Ahoj. Jmenuji se Herman a vždy mě ohromí, jak ty nejdůležitější, nejpůsobivější změny o síle tsunami přicházejí do naší kultury a společnosti pokaždé z takových oblastí, u nichž bychom sotva čekali, že budou mít takový vliv. Jako počítačový vědec si pamatuji dobu, kdy byl Facebook jen o sdílení obrázků v rámci kolejí, a v závislosti na tom, koho se ptáte, nyní má Facebook podíl na převratech ve volbách. Pamatuji si, že kryptoměna nebo automatizované obchodování byly jen takové nápady několika odpadlíků ve finančních institucích světa automatizovaného obchodování, či online v případě kryptoměn, a nyní rychle začínají formovat způsoby našeho fungování. A myslím, že každý z vás si vybaví ten moment, kdy některý z těchto nápadů vypadal jako něco bezvýznamného, směšného, a pak najednou, a sakra, hodnota bitcoinu je taková, jaká je. Nebo, a sakra, hádejte, kdo byl zvolený. Víte, realita je taková, tedy já osobně si myslím, že se s tím brzy opět setkáme. Myslím, že jednou z největších, nejpůsobivějších změn v tom, jak žijeme své životy, od našeho vzdělávání možná až k tomu, jak si nakonec budeme vydělávat, nevyjde z umělé inteligence, ani z cestování vesmírem nebo biotechnologie – to vše jsou velmi důležité budoucí vynálezy – ale v příštích pěti letech tohle vše podle mě přijde z videoher. To je odvážné tvrzení, jasně. Vidím v publiku pár skeptických tváří. Ale když se na chvilku zkusíme podívat na to, čím už se dnes stávají v našich životech videohry a jak málo technologického pokroku bude potřeba, začíná se to stávat stále více nevyhnutelným. A podle mě jsou tyto možnosti celkem vzrušující. Pojďme se chvilku podívat na ten rozsah. Tím mám na mysli, že už nyní hraje hry 2,6 miliardy lidí. A to je ve skutečnosti o miliardu více než před pěti lety. O miliardu více lidí než tehdy. Žádné náboženství, žádná média, nic se tak rychle nerozšířilo. A bude jich pravděpodobně o miliardu více, až Afrika a Indie získají infrastrukturu, aby jaksi plně realizovaly herní možnosti. Ale co mi přijde opravdu výjimečné – a to často hodně lidí překvapí – to je průměrný věk hráče, takže si tipněte, promyslete si to. Není to šest, není to osmnáct, není to dvanáct. Je to třicet čtyři. [Průměrný věk hráče her v Americe] To je víc, než je mně. A to nám říká něco o tom, že už to není zábava pro děti. Tohle už je médium jako literatura nebo cokoli jiného, stává se to základní součástí života. Podle jedné mé oblíbené statistiky ti, kteří začali hrát v posledních asi 15, 20 letech, obecně nepřestanou. Něco se změnilo v tom, jak je tohle médium organizováno. A víc než jen to, už to není jenom hra, víte? Dnes jste o pár případech slyšeli, ale lidi si vydělávají tím, že hrají hry. A ne tím zjevným způsobem. Ano, jsou tu e-sporty, jsou tu ceny, je tu možnost získat peníze v rámci soutěžení. Ale jsou tu i lidé, kteří si vydělávají úpravami her, budováním jejich obsahu, dělají v nich umění. Podle mě je tu něco o podobném rozsahu jako florentská renesance, co se odehrává v obýváku na iPhonu vašeho dítěte. A nevšímáme si toho. Pro mě je mnohem víc vzrušující to, co teprve přijde. A když se nad hraním zamyslíte, už si určitě představujete, jak to vytváří tyhle obrovské, nekonečné světy, ale je pravda, že hry byly velmi dlouho výrazně omezované tím, jak jsme se v tomto odvětví tak hrozně moc snažili skrýt za co nejvíce triků. Když budu na chvíli fabulovat, metafora, kterou mám rád, je přirovnání k divadlu. Za posledních deset let ve hrách ohromně pokročily vizuální efekty, front end a tím i fyzické pohlcení hraním. Ale v zákulisí zůstal skutečný prožitek reality herního světa žalostně omezený. Na chvilku vám to uvedu v kontextu. Mohl bych ihned opustit tohle divadlo, mohl bych udělat nějaké grafiti, poprat se, zamilovat. Tohle všechno bych po tom všem opravdu mohl udělat, ale tady jde o to, že tohle vše by mělo své následky. Ovlivnilo by to skutečnost – všichni byste tím najednou byli ovlivněni. Bylo by to trvalé. A to jsou velmi důležité