmë veten nga rreziqet e optimizmit,
mirëpo në të njëjtën kohë mbetemi me shpresë,
duke përfituar nga shumë fryte të optimizmit.
Dhe besoj se egziston një mënyrë që ne të bëjmë atë.
Celësi në këtë rast është dituria.
Ne nuk vimë në jetë me kuptim të lindur të njëanshmërive tona.
Këto duhet të identifikohen përmes hulumtimeve shkencore.
Mirëpo lajmi i mirë është që duke u bërë të vetëdijshëm për njaëanshmërinë e optimizmit
iluzioni nuk thehet.
Eshtë sikur iluzionet vizuale,
në rastet e të cilave kur i kuptojmë ato nuk do të thotë që ato zhduken.
Dhe kjo është një gjë e mirë sepse do të thotë
që ne duhet të jemi të aftë të gjejmë një ekuilibër,
të përpilojmë rregulla dhe plane
të mbrojmë vetveten nga optimizmi joreal,
por në të njëjtën kohë të mbetemi me shpresë.
Besoj që kjo skicë portretizon këtë mirë.
Sepse nëse je njëri prej këtyre penguinëve pesimist atje lartë
i cili nuk beson se mund të fluturojnë,
kurrë nuk të arrish atë.
Sepse në mënyrë që të bëjmë ndonjë përparim,
duhet të jemi në gjendje të imagjinojmë një realitet tjetër,
dhe pastaj duhet të besojmë që ai realiteti është i mundshëm.
Mirëpo nëse je një penguin jashtëzakonisht optimistik
i cili hidhet poshtë verbërisht duke shpresuar për më të mirën,
mund të gjesh veten në mes të një rrëmuje kur të prekësh tokën.
Mirëpo nëse je një penguin optimist
i cili beson që mund të fluturojë,
por pastaj rregullon parashutë në shpinë
në rast se gjërat nuk ecin sipas planit
do të fluturosh si një shqiponjë,
edhe nëse je vetëm një penguin.
Faleminderit.
(Duartrokitje)
Govoriću vam o optimizmu --
ili preciznije o pristrasnosti optimizma.
To je kognitivna iluzija
koju proučavamo u mojoj laboratoriji poslednjih nekoliko godina
i ima je 80 posto nas.
To je naša sklonost da precenjujemo
verovatnoću da nam se dese dobri događaji,
a potcenjujemo šanse da nam se dese loši.
Potcenjujemo verovatnoću da ćemo oboleti od raka,
doživeti saobraćajnu nesreću.
Precenjujemo svoju dugovečnost, svoje izglede u karijeri.
Ukratko, mi smo više optimistični nego realistični,
ali toga nismo svesni.
Uzmite na primer brak.
U zapadnom svetu stope razvoda su oko 40 posto.
To znači da će se od pet venčanih parova
dva završiti podelom imovine.
Ali kad upitate upravo venčane o verovatnoći da će da se razvedu,
oni procenjuju da je to nula posto.
Čak i advokati za razvod, koji bi zaista trebalo da znaju bolje,
u velikoj meri potcenjuju verovatnoću da se razvedu.
Ispada da optimisti nemaju manje šanse da se razvedu,
ali imaju veće šanse da se ponovo venčaju.
Prema rečima Semjuela Džonsona,
"Ponovno venčanje je trijumf nade nad iskustvom."
(Smeh)
Ako smo venčani, verovatnije je da ćemo imati decu.
Svi mislimo da će naša deca biti posebno talentovana.
Ovo je moj dvogodišnji nećak, Gaj.
Da vam bude potpuno jasno,
on je zaista loš primer ove pristrasnosti optimizma,
jer je u stvari jedinstveno talentovan.
(Smeh)
Ne mislim samo ja tako.
Od četiri Britanca, tri su rekla
da su optimistični po pitanju budućnosti svojih porodica.
To je 75 posto.
Ali je samo 30 posto reklo
da misle da je porodicama
bolje sada nego pre nekoliko generacija.
Ovo je zaista važno,
jer smo optimistični kad se radi o nama,
našoj deci,
našim porodicama
ali nismo tako mnogo optimistični kad se radi o osobi koja sedi do nas
i nekako smo pesimistični
kad se radi o sudbini naših sugrađana i naše zemlje.
Ali optimizam o našoj ličnoj budućnosti
ostaje trajan.
To ne znači da mislimo da će stvari magično ispasti OK,
već da imamo jedinstvenu sposobnost da ispadnu OK.
Ja sam naučnica i eksperimentišem.
Da bih vam pokazala na šta mislim,
sprovešću eksperiment ovde sa vama.
Daću vam listu sposobnosti i osobina,
hoću da razmislite za svaku od ovih sposobnosti
gde se nalazite u odnosu na ostatak populacije.
Prva je, kako se slažete sa drugima.
Ko ovde veruje da je u donjih 25 posto?
OK, to je oko 10 ljudi od 1 500.
Ko veruje da je u gornjih 25 posto?
To je većina ovde.
OK, sad uradimo isto za vašu vozačku sposobnost.
Koliko ste zanimljivi?
Koliko ste privlačni?
Koliko ste iskreni?
I konačno, koliko ste skromni?
Ispada da mnogi od nas misle da su iznad proseka
u vezi sa većinom ovih sposobnosti.
Ovo je statistički nemoguće.
Ne možemo svi biti bolji od svih ostalih.
(smeh)
Ali ako verujemo da smo bolji nego onaj drugi,
onda znači da je verovatnije da ćemo da dobijemo to unapređenje, da ostanemo u braku,
jer smo društveniji, zanimljiviji.
I to je globalni fenomen.
Pristrasnost optimizma su posmatrali
u mnogim državama --
u zapadnim i ostalim kulturama,
među ženama i muškarcima,
među decom, starima.
Prilično je rasprostranjena.
Ali pitanje je, da li je to dobro za nas?
Neki ljudi kažu da nije.
Neki kažu da je tajna sreće
u malim očekivanjima.
Mislim da logika ide nekako ovako:
ako ne očekujemo veliki uspeh,
da ćemo naći ljubav, biti zdravi i uspešni,
tada nećemo biti razočarani kad se ove stvari ne dese.
Ako nismo razočarani kada se ne dese dobre stvari,
prijatno smo iznenađeni kad se dese,
bićemo srećni.
To je veoma dobra teorija,
ali ispada da je pogrešna zbog tri razloga.
Prvi je: bez obzira šta da se desi, uspeh ili poraz,
ljudi sa velikim očekivanjima se uvek osećaju bolje.
Kako se osećamo kad nas šutnu ili kad osvojimo nagradu meseca,
zavisi od toga kako interpretiramo taj događaj.
Psiholozi Margaret Maršal i Džon Braun
su proučavali studente sa velikim i malim očekivanjima.
Otkrili su da kad ljudi sa velikim očekivanjima uspeju,
oni taj uspeh pripisuju svojim osobinama.
"Ja sam genijalac, zato sam dobio desetku,
zbog toga ću je ponovo dobiti."
Kad nisu uspeli, to se nije desilo zato što su glupi,
već zato što je ispit bio nefer.
Sledeći put će uraditi bolje.
Ljudi sa malim očekivanjima upravo rade suprotno.
Kad ne uspeju, to je zato što su bili glupi,
a kad uspeju,
to je zato što je ispit bio zaista lak.
Svet realnosti bi ih sustigao sledeći put.
Zbog toga su se lošije osećali.
Drugo: bez obzira na ishod,
samo iščekivanje nas čini srećnim.
Bihevioralni ekonomista Džordž Lovenstin
je pitao studente svog univerziteta
da zamisle da ih neka slavna ličnost strasno poljubi.
Tad je pitao: "Koliko ste spremni da platite
da bi vas slavna osoba poljubila
ako će vas poljubiti odmah,
za tri sata, za 24 sata, za tri dana,
za godinu dana, za 10 godina?"
Otkrio je da su studenti spremni da plate najviše
ne da dobiju poljubac odmah,
već da ga dobiju za tri dana.
Spremni su da plate više da bi sačekali.
Nisu bili spremni da čekaju godinu dana ili 10 godina;
niko ne voli ostarelu zvezdu.
Ali tri dana je izgledalo optimalno.
Zašto je to tako?
Ako poljubac dobiješ sada, on je odmah gotov.
Ali ako dobiješ poljubac za tri dana,
onda je to tri dana nestrpljivog iščekivanja, uzbuđenje zbog čekanja.
Studenti su hteli to vreme
da bi zamislili gde će to dogoditi,
kako će se dogoditi.
Iščekivanje ih je učinilo srećnim.
Zbog ovog ljudi više vole petak nego nedelju.
To je zaista neobično,
jer petak je radni dan, a nedelja je dan za zadovoljstvo,
tako da biste pretpostavili da ljudi više vole nedelju,
ali nije tako.
Ne zato što ljudi stvarno vole da budu u kancelariji
i ne vole šetnju u parku
ili da doručkuju natenane.
To znamo, jer kad pitate ljude
koji im je omiljeni dan u nedelji,
subota je prva,
pa petak, pa nedelja.
Ljudi više vole petak
jer petak donosi sa sobom i iščekivanje dolazećeg vikenda,
svih planova koje imate.
Nedeljom, jedina stvar kojoj se možete radovati
je radna nedelja.
Optimisti su ljudi koji očekuju više poljubaca u svojoj budućnosti,
više šetnji u parku.
I to iščekivanje je dobro za njih.
U stvari bez pristrasnosti optimizma,
svi bismo bili pomalo depresivni.
Ljudi sa umerenom depresijom,
nemaju predrasude kad pogledaju u budućnost.
U stvari su realističniji nego zdravi ljudi.
Ali osobe sa ozbiljnom depresijom,
imaju pristrasnost pesimizma.
Oni očekuju da će budućnost
biti gora nego što će zaista biti.
Optimizam menja subjektivnu stvarnost.
Ono što očekujemo da će biti, menja naš pogled na svet.
Ali isto tako menja objektivnu stvarnost.
To je kao ispunjavanje proročanstva.
Tu je i treći razlog
zašto vas smanjivanje očekivanja neće učiniti srećnim.
Kontrolisani eksperimenti su pokazali
da optimizam nije samo povezan sa uspehom,
on vodi ka uspehu.
Optimizam vodi ka uspehu u školi, sportovima i politici.
Možda je zdravlje najviše iznenađujuća korist od optimizma.
Ako očekujemo da budućnost bude svetla,
stres i anksioznost su smanjeni.
Sve u svemu, optimizam ima mnogo prednosti.
Pitanje koje me je zbunjivalo je
kako zadržati optimizam u stvarnosti?
Kao neuronaučnici, ovo je bilo posebno zbunjujuće,
jer prema svim teorijama koje postoje,
kad se ne ostvare tvoja očekivanja, treba da ih promeniš.
Ali ovo nije ono što nalazimo.
Doveli smo ljude u našu laboratoriju
da bismo pokušali da procenimo šta se dešava.
Pitali smo ih da procene verovatnoću
da im se dese razni grozni događaji.
Na primer, koja je verovatnoća da ćeš oboleti od raka?
Tad bismo im saopštili prosečnu verovatnoću
da neko kao oni to doživi.
Tako je za rak verovatnoća oko 30 posto.
I zatim smo ih ponovo pitali:
"Kolika je šansa da vi dobijete rak?"
Ono što smo hteli da znamo je
da li će ljudi primiti informaciju koju smo im dali
da bi promenili svoje uverenje.
Zaista i jesu --
ali uglavnom kad je informacija koju smo im dali
bila bolja od onog što su oni očekivali.
Na primer,
ako je neko rekao: "Moja šansa da obolim od raka
je oko 50 posto",
mi bismo rekli: "Hej, dobre vesti.
Prosečna verovatnoća je samo 30 posto",
sledeći put oni bi rekli:
"Pa možda je moja verovatnoća oko 35 posto."
Dakle, učili su brzo i efikasno.
Ali ako bi neko počeo sa:
"Moja šansa da obolim od raka je oko 10 posto",
a mi na to: "Hej, loše vesti.
Prosečna šansa je oko 30 posto",
sledeći put oni bi rekli:
"Da. I dalje mislim da je oko 11 posto."
(smeh)
Nije da oni nisu naučili uopšte -- naprotiv --
ali mnogo manje nego kad smo im dali
pozitivnu informaciju o budućnosti.
Nije da nisu upamtili brojeve koje smo im dali;
svako zapamti da je prosečna šansa za rak
oko 30 posto
i prosečna verovatnoća za razvod oko 40 posto.
Ali oni ne misle da se ovi brojevi odnose na njih.
Ovo znači da ovakvi znaci upozorenja
mogu imati samo ograničen uticaj.
Pušenje ubija, ali uglavnom nekog drugog.
Ono šta sam htela da saznam je
šta se dešava unutar ljudskog mozga,
što nas je sprečilo da shvatimo ova upozorenja lično.
Ali u isto vreme,
kad čujemo da je prodaja kuća krenula,
mislimo: "Moja kuća će definitivno dostići duplu cenu."
Pokušavajući da to shvatim,
pitala sam učesnike eksperimenta
da im uradimo skener mozga.
To izgleda ovako.
Koristeći MRI metod,
bili smo u stanju da identifikujemo regione u mozgu
koji su odgovarali na pozitivne informacije.
Jedan od ovih regiona je nazvan donja leva čeona vijuga.
Ako je neko rekao: "Moja šansa da obolim od raka je 50 posto",
a mi: "Hej, dobre vesti.
Prosečna verovatnoća je 30 posto",
donja leva čeona vijuga bi odgovorila snažno.
Nije imalo veze s tim da li ste ekstremni optimista, umereni optimista
ili pomalo pesimista,
svačija donja leva čeona vijuga
je funkcionisala savršeno dobro,
bez obzira da li ste Barak Obama ili Vudi Alen.
Na drugoj strani mozga,
donja desna čeona vijuga je reagovala na loše vesti.
I tu ima sledeća stvar - ona nije radila dobar posao.
Što ste optimističniji,
manja je verovatnoća da ovaj region
odgovori na neočekivane negativne informacije.
Ako vaš mozak zakazuje
u prihvatanju loših vesti o budućnosti,
konstantno ćete nositi roze obojene naočare.
Tako da smo hteli da saznamo, da li možemo ovo da promenimo.
Možemo li promeniti ljudsku pristrasnost optimizma
ometanjem moždanih aktivnosti u ovim regijama?
Postoji način na koji to radimo.
Ovo je moj saradnik Rijota Kanai.
Sa malim magnetnim impulsima on prolazi
kroz lobanju učesnika naše studije
u njihove donje čeone vijuge.
I radeći ovo,
utiče na aktivnost ove regije mozga
oko pola sata.
Posle toga sve ide nazad u normalu, uveravam vas.
(smeh)
Da vidmo šta se dešava.
Prvo, pokazaću vam
prosečnu veličinu pristrasnosti koju vidimo.
Ako treba sve sad da vas testiram
ovoliko biste saznali
više od dobrih vesti u odnosu na loše vesti.
Sad utičemo na regiju
za koju smo saznali da je zadužena za negativne informacije u ovom zadatku,
i optimizam raste još više.
Učinili smo ljude pristrasnijima prema tome kako obrađuju informaciju.
Zatim smo uticali na oblast mozga
za koju smo pronašli da je zadužena za dobre vesti u zadatku,
i pristrasnost optimizma je nestala.
Bili smo baš zadivljeni ovim rezultatima
jer smo mogli da eliminišemo
duboko usađenu pristrasnost ljudi.
I na ovoj tački smo stali i upitali smo se,
da li bismo želeli da razbijemo optimističku iluziju?
Kad bismo mogli, da li bismo želeli da uništimo ljudsku pristrasnost optimizma?
Već smo vam rekli o svim koristima pristrasnosti optimizma,
koje verovatno čine da želite je zadržite zauvek.
Ali tu postoje zamke
i bilo bi zaista glupo da ih ignorišemo.
Uzmite na primer ovaj mail koji sam primila
od vatrogasca ovde u Kaliforniji.
On kaže: "Istrage smrtnih slučajeva vatrogasaca
često navode 'Nismo mislili da će vatra to da uradi',
i čak kad su tu sve informacije
da bi se donele sigurne odluke."
Ovaj kapetan će da uzme svoje nalaze o pristrasnosti optimizma
da bi pokušao da objasni vatrogascima
zašto oni tako razmišljaju,
da bi ih uverio o pristrasnosti optimizma.
Nerealni optimizam može da vodi do rizičnog ponašanja,
do finansijskog kolapsa, do pogrešnog planiranja.
Britanska vlada je na primer,
objavila da pristrasnost optimizma
može da napravi da pojedinci više
potcenjuju troškove i trajanje projekata.
Tako da su oni prilagodili Olimpijski budžet za 2012.
pristrasnosti optimizma.
Moj prijatelj koji se ženi za par sedmica
je uradio isto to za svoj svadbeni budžet.
Kad sam ga pitala koliko ima šanse da se razvede,
rekao je da je potpuno siguran da je to nula posto.
Ono što bismo u stvari želeli da uradimo je
da se zaštitimo od opasnosti optimizma,
ali u isto vreme da se nadamo,
koristeći dobrobiti optimizma.
Verujem da postoji način da to uradimo.
Stvarni ključ je znanje.
Mi nismo rođeni sa unutrašnjim razumevanjem svojih pristrasnosti.
One moraju biti identifikovane naučnim istraživanjem.
Dobre vesti su da biti svestan o pristrasnosti optimizma
ne razbija iluziju.
Kao vizualne iluzije,
u kojima njihovo razumevanje ne čini da one nestanu.
I to je dobro, jer to znači
da bi trebalo da možemo da odredimo pravi balans,
da postavimo planove i pravila
kako bismo se zaštitili od nerealnog optimizma,
ali u isto vreme i da se nadamo.
Mislim da ovaj crtež to lepo opisuje.
Ako ste jedan od ovih pesimističnih pingvina ovde gore
koji jednostavno ne veruje da može da leti,
svakako nikad i nećete.
Da bi se napravio bilo kakav napredak,
treba da možemo da zamislimo drugačiju realnost
i onda treba da verujemo da je ta realnost moguća.
Ali ako ste ekstremno optimističan pingvin,
koji samo slepo skače nadajući se najboljem,
možete se naći u haosu kad udarite u zemlju.
Ali ako ste optimističan pingvin
koji veruje da može da leti,
pa onda podesite padobran na svojim leđima
samo za slučaj da se stvari ne dese tačno onako kako ste planirali,
poletećete kao orao,
čak iako ste samo pingvin.
Hvala.
(aplauz)
Jag ska tala om optimism -
eller mer specifikt,
om optimistiska förväntningar.
Det är en kognitiv illusion
som vi har studerat
på mitt labb de senaste åren,
och 80 procent av oss har den.
Det är vår tendens att överskatta
sannolikheten att vi ska få uppleva
bra händelser i våra liv
och vi underskattar sannolikheten
att dåliga saker ska inträffa.
