My parents gave me an extraordinary name:
Baratunde Rafiq Thurston.
Now, Baratunde is based
on a Yoruba name from Nigeria,
but we're not Nigerian.
(Laughter)
That's just how black my mama was.
(Laughter)
"Get this boy the blackest name possible.
What does the book say?"
(Laughter)
Rafiq is an Arabic name,
but we are not Arabs.
My mom just wanted me to have difficulty
boarding planes in the 21st century.
(Laughter)
She foresaw America's turn
toward nativism.
She was a black futurist.
(Laughter)
Thurston is a British name,
but we are not British.
Shoutout to the multigenerational,
dehumanizing economic institution
of American chattel slavery, though.
Also, Thurston makes
for a great Starbucks name.
Really expedites the process.
(Laughter)
My mother was a renaissance woman.
Arnita Lorraine Thurston
was a computer programmer,
former domestic worker,
survivor of sexual assault,
an artist and an activist.
She prepared me for this world
with lessons in black history,
in martial arts, in urban farming,
and then she sent me in the seventh grade
to the private Sidwell Friends School,
where US presidents send their daughters,
and where she sent me looking like this.
(Laughter)
I had two key tasks going to that school:
don't lose your blackness
and don't lose your glasses.
This accomplished both.
(Laughter)
Sidwell was a great place
to learn the arts and the sciences,
but also the art of living
amongst whiteness.
That would prepare me
for life later at Harvard,
or doing corporate consulting,
or for my jobs at "The Daily Show"
and "The Onion."
I would write down many of these lessons
in my memoir, "How to Be Black,"
which if you haven't read yet,
makes you a racist, because --
(Laughter)
you've had plenty of time
to read the book.
But America insists on reminding me
and teaching me
what it means to be black in America.
It's December 2018,
I'm with my fiancé
in the suburbs of Wisconsin.
We are visiting her parents,
both of whom are white,
which makes her white.
That's how it works.
I don't make the rules.
(Laughter)
She's had some drinks,
so I drive us in her parents' car,
and we get pulled over by the police.
I'm scared.
I turn on the flashing lights
to indicate compliance.
I pull over slowly
under the brightest streetlight I can find
in case I need witnesses
or dashcam footage.
We get out my identification,
the car registration,
lay it out in the open,
roll down the windows,
my hands are placed on the steering wheel,
all before the officer exits the vehicle.
This is how to stay alive.
As we wait, I think
about these headlines --
"Police shoot another
unarmed black person" --
and I don't want to join them.
The good news is,
our officer was friendly.
She told us our tags were expired.
So to all the white parents out there,
if your child is involved with a person
whose skin tone is rated
Dwayne "The Rock" Johnson or darker --
(Laughter)
you need to get that car inspected,
update the paperwork every time we visit.
That's just common courtesy.
(Laughter)
(Applause)
I got lucky.
I got a law enforcement professional.
I survived something
that should not require survival.
And I think about
this series of stories --
"Police shoot another
unarmed black person" --
and that season when those stories
popped up everywhere.
I would scroll through my feed
and I would see a baby announcement photo.
I'd see an ad for a product
I had just whispered
to a friend about yesterday.
I would see a video of a police officer
gunning down someone
who looked just like me.
And I'd see a think piece
about how millennials
have replaced sex with avocado toast.
(Laughter)
It was a confusing time.
Those stories kept popping up,
but in 2018, those stories got changed out
for a different type of story,
stories like, "White Woman Calls Cops
On Black Woman Waiting For An Uber."
That was Brooklyn Becky.
Then there was, "White Woman Calls Police
On Eight-Year-Old Black Girl
Selling Water."
That was Permit Patty.
Then there was, "Woman Calls Police
On Black Family BBQing
At Lake In Oakland."
That was now infamous BBQ Becky.
And I contend that these stories
of living while black
are actually progress.
We used to find out
after the extrajudicial police killings.
Now, we're getting video
of people calling 911.
We're moving upstream,
closer to the problem
and closer to the solution.
So I started a collection
of as many of these stories
as I could find.
I built an evolving,
still-growing database
at baratunde.com/livingwhileblack.
Seeking understanding,
I realized the process
was really diagramming sentences
to understand these headlines.
And I want to thank
my Sidwell English teacher Erica Berry
and all English teachers.
You have given us tools
to fight for our own freedom.
What I found was a process
to break down the headline
and understand the consistent layers
in each one:
a subject takes an action against a target
engaged in some activity,
so that "White Woman Calls Police
On Eight-Year-Old Black Girl"
is the same as "White Man Calls Police
On Black Woman Using Neighborhood Pool"
is the same as "Woman Calls Cops
On Black Oregon Lawmaker
Campaigning In Her District."
They're the same.
Diagramming the sentences
allowed me to diagram the white supremacy
which allowed such sentences to be true,
and I will pause to define my terms.
When I say "white supremacy,"
I'm not just talking about Nazis
or white power activists,
and I'm definitely not saying
that all white people are racist.
What I'm referring to
is a system of structural advantage
that favors white people over others
in social, economic and political arenas.
It's what Bryan Stevenson
at the Equal Justice Initiative
calls the narrative of racial difference,
the story we told ourselves
to justify slavery and Jim Crow
and mass incarceration and beyond.
So when I saw this pattern repeating,
I got angry,
but I also got inspired
to create a game,
a game of words that would allow me
to transform this traumatic exposure
into more of a healing experience.
I'm going to talk you through the game.
The first level is a training level,
and I need your participation.
Our objective: to determine
if this is real or fake.
Did this happen or not?
Here is the example:
"Catholic University Law Librarian
Calls Police On Student
For 'Being Argumentative.'"
Clap your hands if you think this is real.
(Applause)
Clap your hands if you think this is fake.
(Applause)
The reals have it, unfortunately,
and a point of information,
being argumentative in a law library
is the exact right place to do that.
(Laughter)
This student should be
promoted to professor.
Training level complete,
so we move on to the real levels.
Level one, our objective is simple:
reverse the roles.
That means "Woman Calls Cops
On Black Oregon Lawmaker"
becomes "Black Oregon Lawmaker
Calls Cops On Woman."
That means "White Man
Calls Police On Black Woman
Using Neighborhood Pool"
becomes "Black Woman Calls Police
On White Man Using Neighborhood Pool."
How do you like
them reverse racist apples?
That's it, level one complete,
and so we level up to level two,
where our objective is to increase
the believability of the reversal.
Let's face it, a black woman
calling police on a white man using a pool
isn't absurd enough,
but what if that white man was trying
to touch her hair without asking,
or maybe he was making oat milk
while riding a unicycle,
or maybe he's just talking
over everyone in a meeting.
(Laughter)
We've all been there, right?
Seriously, we've all been there.
So that's it, level two complete.
But it comes with a warning:
simply reversing the flow
of injustice is not justice.
That is vengeance,
that is not our mission,
that's a different game
so we level up to level three,
where the objective
is to change the action,
also known as "calling the police
is not your only option
OMG, what is wrong with you people!"
(Applause)
And I need to pause the game
to remind us of the structure.
A subject takes an action
against a target engaged in some activity.
"White Woman Calls Police
On Black Real Estate Investor
Inspecting His Own Property."
"California Safeway
Calls Cops On Black Woman
Donating Food To The Homeless."
"Gold Club Twice Calls Cops
On Black Women For Playing Too Slow."
In all these cases,
the subject is usually white,
the target is usually black,
and the activities are anything,
from sitting in a Starbucks
to using the wrong type of barbecue
to napping
to walking "agitated" on the way to work,
which I just call "walking to work."
(Laughter)
And, my personal favorite,
not stopping his dog from humping her dog,
which is clearly a case for dog police,
not people police.
All of these activities add up to living.
Our existence is being
interpreted as crime.
Now, this is the obligatory moment
in the presentation where I have to say,
not everything is about race.
Crime is a thing, should be reported,
but ask yourself, do we need armed men
to show up and resolve this situation,
because when they show up for me,
it's different.
We know that police officers
use force more with black people
than with white people,
and we are learning
the role of 911 calls in this.
Thanks to preliminary research
from the Center for Policing Equity,
we're learning that in some cities,
most of the interactions
between cops and citizens
is due to 911 calls,
not officer-initiated stops,
and most of the violence,
the use of force by police on citizens,
is in response to those calls.
Further, when those officers
responding to calls use force,
that increases in areas
where the percentage
of the white population
has also increased,
aka gentrification,
aka unicycles and oat milk,
aka when BBQ Becky feels threatened,
she becomes a threat to me
in my own neighborhood,
which forces me and people like me
to police ourselves.
We quiet ourselves, we walk on eggshells,
we maybe pull over to the side of the road
under the brightest light we can find
so that our murder
might be caught cleanly on camera,
and we do this because we live in a system
in which white people
can too easily call on deadly force
to ensure their comfort.
(Applause)
The California Safeway
didn't just call cops
on black woman donating food to homeless.
They ordered armed,
unaccountable men upon her.
They essentially called in a drone strike.
This is weaponized discomfort,
and it is not new.
From 1877 to 1950,
there were at least 4,400 documented
racial terror lynchings of black people
in the United States.
They had headlines as well.
"Rev. T.A. Allen was lynched
in Hernando, Mississippi
for organizing local sharecroppers."
"Oliver Moore was lynched
in Edgecomb County, North Carolina,
for frightening a white girl."
"Nathan Bird was lynched
near Luling, Texas,
for refusing to turn his son
over to a mob."
We need to change the action,
whether that action is "lynches"
or "calls police."
And now that I have shortened
the distance between those two,
let's get back to our game,
to our mission.
Our objective in level three
is to change the action.
So what if, instead of
"Calls Cops On Black Woman
Donating Food To Homeless,"
that California Safeway simply thanks her.
Thanking is far cheaper than bringing
law enforcement to the scene.
(Applause)
Or, instead,
they could give the food
they would have wasted to her,
upped their civic cred.
Or, the white woman who called the police
on the eight-year-old black girl,
she could have bought all the inventory
from that little black girl,
support a small business.
And the white woman who called the police
on the black real estate investor,
we would all be better off,
the cops agree,
if she had simply ignored him
and minded her own damn business.
(Laughter)
Minding one's own damn business
is an excellent choice, excellent choice.
Choose it more often.
Level three is complete,
but there is a final bonus level,
where the objective is inclusion.
We have also seen headlines like this:
"Powerful Man Masturbates
In Front Of Young Women
Visiting His Office."
What an odd choice
for powerful man to make.
So many other actions available to him.
(Laughter)
Like, such as, "listens to,"
"mentors,"
"inspired by, starts joint venture,
everybody rich now."
(Laughter)
I want to live in that world
of everybody rich now,
but because of his poor choice,
we are all in a poorer world.
Doesn't have to be this way.
This word game reminded me that
there is a structure to white supremacy,
as there is to misogyny,
as there is to all
systemic abuses of power.
Structure is what makes them systemic.
I'm asking people here
to see the structure,
where the power is in it,
and even more importantly
to see the humanity
of those of us made targets
by this structure.
I am here because I was loved
and invested in and protected and lucky,
because I went to the right schools,
I'm semifamous, mostly happy,
meditate twice a day,
and yet,
I walk around in fear,
because I know that someone
seeing me as a threat
can become a threat to my life,
and I am tired.
I am tired of carrying
this invisible burden
of other people's fears,
and many of us are,
and we shouldn't have to,
because we can change this,
because we can change the action,
which changes the story,
which changes the system
that allows those stories to happen.
Systems are just collective
stories we all buy into.
When we change them,
we write a better reality
for us all to be a part of.
I am asking us
to use our power to choose.
I am asking us to level up.
Thank you.
I am Baratunde Rafiq Thurston.
(Applause)
منحاني والداي إسم إستثنائي
باراتوندي رفيق ثورستون
الآن، بارتوندي إسم ينتمي لإثنية
يوروبا من نيجيريا
ولكننا لسنا من نيجيريا
(ضحك)
كانت أمي سوداء لهذا الحد
(ضحك)
"إبحث لهذا الولد عن الإسم الأكثر
سوادا. ماذا يقول الكتاب"
(ضحك)
رفيق إسم عربي
ولكننا لسنا عرب
لقد أرادت أمى فقط أن أتعرض لصعوبات
أثناء صعودي للطائرات في القرن الحادي والعشرين
(ضحك)
لقد توقعت تحول أمريكا للعداء
تجاه المهاجرين
لقد كانت سوداء متطلعة للمستقبل
(ضحك)
ثورستون إسم بريطاني
ولكننا لسنا بريطانيين
صرخة في وجه المنظمة الاقتصادية متعددة
الأجيال المهينة للكرامة الانسانية
الأمريكية المتبنية للعبودية،
على الرغم من ذلك كله.
أيضا، ثورستون إسم جيد للإستخدام في ستاربكس
فعلا يجعل العملية أسرع
(ضحك)
أمي كانت من نساء الصحوة
أرنيتا لورين ثورستون
كانت مبرمجة كمبيوتر، عاملة منزلية سابقا
ناجية من الإعتداء الجنسي
فنانة وناشطة
لقد حضرتني لهذا العالم
بدروس في تاريخ ذوي البشرة السوداء
بالفنون القتالية
وبالزراعة الحضرية
وبعد ذلك أرسلتني في الصف السابع إلى
مدرسة أصدقاء سيدول الخاصة
حيث يرسل رؤساء أمريكا بناتهم
أرسلتني وأنا أبدوا هكذا
(ضحك)
كان لدي هدفين أساسين أثناء وجودي
في المدرسة
لا تفقد سوادك
ولا تفقد نظاراتك
وقد أنجزت ذلك
(ضحك)
سيدول كانت مكانا عظيما
لتتعلم الفنون والعلوم
ولكن أيضا فن الحياة
وسط أصحاب البشرة البيضاء
هذا سيحضرني لحياتي فيما
بعد في هارفارد
أو القيام بإستشارت للشركة
أو لوظائفي في "The Daily Show"
و"The Onion."
سوف أكتب العديد من هذه الدروس في
مذكراتي، "كيف تصبح أسودا".
والتي إذا لم تقرأها بعد
ستجعل منك عنصريا
(ضحك)
لديكم الكثير من الوقت لقراءته
ولكن أمريكا تصر على تذكيري
وتعليمي
ما الذي يعنيه كوني أسود في أمريكا
إنه ديسمبر 2018
أنا مع خطيبتي
في ضواحي ويسكونسن
نزور والديها
الإثنين من ذوي البشرة البيضاء
وهذا الذي يجعلها بيضاء
هكذا تعمل الوراثة
أنا لا أضع القواعد
(ضحك)
لقد تجرعت بعض المشروبات
ولذلك أنا أقود سيارة والديها
وتقوم الشرطة بإيقافنا
أنا خائف
أقوم بإضاءة أنوار السيارة
كعلامة على الإزعان
أتوقف على جانب الطريق بهدوء
تحت أكثر كشافات الإنارة
سطوعا في الشارع
في حالة إذا إحتجت لشهود
أو لقطات من كاميرا مراقبة
نقوم بإخراج أوراق هويتي
وأوراق تسجيل السيارة
ووضعها خارجا
ونقوم بإنزال زجاج النافذة
يداي على مقود السيارة
من قبل أن تخرج الشرطية من سيارتها
هكذا كيف نبقى على قيد الحياة
وأثناء إنتظارنا، أنا أفكر بهذه العنواين
"الشرطة تطلق النار على
شخص أسود أعزل أخر"
وأنا لا أود أن أنضم لهم
الأخبار الجيدة أن الشرطية التي معنا
كانت ودودة
أخبرتنا بأن بطاقتنا منتهية الصلاحية
ولذلك أقول لكل الأباء البيض
إذا كان إبنك متصلا بشخص
لون جلده يشبه دوين "الصخرة"
جونسن أو أغمق
(ضحك)
عليك أن تحافظ على سيارتك مفحوصة
وأن تُجدد أوراق السيارة كلما نقوم بزيارتكم
هذا فقط من باب المجاملة
(ضحك)
(تصفيق)
لقد كنت محظوظا
حصلت على درجة خبير في تطبيق القانون
لقد نجوت من شيء
لا يتطلب النجاة
وأفكر حول سلسلة من القصص
"الشرطة تطلق النار على
شخص أسود أعزل اخر"
وهذا الفصل حين ظهرت هذه
القصص في كل مكان
كنت اتفحص بعض وسائل
التواصل الاجتماعي
وكنت أرى صورة إحتفال
بولادة طفل جديد
وكنت أرى إعلانا لمنتج
لقد همست إلى صديق
عن أمس
كنت أرى مقطعا مصورا لشرطي
يطلق النار على أحدهم
والذي يبدوا تماما مثلي
وأنا أرى قطعة مكتوبة
عن كيفية أن جيل الألفية قد بدل
الجنس بالعيش المغطى بالاوفاكادو
(ضحك)
لقد كان وقتا مربكا
هذه الصور إستمرت في الظهور
ولكن في2018، هذه القصص تغيرت
لنوع آخر من القصص
قصص مثل "سيدة تطلب الشرطة لسيدة سوداء
لإنتظارها لسيارة أوبر"
هذا كان بروكلين بيكي
وبعدها كان هناك "سيدة بيضاء تطلب الشرطة
لفتاة سوداء في الثامنة من عمرها
تبيع المياه
هذه كانت بيرمت بيتي
ومن ثم كان هنالك "إمرأة تطلب الشرطة
لعائلة سوداء تقوم بحفل شواء
على بركة في أوكلاند"
هذا كان فضيحة شواء بيكي
وأنا أوكد أن هذه القصص عن
وجودك كأسود
تعتبر إنجازا
إعتدنا أن نعلم عن مثل هذه الأمور بعد عمليات
القتل الخارج عن القانون على أيدي الشرطة
الآن، نحصل على فيديو
لأناس يتصلون بالطوارئ 911
نحن نتحرك عكس التيار
أقرب للمشكلة،
أقرب للحل
ولذلك بدأت بجمع مجموعة
من أكبر قدر يمكنني أن أجمعه من هذه
القصص
لقد أنشأت قاعدة بيانات
مستمرة في التطور والنمو
في baratunde.com/livingwhileblack
برغبة للفهم، لقد فهمت أن العملية
هي وضع الجمل بشكل بياني
لفهم هذه العناوين
أود أن أشكر إريكا بيري مدرستي
للإنجليزية في مدرسة سيدويل
وكل مدرسين الإنجليزية
لقد منحتونا أدوات
لنناضل بها من أجل حريتنا
الذي وجدته هو طريقة
لتحليل العناوين
ولفهم طبقاته المتماسكة
في كل قصة:
شخص يفعل شيء تجاه شخص هدف
منخرط في عمل ما
ولذلك "إمرآة تطلب الشرطة لفتاة
سوداء في الثامنة من عمرها"
مثل "رجل أبيض يطلب الشرطة
لسيدة سوداء تستخدم حمام سباحة الحي"
مثل "سيدة تطلب الشرطة لنائب
أسود في ولاية أوريجن
خلال قيامه بحملته الإنتخابية
في منطقتها"
كلهم متشابهون
تمثيلهم هذه الجمل بيانيا
سمح لي بتمثيل استعلاء البيض بيانيا
والذي جعل بدوره مثل هذه
الجمل حقيقيا
وسوف أتوقف لأعرف مصطلحاتي
عندما أقول "استعلاء البيض"
أنا لا أتحدث فقط عن النازيين
أو عن الناشطين الداعين
لإعطاء البيض قوة أكبر
وبالطبع أنا لا أقول أن
كل البيض عنصريون
الذي أشير إليه
هو أن نظام التميز البنائي
يفضل البيض على غيرهم
في الساحات الإجتماعية والإقتصادية
والسياسية
هو ما يدعوه براين ستيفينسون
في مبادرة العدالة المتساوية
بحكاية الإختلاف العرقي
القصة التي أخبرناها لأنفسنا
لتبرير العبودية وقوانين جيم كراو
والسجن لأعداد هائلة
وما هو اكثر من ذلك
ولذلك عندما أرى هذه الأنماط
تتكرر
أغضب
ولكنني أيضا أصبح شغوفا
لصنع لعبة
لعبة من الكلمات التي ستتيح
لي تحويل هذا الكشف الصادم
لتجربة شافية أكقثر
سأخبركم عن مراجل اللعبة
أول مرحلة هي مرحلة التدريب
وأنا أحتاج مشاركتكم
هدفنا: أن نقرر إذا كان هذا
حقيقي أو مزيف
هل حدث هذا أم لا؟
كمثال
أمينة مكتبة الجامعة الكاثوليكية
القانونية تطلب الشرطة لطالب
لكونه "مولع بالجدال"
صفق إذا كنت تعتقد بأن هذا حقيقي
(تصفيق)
صفق إذا كنت تعتقد أن هذا مزيف
(تصفيق)
المؤيدين فازوا، للأسف
ولتوضيح معلومة
كونك كثير الجدال في مكتبة القانون
هو المكان المثالي لفعل ذلك
(ضحك)
يجب أن يتم ترقية الطالب
لدرجة أستاذ جامعي
مرحلة التدريب قد أُكملت
المرحلة الأولى
هدفنا بسيط:
إعكس الأدوار
أى "إمرآة تطلب الشرطة لنائب
أسود من أوريجن"
تصبح "نائب أسود من أوريجن
يطلب الشرطة لسيدة"
مما يعني أن"رجل أبيض يطلب الشرطة
لسيدة سوداء
تستخدم مسبح الحي"
تصبح "سيدة سوداء تطلب الشرطة
لرجل أبيض يستخدم مسبح الحي"
كيف يمكن عكس الأدوار في
حادثة التفاح العنصرية
هذا هو، لفد أتممنا أول مرحلة
ولذلك سنذهب للمرحلة الثانية
أين يكون هدفنا زيادة مصداقية
القصة المعكوسة
لنواجه الأمر، إمرأة سوداء
تطلب الشرطة لرجل أبيض يستخدم المسبح
ليست غير معقولة كفابة،
ولكن ماذا لو أن الرجل الأبيض كان
يحاول لمس شعرها بدون إذنها
أو كان يحضر لبن الشوفان وهو
يركب دراجة بعجلة واحدة
ماذا لو أن هذا الرجل يقاطع
زملائه في الاجتماع
(ضحك)
لقد مررنا كلنا بذلك، صحيح؟
بجدية، لقد مررنا كلنا بذلك.
ها نحن ذا، أكملنا المرحلة الثانية
ولكنها تأتي بتحذير
ببساطة، عكس تدفق الظلم
ليس العدل
هذا انتقام
وهذه ليست مهمتنا
هذه لعبة مختلفة
ولذلك فلننتقل للمرحلة الثالثة
حيث الهدف، أن
نغير الفعل
المعروف كذلك كـ"طلب الشرطة
ليس الحل الوحيد"
يا إلهي، ما الذي أصابكم يا بشر!"
(تصفيق)
وأريد أن أوقف اللعبة
لتذكيركم بالبناء
شخص يقوم بعمل شيء ضد
شخص مستهدف
"إمرأة بيضاء تطلب الشرطة
لمستثمر عقاري أسود
يفحص عقاره الخاص"
"متجر سيف واي في كاليفورنيا
يطلب الشرطة لسيدة سوداء
تتبرع بالطعام للمشردين"
"نادي جولد كلاب يطلب الشرطة مرتين
لسيدة سوداء لكونها تلعب ببطء"
في كل هذه الحالات
الفاعل عادة أبيض
المستهدف عادة أسود
والأنشطة التي يقوم بها المستهدف
قد تكون أي شيء
من الجلوس في ستارباكس
لاستخدام النوع الخاطئ من الشوايات
إلى الغفو نومًا
إلى المشي "مهتاجًا" في الطريق
للعمل
والذي أدعو ببساطة
"المشي في الطريق للعمل"
(ضحك)
و مفضلتي شخصيًا
عدم إيقافه لكلبه عن مجامعة كلبتها
والتي بوضوح حالة تتطلب شرطة الكلاب
لا شرطة البشر
كل هذه الأنشطة بالإضافة لكوننا أحياء.
