Transformativní síla videoher

Celá třetina světové populace ‒ 2,6 miliardy lidí ‒ hraje videohry, zapojují se do obrovské sítě interakcí, které otevřely dveře možnostem přesahujícím pouhou zábavu. Podnikatel Herman Narula ve své přednášce o budoucnosti tohoto média prosazuje nové chápání hraní ‒ takové, které v sobě má sílu vytvářet nové světy, spojovat lidi a formovat ekonomiku.

Ahoj.

Jmenuji se Herman

a vždy mě ohromí,

jak ty nejdůležitější,
nejpůsobivější změny

o síle tsunami přicházejí
do naší kultury a společnosti

pokaždé z takových oblastí,

u nichž bychom sotva čekali,
že budou mít takový vliv.

Jako počítačový vědec si pamatuji dobu,

kdy byl Facebook
jen o sdílení obrázků v rámci kolejí,

a v závislosti na tom, koho se ptáte,

nyní má Facebook podíl
na převratech ve volbách.

Pamatuji si, že kryptoměna
nebo automatizované obchodování

byly jen takové nápady několika odpadlíků

ve finančních institucích světa
automatizovaného obchodování,

či online v případě kryptoměn,

a nyní rychle začínají formovat
způsoby našeho fungování.

A myslím, že každý z vás
si vybaví ten moment,

kdy některý z těchto nápadů vypadal
jako něco bezvýznamného, směšného,

a pak najednou, a sakra,
hodnota bitcoinu je taková, jaká je.

Nebo, a sakra, hádejte, kdo byl zvolený.

Víte, realita je taková,
tedy já osobně si myslím,

že se s tím brzy opět setkáme.

Myslím, že jednou z největších,

nejpůsobivějších změn v tom,
jak žijeme své životy,

od našeho vzdělávání

možná až k tomu,
jak si nakonec budeme vydělávat,

nevyjde z umělé inteligence,

ani z cestování vesmírem
nebo biotechnologie –

to vše jsou velmi důležité
budoucí vynálezy –

ale v příštích pěti letech
tohle vše podle mě přijde z videoher.

To je odvážné tvrzení, jasně.

Vidím v publiku pár skeptických tváří.

Ale když se na chvilku
zkusíme podívat na to,

čím už se dnes stávají
v našich životech videohry

a jak málo technologického pokroku
bude potřeba,

začíná se to stávat
stále více nevyhnutelným.

A podle mě jsou tyto možnosti
celkem vzrušující.

Pojďme se chvilku podívat na ten rozsah.

Tím mám na mysli,
že už nyní hraje hry 2,6 miliardy lidí.

A to je ve skutečnosti
o miliardu více než před pěti lety.

O miliardu více lidí než tehdy.

Žádné náboženství, žádná média,
nic se tak rychle nerozšířilo.

A bude jich pravděpodobně o miliardu více,

až Afrika a Indie získají infrastrukturu,

aby jaksi plně realizovaly herní možnosti.

Ale co mi přijde opravdu výjimečné –
a to často hodně lidí překvapí –

to je průměrný věk hráče,
takže si tipněte, promyslete si to.

Není to šest, není to osmnáct,
není to dvanáct.

Je to třicet čtyři.

[Průměrný věk hráče her v Americe]

To je víc, než je mně.

A to nám říká něco o tom,

že už to není zábava pro děti.

Tohle už je médium jako literatura
nebo cokoli jiného,

stává se to základní součástí života.

Podle jedné mé oblíbené statistiky ti,
kteří začali hrát

v posledních asi 15, 20 letech,
obecně nepřestanou.

Něco se změnilo v tom,
jak je tohle médium organizováno.

A víc než jen to,
už to není jenom hra, víte?

Dnes jste o pár případech slyšeli,

ale lidi si vydělávají tím, že hrají hry.

A ne tím zjevným způsobem.

Ano, jsou tu e-sporty, jsou tu ceny,

je tu možnost získat peníze
v rámci soutěžení.

Ale jsou tu i lidé,
kteří si vydělávají úpravami her,

budováním jejich obsahu,
dělají v nich umění.

Podle mě je tu něco o podobném rozsahu
jako florentská renesance,

co se odehrává v obýváku
na iPhonu vašeho dítěte.

A nevšímáme si toho.

Pro mě je mnohem víc vzrušující to,
co teprve přijde.

A když se nad hraním zamyslíte,
už si určitě představujete,

jak to vytváří tyhle obrovské,
nekonečné světy, ale je pravda,

že hry byly velmi dlouho
výrazně omezované tím,

jak jsme se v tomto odvětví

tak hrozně moc snažili skrýt
za co nejvíce triků.

Když budu na chvíli fabulovat,
metafora, kterou mám rád,

je přirovnání k divadlu.

Za posledních deset let

ve hrách ohromně pokročily
vizuální efekty,

front end a tím
i fyzické pohlcení hraním.

Ale v zákulisí

zůstal skutečný prožitek reality
herního světa

žalostně omezený.

Na chvilku vám to uvedu v kontextu.

Mohl bych ihned opustit tohle divadlo,

mohl bych udělat nějaké grafiti,
poprat se, zamilovat.