Så vi underskattar sannolikheten
att drabbas av cancer,
råka ut för en bilolycka.
Vi överskattar vår livslängd,
våra karriärsmöjligheter.
Kort sagt, vi är snarare optimister
än realister, men vi är omedvetna om det.
Ta giftermål som ett exempel.
I västvärlden är skilsmässofrekvensen
ungefär 40 procent.
Det innebär att av fem gifta par,
kommer två sluta med
att de delar upp sina tillgångar.
Men om du frågar nygifta
om deras sannolikhet för en skilsmässa,
så uppskattar de att den är noll procent.
Och till och med skilsmässoadvokater,
som verkligen borde veta bättre,
underskattar kraftigt
sin egen sannolikhet för skilsmässa.
Optimister har inte alls
mindre risk för skilsmässa,
men kommer med större sannolikhet
att gifta om sig.
Med Samuel Johnsons ord,
"Omgifte är hoppets triumf
över erfarenheten."
(Skratt)
Om vi gifter oss kommer vi
med större sannolikhet få barn.
Och vi tror alla att våra barn
kommer bli särskilt talangfulla.
Det här är min tvååriga systerson, Guy.
Och jag vill bara klargöra
att han är ett dåligt exempel
på optimistiska förväntningar,
eftersom han faktiskt är
ovanligt begåvad.
(Skratt)
Och jag är inte den enda.
Tre av fyra brittiska personer sa
att de var optimistiska
om sin familjs framtid.
Det är 75 procent.
Men endast 30 procent sa
att de trodde att familjer rent generellt
har det bättre nu
än för några generationer sedan.
Och detta är en viktig poäng,
då vi är optimistiska
angående oss själva,
vi är optimistiska angående våra barn,
och angående våra familjer,
men vi är mindre optimistiska
angående killen bredvid,
och vi är ganska pessimistiska
om våra medborgares öde,
och vårt lands öde.
Men personlig optimism om vår egen framtid
står fast.
Och det betyder inte att vi tror att saker
kommer att lösa sig på något magiskt sätt,
snarare att vi har den unika förmågan
att göra så att det blir så.
Jag är forskare, jag gör experiment.
Så för att visa er vad jag menar,
så ska jag göra ett experiment här med er.
Så jag ska ge er en lista
med förmågor och egenskaper,
och jag vill att ni för var och en
av dessa förmågor
funderar ut var du befinner dig,
relativt resten av befolkningen.
Den första är att komma överens med andra.
Vilka här tror att de tillhör
de lägsta 25 procenten?
(Skratt)
Okej, det är cirka 10 personer av 1500.
Vem tror att de tillhör
de översta 25 procenten?
Det är de flesta av oss här.
Okej, gör nu samma sak
för förarskicklighet.
Hur intressant är du?
Hur attraktiv är du?
Hur ärlig är du?
Och slutligen, hur blygsam är du?
(Skratt)
Så de flesta av oss
placerar sig själv över genomsnittet
på de flesta av dessa förmågor.
Detta är ju statiskt omöjligt.
Vi kan inte alla vara bättre
än alla andra.
(Skratt)
Men om vi tror att vi är bättre
än den andre killen
betyder det att vi med större sannolikhet
blir befordrade, klarar äktenskapet,
eftersom vi är mer sociala,
mer intressanta.
Och detta är ett globalt fenomen.
Optimistiska förväntningar kan ses
i många olika länder -
i västerländska kulturer,
och i ej västerländska kulturer,
hos kvinnor och män,
hos barn och hos de äldre.
Det är väldigt utbrett.
Men frågan är, är det bra för oss?
Vissa säger nej.
Vissa säger att hemligheten till lycka
är låga förväntningar.
Jag tror att logiken lyder ungefär så här:
Om vi inte har höga förväntningar,
om vi inte förväntar oss att finna kärlek
och ha god hälsa och framgång,
ja, då kommer vi inte bli besvikna
när dessa saker inte händer.
Och om vi inte blir besvikna
när bra saker inte händer,
och glatt överraskade när de händer,
så blir vi lyckliga.
Så det är en väldigt bra teori,
men den visar sig vara felaktig,
av tre orsaker.
Nummer ett: Vad som än händer,
oavsett om du lyckas eller inte,
mår människor med höga förväntningar
alltid bättre.
Eftersom hur vi känner oss när vi dumpas,
eller blir månadens anställda
beror på hur vi tolkar händelsen.
Psykologerna Margaret Marshall
och John Brown
studerade elever med höga
och låga förväntningar.
Och de fann att när människor
med höga förväntningar lyckades,
så gav de sig själv äran av framgången.
"Jag är ett geni, därför fick jag ett A,
därför kommer jag få A
om och om igen i framtiden."
När de misslyckades,
berodde det inte på att de var dumma,
utan på att provet råkade vara orättvist.
Nästa gång skulle det gå bättre.
Människor med låga förväntningar
gjorde tvärt om.
Så när de misslyckades
berodde det på att de var dumma.
och när de lyckades
berodde det på att provet
råkade vara lätt.
Nästa gång kommer verkligheten
att komma ikapp dem.
Så de mådde sämre.
Nummer 2: Oavsett utgången,
gör själva känslan
av förväntan oss lyckliga.
Beteendeekonomen Georg Lowenstein
bad studenter på sitt universitet
föreställa sig att få en passionerad kyss
från en berömd person, vilken som helst.
Sen sa han, "Hur mycket
är du villig att betala
för att få en kyss från en berömd person
om kyssen levererades omedelbart,
om tre timmar, om 24 timmar, om tre dagar,
om ett år, om 10 år?
Han fann att studenterna
var villiga att betala mest
inte för att få kyssen direkt,
utan för att få kyssen om tre dagar.
De var beredda att betala extra
för att få vänta.
Nu var de inte beredda att vänta
i ett år eller i 10 år;
ingen vill ha en åldrad kändis.
Men tre dagar verkade vara
den optimala tiden.
Varför är det så?
Om du får kyssen nu,
så är det klappat och klart.
Men om du får kyssen om tre dagar,
då har du tre dagar av nervös
förväntan, spänningen med att vänta.
Studenterna ville ha den tiden
till att föreställa sig
vad som skulle hända,
hur det skulle bli.
Förväntan gjorde dem lyckliga.
Detta är förresten orsaken till att folk
föredrar fredagar framför söndagar.
Det är verkligen ett märkligt faktum,
eftersom fredag är en arbetsdag
och söndag en ledig dag,
så man skulle kunna tro
att folk skulle föredra söndagar,
men det gör de inte.
Det är inte för att de älskar
att vara på kontoret
och att de inte tål att ströva i parken
eller att ha en slö brunch.
Vi vet det, för när man frågar människor
om deras absoluta favoritdag i veckan,
kommer inte så överraskande lördag först,
sen fredag, sen söndag.
Människor föredrar fredagar
eftersom den för med sig förväntningar
om den kommande helgen,
alla planer som du har.
Det enda du har framför dig på söndagen
är den kommande arbetsveckan.
Så optimister är de som förväntar sig
fler kyssar i framtiden,
mer strövande i parken.
Förväntan förhöjer deras välbefinnande.
Faktum är,
att utan optimistiska förväntningar
skulle vi alla vara lätt deprimerade.
Människor med mild depression,
de har inga förväntningar
när de blickar in i framtiden.
De är faktiskt mer realistiska
än friska personer.
Men människor med allvarliga depressioner,
de har negativa förväntningar.
Så de förväntar sig att framtiden
blir värre än vad den faktiskt blir.
Så optimism förändrar
den subjektiva verkligheten.
Hur vi förväntar oss världen att vara
förändrar det sätt vi ser på den.
Men den förändrar också
den objektiva verkligheten.
Den fungerar som
en självuppfyllande profetia.
Och det är den tredje orsaken till
varför låga förväntningar
inte kommer att göra dig lycklig.
Kontrollerade experiment har visat
att optimism inte bara
är kopplat till framgång,
det leder till framgång.
Optimism leder till framgång
inom forskning, sport och politik.
Och den kanske mest överraskande vinsten
av optimism är hälsa.
Om vi förväntar oss att framtiden är ljus,
minskar stress och ångest.
Så kort och gott,
optimism har många fördelar.
Men frågan som verkligen var
förvirrande för mig var,
hur håller vi kvar optimismen
när vi konfronteras med verkligheten?
Som neurolog var detta
särskilt förvirrande,
eftersom man, enligt all gällande teori,
borde förändra sina förväntningar
när de inte infrias.
Men det är inte det vi ser.
Vi bad människor komma
till vårt laboratorium
i ett försök att lista ut
hur det fungerar.
Vi bad dem att
föreställa sig sannolikheten
att drabbas av olika
fruktansvärda händelser.
Till exempel vad är sannolikheten
att du kommer att drabbas av cancer?
Sen avslöjade vi
den genomsnittliga sannolikheten
för att någon som dem
skulle drabbas av dessa motgångar.
För cancer, till exempel,
är det omkring 30 procent.
Och sedan frågade vi dem igen,
"Hur troligt är det
att du drabbas av cancer?"
Det vi ville veta var
om människor tar till sig informationen
vi gav dem och ändrar sin uppfattning.
Och det gjorde de -
men framför allt om information de fick
var bättre än de förväntat sig.
Så om någon sa, "Sannolikheten att jag
kommer att drabbas av cancer
är omkring 50 procent,"
och vi sa, "Goda nyheter.
Sannolikheten är endast 30 procent,"
så sa de nästa gång,
min sannolikhet är nog cirka 35 procent."
Så de tog det till sig
snabbt och effektivt.
Men om någon började med att säga,
"Min genomsnittliga sannolikhet
att drabbas av cancer är runt 10 procent,"
och vi sa, "Tyvärr, dåliga nyheter.
Den genomsnittliga sannolikheten
är omkring 30 procent,"
så sa de nästa gång,
"Ja, tror fortfarande
att den är kring 11 procent."
(Skratt)
Så det är inte så att de inte lär sig -
det gjorde de - men mycket mindre
än när vi gav dem positiv information
om deras framtid.
Och det är inte så att de inte kom ihåg
siffrorna vi gav dem;
alla kom ihåg
att den genomsnittliga
sannolikheten för cancer
är omkring 30 procent
och den genomsnittliga sannolikheten
för skilsmässa är 40 procent
Men de trodde inte
att de siffrorna gällde dem.
Detta innebär
att varningssignaler som dessa
troligtvis bara har en begränsad påverkan.
Visst, rökning dödar,
men oftast någon annan.
Det jag ville veta var
vad som rörde sig
inne i den mänskliga hjärnan
som hindrade oss från
att ta dessa varningssignaler personligt.
Men samtidigt, när vi hör
att bostadsmarknaden går bra,
tänker vi, "Oj, mitt hus värde
kommer definitivt att fördubblas."
För att komma underfund med detta,
bad jag deltagarna i experimentet
att ljuga i en hjärnscanner.
Det ser ut så här.
Och med hjälp av en metod
som kallas funktionell MRI
kunde vi identifiera områden i hjärnan
som reagerade på positiv information.
En av dess områden
kallas gyrus frontalis inferior.
Så om någon sa, "Min sannolikhet
att drabbas av cancer är 50 procent,"
och vi säger, "Hallå, goda nyheter.
Genomsnittliga sannolikheten
är 30 procent."
så kommer gyrus frontalis inferior
att reagera häftigt.
Och det spelade ingen roll
om man var en extrem optimist,
en försiktig optimist
eller till viss del pessimistisk,
allas vänstra gyrus frontalis inferior
fungerade helt perfekt,
oavsett om man var Barack Obama
eller Woody Allen.
På den andra sidan av hjärnan
reagerade högra gyrus frontalis inferior
på dåliga nyheter.
Och här är grejen,
den gjorde inget bra jobb.
Ju mer optimistisk man var,
desto mindre benägen
var området att reagera
på oväntad negativ information.
Och om din hjärna missar
att infoga dåliga nyheter om framtiden,
kommer du alltid att se världen
genom ett rosenrött skimmer.
Så vi ville veta, kan vi ändra detta?
Kan vi ändra människors
optimistiska förväntningar
genom att påverka hjärnaktiviteten
i dessa regioner?
Och det finns ett sätt att göra detta.
Detta är min medarbetare Ryota Kanai.
Och det han gör är att han skickar
en svag magnetisk puls
genom skallen på deltagarna i vår studie
in till deras gyrus frontalis inferior.
Och genom att göra det,
så påverkar han aktiviteten
i den här hjärnregionen
i omkring en halvtimme.
Efteråt blir allting som vanligt igen,
det försäkrar jag.
(Skratt)
Så låt oss titta på vad som händer.
Först av allt ska jag visa er
den genomsnittliga mängden förväntningar
som vi ser.
Så om jag nu skulle testa alla er,
skulle ni lärt er så här mycket mer
från goda nyheter
jämfört med de dåliga nyheterna.
Nu påverkar vi regionen
som vi har sett integrera
den negativa informationen,
och de optimistiska förväntningarna
blev ännu större.
Vi gjorde så att folk
behandlade information
ännu mer förutsägbart.
Sen påverkade vi regionen i hjärnan
som vi vet införlivar goda nyheter,
och de optimistiska
förväntningarna försvann.
Vi blev ganska förvånade över resultaten
eftersom det blev möjligt
för oss att ta bort
en djupt rotad inställning hos människor.
Och här stannade vi upp
och frågade oss själva,
vill vi smula sönder
optimistiska illusioner till små bitar?
Om vi kunde, skulle vi vilja ta bort
människors optimistiska förväntningar?
Vi har ju redan berättat om alla fördelar
med optimistiska förväntningar,
något som troligtvis får dig
att krampaktigt vilja hålla kvar dem.
Men det finns förstås fallgropar,
och det skulle verkligen vara dumt
att ignorera dem.
Ta till exempel det här mejlet
som jag fick
från en brandman här i Kalifornien.
Han säger,
"Dödsfallsutredningar för brandmän
innehåller ofta 'Vi trodde inte
att elden skulle bete sig så.'
Även då all den tillgängliga informationen
fanns där för att fatta säkra beslut."
Chefen kommer att använda våra upptäckter
om optimistiska förväntningar
till att försöka förklara för brandmännen
varför de resonerar som de gör,
till att göra dem fullt medvetna om
optimistiska förväntningar hos människor.
Så orealistisk optimism
kan leda till riskfyllda beteenden,
till finansiell kollaps,
till felaktig planering.
Den brittiska regeringen, till exempel,
har erkänt att optimistiska förväntningar
kan göra människor mer benägna
att underskatta kostnader och tider
vid projektplaneringar.
Så de har justerat budgeten
för de olympiska spelen 2012
på grund av optimistiska förväntningar.
En vän som ska gifta sig om några veckor
har gjort samma sak med bröllopsbudgeten.
Och förresten, när jag frågade
om sannolikheten för skilsmässa,
sa han att han var ganska säker på
att den var noll procent.
Så det som vi verkligen skulle vilja göra,
är att skydda oss från faran med optimism,
samtidigt som vi fortfarande är hoppfulla,
och skördar frukterna
som följer med optimism.
Och jag tror att det finns
ett sätt att göra det.
Nyckeln här är kunskap.
Vi har inte en medfödd förståelse
för våra förväntningar.
Dessa måste identifieras
genom vetenskapliga undersökningar.
Men tack och lov så kommer medvetenheten
om våra positiva förväntningar
inte att krossa illusionen.
Det är som en visuell illusion,
där förståelsen av dem
inte får dem att försvinna.
Och detta är bra, eftersom det innebär
att vi kan finna en balans,
att komma på planer och regler
för att skydda oss
från orealistisk optimism,
men samtidigt behålla hoppet.
Jag tycker att den här bilden
porträtterar det bra.
För om du är en av pingvinerna där uppe
som helt enkelt inte tror
att de kan flyga,
så kommer du aldrig att göra det.
För att göra framsteg,
måste vi kunna föreställa oss något annat,
och sedan måste vi tro att det är möjligt.
Men om du är
en extremt optimistisk pingvin
som bara blint kastar sig ut
och hoppas på det bästa,
så kan du få problem när du når marken.
Men om du är en optimistisk pingvin
som tror de kan flyga,
men som tar med sig
en fallskärm i packningen
bara ifall saker inte riktigt går
som du hade tänkt,
kommer du att sväva som en örn,
även om du bara är en pingvin.
Tack så mycket.