وجودنا يتم تفسيره كجريمة
الآن هي اللحظة الإجبارية في المحاضرة
حيث أقول
ليست كل الأمور عن العِرق
الجريمة هي شيء، يجب الإبلاغ عنه
ولكن إسأل نفسك، هل تحتاج لرجال مسلحين
ليكونوا موجودين لحل هذه المشكلة
وذلك لأنهم حين يأتون إلى
يكون الوضع مختلف
نحن نعرف أن الشرطة
تقوم باستخدام القوة أكثر مع السود
مقارنة بالبيض
ونحن كنا نتعلم دور مكالمة
الطوارئ 911 في هذا
والشكر للأبحاث الأولية من
مركز الإنصاف الشرطي
نحن نعلم أنه في بعض المدن
أغلب التفاعلات بين الشرطة
والمواطنين
هي بسبب مكالمات الطوارئ 911
لا بسبب تفقدات وحدات الشرطة
وأغلب حالات العنف،
حالات إستخدام القوة من الشرطة مع المواطنين
هي نتاج لهذه المكالمات
بالإضافة إلى ذلك، عندما يكون رد فعل هؤلاء
الشرطيون عن المكالمات عنيفا
يزداد هذا في المناطق
حيث نسبة البيض
تزداد أيضا
ويعرف أيضا باسم التحسين (استطباق)،
ويعرف أيضا باسم
الدراجات ذات العجلة الواحدة وحليب الشوفان
ويعرف أيضا باسم حين تشعر بيكي
من حادثة الشواء بالخطر
إنها تصبح تهديد لي في حيي
والذي يجبرني ويجبر الناس مثلي
على حراسة أنفسنا
نحن نهدئ أنفسنا، ونتعامل بأشد حرص
وحذر
ربما نتوقف على جانب الطريق
تحت أكثر الأضواء سطوعا
حتى يكون قاتلنا
عرضة لأن يرى بوضح بواسطة الكاميرات
ويتم إمساكه
نحن نفعل ذلك لأننا نعيش في نظام
حيث يمكن للبيض
طلب الإتصال بقوة قاتلة حتى تحضر
لضمان راحتهم
(تصفيق)
متجر سيف واي في كاليفورنيا
لم يطلب الشرطة لإمرأة
سوداء تتبرع بالطعام للمشردين وحسب
لقد طلبوا رجال مسلحين
غير مسؤولين لها
في الأساس طلبوا هجوم
بطائرة بدون طيار
هذا هو عدم الراحة المسلحة
وهذا ليس بجديد
من 1877 إلى 1950
كان هنالك على الأقل 4.400 إعدام عرقي موثق
للسود
في الولايات المتحدة
كان لديهم عناوين رئيسية أيضا
"Rev. T.A. Allen تم إعدامه في
هوراندو، ميسيسبي
لتنظيمه المزُارعة المحلية"
"Oliver Moore تم إعدامه في مقاطعة ايدجكومب
شمال كارولينا
لإخافته فتاة بيضاء"
"Nathan Bird تم إعدامه قرب لولنج,
تكساس
لرفضه إعطاء إبنه لتجمهر"
علينا تغيير الفعل
سواء الفعل هو "إعدام"
أو "طلب الشرطة"
والآن حيث أنني قربت المسافة
بين هذين الإثنين
هيا نرجع للعبتنا
لمهمتنا
هدفنا في المرحلة الثالثة
أن نغير الفعل
ماذا لو، عوضا عن
"طلب الشرطة لسيدة سوداء
تتبرع بالطعام للمشردين"
أن متاجر سيف واي في كاليفورنيا
شكرتها ببساطة
الشكر أقل كلفة بكثير عن طلب
وحدات الشرطة في المشهد
(تصفيق)
أو، بدلا من ذلك
كان يمكنهم إعطائها الطعام الذي
قد يتم رميه إليها
ويرفعوا رصيدهم المدني
أو، المرأة البيضاء التي طلبت الشرطة لفتاة
سوداء في الثامنة
كان عليها ان تشتري كل مخزون الفتاة
السوداء
لدعم المشروع الصغير
والمرأة البيضاء التي طلبت الشرطة
للمستثمر العقاري الأسود
كنا جميعاً سنصبح أفضل
كما إتفقت الشرطة
لو كانت تجاهلته ببساطة
وإهتمت بأحوالها الشخصية اللعينة
(ضحك)
أن تصبح في حالك
هو إختيار جيد، إختيار جيد
إفعله أكثر
المرحلة الثالثة إكتملت
ولكن هنالك مرحلة إضافية
حيث الهدف هو التضمن
لقد رأينا عنواين مثل
"رجل قوي يستمني أمام
إمرأة شابة
تزور مكتبه"
يا له من خيار غريب
رجل قوي جدا لفعله هذا
لديه العديد من الأفعال المتاحة الآخرى
(ضحك)
مثلاً مثلا "يستمع إليها"
"ينصحها"
"تلهمه، فيبدأ مشروعهم المشترك،
فيصبح الجميع أغنياء"
(ضحك)
أود أن أعيش في هذا العالم
حيث الجميع أغنياء
ولكن بسبب الإختيارات السيئة
نحن جميعا في عالم أكثر فقراً
لا يجب أن يكون بهذه الطريقة.
لعبة الكلمات ذكرتني أن
هنالك بناء لاستعلاء البيض
كما هنالك في كراهية النساء
كما هو موجود في كل
الانتهاكات النظامية للسلطة.
البناء هو ما يجعل هذا نظامياً
أنا أسأل الناس هنا
لرؤية البناء
أين تكمن القوة فيه؟
وحتى الأكثر أهمية أن
نرى إنسانية هؤلاء
مننا من أصبحوا فرائس
لهذا النظام
أنا هنا لأنني أُحببت واُستثمر في، وكنت
محمياً ومحظوظاً
لأنني ذهبت إلى المدارس الصحيحة
أنا شبه مشهور وغالباً أشعر بالسعادة
أتأمل مرتين يومياً
وحتي بعد كل ذلك
أنا أمشي في خوف
لأنني أعلم أن هنالك من يراني
كخطر
يمكنه أن يصبح خطرأ
يهدد حياتي
ولقد سئمت
لقدم سئمت من حمل
هذا العبء من خوف الآخرين
وكثير مننا كذلك
وليس علينا أن نفعل ذلك
لأننا يمكننا تغيير ذلك
لأننا بإمكاننا تغيير الفعل
الذي يغير القصة بدوره
والتي تغيير النظام
الذي يسمح لهذه القصص أن تحدث
الأنظمة هي القصص الجماعية
التي نتشاركها جميعاً
عندما سنتمكن من تغييرهم
سنكتب واقعاً أفضل
لنصبح جميعا جزء منه
أنا أسئلكم
لاستخدام قوة الاختيار
أنا اسئلكم للترقي في المراحل
شكراً لكم.
أنا باراتوندي رفيق ثورستون
(تصفيق)
Moji rodiče mi dali neobyčejné jméno:
Baratunde Rafiq Thurston.
Baratunde je odvozeno
z jorubského jména v Nigérii,
my ale nejsme Nigerijci.
(smích)
Jen to ukazuje, jaká byla máma černoška.
(smích)
„Dám klukovi to nejčernošštější jméno.
Tak copak tady v knize máme?“
(smích)
Rafiq je arabské jméno,
my ale nejsme Arabové.
Moje máma jen chtěla, abych měl problémy
při nastupování do letadla v 21.století.
(smích)
Předvídala, že Amerika půjde
nativistickým směrem.
Byla černošskou futuristkou.
(smích)
Thurston je britské jméno,
my ale nejsme Britové.
Ať žije vícegenerační dehumanizační
ekonomická instituce
Amerického vlastnictví otroků.
Thurston je skvělé jméno
pro objednávku ve Starbucks.
Rozhodně to tam zrychluje obsluhu.
(smích)
Moje matka byla renesanční žena.
Arnita Lorraine Thurston
byla programátorkou počítačů,
dříve bývala služkou,
přežila sexuální napadení,
byla umělkyní a aktivistkou.
Připravila mě na tento svět
lekcemi z černošských dějin,
bojových umění, městského zemědělství,
a poté mě v sedmé třídě poslala
do soukromé školy Sidwell Friends School,
kam američtí prezidenti
posílají své dcery,
a takhle jsem vypadal,
když jsem tam přišel.
(smích)
Na té škole jsem měl za úkol dvě věci:
neztratit svoje černošství
a neztratit brýle.
Uspěl jsem v obojím.
(smích)
Sidwell byl skvělé místo
k učení se umění a vědám,
ale také k učení se, jak žít mezi bělochy.
Připravil mě na život na Harvardu,
na práci v podnikovém poradenství
a na moji práci v „The Daily Show“
a „The Onion“.
Spoustu těchto lekcí jsem zmínil
ve své biografii „Jak být černochem“,
a pokud jste ji ještě nečetli,
jste rasisti, protože ‒
(smích)
jste měli spoustu času
si tu knihu přečíst.
Ale Amerika mi neustále připomíná
a učí mě,
co znamená být černochem v Americe.
Je prosinec 2018,
jsem s mojí snoubenkou
v příměstské části Wisconsinu.
Jsme na návštěvě u jejích rodičů,
kteří jsou oba běloši,
což z ní dělá bělošku.
Takhle to funguje, já si to nevymyslel.
(smích)
Trošku pila,
takže já řídím auto jejích rodičů.
A zastaví nás policie.
Jsem vyděšený.
Zapínám výstražná světla,
abych ukázal, že spolupracuju.
Pomalu zajíždím ke krajnici
pod to nejjasnější pouliční světlo,
jaké se dá najít,
pro případ, že budu potřebovat svědky
nebo záběry z kamery v autě.
Vyndáváme můj řidičák, registraci auta,
viditelně je vyskládáme, stahujeme okénka,
moje ruce jsou na volantu,
to všechno ještě předtím,
než policista vystoupí z auta.
Tohle je cesta jak přežít.
Zatímco čekáme,
přemýšlím o těchto titulcích ‒
„Policie zastřelila dalšího
neozbrojeného černocha“ ‒
a já nechci být jedním z nich.
Dobrá zpráva je,
že naše policistka byla přátelská.
Řekla nám, že máme prošlou registraci.
Takže, vzkaz všem bělošským rodičům:
pokud vaše dítě chodí s někým,
kdo má barvu pleti jako
Dwayne „The Rock“ Johnson nebo tmavší ‒
(smích)
před každou návštěvou se ujistěte,
že má vaše auto v pořádku papíry.
Je to běžná zdvořilost.
(smích)
(potlesk)
Měl jsem štěstí.
Narazil jsem na znalkyni práva.
Přežil jsem něco,
při čem bych neměl usilovat o přežití.
A myslím na tu sérii událostí ‒
„Policie zastřelila dalšího
neozbrojeného černocha“ ‒
a na období, kdy takovéhle události
byly na denním pořádku.
Procházel jsem na síti novinky
a bylo tam oznámení o narození miminka,
reklama na jakýsi produkt,
o kterém jsem včera
v tichosti říkal kamarádovi.
Viděl jsem video s policistou,
který postřelil někoho,
kdo vypadal přesně jako já.
A četl jsem zamyšlení o tom,
jak mileniálové vyměnili sex
za toast s avokádem.
(smích)
Byla to rozporuplná doba.
Ty události se stále objevovaly,
ale v roce 2018 se změnily
v jiný typ příběhů,
na něco takového: „Běloška zavolala
policii na černošku čekající na Uber“.
To byl příběh brooklynské Becky.
Pak tam bylo: „Běloška zavolala policii
na osmiletou černošku prodávající vodu“.
To byla Patty bez povolení.
Pak zase: „Žena zavolala policii
na černošskou rodinu
grilující u jezera v Oaklandu“.
Příběh nechvalně známé BBQ Becky.
A já podotýkám,
že události ze života černochů
jsou vlastně pokrokem.
Dříve bychom se o nich dozvěděli
až po nezákonném policejním zabíjení.
Dnes vídáme videa lidí, jak volají 911.
Plaveme proti proudu,
blíže k problému a blíže k řešení.
A tak jsem začal sbírat
všechny příběhy, které jsem dokázal najít.
Vytvořil jsem stále se vyvíjející
a rostoucí databázi
na stránce baratunde.com/livingwhileblack.
Když jsem se to snažil pochopit,
uvědomil jsem si,
že vlastně vytvářím z vět diagramy,
abych těm titulkům porozuměl.
Chci poděkovat mojí učitelce angličtiny
Erice Berry ze Sidwellu
a všem učitelům angličtiny.
Poskytli jste nám nástroje,
abychom mohli bojovat za naši svobodu.
Našel jsem způsob, jak vysvětlit titulek
a porozumět neměnným vrstvám
v každém z nich:
subjekt podnikne kroky proti cíli,
který se zabývá jistou činností,
takže „Běloška zavolala policii
na osmiletou černošku“
je to stejné jako „Běloch zavolal policii
na černošku koupající se na koupališti“
nebo jako „Žena zavolala policii
na černošskou poslankyni z Oregonu,
která pořádala kampaň ve svém obvodu“.
Jsou stejné.
Diagramy těchto vět mi umožnily
znázornit nadřazenost bělochů,
která umožnila,
aby se tyto věty staly pravdou,
a zde se zastavím,
abych definoval použité výrazy.
Když říkám „nadřazenost bělochů“,
tak nemluvím jen o nacistech
nebo vyznavačích bílé síly
a rozhodně neříkám,
že všichni běloši jsou rasisti.
Myslím tím
systém strukturálních výhod,
který upřednostňuje bělochy
v sociální, ekonomické a politické aréně.
Bryan Stevenson
z Iniciativity za rovnoprávnost
to nazval příběhem rasových rozdílů,
příběhem, který říkáme sami sobě,
abychom ospravedlnili otroctví, Jima Crowa
a hromadné věznění, a tak dále.
Takže když jsem viděl,
jak se tento vzorec opakuje,
naštval jsem se,
ale také mě to inspirovalo
k vytvoření hry,
hry se slovy, která by mi umožnila
přetvořit toto traumatické odhalení
v uzdravovací proces.
Tu hru vám teď vysvětlím.
První úroveň je úroveň tréninková
a já potřebuji, abyste se jí zúčastnili.
Naším úkolem je zjistit,
zda jde o pravdu nebo lež.
Stalo se to nebo ne?
Zde je příklad:
„Knihovnice na katolické právnické
univerzitě zavolala policii na studenta
kvůli tomu, že s ní příliš diskutoval“.
Zatleskejte, pokud si myslíte,
že je to pravda.
(potlesk)
Zatleskejte, pokud si myslíte,
že to pravda není.
(potlesk)
Bohužel, je to pravda
a jen dodávám,
že právnická knihovna je na diskutování
přesně to pravé místo.
(smích)
Toho studenta by měli
povýšit na profesora.
Tréninkovou úroveň jsme zvládli,
takže se přesuňme k těm opravdovým.
První úroveň, náš úkol je jednoduchý:
prohoďte role.
To znamená „Žena zavolala policii
na černošskou poslankyni z Oregonu“
se změní na „Černošská poslankyně
z Oregonu zavolala policii na ženu“.
A z titulku „Běloch zavolal policii
na černošku koupající se na koupališti“
bude „Černoška zavolala policii
na bělocha koupajícího se na koupališti“.
Jak se vám líbí tahle
obrácená rasistická verze?
Hotovo, první úroveň je za námi
a my se přesuneme k druhé úrovni,
kde je naším úkolem zvýšit
důvěryhodnost obrácené verze.
Upřímně, černoška, která volá policii
na bělocha kvůli koupání v bazénu
není dostatečně absurdní,
ale co když jí ten běloch sahal na vlasy
bez jejího povolení
nebo vyráběl ovesné mléko
během jízdy na jednokolce,
nebo možná jen všechny
na poradě překřikoval.
(smích)
Všichni jsme to zažili, že?
Vážně, všichni jsme to zažili.
Hotovo, druhá úroveň je dokončená.
Ale spolu s tím přichází varování:
jednoduše obrátit proud
nespravedlnosti nevytváří spravedlnost.
To je pomsta, což není naším cílem,
to je jiná hra,
a tak postoupíme k třetí úrovni,
kde je naším úkolem změnit naši reakci,
něco jako „Volat policii
není vaše jediná možnost,
můj bože, co je to s vámi, lidi!“
(potlesk)
Musím pozastavit naši hru,
abych připomněl stavbu vět.
Subjekt podnikne kroky proti cíli,
který se zabývá jistou činností.
„Běloška zavolala policii
na černošského investora,
který prováděl inspekci na svém pozemku“.
„Obchod v Kalifornii
zavolal policii na černošku,
která darovala jídlo bezdomovcům“.
„Golfový klub dvakrát volal policii
na černošku kvůli tomu, že hrála pomalu“.
Ve všech těchto případech
je subjekt většinou běloch,
cílem je většinou černoch
a činností je cokoliv,
od sezení ve Starbucks
až po nesprávné grilování
nebo zdřímnutí si
nebo „nervózní“ chůzi do práce,
kterou já nazývám prostě „chůzí do práce“.
(smích)
A můj nejoblíbenější je
nezabránění svému psovi
ve snaze spářit se s jejím psem,
což je očividně případ pro psí policii,
ne lidskou policii.
Všechny tyto aktivity patří k životu.
Naše existence je chápána jako zločin.
Nyní nastala ta chvíle,
kdy je mou povinností říct,
že ne všechno se týká rasy.
Zločin je vážná věc,
který by měl být nahlášen,
ale zeptejte se sami sebe,
jestli jsou k vyřešení situace
potřeba ozbrojenci,
protože pokud přijedou pro mě,
bude to vypadat jinak.
Víme, že policisté
používají v případě černochů
více síly než u bělochů
a tím se učíme, jakou roli
v tomhle případě hraje volání na 911.
Díky dosavadnímu výzkumu
Centra pro dohled nad dodržováním rovnosti
jsme zjistili, že v jistých městech
nastává většina střetů
mezi policisty a občany
kvůli volání na 911,
a ne z iniciativy na straně policistů,
a většina násilí, kdy policie použije
proti občanům hrubou sílu,
je reakcí na tato volání.
Navíc, když policisté reagující
na zavolání použijí sílu,
zvyšují ji v oblastech,
kde procento populace bělochů
je také vyšší,
tedy kde nastala gentrifikace,
obdobně u jednokolky a ovesného mléka
nebo když se BBQ Becky cítí ohrožená,
stane se pro mě hrozbou
v mém vlastním sousedství,
což nutí mě a lidi jako jsem já,
abychom chránili sami sebe.
Navzájem se zklidňujeme,
vyhýbáme se provokacím,
na pokyn policie zastavujeme u krajnice
pod tím nejjasnějším světlem,
aby naše vražda
mohla být natočená na kameru,
a děláme to proto,
protože žijeme v systému,
ve kterém běloši mohou jednoduše
zavolat smrtící sílu,
aby si zajistili své pohodlí.
(potlesk)
Obchod v Kalifornii
nejen že zavolal policii na černošku,
která darovala jídlo bezdomovcům.
Zavolali na ni ozbrojené,
nevyzpytatelné muže.
V podstatě povolali letecký útok.
Tohle je ozbrojené otravování
a není to nic nového.
Mezi lety 1877 a 1950 bylo v USA
zdokumentováno nejméně 4 400 případů
rasového teroru při lynčování černochů
Ty také měly titulky.
„Reverend T. A. Allen byl zlynčován
v Hernandu v Mississippi
za organizování místních pachtýřů“.
„Oliver Moore byl zlynčován v Edgecomb
v Severní Karolíně, když vyděsil bělošku“.
„Nathan Bird byl zlynčován
poblíž Lulingu v Texasu za to,
že odmítl vydat svého syna davu“.
Musíme změnit naši reakci,
ať už tou reakcí je „lynčování“
nebo „volání policie“.
A teď, když jsem obě úrovně přiblížil,
vraťme se k naší hře, k našemu úkolu.
Naším úkolem ve třetí úrovni je
změnit reakci.
Co kdyby místo
„zavolal policii na černošku,
která darovala jídlo bezdomovcům“
jí ten obchod v Kalifornii poděkoval.
Děkování je daleko levnější než přivedení
donucovacích orgánů na scénu.
Nebo místo toho
jí mohli dát jídlo,
které by stejně vyhodili,
a zvýšili si tak u veřejnosti svůj kredit.
Nebo ta běloška, která zavolala policii
na osmiletou černošskou dívku,
si od ní mohla raději všechno koupit
a podpořit tak drobné podnikání.
A běloška, která zavolala policii
na černošského realitního investora ‒
všichni bychom na tom byli lépe,
s čímž policie souhlasí,
kdyby ho prostě ignorovala
a starala se sama o sebe.
(smích)
Starat se sám o sebe je
skvělá volba, skvělá volba.
Volte ji častěji.
Třetí úroveň je dokončená,
ale je tu ještě bonusové kolo,
kde je úkolem začlenění.
Viděli jsme také titulky jako
„Vlivný muž masturboval
před mladými ženami,
které přišly do jeho kanceláře“.
Divná volba pro vlivného muže.
Přitom mohl dělat tolik jiných věcí.
(smích)
Jako například „poslechnout si je“,
„poradit jim“,
„nechat se inspirovat, rozjet s nimi
společný podnik, teď jsou všichni bohatí“.
(smích)
Chci žít ve světě,
kde jsou všichni bohatí,
ale kvůli jeho špatné volbě
všichni žijeme v chudším světě.
Nemusí to tak být.
Tato hra se slovy mi připomněla,
že nadřazenost bělochů má strukturu,
tak jako myzogynie
a další systémové zneužívání moci.
Struktura je to, co je dělá systémovými.
Vyzývám lidi,
aby si té struktury všímali,
jaké místo v ní má moc,
a co je důležitější, aby viděli lidskost
těch z nás, ze kterých si
tato struktura udělala terč.
Dneska tu jsem, protože jsem byl milován,
podporován, chráněn a že jsem měl štěstí,
protože jsem šel na dobrou školu,
jsem skoro slavný, většinou šťastný,
dvakrát denně medituji,
a přesto
v sobě nosím strach,
protože vím, že někdo,
kdo mě vidí jako hrozbu,
se může stát hrozbou pro můj život,
a jsem z toho unavený.
Jsem unavený z toho, že musím nést
neviditelné břímě strachu jiných lidí,
a stejně tak je unavených mnoho z nás,
a neměli bychom být,
protože to můžeme změnit,
když změníme reakci, která změní událost,
což změní systém,
který umožňuje, aby ty události nastávaly.
Systémy jsou jen kolektivní příběhy,
ve které všichni věříme.
Když je měníme,
tvoříme lepší realitu,
součástí které můžeme všichni být.
Vyzývám nás,
abychom použili svou moc a vybrali si.
Vyzývám nás, abychom postoupili
na vyšší úroveň.
Děkuji.
Jsem Baratunde Rafiq Thurston.
(potlesk)
Mis padres me dieron
un nombre extraordinario:
Baratunde Rafiq Thurston.
Baratunde se basa en
un nombre yoruba de Nigeria,
Pero, no somos nigerianos.
(Risas)
Esto es solo lo negra que era mi mamá.
(Risas)
"Da a este chico el nombre
más oscuro posible ¿Qué dice el libro?"
(Risas)
Rafiq es un nombre árabe,
pero no somos árabes.
Mi madre solo quería que tuviera
en el siglo XXI. problemas de embarque.
(Risas)
Ella previó el cambio de EE. UU.
hacia el nativismo.
Ella fue una futurista negra.
(Risas)
Thurston es un nombre británico,
pero no somos británicos.
Pero es un clamor para la institución
económica multigeneracional
deshumanizante de
la propiedad esclava estadounidense.
Además, Thurston queda bien
para un nombre de Starbucks.
En serio, eso acelera el proceso.
(Risas)
Mi madre fue una mujer renacentista.
Arnita Lorraine Thurston
fue programadora de computadoras,
extrabajadora doméstica
fue sobreviviente del asalto sexual,
artista y activista.
Ella me ha preparado para este mundo
con lecciones de la historia de los negros
en arte marcial, en el cultivo urbano,
y luego me envió al colegio privado
de Sidwell Friends en el 7º
donde los presidentes estadounidenses
mandan a sus hijas
y donde ella me envió cuando yo era así.
(Risas)
Tuve dos deberes claves
al ir a aquel colegio:
no pierdas tu negritud ni las gafas.
Esto cumple los dos.
(Risas)
Sidwell era un lugar genial
para aprender arte y ciencias,
pero también el arte de vivir
en medio de blancura
lo que me preparó luego
para mi vida en Harvard,
para hacer consultoría corporativa,
o para mis trabajos
en "The Daily Show" y The Onion.
Escribí muchas lecciones
en mi autobiografía: "Como ser negro,"
el que si aún no han leído,
les convierte en racistas, porque...
(Risas)
han tenido mucho tiempo para leerlo.
Pero EE. UU. insiste en recordarme
y enseñarme
lo que significa ser negro en EE. UU.
Es diciembre en 2018,
estaba con mi prometida
en los suburbios en Wisconsin,
visitando a sus padres, ambos son blancos
lo que hace que ella también lo sea.
Así funciona. Yo no pongo las reglas.
(Risas)
Ella había bebido, así que yo conduje
el auto de sus padres,
y la policía nos detuvo.
Tengo miedo.
Encendí luces intermitentes
para indicar el cumplimiento.
Paro lentamente
bajo la farola más luminosa
que podría encontrar
por si necesito testigos o
imágenes televisivas.
Sacamos la identificación,
los papeles de registro del auto,
Bajamos las ventanas y los sacamos.
Los manos están al volante,
eso todo sucede antes de que
la policía salga de su vehículo.
Por eso estamos vivos.
Mientras esperábamos ,
pienso en posibles titulares:
"El polícia dispara a otro
hombre negro desarmado".
Y no quiero que me pase lo mismo.
