Seznamte se s plícemi

Sledujte cestu, kudy proudí vzduch do plic při každém nádechu.

Řekněme, že tohle jsi ty.
Užíváš si krásný slunečný den.

Rozhodneš se dlouze
a hluboce nadechnout vzduchu.

A samozřejmě, když říkám vzduch,
nejpravděpodobněji se vám vybaví kyslík.

Část toho vzduchu, a to je ta část, kterou
my jako lidé potřebujeme k přežití.

Takže se zhluboka nadechneš.
Řekněme, že pusou.

Zhluboka se nadechneš pusou.

A pak řekněme,
že se nadechneš ještě jednou, podruhé.

Pak nadechneš nosem.

A teď si možná myslíš, "Dobře, tohle jsou dva
úplně jiné způsoby jak se nadechnout."

Tak to zajisté vypadá,
když se podíváš na pusu a nos.

Nevypadají, že by měli moc společného.

Ale pravda je,
že když se podíváš na cestu vzduchu,

tak prochází téměř stejnou trasou.

Takže vzduch projde vaším hrdlem
bez ohledu na to, jak ho vdechnete.

Takže tady máme vzduch přicházející z nosu

a zde vzduch jdoucí z pusy
a potkají se vzadu v krku.

A poté jdou dolů, dolů, dolů, jdou směrem
k této věci, které říkáme Adamovo jablko.

Trošku to zvednu, abyste to lépe viděli.

A prostě tady vidíte Adamovo jablko.

A ve skutečnosti si to můžete zkusit
a cítit vlastní Adamovo jablko.

Je to vcelku pěkná věcička
uprostřed vašeho hrdla,

kterou má každý.
To je ta první věc, kterou vám chci říct,

že ho mají všichni,
ne jen muži, ženy ho mají také.

A důvod proč se nazývá Adamovo jablko,
je protože "Adam" je mužské jméno.

A tak nám to připomíná, že ho většinou
mají větší muži nebo chlapci než ženy.

Pokud se ho snažíš najít, chtěl bych
poukázat na to, že je tu vždycky zářez.

A pokud můžeš cítit svými prsty
onen zářez,

v takovém případě jednoznačně víš,
kde je umístěno.

To je Adamovo jablko. Je v těle proto,
že pomáhá ovládat váš hlas.

A je tu rovněž i jiné pojmenování
pro Adamovo jablko.

Nazývá se také hlasivky.

Samozřejmě vzduch prochází hlasivkami
a je to svým způsobem vstupní cesta do průdušnice.

A toto mi umožňuje můj hlas
hodně zvýšit nebo snížit

podle toho, jak měním svaly okolo ohryzku.

Toto je vlastně první skvělá věc, na kterou
bych chtěl poukázat, můžete měnit svůj hlas!

Jsem si jist, že už jste to určitě věděli,
ale to, co při tom používáte, jsou hlasivky.

Teď vzduch postupuje stále směrem dolů.

Zejména ta část vzduchu, kterou jsem
již zmínil - kyslík.

Stále proudí níž do oblasti plic.

Teď je v plicích, potom postupuje dále do průdušnice
a pak postupuje dále do plic. Do levé i do pravé.

Podívejme se na levou plíci. Nadepíšu
ji L, tato je pravá plíce, nazvu ji R.

Okamžitě si pomyslíte:
"Počkat, nejsou ty plíce naopak?"

Teď bych chtěl, aby sis uvědomil, že to
je z pohledu člověka, jehož ty plíce jsou.

Proto jsem označil jako levou plíci tu,
kterou jsem označil, stejně tak pravou.

Měli bychom se posunout dále
a začít si pojmenovávat i další části.

Můžete si všimnout,
že plíce nejsou úplně identické, že?

Vypadají trochu jinak.
Například tato má 3 laloky.

Pravá strana má 3 laloky, kterým se říká
horní lalok, střední lalok a spodní lalok.

Levá plíce má pouze 2 laloky,
to je první rozdíl.

Další rozdíl je ten, že opravdu máme tuto
věc uprostřed, které říkáme srdeční zářez.

Ta věc tady, té se říká srdeční zářez.

A důvod, proč tomu tak říkáme, je ten,
že je to malé místo, které je zformováno,

protože srdce tu doslova vykukuje.

A jaký je výsledek? Formuje to zářez,
ve kterém se vyvíjí.

Srdce zabírá jen trochu místa,
toto je srdce.

Výsledkem je, že to vytváří zářez.
Toto je místo pro naše srdce.

Na druhé straně jsou jen dva laloky
- horní a dolní lalok.

Jsou jedinečné. Pokud vidíte jen tak
samotnou plíci, rozlišíte je.

Pokud chcete zjistit, zda se jedná
o levou, nebo o pravou plíci,

zjistíte, kolik laloků má, nebo můžete
hledat srdeční zářez.