(Applåder)
ฉันจะมาพูดเกี่ยวกับ การมองโลกในแง่ดี
หรือถ้าจะให้ชัดเจนขึ้น คือ การมองโลกแบบมีอคติในเชิงบวก
มันเป็นภาพลวงตา ทางความรู้สึกคิด
ที่เราทำการศึกษาวิจัยในช่วงสองสามปีที่ผ่านมา
และพบว่าพวกเราร้อยละ80 มีความคิดแบบนี้
เรามีแนวโน้ม ที่จะประเมินในแง่ดีมากเกินไป
เกี่่ยวกับความเป็นไปได้ที่จะประสบแต่เรื่องดีๆ ในชีวิตของเรา
แต่ประเมินเกี่ยวกับความเป็นไปได้ที่จะประสบกับเรื่องแย่ๆ ต่ำเกินไป
เราเลยไม่คิดว่า วันหนึ่งเราจะมีโอกาสป่วยเป็นมะเร็ง
หรือประสบอุบัติเหตุทางรถยนต์
เรานึกแค่การมีชีวิตที่ยืนยาว
ประสบความสำเร็จ ในหน้าที่การงาน
สรุปคือ เรามองโลกในแง่ดี
มากกว่ามองโลกตามความเป็นจริง
และไม่เคยตระหนักถึงข้อเท็จจริงใดๆ
ยกตัวอย่างเช่น ชีวิตแต่งงาน
ในสังคมตะวันตกมีอัตราการหย่าร้างสูงถึงร้อยละ40
นั่นหมายความว่า ในคู่แต่งงาน 5 คู่
มี 2 คู่ ที่ต้องจบชีวิตรักด้วยการหย่าร้างแบ่งสมบัติ
แต่พอเราลองถามคู่รักที่เพิ่งแต่งงานหมาดๆ
เกี่ยวกับความเป็นไปได้ที่จะหย่า
พวกเขาบอกว่า โอกาสแบบนั้นมีค่าเป็นศูนย์
แม้กระทั่งนักกฎหมายที่เชี่ยวชาญด้านการหย่า
ที่ควรจะตระหนักได้ถึงความจริงข้อนี้
ก็ยังประเมินความเป็นไปได้ เรื่องการหย่าของตัวเอง
ต่ำกว่าความเป็นจริง
กลายเป็นว่า คนที่มองโลกในแง่ดี
ไม่ได้มีโอกาสหย่าร้างต่ำกว่าคนอื่นๆ
แต่เป็นคนที่มีโอกาสมากกว่าในการแต่งงานใหม่
ซามูเอล จอห์นสัน ได้กล่าวไว้ว่า
"การแต่งงานใหม่คือชัยชนะของความหวัง
เหนือประสบการณ์"
(เสียงหัวเราะ)
ดังนั้น หากเราแต่งงาน
เราย่อมมีโอกาสสูงที่จะให้กำเนิดทายาท
และทุกคนย่อมคิดว่า
ลูกหลานของเราจะต้องเป็นเด็กที่มีพรสววรค์เป็นพิเศษ
ยังไงก็ตาม นี่คือหลานชายวัย 2 ขวบของฉันค่ะ
ฉันต้องขอบอกให้ชัดเจนตรงนี้เลย
ว่าหลานฉันคนนี้เป็นตัวอย่างที่ไม่ค่อยดีเท่าไหร่
สำหรับการมองโลกแบบมีอคติในเชิงบวก
เพราะเขาค่อนข้างมีพรสวรรค์พิเศษที่แหวกแนวมาก
(เสียงหัวเราะ)
ไม่ได้มีแค่ฉันเท่านั้น
จากคนอังกฤษ 4 คน มี 3 คนที่พูดว่า
พวกเขามองโลกในแง่ดี
ในเรื่องที่เกี่ยวกับครอบครัวของตัวเองในอนาคต
คนที่คิดแบบนี้มีอยู่ร้อยละ 75
แต่ก็ยังมีคนอีกร้อยละ 30 บอกว่า
เขาคิดว่า ครอบครัวที่เห็นทั่วๆไป
ใช้ชีวิตดีขึ้นกว่าครอบครัวในไม่กี่รุ่นที่ผ่านมา
และนี่นับเป็นจุดที่สำคัญมาก
เพราะหากเรามองเรื่องของตัวเองในแง่ดีแล้ว
เราก็จะคิดเรื่องลูกหลานของเราในแง่ดีไปด้วย
เรานึกถึงครอบครัวของเราในแง่ดี
แต่เราจะไม่คิดในแง่ดีแบบนี้ กับคนที่เราไม่รู้จัก
และเราค่อนข้างจะมองโลกในแง่ร้าย
ในเรื่องที่เกี่ยวกับโชคชะตาของประชาชนคนอื่น หรือของประเทศเรา
แต่การมองโลกในแง่ดีเฉพาะเรื่องที่เกี่ยวกับอนาคตของตัวเราเองนั้น
จะยังคงอยู่เหมือนเดิม
และนั่นไม่ได้หมายความว่าสิ่งที่เราคิด
จะเกิดขึ้นได้อย่างที่เราต้องการเหมือนเสกคาถา
แต่มันทำให้เรามีพลัง ที่จะทำให้มันเกิดขึ้น
ในฐานะที่เป็นนักวิทยาศาสตร์ ฉันได้ทดลองเรื่องนี้
เพื่อจะให้คุณเห็นว่าฉันหมายความว่ายังไง
ฉันกำลังจะทดลองกับพวกคุณที่นี่ โอเค?
ฉันจะให้พวกคุณดูรายการความสามารถ และลักษณะส่วนบุคคล
และฉันอยากให้คุณนึกดู ว่าความสามารถแต่ละข้อที่ให้มานั้น
คุณยืนอยู่ตรงไหน เมื่อเทียบกับประชากรส่วนที่เหลือ
ข้อแรก คุณเข้ากับคนอื่นได้ดี
ใครคิดว่าตัวเองอยู่ในกลุ่ม ร้อยละ 25 จากข้างล่างบ้างคะ
โอเค ในที่นี้มีอยู่ 10 คนจาก 1,500
ใครคิดว่าตัวเองอยู่ในกลุ่มร้อยละ 25 ข้างบนคะ
นั่นคือพวกเราส่วนใหญ่ในที่นี้
โอเค ทีนี้เรามาดูความสามารถในการขับรถกันบ้าง
คุณมีความน่าสนใจแค่ไหน
คุณมีความดึงดูดใจมากแค่ไหน
คุณมีความซื่อสัตย์มากเท่าไหร่
และสุดท้าย คุณมีความถ่อมตัวแค่ไหน
เห็นได้เลยว่า พวกเราส่วนมากจะตีค่าตัวเองสูงกว่าค่าเฉลี่ย
เกี่ยวกับความสามารถที่กล่าวมา
ซึ่งมันเป็นไปไม่ได้เลย ในทางสถิติ
ที่พวกเราทั้งหมด จะเก่งกว่าคนอื่น ๆ ทุก ๆ คนได้
(เสียงหัวเราะ)
แต่ถ้าเราคิดว่า เราดีกว่าคนอื่นอยู่ดี
นั่นหมายความว่า เรามีแนวโน้มที่จะได้รับโปรโมชั่นเหล่านั้น
เพื่อรักษาการแต่งงาน
เพราะเราเข้าสังคมเก่ง และเป็นคนน่าสนใจ
และทั้งหมดนี้ เป็นปรากฏการณ์ของโลก
การมองโลกแบบมีอคติในเชิงบวกนั้นถูกตั้งข้อสังเกต
ในหลายๆประเทศที่แตกต่างกัน
ทั้งในวัฒนธรรมตะวันตก และวัฒนธรรมอื่นนอกเหนือจากนี้
ทั้งในผู้หญิง และผู้ชาย
ในเด็ก หรือคนแก่
ความคิดแบบนี้แพร่หลายในวงกว้าง
แต่คำถามก็คือ การคิดแบบนี้มันดีกับเรารึเปล่า
บางคนปฏิเสธ
บางคนบอกว่า เคล็ดลับสู่ความสุข จริงๆแล้ว
คือการใช้ชีวิต แบบไม่ต้องคาดหวังมากต่างหาก
ฉันคิดว่า ฟังดูก็เป็นเหตุเป็นผลกันดี:
คือถ้าเราไม่ได้คาดหวังอะไรที่ดีมาก
ถ้าเราไม่ได้คาดหวังในความรัก มีสุขภาพที่ดี
และประสบความสำเร็จ
เราก็จะไม่ผิดหวัง หากเรื่องเหล่านี้ไม่เกิดขึ้น
และหากเราไม่ผิดหวัง เมื่อสิ่งดีๆยังไม่เกิดขึ้น
และเรามีความสุขแสนประหลาดเมื่อมันเกิดขึ้น
เราก็จะมีความสุข
ดังนั้น มันจึงเป็นทฤษฎีที่เข้าท่ามาก
แต่มันผิดพลาด ด้วยเหตุผลสามข้อ
ข้อแรก ไม่ว่าอะไรจะเกิดขึ้น
ไม่ว่าคุณประสบความสำเร็จหรือล้มเหลว
คนที่ตั้งความหวังไว้สูงจะยังคงรู้สึกดีกว่า
เพราะการที่เราจะรู้สึกแบบไหน เวลาเราพลาด
หรือได้รางวัลพนักงานดีเด่นประจำเดือน
ขึ้นอยู่กับเราตีความเหตุการณ์นั้นอย่างไร
นักจิตวิทยาชื่อ มาร์กาเร็ต มาร์แชลล์ และ จอห์น บราวน์
ทำการศึกษาในกลุ่มนักเรียนที่มีความคาดหวังสูงและความคาดหวังต่ำ
พวกเขาพบว่า เมื่อเด็กที่มีความคาดหวังสูง ทำงานสำเร็จ
พวกเขาเข้าใจว่า ความสำเร็จเหล่านั้นมาจากความสามารถของพวกเขาเอง
"ฉันเป็นอัจฉริยะ ดังนั้น ฉันจึงได้เกรดเอ
ดังนั้น ฉันจะได้เกรดเออีกครั้ง และอีกครั้ง ในอนาคต"
และเมื่อพวกเขาทำพลาด นั่นไม่ได้เป็นเพราะพวกเขาโง่
แต่เป็นเพราะว่า การสอบครั้งนี้มีอะไรที่ไม่เป็นธรรม
ครั้งต่อไป เขาจะต้องทำได้ดีกว่า
คนที่มีความคาดหวังต่ำ จะทำสิ่งที่ตรงกันข้าม
ดังนั้น เมื่อพวกเขาสอบตก นั่นเป็นเพราะว่าพวกเขาโง่
และเมื่อพวกเขาสอบผ่าน
นั่นเป็นเพราะการสอบนั้นค่อนข้างง่าย
พวกเขาคงทำไม่ได้เหมือนเดิม ในการสอบครั้งต่อไป
นั่นทำให้พวกเขารู้สึกแย่กว่าเดิม
เหตุผลข้อที่สอง หากไม่ใส่ใจในผลที่จะเกิดขึ้น
การคาดหวัง ทำให้เรามีความสุข
นักเศรษฐศาสตร์พฤติกรรม จอร์จ โลเวนสเตน
ตั้งคำถามต่อลูกศิษย์ในมหาวิทยาลัย
ให้ลองจินตนาการ ถึงการได้จูบอย่างดูดดื่ม กับเซเลบคนดัง
คนไหนก็ได้
จากนั้นเขาถามลูกศิษย์ว่า คุณคิดว่าคุณยินดีจะจ่ายเท่าไหร่
เพื่อให้ได้จูบกับบรรดาคนดัง
หากคุณจะได้รับจูบนั้นในทันทีทันใด
ภายใน 3 ชั่วโมง, 24 ชั่วโมง, ภายใน 3 วัน
ภายใน 1 ปี และ ภายใน10 ปี
เขาพบว่า ลูกศิษย์ของเขาเต็มใจจะจ่ายเงินแพงที่สุด
ไม่ใช่สำหรับการได้รับจูบในทันที
แต่ให้กับการได้รับจูบภายใน 3 วัน
พวกเขายินดีจะจ่ายแพงขึ้น สำหรับการรอคอย
แต่พวกเขาไม่ยินดีที่จะรอไปอีก 1 ปี หรือ 10 ปี
ไม่มีใครต้องการคนดังแก่ๆ
แต่ 3 วัน เห็นได้ว่าเป็นช่วงเวลาที่เหมาะสม
แล้วทำไมถึงเป็นเช่นนั้น
หากคุณได้รับจูบในตอนนี้ มันก็จะเกิดขึ้น และหายไปในทันที
แต่หากคุณจะได้รับจูบในอีก 3 วันข้างหน้า
นั่นก็จะเป็น 3 วัน แห่งการรอคอยที่แสนตื่นเต้น
ลูกศิษย์ของเขาต้องการช่วงเวลาในการรอคอยเช่นนั้น
ให้พวกเขาได้วาดฝันว่ามันจะเกิดขึ้นที่ไหน
ว่ามันจะเกิดขึ้นอย่างไร
การรอคอยอย่างมีหวัง ทำให้พวกเขามีความสุข
นี่ก็คือเหตุผลว่าทำไมคนจึงชอบวันศุกร์มากกว่าวันอาทิตย์
มันเป็นข้อเท็จจริงที่ประหลาดมาก
เพราะวันศุกร์ เป็นวันทำงาน แต่วันอาทิตย์เป็นวันแห่งความสุข
ซึ่งคุณจะสันนิษฐานได้ว่าผู้คนน่าจะชอบวันอาทิตย์มากกว่า
แต่ไม่ใช่
มันไม่ใช่เพราะว่าจริง ๆ แล้วพวกเขาชอบไปทำงานมาก
และพวกเขาไม่สามารถทนที่จะเดินเล่นในสวนสาธารณะ
หรือทานอาหารสาย ๆ แบบขี้เกียจ ๆ ได้
พวกเรารู้ดี เพราะเมื่อคุณถามใครซักคน
ว่าเค้าชอบวันไหนในสัปดาห์มากที่สุด
น่าประหลาดใจมากว่าวันเสาร์มาเป็นอันดับแรก
ตามมาด้วย วันศุกร์และวันอาทิตย์
ผู้คนชื่นชอบวันศุกร์
เพราะวันศุกร์นำมาซึ่งความหวังในการรอคอย
วันหยุดที่กำลังจะมาถึง
และแผนการทุกอย่างที่คุณวางไว้
สำหรับวันอาทิตย์ สิ่งเดียวที่คุณมองเห็น
คือวันทำงานของสัปดาห์ต่อไป
ดังนััน ผู้มองโลกในแง่ดีก็คือคนที่คาดหวัง
การได้รับจูบอีกครั้งในอนาคต
หวังจะเดินเล่นในสวนมากขึ้น
และความสุขที่ได้รอคอยนั้นช่วยทำให้คุณภาพชีวิตของพวกเขาให้ดีขึ้น
ในความเป็นจริง หากไม่มีการมองโลกแบบมีอคติในเชิงบวกแล้ว
เราทุกคนอาจมีความซึมเศร้าหดหู่เล็กน้อย
คนที่มีภาวะซึมเศร้าเล็กน้อยนั้น
พวกเขาจะไม่มีอคติ เมื่อเขามองออกไปในอนาคต
จริง ๆ แล้ว พวกเขาอยู่กับโลกแห่งความเป็นจริง
มากกว่าคนที่สุขภาพจิตดีซะอีก
แต่คนที่ซึมเศร้าขั้นรุนแรง
พวกเขามีอคติและมองโลกในแง่ร้าย
นั่นทำให้พวกเขาคิดว่าอนาคต
จะต้องเลวร้ายกว่าที่เป็นอยู่ตอนนี้
ดังนั้น การมองโลกในแง่ดีจึงเปลี่ยนสิ่งที่เราเห็นในความคิดของเรา
สิ่งที่พวกเราคาดหวังต่อโลกนี้จึงเปลี่ยนมุมมองที่เรามองโลก
แต่มันก็ได้เปลี่ยนสิ่งที่เราเห็นในความเป็นจริงด้วย
มันเป็นเหมือนการพยากรณ์อนาคตของตนเอง
และนั่นคือเหตุผลข้อที่สาม
ว่าทำไมการคาดหวังต่ำลงไม่ช่วยทำให้คุณมีความสุขมากขึ้น
การทดลองภายใต้การควบคุม แสดงให้เราเห็นว่า
การมองโลกในแง่ดี
ไม่ใช่แค่เชื่อมโยงกับความสำเร็จ
แต่มันนำเราไปสู่ความสำเร็จ
การมองโลกในแง่ดี นำพาเราไปสู่ความสำเร็จ
ในด้านการศึกษา กีฬา และการเมือง
และประโยชน์ที่น่าแปลกใจที่สุดของการมองโลกในแง่ดี
อาจจะเป็นในเรื่องของสุขภาพ
หากเราคาดหวังถึงอนาคตที่สดใส
ความตึงเครียด และความกังวลก็จะลดลงไป
สรุปทั้งหมดแล้ว
การมองโลกแง่ดีมีประโยชน์อย่างมาก
แต่ก็ยังมีคำถามที่ทำให้ฉันสับสน
ว่าเราจะมองโลกแง่ดี
ขณะเผชิญหน้าโลกแห่งความจริงอย่างไร
ในฐานะที่ฉันเป็นนักประสาทวิทยา นี่เป็นเรื่องที่สับสนอย่างมาก
เพราะตามทฤษฎีทั้งหมดที่กล่าวมาแล้วนั้น
เมื่อคุณไม่ได้ตามสิ่งที่คุณคาดหวัง
คุณก็ควรเปลี่ยนสิ่งที่คุณหวัง
แต่นี่ไม่ใช่สิ่งที่เราค้นพบ
เราขอให้คนกลุ่มนึง มาที่ห้องวิจัยของเรา
เพื่อทดลอง และค้นหาว่าจะเกิดอะไรขึ้น
เราขอให้พวกเขาประเมินความเป็นไปได้
ที่จะพบเจอเหตุการณ์ร้ายๆ ที่อาจเกิดในชีวิตพวกเขา
ตัวอย่างเช่น ความเป็นไปได้ที่คุณอาจป่วยเป็นมะเร็ง
และเราค่อยบอกค่าเฉลี่ยของความเป็นไปได้
สำหรับบุคคลอย่างพวกเขาที่จะประสบโชคร้ายเช่นนั้น
ตัวอย่างเช่น สำหรับโรคมะเร็ง ผลออกมาที่ร้อยละ 30
จากนั้นเราถามพวกเขาอีกครั้งว่า
"คุณมีโอกาสเป็นมะเร็ง มากแค่ไหน"
สิ่งที่เราอยากรู้คือ
ผู้คนจะใช้ข้อมูลที่เราบอกพวกเขา
เพื่อเปลี่ยนความเชื่อของเขาหรือไม่
และความจริงคือ พวกเขาก็ทำอย่างนั้น
แต่ส่วนมากเฉพาะเมื่อข้อมูลที่เราบอก
ดีกว่าสิ่งที่พวกเขาคาดหวังเอาไว้เท่านั้น
ยกตัวอย่างเช่น
ถ้ามีคนนึงพูดว่า "โอกาสที่ฉันอาจป่วยเป็นมะเร็ง
อยู่ที่ร้อยละ 50"
และเราพูดว่า "เฮ ข่าวดีก็คือ
ค่าเฉลี่ย อยู่เพียงแค่ร้อยละ 30 เท่านั้น"
ครั้งต่อไป พวกเขาก็จะพูดว่า
บางที โอกาสที่พวกเขาอาจจะป่วย น่าจะอยู่ที่ร้อยละ 35
เห็นได้ว่าพวกเราเรียนรู้ได้เร็วและมีประสิทธิภาพ
แต่ถ้าใครคนนึง เริ่มต้นพูดว่า
"โอกาสป่วยเป็นมะเร็งของฉันอยู่ที่ ร้อยละ 10"
และเราพูดว่า "เฮ ข่าวร้ายก็คือ
ค่าเฉลี่ย อยู่ที่ร้อยละ 30 ต่างหาก"
ครั้งต่อไป พวกเขาก็จะพูดว่า
"ฉันลองคิด ๆ ดูแล้ว มันน่าจะเป็นประมาณร้อยละ 11"
(เสียงหัวเราะ)
ไม่ใช่ว่าพวกเขาไม่ได้เรียนรู้อะไร --พวกเขาเรียนรู้--
แต่ค่อนข้างน้อยกว่าตอนที่เราให้
ข้อมูลเชิงบวกเกี่ยวกับอนาคตแก่พวกเขา
และไม่ใช่ว่าพวกเขาจำตัวเลขที่เราบอกให้ไม่ได้
ทุกๆคนจำได้ว่าค่าเฉลี่ยความเป็นไปได้ของการเป็นมะเร็ง
อยู่ที่ร้อยละ 30
และค่าเฉลี่ยความเป็นไปได้ของการหย่าร้างอยู่ที่ร้อยละ 40
แต่พวกเขาไม่ได้คิดว่าตัวเลขเหล่านั้นจะเกี่ยวข้องกับเขา
สิ่งนี้แสดงให้เห็นว่า สัญญาณเตือนในลักษณะนี้
มีผลกับคนจำนวนไม่มาก
ใช่ การสูบบุหรี่ทำให้ตาย แต่คนที่ตายส่วนใหญ่คือคนอื่นๆ
สิ่งที่ฉันต้องการรู้คือ
เกิดอะไรขึ้น ภายในสมองของมนุษย์
ที่กีดขวางเราจากการรับรู้สัญญาณเตือนเหล่านั้น
แต่ในขณะเดียวกัน
เมื่อเราได้ยินว่า ตลาดอสังหาริมทรัพย์กำลังเฟื่องฟู
เราก็คิดว่า "ดีจัง ราคาบ้านของฉันจะต้องสูงเป็นสองเท่าแน่ๆ"
เพื่อพยายามศึกษาเรื่องนี้
ฉันขอให้ผู้เข้าร่วมคนนึง ทำการทดลอง
โดยเข้าเครื่องสแกนสมอง
ที่เหมือนเครื่องนี้
และใช้วิธีที่เราเรียกว่า เอ็ม อาร์ ไอ
เราสามารถระบุส่วนของสมอง
ที่ตอบสนองต่อข้อมูลเชิงบวก
ส่วนนี้ของสมองเรียกว่า หยักสมองส่วนหน้า ด้านล่างซ้าย
ดังนั้นเมื่อใครซักคนพูดว่า
"ฉันมีโอกาสป่วยเป็นมะเร็ง ร้อยละ 50"
และเราบอกว่า " เฮ ข่าวดีคือ
ค่าเฉลี่ยความเป็นไปได้นั้นอยู่ที่ร้อยละ 30 เท่านั้น"