atributy toho, co činí skutečný svět skutečným. Takže v zákulisí her jsme měli velmi dlouho určité omezení. A tímto limitem skrytým za vizuálem bylo, že skutečná informační výměna mezi hráči nebo subjekty v jediném herním světě byla nesmírně omezena skutečností, že se hry konají většinou jen na jediném serveru nebo jediném stroji. Dokonce i World of Warcraft je ve skutečnosti tisícem menších světů. Když slyšíte o koncertech ve Fornite, vlastně jde o tisíce malých koncertů. Víte, lidé, jak už dnes bylo řečeno, se scházejí nebo sedí na gauči. Ve skutečnosti to není možné spojit dohromady. Pojďme se na chvilku pokusit porozumět tomu, co to znamená. Když se podíváte na hru, můžete vidět tohle, krásný vizuál, všechny tyhle věci se dějí přímo před vámi. Ale v zákulisí nějaké online hry to vypadá takhle. Počítačový vědec vidí pouze kousek informace, která se změní v hrstku užitečných entit nebo objektů. Možná si říkáte: "Hrál jsem v neomezeném světě." No to jste spíš hráli jako na běžeckém pásu. A jak jste se procházeli tím světem, my jsme vám chytře nechávali mizet to, kde už jste byli, a ukazovali vám to, co bylo před vámi. Je to dobrý trik, ale není to základ revoluce, kterou jsem vám slíbil na začátku přednášky. Nicméně pro vás, kteří jste vášnivými hráči a jste tím nadšeni, i pro vás, kteří se toho děsí a nadšeni nejsou, se tohle všechno změní. Konečně je totiž technologie tak daleko, že může klidně překonat limity, které tu byly dříve. Věnoval jsem tomu kariéru a pracovali na tom mnozí další ‒ těžko si mohu připisovat zásluhy, ale nyní jsme v okamžiku, kdy můžeme konečně provést něco obtížného až nemožného, tedy propojit tisíce různých zařízení do samostatných simulací, natolik jednoduchých a víceúčelových, aby si je mohl stvořit kdokoli. A tehdy budeme schopni začít prožívat takové věci, které zatím nedokážeme ani pochopit. Pojďme si to na chvilku ukázat. Už nemluvím o individuálních malých simulacích, ale o zásadní možnosti mít obrovské sítě interakcí. V nich se mohou odvíjet ohromné globální události. Věci, které jsou i v reálném světě tak náročné, aby mohly vznikat v takovém rozsahu. Vím, že někteří z vás hry hrají, takže vám ukážu pár záběrů z něčeho, o čem vím, že mohu, tedy od některých partnerů. S TED jsem to důkladně probral. Tohle je pár věcí, které zatím moc lidí nevidělo, nové zážitky, které vzešly z tohoto typu technologie. Teď vám tedy něco z toho ukážu. Tohle je svět jediné hry s tisícem lidí, kteří se všichni současně zapojují do konfliktu. Má to i svůj vlastní ekosystém, své vlastní predátory a oběti. Každý objekt, který tu vidíte, je svým způsobem simulací. Tato hra vznikla v NetEase, obří čínské firmě, jedné z největších na světě. Vytvořili pomocnou kreativní simulaci, v níž mohou spolupracovat skupiny hráčů na různých zařízeních, ve světě, který nezmizí, když skončíte. Je to místo pro příběhy a dobrodružství. Nasimulováno je i počasí. A to je prostě úžasné. A toto je moje nejoblíbenější. Tihle lidé jsou průkopníci z Berlína, skupina zvaná Klang Games, jsou to úplní blázni a bude se jim líbit, že to říkám. Našli způsob, jak vymodelovat prakticky celou planetu. Budou mít simulaci s milionem NPC a zapojených hráčů. Odchytili si i Lawrence Lessiga, aby jim pomohl pochopit politické důsledky světa, který vytvářejí. To je ohromující soubor zážitků, jež přesahují to, co jsme si dosud představovali, že teď bude možné. A jde přitom jen o první krůček této technologie. Takže co nastane, pokud budeme pokračovat? Jakmile překonáme těžké problémy, poroste počítačová věda exponenciálně. Jsem si docela jistý, že velmi brzy dosáhneme bodu, kdy bude tato počítačová síla vypadat jako naprosté nic. A až tohle nastane, ty možnosti... Stojí za to pokusit se představit si, o čem to tady vlastně mluvím. Stovky tisíců nebo miliony lidí budou schopny společně obývat jeden prostor. Poslední takovou příležitost, abychom vybudovali nebo udělali něco společně, měl náš druh ve starověku. A připusťme, že