Teď, kolem toho,
kolem těch plic máme žebra.

Máme tu žebra. Mezi žebry máme žeberní
svaly a to samozřejmě na obou stranách.

Pod plícemi i pod srdcem máte sval,
velký sval.

Vlastně jde skrz tudy. Já tak trošku půjdu
přes slovo srdce.

V podstatě se z toho svalu stane podlaha.

Takže to srdce a ty dvě plíce sedí
na podlaze.

A tenhle sval se jmenuje bránice
a ta vytváří podlahu,

a žebra dělají stěny. Takže, co máme?

Prostě máme pokoj.
Máme velký pokoj se stěnami a podlahou.

Tomuto pokoji ve skutečnosti
říkáme hrudník.

A v pokoji máme dvě plíce a srdce.

Vše jde podle plánu, ale stále jsem vám
neukázal, kam jde vzduch.

Ukázal jsem, že prochází plícemi. Ale vy
ve skutečnosti nevidíte, kam pokračuje.

Já to tady trochu smažu.

Ukážu vám, jak by to vypadalo, kdybyste
si mohli nasadit rentgenové brýle

a podívat se na vaše dvě plíce.
Takhle by to nějak vypadalo.

Máte všechnu tuto strukturu.
A nejlehčí způsob, jak si to představit,

zřejmě nejjednodušší způsob
je představit si strom.

Takže si představte strom
a ten strom je obrácen vzhůru nohama.

Na stromě je hodně větví
a ty se dále větví a větví.

A když ten strom obrátíte vzhůru nohama,
začínáte vidět, že to vypadá jak to, co máme v našich plicích.

Naše plíce v podstatě vypadají
jako strom vzhůru nohama.

A také to tak nazýváme. Bronchiální strom.

Když se podíváte na ty plíce,
vypadají trochu matoucí nebo komplikované,

jen se nad tím zamyslete jako nad
obráceným bronchiálním stromem a najednou

to bude vypadat o hodně jednodušeji.
V podstatě uprostřed máte tento pěkný kmen.

Tohle je náš kmen.
A začíná se to od tam trochu větvit.

Vzduch jde do tohoto hlavního kmene, této průdušnice,
a poté se to začíná jakoby rozdělovat.

A každá z těch barevných částí, zelená část
nebo ta fialová část, slouží jinému laloku.

Takže tato zelená oblast slouží spodnímu
laloku, fialová slouží hornímu laloku.

A na této straně máte vrchní,
střední a spodní lalok.

Vím, teď to vypadá trošku divně,
protože máte

nějaké zelené větve v něčem,
co má být střední lalok jako přesně tady,

máte nějaké oranžové větve v něčem, co
vypadá jako horní lalok, jako právě tady.

Ale co byste si měli pamatovat, a je to
těžké a zkuste si s tím hrát ve vaší hlavě,

je to, co v podstatě máte
v trojrozměrných plicích.

Měli byste si představit,
že se na to díváme jen zepředu,

ale prostřední síň samozřejmě
směřuje dozadu.

A když se vrátíte, potom by vám mělo dávat
smysl, proč oranžové větve jsou tam, kde jsou.

Teď mi dovolte pokračovat trasou vzduchu,
protože se chci ujistit, že jsme to dodělali.

Řekněme, že máme větev jako tuto,
a rozšíříme ji.

Stále to přibližujeme, přibližujeme, přibližujeme,

dokud to není mikroskopické,
už to nemůžeme vidět očima.

Ale mohli byste to vidět v mikroskopu
mělo by to vypadat podobně jako toto.

V podstatě by to pod mikroskopem mělo vypadat
jako svazek malých váčků, asi takto.

A těmto váčkům říkáme alveoly.
(plicní sklípky).

Vzduch vlastně jde do plicních sklípků.

Tam jeho cesta končí
a poté jde zase zpátky kolem.

Pak ho vydechnete ven.
Takhle funguje dýchání.

Vzduch jde cestou přes vaši pusu dolů
do plicních sklípků, otočí to a jde zpět ven.

Ale před tím než to udělá, než odejde,
velice blízko alveol je krev.

Řekněme, že krev přichází touto
cestou a odchází tudy, a co se stane

z nebo do krve,
pojďme to udělat jako první.

Máme kyslík, kyslík se dostane
do krve a z krve jde odpad.

Takže budete mít nějaký odpad,
oxid uhličitý, který vaše buňky vytváří.

A ten odpad se skutečně dostane
zpět do plicních sklípků.

Takže nyní můžete vidět,
jak kyslík přichází z vnějšího světa.

Vdechuje se přes plíce, a když vdechujete,

dostane se do plicních váčků,
vymění se s krví,

A pak vydechujete a necháte všechen
oxid uhličitý vyjít ven.