หยักสมองส่วนหน้า ด้านล่างซ้าย จะตอบสนองอย่างรุนแรง
และนั่นไม่ได้สำคัญว่าคุณเป็นคนมองโลกแง่ดี มากหรือน้อย
หรือค่อนข้างมองโลกแง่ร้าย
หยักสมองส่วนหน้า ด้านล่างซ้าย ของทุกๆคน
ทำงานได้เป็นอย่างดี
ไม่ว่าคุณจะเป็น บารัค โอบามา หรือ วู้ดดี้ อัลเลน
ในอีกด้านหนึ่งของสมอง
หยักสมองส่วนหน้า ด้านล่างขวา จะตอบสนองต่อข่าวร้าย
และนี่ก็เป็นประเด็นอีกว่า : มันทำงานได้ไม่ค่อยดีเท่าไหร่
ยิ่งคุณเป็นคนมองโลกในแง่ดีมากเท่าไหร่
ยิ่งมีโอกาสน้อยมากเท่านั้นที่สมองส่วนนี้
จะตอบสนองต่อข้อมูลเชิงลบที่คุณไม่ได้คาดคิดเอาไว้
และหากสมองของคุณล้มเหลว
ในการเชื่อมโยงข่าวร้ายในเรื่องอนาคต
ตอนนั้นก็เหมือนคุณสวมแว่นที่ทำให้คุณมองโลกเป็นสีชมพูอยู่ตลอดเวลา
ดังนั้นพวกเราจึงต้องการรู้ว่า เราจะเปลี่ยนสิ่งนี้ได้หรือไม่
เราจะเปลี่ยนการมองโลกแบบมีอคติในเชิงบวกของผู้คนได้หรือไม่
โดยรบกวนการทำงานของสมองตรงส่วนเหล่านี้
และ มันมีวิธีที่เราสามารถทำได้
นี่คือผู้ร่วมงานของฉัน เรียวตะ คานาอิ
และสิ่งที่เขากำลังทำคือ ส่งผ่านคลื่นความถี่
ผ่านกระโหลกศีรษะของผู้เข้าร่วมในการศึกษาของเรา
เข้าไปในหยักสมองส่วนหน้า
และผลที่ได้คือ
เขาสามารถเปลี่ยนแปลงการทำงานของสมองส่วนนี้ได้
ในช่วงระยะเวลาประมาณครึ่งชั่วโมง
หลังจากนั้น ทุกอย่างก็กลับสู่ความปกติ คุณมั่นใจได้
(เสียงหัวเราะ)
มาดูกันค่ะ ว่าเกิดอะไรขึ้น
ก่อนอื่น ฉันอยากให้คุณเห็น
ค่าเฉลี่ยของปริมาณอคติที่เราเห็น
ดังนั้น ถ้าฉันจะทดสอบพวกคุณทุกคนตอนนี้
นี่คือปริมาณที่คุณจะได้เรียนรู้
เกี่ยวกับข่าวดีมากกว่าข่าวร้าย
ตอนนี้พวกเรารบกวนการทำงานของสมองส่วนนี้
โดยเราตั้งใจเพิ่มข้อมูลเชิงลบเข้าไป
และทำให้อคติเชิงบวก ขยายตัวใหญ่ขึ้น
เราทำให้ผู้คน มีอคติมากขึ้น เวลาที่รับฟังข้อมูล
จากนั้นเราได้เข้ารบกวนการทำงานของสมอง
โดยการสอดแทรกข่าวดีลงไป
ซึ่งทำให้อคติเชิงบวกหายไป
ผลการทดลองทำให้เราประหลาดใจมาก
เพราะเราไม่สามารถกำจัด
อคติที่หยั่งรากลึกลงในสมองมนุษย์
และจุดนี้ ทำให้เราหยุดการทดลอง และถามตัวเองว่า
เรายังต้องการแยกภาพลวงตาเชิงบวก
ออกเป็นส่วนย่อยๆอีกหรือไม่
ถ้าเราสามารถทำสิ่งนั้นได้ เราจะต้องการขจัดอคติเชิงบวกของมนุษย์ออกไปหรือไม่
เราได้บอกคุณไปแล้วเกี่ยวกับผลดีของอคติเชิงบวก
ซึ่งอาจทำให้คุณอยากมีอคติแบบนั้นในชีวิตของคุณ
แต่แน่นอน มันยังมีข้อผิดพลาด
และคงจะเป็นเรื่องโง่มาก ถ้าเรามองข้ามจุดนี้ไป
ยกตัวอย่างอีเมล์หนึ่งที่ฉันได้รับ
จากนักผจญเพลิงคนหนึ่ง ในแคลิฟอร์เนีย
เขาเขียนว่า
"การตรวจสอบสาเหตุการตายสำหรับนักผจญเพลิง
มักรวมถึง 'เราไม่คิดว่าไฟสามารถทำแบบนั้นได้'
แม้แต่เวลาที่เรามีข้อมูลทุกอย่าง
อยู่ตรงหน้าเพื่อการตัดสินใจที่ปลอดภัย"
หัวหน้าทีมคนนี้จะใช้สิ่งที่เราค้นพบจากการมองโลกแบบมีอคติในเชิงบวก
เพื่อพยายามอธิบายแก่บรรดานักผจญเพลิง
ว่าพวกเขาทำแบบนั้นไปทำไม
เพื่อทำให้พวกเขาตระหนักถึงการมองโลกอย่างมีอคติในเชิงบวกของมนุษย์
ดังนั้น การที่คนมองโลกสวยงามกว่าความเป็นจริง
สามารถนำไปสู่พฤติกรรมที่เสี่ยง
สู่การล้มของตลาดการเงิน สู่ความผิดพลาดของการวางแผน
ตัวอย่างเช่น รัฐบาลอังกฤษ
ได้รู้ว่า อคติในเชิงบวกนั้น
สามารถทำให้ปัจเจกชน มีโอกาสที่จะ
ประเมินค่าใช้จ่ายและระยะเวลาของโครงการต่ำกว่าความจริง
ดังนั้น พวกเขาจึงได้จัดสรร
งบประมาณใหม่สำหรับโอลิมปิก 2012
สำหรับอคติในเชิงบวก
เพื่อนของฉันที่กำลังจะเข้าพิธีแต่งงานในอีกไม่กี่สัปดาห์ข้างหน้า
ได้ทำสิ่งเดียวกัน ต่องบประมาณที่ใช้ในงานแต่งงานของเขา
อย่างไรก็ตาม เมื่อฉันถามเขา
เกี่ยวกับความเป็นไปได้ที่เขาจะหย่า
เขาก็ตอบว่าเขาค่อนข้างมั่นใจว่ามันต้องเป็นศูนย์
ดังนั้น สิ่งที่เราควรทำมากที่สุด
คือต้องคอยดูแลตัวเราเอง
จากอันตรายที่อาจเกิดจากการมองโลกในแง่ดีเกินไป
แต่ขณะเดียวกัน ก็ต้องไม่ลืมดำรงไว้ซึ่งความหวัง
อันเป็นประโยชน์จากการมองโลกในแง่ดีด้วย
และฉันเชื่อว่า มันมีทางที่เราสามารถจะทำมันได้
กุญแจสำคัญของทั้งหมดนี้คือ ความรู้
เราไม่ได้เกิดมา แล้วจะเข้าใจอคติที่เรามีได้ในทันที
ทั้งหมดนี้ จำต้องถูกระบุด้วยผลการตรวจสอบทางวิทยาศาสตร์
แต่ข่าวดีก็คือ
การที่เราตระหนักได้ถึงการมองโลกแบบมีอคติในเชิงบวกนั้
ไม่ได้ทำให้ภาพลวงตานั้นแตกสลายไป
มันเหมือนภาพลวงตาที่เรามองเห็นได้
ซึ่งการทำความเข้าใจสิ่งเหล่านี้ ไม่ได้ทำให้มันหายไป
และนี่ถือเป็นเรื่องดีเพราะมันหมายความว่า
เราสามารถที่จะควบคุมความสมดุล
วางแผนการและกฎเกณฑ์ต่าง ๆ
เพื่อปกป้องตัวเราเองจาก การมองโลกในแง่บวกโดยไม่คิดถึงความเป็นจริง
แต่ในขณะเดียวกันก็ยังคงไว้ซึ่งความหวัง
ฉันคิดว่า การ์ตูนรูปนี้สื่อออกมาได้ดีมาก
เพราะหากคุณคือคนนึงในกลุ่มเพนกวินที่มองโลกในแง่ร้าย
ที่อยู่ข้างบนนั้น
ที่อย่างไรก็ไม่เชื่อว่าพวกเขาสามารถบินได้
คุณย่อมไม่สามารถทำได้ตลอดกาล
เพราะการก่อเกิดความก้าวหน้าใด ๆ
เราจำเป็นต้องจินตนาการถึงความเป็นจริงในอีกด้านที่แตกต่าง
และจากนั้น เราจำเป็นต้องเชื่อว่ามันสามารถเป็นจริงขึ้นมาได้
แต่ถ้าคุณเป็นหนึ่งในเพนกวินที่มองโลกในแง่ดีมากๆ
ที่หลับหูหลับตากระโดดลงมา คาดหวังถึงการโบยบิน
คุณก็อาจรู้ตัวว่าคุณบินไม่ได้ เมื่อคุณกระแทกกับพื้นดิน
แต่หากคุณยังเป็นเพนกวินที่มองโลกในแง่ดี
ที่เชื่อว่าคุณสามารถบินได้
แต่ก็พกพาร่มชูชีพไปบนหลังของคุณด้วย
เผื่อในกรณีที่ทุกอย่างไม่ได้เป็นไปตามที่คุณวางแผนไว้
คุณก็ยังร่อนทะยานได้อย่างนกอินทรี
แม้ว่าคุณจะเป็นแค่เพนกวินก็ตาม
ขอบคุณค่ะ
(เสียงปรบมือ)
Size iyimserlikten bahsedeceğim,
ya da tam olarak iyimserlik eğiliminden.
Bu, son birkaç senedir laboratuvarımda
üzerine çalıştığımız kavramsal bir yanılsama
ve yüzde 80'imizde var.
Hayatımızda iyi durumlarla karşılaşma olasılığımızı
olduğundan yüksek öngörüp kötü durumlarla karşılaşma olasılığımızı
olduğundan düşük öngörmeye daha yatkınız.
Yani, kansere yakalanma, ya da bir araba kazası geçirme
olasılıklarımızı düşük tahmin ederiz.
Uzun yaşam ve kariyerde başarı olasılıklarımızı yüksek tutarız.
Kısacası, gerçekçi olmaktan ziyade iyimseriz,
ama bu durumu pek de umursamıyoruz.
Örneğin evliliği ele alalım.
Batılı ülkelerde boşanma oranı yaklaşık yüzde 40.
Bu demek ki, her beş evlilikten ikisi
mal varlıklarını bölüşmeyle son bulacaktır.
Fakat yeni evlilere boşanma olasılıklarını sorduğunuzda,
bunu yüzde sıfır olarak öngörürler.
Boşanma avukatları bile, ki bunu asıl bilmesi gerekenler onlar,
kendi boşanma olasılıklarını fazlasıyla düşük öngörürler.
Durum şu ki, iyimserlerin boşanma olasılıkları normalden daha düşük değil,
fakat tekrar evlenme olasılıkları daha yüksek.
Samuel Johnson'ın dediği gibi,
"İkinci evlilik, umudun deneyime karşı kazandığı zaferdir."
(Kahkahalar)
Bununla birlikte, evliysek, çocuk yapma olasılığımız daha yüksek.
Hepimiz de çocuklarımızın mutlaka yetenekli olacaklarını düşünürüz.
Bu arada, bu, benim iki yaşındaki yeğenim, Guy.
Şunu açıkça belirtmek isterim
o, iyimserlik eğiliminin oldukça kötü bir örneği,
çünkü hakikaten çok yetenekli.
(Kahkahalar)
Ben yalnız değilim.
Her dört İngiliz'den üçü
kendi ailelerinin geleceği konusunda iyimser olduklarını söylediler.
Bu yüzde 75 demek.
Fakat sadece yüzde 30'u
genel olarak ailelerin birkaç jenerasyon öncesinden
daha iyi durumda olduğunu düşündüklerini söylediler.
Bu gerçekten çok önemli bir nokta,
çünkü kendimiz, çocuklarımız
ve ailelerimiz ile ilgili gayet iyimserken,
yanımızda oturan adam ile ilgili
o kadar da iyimser değilizdir,
hatta konu milletimizin ve ülkemizin kaderiyse
biraz kötümseriz.
Fakat kendi geleceğimizle ilgili iyimserliğimiz
yine de sabit.
Tabii bu, her şeyin kendiliğinden yoluna gireceğini düşünüyoruz demek değil,
sadece yoluna koymak için gerekli yeteneğe sahip olduğumuzu düşünüyoruz.
Ben bir biliminsanıyım ve deneyler yaparım.
Şimdi de ne demek istediğimi gösterebilmek için
sizinle burada bir deney yapacağım.
Size yetenek ve niteliklerden oluşan bir liste vereceğim
ve bu her bir yetenek için
toplumun geri kalanına göre nerede durduğunuzu düşünmenizi isteyeceğim.
İlki, insanlarla iyi geçinebilmek.
Kim burada en düşük yüzde 25'in içinde olduğunu düşünüyor?
Tamam, bu 1500 kişi içinde yaklaşık 10 kişi.
Kim en üst yüzde 25'likte olduğunu düşünüyor?
Çoğumuz gibi.
Tamam, şimdi bunu sürücülük yeteneğiniz için de yapın.
Ne kadar ilgi çekicisiniz?
Ne kadar alımlısınız?
Ne kadar dürüstsünüz?
Ve son olarak, ne kadar alçak gönüllüsünüz?
Çoğumuz kendimizi bu yeteneklerde
ortalamanın üstünde görüyoruz.
İşte bu istatistiki olarak imkansız.
Hepimiz birden bütün herkesten daha iyi olamayız.
(Kahkahalar)
Ancak diğer bir başkasından daha iyi olduğumuza inanabiliriz,
yani o terfiyi daha muhtemel alacağız, evli kalacağız,
çünkü biz daha sosyal, daha ilgi çekiciyiz.
Ve bu küresel bir olgu.
İyimserlik eğilimi
birçok farklı ülkede incelendi,
batılı kültürlerde, batılı olmayan kültürlerde,
kadınlarda ve erkeklerde,
çocuklarda ve yaşlılarda.
Bu oldukça yaygın bir konu.
Fakat soru şu ki, bu bizim için iyi mi?
Bazı insanlar değil diyorlar.
Bazı insanlar mutluluğun sırrının
düşük beklentide gizli olduğunu söylüyor.
Bence bunun mantığı şu şekilde işliyor:
Büyük şeylerin beklentisinde olmazsak,
aşkı bulacağımızı, sağlıklı ve başarılı olacağımızı ummazsak,
bunlar gerçekleşmediğinde hayal kırıklığına uğramayız.
Ve iyi şeyler olmadığında hayal kırıklığına uğramazsak
ve olduklarında güzel bir sürpriz olursa,
mutlu oluruz.
Bu oldukça iyi bir teori,
fakat üç sebepten dolayı bu yanlış.
Birincisi: Ne olursa olsun, başarılı da başarısız da olsanız,
yüksek beklentili insanlar her zaman daha iyi hissederler.
Çünkü terkedildiğimizde ya da ayın elemanı seçildiğimizde
nasıl hissettiğimiz, bu olayları nasıl yorumladığımıza bağlıdır.
Psikolog Margaret Marshall ve psikolog John Brown
düşük ve yüksek beklentili öğrenciler üzerinde çalıştılar.
Ve büyük beklentili insanların başarılı olduklarında
bunu kendi özelliklerinden ileri gelen bir başarıya yorduklarını buldular.
"Bir dahiyim ve bu yüzden A aldım,
bu yüzden gelecekte yine A alacağım."
Başarısız olduklarında ise, aptal oldukları için değil,
sınav adaletsizce hazırlandığı içindir.
Bir dahaki sefere daha iyisini yapacaklardır.
Düşük beklentili insanlarda ise durum tam tersi.
Başarısız olduklarında, bu aptal olduklarındandır,
ve başarılı olduklarında ise
sınav çok kolay hazırlanmıştır.
Bir dahaki sefere gerçeklerle karşılaşacaklardır.
Bu şekilde daha kötü hissederler.
İkincisi: Sonuç ne olursa olsun,
katılım duygusunun kendisi, bizi mutlu etmeye yeter.
Davranışsal ekonomist George Löwenstein
üniversitesindeki öğrencilere
herhangi bir ünlüden tutkulu bir öpücük aldıklarını hayal etmelerini istedi.
Sonra da "Bu ünlüden öpücüğü
hemen, üç saat sonra,
24 saat sonra, üç gün sonra,
bir yıl sonra veya 10 yıl sonra almak için
ne kadar para verirdiniz?" diye sordur.
Öğrenciler öpücüğü şimdi değil,
üç gün sonra almak için
en çok parayı verdiler.
Beklemek için fazladan para vermeye razılardı.
Ama bir ya da 10 yıl beklemek istemiyorlardı,
kimse yaslanan bir ünlü istemez.
Ama üç gün olabilecek en iyi süreydi.
Bu neden böyle?
Öpücüğü şimdi alırsanız, olur ve biter.
Ama üç gün sonra alırsanız,
üç gün boyunca beklemenin heyecanını yaşarsınız.
Öğrenciler nerede olacağını,
nasıl olacağını hayal etmek için
bu süreyi istediler.
Beklemek onları mutlu edecekti.
Bu arada insanların neden cuma gününü pazar gününden daha çok sevdiklerinin nedeni de bu.