Tengo buenas noticias y es que
nuestra agente de policía fue amable.
Ella nos avisó de que
nuestras placas estaban caducadas.
Para todos padres blancos,
si tu hijo está vinculado a una persona
cuya piel se clasifica como Dawyne
"The Rock" Johnson o aún más negro..
(Risas)
necesitas examinar el auto,
renovar los papeles antes de cada visita.
Es por cortesía.
(Risas)
(Aplausos)
Yo tuve suerte.
Tuve un profesional
en la aplicación de la ley.
Sobreviví a algo que
no debería requerir supervivencia.
Y pienso en esta serie de cuentos
"El policía dispara a otro
hombre negro desarmado".
y la época cuando aquellos cuentos
estaban en todos lugares.
Me gustaría pasear por mis memoria
y entonces veo una foto
para un anuncio de un bebé,
un anuncio para un producto
que ayer había compartido con un amigo.
Me gustaría ver un video de un policía
apuntando con un arma otra persona
que se pareciera a mí.
Y me gustaría leer un artículo sobre
cómo la generación del milenio sustituye
el sexo por una tostada de aguacate
(Risas)
Era un tiempo de confusión.
Esas historias siguen apareciendo
pero en 2018 esas historias
cambiaron por otras como:
"Una mujer blanca llama a la policía
porque una mujer negra espera un Uber"
Era Brooklyn Becky.
"Otra mujer blanca llama a la policía
porque una niña negra
de 8 años vende agua".
Ella era Permit Patty.
Y "Otra mujer llama a la policía
porque una familia negra hace
una barbacoa en un lago de Oakland".
Ahora se conoce
con la triste fama de Becky Barbacoa.
Y compito contra esas historias
sobre la vida de los negros
mientras realmente
los negros están progresando.
Solíamos descubrir asesinatos
extrajudiciales de la policía,
ahora recibimos los videos
de la gente llamando 911
Estamos moviéndonos contracorriente
acercándonos al problema y a la solución
Entonces, empezé a coleccionar
tantas historias como pude encontrar.
Creé una base de datos
que sigue creaciendo
en el sitio web:
baratunde.com/livingwhileblack
En busca de entendimiento, entendí
que estaba diagramando oraciones
para comprender los titulares.
Quería dar las gracias a mi maestra
de inglés en Sidwell, Erica Berry
y a todos los maestros de inglés.
Nos han dado los instrumentos
para luchar para nuestra libertad.
Lo que he encontrado es un proceso
para descomponer el titular
y entender los niveles coherentes
de cada uno:
Un sujeto hace una acción contra
un objetivo participado en actividades
entonces "una mujer blanca
llama a la policía por una chica negra"
es el mismo que "un hombre blanco llama a
la policía porque una mujer negra
ha usado la piscina de los vecinos" y
"una mujer llama a la policía
porque un legislador negro
hace campaña en su área".
Son iguales.
Diagramar las oraciones me permitió
diagramar la supremacía de la blancura
lo que permite a tales oraciones
ser correctas.
Voy a parar un poco para explicar
las definiciones,
"la supremacía de la blancura".
No estoy hablando de nazis
o activistas blancos y poderosos,
Sin duda, no digo que todos los blancos
sean racistas.
A lo que me refiero es que
el sistema de beneficios estructurales
que favorece más a los blancos
en espacios sociales,
económicos y políticos.
Este es lo que Bryan Stevenson
en "the Equal Justice Initiative"
llama la narrativa de
la diferencia racial,
el cuento que nos explicamos
para justificar la esclavitud y Jim Crow,
la encarcelación en masa, etc.
Entonces, cuando entendí
este modelo repetitivo,
me enfadé,
pero esto me animó al mismo tiempo
para crear un juego,
un juego de palabras que me permite
transformar esta exposición traumática
en una experiencia sanadora.
Hablaré sobre el juego.
El primero nivel es del ejercitarse,
y necesito su participación.
Nuestro objetivo: es determinar
si esto es real o falso.
¿Esto pasó o no?
Por ejemplo:
"Un bibliotecario de la Universidad
Católica de Derecho llama a la policía
porque un estudiante estaba discutidor.
¡Aplaudan si creen que esto es real!
(Aplausos)
¡Aplaudan si creen que esto es falso!
(Aplausos)
Los que creen que es real tienen razón,
por desgracia,
y la información, ser discutidor
en la biblioteca de Derecho
es el lugar adecuado para hacerlo.
(Risas)
Este estudiante debería ser profesor.
El nivel de formación se completa y
continuamos con los niveles reales.
Nivel uno, nuestro objetivo es simple:
invertimos los roles.
Significa "Una mujer llama a la policía
a causa de un legislador negro"
se convierte en "Un legislador negro
llama a la policía a causa de una mujer".
Significa "Un hombre blanco llama
a la policía
porque una negra utiliza
la piscina de los vecinos
se convierte en "una negra llama
a la policía a causa de un blanco".
¿Cómo quieres revertir las
manzanas racistas?
Eso es; el nivel uno es completo
Continuamos con el nivel dos,
donde el objetivo es aumentar
la credibilidad del cambio.
Hagámoslo, una mujer negra llama a
la policía porque un blanco usa la piscina
no es lo suficiente absurdo,
pero ¿qué pasaría si el hombre
tocara su pelo sin preguntarla?
o ¿si él preparase la leche con
avena montando en un monociclo?
o ¿si quizá hablase de los demás
en una reunión?
(Risas)
¿Hemos estado allí, correcto?
En serio, todos hemos estado allí
Eso es, nivel dos completo.
Eso viene con aviso:
Simplemente invertir
la corriente de injusticia no es justo.
Es una venganza que no es nuestra misión.
Es un juego diferente, ahora
continuamos al nivel tres,
que es cambiar la acción, conocida como
"Llamar a la policía no
es tu única opción.
¿Qué les pasa, gente?"
(Aplauso)
Necesito hacer una pausa
para recordar la estructura.
Un sujeto hace una acción contra
un objetivo participado en una actividad
"Una blanca llama a la policía
porque un inversor inmobiliario negro
inspecciona su propiedad"
"Un supermercado llama a la
policía porque una blanca
dona comida a la gente sin hogar."
"Un club llama a la policía dos veces
porque una negra juega demasiado lento".
En todos casos el sujeto
es siempre blanco,
el objetivo es negro,
y las actividades son cualquier cosa,
sentarse en Starbucks,
utilizar el tipo incorrecto del barbacoa,
echarse la siesta,
andar "nervioso" de camino al trabajo,
lo que llamo "andar hasta el trabajo"
(Risas)
y, mi favorito,
hacer que su perro deje de
chupar el perro de ella,
lo que es una situación seria para
el perro de policía
no para la policía real.
Todas esas actividades suman en la vida.
Nuestra existencia
se entiende como un delito.
Pero es obligatorio decir
en mi presentación
que no todo va sobre el racismo.
El delito es una cosa
que debería ser reportado,
pero pregúntense ¿Necesitamos
hombres armados para solucionar esto?
Porque para mí, cuando ellos aparecen,
es diferente.
Conocemos que la policía
usa la fuerza contra los negros más
que contra los blancos,
y aprendemos que el 911
es la manera para hacerlo.
Gracias a la investigación preliminar
del "Center for olicing Equity"
sabemos que en unas ciudades
la mayoría de las interacciones
entre la policía y los ciudadanos
es a través de las llamadas al 911,
no por detenciones de la policía.
La mayoría de actos violentos y de fuerza
de la policía contra los ciudadanos
son las repuestas a aquellas llamadas.
Además, cuando aquellos agentes responden
a las llamadas usando la fuerza,
aumenta en lugares
donde el porcentaje de blancos
ha aumentado también,
lo conocido por gentrificación,
por monociclos y por la leche de avena,
y cuando Becky Barbacoa
se siente en peligro,
ella se convierte en un peligro
para el barrio,
que me obliga a mí y
a otras personas como yo
a ser nosotros mismos agentes de policía.
Nos tranquilizamos,
vamos con pies de plomo.
Quizás vayamos al lado de la carretera
allá bajo la luz que podemos encontrar
para que el asesino
quizá sea detectado por la cámara.
Y lo hacemos porque vivimos en un sistema
en el cual los blancos diariamente
pueden llamar a las autoridades
para asegurarse
de que todo va bien para ellos.
(Aplausos)
El vendedor del mercado no solo llamó
a la policía porque una negra
donaba comida a la gente sin hogar.
Ellos ordenaron
muchos hombres armados contra ella.
Básicamente pidieron
un ataque con drones.
Eso es incomodidad armada,
y eso no es nuevo.
Desde 1877 hasta 1950,
al menos se documentaron 4400
linchamientos raciales
de negros EE. UU.
Tuvieron titulares también.
"La revolucionaria T.A Allen fue linchado
en Hernando, Mississippi
por organizar aparceros locales".
"Oliver Moore fue linchado en
Edgecomb County, Carolina del Norte
por asustar a una chica blanca.
Nathan Bird fue linchado
cerca Luling, Texas
por rechazar que su hijo
fuera a una banda.
Necesitamos cambiar la acción,
de un linchamiento
o de llamar a la policía.
Y ahora que he disminuido
la distancia entre ambas,
volvamos al juego, a la misión.
Nuestro objetivo en el nivel tres
es cambiar la acción.
Entonces, ¿Qué pasa si, en vez de
llamar a la policía porque
una negra dona comida
a gente sin hogar,
que el supermercado dé las gracias?
Dar las gracias es más barato
que llamar a la policía.
(Aplauso)
O, en vez de,
dar la comida que ellos
han perdido por ella
para donarla en algo bueno para todos.
O si la mujer blanca que llamó a la
policía a causa de una niña negra de 8,
comprara agua de la chica
para apoyarla?
¿Y si la mujer blanca que llamó a la
policía debido a un inversor inmobiliario,
pudiéramos ser mejores,
los policías también lo piensan,
si ella lo ignorase y se ocupara de
sus propios asuntos?
(Risas)
Atender los asuntos propios
es una opción excelente.
Háganlo más a menudo.
El nivel tres es completo,
pero hay un nivel más y final,
donde el objetivo es la inclusión.
Hemos visto tales titulares:
"Un hombre poderoso se masturba
delante de mujeres jovenes
que visitan su oficina"
¡Qué estupidez de un hombre poderoso!
Puede hacer muchas otras cosas.
(Risas)
Como, por ejemplo, "escucha a",
"asesora a"
"inspirado por, crea una empresa,
todos somos ricos ahora".
(Risas)
Quiero vivir en ese mundo
donde todos son ricos,
pero porque él no eligió bien,
todos estamos en un mundo peor.
No debería pasar así.
La palabra de juego me recordó
la supremacía de la blancura,
como ser misógino,
como todos abusos sistemáticos del poder.
La estructura los hace sistemáticos.
Pido a las personas aquí
que vean la estructura,
donde está el poder,
aunque es más importante ver
la humanidad
de todos quienes hacen los objetivos
según esta estructura.
Estoy aquí porque fui amado, protegido
y tuve suerte
porque estuve en los colegios adecuados,
por ser semifamoso, casi siempre feliz
meditando dos veces al día,
y todavía,
tengo miedo,
porque estoy seguro de que
si alguien me considera como un peligro
puede poner en peligro mi vida,
estoy cansado.
Estoy cansado por asumir
esta responsabilidad
de los miedos de los demás,
la mayoría de nosotros está cansados
y no lo deberíamos estar,
porque podemos cambiar esto,
podemos cambiar la acción que
cambia la historia,
que cambia el sistema
que permite que sucedan estas historias.
Los sistemas son historias colectivas
que todos aceptamos.
Cuando las cambiamos,
escribimos una realidad mejor
para ser un parte de ella.
Nos pido
usar nuestro poder para elegir.
Pido a todos nosotros subir de nivel.
Gracias.
Soy Baratunde Rafiq Thurston.
(Aplauso)
Mes parents m'ont donné
un nom extraordinaire :
Baratunde Rafiq Thurston.
Baratunde vient
d'un nom yoruba du Nigeria,
mais nous ne sommes pas nigérians.
(Rires)
Voilà à quel point ma mère était noire.
(Rires)
« Donne à ce garçon
le nom le plus noir possible.
Que dit le livre ? »
(Rires)
Rafiq est un nom arabe,
mais nous ne sommes pas arabes.
Ma mère voulait que j'ai du mal
à prendre l'avion au XXIe siècle.
(Rires)
Elle avait anticipé que l'Amérique
se tourne vers le nativisme.
C'était une futuriste noire.
(Rires)
Thurston est un nom britannique,
mais nous ne sommes pas Britanniques.
Dédicace à l'institution économique
multigénérationnelle et déshumanisante
de l'esclavage de Noirs en Amérique.
Thurston est également
un super nom pour Starbucks.
Cela accélère le processus.
(Rires)
Ma mère était une femme de la Renaissance.
Arnita Lorraine Thurston
était programmeuse informatique,
ancienne employée de maison,
survivante d'une agression sexuelle,
une artiste et une activiste.
Elle m'a préparé à ce monde
avec des leçons sur l'histoire noire,
des arts martiaux,
de l'agriculture urbaine
puis elle m'a envoyé en 5ème
à l'école privée de Sidwell Friends,
où les présidents américains
envoient leurs filles
et elle m'y a envoyé ainsi.
(Rires)
J'avais deux missions-clés
au sein de cette école :
ne perds pas ta noirceur
et ne perds pas tes lunettes.
J'ai ainsi accompli les deux.
(Rires)
Sidwell était un super endroit
pour apprendre les arts et les sciences,
mais aussi l'art de vivre
au milieu de la blancheur.
Cela m'a préparé
à une vie future à Harvard,
à faire du conseil aux entreprises
ou travailler à « The Daily Show »
et « The Onion ».
Je pourrais écrire de nombreuses leçons
dans mon mémoire, « Comment être noir »,
si vous ne l'avez pas encore lu,
cela fait de vous un raciste --
(Rires)
car vous aviez plein de temps
pour lire le livre.
Mais l'Amérique insiste pour me rappeler
et m'enseigner
ce que c'est d'être noir en Amérique.
Nous sommes en décembre 2018,
je suis avec ma fiancée
dans une banlieue du Wisconsin.
Nous rendons visite à ses parents,
qui sont tous deux blancs,
elle est donc blanche.
Ça marche comme ça.
Je n'ai pas décidé des règles.
(Rires)
Elle a bu quelques verres,
alors je conduis la voiture de ses parents
et la police nous fait signe
de nous arrêter.
J'ai peur.
J'allume mon clignotant
pour indiquer que j'obtempère,
je me range doucement
sous le lampadaire
le plus lumineux que je trouve
au cas où j'ai besoin de témoins
ou de la vidéo de la caméra embarquée.
Nous sortons mon permis,
la carte grise de la voiture,
les plaçons de façon visible,
descendons les vitres,
mes mains sont sur le volant,
tout cela avant que l'officière
ne sorte de son véhicule.
Voilà comment rester en vie.
Alors que nous attendons,
je pense à ces gros titres,
« La police tire sur une autre
personne noire non armée »,
et je ne veux pas me joindre à elles.
La bonne nouvelle, c'est que
notre officière était sympathique.
Elle nous a dit que
l'immatriculation avait expiré.
A tous les parents blancs,
si votre enfant sort avec quelqu'un
dont la couleur de peau est aussi foncée
que Dwayne « The Rock » Johnson --
(Rires)
vous devez faire inspecter la voiture,
mettre à jour les papiers à chaque visite.
C'est de la simple courtoisie.
(Rires)
(Applaudissements)
J'ai eu de la chance.
J'ai eu à faire à une professionnelle
des forces de l'ordre.
J'ai survécu à quelque chose
qui ne devrait pas nécessiter
qu'on y survive.
Je pense à cette série d'histoires --
« La police tire sur une autre
personne noire non armée » --
et la saison où ces histoires
ont fait leur apparition partout.
Je faisais défiler mon fil d'actualités
et je voyais un faire-part de naissance.
Je voyais une pub pour un produit
au sujet duquel j'avais chuchoté
avec un ami la veille.
Je voyais une vidéo
d'un officier de police
descendant quelqu'un qui me ressembait.
Je voyais un article de fond
sur comment la génération Y avait remplacé
le sexe par des toasts à l'avocat.
(Rires)
C'était une période déroutante.
Ces histoires continuaient de surgir,
mais en 2018, ces histoires ont été
remplacées par un autre type d'histoires :
« Une femme blanche appelle la police
au sujet d'une femme noire
attendant un Uber ».
C'était Betty de Brooklyn.
« Une femme blanche
appelle la police
au sujet d'une Noire de huit ans
vendant de l'eau ».
C'était Patty et son permis.
Puis : « Une femme appelle la police
au sujet d'une famille noire
faisant un barbecue ».
C'était la maintenant célèbre
Becky et son barbecue.
Je soutiens que ces histoires
de la vie en tant que Noir
sont une marque de progrès.
Avant, nous découvrions cela après
les homicides policiers extrajudiciaires.
Maintenant, nous avons des vidéos
de gens appelant la police.
Nous remontons le courant,
nous nous rapprochons
du problème et de la solution.
Alors j'ai démarré une collection
de toutes les histoires
que je pouvais trouver.
J'ai créé une base de données
évolutive et en pleine expansion
sur baratunde.com/livingwhileblack.
En cherchant à comprendre,
j'ai réalisé que le processus
était de faire un diagramme de ces phrases
pour comprendre ces gros titres.
Je veux remercier mon enseignante
d'anglais de Sidwell, Erica Berry,
et tous mes enseignants d'anglais.
Vous m'avez donné les outils
pour me battre pour notre liberté.
Ce que j'ai découvert était une méthode
pour décomposer le titre
et comprendre les couches logiques
dans chacun d'eux :
un sujet agit contre une cible
exerçant une activité.
« Une femme blanche appelle la police
au sujet d'une fille noire de huit ans »
est identique à « Un homme blanc
appelle la police
au sujet d'une femme noire
utilisant la piscine »,
est identique à « Une femme blanche
appelle la police
au sujet d'un législateur noir de l'Oregon
faisant campagne dans son district ».
C'est la même chose.
Faire un diagramme de ces phrases
m'a permis de faire un diagramme
de la suprématie blanche
qui a permis à ces phrases d'être vraies
et je vais marquer une pause
pour définir mes termes.
Quand je dis « suprématie blanche »,
je ne parle pas que des nazis
ou des activistes du pouvoir blanc
et je ne dis certainement pas
que tous les Blancs sont racistes.
Ce à quoi je fais référence,
c'est à un système d'avantages structurels
favorisant les Blancs plus que les autres
dans les arènes sociales,
économiques et politiques.
C'est ce que Bryan Stevenson
de l'initiative
pour une justice égalitaire
appelle le récit de la différence raciale,
l'histoire que nous nous sommes racontée
pour justifier l'esclavage, Jim Crow,
l'incarcération de masse et d'autres.
Quand j'ai vu cette structure se répéter,
cela m'a mis en colère
mais cela m'a aussi inspiré
à créer un jeu,
un jeu de mots qui me permettrait
de transformer
cette exposition traumatique
en une expérience thérapeutique.
Je vais vous expliquer le jeu.
Le premier niveau
est un niveau d'entraînement
et j'ai besoin de votre participation.
Notre objectif : déterminer
si ceci est vrai ou faux.
Ceci est-il arrivé ?
Voici l'exemple :
« Un bibliothécaire
d'une fac de droit catholique
appelle la police au sujet d'un étudiant
trop “ argumentatif ” ».
Tapez des mains
si vous pensez que c'est vrai.
(Applaudissements)
Tapes des mains
si vous pensez que c'est faux.
(Applaudissements)
Ceux pensant que c'est vrai
ont malheureusement raison,
et un point d'information :
être argumentatif
dans une bibliothèque de droit,
c'est le bon endroit.
(Rires)
Cet étudiant devrait
être promu professeur.
Niveau d'entraînement terminé,
nous passons aux vrais niveaux.
Niveau un, notre objectif est simple :
inverser les rôles.
« Une femme appelle la police
au sujet d'un législateur noir »
devient « Un législateur noir
appelle la police au sujet d'une femme ».
« Un homme blanc appelle la police
au sujet d'une femme noire
utilisant la piscine »
devient « Une femme noire
appelle la police
au sujet d'un homme blanc
utilisant la piscine ».
Est-ce que vous aimez
quand c'est inversé ?
Ça y est, niveau terminé
et nous passons au niveau deux
où notre objectif est d'augmenter
la crédibilité de l'inversion.
Une femme noire appelant la police
au sujet d'un homme blanc dans une piscine
n'est pas assez absurde,
mais et si cet homme blanc essayait
de toucher ses cheveux sans demander,
qu'il faisait du lait d'avoine
en faisant du monocycle
ou qu'il coupait la parole
à tout le monde durant une réunion.
(Rires)
Nous avons tous connu cela, n'est-ce pas ?
Sérieusement, nous avons tous connu cela.
Ça y est, niveau deux terminé.
Mais il s'accompagne d'un avertissement :
se contenter d'inverser l'injustice
n'est pas de la justice.
C'est de la vengeance,
ce n'est pas notre mission,
c'est un jeu différent,
alors nous passons au niveau trois
où l'objectif est de changer l'action,
ou « appeler la policer
n'est pas votre seule option,
c'est quoi votre problème à tous ?! »
(Applaudissements)
Je dois mettre le jeu en pause
pour nous rappeler la structure.
Un sujet agit contre une cible
exerçant une activité.
« Une Blanche appelle la police
au sujet d'un investisseur immobilier noir
inspectant sa propre propriété ».
« Un supermarché appelle la police
au sujet d'une femme noire
donnant à manger aux sans-abris ».
« Un club de golf appelle la police
au sujet de femmes noires
jouant trop lentement ».
Dans tous ces cas, le sujet
est généralement blanc,
la cible est généralement noire
et les activités sont variées,
de s'asseoir à un Starbucks
à utiliser le mauvais type de barbecue,
en passant par faire une sieste
et marcher jusqu'au travail
de façon « agitée »,
ce que j'appelle « aller au travail ».
(Rires)
Et mon préféré,
ne pas empêcher son chien
de sauter le sien,
ce qui est clairement une affaire
pour la police canine,
pas pour la police humaine.
Toutes ces activités reviennent à vivre.
Notre existence est interprétée
comme un crime.
C'est le moment obligatoire
dans la présentation où je dois dire
qu'il n'est pas toujours question de race.
Les crimes existent,
ils devraient être signalés,
mais demandez-vous si nous avons besoin
que des hommes armés
viennent pour régler cette situation,
car quand ils viennent pour moi,
c'est différent.
Nous savons que les officiers de police
ont plus recours à la force
avec des gens noirs
qu'avec des gens blancs
et nous découvrons le rôle
des appels à la police dans tout cela.
Grâce des recherches préliminaires
du centre pour l'équité policière,
nous apprenons qu'il y a des villes
où la plupart des interactions
entre la police et les citoyens
sont dues à des appels à la police,
à des arrestations
non initiées par la police
et pour la plupart de la violence,
le recours à la force
par la police sur les citoyens
est en réponse à ces appels.
De plus, quand ces officiers qui répondent
aux appels ont recours à la force,
cela est accru dans les zones
où le pourcentage
de Blancs dans la population
est également accru,
soit de la gentrification,
soit des monocycles et du lait d'avoine,
soit quand la Becky du barbecue
se sent menacée,
elle devient une menace pour moi
dans mon propre quartier,
ce qui nous force,
moi et les gens comme moi,
à nous contenir.
Nous devenons plus calmes,
nous marchons sur des œufs,
peut-être que nous nous rangeons
sous la lumière la plus lumineuse possible
afin que notre meurtre
puisse être filmé clairement
et nous faisons cela
car nous vivons dans un système
où les gens blancs peuvent trop facilement
appeler des forces mortelles
pour assurer leur confort.
(Applaudissements)
Le supermarché
ne s'est pas contenté d'appeler la police
au sujet d'une femme
donnant à manger aux sans-abris.
Il a commandé des hommes armés,
sans compte à rendre.
Il a appelé à une frappe de drone.
Le malaise est devenu une arme
et ce n'est pas nouveau.
De 1877 à 1950,
il y a eu au moins 4 400 lynchages
de terreur raciale documentés
envers des personnes noires
aux États-Unis.
Ils ont également fait les gros titres.
« Le révérend T.A. Allen a été lynché
à Hernando, Mississippi,
pour avoir organisé les métayers locaux ».
« Oliver Moore a été lynché
dans le comté d'Edgecombe
pour avoir effrayé une fille blanche ».
« Nathan Bird a été lynché au Texas
pour avoir refusé de livrer
son fils à la pègre ».
Nous devons changer l'action,
que cette action soit « lynche »
ou « appelle la police ».
Maintenant que j'ai réduit
la distance entre les deux,
revenons-en à notre jeu, à notre mission.
Notre objectif qu niveau trois
est de changer l'action.
