Jak zachránit jazyky před vymřením

V průběhu 80 let by mohlo zmizet kolem 3 000 jazyků, což by umlčelo celé kultury. V této rychlé přednášce ukazuje jazykový aktivista Daniel Bögre Udell, že lidé po celém světě hledají nové způsoby, jak oživit jazyky svých předků a obnovit své tradice. Povzbuzuje nás všechny, abychom pátrali po jazyce svých předků a říká: „Rekultivovat svou řeč a přijmout svou kulturu je silným nástrojem, jak být sám sebou.“

Jazyky nevymírají přirozeně.

Lidé opouští své mateřské jazyky,
protože jsou k tomu donuceni.

Často jde o politický tlak.

V roce 1892

tvrdil americký generál
Richard Henry Pratt,

že zabití domorodých kultur

je jedinou alternativou
k zabíjení domorodců.

„Zabijte indiány,“ řekl,
„ale muže ušetřete.“

A přesně to vláda až do roku 1978 činila,

brala domorodé děti jejich rodinám

a nutila je chodit na internátní školy,
kde jim dali anglická jména

a byly trestané,
pokud mluvily svým jazykem.

Asimilace byla vzdáním holdu genocidě.

Dnes tu máme 7 000 živých jazyků,

ale jen pár z nich uznala vlastní vláda

nebo je podporováno online.

Lidi z valné většiny kultur

globalizace neskutečně odcizuje.

Znamená to vzdát se vlastního jazyka
kvůli jazyku někoho jiného.

A pokud nedojde ke změně,

mohlo by v průběhu 80 let
zmizet kolem 3 000 jazyků.

Ale věci se mění.

Po celém světě

oživují lidé jazyky svých předků

a znovu budují svou kulturu.

Podle toho, co víme, rekultivace jazyků
začala počátkem 19. století,

kdy se za vzestupu antisemitismu
židovské komunity obrátily

k jazyku svých předků, hebrejštině,

jako prostředku kulturního obrození.

A i když ležela přes 1 000 let ladem,

dobře se dochovala v knihách
o židovském náboženství a filozofii.

Židovští aktivisté ji studovali
a učili hebrejsky své děti,

čímž po téměř 100 generací
vychovali první rodilé mluvčí.

Dnes je to mateřský jazyk
více než pěti milionů Židů.

Aspoň pro mě,

asimilovaného anglicky mluvícího
člena židovské diaspory,

je to pilíř kulturní suverenity.

Po dvou tisících let jsme stále zde.

Donedávna bylo
oživení hebrejštiny anomálií.

Jen pár jazyků je tak dobře
zachovaných, jako byl ten náš,

a vznik Izraele,

prvního židovského státu
po více než tisíci let,

poskytl místo pro každodenní
používání hebrejštiny.

Jinými slovy, většina kultur
nedostala tutéž příležitost.

(video) Dobrý večer, já jsem Elizabeth

a žiji v Cornwallu.

To byla kornština,

původní jazyk Cornwallu,

který je dnes technicky
hrabstvím v jižní Anglii.

Na počátku 20. století bojovali
kornští aktivisté za svou kulturu.

Ten jazyk ležel přes 100 let ladem,

ale oni použili staré knihy a hry,
aby své děti naučili kornsky.

Nicméně tato nová generace
kornsky mluvících lidí

byla rozptýlena po celém Cornwallu
a nemohla svůj jazyk volně používat.

V 90. letech 20. století byla
kornština nanovo probuzena,

ale nedařilo se jí.

Ale počátkem 21. století
se kornsky mluvící kontaktovali online

a využili digitálního prostoru,
aby mohli denně mluvit kornsky.

Od té doby organizují každý týden
nebo každý měsíc akce,

na nichž se mohou setkávat
a mluvit na veřejnosti.

Některé školy dnes kornštině učí.

Jsou tu nápisy v kornštině,

reklamy na zmrzlinu,

Wikipedie a dokonce i memy.

(smích)

(smích)

A když je jejich jazyk zase v provozu,

lidem z Cornwallu se dostalo uznání

jako keltskému národu
po boku Irska, Skotska a Walesu.

Čelili stoletím násilné asimilace

a říkali: „Nejsme anglickým hrabstvím.

Jsme lidé s vlastními právy.

A stále jsme tu.“

A nejsou jediní.

Kmen Tunica-Biloxi v Lousianě
obnovuje svou pradávnou řeč.

(video) Jmenuji se Teyanna.

Mí přátelé mi říkají „Tichá Bouře“.

Začalo to v 80. letech 20. století,

kdy Donna Pierite se svou rodinou

začala jezdit do Baton Rouge
a New Orleansu,

kde si kopírovali staré slovníky
uložené v univerzitních archivech.

Jejich cílem bylo studovat jazyk tunica,

naučit ho děti a podělit se
o něj s komunitou.

Dnes stojí za renesancí tunicy.

Od roku 2014 je v integrovaných třídách
skoro 100 mluvících tunicou

a podle sčítaní v roce 2017

přibylo 32 nových plynně mluvících,

někteří z nich, jako třeba
Donnina dcera Elisabeth,

učí tunice své děti.

Tihle noví mluvčí vytvářejí nový obsah,

videa na Facebook a rovněž memy.

(smích)

(smích)

(smích)

A čím více publikují,

tím více dalších inspirují k tomu,
aby se zapojili.

Členka kmene, která bydlí v Texasu,
nedávno napsala Elisabeth na Facebooku

a ptala se, jak se řekne
„požehnej této zemi“.

Chtěla to kvůli zahradní tabuli,

aby mohla svým sousedům ukázat,
že je její kultura živá

a že se jí dnes daří.

Hebrejština, kornština a tunica

jsou jen třemi příklady z obrovské vlny
jazykového aktivismu napříč kontinenty.

A ať jsou to jersejsky mluvící
z Normanských ostrovů

nebo ti z Nairobi,
kteří ovládají keňskou znakovou řeč,

všechny komunity, které pracují
na zachování nebo navrácení jazyka,

mají jednu věc společnou: média,

díky kterým mohou svůj jazyk
sdílet a vyučovat mu.

A protože je internet na vzestupu

a média přibývají
a jsou stále dostupnější,

uchovávání a navracení starodávných jazyků

je teď reálnější než dříve.

A jaké jsou vaše původní jazyky?

Mými jsou hebrejština, jidiš,
maďarština a skotská gaelština,

ačkoli jsem vyrůstal s angličtinou.

Mám štěstí, protože všechny tyto jazyky
jsou dostupné online.

Konkrétně hebrejština už byla
nainstalovaná v mém iPhonu,

je podporovaná Google překladačem,
má i automatické opravy.

A i když váš jazyk možná
není tak široce podporován,

chci vás povzbudit, abyste pátrali,

protože existuje možnost,
že ho někdo někde začal šířit online.

Navrácení vašeho jazyka
a přijetí vaší kultury

je silným nástrojem, jak být
ve věku globalizace sám sebou,

protože jak jsem se nedávno
naučil hebrejsky říct,

„'nḥnw 'dyyn k'n“ ‒

stále jsme zde.

Děkuji.

(potlesk)