podmínky tehdy nebyly úplně optimální. Většinou jen konflikty či stavba pyramid. To nebyly zrovna ty nejlepší způsoby, jak trávit čas. Ale když dáte dohromady tolik lidí, tak taková sdílená zkušenost, která tím může vzniknout... Podle mě tím procvičujeme své sociální dovednosti, které jsme ztratili a zapomněli. A když půjdeme dále, rád bych se zamyslel nad tím, co to znamená pro vztahy, pro identitu. Pokud si navzájem můžeme dát svět, zkušenosti takového rozsahu, kde můžeme smysluplně trávit určitý čas, můžeme tím změnit to, co znamená být jedincem. Můžeme jít za identitu jedince až k rozmanité řadě osobních identit. Gender, rasa, osobnostní rysy, s nimiž jste se narodili, mohou být něčím, s čím chcete experimentovat jinak. Možná někdo chce být víc než jen jednou osobou. Uvnitř každého z nás je vícero osob. Zřídka dostaneme příležitost, abychom to změnili. Jde také o empatii. Mám babičku, s níž nemám prakticky nic společného. Mám ji moc rád, ale každý její příběh začíná rokem 1940 a končí někde kolem roku 1950. A moje příběhy začínají o nějakých 50 let později. Kdybychom mohli koexistovat, zažívat spolu různé věci, bez ohledu na fyzickou slabost nebo nedostatek souvislostí, společně vytvářet možnosti, které něco změní, to lidi v mnoha směrech spojí. Jsem ohromen tím, jak sociální média zesilují mnohé naše odlišnosti a opravdu z nás dělají víc to, kým jsme v přítomnosti jiných lidí. Myslím si, že hry by mohly začít vytvářet příležitosti, abychom zase byli empatičtí. Abychom sdíleli své útrapy i své možnosti. Statisticky v tuto chvíli existují lidé, kteří jsou na opačných stranách různých sporů, kteří spolu spolu byli propojeni do hry, a ani o tom nevědí. Je to úžasná příležitost, abychom změnili svůj pohled na věc. A pro vás, kdo jste možná k tomu všemu více cyničtí, kdo si možná myslíte, že virtuální svět a hry nejsou váš šálek kávy: existuje realita, kterou musíte přijmout, ekonomický dopad toho, o čem mluvím, bude významný. Už teď jsou tisíce lidí zaměstnány v herním průmyslu na plný úvazek. Brzy to budou miliony lidí. Kdekoli je mobilní telefon, tam bude práce. Příležitost k něčemu kreativnímu a bohatému, z čeho budete mít příjem a nezáleží na tom, odkud jste, bez ohledu na to, jaké si myslíte, že máte dovednosti a možnosti. Většina dětí, které se dnes narodí, si asi první dolar vydělá ve hrách. Bude to nová roznáška novin, bude to nová příležitost k výdělku v tom nejranějším období života. Takže bych to rád zakončil takovou téměř prosbou, opravdu víc než jen myšlenkou. V tom smyslu, že k této nové příležitosti se musíme postavit trochu jinak než k těm, kterým jsme čelili dříve. Je tak pokrytecké, když se další technolog postaví na jeviště a řekne: "Budoucnost bude skvělá, technologie to napraví." A realita je taková, že to bude mít své nevýhody. Ale tyto nevýhody se znásobí jen tehdy, když k příležitostem, které přinesou, budeme zase přistupovat s cynismem a posměchem. To nejhorší, co bychom asi mohli udělat, je nechat těch stejných 4 nebo 5 firem, aby dominovaly i v dalším příbuzném prostoru. (potlesk) Protože ty nebudou jen dál určovat, jak a kdo si tímhle vydělá. Ve skutečnosti teď mluvíme o určování toho, jak přemýšlíme, jaká jsou pravidla ohledně identity a spolupráce, pravidla světa, v němž žijeme. Tohle musí být něčím, co vlastníme my všichni, co všichni společně tvoříme. Moje závěrečná prosba směřuje opravdu ke všem těm technikům, vědcům, umělcům, kteří tu dnes sedí v publiku. Možná někdo z vás snil o cestování vesmírem. Ale ve skutečnosti můžete světy vytvářet přímo tady, přímo nyní, a ty mohou měnit životy lidí. Stále tu jsou obří technologické limity, které je třeba překonat, podobné těm, kterým jsme čelili při budování internetu. Všechna ta technologie za virtuálními světy je jiná. Takže má prosba k vám je tato. Pojďme se zapojit, všichni se zapojme, pojďme se pokusit udělat z toho něco, co sami pozitivním způsobem utváříme, než aby to oni zase udělali za nás. Děkuji. (potlesk)