Et si au lieu de
« Appelle la police au sujet d'une femme
donnant à manger aux sans-abris »,
ce supermarché se contentait
de la remercier ?
Remercier coûte bien moins cher
que d'appeler les forces de l'ordre.
(Applaudissements)
Ou au lieu de cela,
ils pourraient lui donner
la nourriture qu'ils auraient jetée,
accroître leur engagement civique.
Ou la femme blanche qui a appelé la police
au sujet de la fille noire de huit ans
aurait pu acheter tous les stocks
de cette petite fille noire,
soutenir une petite affaire.
Et la femme blanche qui a appelé la police
au sujet de l'investisseur noir,
la police s'accorde à dire
que nous irions mieux
si elle l'avait simplement ignoré
et s'était occupée de ses affaires.
(Rires)
S'occuper de ses affaires
est un choix excellent, excellent.
Choisissez de le faire plus souvent.
Le niveau trois est terminé,
mais il y a un niveau final bonus
où l'objectif est l'inclusion.
Nous avons tous vu de tels titres :
« Un homme puissant se masturbe
devant de jeunes femmes
visitant son bureau ».
Quel choix bizarre à faire
pour un homme puissant.
Il y avait tant d'autres
actions possibles.
(Rires)
Comme « écoute »,
« encadre »,
« inspiré par, s'associe à,
tout le monde est maintenant riche ».
(Rires)
Je veux vivre dans ce monde
où tout le monde est riche
mais, à cause de son mauvais choix,
nous vivons tous
dans un monde plus mauvais.
Cela n'a pas à être ainsi.
Ce jeu de mots m'a rappelé qu'il y a
une structure dans la suprématie blanche,
comme dans la misogynie,
comme dans tout abus
de pouvoir systémique.
La structure le rend systémique.
Je demande aux gens ici
de voir la structure,
où le pouvoir est au sein de la structure
et, surtout, de voir l'humanité
chez ceux d'entre nous
pris pour cibles par cette structure.
Je suis ici car j'ai été aimé,
qu'on a investi en moi,
que j'ai été protégé et chanceux,
que j'ai été aux bonnes écoles,
je suis un peu connu, plutôt heureux,
que je médite deux fois par jour
et pourtant,
je vis dans la peur
car je sais que quelqu'un
me percevant comme étant une menace
peut devenir une menace pour ma vie
et je suis fatigué.
J'en ai marre de porter
ce poids invisible de la peur des autres,
beaucoup d'entre nous le portent
et nous ne devrions pas avoir à le faire
car nous pouvons changer cela,
nous pouvons changer l'action,
qui change l'histoire,
qui change le système
qui permet à ces histoires de se dérouler.
Les systèmes ne sont que des histoires
collectives auxquelles nous adhérons tous.
Quand nous les changeons,
nous écrivons une meilleure réalité
à laquelle nous pouvons tous prendre part.
Je vous demande
de faire usage
de votre pouvoir de décision.
Je vous demande de passer
au niveau suivant.
Merci.
Je suis Baratunde Rafiq Thurston.
(Applaudissements)
ההורים שלי נתנו לי שם מדהים:
ברטונדה ראפיק ת'רסטון.
עכשיו, ברטונדה מבוסס על שם
בשפת יורובה מניגריה,
אבל אנחנו לא ניגרים.
(צחוק)
זה פשוט עד כמה שאמא שלי שחורה.
(צחוק)
"בא ניתן לילד הזה את השם הכי שחור שאפשר.
מה יש בספר?"
(צחוק)
ראפיק הוא שם ערבי, אבל אנחנו לא ערבים.
אמא שלי רק רצתה שיהיה לי קשה
להכנס למטוסים במאה ה-21.
(צחוק)
היא צפתה את הפניה של אמריקה
לעבר לאומניות.
היא היתה עתידנית שחורה.
(צחוק)
ת'רסטון הוא שם בריטי, אבל אנחנו לא בריטים.
כיפאק למוסד הכלכלי הבלתי אנושי הרב-דורי
של העבדות האמריקאית.
גם, ת'רסטון הוא שם מעולה לסטארבקס.
ממש מזרז את התהליך.
(צחוק)
אמא שלי היתה אשת אשכולות.
ארניטה לוריין ת'רסטון
היתה מתכנתת מחשבים, עובדת בית לשעבר,
ניצולת תקיפה מינית,
אמנית ופעילה חברתית.
היא הכינה אותי לעולם הזה
בעזרת שיעורים בהיסטוריה שחורה,
באומנויות לחימה, בחקלאות עירונית,
ואז היא שלחה אותי בכיתה ז'
לבית הספר הפרטי Sidwell Friends,
לשם נשיאים אמריקאים שולחים את בנותיהם,
ולשם היא שלחה אותי ככה.
(צחוק)
היו לי שתי משימות עיקריות בבית הספר הזה:
אל תאבד את ה"שחור" שלך
ואל תאבד את המשקפיים שלך.
זה הביא להצלחה של שניהם.
(צחוק)
סידוול היה מקום נפלא ללמוד אמנות ומדעים,
אבל גם את אומנות החיים בקרב החברה הלבנה.
זה הכין אותי לחיים בהרווארד מאוחר יותר,
או לבצע ייעוץ עסקי,
או לעבודות שלי ב"דיילי שואו"
ו"The Onion".
כתבתי הרבה מהלקחים האלה
בביוגרפיה שלי "איך להיות שחור",
שאם עוד לא קראתם אותה,
זה הופך אתכם לגזעניים, כי--
(צחוק)
היה לכם הרבה זמן לקרוא את הספר.
אבל אמריקה מתעקשת להזכיר לי
וללמד אותי
מה זה אומר להיות שחור באמריקה.
אנחנו בדצמבר 2018,
אני עם הארוסה שלי
בפרוורים של ויסקונסין.
אנחנו בביקור אצל ההורים שלה, שניהם לבנים,
מה שהופך אותה ללבנה.
ככה זה עובד, אני לא מכתיב את החוקים.
(צחוק)
היא שתתה קצת,
אז אני נוהג ברכב של ההורים שלה,
והמשטרה עוצרת אותנו.
אני מפחד.
אני מדליק את אורות המצוקה
כדי לסמן שיתוף פעולה.
אני עוצר לאט בשוליים
תחת תאורת הרחוב הכי בוהקת שאני יכול למצוא
למקרה ואזדקק לעדים או תיעוד של מצלמת הרכב.
אנחנו מוציאים את תעודת הזיהוי שלי,
מסמכי הרישום של הרכב,
שם אותם במקום גלוי, גולל מטה את החלונות,
הידיים שלי מונחות על ההגה,
והכל לפני שהשוטר יוצא מהרכב.
ככה נשארים בחיים.
כשאנחנו מחכים, אני חושב
על הכותרת בעיתון --
"המשטרה יורה בעוד אדם שחור לא חמוש" --
ואני לא רוצה לככב בה.
החדשות הטובות הן,
השוטרת שלנו היתה ידידותית.
היא אמרה לנו שפג תוקפו של הטסט שלנו.
אז לכל ההורים הלבנים שם,
אם הילד שלכם בקשר עם אדם
שצבע עורו דומה לזה של
דוויין "The Rock" ג'ונסון או כהה יותר --
(צחוק)
אתם צריכים לזכור את הטסט של הרכב,
לעדכן את המסמכים בכל פעם שאנחנו באים לביקור.
זה רק עניין של נימוסים.
(צחוק)
(מחיאות כפיים)
היה לי מזל.
קיבלתי אשת מקצוע של אכיפת החוק.
שרדתי משהו שלא אמור לדרוש הישרדות.
ואני חושב על סדרת הסיפורים --
"המשטרה יורה בעוד אדם שחור לא חמוש" --
והעונה הזו בה סיפורים אלה צצו בכל מקום.
הייתי גולל את הפיד שלי
ורואה תמונה של תינוק חדש.
הייתי רואה מודעת פרסום
למשהו שלחשתי עליו לחבר שלי אתמול.
הייתי רואה סרטון של שוטר יורה במישהו
שנראה בדיוק כמוני.
והייתי רואה מאמר דעה
על איך דור המילניום
החליף סקס בטוסט עם אבוקדו
(צחוק)
זאת היתה תקופה מבלבלת.
הסיפורים האלה צצו כל הזמן,
אבל ב-2018, הסיפורים האלה
התחלפו בסיפורים אחרים,
סיפורים כמו, "אשה לבנה מתקשרת למשטרה
לדווח על אשה שחורה שמחכה למונית אובר".
זאת היתה ברוקלין בקי.
ואז היה את, "אשה לבנה מתקשרת למשטרה
לדווח על ילדה שחורה בת שמונה שמכרה מים".
זאת היתה פטי היתרים.
ואז היה את, "אשה מתקשרת למשטרה
לדווח על משפחה שחורה
שעשתה מנגל באגם באוקלנד".
זאת היתה בקי מנגל הידועה לשמצה.
ואני טוען שהסיפורים האלה של
החיים בעור שחור
הם למעשה התקדמות.
אותם היינו מגלים אחרי
הריגות משטריות לא חוקיות.
עכשיו, אנחנו מקבלים סרטונים
של אנשים שמתקשרים למוקד 100.
אנחנו נעים קדימה בזרם,
מתקרבים לבעיה ומתקרבים לפתרון.
אז התחלתי לאסוף
כמה שיותר מהסיפורים האלה שיכולתי למצוא.
בניתי מאגר נתונים הולך וגדל
ב-baratunde.com/linigwhileblack.
מתוך רצון להבין, הבנתי שהתהליך
היה בעצם הבניית משפטים להבנת הכותרות האלה.
ואני רוצה להודות למורה שלי
לאנגלית מסיידוול אריקה ברי
ולכל המורים לאנגלית.
נתתם לנו כלים להילחם על החירות שלנו.
מה שמצאתי הוא תהליך לפרק את הכותרת
ולהבין את השכבות הקיימות
בכל אחת:
נושא נוקט פעולה כלפי
מושא המעורב בפעילות כלשהי,
כך ש"אשה לבנה מתקשרת למשטרה
לדווח על ילדה שחורה בת שמונה"
שווה ל"אדם לבן מתקשר למשטרה לדווח
על אישה שחורה ששוחה בברכה השכונתית"
ושווה ל"אשה מתקשרת למשטרה לדווח
על מחוקקת שחורה באורגון
שגייסה קולות במחוז שלה".
הם כולם שווים.
פירוק המשפטים אפשר לי
ליצור תרשים של העליונות הלבנה
שאפשרה את הנכונות של המשפטים האלה,
ואני אעצור כאן להגדיר את המונחים שלי.
כשאני אומר "עליונות לבנה"
אני לא רק מדבר על הנאצים האלה
או פעילי זכויות לבנים,
ואני בטח שלא אומר שכל הלבנים הם גזעניים.
מה שאני מתכוון זה
למערכת של יתרונות מערכתיים
שמתעדפים אנשים לבנים על פני אחרים
בזירות חברתיות, כלכליות ופוליטיות.
זה מה שבריאן סטיבנסון ביוזמה לצדק שוויוני
קורא לו הנרטיב של הפער הגזעי,
הסיפור שסיפרנו לעצמנו כדי להצדיק
את העבדות ואת (חוקי) ג'ים קרואו
ומעצרים נרחבים ומעבר לזה.
אז כשראיתי איך הדפוס הזה חוזר על עצמו,
התעצבנתי,
אבל גם קיבלתי השראה
ליצור משחק,
משחק מילים שיאפשר לי להפוך
את החשיפה הטראומטית הזו
לחוויה מרפאה.
אני הולך להסביר לכם את המשחק.
הרמה הראשונה היא רמת מתחילים,
ואני זקוק להשתתפות שלכם.
המטרה שלנו: לקבוע האם זה אמיתי או מזויף.
האם זה קרה או לא?
הנה הדוגמה:
"ספרנית בפקולטה למשפטים
באוניברסיטה קתולית התקשרה למשטרה
לדווח על תלמיד "וכחן".
מחאו כפיים אם אתם חושבים שזה אמיתי.
(מחיאות כפיים)
מחאו כפיים אם אתם חושבים שזה מזויף.
(מחיאות כפיים)
האמיתיים ניצחו, לצערי,
ורק לידיעה,
וכחנות בספרית הפקולטה למשפטים
זה המקום הכי נכון לבצע את זה.
(צחוק)
צריך לקדם את התלמיד הזה לפרופסורה.
רמת מתחילים הושלמה, אז בא נעבור לשלב הבא.
שלב 1, המטרה שלנו היא פשוטה:
תהפכו את התפקידים.
כלומר ש"אשה מתקשרת למשטרה לדווח
על מחוקקת שחורה באורגון"
הופך ל"מחוקקת שחורה באורגון
מתקשרת למשטרה לדווח על אשה".
כלומר ש"אדם לבן מתקשר למשטרה
לדווח על אישה שחורה
ששוחה בברכה השכונתית"
הופך ל"אישה שחורה מתקשרת למשטרה
לדווח על אדם לבן ששוחה בברכה השכונתית".
מה דעתכם על התפוחים הגזעניים ההפוכים האלה?
זהו, שלב 1 הושלם.
ועכשיו נעלה לשלב הבא, שלב 2.
כאן המטרה שלנו היא להגדיל
את האמינות של המשפט ההפוך.
בא נודה בזה, אישה שחורה שמתקשרת למשטרה
לדווח על אדם לבן ששוחה בברכה השכונתית
הוא לא מספיק אבסורדי,
אבל מה אם האדם הלבן הזה
מנסה לגעת בשיער שלה בלי רשות,
או אולי הוא מכין חלב שיבולת שועל
ברכיבה על חד-אופן,
או אולי הוא פשוט משתלט על השיחה בפגישה.
(צחוק)
כולנו חווינו את זה, נכון?
ברצינות, כולנו חווינו את זה.
אז זהו. שלב 2 הושלם.
אבל הוא בא עם אזהרה:
המהפך הפשוט של תנועת חוסר הצדק אינו צדק.
זאת נקמנות, זה לא המטרה שלנו,
זה משחק אחר, אז נעלה לשלב 3,
כאן המטרה היא לשנות את הפעולה,
הידועה גם כ"שיחה למשטרה
היא לא האופציה היחידה שלך
OMG, כמה אתם דפוקים, אנשים!"
(מחיאות כפיים)
אני צריך לעצור את המשחק
ולהזכיר לנו את המבנה.
נושא נוקט פעולה כלפי
מושא המעורבת בפעילות כלשהי.
"אשה לבנה מתקשרת למשטרה
לדווח על משקיע נדל"ן שחור
שסקר את השטח בבעלותו".
סופרמרקט בקליפורניה מתקשר למשטרה
לדווח על אישה שחורה
שתרמה אוכל להומלסים".
"מועדון פרטי מתקשר פעמיים למשטרה לדווח
על אשה שחורה ששיחקה לאט מדי"
בכל המקרים האלה הנושא הוא בדרך אדם לבן,
המושא הוא בדרך כלל אדם שחור,
והפעולות יכולות להיות כל דבר,
מישיבה בסטארבקס
עד שימוש בסוג הלא נכון של מנגל
לנמנום
להליכה "נסערת" בדרך לעבודה,
שמבחינתי זה פשוט "ללכת לעבודה".
(צחוק)
והכי אהוב עלי,
אי מניעה מהכלב שלו מלקפוץ על הכלב שלה,
שזה מקרה ברור למשטרת הכלבים,
לא משטרה אנושית.
כל הפעולות האלה מסתכמות בחיים.
הקיום שלנו מתפרש כפשע.
כאן מגיע הרגע ההכרחי
במצגת בו אני חייב לומר
שלא הכל קשור בגזענות.
פשע הוא דבר אמיתי, יש לדווח עליו,
אבל תשאלו את עצמכם, האם אנחנו זקוקים לכך
שגברים חמושים יופיעו ויפתרו את הבעיה,
כי כשהם מופיעים במקרה שלי,
זה שונה.
אנחנו יודעים ששוטרים
משתמשים בכוח מול אנשים שחורים
יותר מאשר מול אנשים לבנים,
ואנחנו מגלים את התפקיד
של שיחות למוקד בכל זה.
הודות למחקר המקדים מהמרכז לשוויון משטרתי,
אנחנו לומדים שבערים מסוימות,
רוב האינטראקציות בין שוטרים ואזרחים
נובעות משיחות למוקד 100,
לא עצירות יזומות של שוטרים,
ורוב האלימות, השימוש באלימות
ע"י שוטרים על אזרחים,
הוא בתגובה לשיחות אלה.
יתרה מכך, כשאותם שוטרים
המגיבים לשיחות משתמשים בכוח,
תופעה זו גוברת
כשאחוז האוכלוסיה הלבנה
גם נמצא בצמיחה,
כלומר ג'נטריפיקציה,
כלומר חד-אופנים וחלב שיבולת שועל,
כלומר כשבקי מנגל מרגישה מאוימת
היא הופכת לאיום עבורי בשכונה שלי
מה שמכריח אותי ואנשים כמוני
למשטר את עצמנו.
אנחנו משקיטים את עצמנו,
אנחנו צועדים על קליפות ביצים,
אנחנו אולי נעצור בצד הכביש
תחת האור הבהיר ביותר שאפשר למצוא
כך שהרצח שלנו
יוכל להיות מתועד באופן טוב במצלמה,
ואנחנו עושים את זה בגלל שאנחנו חיים במערכת
בה אנשים לבנים יכולים בקלות מדי
לגייס כוח קטלני
כדי להבטיח את נוחותם.
(מחיאות כפיים)
הסופרמרקט בקליפורניה
לא סתם התקשר למשטרה לדווח על
אישה שחורה שתרמה אוכל להומלסים.
הם הזמינו אנשים חמושים חסרי עקבות.
הם בעצם הזמינו מתקפת רחפנים.
זאת היא אי-נוחות חמושה,
והיא לא תופעה חדשה.
מ-1877 ועד 1950,
היו לפחות 4,400 מקרי לינץ' של טרור גזעני
מתועדים נגד אנשים שחורים
בארצות הברית.
גם לאלה היו כותרות.
"משפט לינץ' נערך לכומר ט"א אלן
בהרמנדו מיסיסיפי
על שיזם איחוד חקלאים מקומיים".
"משפט לינץ' נערך לאוליבר מור
במחוז אדג'קומב, צפון קרולינה,
על שהפחיד נערה לבנה".
"משפט לינץ' נערך לניית'ן בירד
ליד לולינג טקסס
על סירובו להפקיר את בנו להמון המשולהב".
אנחנו צריכים לשנות את הפעולה,
בין אם הפעולה היא "לינץ'"
או "דיווח משטרתי".
ועכשיו שקיצרתי את המרחק בין שני אלה,
בא נחזור למשחק שלנו, למשימה שלנו.
המטרה שלנו ברמה 3 היא לשנות את הפעולה.
אז מה אם במקום
"התקשר למשטרה לדווח על אישה שחורה
שתרמה אוכל להומלסים",
אותו סופרמרקט בקליפורניה פשוט היה מודה לה.
הבעת תודה היא הרבה יותר זולה
מהזמנת כוחות משטרתיים לזירה.
(מחיאות כפיים)
או במקום,
הם יכלו לתרום לה את האוכל שהם היו מבזבזים,
ומעלים את המוניטין האזרחי שלהם.
או האישה הלבנה שהתקשרה למשטרה
לדווח על הילדה השחורה בת השמונה,
היא יכלה לקנות את כל המלאי
של אותה ילדה שחורה צעירה,
ולתמוך בעסק קטן.
והאישה הלבנה שהתקשרה למשטרה
לדווח על משקיע הנדל"ן השחור,
כולנו היינו מרוויחים, השוטרים גם יסכימו,
אם היא פשוט היתה מתעלמת ממנו
ומתעסקת בעניינים שלה.
(צחוק)
ההתעסקות בעניינים של עצמך
היא בחירה מצוינת, בחירה מצוינת.
תבחרו בה לעתים קרובות יותר.
רמה 3 הושלמה, אבל ישנה רמת בונוס סופית,
שם המטרה היא הכללה.
ראינו גם כותרות כמו זו:
"איש בעל השפעה רבה אונן מול אישה צעירה
שביקרה במשרד שלו".
איזה בחירה מוזרה עבור
אותו איש בעל השפעה רבה.
כל כך הרבה פעולות היו זמינות לו.
(צחוק)
כאילו, לדוגמה, "הקשיב"
"הנחה"
"קיבל השראה, פתח קרן השקעה משותפת,
כולם עשירים עכשיו".
(צחוק)
אני רוצה לחיות בעולם הזה
בו כולם עשירים עכשיו,
אבל בגלל הבחירה האומללה שלו,
כולנו חיים בעולם הרבה יותר עני.
זה לא חייב להיות כך.
משחק המילים הזה הזכיר לי
שיש מבנה לעליונות הלבנה,
כמו שיש למיזוגניה (שנאת נשים),
כמו שיש לכל תופעות ניצול המעמד המערכתיות.
המבנה הוא מה שהופך אותן למערכתיות.
אני מבקש מאנשים כאן
לראות את המבנה,
איפה שוכן הכוח בתוכו,
ואפילו יותר חשוב לראות את האנושיות
של אלה מאתנו שהפכו למטרות בגלל המבנה הזה.
אני כאן בגלל שאהבו אותי והשקיעו בי
והגנו עלי. ואני בר מזל
כי למדתי בבתי הספר הנכונים,
אני קצת מפורסם, די שמח,
עושה מדיטציה פעמיים ביום,
ועדיין,
אני מסתובב בחשש,
כי אני יודע שמישהו שרואה בי איום
יכול להפוך לאיום לחיי,
ואני עייף.
אני עייף מלשאת
את המשא הבלתי נראה הזה
של הפחדים של אנשים אחרים,
ורבים מאתנו חשים כך,
ואנחנו לא חייבים
כי אנחנו יכולים לשנות את זה.
כי אנחנו יכולים לשנות את הפעולה
שתשנה את הסיפור,
שתשנה את המערכת
שמאפשרת לאותם סיפורים להתרחש.
המערכות הן רק אוסף סיפורים
שכולנו מאמינים להם.
כשאנחנו משנים אותם,
אנחנו מכתיבים מציאות טובה יותר
שכולנו יכולים להיות חלק ממנו.
אני מבקש מכולנו
להשתמש בכוח שלנו לבחור.
אני מבקש מכולנו לעלות שלב.
תודה רבה.
אני ברטונדה ראפיק ת'רסטון.
(מחיאות כפיים)
A szüleim különleges nevet adtak nekem:
Baratunde Rafiq Thurston.
A Baratunde egy nigériai
joruba névből ered,
de nem vagyunk nigériaiak.
(Nevetés)
Csak ennyire fekete volt anyám.
(Nevetés)
"Adjuk a fiúnak a lehető legfeketébb
nevet. Mi van a nagy könyvben?"
(Nevetés)
A Rafiq arab név, de nem vagyunk arabok.
Csak azt akarta, hogy a 21. században
problémás legyen repülővel utaznom.
(Nevetés)
Előre látta, hogy a jövőben
Amerika a nativizmus felé fordul.
Anyám egy fekete futurista volt.
(Nevetés)
A Thurston brit név,
de nem vagyunk britek.
Köszönet ezért az amerikai rabszolgaság
többgenerációs, embertelen
gazdasági intézményének.
A Thurston hasznos a Starbucksban is.
Nagyon meggyorsítja a folyamatot.
(Nevetés)
Édesanyám egy női polihisztor volt.
Arnita Lorraine Thurston
háztartási alkalmazottból lett
számítógépes programozó,
szexuális zaklatás áldozata,
művész és aktivista.
Ő készített fel a világra:
megtanított a feketék történelmére,
a harcművészetre
és a városi gazdálkodásra.
Hetedikben a Sidwell Friends
magániskolába küldött,
ahová az amerikai elnökök
gyerekei is járnak.
Ilyen külsővel indított utamra.
(Nevetés)
Két fontos feladatom volt
abban az iskolában:
megtartani a fekete gyökereim
és vigyázni a szemüvegemre.
Mindkettő sikerült.
(Nevetés)
A Sidwell remek hely volt arra,
hogy művészetről és tudományról tanuljak,
de mást is elsajátítottam:
a fehérek közti élet művészetét.
Ez pedig felkészített a későbbi
Harvardon eltöltött időre,
a vállalati tanácsadói állásomra,
a "The Daily Show"-nál
és a "The Onion"-nál végzett munkámra.
A tanulságokat a "How to Be Black" című
életrajzi könyvemben írtam meg,
és ha még nem olvasták el,
rasszistának minősülnek,
(Nevetés)
ugyanis volt rá elég idejük.
De Amerika folyton emlékeztet rá,
leckét ad abból,
milyen is feketének lenni az USA-ban.
2018 decemberében járunk,
Wisconsin külvárosában vagyok
a menyasszonyommal.
Épp a szüleinél vendégeskedünk,
akik mindketten fehérek,
tehát a menyasszonyom is az.