Bu gerçekten ilginç bir gerçek,
çünkü cuma çalışma günü, pazarsa eğlence,
bu yüzden insanların pazarı tercih edeceklerini düşünürsünüz,
ama öyle değil.
İşte olmayı çok sevdiklerinden,
parkta gezinti yapmaktan
veya tembelce brunch yapmaktan nefret ettiklerinden değil.
Bunu şöyle biliyoruz, insanlara
haftanın en sevdikleri gününü sorduğunuzda,
beklenildiği gibi cumartesi ilk sırada geliyor,
sonra cuma, sonra pazar.
İnsanlar cumayı tercih ediyorlar,
çünkü cuma, gelecek haftasonunun
yapacağınız bütün planların heyecanını beraberinde getiriyor.
Pazar günü ise, önünüzde sadece
iş haftası var.
İyimserler, geleceklerinden daha fazla öpücük,
parkta daha çok gezinti bekleyenler.
Bu beklenti de onların iyi durumlarını arttırıyor.
Gerçekte, iyimserlik eğilimi olmadan,
biraz depresyonda olurdurk.
Hafif depresyonlu kişiler,
geleceğe baktıklarında bir eğilim görmüyorlar.
Sağlıklıdansa daha gerçekçi kişiler onlar.
Ama ciddi depresyondaki kişilerin
kötümserlik eğilimi var.
Onlar, geleceği olacağından
daha kötü görüyorlar.
Yani iyimserlik, öznel gerçekliği değiştiriyor.
Dünyanın nasıl olacağına dair beklentilerimiz, onu nasıl gördüğümüzü değiştiriyor.
Ama aynı zamanda nesnel gerçekliği de değiştiriyor.
Kendi kendini gerçekleştiren bir kehanet gibi oluyor.
Bu da beklentilerinizi azaltmanın sizi
daha mutlu yapmayacağının üçüncü nedeni.
Kontrollü deneyler,
iyimserliğin sadece başarıyla ilgili olmadığını,
kişiyi başarıya götürdüğünü gösteriyor.
İyimserlik kişiyi, akademide, sporda, politikada başarıya götürüyor.
Belki de iyimserliğin en şaşırtıcı yararı da sağlık.
Geleceğin parlak olacağını bekliyorsak,
stresimiz ve endişemiz azalıyor.
Yani sonuç olarak, iyimserliğin birçok yararı var.
Ama benim kafamı karıştıran soru
gerçekliğin karşısında iyimserliğimizi nasıl koruyabilir idi.
Bir sınır sistemi bilimcisi olarak, bu özellikle kafa karıştırıcıydı,
çünkü var olan teorilere göre,
beklentileriniz karşılanmadığında, onları değiştirmelisiniz.
Ama bulgularımız bunu göstermiyor.
İnsanlardan, laboratuvarımıza gelmelerini
ve neler olduğunu anlamaya çalışmalarını istedik.
Başlarına gelebilecek farklı felaketlerin
olasılıklarını kestirmelerini istedik.
Örneğin, kanser olma olasılığınız nedir?
Sonra da onlar gibi birisinin
bu felaketlerle karşılaşma olasılığının kaç olabileceğini söyledik.
Örneğin, kanser yaklaşık yüzde 30.
Onlara sonra tekrar
"Kanser olma olasılığınız nedir?" diye sorduk.
Öğrenmeye çalıştığımız,
onlara verdiğimiz bilginin onların inandıklarını
değiştirip değiştiremeyeceğiydi.
Gerçekten değiştirdi --
ama onlara verdiğimiz bilgi çoğunlukla
beklediklerinden iyiydi.
Örneğin,
birisi "Kansere yakalanma olasılığım,
yaklaşık yüzde 50." dediyse,
"Haberler iyi.
Ortalama yakalanma olasılığı yüzde 30." dedik,
bir dahaki sefere,
"Belki de yakalanma olasılığım yaklaşık yüzde 35." dediler.
Yani çabuk ve verimli olarak öğrendiler.
Ama birisi,
"Benin kansere yakalanma olasılığım, yaklaşık yüzde 10." dediyse,
biz de "Haberler kötü.
Ortalama yakalanma olasılığı yüzde 30." dedik,
bir dahaki sefere,
"Evet. Bence hala yüzde 11." dediler.
(Gülüşmeler)
Öğrenmediklerinden değil -- öğrendiler --
ama, geleceklerine dair iyi haberler
verdiğimiz durumdan daha az.
Onlara verdiğimiz sayıları hatırlamadıklarından değil,
kansere yakalanma olasılığının yaklaşık yüzde 30 öldüğünü
ve boşanma olasılığının yaklaşık yüzde 40 öldüğünü
herkes hatırlar.
Ama bu sayıların onları ilgilendirmediğini düşündüler.
Bunun anlamı, bunun gibi uyarıcı sayıların
sınırlı etkisi olabileceği.
Evet, sigara öldürür, ama çoğunlukla diğer adamı.
Bilmek istediğim,
bu uyarıcı sayıları üstümüze alınmamızı engelleyen
beynimizde ne olduğuydu.
Ama aynı zamanda,
ev piyasasının umut verici olduğunu duyduğumuzda,
"Evimin fiyatı kesinlikle ikiye katlanacak." diye düşünürüz.
Bunu anlamak için,
Katılımcılardan, bir beyin görüntüleme aracında
yalan söylemelerini istedim.
Böyle gözüküyor.
İşlevsel MRİ adındaki bir yöntemi kullanarak
olumlu bilgilere tepki veren
beyin bölgelerini tespit ettik.
Bu bölgelerden birinin adı sol iç on kıvrım.
Örneğin birisi "Benim kansere yakalanma olasılığım yüzde 50." dediğinde
ve biz "Haberler iyi.
Ortalama olasılık yüzde 30." dediğinde
sol iç on kıvrım çılgınca tepki verir.
Üç bir iyimser, hafif iyimser
veya biraz kötümser olmanız bir şey değiştirmedi,
herkesin sol iç on kıvrımı
olması gerektiği gibi çalışıyordu,
Barack Obama ya da Woody Allen olmanız bir şeyi değiştirmiyordu.
Beynin diğer yanında,
sağ iç on kıvrım ise kötü haberlere tepki veriyordu.
İlginç olanı: işini pek de iyi yapmıyordu.
Ne kadar iyimserseniz,
bu bölge beklenmeyen kötü haberlere
karşı o kadar az tepki veriyordu.
Ve eğer beyniniz gelecekle ilgili
haberleri birleştirmede güçlük çekiyorsa,
her zaman toz pembe gözlüklerinizi giyiyorsunuz demek.
Bunu değiştiebilir miyiz öğrenmek istedik.
İnsanların bu bölgelerdeki beyin aktivitelerine karışarak
iyimserlik eğilimlerini etkileyebilir miyiz?
Bunu yapabileceğimiz bir yol var.
Bu birlikte çalıştığım Ryota Kanai.
Yaptığı şey, çalışmamızın katılımcısının
kafatasının içine iç öne kıvrımını etkileyecek
küçük bir manyetik sinyal gönderiyor.
Böylece,
beynin bu bölgesinin aktivitesini
yaklaşık yarım saat etkilemiş oluyor.
Sizi temin ederim, bu işlem bitince her şey normale dönüyor.
(Kahkahalar)
Neler olduğunu görelim.
Öncelikle size gördüğümüz
ortalama eğilimi göstereceğim.
Şimdi hepinizi test etseydim,
kötü haberlere oranla, iyi haberlerden
bu kadar öğrenirdiniz.
Şimdi bu çalışmadaki kötü haberlere tepki veren
bölgeyi etkiliyoruz
ve iyimserlik eğilimi daha da arttı.
İnsanları, bilgileri değerlendikleri biçimde olduklarından daha eğilimli yaptık.
Daha sonra, bu çalışmadaki iyi haberleri değerlendiren
bölgeyi etkiledik
ve iyimserlik eğilimi yok oldu.
Bu sonuçlar bizi oldukça şaşırttı,
çünkü insan beynine işlenmiş
eğilimleri ortadan kaldırabildik.
Bu noktada durduk ve kendimize şu soruyu sorduk:
iyimserlik yanılsamasını ufak parçalara ayırmak ister miyiz?
Bunu yapabilirsek, insanların iyimserlik eğilimlerini ortadan kaldırmak ister miyiz?
İnsanların iyimserlik eğiliminin faydalarını size anlattım,
bu yüzden herhalde bu eğilime sıkı sıkı sarılmak istersiniz.
Ancak tabii ki bunun kötü yanları da var
ve bunları göz ardı etmek aptallık olur.
Örneğin California'daki bir itfaiyeciden
aldığım e-postayı sizinle paylaşmak istiyorum:
"Ölümle sonuçlan yangın soruşturmalarında
doğru kararı vermeye yardımcı olacak bütün bilgiler ortada olmasına rağmen,
çoğunlukla 'Yangının böyle seyredeceğini düşünmemiştik,'
cümlesi yer alıyor.
Bu şef bizim iyimserlik eğilimi ile ilgili bulgularımızı
itfaiyecilere neden öyle düşündüklerini
açıklamak için ve insanlardaki bu oldukça iyimser
eğilimin farkında olmaları gerektiğini açıklamak için kullanacak.
Gerçekçi olmayan iyimserlik kişilerin riskli davranışlarda bulunmasına,
ekonomik çöküşe, yanlış planlamaya neden olabilir.
Örneğin İngiliz hükümeti,
iyimserlik eğiliminin insanların
projelerinin maaliyetlerini ve sürelerini
olacağından az hesaplamalarına yol açabileceğini kabul etti.
Bu nedenle 2012 Olimpiyat bütçesini
iyimserlik eğilimini göz önünde bulunduracak şekilde ayarladı.
Birkaç hafta içinde evlenecek olan arkadaşım
aynı şeyi düğün masrafları için yaptı.
Bu arada, ona boşanma olasılığını sorduğumda,
0 öldüğündan oldukça emin olduğunu söyledi.
Bu yüzden yapmak isteyeceğimiz şey,
kendimizi iyimserliğin tehlikelerinden korumak,
ama aynı zamanda umutlu olmak
ve iyimserliğin meyvelerinden yararlanmak.
İnanıyorum ki bunu yapabilmemiz mümkün.
Bunun anahtarı bilgi.
Eğilimlerimizi tam olarak anlamış olarak doğmuyoruz.
Bunları bilimsel araştırmalarla anlayabiliriz.
Ama iyimserlik eğiliminin farkına varmak
yanılsamayı ortadan kaldırmıyor.
Görsel yanılsamalar gibi
bunların farkına varmak onları ortadan kaldırmıyor.
Bunun sayesinde
kendimizi gerçekçi olmayan iyimserlikten
koruyacak planlar ve kurallar
yaratabiliriz
ve aynı zamanda umudumuzu koruyabiliriz.
Bence bu karikatür bunu oldukça hoş anlatıyor.
Çünkü yukarıdaki uçabileceğine inanmayan
penguenlerdenseniz,
hiçbir zaman uçamayacaksınız.
Çünkü herhangi bir ilerleme kaydetmek için,
farklı bir gerçekliği hayal etmemiz
ve bu gerçekliğin olabileceğine inanamamız gerekiyor.
Ama koru körüne atlayıp her şeyin iyi olacağını düşünenen
çok iyimser bir penguenseniz,
yere vardığınızda kendinizi param parça görebilirsiniz.
Ama uçabileceğine inanan
iyimser bir penguenseniz
ve her şeyin planladığınız gibi olmayabileceği
olasılığına karşılık bir paraşüt takarsanız,
sadece bir penguen olmanıza rağmen,
havada bir kartal gibi süzülürsünüz.
Teşekkür ederim.
(Alkış)
Я буду говорити з вами про оптимізм --
а, якщо точніше, про оптимістичні відхилення.
Це пізнавальна ілюзія
яку ми вивчали кілька минулих років в моїй лабораторії,
і яку 80 відсотків з нас мають.
Це наша тенденція переоцінювати
ймовірність переживання хороших подій в нашому житті
і недооцінювати ймовірність переживання поганих подій
Отже, ми недооцінюємо нашу імовірність страждання від раку,
автокатастрофи.
Ми переоцінюємо наше довголіття, перспективи кар'єрного росту.
Коротше кажучи, ми більш оптимістичні, ніж реалістичні,
але не звертаємо увагу на факт.
Як приклад візьмемо шлюб.
На Заході шкала розлучень сягяє біля 40 відсотків.
Це означає, що з п'яти одружених пар
дві закінчать поділом майна.
Але коли запитати щойно одружених про імовірність їхнього розлучення,
вони оцінять це в нуль відсотків.
І навіть адвокати з питань розлучення, які б справді мали знати краще,
дуже недооцінюють власну імовірність розлучення.
Так, виявляється, оптимісти не є менш схильними до розлучення,
але для них є більш імовірним одружитись вдруге.
Як казав Семюель Джонсон,
"Шлюб - це перемога надії над досвідом."
(сміх)
Отже, якщо ми одружені, скоріш за все в нас будуть діти.
І всі ми думаємо, що наші діти будуть особливо обдаровані.
Між іншим, це мій дворічний племінник Гай.
І я хочу чітко зазначити,
що він справді є поганим прикладом відхилення в оптимізмі,
тому, що насправді він унікально талановитий.
(сміх)
І я не одна, хто так вважає.
Троє з чотирьох британців сказали,
що вони були оптимістично настроєні щодо майбутнього своїх сімей.
Це 75 відсотків.
І лише 30 відсотків сказали,
що думають, що на загал сім'ї
живуть краще, ніж декілька поколінь тому.
І це справді важливо,
тому, що ми оптимістичні по відношенню до себе,
оптимістичні по відношенню до наших дітей,
оптимістичні щодо сімей,
але ми не відчуваємо оптимізму до людини, яка сидить біля нас,
і ми дещо песемістичні
щодо долі наших співвітчизників, і долі нашої країни.
Але власний оптимізм щодо нашого особистого майбутнього
залишається непохитним.
І це не означає, що ми думаємо, ніби все магічним чином виявиться добре,
скоріше ми маємо унікальну можливість це таким робити.
Тепер я науковець, я проводжу експерименти.
Щоб показати вам, що я маю на увазі,
я проведу експеримент з вами.
Я дам вам декілька можливостей і характеристик,
і хочу, щоб ви подумали про кожну з цих можливостей,
яка робить вас наближеними до решти населення.
Перше, це перебувати в хороших стосунках з іншими.
Хто з присутніх тут переконаний, що його рівень становить менше 25 відсотків?
Гаразд, біля 10 людей з 1,500.
Хто вірить, що його рівень становить більше 25 відсотків?
Більшість з нас тут присутніх.
Добре, тепер те саме стосовно вашої можливості водіння машини.
Наскільки цікавими ви є?
Наскільки гарними?
Наскільки ви є чесні?
І нарешті, наскільки ви є скромними?
Отже, більшість з нас ставить себе вище середнього
в більшості цих можливостей.
Але статистично це неможливо.
Ми не можемо бути кращими, ніж всі інші.
(сміх)
Але, якщо ми віримо, що ми кращі за іншу людину,
то це означає, що ми маємо більшу можливість залишитися одруженими,
тому, що ми більш соціально настроєні, цікавіші.
І це глобальний феномен.
Оптимістичні відхилення спостерігались
в багатьох різних країнах -
в західних культурах, і в незахідних культурах,
в жінок та чоловіків,
в дітей, у літньому віці.
Це досить широко поширено.
Але питання в тому, чи це є добрим для нас?
Деякі люди кажуть, що ні.
Дехто каже, що секрет щастя
полягяє в малоочікуваності.
Як на мене, логіка працює так:
якщо ми не чекаємо чогось надзвичайного,
якщо ми не чекаємо знайти кохання, бути щасливими і успішними,
то ми не розчаруємося, якщо це не станеться.
Якщо ми не розчаровані, коли не стаються хороші речі,
і якщо ми приємно здивовані, коли вони стаються,
ми будемо щасливі.
То ж це дуже хороша теорія,
але вона виявляється неправильною з трьох причин.
Номер 1: Що б не сталося, чи ти доб'єшся успіху, чи провалишся,
люди, які очікують більшого, завжди почуваються краще.
Тому що, як ми почуваємось, коли нас звільнять, чи коли ми станемо працівником місяця,
залежить від того, як ми сприймемо цю подію.
Психологи Маргарет Маршал і Джон Браун
вивчали студентів з високим та низьким рівнем очікувань.
І вони виявили, що, коли люди з високим рівнем очікувань досягяють успіху,
вони пояснюють цей успіх своєю власною особливістю.
" Я - геній, тому я отримав 5,
по тій же причині в майбутньому я буду отримувати 5 знову і знову."
Якщо ж вони провалюються, то це не тому, що вони тупі,
а тому, що екзамен було оцінено не справедливо.
Наступного разу вони справляться.
У людей з низьким рівнем очікувань все навпаки.
Якщо вони провалились - це тому, що вони тупі,
а, якщо досягли успіху,
то по причині, що екзамен виявився справді легким.
Наступного разу реальність покаже своє.
Тому вони почувались гірше.
Номер 2: Незалежно від результату
сам лише акт очікування робить нас щасливими.
Біхевіорист Джордж Ловенстейн
просив стутудентів в своєму університеті
уявити, що вони отримують пристрасний поцілунок від знаменитості, будь якої знаменитості.
Тоді він запитував: " Скільки ви б хотіли заплатити,
щоб отримати поцілунок від знаменитості,
якщо б поцілунок було доставлено відразу,
через 3 години, добу, через 3 дні,
рік, і через 10 років?
Він дізнався, що найбільше студенти хотіли заплатити
не щоб отримати поцілунок відразу,
а щоб отримати його через 3 дні.
Вони хотіли доплатити, щоб зачекати.
Та вони не хотіли чекати рік, чи 10;
ніхто не хоче старіючої знаменитості.
Три дні здавались оптимальним віріантом.
Але чому так?
Якщо ти отримаєш поцілунок відразу, він закінчиться, і з ним буде покінчено.
Але якщо ти отримаєш його через 3 дні,
то це три дні безперервного очікування, трепет очікування.
Студенти хотіли цей час,
щоб уявити, де це станеться,
і як це станеться.
Очікування робило їх щасливими.
Ось чому, між іншим, люди віддають перевагу п'ятниці, а ніж неділі.
Це справді цікавий факт,
бо п'ятниця є робочим днем, а неділя - днем відпочинку,
отже, ви б припустили, що люди вибрали б неділю,
але вони так не зробили.
Це не тому, що вони ну дуже дуже люблять перебувати в офісі,
і не можуть знести прогулянок в парку,
чи насолодитись непоспішним сніданком.
Ми це знаємо, бо коли ви запитуєте людей
про їхній зазвичай улюблений день тижня,
як не дивно, субота йде на першому місці,
тоді п'ятниця, і тоді вже неділя.
Люди віддають перевагу п'ятниці,
тому, що п'ятниця несе за собою очікування вихідних, які попереду,
і планів, які ви маєте.
