Return to Video

Jaké to je žít na Mezinárodní vesmírné stanici

  • 0:01 - 0:02
    Jsem astronautka.
  • 0:03 - 0:05
    Dvakrát jsem letěla raketoplánem
  • 0:05 - 0:09
    a na vesmírné mezinárodní stanici
    jsem žila téměř šest měsíců.
  • 0:09 - 0:15
    Lidé mi často kladou tu samou otázku:
    „Jaké je to ve vesmíru?“,
  • 0:15 - 0:17
    jako by to bylo tajemství.
  • 0:17 - 0:19
    Vesmír patří nám všem
  • 0:19 - 0:21
    a ráda bych vám pomohla pochopit,
  • 0:21 - 0:26
    proč je to místo magické pro nás všechny.
  • 0:26 - 0:30
    Den po mých 50. narozeninách
  • 0:30 - 0:33
    jsem vystoupala na palubu ruského modulu,
  • 0:33 - 0:35
    v Rusku,
  • 0:35 - 0:37
    a odstartovala do vesmíru.
  • 0:37 - 0:41
    Start je nejnebezpečnější fáze,
    kterou provádíme,
  • 0:41 - 0:43
    a je také nejúžasnější.
  • 0:43 - 0:47
    Tři, dva, jedna... start!
  • 0:47 - 0:52
    Cítila jsem každý kousek řízené
    zběsilosti raketových motorů,
  • 0:52 - 0:55
    když nás odpálili ze Země.
  • 0:55 - 0:58
    Letěli jsme rychleji
    a rychleji a rychleji,
  • 0:58 - 1:04
    dokud se po osmi a půl minutách
    motory cíleně nezastaví ‒
  • 1:04 - 1:05
    škyt! ‒
  • 1:05 - 1:07
    a jsme v beztíži.
  • 1:07 - 1:11
    Mise a kouzlo začínají.
  • 1:11 - 1:15
    Dmitrij, Paolo a já kroužíme kolem Země
  • 1:15 - 1:16
    v naší malé kosmické lodi
  • 1:16 - 1:19
    a opatrně se přibližujeme
    k vesmírné stanici.
  • 1:19 - 1:24
    Je to složitý tanec v rychlosti
    28 000 kilometrů za hodinu
  • 1:24 - 1:27
    mezi naším modulem
    o velikosti malého auta
  • 1:27 - 1:31
    a vesmírnou stanicí
    o velikosti fotbalového hřiště.
  • 1:31 - 1:33
    Když se ta dvě plavidla
  • 1:33 - 1:37
    s jemným zaduněním ukotví, jsme na místě.
  • 1:38 - 1:41
    Otvíráme poklopy,
  • 1:41 - 1:44
    v beztíži se vzájemně objímáme
    jak jen to jde,
  • 1:44 - 1:46
    a nyní je nás šest.
  • 1:46 - 1:50
    Jsme vesmírná rodina, instantní rodina.
  • 1:51 - 1:56
    Mojí oblíbenou součástí života
    tam nahoře bylo létání.
  • 1:56 - 1:59
    Milovala jsem to.
    Bylo to jako být Petrem Panem.
  • 1:59 - 2:01
    Nejde o plavání.
  • 2:01 - 2:03
    Pouhý dotyk prstu
  • 2:03 - 2:06
    vás ve skutečnosti postrčí
    napříč celou vesmírnou stanicí
  • 2:06 - 2:09
    a pak se lehce přidržíte za špičku nohy.
  • 2:09 - 2:13
    Jednou z mých oblíbených věcí
    bylo tiché poletování si
  • 2:13 - 2:17
    vesmírnou stanicí, která bzučela nocí.
  • 2:17 - 2:20
    Přemýšlela jsem,
    jestli si uvědomuje moji přítomnost,
  • 2:20 - 2:22
    jen zůstává potichu.
  • 2:22 - 2:26
    Ale sdílení tohoto zázraku s posádkou
  • 2:26 - 2:29
    bylo také součástí toho,
    co bylo pro mě důležité.
  • 2:30 - 2:36
    Typický den ve vesmíru začíná
    bezvadným dojížděním do práce.
  • 2:36 - 2:39
    Probudím se, plavím se do laboratoře
  • 2:39 - 2:44
    a zdravím tu nejkrásnější
    ranní vyhlídku vůbec.
  • 2:44 - 2:48
    Je to opravdu rychlé dojíždění,
    jen 30 sekund,
  • 2:49 - 2:51
    a ten pohled z okna nás nikdy neunaví.
  • 2:51 - 2:56
    Připomíná nám to,
    že jsme vlastně stále velmi blízko Zemi.
  • 2:56 - 3:00
    Naše posádka jako teprve druhá v historii
    použila kanadskou robotickou ruku
  • 3:00 - 3:04
    k zachycení zásobovací lodi
    velikosti školního autobusu,
  • 3:04 - 3:06
    která vezla asi tucet různých experimentů
  • 3:06 - 3:10
    a jedinou čokoládu, kterou jsme
    v příštích čtyřech měsících viděli.
  • 3:11 - 3:14
    Když nepočítám čokoládu,
    každý jednotlivý experiment
  • 3:14 - 3:18
    umožňuje odpovědět
    na další vědeckou otázku,
  • 3:18 - 3:21
    na kterou nedokážeme odpovědět
    tady dole na Zemi.
  • 3:21 - 3:23
    Je to jako jiný objektiv,
  • 3:23 - 3:26
    který nám umožňuje vidět
    odpovědi na otázky:
  • 3:27 - 3:28
    „A co spalování?“,