Tohle všechno bych po tom všem
opravdu mohl udělat,

ale tady jde o to, že tohle vše
by mělo své následky.

Ovlivnilo by to skutečnost –
všichni byste tím najednou byli ovlivněni.

Bylo by to trvalé.

A to jsou velmi důležité atributy toho,
co činí skutečný svět skutečným.

Takže v zákulisí her jsme měli
velmi dlouho určité omezení.

A tímto limitem skrytým za vizuálem bylo,

že skutečná informační výměna
mezi hráči nebo subjekty

v jediném herním světě

byla nesmírně omezena skutečností,

že se hry konají většinou
jen na jediném serveru

nebo jediném stroji.

Dokonce i World of Warcraft je
ve skutečnosti tisícem menších světů.

Když slyšíte o koncertech ve Fornite,

vlastně jde o tisíce malých koncertů.

Víte, lidé, jak už dnes bylo řečeno,

se scházejí nebo sedí na gauči.

Ve skutečnosti to není
možné spojit dohromady.

Pojďme se na chvilku pokusit
porozumět tomu, co to znamená.

Když se podíváte na hru,
můžete vidět tohle, krásný vizuál,

všechny tyhle věci se dějí
přímo před vámi.

Ale v zákulisí nějaké online hry
to vypadá takhle.

Počítačový vědec vidí
pouze kousek informace,

která se změní v hrstku
užitečných entit nebo objektů.

Možná si říkáte:
"Hrál jsem v neomezeném světě."

No to jste spíš hráli
jako na běžeckém pásu.

A jak jste se procházeli tím světem,

my jsme vám chytře nechávali
mizet to, kde už jste byli,

a ukazovali vám to, co bylo před vámi.

Je to dobrý trik,
ale není to základ revoluce,

kterou jsem vám slíbil
na začátku přednášky.

Nicméně pro vás, kteří jste
vášnivými hráči a jste tím nadšeni,

i pro vás, kteří se toho děsí
a nadšeni nejsou, se tohle všechno změní.

Konečně je totiž technologie tak daleko,

že může klidně překonat limity,
které tu byly dříve.

Věnoval jsem tomu kariéru

a pracovali na tom mnozí další ‒
těžko si mohu připisovat zásluhy,

ale nyní jsme v okamžiku,
kdy můžeme konečně

provést něco obtížného až nemožného,

tedy propojit tisíce různých zařízení

do samostatných simulací,

natolik jednoduchých a víceúčelových,

aby si je mohl stvořit kdokoli.

A tehdy budeme schopni

začít prožívat takové věci,
které zatím nedokážeme ani pochopit.

Pojďme si to na chvilku ukázat.

Už nemluvím o individuálních
malých simulacích,

ale o zásadní možnosti
mít obrovské sítě interakcí.

V nich se mohou odvíjet
ohromné globální události.

Věci, které jsou i v reálném světě

tak náročné, aby mohly vznikat
v takovém rozsahu.

Vím, že někteří z vás hry hrají,

takže vám ukážu pár záběrů
z něčeho, o čem vím, že mohu,

tedy od některých partnerů.

S TED jsem to důkladně probral.

Tohle je pár věcí,
které zatím moc lidí nevidělo,

nové zážitky, které vzešly
z tohoto typu technologie.

Teď vám tedy něco z toho ukážu.

Tohle je svět jediné hry

s tisícem lidí, kteří se všichni
současně zapojují do konfliktu.

Má to i svůj vlastní ekosystém,

své vlastní predátory a oběti.

Každý objekt, který tu vidíte,
je svým způsobem simulací.

Tato hra vznikla v NetEase, obří čínské
firmě, jedné z největších na světě.

Vytvořili pomocnou kreativní simulaci,

v níž mohou spolupracovat
skupiny hráčů na různých zařízeních,

ve světě, který nezmizí, když skončíte.

Je to místo pro příběhy a dobrodružství.

Nasimulováno je i počasí.

A to je prostě úžasné.

A toto je moje nejoblíbenější.

Tihle lidé jsou průkopníci z Berlína,
skupina zvaná Klang Games,

jsou to úplní blázni
a bude se jim líbit, že to říkám.

Našli způsob, jak vymodelovat
prakticky celou planetu.

Budou mít simulaci s milionem NPC
a zapojených hráčů.

Odchytili si i Lawrence Lessiga,
aby jim pomohl pochopit

politické důsledky světa, který vytvářejí.

To je ohromující soubor zážitků,
jež přesahují to,

co jsme si dosud představovali,
že teď bude možné.

A jde přitom jen o první krůček
této technologie.

Takže co nastane,
pokud budeme pokračovat?

Jakmile překonáme těžké problémy,

poroste počítačová věda exponenciálně.

Jsem si docela jistý,
že velmi brzy dosáhneme bodu,

kdy bude tato počítačová síla
vypadat jako naprosté nic.

A až tohle nastane, ty možnosti...

Stojí za to pokusit se představit si,
o čem to tady vlastně mluvím.

Stovky tisíců nebo miliony lidí budou
schopny společně obývat jeden prostor.