В неділю єдине, на що ви можете чекати,
так це робочий тиждень.
Отже, оптимісти - це ті люди, які очікують більше поцілунків у майбутньому,
більше прогулянок в парку.
І це очікування збільшує іхній добробут.
Фактично, без оптимістичних відхилень
ми всі були б в легкій депресії.
Люди з легкою депресією
не мають відхилень дивлячись в майбутнє.
Насправді вони більш реалістичні, ніж здорові індивіди.
Але індивіти з глибокою депресією
мають песимістичну схильність.
Вони схильні чекати від майбутнього
гіршого, а ніж воно буде.
Отже, оптимізм замінює суб'єктивну реальність.
Те, яким ми очікуємо, щоб був світ, змінюється тим, як ми його бачимо.
Але це також змінює об'єктивну реальність.
Це діє як пророцтво, що самореалізується.
Це і є третьою причиною,
чому зниження очікувань не зробить вас щасливішими.
Прослідковані експерименти показали,
що оптимізм не лише пов'язаний з успіхом,
він веде до успіху.
Оптимізм призводить до успіху в науці, спорті, і в політиці.
І, напевно, найбільш неочікуваною вигодою оптимізму є здоров'я.
Якщо ми чекаємо, що майбутнє має бути світлим,
то стрес та хвилювання зменшуються.
В основному, ми можемо отримати багато вигод з оптимізму.
Але питання, яке мене справді спантеличує,
це, як зберегти оптимізм в реальності?
Як для нейробіолога, це особливо збивало з толку,
бо, згідно з всіма теоріями,
коли ваші очікування не виправдовуються, вам слід їх замінювати.
Та це не те, що ми з'ясували.
Ми просили людей приходити в нашу лабораторію,
щоб спробувати вияснити, що відбувається.
Ми просили їх оцінити ймовірність
різних жахливих подій в їхніх життях.
Наприклад, яка ймовірність того, що у вас буде рак?
І тоді ми наводили їм середню ймовірність,
що хтось, такий як вони, страждатиме від цього нещастя.
Отже, наприклад, можливість захворіти раком становить 30 відсотків.
Тоді ми запитували їх знову:
" На скільки можливим є те, що ви захворієте на рак?"
Все, що ми хотіли знати,
це, чи люди приймуть інформацію, яку ми їм дали,
і змінять свої переконання.
І, справді, вони її приймали,
але, в більшості випадків, дану інформацію,
якщо вона була кращою, ніж вони чекали.
Наприклад,
якщо хтось казав: " Ймовірність того, що я захворію на рак
становить 50 відсотків",
а ми відповідали: " Є хороші новини.
Середня імовірність - лише 30 відсотків",
після того вони казали:
" Ну, можливо моя імовірність сягає 35 відсотків".
Вони поглинали інформацію швидко і розумно.
Але, якщо хтось починав казати:
" Ймовірність того, що я захворію на рак є 10 відсотків",
а ми у відповідь: "Погані новини.
В середньому можливість захворіти є 30 відсотків",
згодом вони відповідали:
" Так. Досі думаю, що десь біля 11 відсотків".
(Сміх)
Справа не в тому, що вони не сприймали інформацію - вони її сприймали -
але набагато, набагато слабше, ніж коли ми давали
позитивну інформацію щодо майбутнього.
Це не тому, що вони не пам'ятали чисел, які ми їм подавали;
всі пам'ятають, що середня імовірність захворіти на рак
є приблизно 30 відсотків,
а середня імовірність розлучитися - біля 40 відсотків.
Та вони не думали, що ці числа мали відношення до них.
А це означає, що попереджувальні знаки, такі, як ці,
можуть мати лише обмежений ефект.
Так, паління вбиває, та зазвичай воно вбиває когось іншого.
Все, що я хотіла знати,
це що відбувається всередині людського мозку,
що застерігає нас від сприйняття цих попереджувальних знаків особисто.
Та, в той самий час,
коли ми чуємо, що ринок житла є перспективним,
ми думаємо: "Мій будинок зросте в ціні вдвічі."
Щоб спробувати це вияснити,
я просила учасників експерименту
лягти на сканер, який відображав зображення мозку.
Це виглядає так.
Використовуючи метод, так званий, як функціональне МРТ,
ми могли ідентифікувати області в мозку,
які відповідали на позитивну інформацію.
Одна з цих областей називається нижньою звивиною лівої лобової долі.
Тому, якщо хтось казав: "Моя імовірність захворіти на рак становить 50 відсотків",
І ми казали: "Хороші новини.
Середня можливість - 30 відсотків",
нижня звивина лівої лобової долі відповідала жваво.
І не важливо, чи ти завзятий оптиміст, легкий оптиміст,
чи трішки песиміст,
нижня звивина лівої лобової долі кожного
функціонувала ідеально добре,
не залежно, чи ти Барак Обама, чи Вуді Ален.
З іншого боку мозку
нижня звивина правої лобової долі відповідала на погані новини.
І ось в чому справа: вона не функціонувала дуже добре.
Чим більшим оптимістом ви були,
тим менша імовірність того, що ця область
відповість на неочікувану негативну інформацію.
Якщо вашому мозку не вдається
поєднувати погані новини щодо майбутнього,
на вас постійно будуть рожеві окуляри.
Тому, ми хотіли знати, чи можемо ми це змінити?
Чи могли б ми змінити відхилення в оптимізмі
впливаючи на розумову активність в цих областях?
Ми маємо можливість це зробити.
Це мій колега Ріота Канаі.
Він пропускає незначний магнітний імпульс
через череп учасника нашого досліду
в його нижню лобову звивину.
Роблячи це,
він впливає на активність цієї області мозку
майже півгодини.
Запевняю вас, після цього все повертається до норми.
(сміх)
Давайте глянемо, що відбувається.
Перш за все я вам покажу
середню кількість зсувів, які ми бачимо.
Так, якщо б я мала перевірити всіх вас зараз,
то це кількість, яку б ви дізналися
більше з хороших новин, пов'язаних з поганими новинами.
Зараз ми впливаємо на область,
яка, як ми виявили, інтегрує негативну інформацію в цьому завданні,
і схильність до оптимізму навіть збільшується.
Ми зробили людей більш упередженими в тому, як вони обробляють інформацію.
Тоді ми впливали на облась мозку,
яка, як ми виявили, інтегрує хороші новини в цьому завданні,
і схильність до оптимізму зникла.
Ми були дуже здивовані цими результатами,
тому, що ми могли виключити
глибоко вкорінені упередження в людей.
На цьому моменті ми зупинились і запитали себе,
чи хотіли б ми зруйнувати ілюзію оптимізму на дрібні шматочки?
Якщо б ми могли це зробити, чи хотіли б ми позбавити людей відхилень в оптимізмі?
Що ж, я вже вам сказала про всю вигоду оптимізму,
що можливо заставляє вас хотіти утримати її протягом усього життя.
Але, звичайно, є й підводні камені,
які проігнорувати буде справжньою дурницею.
Візьмемо, наприклад, повідомлення, яке я отримала
від пожежника тут у Каліфорнії.
Він каже: "Фатальність розслідувань для пожежників
часто включає таке: "Ми не думали, що вогонь це зробить,
навіть коли була вся доступна інформація,
щоб прийняти безпечне рішення."
Цей капітан збирається використати всі наші знахідки щодо оптимізму,
щоб спробувати пояснити пожежникам,
чому вони думають, так як думають,
щоб зробити їх справні свідомими щодо цих дуже оптимістичних зсувів у людей.
Отже, нереальний оптимізм може призвести до ризикованої поведінки,
до фінансового краху, до неправильного планування.
Наприклад, Британський уряд
визнав, що оптимістичні відхилення
можуть зробити індивідів більш схильними
до недооцінювання витрат і тривалості проектів.
Так, вони встановили бюджет проведення Олімпійських ігор 2012 року
за оптимістичними упередженнями.
Мій друг, який одружується через декілька тижнів,
зробив те саме із своїм весільним бюджетом.
І, між іншим, коли я запитала його про можливість розлучення,
він сказав, що впевнений, це станеться з імовірністю в нуль відсотків.
То, що б ми справді хотіли зробити,
то це вберегти себе від небезпек оптимізму,
але в той же час надіятись,
отримувати вигоду від оптимізму.
І я вірю, що ми зможемо це зробити.
Ключем тут справді є знання.
Ми не народжені з природним розумінням наших відхиленю.
Це має бути виявлено науковими дослідженнями.
Та, хорошою новиною є те, що, стаючи свідомим оптимістичних відхилень,
ми не розбиваємо ілюзію.
Це щось на зразок візуальних ілюзій,
де розуміння їх не дає їм піти.
І це добре, бо означає,
що ми повинні підбити баланс,
придумати плани і правила,
захистити себе від нереального оптимізму,
але в той самий час не полишати надію.
Я вважаю, що цей мультфільм гарно це відображає.
Тому що, якщо ти є одним з тих песимістичних пінгвінів там,
які прсто не вірять, що можуть літати,
ти очевидно ніколи і не будеш.
Бо, щоб зробити будь який прогрес,
ми повинні уявити іншу реальність,
і тоді повірити, що ця реальність можлива.
А якщо ви дуже оптимістичний пінгвін,
який просто сліпо стрибає, надіючись на краще,
ви можете бути спантеличеним, коли вдаритесь об землю.
Та, якщо ви оптимістичний пінгвін,
який вірить, що може літати,
і приєднує парашут до своєї спини
на випадок, якщо не все вийде так, як було заплановано,
ви злетите як орел,
навіть, якщо ви просто пінгвін.
Дякую.
(Аплодисиенти)
Tôi sẽ chia sẻ với các bạn
về sự lạc quan--
hay chính xác hơn
là khuynh hướng thiên về tính lạc quan.
Đó là một ảo ảnh tri thức
mà chúng tôi đã nghiên cứu
tại phòng nghiên cứu của mình vài năm trước,
và 80% chúng ta có nó
Đó là chúng ta có khuynh hướng
đánh giá quá cao
khả năng trải nghiệm những điều tốt
trong cuộc sống của mình
và đánh giá quá thấp khả năng
trải nghiệm những điều xấu.
Vì thế chúng ta đánh giá thấp
khả năng bị ung thư
hay tai nạn xe hơi.
Chúng ta đánh giá quá cao việc sống lâu,
hay viễn cảnh sự nghiệp trong tương lai.
Tóm lại, chúng ta lạc quan hơn là thực tế,
nhưng chúng ta lại lãng quên đi điều đó.
Ví dụ như là trong hôn nhân,
Ở thế giới phương tây, tỷ lệ ly dị là 40%
có nghĩa là 5 cặp vợ chồng
thì 2 cặp sẽ ly dị và chia tài sản.
Nhưng khi bạn hỏi những cặp vợ chồng mới cưới
về khả năng ly dị
họ sẽ cho là 0%.
và ngay cả khi những luật sư của những vụ ly dị,
người đáng lẽ phải biết rõ nhất,
đánh giá rất thấp khả năng ly dị
của chính mình.
Vì thế, hoá ra những con người lạc quan
ít có khả năng ly dị hơn
nhưng lại nhiều khả năng tái giá hơn.
Samuel Johnson từng nói là,
"Tái giá là chiến thắng của hy vọng
đối với trải nghiệm"
(tiếng cười)
Vì thế nếu chúng ta kết hôn,
chúng ta có khả năng có con nhiều hơn,
và chúng ta đều nghĩ
những đứa con của mình sẽ đặc biệt tài năng.
Đây là đứa cháu 2 tuổi của tôi, Guy.
và tôi muốn chỉ rõ rằng
thằng bé chính là một ví dụ tệ hại
về khuynh hướng thiên về tính lạc quan,
bởi thằng bé thực tế tài năng
một cách độc đáo.
(tiếng cười)
và không phải chỉ mình tôi như thế
cứ 4 người anh, thì có 3 người sẽ nói
họ lạc quan về tương lai của gia đình mình
Đó là 75%
nhưng chỉ có 30% nói rằng
họ nghĩ gia đình họ nói chung
tốt hơn một vài thế hệ trước.
và đây là một điều thật sự quan trọng,
bởi chúng ta lạc quan về chính bản thân,
chúng ta lạc quan
về chính những đứa con của mình,
chúng ta lạc quan
về gia đình chúng ta
nhưng chúng ta không lạc quan đến vậy
về người ngồi cạnh chúng ta,
và chúng ta hơi bi quan
về vận mệnh của những công dân
và đất nước mình.
Nhưng lạc quan riêng tư
về tương lai riêng của chúng ta
thì khó mà thay đổi.
Và không có nghĩa là chúng ta nghĩ rằng
mọi thứ sẽ trở nên ổn thoả bằng phép mầu
mà là chúng ta có khả năng kì diệu
để làm nên điều đó.
Tôi là một nhà khoa học,
tôi tiến hành những thí nghiệm
Vì thế để cho các bạn biết
điều mà tôi muốn nói,
tôi sẽ tiến hành một thí nghiệm
tại đây với các bạn.
Tôi sẽ cho các bạn
một danh sách những khả năng và đặc tính
và tôi muốn các bạn
đánh giá từng khả năng này
so với những người còn lại.
Điều đầu tiên
là việc hoà thuận với người khác.
Ai ở đây nghĩ rằng
mình ở mức 25% phía dưới?
Được rồi,có khoảng 10 người trong 1500 người.
Ai tin rằng mình ở 25% phía trên?
hầu hết chúng ta ở đây.
tiếp theo, tương tự với khả năng lái xe của bạn
rồi bạn thú vị như thế nào?
bạn cuốn hút như thế nào?
bạn trung thực như thế nào?
và cuối cùng là bạn khiêm tốn như thế nào?
hầu hết chúng ta đánh giá chính mình cao
hơn mức trung bình
ở hầu hết những khả năng.
điều này không thể thống kê
tất cả chúng ta không thể giỏi hơn
tất cả những người còn lại được!
(Tiếng cười)
nhưng nếu chúng ta tin rằng
mình tốt hơn những người khác,
có nghĩa là chúng ta có nhiều khả năng
được thăng chức và không ly dị hơn,
bởi chúng ta hoà đồng hơn, thú vị hơn.
Đó là một hiện tượng toàn cầu.
Khuynh hướng thiên về tính lạc quan
đã được quan sát
ở nhiều quốc gia--
ở những nền văn hóa phương tây,
ở những nền văn hoá phương đông,
ở đàn bà và đàn ông,
ở những đứa trẻ và người già.
Nó rất phổ biến.
Nhưng câu hỏi là
liệu đìều đó có tốt cho chúng ta?
Vì có một vài người nói không.
Vài người nói là
bí mật để thành công
là mong đợi thấp.
Tôi nghĩ lý lẽ đó như thế này:
Nếu chúng ta không mong đợi
điều tốt đẹp nhất,
nếu chúng ta không mong đợi
tìm thấy tình yêu, khoẻ mạnh và thành công,
thì chúng ta sẽ chẳng thất vọng
khi những điều đó không xảy ra.
Và nếu chúng ta không thất vọng
khi những điều tốt không xảy ra,
và chúng ta sẽ ngạc nhiên
khi những điều đó xảy ra,
chúng ta sẽ hạnh phúc.
Đó là một lý thuyết đúng,
nhưng nó hoá ra lại sai
vì ba lý do.
Một : dù điều gì xảy ra,
dù thành công hay thất bại,
những người với mong đợi cao hơn,
luôn cảm thấy tốt hơn.
bởi cách mà chúng ta cảm thấy
khi bị đuổi hay được là nhân viên của tháng
tuỳ thuộc vào cách
chúng ta cảm nhận về sự kiện đó.
Nhà tâm lý học Margaret Marshall
và John Brown
nghiên cứu những sinh viên
với những mong đợi cao và thấp
Và họ phát hiện ra rằng
khi những con người với mong đợi cao thành công,
họ cho rằng sự thành công đó
là do chính họ
"Tôi là một thiên tài vì thế tôi được A,
vì thế mà tôi sẽ được A nữa
và nữa trong tương lai"
Khi họ thất bại,
thì đó không phải vì họ ngu
mà vì bài kiểm tra không công bằng.
lần tới họ sẽ làm tốt hơn.
Những người với mong đợi thấp thì ngược lại
Khi thất bại, họ nghĩ đó là do họ
và khi họ thành công
đó là do tình cờ gặp bài kiểm tra dễ
Lần tiếp theo, thực tế sẽ bắt kịp họ
Vì thế mà họ cảm thấy tệ hơn
Lý do thứ hai: Cho dù kết quả là gì,
hành động dự đoán khiến chúng ta vui vẻ.
Nhà kinh tế hành vi George Lowenstein
hỏi những học sinh trong trường mình
tưởng tượng được hôn nồng nàn bởi một người nổi tiếng, bất kì một người nổi tiếng nào
và rồi ông nói "Các em sẵn sàng trả bao nhiêu
cho nụ hôn đó, từ một người nổi tiếng
nếu nụ hôn đó là ngay lúc này đây
trong 3 giờ nữa, trong 24 giờ nữa,
trong 3 ngày nữa,
trong một năm, 10 năm nữa?
Ông ta tìm ra rằng
những sinh viên sẵn sàng trả nhiều nhất
không phải để được hôn ngay lập tức,
mà là một nụ hôn trong ba ngày nữa.
Họ sẵn sàng trả nhiều hơn để đợi.
Nhưng lại không sẵn sàng
trả cho một năm hay 10 năm;
không ai muốn một người nổi tiếng đã già
Nhưng ba ngày có vẻ là một lượng tốt nhất.
Tại sao lại như thế?
nếu bạn được hôn bây giờ,
nó sẽ xong và hết.
nhưng nếu 3 ngày nữa bạn được hôn,
đó là ba ngày của sự kích thích bồn chồn
và cảm giác hồi hộp chờ đợi
Điều mà các sinh viên muốn
là có được thời gian đó
để tưởng tượng nơi điều đó sẽ diễn ra,
cách điều đó sẽ diễn ra.
Mong đợi khiến họ vui.
Đó chính là lý do tại sao
người ta thích thứ 6 hơn chủ nhật.
Đó thực sự là một điều gây tò mò,
bởi thứ 6 là ngày làm việc
và chủ nhật là ngày vui chơi,
thế nên bạn tưởng rằng
người ta thích chủ nhật hơn
nhưng không phải như vậy.
Không phải vì họ thực sự thích ở văn phòng
và họ không thể chịu được
việc đi dạo ở công viên
hay ăn một bữa sáng-trưa lười biếng.
Chúng ta biết rằng
bởi khi chúng ta hỏi người ta
về ngày mà họ thích nhất trong tuần
ngạc nhiên thay thứ 7 được nêu lên đầu tiên
rồi thứ 6 rồi chủ nhật.
người ta thích thứ 6 hơn
bởi thứ 6 mang lại mong chờ
cho ngày cuối tuần sắp tới
tất cả những dự định bạn có.
vào chủ nhật,
điều duy nhất bạn mong chờ
là một tuần làm việc
vì thế mà người ta lạc quan mong đợi
nhiều nụ hôn trong tương lai,
nhiều cuộc đi dạo trong công viên,
và sự mong chờ
tăng cường hạnh phúc của chúng ta.