Ez a világ rendje,
nem én hozom a szabályokat.
(Nevetés)
Ő megivott néhány pohárral,
ezért én vezetem a szülei kocsiját,
a rendőrség pedig félreállít minket.
Félek.
Bekapcsolom az irányjelzőt,
hogy lássák, együttműködöm velük.
Lassan félrehúzódom
a lehető legfényesebb lámpa alá,
ha szükség lenne szemtanúkra
vagy a fedélzeti kamera felvételeire.
Előkeressük az igazolványom
és a forgalmi engedélyt,
kiterítjük őket, lehúzom az ablakokat,
és a kezem már újra a kormányon van,
mielőtt még a rendőr kiszállna a kocsiból.
Így lehet életben maradni.
Miközben várunk, eszembe jutnak
az ehhez hasonló szalagcímek:
"Újabb fegyvertelen feketét
lőtt le egy rendőr".
Nem akarok én is így járni.
A jó hír, hogy rendőrünk kedves volt.
Közölte velünk, hogy lejárt
a regisztrációs matricánk.
Tehát minden fehér szülő,
akinek a gyereke
olyan bőrszínű személlyel jár,
amely Dwayne "Szikla" Johnsonéval
megegyező vagy annál sötétebb,
(Nevetés)
minden látogatás alkalmával
ellenőrizze az autóját és a dokumentációt.
Ez egy alapvető gesztus.
(Nevetés)
(Taps)
Nekem szerencsém volt.
Profi rendfenntartóval volt dolgom.
Sikerült túlélnem egy olyan eseményt,
ami nem kellene, hogy veszélyes legyen.
Eszembe jut az a sok,
ehhez hasonló történet:
"Újabb fegyvertelen feketét
lőtt le egy rendőr",
és az időszak, mikor ezek a sztorik
mindenütt megjelentek.
Amikor akkoriban a hírfolyamot böngésztem,
láttam egy babaváró képet.
Egy olyan termék reklámja is megjelent,
amelyről az azt megelőző nap
suttogva beszéltem valakinek.
Emellett láttam egy videót is:
egy rendőr lőtt le valakit,
aki akár én is lehettem volna.
Majd pedig láttam egy cikket arról,
hogy az Y generáció
avokádós pirítósra cserélte a szexet.
(Nevetés)
Furcsa idők jártak.
Sorra jelentek meg az efféle történetek,
de 2018-ban a sztorik
jellege megváltozott.
Például: "Fehér nő rendőrt hívott
egy Uberre váró fekete nőre".
Ez volt a Brooklyn Becky-eset.
Aztán:
"Fehér nő rendőrt hívott egy nyolcéves,
vizet áruló fekete kislányra."
A Permit Patty-eset.
Utána ez:
"Oaklandben egy nő rendőrt hívott
egy tóparton grillező fekete családra".
Ez volt a botrányos BBQ Becky-eset.
Szerintem ezek a fekete-léttel
kapcsolatos sztorik
igazából fejlődést jelentenek.
Régen csak utólag értesültünk a bíróságon
kívül elrendezett rendőri emberölésekről.
Most már azt is látjuk videón,
ahogy az emberek hívják a 911-et.
Felfelé hajózunk a folyón,
egyre közelebb a problémához,
és így a megoldáshoz is.
Ezért gyűjteni kezdtem
ezeket a történeteket,
ahányat csak találtam.
Készítettem egy folyamatosan bővülő
és növekvő adatbázist:
a baratunde.com/livingwhileblack oldalt.
Miközben próbáltam megérteni a dolgokat,
rájöttem, hogy ezt úgy tudjuk elérni,
ha a szalagcímeket
egy táblázatban ábrázoljuk.
Ezúton mondanék köszönetet Erica Berrynek,
aki a Sidwellben volt angoltanárom,
és az összes angoltanárnak.
Ők biztosítanak ugyanis eszközöket
a szabadságunkért folytatott harchoz.
Találtam egy módszert:
a szalagcímek elemzésével feltárhatjuk
azokat az állandó jellegzetességeket,
amelyek mindben megjelennek.
Valaki fellép a célszemély ellen,
aki épp valamilyen tevékenységet végez:
"Fehér nő rendőrt hívott
egy nyolcéves fekete kislányra",
"Fehér férfi rendőrt hívott a közösségi
úszómedencét használó fekete nőre",
illetve "Egy nő rendőrt hívott
a választókerületében kampányoló
fekete oregoni képviselőre”.
Ugyanaz a minta.
Ha a mondatokat egy táblázatba rendezzük,
kirajzolódik a fehér felsőbbrendűség,
amely az ilyen esetek alapját adja.
Ezen a ponton tisztáznám a fogalmakat.
Mikor fehér felsőbbrendűségről beszélek,
nem feltétlenül a nácikra
vagy a fehér felsőbbrendűség
aktivistáira gondolok,
valamint semmiképp nem úgy értem,
hogy minden fehér ember rasszista.
Fehér felsőbbrendűség alatt inkább
egy strukturális előnyrendszert értek,
mely másokkal szemben
a fehéreket részesíti előnyben
társadalmi, gazdasági és politikai téren.
Ez az, amit Bryan Stevenson,
az Equal Justice Initiative alapítója
a faji különbségek narratívájának nevez:
ezzel próbáltuk megmagyarázni magunknak
a rabszolgaságot, a Jim Crow-törvényeket,
a tömeges bebörtönzéseket
és a többi hasonló dolgot is.
Mikor észrevettem ezt az ismétlődő mintát,
mérges lettem,
de egyúttal ihletet kaptam arra is,
hogy létrehozzak egy játékot,
egy szójátékot, mely lehetővé teszi,
hogy a traumának való kitettséget
gyógyító élménnyé alakítsuk.
Részletesen elmagyarázom a játékot.
Az első szint a gyakorló szint,
és szükségem lesz a közreműködésükre.
A feladat az, hogy eldöntsük,
igazi vagy álhírekről van szó.
Megtörtént vagy nem?
Íme a példa:
"Egy katolikus egyetem könyvtárosa
rendőrt hívott egy vitázó diákra
a jogi könyvtárban."
Tapsoljanak, ha igaznak gondolják!
(Taps)
Tapsoljanak, ha álhírnek vélik!
(Taps)
Sajnos azok nyertek, akik szerint igaz.
Hozzátenném,
egy jogi könyvtárban
nagyon is helye van a vitázásnak.
(Nevetés)
Ezt a diákot egyetemi tanárrá
kellene előléptetni.
Gyakorló szint teljesítve,
most jön az igazi játék.
Első szint. A feladat egyszerű:
cseréljük fel a szerepeket.
"Egy nő rendőrt hívott egy fekete
oregoni képviselőre" helyett
"Egy fekete oregoni képviselő
rendőrt hívott egy nőre".
"Fehér férfi rendőrt hívott
a közösségi úszómedencét
használó fekete nőre" helyett
"Fekete nő rendőrt hívott a közösségi
úszómedencét használó fehér férfira”.
Na, mi a véleményük
a fordítottan rasszista mondatokról?
Első szint teljesítve.
Most jön a második,
ahol a célunk az, hogy még hihetőbbé
tegyünk a fordított mondatokat.
Valljuk be, ha egy fekete nő rendőrt hív
egy medencéző fehér férfira,
az még nem elég abszurd.
Mi lenne, ha a fehér férfi kérdezés nélkül
akart volna hozzáérni a hajához,
vagy épp egykerekű biciklin
készített volna zabtejet,
esetleg mindenkit túlbeszélt volna
egy megbeszélésen?
(Nevetés)
Mindannyiunkkal előfordult
már ilyesmi, igaz?
De tényleg, mindenkivel megtörtént már.
Meg is vagyunk, második szint teljesítve.
Viszont jár hozzá egy figyelmeztetés:
ha csak az igazságtalanság iránya
változik, azzal még nem teszünk igazságot.
Az bosszú, és nekünk nem ez a célunk,
mi más játékot játszunk.
Lépjünk is a harmadik szintre,
ahol a feladat az alany
fellépésének megváltoztatása.
Ezt a szintet úgy is hívhatjuk:
"Van más választás, mint a rendőrség.
Jó ég! Mi ütött belétek, emberek?!"
(Taps)
Tartsunk egy kis szünetet,
hogy átismételjük a struktúrát.
Alanyunk fellép egy célszemély ellen,
aki épp valamilyen tevékenységet végez.
"Fehér nő rendőrt hívott
a saját birtokát vizsgáló
fekete ingatlanbefektetőre."
"A Safeway dolgozói rendőrt hívtak
egy hajléktalanoknak adakozó
fekete nőre Kaliforniában."
"Egy golfklubban kétszer is rendőrt hívtak
néhány túl lassan játszó fekete nő miatt."
Az esetek mindegyikében
az alany általában fehér,
a célszemély fekete,
az általuk végzett tevékenység
pedig bármi lehet:
üldögélnek a Starbucksban,
nem megfelelő módját választják
a kerti sütögetésnek,
alszanak egyet délután,
vagy munkába menet
"túl izgatottan" mennek az utcán,
ami szerintem simán annyi,
hogy "munkába mennek".
(Nevetés)
És a személyes kedvencem:
nem akadályozta meg, hogy a kutyája
meghágja valaki más kutyáját.
Ez az eset egyértelműen
a kutyarendőrség asztala,
nem pedig az emberek rendőrségéé.
Mindezen tevékenységek
magát a létezést jelentik.
Magát a létet tekintik bűncselekménynek.
Az előadásom ezen pontján
kötelességem megemlíteni,
hogy nem minden
múlik a faji hovatartozáson.
Bűncselekmények vannak,
ezeket be kell jelenteni,
de gondoljuk át: Tényleg fegyveresekre
van szükség az adott helyzet megoldásához?
Mert ha a magamfajtákhoz jönnek ki,
akkor egészen más a helyzet.
Köztudott, hogy a rendőrök
többször alkalmaznak erőszakot
feketékkel, mint fehérekkel szemben,
és egyre többet tudunk meg arról,
mi ebben a segélyhívások szerepe.
A Rendfenntartási Egyenlőség Központ
előzetes kutatása szerint
néhány városban
a rendőrök és a lakosság
közötti interakciók nagy része
segélyhívásokból adódik,
nem pedig rendőri igazoltatásokból.
Így tehát az esetek többségében
a rendőri erőszak alkalmazása is
ezen hívásokból ered.
Sőt, a rendőri erőszak alkalmazása
elterjedtebb azokon a területeken,
ahol magasabb
a fehér lakosság aránya.
Lásd: városrehabilitáció,
azaz: egykerekű biciklik és zabtej,
vagyis: amikor BBQ Becky
fenyegetve érzi magát,
veszélyforrássá válik számomra
a saját lakókörnyezetemben,
ez pedig arra kényszerít
engem és a hozzám hasonlókat,
hogy legyünk óvatosak.
Meghúzzuk magunkat, lábujjhegyen járunk,
lehet, hogy mikor félrehúzódunk,
a lehető legfényesebb
lámpa alatt állunk meg,
hogy ha meggyilkolnak,
tisztán látszódjon a felvételeken.
Azért tesszük ezt, mert olyan rendszerben
élünk, melyben a fehérek
könnyen kezdeményeznek esetlegesen
halálos kimenetelű intézkedést is
a kényelmük biztosítása érdekében.
(Taps)
A kaliforniai Safeway
nem csak rendőrt hívott
egy hajléktalanoknak
ételt osztó fekete nőre:
felfegyverzett, felelősségre nem vonható
személyeket hívtak ellene.
Lényegében egy drón bevetését kérték.
Ez a fegyverré alakított kényelmetlenség,
ami nem új keletű.
1877 és 1950 között
legalább 4400 faji alapú
félelemkeltő lincselést
dokumentáltak feketék ellen az USA-ban.
Ezeknek is megvoltak a szalagcímeik.
"Hernandóban, Mississipiben
meglincselték T. A. Allen tiszteletest,
mert fekete földbérlőknek próbált
érdekképviseletet szervezni."
"Edgecombe megyében, Észak-Karolinában
meglincselték Oliver Moore-t
egy fehér kislány megrémítéséért."
"Texasban, Luling közelében
meglincselték Nathan Birdöt,
mert nem adta át a fiát a csőcseléknek."
Meg kell változtatnunk az igéket,
legyen az "meglincsel"
vagy "rendőrt hív".
Most, hogy közelebb hoztam
egymáshoz ezt a két dolgot,
térjünk vissza a játékunkhoz,
a küldetésünkhöz.
A harmadik szinten a cél
az igék megváltoztatása.
Mi lenne, ha ahelyett, hogy:
"Rendőrt hívtak a hajléktalanoknak
adakozó fekete nőre",
a kaliforniai Safeway egyszerűen
megköszönné neki az adakozást?
Köszönetet mondani jóval kevesebbe kerül,
mint kihívni a rendfenntartó erőket.
(Taps)
Vagy akár
oda is adhatták volna neki
a kidobásra szánt ételt,
hogy ezáltal ők is
kicsit jobb emberek legyenek.
A fehér nő, aki rendőrt hívott
a nyolcéves fekete kislányra,
akár fel is vásárolhatta volna
az egész készletet,
hogy így támogasson egy kisvállalkozást.
A fehér nő esetében, aki rendőrt hívott
a fekete ingatlanbefektetőre,
még a rendőrök szerint is
jobban jártunk volna,
ha hagyja az egészet,
és inkább a saját dolgával törődik.
(Nevetés)
A saját dolgunkkal törődni
nagyszerű választás.
Tegyük többször!
Teljesítettük a harmadik szintet,
de van még egy végső, bónusz szint,
ahol a cél a bevonás.
Ilyen szalagcímeket is látunk:
"Befolyásos férfi
az irodájába látogató
fiatal nők előtt maszturbált”.
Milyen furcsa választás ez
egy befolyásos férfi számára.
Annyi más lehetősége is lenne!
(Nevetés)
Meg is hallgathatná a lányokat,
vagy mentorálhatná őket,
ötleteket kaphatna tőlük,
közös vállalkozásba kezdhetnének,
és mindenki meggazdagodna.
(Nevetés)
Jó is lenne olyan világban élni,
ahol mindenki meggazdagodik,
de a férfi rossz döntése miatt most
egy szegényebb világban élünk.
De ennek nem kell így lennie.
Ez a szójáték emlékeztetett rá,
hogy a fehér felsőbbrendűségnek,
a nőgyűlöletnek és minden általános
hatalommal való visszaélésnek
megvan a struktúrája.
Ez a struktúra teszi őket általánossá.
Arra kérem önöket,
lássák meg a struktúrát,
találják meg, hol van benne az erő,
és ami a legfontosabb,
vegyék észre az embert
azokban a személyekben,
akiket célpontokká tesz ez a struktúra.
Én azért állhatok itt, mert szerettek,
költöttek rám, védelmeztek,
mert szerencsém volt, jó iskolákba jártam,
félig híres vagyok, általában boldog,
napi kétszer meditálok,
és mégis
félelemben élek,
mert tudom, ha valaki
fenyegetést lát bennem,
az életveszélyes lehet számomra.
Belefáradtam ebbe.
Belefáradtam abba,
hogy magamon viseljem
az emberek félelmének láthatatlan terhét,
és sokan mások is belefáradtak.
De ennek nem kell így lennie,
mert változtathatunk ezen,
megváltoztathatjuk az alany fellépését,
így megváltozik maga a történet,
és ez változást hoz a rendszerbe,
amely miatt mindez megtörténhet.
A rendszerek csak kollektív mesék,
melyeket mindannyian elhiszünk.
Ha megváltoztatjuk ezeket,
új valóságot hozunk létre
saját magunk számára.
Arra kérek mindenkit,
használjuk a hatalmunkat arra,
hogy mást válasszunk.
Arra kérek mindenkit,
hogy lépjen szintet.
Köszönöm.
Baratunde Rafiq Thurston vagyok.
(Taps) (Éljenzés)
I miei genitori mi hanno dato
un nome straordinario:
Baratunde Rafiq Thurston.
Baratunde deriva da un nome
Yoruba nigeriano,
ma noi non siamo nigeriani.
(Risate)
Ecco quanto era nera mia mamma.
(Risate)
"Scegliamo il nome più nero possibile.
Cosa dice il libro?"
(Risate)
Rafiq è un nome arabo,
ma noi non siamo arabi.
Mamma voleva solo che avessi problemi
a prendere aerei nel XXI secolo.
(Risate)
Aveva previsto la svolta dell'America
verso il nativismo.
Era una futurista nera.
(Risate)
Thurston è un nome britannico,
ma noi non siamo britannici.
Accenna però alla disumanizzante
e multigenerazionale istituzione economica
della tratta degli schiavi americana.
Inoltre, Thurston è un gran bel nome
per Starbucks.
Velocizza il tutto, davvero.
(Risate)
Mia madre era una donna del rinascimento.
Arnita Lorraine Thurston,
programmatrice informatica
ed ex collaboratrice domestica.
Sopravvissuta a un'aggressione sessuale,
un'artista e un'attivista.
Mi ha preparato per questo mondo
con lezioni di storia nera,
di arti marziali
e agricoltura urbana,
e poi, alle medie, mi ha mandato
alla Sidwell Friends School,
la scuola privata dove i presidenti
degli Sati Uniti mandano le figlie
e dove lei mi ha mandato così.
(Risate)
Avevo due compiti fondamentali
in quella scuola:
non perdere l'identità nera
e non perdere gli occhiali.
Questo li riuniva entrambi.
(Risate)
La Sidwell era un ottimo posto
per imparare le arti e le scienze,
ma anche l'arte di vivere tra i bianchi,
cosa utile per la mia successiva
vita ad Harvard,
o come consulente aziendale,
oppure al lavoro per il "The Daily Show"
e "The Onion".
Narro molte di queste esperienze
nelle mie memorie: "Come essere nero".
Se non le avete ancora lette,
siete dei razzisti, perché...
(Risate)
avete avuto tempo a sufficienza
per leggere il libro.
Tuttavia, l'America insiste nel ricordarmi
e insegnarmi
cosa significa essere nero in America.
È il dicembre del 2018,
sono con la mia fidanzata
nei sobborghi del Wisconsin.
Stiamo facendo visita ai suoi genitori,
entrambi bianchi,
il che fa di lei una bianca.
È così che funziona,
non faccio io le regole.
(Risate)
Lei ha bevuto un po', quindi
guido io la macchina dei suoi genitori.
Veniamo fermati dalla polizia.
Sono spaventato.
Accendo gli abbaglianti
in segno di collaborazione.
Accosto lentamente
sotto il lampione più luminoso
che riesco a trovare,
in caso mi servano testimoni
o le riprese dal cruscotto.
Tiriamo fuori i miei documenti,
il libretto della macchina,
li espongo in bellavista,
abbasso il finestrino,
le mie mani sono sul volante.
Tutto ancor prima
che l'agente esca dall'auto.
È così che si resta vivi.
Mentre aspettiamo,
penso a titoli come questo:
"La polizia spara a un'altra
persona di colore disarmata".
E io non voglio diventare un titolo.
La buona notizia è che l'agente
era amichevole.
Ci ha detto che la nostra targa
era scaduta.
A tutti i genitori bianchi là fuori:
se i vostri figli frequentano una persona
il cui colore della pelle è come
Dwayne "The Rock" Johnson o più scuro -
(Risate)
dovete revisionare la vostra auto,
aggiornare le scartoffie
ogni volta che vi facciamo visita.
È semplice cortesia.
(Risate)
(Applausi)
Sono stato fortunato.
Ho beccato una professionista
delle forze dell'ordine.
Sono sopravvissuto a qualcosa
che non dovrebbe richiedere sopravvivenza.
Penso a tutti i titoli come questo:
"Polizia spara a un'altra
persona di colore disarmata"
e al periodo in cui queste storie
uscivano ovunque.
Scorrevo i miei feed
e vedevo l'annuncio di una nascita.
Vedevo una pubblicità per un prodotto
di cui avevo sussurrato il nome
a un amico il giorno prima.
Vedevo un video di un poliziotto
che sparava a qualcuno
che era proprio come me.
Poi vedevo un articolo di riflessione
sui millennials che hanno rimpiazzato
il sesso con i toast all'avocado.
(Risate)
Era un periodo di confusione.
Queste storie continuavano a spuntare,
ma, nel 2018, queste storie vennero
sostituite da storie di altro tipo,
come "Donna bianca chiama la polizia
per donna nera che aspetta un Uber".
Quella era Brooklyn Becky.
Oppure "Donna bianca chiama la polizia
per ragazzina nera di otto anni
che vende acqua".
Era Permit Patty.
O ancora "Donna chiama la polizia
per famiglia nera che fa
una grigliata al lago Oakland".
Questa era la ormai famigerata BBQ Becky.
Io sostengo che queste storie
di vita da neri
siano in realtà un progresso.
Di solito le scoprivamo dopo gli omicidi
extragiudiziali da parte della polizia.
Ora vediamo video di gente
che chiama il 911.
Facciamo passi avanti,
più vicini al problema
e più vicini alla soluzione.
Così, ho iniziato una raccolta
di quante più storie come queste
potessi trovare.
Ho costruito un database
in evoluzione e tutt'ora in crescita
su baratunde.com/livingwhileblack.
Nel tentativo di capire,
ho realizzato che si trattava
di schematizzare le frasi
per comprendere quei titoli.
Vorrei ringraziare la mia insegnante
di inglese alla Sidwell, Erica Berry,
e tutti gli insegnanti di inglese.
Ci avete dato gli strumenti
per combattere per la nostra libertà.
Ciò che ho trovato era un sistema
per smontare i titoli
e comprendere gli elementi costanti
in ognuno di essi:
un soggetto compie un'azione contro
un obiettivo impegnato in un'attività.
Ad esempio "Donna bianca chiama polizia
per ragazzina nera di otto anni",
"Uomo bianco chiama polizia per donna
nera nella piscina del quartiere"
e "Donna chiama poliziotti
per legislatore nero dell'Oregon
che fa campagna elettorale
nel suo distretto"
sono uguali.
Schematizzare le frasi mi ha permesso
di schematizzare la supremazia bianca,
che ha reso vere queste frasi.
E qui mi fermo per spiegare cosa intendo.
Quando dico "supremazia bianca",
non parlo solo di nazisti
o di attivisti del potere bianco,
e decisamente non sto dicendo
che tutti i bianchi sono razzisti.
Ciò a cui mi riferisco
è un sistema di vantaggi strutturali
che favoriscono le persone bianche
in ambito sociale, economico e politico.
È ciò che Bryan Stevenson
della "Equal Justice Initiative"
definisce la narrativa
delle differenze razziali,
la storia che ci siamo raccontati
per giustificare la schiavitù, Jim Crow,
l'incarcerazione di massa e così via.
Quindi, vedendo ripetersi questo schema,
mi sono arrabbiato,
ma sono anche stato ispirato
a creare un gioco,
un gioco di parole che mi consenta
di rendere questa situazione traumatica
in un'esperienza di guarigione.
Ora vi spiego questo gioco.
Il primo livello è di allenamento
e ho bisogno della vostra partecipazione.
Il nostro obiettivo: determinare
se quello che vi dico è vero o falso.
È successo o no?
Ecco un esempio:
"Bibliotecario di facoltà di legge
cattolica chiama polizia
per studente polemico".
Battete le mani se pensate sia vero.
(Applausi)
Battete le mani se pensate sia falso.
(Applausi)
Quelli che hanno votato "vero"
vincono, purtroppo,
e giusto per informazione,
la biblioteca di una facoltà di legge
è esattamente il posto giusto
per essere polemici.
(Risate)
Questo studente dovrebbe
essere promosso a professore.
Completato l'addestramento,
ora passiamo ai veri livelli.
Livello uno, l'obiettivo è semplice:
invertire i ruoli.
Ossia "Donna chiama la polizia
per legislatore nero dell'Oregon"
diventa "Legislatore nero dell'Oregon
chiama la polizia per donna".
Oppure "Uomo bianco chiama
la polizia per donna nera
nella piscina del quartiere"
diventa "Donna nera chiama la polizia
per uomo bianco
nella piscina del quartiere".
Beccatevi questa inversione di ruoli!
Livello uno completato,
passiamo al livello due,
dove il nostro obiettivo è aumentare
la credibilità dell'inversione.
Diciamolo, una donna nera che chiama
la polizia per un uomo bianco
che usa una piscina
non è abbastanza assurdo,
ma se invece quell'uomo bianco stesse
cercando di toccarle i capelli,
o se stesse preparando fiocchi d'avena
su un monociclo,
oppure stesse semplicemente parlando
sopra tutti in una riunione.
(Risate)
Ci siamo passati tutti, giusto?
Davvero, ci siamo passati tutti.
Quindi, livello due completato.
Ma fate attenzione:
invertire semplicemente il flusso
dell'ingiustizia non è giustizia.
È una vendetta,
che non è la nostra missione.
Quello è un gioco diverso,
quindi passiamo al livello tre,
dove l'obiettivo è cambiare l'azione,
ossia "chiamare la polizia non è
la vostra unica opzione.
