-
Konečně je Zlatý týden!
-
Půjdu ven a rozjedu to!
-
Co budeš dělat, Sayuri?
-
Přece sladkosti..
-
Ale je Zlatý týden!
-
Vím, ale dělání sladkostí je zábava.
-
Dělání sladkostí, jo?
-
To je perfektní.
-
Měla bys strávit zítřek se mnou.
-
Jistě! S radostí!
-
Ne, ty Mochizuki. Myslím Haruno.
-
Jistěže ano.
-
Moje kamarádka má za dva dny narozeniny.
-
Chtěl jsem jí dát jako dárek nějaké sladkosti,
-
ale mému asistentovi do toho něco přišlo a tak to nestihl.
-
Vezmi to.
-
Učitelé nemohou zvát někoho každý den!
-
Ale..
-
Schov mi nějaké sladkosti.
-
Fajn. Pomůžu vám.
-
Vážím si toho.
-
Můžeš na mě čekat v 10 ráno před školou?
-
Ano.
-
Mimochodem, vaše rodina je v Kabuki, že?
-
Ano.
-
Takže, kam jedeme?
-
Koupit ingredience.
-
To dává smysl! Jdeme přece dělat sladkosti, že?
-
Co budeme dnes dělat?
-
Sladké rybí dortíky.
-
Dobře se to hodí k sezoně.
-
Počkej na mě-maro!
-
Nevím, co říct.
-
Trápí tě něco?
-
Eh? Proč se ptáte?
-
Jen jsem se zeptal, jestli tě něco trápí.
-
Trápí...
-
Možná jsem udělala špatně, že jsem tě dala na stipendium.
-
Ne, nic.
-
Chápu.
-
Vás něco trápí, učiteli Suzumi?
-
Jistěže ano.
-
Nejvíc, co mě trápí, že budu nejspíš donucen
-
si vzít snoubenku do jednoho roku.
-
Wow, těžké..
-
A nemůže být s tím něco uděláno?
-
Kdybych si tak mohl vzít někoho jiného...
-
Jsme tady.
-
Jdu na to.
-
Tohle by mělo rozhodnout.
-
Fleurir kolekce číslo 5: Sladké rybí dortíky - maro.
-
Vypadá to, jakoby mohli uplavat.
-
Vážím si tvé pomoci.
-
Učteli?
-
Opravdu ráda děláš sladkosti, že?
-
Musíš se od teď snažit.
-
Slyšel jsem o tobě a ředitelce.
-
Zítra ji to půjdeme donést.
-
Takže svou kamarádkou jste myslel..
-
Co tady vy dva děláte v tuhle dobu?
-
Pomáhala mi s vaším dárkem k narozeninám.
-
Můj? Tohle jste udělali?
-
Ano.
-
Nehodláte to použít jako zástěrku ke svému vztahu, že ne?
-
Učiteli Suzumi, vy byste se měl oprostit od nezdvořilého chování.
-
A slečno Haruno, uvědomujete si, že jste tady na stipendiu?
-
Jsou tu lidé, kteří mi rozumí, jako učitel Suzumi...
-
Stále bych ráda potkala jeho snoubenku.