Thực tế, nếu không có khuynh hướng
thiên về sự lạc quan,
chúng ta sẽ bị trầm uất nhẹ
Những người hơi trầm uất,
họ không có thiên hướng gì
khi nhìn vào tương lai.
Thực ra họ là những cá nhân
thực tế hơn là lành mạnh
Nhưng những cá nhân bị trầm uất nặng
họ có khuynh hướng bi quan.
Vì thế, họ có xu hướng cho rằng
viễn cảnh tương lai thì tệ hơn là trên thực tế.
VÌ thế mà sự lạc quan
thay đổi thực tại chủ quan
Cách chúng ta trông đợi vào thế giới
thay đổi cách chúng ta nhìn nhận nó.
Nhưng nó cũng thay đổi thực tại khách quan.
Nó hoạt động như là
một lời tiên tri tự hoàn thiện
và đó là lý do thứ ba
tại sao việc giảm đi sự mong đợi
sẽ không làm cho bạn hạnh phúc.
Những thí nghiệm đơn đã cho thấy
sự lạc quan không chỉ liên quan đến thành công,
mà nó còn dẫn đến thành công.
Sự lạc quan dẫn đến thành công
trong học viện, thể thao và chính trị
và có lẽ cái lợi đầy ngạc nhiên nhất
của lạc quan là sức khỏe
nếu chúng ta tin tương lai tươi sáng,
stress và lo lắng sẽ được giảm thiểu.
Vì thế, nói chung, sự lạc quan
mang đến rất nhiều lợi ích.
Nhưng câu hỏi khiến tôi bối rối là
làm sao chúng ta có thể giữ được
sự lạc quan khi đối mặt với thực tế?
Là một nhà thần kinh khoa học,
điều này đặc biệt khó hiểu,
bởi theo tất cả những lý thuyết
có được ngoài kia,
thì khi những mong đợi của chúng ta không đạt được,
chúng ta nên thay đổi chúng
Nhưng đó không phải là thứ chúng tôi tìm kiếm.
Chúng tôi yêu cầu người ta
đến phòng thí nghiệm của mình
để thử tìm ra điều gì đang diễn ra.
Chúng tôi đề nghị họ
đánh giá xác suất khả năng
trải nghiệm những sự kiện kinh khủng
xảy ra trong đời của mình.
Chẳng hạn như
khả năng bạn bị ung thư là bao nhiêu?
Và rồi chúng tôi nói cho họ biết
xác suất trung bình
của những người như họ
sẽ phải chịu những không may đó.
Chẳng hạn như ung thư là 30%.
Rồi chúng tôi hỏi họ một lần nữa,
"Có bao nhiêu khả năng
bạn sẽ bị bệnh ung thư?"
Điều chúng tôi muốn biết là
họ có dùng những thông tin
mà chúng tôi đưa cho họ
để thay đổi niềm tin của họ hay không.
Và thật sự là có --
nhưng hầu hết
khi thông tin chúng tôi đưa cho họ
tốt hơn điều mà họ dự đoán.
Ví dụ là
nếu ai đó nói rằng
"khả năng bị ung thư của tôi là
khoảng 50%"
và chúng tôi nói " Này tin tốt là
xác suất trung bình chỉ có 30% thôi,"
lần kế tiếp họ sẽ nói
"Thế thì có lẽ khả năng của tôi là tầm 35%"
Họ đã ghi nhận nhanh chóng và hiệu quả.
Nhưng nếu có ai đó nói là
"Khả năng bị ung thư của tôi khoảng 10%"
va chúng tôi nói với họ "này, tin xấu.
xác suất trung bình là khoảng 30% cơ"
thì lần kế tiếp họ sẽ nói
"Đúng rồi, tôi vẫn nghĩ của mình là khoảng 11%"
(tiếng cưới)
Vậy là không phải họ không ghi nhận một tí nào
-- họ có chứ--
nhưng ít hơn rất rất nhiều
so với khi chúng tôi cho họ
thông tin tốt về tương lai.
Và không phải vì
họ không nhớ con số chúng tôi đưa ra;
mọi người đều nhớ
xác suất trung bình của ung thư
là khoảng 30%
và xác suất trung bình của ly dị là 40%
Nhưng họ không nghĩ
con số này liên quan đến mình.
Điều đó có nghĩa là
những dấu hiệu nhắc nhở như thế này
chỉ có tầm ảnh hưởng giới hạn.
Đúng rồi , hút thuốc gây chết người,
nhưng hầu như nó giết những người khác.
Điều tôi muốn biết là
điều gì diễn ra trong bộ não con người
ngăn cản chúng ta nghĩ rằng
những biển nhắc nhở là cho chính mình
Nhưng đồng thời,
khi nghe về thị trường nhà ở
đang rất có hy vọng
chúng ta nghĩ
"Oh nhà của tôi chắc chắn sẽ tăng giá gấp đôi"
Để thử và tìm hiểu điều đó
tôi đã yêu cầu những người
tham gia vào cuộc thí nghiệm
nói dối vào chiếc máy quét nói dối.
Nó trông như thế này đây.
Bằng cách sử dụng phương pháp
gọi là MRI chức năng,
chúng tôi có thể xác định
vùng nào trong não
đang phản ứng với thông tin tích cực
Một trong những vùng này
gọi là thùy não trước bên trái
Nếu có ai nói
"khả năng bị ung thư của tôi là 50%"
và chúng tôi nói rằng
"Này ,có tin tốt.
khả năng trung bình là 30%"
thủy não trái sẽ phản ứng mãnh liệt.
Và không phụ thuộc vào bạn
là người hơi lạc quan hay cực kì lạc quan,
hay hơi chút bi quan
não trái của mọi người đều
hoạt động hoàn toàn tốt,
dù cho bạn là Barack Obama hay Woody Alien
Ở mặt kia của bộ não,
thùy não phải đang phản ứng với tin xấu
và đây là vấn đề:
nó không hoạt động tốt cho lắm
Bạn càng lạc quan ,
thì vùng này càng ít
phản ứng với những thông tin tiêu cực
không mong đợi
Và nếu não của bạn
buồn rầu vì tin xấu về tương lai,
bạn sẽ cứ để quang cảnh đầy hoa hồng như thế
chúng tôi muốn biết liệu mình có thể
làm thay đổi điều này hay không?
Chúng tôi có thể thay đổi
khuynh hướng lạc quan này không
bằng cách xâm nhập
vào hoạt động của não ở những vùng này?
Và có cách để chúng tôi thực hiện điều này.
Đây là cộng sự của tôi Ryota Kanai
và điều anh ta làm
là đưa một miếng nam châm nhỏ
qua sọ của những người
tham gia cuộc nghiên cứu
vào trong thùy não trước trán.
Và bằng cách làm như thế
anh ta can thiệp vào hoạt đông của não
trong khoảng nửa giờ.
Sau đó, mọi việc trở lại bình thường,
tôi chắc chắn với bạn như thế.
(tiếng cười)
Hãy xem điều gì sẽ xảy ra.
Đầu tiên, tôi sẽ cho bạn thấy
khuynh hướng trung bình
mà chúng tôi nhìn thấy được.
Nếu tôi thí nghiệm lên tất cả các bạn bây giờ
đây là số lượng mà các bạn sẽ biết
nhiều hơn từ tin tốt đến tin xấu,
Giờ thì chúng tôi can thiệp vào vùng này
và chúng tôi hòa nhập thông tin tiêu cực vào
và tính tích cực càng gia tăng lớn hơn.
Chúng tôi khiến con người thiên nhiều hơn
về cách mà họ xử lý thông tin
Rồi chúng tôi xâm nhập vào vùng não
và thâm nhập thông tin tốt vào
và tính tích cực biến mất.
Chúng tôi rất ngạc nhiên với kết quả này
bởi chúng tôi có thể loại bỏ
xu hướng ăn sâu trong con người này.
và đúng lúc đó chúng tôi dừng lại
và hỏi chính mình,
liệu chúng ta có muốn phân tách
những ảo tưởng lạc quan thành những mảnh nhỏ
nếu có thể làm điều đó, liệu chúng ta có muốn
lấy thiên hướng tính cực ra khỏi con người?
Tôi đã nói cho tất cả các bạn biết
những cái lợi của khuynh hướng lạc quan,
mà có lẽ khiến bạn muốn giữ nó
mãi mãi trong suốt cuộc đời.
Nhưng tất nhiên,
cũng có những cạm bẫy,
và chúng ta sẽ thật là ngốc
nếu bỏ qua chúng.
Ví dụ như bức email mà tôi nhận được
từ một lính cứu hỏa ở California.
Anh ta viết rằng "Những cuộc điều tra về thiệt hại
xảy ra cho lính cứu hỏa
thường bao gồm " Chúng tôi không nghĩ
cơn hỏa hoạn gây thiệt hại như thế"
ngay cả khi tất cả những thông tin có được
là để đưa ra những quyết định an toàn
Người chỉ huy này đang sử dụng những phát hiện
của chúng tôi về khuynh hướng lạc quan
để cố gắng giải thích
cho những lính cứu hỏa
rằng tại sao họ nghĩ và làm như thế,
để khiến họ nhận ra chính xác
về khuynh hướng lạc quan trong con người.
Rằng khuynh hướng lạc quan không thực tế
có thể dẫn đến hành vi liều lĩnh,
đến sự suy sụp kinh tế,
đến những dự định sai lầm.
Ví dụ như chính phủ Anh,
đã nhận ra rằng khuynh hướng lạc quan
có thể khiến cá nhân
đánh giá thấp chi phí và thời gian
của những dự án.
Vì thế họ điều chỉnh ngân sách của Olympic 2012
bởi vì khuynh hướng lạc quan.
Bạn của tôi sắp cưới trong vài tuần nữa
cũng làm điều tương tự
cho thu chi cho đám cưới.
Nhân tiện ,tôi đã hỏi anh ta
về khả năng ly dị của mình,
anh ta nói rằng,
anh ấy khá chắc chắn rằng nó là 0%
Vì thế, điều chúng tôi muốn làm
là bảo vệ mình
khỏi sự nguy hiểm của sự lạc quan
nhưng cùng lúc vẫn không đánh mất hy vọng,
mà vẫn được hưởng lợi từ sự lạc quan.
Tôi tin rằng
có cách để chúng ta làm được điều đó.
Chìa khóa ở đây chính là kiến thức.
Chúng ta không được sinh ra với sự hiểu biết
thiên bẩm về những khuynh hướng này.
Chúng phải được xác định
bởi các nghiên cứu khoa học.
Nhưng tin tốt là
việc biết về khuynh hướng lạc quan
không phá đi ảo ảnh
Nó như là một ảo ảnh thị giác,
mà hiểu chúng không có nghĩa là
có thể làm cho chúng mất đi.
Điều này tốt vì nó có nghĩa là
chúng ta có thể cố gắng
tạo nên sự cân bằng,
nghĩ ra kế hoạch và qui luật
để bảo vệ mình
khỏi sự lạc quan không thực tế,
nhưng vẫn đầy hy vọng.
Tôi nghĩ bức tranh hoạt hình này
mô tả điều đó một cách tuyệt vời
Bởi nếu bạn là một trong những con chim cánh cụt
bi quan trên kia
không tin rằng mình có thể bay,
bạn chắc chắn sẽ không bao giờ có thể.
Bởi để có thể phát triển
chúng ta cần phải tưởng tượng
một hiện tại khác đi
và chúng ta cần phải tin rằng
thực tại đó là có thể xảy ra.
Nhưng nếu bạn là một chú chim cánh cụt
cực kì lạc quan
nhảy xuống môt cách mù quáng
và hy vọng vào điều tốt nhất sẽ xảy đến,
bạn có thể thấy
mình là một mớ bòng bong khi chạm đất
Nhưng nếu bạn
là một chú chim cánh cụt lạc quan
tin rằng mình có thể bay,
nhưng mang theo dù sau lưng
phòng trường hợp mọi việc không trôi chảy
như dự định
bạn sẽ vẫn chao liệng như đại bàng,
ngay cả khi chỉ là một chú chim cánh cụt
XIn cảm ơn.
(tiếng vỗ tay)
今天我讲演的主题是乐观——
准确的说,乐观的偏见。
过去的几年中
我们都在实验室中研究这种认知错觉,
百分之八十的人都有这种乐观偏见。
我们倾向于高估
生活中发生好事的几率
低估坏事发生的几率。
所以我们会低估我们患上癌症,
遭遇车祸的几率。
在寿命和事业前景上,我们则会过于乐观。
简而言之,我们过于乐观,不够现实
而且还浑然不觉。
以婚姻为例。
在西方世界,离婚率大约是百分之四十。
也就是说每五对夫妇中,
有两对最终要闹到分割财产。
但是如果你问新婚夫妇他们离婚的几率是多少的话,
他们的估计是百分之零。
而且就连应该对这个问题有清醒认识的离婚律师
也会严重低估他们自己离婚的几率。
实际上乐观主义者离婚的几率并不低,
但再婚的几率比较高。
用Samuel Johnson(英国作家)的话来说,
“再婚是希望战胜了经验。”
(笑声)
结婚之后很可能会生孩子。
我们都认为自己的孩子会才华横溢。
顺便一提,这是我两岁的侄子Guy。
我必须强调
用他来证明乐观偏见是一个非常糟糕的选择,
因为事实上他确实拥有与众不同的才华。
(笑声)
我不是唯一一个这样想的人。
四个英国人中有三个表示
他们对自己家庭的未来感到乐观。
也就是百分之七十五。
不过只有百分之三十的人表示
他们认为现在的家庭
比几十年前的家庭过的更好。
这一点非常重要,
因为我们对自己,
自己的孩子
和自己的家庭都很乐观,
然而对于坐在我们旁边的人,我们就没有那么乐观了,
而且我们对他人和国家的命运
甚至有些悲观。
然而这种针对我们个人未来的个人化乐观
相当顽固。
这并不意味着我们认为事情会变魔术一样莫名奇妙的顺利解决。
我们相信自己拥有取得成功的独特能力。
我是科学家,我做实验。
所以为了说明我的观点,
我马上就和你们一起做一个实验。
我会列出一些能力和性格特点,
我希望你们对照这个清单思考一下
自己的每一项能力处于人群中的什么位置。
第一个是和他人和睦相处。
认为自己处于最差的百分之二十五的请举手。
好的,一千五百个人里面大概有十个人举手。
认为自己处于最好的百分之二十五的呢?
大多数人都举手了。
好的,那再考量一下你的驾驶技术。
你有趣吗?
你迷人吗?
你诚实吗?
最后一个问题,你谦虚吗?
所以多数人都认为自己的大部分能力
高于平均水平。
但从统计学的角度上来说,这是不可能的。
不可能所有人都比其他人优秀。
(笑声)
但是如果我们相信自己比别人更优秀,
这也就意味着我们认为自己更应该得到升职,婚姻美满,
因为我们性格更有趣,更善于与人交往。
这是一个国际性的现象。
我们可以在来自很多不同国家的人身上
找到乐观偏见——
无论他来自西方文化还是非西方文化,
是男是女,
是孩子还是老人。
这种现象相当普遍。
然而问题是,乐观偏见对我们有益吗?
有人认为没有好处。
有人认为快乐的秘密就是
不要期望太高。
他们的逻辑大概是这样的:
如果我们不期待成就什么伟业,
不期待找到爱人,身体健康,取得成功,
我们得不到这些东西的时候也不会特别失望。
如果好事没有到来我们却不失望
那么好事发生的时候我们就得到了一个惊喜,
应该很开心。
这个理论听起来很有道理,
但其实是错误的,原因有以下三点。
第一:无论成功还是失败,
期望高的人都更加快乐。
因为无论是失恋还是当选每月员工
我们感觉如何取决于我们如何解读这一事件。
心理学家Margaret Marshall和John Brown
完成了一项以期望值各异的学生为对象的研究。
他们发现,当拥有高期望值的人成功的时候,
他们认为是自己的能力造就了这样的结果。
“我是天才,所以我得到了A,
因此我以后也会一直得A。“
失败了也不代表他们愚蠢,
不过是考试恰巧不公平而已。
下一次他们一定会考好。
期望值低的人的思维正好相反。
失败是因为他们笨,
成功则是
因为考试恰巧特别简单。
下次他们就没这么幸运了。
所以他们的感觉更糟糕。
第二:无论结果如何,
心怀期待的感觉就让我们感到快乐。
行为经济学家George Lowenstein
请他的学生
想象和一位名人激情接吻,任何名人都可以。
然后他问,”如果立刻就得到
和名人接吻的机会
你愿意付多少钱?
三小时后呢?二十四小时后呢?三天后呢?
一年后呢?十年后呢?“
他发现,三天后接吻,
而非立刻接吻,
价码最高。
他们愿意为等待承担额外的费用。
他们不愿意等一年或者十年;
没人希望亲吻一个人老珠黄的名人。
不过三天似乎就是最合适的等待时间。
为什么呢?
如果立刻就得到这个吻,美妙的时刻马上就结束了。
如果你三天后才会得到这个吻,
这三天你都会因为期待而惴惴不安,因为等待而激动不已。
学生们希望能有时间
想象接吻的方式
和发生的场景。
期待让他们感到快乐。
顺便一提,相较于周日人们更喜欢周五也是同样的道理。
这个现象非常有趣,
因为周五是工作日,周日是休息日,
所以人们似乎应该更喜欢周日,
然而事实却不是这样。
这并不是因为大家都喜欢呆在办公室里,
不能忍受在公园散步
或者享受一顿慵懒的早午餐。
这一点我们都明白,因为如果你问普通人
最喜欢一周之中的哪一天,
不出所料,星期六最受欢迎,
其次是周五,再其次才是周日。
人们喜欢周五是因为
周五会让你对眼前的周末
以及你的周末计划充满期待。
而周日你所能期待的只有
新一周的工作。
所以乐观主义者认为未来还有更多的亲吻的机会
更多在公园里散步的时间。
这种期待会提高他们的生活质量。
事实上,如果没有乐观偏见,
我们都处于轻度抑郁的状态。
轻度抑郁的人
展望未来的时候没有偏见。
事实上,他们比健康的人更加现实。
但是严重抑郁的人
有悲观偏见。
所以他们眼中的未来
比实际更糟糕。
因此乐观可能改变主观现实。
我们对世界的期待改变我们对世界的看法。
但它也会改变客观现实。
是一种可能因为人们的主观想法而客观实现的预言。
这也就是降低期待不会让你快乐的
第三个原因。
对照试验表明
乐观不仅与成功有关,
更是成功的诱因。
在学术界、体坛和政坛,乐观能都带来成功。
也许乐观带来的最出人意料的好处就是健康。
对美好未来的期待
可以舒缓压力、缓解焦虑。
因此,乐观益处多多。
然而对我来说最令人困惑的问题是
我们如何在现实面前保持乐观的心态?