Mio Dio, ma che problema avete?!"
(Applausi)
Devo fermare il gioco
per ricordarci della sua struttura.
Un soggetto compie un'azione contro
un obiettivo che svolge un'attività.
"Donna bianca chiama la polizia
per investitore immobiliare nero
che ispeziona la sua stessa proprietà".
"Supermercato californiano
chiama la polizia per donna nera
che dona cibo ai senzatetto".
"Golf Club chiama la polizia due volte
per donne nere troppo lente nel gioco".
In tutti questi casi, il soggetto
è solitamente bianco,
l'obiettivo è solitamente nero
e le attività sono di qualunque tipo,
dallo stare seduti in uno Starbucks,
all'utilizzare il tipo sbagliato
di barbecue,
all'appisolarsi,
al camminare "agitati"
mentre si va al lavoro,
che io chiamo semplicemente
"andare al lavoro".
(Risate)
Infine il mio preferito:
lui che non ferma il suo cane
dal montare il cane di lei.
Un chiaro caso per la polizia canina,
non certo umana.
Tutte queste attività rappresentano
la vita quotidiana.
La nostra esistenza è interpretata
come un crimine.
Questo è il momento del discorso
in cui devo obbligatoriamente dire
che non tutto è una questione di razza.
Il crimine esiste e va segnalato,
ma chiedetevi se servono davvero
uomini armati per risolvere la situazione,
perché quando si presentano per me,
è differente.
Sappiamo che i poliziotti
usano la forza più con i neri
che con i bianchi
e cominciamo ora a capire il ruolo
che assumono le chiamate al 911.
Grazie a ricerche preliminari del centro
per l'equa attività della polizia,
vediamo che in alcune città
la maggior parte delle interazioni
tra polizia e cittadini
è dovuta a chiamate al 911,
non a fermi effettuati da agenti.
E gran parte della violenza, dell'uso
della forza della polizia sui cittadini,
è in risposta a quelle chiamate.
Inoltre, il numero degli agenti
chiamati che usano la forza
aumenta nelle aree
dove la percentuale
di popolazione bianca
è a sua volta aumentata,
ossia nelle zone gentrificate.
Ecco allora i monocicli
e i fiocchi d'avena
ed ecco BBQ Becky,
che quando si sente minacciata,
diventa una minaccia per me
nel mio stesso quartiere.
Questo obbliga me e la gente come me
a controllare noi stessi.
Stiamo quieti, camminiamo sulle uova,
ci accostiamo al lato della strada,
sotto la luce più forte che troviamo
così che il nostro eventuale assasinio
venga bene in video.
Lo facciamo perché viviamo in un sistema
in cui i bianchi possono troppo facilmente
ricorrere a forze letali
per assicurare il loro comfort.
(Applausi)
Il supermercato non ha
solo chiamato la polizia
per una donna nera
che donava cibo ai senzatetto.
Ha chiamato uomini armati
che non devono rendere conto a nessuno.
Ha essenzialmente richiesto
un attacco di droni.
Questo è disagio armato
e non è una cosa nuova.
Dal 1877 al 1950,
ci sono stati almeno 4.400 linciaggi
documentati a sfondo razziale
negli Stati Uniti.
Avevano titoli anche questi.
"Rev. T. A. Allen linciato
a Hernando, Mississippi,
per aver organizzato coltivatori locali".
"Oliver Moore linciato a Edgecomb County,
North Carolina,
per aver spaventato una ragazza bianca".
"Nathan Bird linciato
presso Luling, Texas,
per aver rifiutato di consegnare
suo figlio alla folla".
Dobbiamo cambiare l'azione,
che sia "linciaggio"
o "chiama la polizia".
Ora che ho accorciato
la distanza tra le due cose,
torniamo al nostro gioco,
alla nostra missione.
L'obiettivo del livello tre
è cambiare l'azione.
Quindi se invece di:
"Chiama la polizia per donna nera
che dona cibo ai senzatetto",
il supermercaro l'avesse
semplicemente ringraziata?
Ringraziare è molto più semplice
che chiamare le forze dell'ordine.
(Applausi)
Oppure,
avrebbe potuto dare a lei
il cibo che avrebbe buttato,
aumentando la propria reputazione civica.
La donna bianca che ha chiamato la polizia
per la ragazzina nera di otto anni
avrebbe potuto comprare tutto quello
che la ragazzina stava vendendo,
aiutando una piccola impresa.
La donna bianca che ha chiamato la polizia
per l'investitore immobiliare nero,
avrebbe fatto meglio,
e la polizia concorda,
a ignorare l'uomo
e a farsi i fattacci suoi.
(Risate)
Farsi i fatti propri è un'ottima scelta,
davvero ottima.
Fatela più spesso.
Livello tre completato,
ma c'è un ultimo livello bonus,
dove l'obiettivo è l'inclusione.
Abbiamo anche visto titoli come questo:
"Uomo di potere si masturba
davanti a giovani donne
nel suo ufficio".
Che strana scelta per un uomo di potere.
Aveva così tante altre azioni possibili.
(Risate)
Ad esempio "ascolta",
"fa da mentore",
"viene ispirato, inizia collaborazione
e ora sono tutti ricchi".
(Risate)
Vorrei vivere in quel mondo,
dove tutti sono ricchi ora,
ma a causa di questa sua misera scelta,
siamo tutti in un mondo più povero.
Non deve necessariamente andare così.
Questo gioco mi ha ricordato che c'è
una struttura per la supremazia bianca,
così come per la misoginia
e ogni altro abuso di potere sistemico.
La struttura è ciò che li rende sistemici.
Vi chiedo
di vedere questa struttura,
di vedere dove è insito il potere.
E cosa ancora più importante,
chiedo di vedere l'umanità
di quelli di noi che sono bersaglio
di questa struttura.
Sono qui perché sono stato amato,
sostenuto, protetto e fortunato,
perché sono andato alle scuole giuste,
sono semifamoso, per lo più contento,
e medito due volte al giorno.
Eppure,
vado in giro nella paura,
perché so che qualcuno
che mi vede come una minaccia
può diventare una minaccia alla mia vita,
e sono stanco.
Sono stanco di portare
il peso invisibile delle paure altrui.
Molti di noi lo sono
e non dovremmo esserlo,
perché possiamo cambiare tutto questo,
perché possiamo cambiare l'azione,
che cambia la storia,
che cambia il sistema
che permette che quelle storie accadano.
I sistemi sono solo storie collettive
che noi accettiamo.
Quando le cambiamo,
scriviamo una realtà migliore
di cui possiamo fare parte tutti.
Sto chiedendo a noi tutti
di usare il nostro potere di scegliere.
Sto chiedendo a noi tutti di passare
al livello successivo.
Grazie.
Sono Baratunde Rafiq Thurston.
(Applausi)
両親は私にすごい名前を
付けてくれました
“バラトゥンデ・ラフィク・サーストン”
バラトゥンデは ナイジェリアで使われている
ヨルバ語の名前ですが
私たちはナイジェリア人じゃ
ありません
(笑)
単に母が筋金入りの
黒人だったということです
(笑)
この子に一番黒人的な名前を
付けてあげたいから 調べてみようと
(笑)
ラフィクはアラビア語の名前ですが
私たちはアラブ人ではありません
母はきっと この21世紀において 私が飛行機に乗るのを
難しくしたかったんでしょう
(笑)
アメリカが移民排斥に向かうのを
見越していた
予言的な黒人だったんです
(拍手)
サーストンは英国の名前ですが
私たちは英国人ではありません
幾世代にもわたる非人間的な
アメリカ奴隷経済機構への
叫びなのかもしれません
サーストンは
スターバックスでは便利です
(「渇いた」に見え) 急いで
作ってもらえますから
(笑)
母はルネサンス的な人でした
アーニータ・ロレイン・サーストン
プログラマーであり
元家庭内労働者
性的暴力からの生還者
芸術家にして 活動家
母はこの世界の教訓を
私に教えてくれました
黒人史 格闘術
都市農業
母は私を中学から 私立のシドウェル・
フレンズ・スクールに通わせました
大統領の子女が行く学校に
こんな私を行かせたのです
(笑)
学校で為すべきタスクが
2つありました
黒人であることを忘れないことと
眼鏡を忘れないことです
どちらも成し遂げました
(笑)
シドウェルは教養や科学を学ぶのに
最高の場所でしたが
白人の中で生きる術も
学びました
そこで学んだことが
後に役に立ちました
ハーバードでも
企業コンサルタントの仕事でも
『ザ・デイリー・ショー』や
『ジ・オニオン』の仕事でも
そういった教訓の多くを回想録
『黒人として生きる方法』に書きました
もしまだ読んでない人は
人種差別主義者でしょう
(笑)
読む時間は
十分あったはずですから
でもアメリカという国は
アメリカで
黒人でいることの意味を
繰り返し
思い出させようとします
2018年12月のこと
私は婚約者と ウィスコンシン州の
郊外にいました
彼女のご両親に
会いに行くところでした
2人とも白人で
結果 彼女も白人になりました
そういうことになってるんです
私のせいじゃありません
(笑)
彼女が少し飲んでいたので
私がご両親の車を運転していたところ
警察に止められました
恐怖を感じました
服従の意思を示すため
ライトを点滅させ
ゆっくりと 街灯の一番
明るいところに車を止めました
目撃者やドライブレコーダーの映像が
必要になる事態に備えて—
身分証と車両登録証を
出して拡げ
窓を開け
両手をハンドルの上に
載せました—
警官が車から
降りるよりも前に
これは死なないための方法です
待っている間に
こんな見出しが頭に浮かびました
「警官 またも丸腰の黒人を射殺」
そんな目に遭いたくはありません
さいわい その警官は友好的な人で
ナンバープレートが
期限切れだと教えてくれました
すべての白人の親御さんに
お願いしたいのは
もしお子さんの
付き合っている相手が
ドウェイン・ジョンソンより
濃い色をしているようなら—
(笑)
子供たちが訪れるときに
車検や書類に不備がないようにしてください
それが最低限の
礼儀ってもんです
(笑)
(拍手)
私はラッキーでした
ちゃんとした警官に
当たりました
私は生き抜いたんです—
生存が問題になるべきでないことに
「警官 またも丸腰の黒人を射殺」
といったニュースのことを考えます
その頃 そういうニュースが
至る所で聞かれました
ソーシャルメディアを
見ていると
子供が生まれたという写真での
報告があり [新しい赤ちゃん!]
昨日 友達にちょっと話ただけの製品の
広告があり [監視経済!]
警官が私のような見た目の誰かを
射殺した映像があり [お前は安全ではない!]
ミレニアル世代はセックスより アボカドトーストを
選ぶという解説記事があります [ミレニアルの衝撃再び!]
(笑)
混乱させられる時代です
そういう話が持ち上がり
続けていましたが
2018年には違った種類の
話を目にするようになりました
「白人女性 Uber待ちの
黒人女性を警察に通報」みたいな
これは #ブルックリン・ベッキー です
「白人女性 飲料水を売る
8歳の黒人少女を警察に通報」
これは #パーミット・パティ です
「白人女性 オークランドの湖畔でバーベキューする
黒人家族を警察に通報」
これは #バーベキュー・ベッキー です
こうした話は 黒人として生きることの
進歩だと私は言いたいです
以前なら 警官による裁判なしの処刑が
起きてはじめて知ることなりましたが
今や110番する人の映像が
出回るんですから
源へと遡り
問題に近づくほど
解決に近づきます
それで私は こういった
ニュースの収集を始め
今も進化し成長を続けるデータベースを
baratunde.com/livingwhileblack に作りました
こういったニュースを
理解するには
文章を図式化すると
良いと気付きました
シドウェルのエリカ・ベリー先生その他
英語教師の皆さんに感謝したいです
自由のために戦う
武器を与えてくれました
ニュースの見出しを分解し
そこにある一貫した構造を
理解するのです
[主体が] [何かの活動をしている]
[標的に対して] [ある行動を取る]
[白人女性] [飲料水を売る]
[8歳の黒人少女を] [警察に通報]というのは
[白人男性] [近所のプールを使う]
[黒人女性を] [警察に通報]というのと同じであり
[女性] [地元で選挙活動する]
[黒人オレゴン州議員を] [警察に通報]と同じです
みんな同じなんです
文章の図式化によって
そのような文章を成り立たせる
白人至上主義を図式化できます
ここで用語を
明確にしておきましょう
私が「白人至上主義」と言うとき
ナチや「ホワイトパワー」活動家だけを
指しているのではなく
白人がみんな差別主義者だと
言っているわけでもありません
私が言っているのは
社会 経済 政治において
白人を他の人種に対し
構造的に優遇するシステムのことです
「司法の平等イニシアチブ」の
ブライアン・スティーヴンソンが
「人種の違いの物語」と呼ぶもの
奴隷制やジム・クロウ法や
大量投獄を正当化するために
人々が自分に
言い聞かせる話です
このパターンが繰り返すのを見て
怒りを感じると同時に
ゲームにすることを
思い付きました
この心に傷を残すような体験を
癒しの体験に変える
言葉遊びです
そのゲームを皆さんに
お教えしましょう
最初のレベルは練習レベルで
皆さんの参加が必要です
目的は真偽を
見極めることです
これは実際に
起きたことでしょうか?
「カトリック大学法学部図書館員
論争的な学生を警察に通報」
本当だと思う人
拍手をお願いします
(拍手)
嘘だと思う人
拍手をお願いします
(より大きな拍手)
あいにく これは
本当にあったことです
この話のポイントは
法学部図書館というのは
論争的であるのがまさに
適切な場所だということです
(笑)
その学生は教授に
抜擢すべきでしょう
練習レベルは終わりです
本番に入りましょう
レベル1の目的は
役割の逆転です
[女性] [地元で選挙活動する]
[黒人オレゴン州議員を] [警察に通報]は
[黒人オレゴン州議員] [地元で選挙活動する]
[女性を] [警察に通報] になり
[白人男性] [近所のプールを使う]
[黒人女性を] [警察に通報] は
[黒人女性] [近所のプールを使う]
[白人男性を] [警察に通報] になります
逆差別主義者の例を
どう思いますか?
レベル1はこれで終わりです
レベル2に移りましょう
ここでの目的は逆転させた例を
もっともらしくすることです
[黒人女性] [近所のプールを使う]
[白人男性を] [警察に通報] というのは
十分に馬鹿げていません
「許可なく髪に触れようとした」
だったらどうでしょう?
あるいは「一輪車に乗って
オートミルクを作る」だったら?
あるいは「会議でみんなと議論する」だったら?
(笑)
みんなやってることでしょう?
まったくの話
レベル2はこれで終わりですが
ひとつ注意があります
不正の向きを変えても
公正にはならないことです
それは復讐であり
私たちの目的ではありません
別のゲームです
レベル3に進みましょう
目的は行動を変えること
またの名を—
「警察呼ぶ以外にできることあるよね
おかしいんじゃない?」です
(拍手)
ここでいったん立ち止まって
構造を思い出しましょう
[主体が] [何かの活動をしている]
[標的に対して] [ある行動を取る]
[白人女性] [自分の地所を点検する]
[黒人不動産投資家を] [警察に通報]
[カリフォルニアのセーフウェイ]
[ホームレスに食事を与える] [黒人女性を]
[警察に通報]
[ゴルフクラブ] [プレーが遅すぎる]
[黒人女性を] [警察に2度通報]
これらすべてにおいて
主体は通常白人であり
標的は通常黒人で
標的の活動は何でもあり得ます
「スターバックスで座っている」
「間違った種類のバーベキュー
グリルを使っている」
「居眠りしている」
「仕事に向かい “苛立った様子で” 歩いている」
私なら単に「歩いて仕事に行く」と
言いますけど
(笑)
私が好きなのは
「自分の犬が相手の犬と
交尾するのをやめさせない」というやつです
これは人間の警察でなく
犬の警察の問題でしょう
これらの活動をまとめると
生活するということであり
私たちの存在そのものが
犯罪視されているんです
ここでプレゼンにおいて
お決まりの部分です
すべてが人種の問題ではなく
犯罪は通報すべきものだと
ただ自問して欲しいのは こういった状況の解決に
武装した人間に登場願う必要があったのかどうか
その人達の登場は
私にとっては話が違うからです
警官は白人よりも黒人に対して
実力行使することが多いことは
みんな知っています
そこでの110番の役割が
分かってきました
「警察活動公平性センター」による
予備的な調査によって
都市によっては
警察と市民の関わりの
ほとんどが
警察の巡回ではなく
110番通報によることが
分かりました
そして警察の市民に対する
実力行使は ほとんどの場合
通報に対する反応として
行われています
さらに 通報により駆けつけた
警官が実力行使する割合は
「住民に占める白人の割合が
高い地域」ほど高くなります
すなわち「高級化の度合いが高い」ほど
すなわち「一輪車でオートミルクを作る」ほど
すなわちバーベキュー・ベッキーが
脅威を感じるとき
自宅の近所においてすら
彼女は私にとって脅威になるのです
そうなると私のような人間は
自らを取り締まる必要が
出てきます
静かに心がけ
薄氷を踏むように行動し
一番明るい街灯の下に
車を止めるのです
自分の殺される場面が
カメラにちゃんと捉えられるように
それというのも 私たちが
暮らしているシステムでは
白人が自分の快適さのために
殺害部隊を容易に
呼び出せるからです
(拍手)
カリフォルニアのセーフウェイは
ホームレスに食事を与えていた黒人女性に対し
警察を呼んだだけではありません
責任免除された武装部隊を
彼女に差し向けたのです
基本的にドローン爆撃を
要請したのと一緒です
これは武器と化した不快感であり
新しい話ではありません
1877年から1950年にかけて
アメリカにおいて
黒人の人種差別的なリンチが
少なくとも4,400件
記録されています
それにも見出しがあります
[T・A・アレン牧師は]
[ミシシッピ州ヘルナンドで]
[分益小作農の組織化を行ったため]
[リンチされた]
[オリバー・ムーアは]
[ノースカロライナ州エッジコム郡で]
[白人少女を怯えさせため]
[リンチされた]
[ネイサン・バードは]
[テキサス州ルリング近くで]
[息子を群衆に引き渡さなかったため]
[リンチされた]
行動を変えなければなりません
それが「リンチ」であれ
「警察に通報」であれ—
この2つの距離を縮めたので
ゲームに戻りましょう
レベル3の目的は
行動を変えることです
ホームレスに食事を与える黒人女性を
「警察に通報」する代わりに
カリフォルニアのセーフウェイが
彼女にただ「礼を言う」というのはどうでしょう?
警察を現場に呼ぶよりも礼を言う方が
ずっと安く付きます
(拍手)
あるいは「余分の食べ物を彼女にあげる」なら
株を上げられたでしょう
あるいは白人女性は 8歳の黒人少女を
「警察に通報」する代わりに
彼女の商売を支えてやるため
「在庫をみんな買い取る」
こともできました
黒人不動産投資家を「警察に通報」した
白人女性については
彼女が余計なお節介をせず
無視していればよかったのは
警察も同意するでしょう
(笑)
余計なお節介をしないというのは
素晴らしい選択です
もっと頻繁にすべきでしょう
レベル3はこれで終わりですが
ボーナスレベルがあります
目的はインクルージョンです
こんな見出しも目にします
[権力者の男性] [自分のオフィスに来た]
[若い女性に] [自慰して見せる]
権力者としてまったく
奇妙な選択です
他に取れる選択肢は
たくさんあったでしょうに
(笑)
たとえば「話に耳を傾ける」とか
「メンタリングする」とか
触発されて「共同事業を始め
みんなで金持ちになる」とか
(笑)
みんな金持ちになる世界に
生きたいですが
彼のまずい選択によって 私たちはみんな
より貧しい世界に生きています
こんな風である必要はないんです
この言葉遊びは
そこに構造的な白人至上主義
構造的女性蔑視
構造的権力乱用があることを
思い起こさせてくれます
構造的であることが
それをシステム的なものにしています
皆さんにはぜひ
構造を見ていただきたい
権力がどこにあるのか
さらに重要なのは
この構造によって標的にされる人の
人間性を見て欲しいのです
私がここにいられるのは 私が愛され
力を注がれ 守られ ラッキーだったからです
良い学校に行き
そこそこ有名で 概ね幸せで
日に2回瞑想するからです
しかし それでも
私は恐怖心を抱きながら
外を歩いています
誰か私を脅威に感じる人が
私の命にとっての
脅威になりうるからです
いい加減疲れました
他人の恐怖の見えない重荷を
背負うことに疲れました
私たちの多くがそうですが
そんな風で
あるべきではありません
これは変えられる
ことだからです
私たちは行動を変えられます
それによって物語が変わり
そのようなことが起こるのを許している
システムを変えることになるのです
システムというのは みんなが信じている
物語の集まりに過ぎません
それを変えるとき
私たちは みんなにとって
より良い現実を作り出すのです
どうか選ぶ力を
使ってください
レベルアップしてください
ありがとうございました
バラトゥンデ・ラフィク・サーストンでした
(拍手)
부모님은 제게
특별한 이름을 주셨습니다.
바라툰데 라피크 서스톤.
먼저, 바라툰데는 나이지리아
요루바족에서 나온 이름입니다.
하지만 저희는 나이지리아인이 아닙니다.
(웃음)
그저 어머니가 흑인이셨죠.
(웃음)
얘한테 가장 흑인같은 이름을
지어줘. 책에서 뭐래?
(웃음)
라피크는 아랍식 이름이지만
저희 가족은 아랍인이 아니에요.
엄마는 제가 21세기에 비행기 탑승이
힘들길 바라신 것 같아요.
(웃음)
그녀는 미국이 보호주의로
변할 것을 예견했습니다.
그녀는 흑인 미래주의자였습니다.
(웃음)
서스톤은 영국식 이름인데
저희는 영국인이 아닙니다.
미국 토착 노예제의 세대에 걸친,
인간성을 몰살하는
경제 제도에 대한 외침이죠.
또, 서스톤은
스타벅스 네임으로 딱이죠.
정말로 빨리 커피를 찾을 수 있죠.
(웃음)
제 어머니는 르네상스 여인이었습니다.
아니타 로레인 서스톤
컴퓨터 프로그래머였고,
이전에는 가사 노동자였으며
성폭행 피해자이고
예술가이자 활동가이셨습니다.
어머니는 세상에 나갈
저를 준비시켜주셨어요.
흑인 역사, 무술과 도시 농작으로요.
그리고 사립 시드웰 프렌즈 스쿨
7학년에 저를 입학시켰죠.
그곳은 미국 대통령이
자기 딸을 보내는 곳인데
어머니는 이렇게 생긴 저를 보냈죠.
(웃음)
저는 그 학교에 다니면서
두 가지 과제에 직면했어요.
흑인의 정체성을 잃지 않는 것과
안경을 잃어버리지 않는 것
두 과제 모두 해냈죠.
(웃음)
시드웰은 예술과 과학을
배우기에 좋은 곳이었습니다.
특히 백인들 사이에서 살아가는 방법을
배우기 좋은 곳이었죠.
그게 제 하버드 생활에 도움이 됐죠.
혹은 기업 컨설팅을 할 때,
혹은 "데일리 쇼"와
"더 어니언"에서 일할 때에도요.
이러한 교훈들을 제 회고록,
"흑인이 되는 법"에 적었죠.
아직 읽지 않았다면,
여러분은 인종차별주의자예요, 왜냐하면
(웃음)
여러분 책 읽을 시간이
굉장히 많으시니까요.
하지만 미국은 저에게 계속 상기시키고
가르칩니다.
미국에서 흑인으로 산다는 게
어떤 의미인지요.
2018년 12월이었습니다.
저는 약혼자와 함께
위스콘신 교외에 있었어요.
그녀의 부모님을 방문하고 있었는데
두 분 다 백인이셨기 때문에
제 약혼자도 백인이었죠.
세상 일은 이렇게 돌아가요.
제가 규칙을 만들 수 없죠.
(웃음)
그녀는 술을 좀 마셨고, 그래서 제가
그녀 부모님의 차를 운전했어요.
그리고 경찰이 우리를
갓길에 세웠습니다.
저는 무서웠습니다.
명령에 따르겠다는 걸
표시하기 위해 라이트를 켰습니다.
천천히 차를 세웠죠.
찾을 수 있는 한 가장
밝은 가로등 아래예요.
증인이나 카메라가 필요할지
모르는 상황에 대비하기 위해서요.
우리는 제 신분증, 차량 등록증 꺼내
펼쳐놓고, 창문을 내렸어요.
제 양손은 운전대에 놓여있었습니다.
이 모든 게 경찰관이 차에서
내리기 전에 이루어진 일입니다.
이게 살아남는 방법입니다.
우리가 기다릴 때, 저는
이러한 기사 헤드라인들을 생각했어요.
"경찰이 또 무장하지 않은
흑인을 쐈다."