Poslední takovou příležitost,

abychom vybudovali
nebo udělali něco společně,

měl náš druh ve starověku.

A připusťme, že podmínky
tehdy nebyly úplně optimální.

Většinou jen konflikty či stavba pyramid.

To nebyly zrovna ty nejlepší způsoby,
jak trávit čas.

Ale když dáte dohromady tolik lidí,

tak taková sdílená zkušenost,
která tím může vzniknout...

Podle mě tím procvičujeme
své sociální dovednosti,

které jsme ztratili a zapomněli.

A když půjdeme dále,
rád bych se zamyslel nad tím,

co to znamená pro vztahy, pro identitu.

Pokud si navzájem můžeme dát svět,
zkušenosti takového rozsahu,

kde můžeme smysluplně trávit určitý čas,

můžeme tím změnit to,
co znamená být jedincem.

Můžeme jít za identitu jedince

až k rozmanité řadě osobních identit.

Gender, rasa, osobnostní rysy,
s nimiž jste se narodili,

mohou být něčím,
s čím chcete experimentovat jinak.

Možná někdo chce být
víc než jen jednou osobou.

Uvnitř každého z nás je vícero osob.

Zřídka dostaneme příležitost,
abychom to změnili. Jde také o empatii.

Mám babičku, s níž nemám
prakticky nic společného.

Mám ji moc rád,
ale každý její příběh začíná rokem 1940

a končí někde kolem roku 1950.

A moje příběhy začínají
o nějakých 50 let později.

Kdybychom mohli koexistovat,
zažívat spolu různé věci,

bez ohledu na fyzickou slabost
nebo nedostatek souvislostí,

společně vytvářet možnosti,

které něco změní,
to lidi v mnoha směrech spojí.

Jsem ohromen tím, jak sociální média
zesilují mnohé naše odlišnosti

a opravdu z nás dělají víc to,
kým jsme v přítomnosti jiných lidí.

Myslím si, že hry by mohly začít vytvářet
příležitosti, abychom zase byli empatičtí.

Abychom sdíleli své útrapy i své možnosti.

Statisticky v tuto chvíli existují lidé,

kteří jsou na opačných stranách
různých sporů,

kteří spolu spolu byli propojeni do hry,

a ani o tom nevědí.

Je to úžasná příležitost,
abychom změnili svůj pohled na věc.

A pro vás, kdo jste možná
k tomu všemu více cyničtí,

kdo si možná myslíte, že virtuální svět
a hry nejsou váš šálek kávy:

existuje realita, kterou musíte přijmout,

ekonomický dopad toho,
o čem mluvím, bude významný.

Už teď jsou tisíce lidí zaměstnány
v herním průmyslu na plný úvazek.

Brzy to budou miliony lidí.

Kdekoli je mobilní telefon,
tam bude práce.

Příležitost k něčemu
kreativnímu a bohatému,

z čeho budete mít příjem
a nezáleží na tom, odkud jste,

bez ohledu na to, jaké si myslíte,
že máte dovednosti a možnosti.

Většina dětí, které se dnes narodí,
si asi první dolar vydělá ve hrách.

Bude to nová roznáška novin,

bude to nová příležitost k výdělku
v tom nejranějším období života.

Takže bych to rád zakončil
takovou téměř prosbou,

opravdu víc než jen myšlenkou.

V tom smyslu, že k této nové
příležitosti se musíme postavit

trochu jinak než k těm,
kterým jsme čelili dříve.

Je tak pokrytecké, když se další technolog
postaví na jeviště a řekne:

"Budoucnost bude skvělá,
technologie to napraví."

A realita je taková,
že to bude mít své nevýhody.

Ale tyto nevýhody se znásobí jen tehdy,

když k příležitostem, které přinesou,
budeme zase přistupovat

s cynismem a posměchem.

To nejhorší, co bychom asi mohli udělat,

je nechat těch stejných 4 nebo 5 firem,

aby dominovaly i v dalším
příbuzném prostoru.

(potlesk)

Protože ty nebudou jen dál určovat,
jak a kdo si tímhle vydělá.

Ve skutečnosti teď mluvíme
o určování toho, jak přemýšlíme,

jaká jsou pravidla
ohledně identity a spolupráce,

pravidla světa, v němž žijeme.

Tohle musí být něčím, co vlastníme
my všichni, co všichni společně tvoříme.

Moje závěrečná prosba směřuje
opravdu ke všem těm technikům,

vědcům, umělcům,
kteří tu dnes sedí v publiku.

Možná někdo z vás snil
o cestování vesmírem.

Ale ve skutečnosti můžete světy
vytvářet přímo tady, přímo nyní,

a ty mohou měnit životy lidí.

Stále tu jsou obří technologické limity,

které je třeba překonat,

podobné těm, kterým jsme čelili
při budování internetu.

Všechna ta technologie
za virtuálními světy je jiná.

Takže má prosba k vám je tato.

Pojďme se zapojit, všichni se zapojme,

pojďme se pokusit udělat z toho něco,
co sami pozitivním způsobem utváříme,

než aby to oni zase udělali za nás.

Děkuji.

(potlesk)