作为一位神经学家这个问题尤其难以理解,
因为根据现有的理论
如果期望没有成真的话,人会做出相应的调整。
然而我们的发现却不是这样。
为了了解这一切的原理
我们请普通人走进实验室参与实验。
我们请他们估计自己
在生活中经历各种不幸的几率。
比如,你得癌症的几率是多大?
然后我们告诉他,和他各方面条件相似的人
经历这种不幸事件的平均几率。
比如说,得癌症的几率是百分之三十。
然后我们请他们再次估计自己患病的几率,
“你得癌症的几率是多少?”
我们希望了解的是
人们是否接受我们给他们的数据
并调整他们的想法。
他们确实这样做了——
但主要是在我们给他们的数据优于
他们自己的估计的情况下。
因此,比如
如果人一个人说,“我得癌症的几率
大约是百分之五十,”
然而我们告诉他,“嗨,好消息。
平均几率只有百分之三十,”
下一次再问他的时候他会说,
“那么我患病的几率大约是百分之三十五。”
所以他们快速高效的接受了信息。
但是如果有人开始说,
“我患癌症的几率大约是百分之十,”
然而我们告诉他,“嗨,坏消息。
平均患病几率是百分之三十,“
第二次被问到的时候他会说,
“好。我还是觉得在百分之十一左右。”
(笑声)
因此他们并不是完全不接受新信息——
他们只是更愿意接受
有关未来的积极乐观的信息。
他们没有忘掉我们提供的数据;
每个人都记得患癌症的平均几率是
百分之三十左右
离婚率是百分之四十左右。
但他们不认为这些数据与自己有关。
这意味着,此类预警信号的
功效有限。
是的,香烟是一大杀手,但只有其他人会因抽烟丧命。
我想了解的是
人脑中到底发生了什么
以至于我们无法把预警信号与自身联系起来。
但是
如果我们听说房地产市场很火爆,
我们就会认为:“哦,我房子的价值肯定会翻番。”
为了了解其中的原理
我请实验参与者
躺在脑部成像扫描仪中。
看起来就像这样。
通过功能性核磁成像,
我们可以而找到大脑中
对积极信息作出反应的区域。
左额下回就是这种区域之一。
因此如果有人说,“我患癌症的几率是百分之五十,”
而我们告诉他,“嗨,好消息。
平均几率是百分之三会,“
左额下回就会有明显的反应。
无论你是极端乐观、一般乐观
还是轻度悲观,
无论是你是巴拉克·奥巴马(Barack Obama)还是伍迪·艾伦(Woody Allen),
每个人的左额下回
都运转正常。
在大脑的另外一侧,
右额下回负责对坏消息做出反应。
问题就是处在这里:右额下回没能尽忠职守。
你越乐观,
这一区域
对意外的消极信息的反应就越迟钝。
如果你的大脑
无法接受有关未来的坏消息,
你对世界的看法一直都会比实际美好。
因此,我们希望进一步了解,我们可以改变这种现象吗?
我们时候可以通过干涉这些区域的脑部活动
来改变人们的乐观偏见呢?
我们确实有办法做到。
这是我的合作伙伴Ryota Kanai。
他正在将微小的磁脉冲
通过研究参与者的头骨
传达到他们的额下回。
这样做
他可以影响该区域的脑活动
大约半个小时。
此后一切恢复正常,我保证。
(笑声)
现在我们来看看接下来发生了什么。
首先,这是
一般的偏见水平。
如果我现场测试你们,
你们接受的好消息
就比坏消息多这么多。
现在我们干扰
接受消极信息的区域
乐观偏见就变得更加严重。
我们加重了人们处理信息时的偏见。
然后我们干扰
接受好消息的区域,
随后乐观偏见就消失了。
这样的结果让我们十分震惊
因为我们可以去除
一种根深蒂固的人类偏见。
至此我们停下了脚步并扪心自问,
将乐观偏见彻底摧毁是一件好事吗?
如果可以实现,我们要夺走人们的乐观偏见吗?
我已经向你们介绍了乐观偏见的种种好处,
你们可能觉得它不可或缺。
当然,乐观偏见也有它的缺陷,
而且忽略这些缺陷是十分不明智的。
比如,一位来自加州的消防员
给我发来这样一封电子邮件。
他说,”针对消防员的死伤调查
常有这样的记述‘我们没有想到火灾中会出现这种情况,’
然而事实上根据当时已有的信息
已经可以做出安全的决定了。“
这位队长希望用我们有关乐观偏见的研究结果
向消防员们解释
他们思考模式背后的原理,
让他们意识到人类的这种乐观偏见。
因此不现实的乐观可能导致高风险行为、
经济崩溃、计划缺陷。
例如,英国政府
承认乐观偏见
会让人
低估各种项目所需耗费的金钱和时间。
他们考虑乐观偏见以后
调整了2012年奥运会的预算。
我的一位朋友几周以后就要结婚了
他也因为同样的原因调整了婚礼的预算。
顺便一提,当我问他,他离婚的几率大概是多少时,
他说他坚定的相信是百分之零。
所以我们所真正需要的
是在不成为乐观偏见的受害者的同时,
保持内心充满希望的状态,
享受乐观带来的种种益处。
我相信我们可以做到这一点。
知识是这个问题的关键。
我们不是生来就对人类的种种偏见有深入的认识,
科学研究可以帮助我们识别这些偏见。
不过好消息是,认识乐观偏见
并不会破坏这种错觉。
就像视觉错觉一样,
明白原理并不会消除错觉。
值得欣慰的是,
我们可以找到平衡
制定计划和规则
不让自己成为不切实际的乐观的受害者,
但同时保持内心充满希望的状态。
我认为这幅卡通画很好的展示了这种观点。
如果你是上面那些悲观的企鹅
根本不相信自己可以飞翔,
那你肯定永远也飞不起来。
我们必须有能力想象与现实不同的未来,
相信我们的构想能够实现,
才能真正取得进展。
但是,如果你是一只极为乐观的企鹅
听天由命的直接跳下悬崖,
落地的时候场面恐怕不大好看。
然而如果你是一只相信自己能飞
的乐观企鹅
又背上了一个降落伞
以防事情的发展没有你想象的那么顺利,
你就会如雄鹰一般遨游天际,
尽管你不过是只企鹅。
谢谢。
(掌声)
我想和你們談談樂觀主義--
或者更準確的說,樂觀偏見。
這是個認知錯覺
過去數年來一直在我的實驗室裏研究著,
我們之中有80%都得過。
我們容易高估
可能是因為生活中所經歷的都是好事
卻低估了可能也會經歷到壞事
所以我們低估了可能也會患有癌症
可能也會出車禍
我們高估了壽命、職涯前景
簡言之,我們是樂觀多於實際
但是我們都忽略了一個事實
就拿婚姻來說
離婚率在西方世界大約是40%
也就是說五對已婚夫妻中
有兩對會玩完了然後分財產
但是當你問新婚夫妻他們本身的離婚可能性時
他們都說百分之百的不可能
甚至連離婚律師,他才更應該真正的了解,
也是大大地低估了他們自己離婚的可能性。
所以結論就是樂觀者不是不可能離婚
而是較可能再婚
塞謬耳‧約翰曾說過,
“再婚是希望對經歷的勝利。”
(觀眾大笑)
所以如果我們結了婚,就比較可能有小孩。
而且都會認為我們的小孩特別聰明。
這一位,順便一提,是我的兩歲外甥,蓋。
我想說的只是
他真的是樂觀偏見的壞榜樣
因為他真的是絕頂聰明。
(觀眾大笑)
而且不是只有我這麼認為
四個英國人中,有三個會說
他們對於自己家人的前途都相當樂觀
這樣的比例有75%
但只有30%的人說
他們認為一般說來家人
做得比前幾代要好
這真的是很重要的一點,
因為我們對自己樂觀,
我們對孩子樂觀,
對我們的家人樂觀,
但是對坐在我們旁邊的人卻不是那麼樂觀,
反而有些悲觀
對我們的市民同胞的命運及國家的命運。
但是對於我們個人前途的私人樂觀
仍然持續。
這並不是說我們認為事情會奇蹟般的變好,
而是我們有獨特的能力使它變好
現在,我是個科學家,我做實驗。
所以為了告訴你們我的本意,
我在這裏要和你們一起做個實驗。
我打算列出一張能力和特性的清單,
我要你們想想看這些每個能力
你所佔據的位置,與其它人相比
第一個是和他人相處得很好
在座各位有誰相信自己是最底部的25%?
好吧,那大概是1,500人中的10個
有誰相信自己是最頂端的25%?
這裏大部份人都相信。
好。 同樣的事也發生在你的駕駛能力上
你這個人有多有趣?
你有多少吸引力?
你有多誠實?
最後,你有多謙虛?
所以大部份的人把自己放在水平之上
對這些能力來說
這是完全不可能的
我們不可能次次比別人好
(觀眾大笑)
但是如果我們相信自己比他人好
就是說我們容易高升、容易維持婚姻
因為我們較社會化、較有趣
這是個全球化的現象
樂觀偏見已經被注意到了
在許多不同的國家裏
在西方文化裏、在非西方文化裏
在女性與男性之間
在小孩和年長者之間
分佈甚廣
但問題是,對我們而言好嗎?
有些人說不好
有些人說幸福的秘訣
就是期望不高
我想邏輯是這樣的:
如果我們的期盼不高,
如果我們不期盼找到愛、身體健康和事業成功,
嗯,當這些事都沒發生時,我們就不會失望。
而且,就算好事沒發生時,我們也不會失望
如果發生了好事,就算給我們一個大驚喜
我們會很快樂。
所以這是個相當好的推論,
但是有三個理由讓它變成錯的。
第一:不論發生什麼事,不管你成功還是失敗,
期待高的人通常都會自我感覺較好。
因為,我們被人拋棄或當上明星店員的感覺如何,
完全看我們怎麼解釋那件事而定
心裡學家Margraret Marshall 及 John Brown
研究期盼高及期盼低的學生。
他發現期待高的人成功時,
他們將成功歸功於自己的人格特質。
’“我是個天才,所以我得個A,
所以以後我也會一再得A。”
當他們失敗時,不是因為他們笨。
而是因為這個考試剛巧不公平,
下一次他們會考得更好。
期盼低的人剛好相反。
所以當他們失敗時他們就是笨,
而當他們成功時,
是因為考試剛巧真的太簡單,
下一次就會露出馬腳了。
所以他們覺得很糟。
第二:不管結果,
單純的期待行為使我們快樂,
行為經濟學家George Lowenstein
在大學裏問學生
得到名人的熱吻的印象,任何名人
他說:“你願付多少錢
得到名人的吻
如果吻馬上就來,
3小時內,24小時內,3天內
1年內,10年內?
他發現學生最願意付的是
不要馬上就能得到的吻
而是3天內能得到的吻,
也有人願意支付額外費用來等待一個吻
但他們不願意一等就等個1年或10年的;
因為沒人會要個上了年紀的名人,
但是三天似乎是最佳的天數
為什麼會這樣?
嗯。如果你現在馬上就被親一下,那一切就沒事了
但是如果你三天內才被親
那就有三天緊張的預期,等待的快感
學生要那個時間
來想像即將要發生什麼事,
究竟是怎麼發生的。
期待使他們快樂。
這也就是,順道一提的,為何人們比週日還喜歡週五。
這真是讓人難以理解的事實,
因為週五是個工作天而週日是個歡樂天,
所以可以假設人們較喜歡星期天,
但不是。
不是因為他們真的、真的愛呆在辦公室
也不是因為他們不能忍受在公園裏散步
或是不想吃個慵懶的早午餐
我們知道,因為當你問人
一週中最喜歡哪一天
驚訝吧,驚訝吧,週六是首選,
之後是週五,再來才是週日,
人們喜歡週五
因為週五為週末帶來期待,
期待所有的計劃
但在週日,唯一能企望到的
就是整週的工作。
所以樂觀者就是期待未來能有更多吻的人
在公園裏更多的散步
所以期待提高了他們的幸福感
事實上,沒有了樂觀偏見
我們都會有一點點沮喪
輕度憂鬱症患者,
當他們展望未來時完全沒有偏見
實際上,他們比健康的人更現實
但是重度憂鬱症患者
他們有悲觀的偏見
所以往往盼望前途
比死亡結束時要差
所以樂觀改變了主觀的現實
我們期盼世界變成我們眼見的方式
但是也改變了客觀存在
它表現得像個自我實現的預言
第三個理由
為什麼降低期待不會使你感到快樂
對照實驗顯示
樂觀不只和成功有關,
樂觀導向成功
樂觀在學術界及運動界和政治界導向成功
樂觀最令人驚喜的好處就是健康
如果我們期盼前途是光明的
壓力及焦慮會降低
所以總而言之,樂觀有很多好處
但是真正困擾我的問題是
我們如何在現實面前保持樂觀?
身為一個神經科學家,感到特別的困擾,
因為根據那裏所有的理論
期待未達時,就應該改變他們
但這不是我們所發現的
我們要求人們來到實驗室
為的是嘗試而且弄清楚倒底是怎麼一回事
我們要求他們評估自己
經歷生活中不同的恐怖事件的可能性
例如,得癌症的可能性為何?
之後我們告訴他們像他們這樣的人
遭受這些不幸的平均可能性
所以癌症,舉例來說,大約30%
之後我們再問他們一次,
“得癌症的可能性有多大?”
我們想知道的是
人們是否會採信我們給的消息
來改變他們的看法。
他們真的會
但大部份是在我們給他們的消息
比他們期待的消息還要好的時候
所以舉例來說
如果某人說,“我得癌症的可能性
大概是50%,”
我們會說,“嘿,好消息。
平均可能性只有30%,”
下一次大概他們就會說,
“嗯,我的可能性大約是35%,”
所以他們學得很快也很有效率
但是如果有人開始說
“我得癌的一般可能性大約是10%,”
我們就會說“嗨,壞消息。
一般得病的可能性是30%
到了下一次大概他們會說
是,我仍然認為大約是11%
(全場觀眾大笑)
所以不是他們完全不知道--他們知道--
但是比我們告訴他們的
有關未來的正面信息要少很多
也不是他們不記得我們給他們的數字
每個人都記得癌症的平均可能性
大約是30%
而離婚的平均可能性大約是40%
但是他們不認為這些數字跟他們有關
這表示像這樣的警告跡象
影響也有限
是的,吸煙殺人,但是大部份是殺了別人
我想知道的是
人類腦中倒底發生了什麼事
才會讓我們以為這些警告跡象不是衝著我們來的
但是同時
當我們聽到房市很有希望的時候
我們就會想,“喔,我的房子絕對漲了兩倍
試著找出來
我要求實驗室裏的參與者
躺在腦成像掃描儀裏
看起來就像這樣
而且用一種叫做核磁共振的儀器
我們可以辨認出腦中的哪些部位
回應了正面信息
其中一個部份被稱為左前下腦回
所以如果某人說,“我得癌的可能性是50%”
我們會說,“嘿,好消息。”
一般的可能性是30%”
左前下腦回將強烈的回應
就算你是個極端樂觀主義者,溫和的樂觀主義者,
或是輕度的悲觀者 ,那都不重要
每個人的左前下腦回
都運作得很好
不管你是歐巴馬或是伍迪艾倫
在腦的另一邊
右前下腦回只對壞消息有所回應
事情來了: 它做得不是很好
你愈是樂觀
這個部份就不太可能
對意想不到的負面消息做出回應
如果你的大腦
無法整合與未來有關的壞消息
你就會一直保持樂觀
所以我們想知道,我們能改變嗎?
我們能不能透過干擾這些部份的腦活動
來改變人們的樂觀偏見?
有一個方法
這是我的合作人Ryota Kanai
他正在做的就是把小型電磁脈衝
透過參加研究者的頭骨
傳送到他們的額下回
這樣做
他的這些大腦區域活動就會被干擾
大約半小時
我向你保證,之後每件事都回到正常
(觀眾大笑)
所以讓我們看看發生了什麼事
首先,我要給你們看的是
我們所見的偏見的平均量
所以如果現在我要試試你們所有的人
這就是你們
相對於壞消息來說 聽到了更多好消息
現在我們來干擾一下
我們找到的這個 整合負面消息的腦部區域
樂觀主義的偏見就會愈來愈大
我們使得人們在處理消息的方面更加偏激
所以我們干擾腦區域
我們找到的這個 整合負面消息的腦部區域
而樂觀偏見就消失了
我們對這些結果相當震驚
因為我們可以消除
人類根深蒂固的偏見
在這一點上我們停了下來而且問自己
是不是要把樂觀的幻想粉碎成一小片一小片?
如果可以這樣做,我們會不會是想取走人們的樂觀偏見?
我已經告訴你樂觀偏見的所有好處
你可能會想在寶貴的生活裏繼續保有
但是當然有圈套
而我們真是蠢到忽略了他們
舉個例子來說,我從一位加州的消防隊員
收到這封電子郵件
他說,“消防隊員的死亡調查
通常包括“我們不認為火勢會像這樣
即使所有現有的消息
都是安全的
這位船長想使用我們在樂觀偏見上的研究結果
試著向消防隊員解釋
為什麼他們會認為他們做事的方法
會使得他們敏銳地意識到人類的樂觀偏見
所以不切實際的樂觀會導致危險的行為
導致金融崩潰,導致計劃錯誤
舉例來說,英國政府
確認樂觀偏見
使得人們更有可能
低估了計劃的成本及持續期間
所以他們調整了2012年奧林匹克的預算
就是因為樂觀偏見
我有一個將在幾星期內結婚的朋友
也對結婚預算做了同樣的事
順便一提的是,當我問他自己離婚的可能性時
他說他很確定是百分之零(完全不可能)
所以我們真正想做的
是我們要保護自己免除樂觀危險
但同時保持深具希望
從樂觀的許多成果中獲益
我相信一定有條路讓我們這樣做
真正的關鍵是知識
我們不是生來就了解偏見
這些必需要透過科學調查來釐清
但是好消息是知道了樂觀偏見
並未粉碎幻想
它就像是視覺上的錯覺
了解它們而非叫他們走
這是很好的因為意思是
我們應該能夠找到折衷辦法
想出計劃和規則
保護我們自己遠離不切實際的樂觀
但同時保持深具希望
我認為這個卡通畫面很不錯
因為如果你是站在那邊的悲觀企鵝的一員
就是不相信自己會飛
當然就永遠也不會飛
因為任何的進展
都需要想像一個不同的現實
之後我們必需相信那個現實是可能的
但如果你是個極端樂觀的企鵝
只是盲目的往下跳希望成為最好的
當撞到地面的時候,你會發現有點麻煩
但如果你是個樂觀的企鵝
相信自己可以飛
但之後又調整背後的降落傘
萬一事情不完全按照你的計劃走
你也可能像隻鷹一樣的翱翔
即使你只是隻企鵝
謝謝你
(觀眾鼓掌)