그리고 저는 그 흑인들 중
한 명이 되고싶지 않았습니다.
좋은 일은, 그 경찰관이
친절했다는 겁니다.
그녀는 우리 차의 태그가
만기되었다고 말했습니다.
그래서 모든 백인 부모님들께
말씀드리는데
만약 당신의 자녀가
어떤 사람과 같이 있다면,
그 사람의 피부 색깔이 드웨인
"더 락" 존슨 혹은 그보다 더 어둡다면
(웃음)
우리가 방문할 때마다 차를 새로 점검하고,
서류 작업을 해놓으셔야 합니다.
그게 일반적인 예의라고요.
(웃음)
(박수)
저는 운이 좋았습니다.
저는 법 집행 전문가입니다.
저는 생존이 필요하지 않은
상황에서 살아남았습니다.
그리고 저는 일련의
이야기에 대해 떠올렸습니다.
"경찰이 또 무장하지 않은
흑인을 쐈다."
그리고 그 이야기들은
도처에서 튀어나옵니다.
피드를 내리면
아기 소식 사진이 보이고
제품 광고가 보입니다.
어제 친구에게 속삭였던 제품이죠.
그리고 누군가에게 총을 겨누고 있는
경찰관의 영상이 보입니다.
그 누군가는 저와
똑같이 생긴 사람이죠.
그리고 이런 글이 보입니다.
어떻게 밀레니얼 세대들이 섹스를
아보카도 토스트로 대체했는지요.
(웃음)
지금은 혼란스러운 시기입니다.
그러한 이야기들은
계속해서 튀어나옵니다.
하지만 2018년, 그런 이야기들은
다른 타입의 이야기로 변화했습니다.
이런 이야기들, "백인 여성이
우버를 기다리는 흑인여성을 경찰에 신고했다 "
이건 브루클린 베키 이야기입니다.
그리고 이런 이야기도 있습니다.
"백인여성이 물을 파는
8살 흑인 소녀를 경찰에 신고했다."
이건 퍼밋 패티 이야기입니다.
그리고 이런이야기도 있습니다.
"한 여성이 오클랜드 호숫가에서 바베큐 중인
흑인 가족을 경찰에 신고했다.
이건 이제 유명하지 않은
바베큐 베키의 이야기입니다.
흑인으로 살아가는 이야기들이
사실상 진보하고 있다고
저는 주장합니다.
우리는 경찰의 사법 외 살해가
벌어진 후에서야 발견하곤 했지만
이제 우리는 911에 신고하는
사람들의 영상을 봅니다.
우리는 위로 올라가고 있습니다.
문제에 더 가까이, 해결책에
더 가까이 다가가고 있습니다.
그래서 저는 가능한 한 많이 이런
이야기들을 모으기 시작했습니다.
저는 진화하고 지금도 커지고 있는
데이터 베이스를 만들었습니다.
Baratunde.com/흑인으로
살아가기에 말이죠.
이해하려고 하면서, 저는 이 프로세스가
사실상 헤드라인을 이해하기 위해
문장을 도표화하는
과정임을 깨달았습니다.
그리고 저는 저의 시드웰
영어 선생님 에리카 베리와
모든 영어 선생님들에게
감사하고 싶습니다.
그들은 저에게 자유를 위해
투쟁할 수 있는 방법을 주었습니다.
제가 찾은 것은 헤드라인을 무너뜨리고
계속되는 층을
이해하기 위한 과정입니다.
하나씩 보죠.
주어가 어떤 행동을 하는
대상을 행동했다.
그럼 "백인여성이 물을 팔고 있는
8살 흑인 소녀를 경찰에 신고했다." 문장이
"백인 여성이 이웃 풀장을 쓰고있는
흑인 여성을 경찰에 신고했다."와 같아집니다.
"한 여성이 자신의
지역에서 유세하고 있던
오레곤 흑인 의원을 경찰에 신고했다."
이것들은 같은 문장입니다.
문장을 도표화하는 것은
백인 우월주의를 도표화할 수 있도록 했습니다.
이 말이 사실이 되기 위해서
잠깐 제 단어의 의미를 정의하죠.
제가 "백인 우월주의"라고 말할 때
저는 단지 나치나
백인 인권 운동주의자들을
의미하는 것이 아닙니다.
그리고 모든 백인들이
인종차별주의자라는 의미도 절대 아닙니다.
제가 말하려는 바는
사회적, 경제적, 정치적
영역에서 다른 인종보다
백인을 선호하는 시스템의
구조적인 이점을 말합니다.
Equal Justic Initiative의
브라이언 스티븐슨이 말한
인종 차이의 서술,
노예제나 짐 크로우를 정당화 시키기 위해
우리 스스로에게 하는 이야기와
집단적인 유폐 그 너머를 의미합니다.
그래서 이러한 패턴이
반복되는 것을 봤을 때,
저는 화가 났지만
게임을 만들어낼 수 있는
영감도 받았습니다.
단어로 이루어진 이 게임은
저의 이러한 트라우마 노출을
좀 더 치유의 체험으로 변화시켰습니다.
여러분들에게 이 게임
이야기를 하려고 합니다.
이 첫 단계는 연습 레벨이고
여러분의 참여가 필요합니다.
우리의 목표는 이 문장이 사실인지
거짓인지 판별하는 것입니다.
이 일이 일어났는가?
여기 예시가 있습니다:
"카톨릭 대학의 법률 사서가
학생들이 논쟁적이라는 이유로
경찰에 신고했다. "
이 문장이 사실이라고
생각한다면 박수쳐 주세요.
(박수)
이 문장이 거짓이라고
생각한다면 박수 쳐 주세요.
(박수)
안타깝게도, 사실입니다.
그리고 한가지 말씀드리자면,
법률 도서관에서 논쟁적인 것이야말로
그럴 만한 장소에서 한 일이죠.
(웃음)
학생들은 교수로 진급되어야 마땅합니다.
연습 레벨은 끝났고,
우리는 다음 레벨로 가봅시다.
레벨 1, 우리의 목표는 간단합니다.
역할 전환하기
이것은 ""한 여성이 오레곤 흑인 의원을
경찰에 신고했다."를
"오레곤 흑인 의원이 한 여성을
경찰에 신고했다."로 바꾸는 것입니다.
이것은 "백인 남성이
이웃 수영장을 사용하는 흑인여성을
경찰에 신고했다"를
"흑인 여성이 이웃 수영장을 사용하는
백인 남성을 신고했다"로 바꾸는 것입니다.
반전 레이시스트 애플이
마음에 드십니까?
그겁니다. 레벨1 끝입니다.
이제 우리는 레벨 2로 올라가보죠.
우리의 목표는 이 전환에
신빙성을 더하는 겁니다.
솔직히, "흑인 여성이
이웃 수영장을 사용하는 백인 남성을 신고했다"
말도 안되는 소리입니다.
하지만 만약 백인 남성이 그녀의 동의 없이
머리카락을 만지려고 했다면,
혹은 그가 외발 자전거를 타며서
오트 밀크를 만들고 있었다면
혹은 그가 미팅의 모든 사람들에게
강하게 말했다면,
(웃음)
우리 모두 다 겪어봤죠, 그렇죠?
정말로 우리 다 겪어봤어요.
그겁니다. 레벨 2끝입니다
하지만 경고가 있어요.
단순히 부정의의 흐름을 바꾼다고 해서
정의가 되는 것은 아닙니다.
그건 복수에요, 그건
우리의 미션이 아닙니다.
그건 다른 게임입니다.
그래서 우리는 레벨 3로 올라갑니다.
목표는 행동을 바꾸는 것,
혹은 "경찰을 부르는 게
능사는 아니야 맙소사,
넌 대체 뭐가 문제냐!"입니다.
(박수)
그리고 잠시 쉬고
구조를 떠올려 봅시다.
주어가 어떤 행동을 하는
대상을 행동했다.
"백인 여성이 자기 건물을 점검하는
흑인 부동산 투자자를 경찰에 신고했다"
"캘리포니아 세이프웨이가
노숙자에게 음식을 기부하는
흑인 여성을 경찰에 신고했다."
"골드 클럽 트와이스가 너무 느리게
게임을 한다는 이유로 흑인 여성을 신고했다."
이 모든 경우에, 주어는 보통 백인이고
대상은 보통 흑인이고
행동은 무엇이든 됩니다
스타벅스에 앉아있는 것부터 시작해서
잘못된 종류의 바베큐를 쓰는 것,
조는 것,
불안해하면서 일하러 걸어가는 것,
저는 이걸 그냥
"일하러 걸어간다"고 합니다.
(웃음)
그리고 저의 개인적인 선호,
그의 개가 그녀의 개와
교미하는 걸 막지 않는 것,
이건 개를 통제해야 하는 것이지
사람을 통제할 상황이 아니죠.
이 모든 활동은 일상으로 이어집니다.
우리의 존재는 범죄로 해석됩니다.
이제, 제가 이 발표에서
말해야만 하는 순간이 왔네요.
모든 일이 인종과
관련된 것은 아닙니다.
범죄는 사건이고,
반드시 뉴스가 되야 하지만,
자문해 보세요, 이 상황을 해결 하기 위해
무장한 사람이 나타나야 합니까,
그들이 내 앞에 나타났다는 이유만으로,
이건 다른 문제입니다.
우리는 경찰관들이 백인보다
흑인에게 무력을 더 많이
행사한다는 것을 알고 있습니다.
그리고 우리는 911 전화의
역할을 배워야합니다.
Policing Equity의 중요한 연구 덕분에
우리는 어떤 도시들에서는
경찰과 시민사이 작용의 대부분이
911 전화 때문임을 알게 됐습니다.
경찰이 먼저 제지하는 것이 아니라,
대부분의 폭력, 경찰이
시민에게 무력 행사하는 것은
그 전화들에 대한 회신이었습니다.
게다가 그 경찰관들이 폭력을 사용해
전화에 회신하는 일이
늘어나는 지역은
백인 인구 비율 또한
증가하는 지역이였습니다.
잘 아시다시피, 젠트리피케이션
외발 자전거와 오트 밀크,
바베큐 베키가 위협을 받았을 때,
그녀가 내 이웃집에서
내게 위협이 됐을 때,
그래서 나와 나와 같은 사람들이
경찰을 부를 수밖에 없을 때
우리는 조용히하고, 조심히 행동하고
우리는 우리가 찾을 수 있는
가장 밝은 갓길 가로등에
차를 세울지 모릅니다.
그래서 우리의 살해가
카메라에 잘 잡힐 수 있도록
그리고 우리가
백인들이 자신들의
안락함을 보장받기 위해서
너무나 쉽게 죽음의 폭력을 부르는
시스템에서 살고 있기 때문입니다.
(박수)
그 캘리포니아 세이프웨이는
노숙자에게 음식을 기부하는 흑인 여성에 대해
그냥 경찰을 부른 것이 아닙니다.
그들은 무장한, 이해할 수 없는
남자를 그녀 앞에 세운 것입니다.
그들은 본질적으로
폭탄을 부른 것입니다.
이것은 무장한 불편함입니다.
그리고 이것은 새롭지 않습니다.
1877년부터 1950년까지
최소한 4400건의 흑인 린치 테러가
미국에서 있었습니다.
그들 또한 헤드라인이 있습니다.
"T.A 앨런 목사가
헤르난도, 미시시피에서
지역 소작인들은 조직했다는
이유로 린치 당했다."
"올리버 무어는 엣지콤브 카운티,
노스캐롤라이나에서
백인 소녀를 겁먹게 했다는
이유로 린치 당했다."
"나단 버드는 룰링, 텍사스 근처에서
그의 아들을 군중에게 넘기지
않는다는 이유로 린치 당했다."
우리는 행동의 변화가 필요합니다.
그 행동이 "린치"이든
"경찰에 전화"이든.
그리고 저는 이제 두 행동
사이의 거리를 좁히려고 합니다.
우리의 게임으로,
우리의 미션으로 돌아오죠.
레벨 3에서 우리의 목표는
행동을 변화시키는 것입니다.
그래서 만약,
"노숙자에게 음식을 기부하는 흑인 여성을
경찰에 신고하는 것," 대신에
캘리포니아 세이프웨이는
그냥 그녀에게 감사하면 됩니다.
감사를 표하는 것은 법 집행인력을
그 장소에 데려오는 것보다 훨씬 쌉니다.
(박수)
혹은, 대신에,
그들은 그들이 낭비했을 음식을
그녀에게 줄 수도 있었습니다.
시민들의 신임을 얻고요.
혹은 8살 흑인 소녀에 대해
경찰을 부른 백인 여성은
그 작은 흑인 소녀가 가진
전부를 살 수도 있었을 겁니다.
작은 사업을 돕고요.
그리고 흑인 부동산 투자자에 대해
경찰을 부른 백인 여성은
우리는 아마 더 잘 살 수 있었을 겁니다,
경찰들도 동의하듯,
만약 그녀가 그냥 그를 무시하고
그녀의 망할 일들이나 신경썼다면
(웃음)
그냥 자기 일이나 신경쓰기로
선택했다면 더 좋았을 겁니다.
더 자주 선택하세요.
레벨 3 끝입니다. 하지만
여기에 보너스 레벨이 있습니다,
보너스 레벨의 목표는 포함입니다.
우리는 모두 이러한
기사 헤드라인을 본 적이 있습니다:
"권력있는 남성이 그의 사무실을
방문한 젊은 여성 앞에서 자위를 했다"
권력있는 남성이 만들기에
참으로 이상한 선택입니다.
너무나 많은 가능한 행동들이
있었을 텐데요.
(웃음)
예를들어, "들었다,"
"조언했다"
"영감을 받아 벤처사업을
시작했고 모두 부자가 되었다!"
(웃음)
저는 모두가 이제 부자인
세상에서 살고 싶습니다.
하지만 그의 나쁜 선택 때문에,
우리 모두 더 나쁜 세상에서 살게 됐습니다.
꼭 이럴 필요 없습니다.
이 단어 게임은 제게
백인 우월주의의 구조가 있음을,
여성 혐오의 구조가 있음을,
모든 권력의 체계적인
남용이 있음을 상기시킵니다.
구조는 그것들을 체계화합니다.
여기 있는 사람들에게 부탁합니다.
구조를 보고,
그 안에 있는 권력을 보고,
그리고 더 나아가서 중요하게는
구조에 의해 대상이 되는
인류를 봐주기를 말이죠.
저는 사랑받았고, 투자와 보호받았고
운이 좋았기 때문에 이 자리에 있습니다.
저는 좋은 학교에 갔고, 반쯤은
유명하기 때문에, 대부분 행복하고
하루에 두 번 명상합니다.
하지만,
저는 불안에 휩싸여 돌아다닙니다.
왜냐하면 저는 누군가가
저를 위협으로 보고,
제 삶에 위협이 될 수 있음을
알기 때문입니다.
그리고 저는 지쳤습니다.
저는 다른 사람들의 보이지 않는
불안을 짊어지고 사는데 지쳤습니다.
우리 중 많은 사람들이 그렇고
우리는 그럴 필요가 없습니다.
왜냐하면 우리는 이것을 바꿀 수 있고,
행동을, 이야기를 바꾸는 행동을,
시스템을 바꾸는 행동을 바꿀 수 있고
그러한 이야기들이
일어날 수 있는 시스템입니다.
시스템은 단지 우리가 믿는
집합적인 이야기입니다.
우리가 그것들을 바꿀 때,
우리 모두가 일부분이 되는
현실을 더 낫게 바꿀 수 있습니다.
저는 여러분들에게 부탁합니다.
선택할 수 있는 힘을 사용하기를
우리 모두가 한 단계
올라가기를 부탁합니다.
감사합니다.
저는 바라툰데 라피크 서스톤입니다.
(박수)
Mano tėvai man davė nepaprastą vardą:
Baratunde Rafiq Thurston,
Ir visgi, Baratunde vardas kilęs
nuo Jorubos – Nigerijos,
bet mes nesame nigeriečiai.
(Juokas)
Tai įrodo kaip labai juodaodė
buvo mano mama.
(Juokas)
„Duokim šiam berniukui labiausiai juodaodį
vardą koks tik įmanomas.
Kokį galima rast vardų knygoje?“
(Juokas) Rafiq yra arabiškas vardas,
bet mes ne arabai.
Mano mama tiesiog norėjo, kad aš turėčiau
sunkumų skraidydamas 21-ajame amžiuje.
(Juokas)
Ji numatė Amerikos pasisukimą į nativizmą.
Ji buvo juodaodė futuristė.
(Juokas)
Thurston yra britiškas vardas,
bet mes nesame britai. Nors tai nebogas
paminėjimas skirtinų kartų
nužmoginačiai ekoniminei institucijai,
kuri davė pagrindą
Amerikietiškai vergovės katorgai.
Dar, Thurston yra geras vardas
Starbaksui.
Tikrai pagreitina procesą.
(Juokas)
Mano motina buvo renesansinė moteris.
Arnita Lorraine Thurston
buvo programuotoja,
buvusi tarnė,
išgyvenusi seksualinį išpuolį,
menininkė ir aktyvistė.
Ji mane paruošė šiam pasauliui su
pamokomis apie juodaodžių istoriją,
su kovos menais, ūkininkavimu mieste
ir tada septintoje klasėje ji išsiuntė
mane į privačią Sidwell Friends mokyklą,
kur JAV prezidentai siūsdavo savo dukras,
ir ji mane išsiuntė taip atrodantį.
(Juokas)
Aš turėjau
dvi pagrindines užduotis,
kai pradėjau eiti į šią mokyklą:
neprarask savo juodaodiškumo ir
neprarak savo akinių.
Tai dvipusis pasiekimas.
(Juokas)
Sidwell buvo puiki vieta mokytis
menus ir gamtos mokslus,
taip pat išmokti gyventi
tarp baltaodiškumo.
Tai mane paruoštų vėlesniam
gyvenimui Harvarde, arba darbui
konsultantu korporacijoje,
arba mano darbui „The Daily Show"
ir "The Onion".
Dauguma išmoktų pamokų vėliau bus
aprašyat mano memuaruose –
„Kaip būti juodaodžiu“, ir jei jų dar
neperskaitėt, tai esat rasistai, nes
(Juokas)
jūs turėjote pakankamai
laiko perskaityti šią knygą.
Vis dėl to Amerika mėgsta man priminti
ir mane pamokinti
ką reiškia būti juodaodžiu šioje šalyje.
2018-jų gruodį,
aš ir mano sužadėtinė buvome
Viskonsino priemestyje.
Mes lankėmes pas jos tevus,
kurie abu yra baltaodžiai, kas reiškia
jog ir ji yra baltaodė.
Taip jau yra. Aš nekuriu taisyklių.
(Juokas)
Ji šiek tiek išgėrė, taigi aš vairavau
jos tėvų mašiną
kai mus sustabdė policija.
Išsigandau.
Įjungiau avarines šviesas,
nes tai indikuoja jog aš bendradarbiauju.
Lėtai sutoju po pačiu
ryškiausiu gatvės žibintu
kokį tik sugebėjau rasti, tuo
atvėju jei man prireiks liudininkų
ar vaizdo registratoriaus įrašo.
Surandame mano ir
mašinos registracijos dokumentus,
viską padedame gerai matomoje
vietoje ir nuleidžiame langus,
mano rankos ant vairo.
Visa tai dar prieš policiojos
pareigūnui išlipant iš automobilio.
Tai metodas išgyvenimui.
Kol laukiame, mano galvoje
jau sukasi antraštės –
„Policija ir vėl nušovė
neginkluotą juodaodį“ ir aš visiškai
nenoriu būt tokios antraštės dalimi.
Geros naujienos – pareigūnė buvo
draugiška. Ji informvo
jog mašinos registracijos
lipdukai nebegalioja.
Taigi visiems baltaodžiams tėvams,
jei jūsų vaikas bendrauja su žmogumi,
kurio odos splava identikuojama – Dwayne
"Uola" Johnson ar tamsesnė –
(Juokas)
pasirūpinkit, kad mašinos dokumentai
sutvarkyti, kiekvienam mūsų apsilankymui.
Tai paprastas mandagumas.
(Juokas)
(Aplodismentai)
Man pasisekė.
Aš sutikau profesionalią teisėsaugos
pareigųnę.
Aš išgyvenau kažką, kas neturėtų būti
kaip išgyvenimo reikalaujantis momentas.
Aš galvoju apie šias istorijas –
„Policija ir vėl nušovė
neginkluotą juodaodį“
ir tą laikotarpį, kai šios istorijos
buvo visur.
Aš žiūrinėju savo paskyros laiko juostą
ir matau paskelbtą būsimo kūdikio
nuotrauką.
Matau produkto reklamą
apie kurį aš tiesiog vakar užsiminiau
draugui.
Matau vaizdo įrašą kaip policijos
pareigūnas kažką nušauna,
tas kažkas atrodo visai kaip aš.
Ir matau
kūrinį skirtą apmastymui
apie tai kaip tūkstanmečio karta iškeitė
seksą į skrebutį su avokadu.
(Juokas)
Tai buvo gluminantis laikotarpis.
Tos istorijos vis pasikartodavo,
bet 2018-aisiais, tos istorijos pakeitė
kryptį į
istorijas kaip „Baltaodė moteris iškvietė
policiją, new juodaodė laukė Uber“.
Tai buvo Bruklinietė Bekė.
Tada – „Baltaodė moteris iškvietė
policiją,
aštuonmetė juodaodė pardavinėjo vandenį“.
Tai buvo Leidimų Peti.
Tada – „Moteris iškvietė
policiją dėl
juodaodžių šeimos iškylaujančios prie
ežero Ouklande“.
Tai liūdnai pagarsėjusi „BBQ Bekė“.
Ir aš teigčiau jog šios istorijos iš
juodaodžių gyvenimo
iš tikrųjų yra progresas.
Mes buvom pripratę prie žinių apie
įstatymus pažeidžiančius policijos žudymus
Dabar mes gauname vaizdo įrašus
apie žmones skambinačius į 911.
Mes judame į priekį,
arčiau prie problemos ir jos sprendimo.
Taigi aš pradėjau kolekciuonuoti
kuo daugiau šių istorijų.
Aš sukūriau besivystančią ir augančią
elektroninę erdvę
su nuoroda baratunde.com/livingwhileblack.
Siekdamas žmonių supratimo
aš supratau, kad norint suprasti
šias antraštes, reikia gerai išanalizuoti
sakinio struktūrą.
Norėčiau padėkoti savo anglų kalbos
mokytojai iš Sidwellio – Ericai Berry
ir visoms anglų kalbos mokytojoms.
Jūs suteikėte mums įrankius kovai
už mūsų laisvę.
Aš atradau metodą kaip supaprastinti
antraštes
ir atrasti pasikartojančius motyvus
kievienoje iš jų:
subjektas imasi veiksmų prieš adresatą,
kuris yra užsiėmęs kažkokiu veiksmu
taigi „Baltaodė moteris iškviečia policiją
dėl aštuonmetės juodaodės mergaitės“
ir „Baltaodis vyras iškviečia policiją,
nes juodaodė naudojasi viešu baseinu“
ir „Moteris iškviečia policiją dėl
juodaodžio politiko,
nes agitavosi jos rajone“
yra vienas ir tas pats.
Sakinių analizacija leido man paanalizuoti
vadinamąją baltųjų viršenybę
kuri leido šiems sakiniams tapti realybe
ir čia aš sustosiu apibendrinimui.
Sakydamas „baltųjų viršenybė“,
nekalbu tiesiog apie nacius
ar baltųjų galios aktyvistus
ir tikrai neteigiu jog visi baltieji yra
rasistai.
Aš kalbu apie sistemą,
kuri baltaodžiams suteikia pranašumą
prieš kitas rases socialinėje,
ekonomikos ir politikos srityse.
Tai yra tai ką Bryan Stevenson iš
Iniciatyvos už Lygų Teisingumą apibūdina
kaip rasinio skirtingumo naratyvą,
terminas kurį mes naudojom pateisinti
vergystę, Jim Crow,
masinius įkalilinimus ir visa kita.
Taigi kai pamačiau šio modelio
pasikartojimą,
aš supykau
bet kartu ir buvau įkvėptas
sukurti žaidimą,
žodžių žaidimą kuris padėtų man
transformuoti šią traumuojančią
padėtį į gydomąją patirtį.
Aš paiškinsiu apie žaidimą.
Pirmasis lygis yra mokomasis
ir man prireiks jūsų prisidėjimo
Mūsų tikslas: nustatyti ar tai tikra
ar ne.
Tai nutiko ar ne?
Štai pavyzdys:
„Katalikiško Teisės Universiteto
bibliotekininkė, policiją iškvietė
nes studentas argumentavo“.
Suplokite rankom jei manote jog tai
tikra.
(Aplodismentai)
Suplokite rankom jei manote jog tai
netikra.
(Aplodismetnai)
Dėja, ploję dėl tikra yra teisūs
ir dėl bendrų žinių
argumentuoti teisės bibliotekoje
yra labai tam tinkama vieta.