  • 3:28 - 3:31
    „A co dynamika tekutin?“
  • 3:31 - 3:33
    Spánek je úchvatný.
  • 3:33 - 3:37
    Moje oblíbená poloha ‒ dá se spát
    vzhůru nohama, na správné straně ‒
  • 3:37 - 3:40
    já nejraději spím stočená
    do klubíčka a volně plovoucí.
  • 3:40 - 3:42
    Prádelna? Ani náhodou.
  • 3:42 - 3:46
    Naše špinavé oblečení naložíme
    do prázdné zásobovací lodi
  • 3:46 - 3:48
    a pošleme to do vesmíru.
  • 3:48 - 3:49
    Toaleta.
  • 3:49 - 3:51
    Každý to chce vědět.
  • 3:51 - 3:54
    Je těžké to pochopit,
    takže jsem vám vytvořila malé video,
  • 3:54 - 3:56
    protože jsem chtěla, aby děti pochopily,
  • 3:56 - 3:59
    že vše vyřeší princip vakua,
  • 3:59 - 4:02
    pouhý jemný vánek pomůže,
    aby všechno šlo tam,
  • 4:02 - 4:04
    kam je potřeba.
  • 4:04 - 4:06
    Skutečně to tak je.
  • 4:06 - 4:07
    (smích)
  • 4:07 - 4:09
    Recyklace? Samozřejmě.
  • 4:09 - 4:14
    Shromažďujeme moč, ukládáme ji,
    filtrujeme ji a pak ji pijeme.
  • 4:14 - 4:15
    A je to skutečně lahodné.
  • 4:15 - 4:16
    (smích)
  • 4:17 - 4:18
    Sedíme u stolu
  • 4:18 - 4:22
    a jíme jídlo, které nevypadá vábně,
    ale ve skutečnosti chutná docela dobře.
  • 4:22 - 4:25
    Ale důležité je to scházení se u stolu,
  • 4:25 - 4:28
    ve vesmíru i na Zemi,
  • 4:28 - 4:31
    protože to je to, co posádku stmeluje.
  • 4:31 - 4:35
    Hudba pro mě byla způsob,
    jak zůstat ve spojení se zbytkem světa.
  • 4:35 - 4:38
    Hrála jsem v duetu Země s vesmírem
  • 4:38 - 4:41
    s Ianem Andersonem z Jethro Tull
  • 4:41 - 4:44
    při příležitosti 50. výročí
    prvního letu člověka do vesmíru.
  • 4:45 - 4:47
    Spojení s rodinou bylo velmi důležité.
  • 4:47 - 4:52
    Mluvila jsem s rodinou téměř každý den
    po celou dobu, co jsem tam byla,
  • 4:52 - 4:57
    a dokonce jsem četla svému synovi knihy,
    což byl náš způsob, jak být spolu.
  • 4:57 - 4:58
    Velmi důležité.
  • 4:58 - 5:01
    Když vesmírná stanice
    plula nad Massachusetts,
  • 5:01 - 5:02
    moje rodina běžela ven
  • 5:02 - 5:07
    a sledovala nejjasnější hvězdu
    plující po obloze.
  • 5:07 - 5:10
    Když jsem se podívala dolů,
    neviděla jsem náš dům,
  • 5:10 - 5:14
    ale hodně pro mě znamenalo vědět,
    že lidé, které jsem milovala nejvíce,
  • 5:14 - 5:17
    vzhlíželi nahoru,
    zatímco já jsem se dívala dolů.
  • 5:17 - 5:23
    Takže pro mě je vesmírná stanice místem,
    kde se setkávají poslání a kouzlo.
  • 5:23 - 5:26
    Naše mise a práce jsou životně důležité
  • 5:26 - 5:28
    při hledání naší budoucnosti
    mimo naši planetu
  • 5:28 - 5:32
    a nezbytné pro pochopení
    udržitelnosti života zde na Zemi.
  • 5:32 - 5:34
    Milovala jsem být součástí toho
  • 5:34 - 5:36
    a kdybych s sebou mohla vzít svoji rodinu,
  • 5:37 - 5:39
    nikdy bych se domů nevrátila.
  • 5:39 - 5:42
    A tak mi pohled ze stanice ukázal,
  • 5:42 - 5:45
    že pocházíme všichni ze stejného místa.
  • 5:45 - 5:48
    Každý hrajeme svou roli.
  • 5:48 - 5:51
    Protože Země je naše loď.
  • 5:52 - 5:54
    Vesmír je náš domov.
  • 5:55 - 6:00
    A my jsme posádkou „Kosmické lodě Země“.
  • 6:01 - 6:02
    Děkuji.
  • 6:02 - 6:03
    (potlesk)
Title:
Jaké to je žít na Mezinárodní vesmírné stanici
Speaker:
Cady Coleman
Description:

V tomto krátkém a poutavém vystoupení nás astronautka Cady Coleman přivítá na palubě Mezinárodní vesmírné stanice, kde strávila téměř šest měsíců experimenty, které posouvaly hranice vědy. Uslyšíte, jaké to je létat do práce, spát bez gravitace a jak se žije, když se kolem Země pohybujete rychlostí 28 000 kilometrů za hodinu. „Vesmírná stanice je místem, kde se setkává poslání a kouzlo,“ říká Coleman.
more » « less
Video Language:
English
Team:
closed TED
Project:
TEDTalks
Duration:
06:16

Czech subtitles

Revisions Compare revisions

Our website uses cookies for analysis purposes.