(Juokas)
Šis studentas turėtų būti paukštintas
į profesorius.
Apmokymų lygis įveiktas,
judėkime link tikrų lygių.
Pirmasis lygis, mūsų tiklas paprastas:
apkeisti vaidmenis.
Tai reiškia –
„Moteris iškvietė policiją
dėl juodaodžio įstatymų leidėjo Oregone“
tampa „Juodaodis įstaytmų leidėjas
Oregone iškviečia policiją moteriai“.
„Baltaodis vyras iškvietė
policiją juodaodėi lankiusiai
viešą baseiną“.
tampa „Juodaodė iškvietė policiją
baltąjam besinaudojančiam viešu baseinu“.
Kaip jums patinka apkeitimas,
rasistiniai obuoliai?
Taip, pirmas lygis užbaigtas
ir mes pasiekiame antrą lygį,
kur mūsų tikslas yra padidinti
tikėjimą vaidmenų apsikeitimu.
Pripažinkime, juodaodės iškviesta policija
baltaodžiui už baseino
naudojimą, nėra pakankamai absurdiška,
bet kas jei tas vyras bandė paliesti jos
plaukus neatsiklausęs,
arba jis gamino pieną iš avižų važiuodamas
vienaračiu,
arba jis tiesiog visus pertraukinėjo
susitikime.
(Juokas)
Mes visi tai patyrėme, tiesa?
Rimtai, mes visi ten buvome.
Taigi viskas, antas lygis pasiektas.
Bet tai pateikiu su įspėjimu,
paprasčiausiai pakeičinant neteisybės
kryptį, nepaverčiame to teisybe.
Tai kerštas ir ne tai yra mūsų misija,
tai kitoks žaidimas ir mes pasiekiame
trečią lygį
kurio tiksas yra pakeisti
veiksmus
dar žinoma kaip „policijos iškvietimas
nėra vienintelė galimybė –
dieve, žmonės kas su jumis negerai“!
(Aplodismentai)
Ir aš sustabdysiu žaidimą, kad
priminčiau mums apie struktūrą.
Subjektas imasi veiksmų prieš adresatą,
kuris yra užsiėmęs kažkokiu veiksmu.
„Baltaodė iškviečia policiją juodaodžiui
nekilnojamo turto
investuotojui apžiūrinčiam savo nuosavybę“
„Kalifornijos Safeway
iškviečia policiją juodaodėi
aukojusiai maistą benamiams“
„Gold Club dukart iškvietė policiją
moteriai nes ši per lėtai žaidė“.
Visuose šiuose atvėjuose
subjektas dažniausiai baltasis/-oji,
adresatas dažniausiai juodasis/oji
ir veiksmas gali būt bet kas,
nuo sedėjimo Starbukse,
iki naudojimosi ne tuo barbekiu,
iki snaudimo,
iki ėjimo į darbą atrodant „susinervinus“
ką aš pavadinčiau tiesiog „ėjimu į darbą“
(Juokas)
Ir mano paties mėgstamiausias:
kad nesustabdė jo šuns, kad neužliptų ant
jos šuns,
kas aiškiai yra ne žmonių policijos
reikalas, o šunų.
Visi šie veiksmai yra iš kasdienio
gyvenimo.
Mūsų egsistencija yra interpretuojama
kaip nusikaltimas.
Dabar, šioje vietoje aš įsipareigojęs
patikslinti
jog ne viskas sukasi apie rasę.
Nusikaltimai tikrai vyksta
ir turėtų būt raportuojami,
bet paklauskit savęs, ar tikrai tam
išspręsti reikalingi apsignklavę vyrai,
nes kai jie pasirodo dėl manęs,
tai kai kas kita.
Mes žinome jog policijos pareigūnai
yra labiau linkę panaudoti jėgą prieš
juodaodžius negu baltaodžius
ir mes pradedame suprasti 911
vaidmenį tame.
Dėka Policijos Teisingumo Centro
premilinaraus tyrimo, mes
sužinome, jog kai kuriuose
miestuose didžioji dalis bendravimo tarp
policijos ir
piliečių yra per 911 skambučius,
o ne per policijos inicijuotus sustojimus
ir smurtas, policijos panaudota jėga
prieš piliečius įvyksta
kaip tų skambučių rezultatas.
Toliau, kai tie pareigūnai atsakantys
į skambučius naudoja jėgą,
tai padažnėja vietovėse,
kur baltųjų populiacija
procentaliai
taip pat padaugėjo,
kitaip tariant gentrifikacia,
kitaip tariant vienračiai ir avižų pienas
kitaip tariant BBQ Bekė jaučia grėsmę,
ji pati tampa grėsme man ir
mano kaiminystėje
kas priverčia žmones kaip aš
keisti savo elgseną siekiant apsisaugoti.
Mes nutylame, mes vaikštome tarsi
ant kiaušinių lukštų,
galbūt mes gatvėje sutojame tik po
pačiu šviesiausiu
gatvės žibintu, kokį
tik galime rasti,
kad mūsų žmogžudystė
galėtų būt švariai nufilmuota
ir mes taip darome,
nes gyvename sistemoje,
kurioje baltieji gali lengvai išsikviesti
mirtiną jėgą,
jog užsitikrintų sau komfortą.
(Aplodismentai)
Kalifornijos Safeway
ne tik tiesiog iškvietė farus juodaodėi
aukojusiai maistą benamiamas.
Jie jai iškvietė ginkluotus
jai neatsakančius vyrus.
Iš esmės jie iškvietė dronus smogikus.
Tai apginkluotas nepatogumas,
ir tai nėra naujiena.
Nuo 1877 iki 1950,
įvyko maždaug 4400 užfiksuotų rasistinių
teroristinių juodaodžių nulinčiavimų
Jungtinėse Amerikos Valstijose.
Ir tai pat turėjo antrašes.
„Kunigas T.A. Allen buvo nulinčiuotas
Hernando mieste Misisipėje
už laukų nuomos reikalų tvarkymą“.
„Oliver Moore buvo nulinčiuotas Edgecombo
Šurės Karolinoje
už baltaodės išgąsdinimą“.
„Nathan Bird buvo nulinčiuotas netoli
Texaso
už tai, kad atsisakė savo sūnų
atiduoti įsiutusiai miniai“.
Mums reikia pakeisti veiksmą,
nesvarbu ar tai būtų „linčiavimas“
ar „policijos kvietimas“.
Ir dabar kai aš sutrumpinau atstumą
tarp šių dviejų veiksmų
grįžkime prie mūsų žaidimo,
mūsų misijos.
Mūsų tikslas trečiajame lygyje yra
pakeisti veiksmą.
Taigi kas jeigu vietoj
„Iškviečia farus juodaodėi už maisto
aukojimą benamiams“,
ta Kalifornijos Safeway tiesiog jai
padėkoja.
Padėka yra kur kas pigesnė nei
teisėsaugos iškvietimas į vietą.
(Aplodismentai)
Arba, vietoje to jie
galėtų paaukoti maisto jai
kurį paskui visvien išmestų
ir taip pasikeltų savo reputaciją.
Arba, baltaodė kuri iškvietė policiją
juodaodei aūtuonmetei
galėjo vietoj to nupirkti viską,
ką pardavinėjo mergaitė,
paremdama smulkųjį verslą.
Ir baltoji moteris kuri iškvietė policiją
juodaodžiui nekilnojamo turto
investuorojui, su policijos pritarimu
visiems būtų buvę geriau jei ji
paprasčiausiai būtų paisius
savo prakeiktų reikalų.
(juokas)
Rūpintis savo paties reikalais yra
puikus pasirinkimas, tiesiog puikus.
Dažniau jį rinkitės.
Trečias lygis užbaigtas, bet
dar yra paskutinis extra lygis
kurio tikslas yra visų įtraukimas.
Mes taip pat matėme antraštes kaip
šios:
„Galingas vyras masturbuojasi prieš
jauną moterį besilankančią
jo offise“.
Koks keistas to galingo vyro
pasirinkimas.
Kai jam yra tiek kitų pasirinkimų.
(Juokas)
Tokių kaip, „klausosi“,
„kuriuoja“,
„įkvėptas, kartu imasi naujos veiklos –
visi dabar turtingi“.
(Juokas)
Norėčiau gyventi tame pasaulyje
kur visi dabar
turtingi, bet dėl jo blogo pasirinkimo
mes visi dabar vargingesniame pasaulyje.
Bet tai neturi būti būtent taip.
Šis žodžių žaidimas man priminė, kad
baltųjų viršenybėje,
kaip ir mizoginijoje,
yra tam tikra struktūra,
kaip ir bet kokiame sisteminiame
piknaudžiavime galia.
Struktūra visa tai paverčia sistemingumu.
Čia aš prašau žmonių
pamatyti struktūrą,
kurioje slypi galia
ir dar svarbiau pamatyti žmogiškumą,
tų žmonių kuriuos ši stuktūra
pavertė taikiniais.
Aš esu čia, nes buvau mylimas,
apsaugotas ir laimingas,
nes lankiau tinkamas mokyklas, esu pusiau
garsus,
medituoju du kartus per dieną,
ir visgi,
aš vaikštau bijodamas,
nes žinau jog kažkas įžiūrėdamas manyje
grėsmę
gali tampti grėsme mano gyvybei
ir tai vargina.
Aš pavargau nešiotis
tą nematomą kitų žmonių baimių naštą,
o ją neša daugelis iš mūsų,
ir mums neturėtų to reikėti,
nes mes galime visa tai pakeisti,
nes mes galime pakeisti veiksmą,
kas pakeičia istoriją
kas pakeičia sistemą,
kuri leidžia šioms istorijoms įvykti.
Šios sistemos tiesiog yra istorijų
kurias mes perkame rinkiniai.
Kai mes jas pakeičiame
mes sukuriame geresnę realybę
visiems.
Aš mūsų prašau
naudotį galią kuri ateina
iš pasirinkimo laisvės.
Aš mūsų prašau patobulėti.
Ačiū.
Aš esu Baratunde Rafiq Thurston.
(aplodismentai)
Mijn ouders gaven me een bijzondere naam:
Baratunde Rafiq Thurston.
Baratunde is gebaseerd
op een Yoruba-naam uit Nigeria,
maar wij zijn niet Nigeriaans.
(Gelach)
Zo zwart was mijn moeder nu eenmaal.
(Gelach)
"Geef dit kind de zwartst mogelijke naam.
Wat staat er in het boek?"
(Gelach)
Rafiq is een Arabische naam,
maar we zijn geen Arabieren.
Mijn moeder wilde gewoon dat ik
problemen zou hebben bij het inchecken.
(Gelach)
Zij zag Amerika's draai
richting nativisme al aankomen.
Ze was een zwarte futurist.
(Gelach)
Thurston is een Britse naam,
maar wij zijn niet Brits.
Hulde aan de hardnekkige
ontmenselijkende economische situatie
van de Amerikaanse slavernij, echter.
En Thurston is een hele goede
naam voor Starbucks.
Hij versnelt het proces echt.
(Gelach)
Mijn moeder was een renaissance-vrouw.
Arnita Lorraine Thurston
was een computerprogrammeur,
voormalig werkster,
overlevende van seksueel geweld,
een kunstenaar en een activist.
Ze stoomde me klaar voor deze wereld
met lessen in zwarte geschiedenis,
in vechtsporten en in stadslandbouw,
en toen ik twaalf was, stuurde ze me naar
de particuliere Sidwell Friends School,
waar de presidenten
hun dochters naartoe stuurden
en waar zij me zo naartoe stuurde.
(Gelach)
Ik had op die school twee opdrachten:
verlies je zwartheid niet
en verlies je bril niet.
Dit zorgde voor beide.
(Gelach)
Sidwell was geweldig om de kunsten
en de wetenschappen te studeren,
maar ook om te leren leven
te midden van blankheid.
Dat stoomde me klaar
voor het leven op Harvard later,
of voor mijn werk als consultant,
of bij 'The Daily Show' en 'The Onion'.
Veel van die lessen heb ik later
beschreven in mijn boek 'How to Be Black'.
Als je het nog niet hebt gelezen
ben je racist, want --
(Gelach)
daar heb je genoeg tijd voor gehad.
Maar Amerika blijft me maar
eraan herinneren
en duidelijk maken
wat het betekent
om zwart te zijn in Amerika.
Het is december 2018.
Ik ben met mijn verloofde
in een buitenwijk van Wisconsin.
We zijn op bezoek bij haar ouders,
die allebei blank zijn,
dus is ook zij blank --
zo werkt dat nu eenmaal;
ik maak die regels niet.
(Gelach)
Ze heeft wat gedronken,
dus ik rij in de auto van haar ouders,
wanneer politie ons gebaart
dat we moeten stoppen.
Ik ben bang.
Ik zet de alarmlichten aan
om te laten zien dat ik meewerk.
Ik minder langzaam vaart
en stop op de best verlichte
plaats die ik kan vinden,
voor het geval ik getuigen nodig heb
of de video van de dashcam.
Ik pak mijn rijbewijs
en het kentekenbewijs
en leg ze op het dashboard.
Ik draai de raampjes omlaag
en leg mijn handen op het stuur.
Allemaal voordat de agent
uit zijn auto stapt.
Zo blijf je in leven.
Terwijl we wachten,
denk ik aan deze krantenkop:
'Politie schiet opnieuw
ongewapende zwarte man neer.'
En daar heb ik weinig trek in.
Gelukkig is onze agent vriendelijk.
Ze zegt dat ons kenteken is verlopen.
Dus, blanke ouders,
als je kind een relatie heeft
met iemand wiens huid
niet volstrekt blank is,
(Gelach)
zorg dan dat je auto is gekeurd
en dat de papieren kloppen als we komen --
kwestie van gastvrijheid ...
(Gelach)
(Applaus)
Ik had geluk.
Ik had een professionele agent.
Ik overleefde iets waarbij overleven
geen rol zou mogen spelen.
Ik denk aan die reeks berichten --
'Politie schiet opnieuw
ongewapende zwarte man neer' --
en aan de tijd waarin die berichten
overal steeds weer opdoken.
Ik scrolde dan door mijn newsfeed
en zag een foto van een pasgeborene,
een advertentie voor een product
waar ik het onlangs
nog met een vriend over had gehad
en een video van een agent
die iemand onder schot hield
die er precies zo uitzag als mij.
En ik las in een artikel
dat millennials seks hebben
ingeruild voor avocadotoast.
(Gelach)
Het was een verwarrende tijd.
Die berichten bleven maar komen,
maar in 2018 maakten die berichten plaats
voor een ander type berichten.
Berichten als: 'Blanke vrouw belt politie
omdat zwarte vrouw op een Uber wacht'.
Dat was 'Brooklyn Becky'.
En toen: 'Blanke vrouw belt politie
over achtjarig zwart meisje
dat water verkoopt'.
Dat was 'Permit Patty'.
Toen kreeg je: 'Vrouw belt politie
over barbecue zwarte familie
aan een meer in Oakland'.
Dat was de nu beruchte 'Barbecue Becky'.
Ik zou willen beweren dat berichten
over levende zwarte mensen
toch vooruitgang betekenen.
Vroeger hoorden we er pas van
wanneer de politie ze
buitengerechtelijk had omgebracht.
Nu zien we video's
van mensen die de politie bellen.
We gaan vooruit,
dichter naar het probleem toe
en dichter naar een oplossing.
Dus begon ik een verzameling aan te leggen
van zoveel mogelijk
van dat soort berichten.
Er ontwikkelde zich
een nog steeds groeiende database
op 'baratunde.com/livingwhileblack'.
Ik wilde weten hoe het werkte
en kwam erachter
dat je de zinnen moest ontleden
om deze koppen te begrijpen.
Ik wil mijn Engels leraar van Sidwell,
Erica Berry, bedanken --
en alle leraren Engels.
Met jullie gereedschap
kunnen wij voor onze vrijheid vechten.
Ik vond een manier
om die koppen zo te ontleden
dat duidelijk werd
hoe ze steeds weer zijn opgebouwd:
een onderwerp doet iets
tegen een lijdend voorwerp
wat ergens mee bezig is.
Zo is 'Blanke vrouw belt politie over
achtjarig zwart meisje wat water verkoopt'
hetzelfde als 'Blanke man belt politie
over zwarte vrouw in wijkzwembad',
of 'Vrouw belt politie
over zwarte wetgever in Oregon
die campagne voert in haar district'.
Ze zijn hetzelfde.
Deze zinnen ontleden hielpen me
om ook de blanke suprematie te ontleden
die deze zinnen toestonden waar te zijn
en ik zal je uitleggen wat ik bedoel.
Als ik zeg 'blanke suprematie',
dan heb ik het niet over nazi's
of 'white power'-activisten,
en ik zeg al helemaal niet
dat alle blanken racisten zijn.
Waar ik het over heb
is een systeem dat blanken een structureel
voordeel geeft ten opzichte van anderen
op sociale, economische
en politieke vlakken.
Het is wat Bryan Stevenson
bij het Equal Justice Initiative
het "lulverhaal van raciale
ongelijkheid" noemt,
het verhaal dat we onszelf vertelden
als excuus voor slavernij en Jim Crow
en massale opsluiting en wat al niet meer.
Dus toen ik dit patroon herhaald zag,
werd ik boos,
maar het inspireerde me ook
om een spel te ontwerpen,
een woordspel waarmee ik deze
traumatische ervaring kon transformeren
naar een meer helende ervaring.
Ik zal jullie door het spel heen leiden.
Het eerste niveau is een trainingsniveau
en daar heb ik jullie bij nodig.
Ons doel: uitvinden
of dit echt waar is of niet.
Is dit echt gebeurd?
Hier is het voorbeeld:
'Rechtenbibliothecaris
op Katholieke universiteit
belt politie over
"argumentatieve" student'.
Klap in je handen
als je denkt dat dit echt is.
(Applaus)
Klap in je handen
als je denkt dat dit verzonnen is.
(Applaus)
Dit was echt waar, helaas,
en mag ik daar aan toevoegen
dat een rechtenbibliotheek
precies de goede plek is
voor argumenten.
(Gelach)
Deze student zouden ze
professor moeten maken.
Trainingsniveau afgerond,
dus we gaan door naar het echte werk.
Niveau één, ons doel is simpel:
draai de rollen om.
Dat betekent dat 'Vrouw belt politie
over zwarte wetgever in Oregon'
'Zwarte wetgever in Oregon
belt politie over vrouw' wordt,
en 'Blanke man belt politie
over zwarte vrouw in wijkzwembad'
wordt 'Zwarte vrouw belt politie
over blanke man in wijkzwembad'.
Boer, wat zeg je
van mijn racistische kippen?
Goed, niveau één is afgerond,
dus gaan we naar niveau twee,
waar we proberen de geloofwaardigheid
van die omkering te verhogen.
Een zwarte vrouw die de politie belt
over een blanke man in een zwembad,
is tenslotte niet absurd genoeg,
maar als de blanke man nu eens
zonder te vragen aan haar haar zat,
of hij was havermout aan het maken
terwijl hij op een eenwieler fietste,
of misschien liet hij in een vergadering
niemand anders aan het woord.
(Gelach)
Dat herkennen we allemaal.
Die dingen gebeuren.
Klaar. Dat was niveau twee.
Maar daar hoort een waarschuwing bij:
met het onrecht omkeren,
doe je geen recht.
Dat is wraak, daar gaat het ons niet om,
dat is een ander spel,
dus we gaan een niveau hoger,
naar niveau drie,
waar het doel is
de genomen actie te veranderen,
ook wel genoemd: 'De politie bellen
is niet het enige wat je kunt doen.
Wat is er in godsnaam mis met jullie?'
(Applaus)
Ik moet het spel nu even stilleggen
om ons te herinneren aan de structuur.
Een onderwerp doet iets
jegens een lijdend voorwerp
dat ergens mee bezig is.
'Blanke vrouw belt politie
over zwarte vastgoedbelegger
die zijn eigendom inspecteert'.
'Safeway in Californië belt politie
over zwarte vrouw die voedsel
doneert voor daklozen'.
'Golfclub belt twee keer naar de politie
over zwarte vrouw die te traag speelt'.
In al deze gevallen
is het onderwerp meestal blank,
het lijdend voorwerp meestal zwart
en de activiteiten kunnen uiteenlopen
van in een koffietent zitten
tot de verkeerde soort barbecue gebruiken,
tot slapen,
tot geagiteerd naar het werk lopen --
wat ikzelf gewoon
'naar het werk lopen' noem.
(Gelach)
En -- mijn favoriet --
niet voorkomen dat zijn hond
haar hond bestijgt,
wat duidelijk iets is
voor de hondenpolitie,
niet voor de mensenpolitie.
Al deze activiteiten
bij elkaar noem je 'leven'.
Ons bestaan wordt geïnterpreteerd
als een misdrijf.
Dit is het moment in de presentatie
waar ik wil benadrukken
dat niet alles over ras gaat.
Misdrijven moeten aangegeven worden,
maar hebben we echt
gewapende mensen nodig
om deze situaties te beslechten,
want als ze voor mij komen,
is het anders.
We weten dat politieagenten
meer geweld gebruiken
bij zwarte mensen dan bij blanke
en we leren de rol begrijpen
die telefoontjes naar 911 daarin spelen.
Uit verkennend onderzoek
van het 'Center for Policing Equity'
wordt duidelijk dat in sommige steden
de meeste interacties
tussen politie en burgers
het resultaat zijn
van zulke telefoontjes,
niet van een agent die besluit te stoppen,
en het meeste geweld
wat politie bij burgers gebruikt,
is in reactie op die telefoontjes.
En wanneer die agenten
dan geweld gebruiken,
dan wordt dat meer in gebieden
waar het blanke percentage
van de bevolking
ook groter is geworden,
oftewel gentrificatie,
oftewel eenwielers en havermout,
oftewel wanneer BBQ Becky
zich bedreigd voelt,
wordt ze een bedreiging
voor mij in mijn eigen wijk,
wat mij en mensen als ik ertoe dwingt
zelf de orde te gaan bewaken.
We worden stil, lopen op eieren,
we stoppen misschien
aan die kant van de weg
waar de lantaarn het helderst schijnt,
zodat onze moord
tenminste goed in beeld komt.
En we doen dit
omdat we in een systeem leven
waarin blanken te makkelijk
een dodelijke macht in kunnen roepen
om hun comfort veilig te stellen.
(Applaus)
De Safeway in Californië
belde niet zomaar agenten voor
een zwarte vrouw die daklozen te eten gaf.
Ze bestelden gewapende,
onberekenbare mannen voor haar.
In feite bestelden ze een drone-aanval.
Dit is gewapend ongemak
en het is niets nieuws.
Van 1877 tot 1950
waren er ten minste 4.400 geregistreerde
raciale lynchpartijen van zwarte mensen
in de VS.
Die hadden ook krantenkoppen.
"Dominee T.A. Allen werd gelyncht
in Hernando, Mississippi,
voor het organiseren van lokale pachters".
"Oliver Moore werd gelyncht
in Edgecomb County
voor het bang maken van een blank meisje".
"Nathan Bird werd gelyncht bij Luling,
omdat hij zijn zoon niet
aan een menigte wilde geven".
We moeten de actie veranderen,
of die nu 'lynchen' is
of 'de politie bellen'.
En nu ik het verschil
tussen die twee heb verkleind,
is het tijd terug te keren
bij ons spel, onze opdracht.
Ons doel op niveau drie
is om de actie te veranderen.
Stel bijvoorbeeld dat in plaats van
'belt politie over zwarte vrouw
die daklozen te eten geeft',
die Safeway in Californië
haar gewoon bedankt.
Bedanken is veel goedkoper
dan de politie op locatie uitnodigen.
(Applaus)
Of, nog beter,
ze zouden het overtallige voedsel
aan haar kunnen geven --
goed voor hun imago.
De blanke vrouw die de politie belde
over het achtjarige zwarte meisje,
had alle voorraad kunnen kopen
van dat kleine zwarte meisje
en had daarmee een bedrijfje gesteund.
En de blanke vrouw die de politie
belde over de zwarte vastgoedbelegger?
Het zou beter zijn, vindt ook de politie,
als ze zich gewoon
met haar eigen zaken had bemoeid.
(Gelach)
Jezelf met je eigen zaken bemoeien
is een prima keuze, prima keuze.
Kies daar vaker voor.
Niveau drie is afgerond,
maar er is een laatste bonusniveau
waar het gaat om inclusie.
We hebben ook dit soort koppen gezien:
'Man met macht masturbeert
voor jonge vrouwen
die zijn kantoor bezoeken'.
Wat een opmerkelijke keuze
voor een machtig man om te maken.
Hij kan zoveel andere acties kiezen.
(Gelach)
Zoals 'luistert naar',
'begeleidt',
'geïnspireerd door',
'begint joint venture. Nu iedereen rijk!'
(Gelach)
Ik wil leven in die wereld
van iedereen rijk,
maar door zijn slechte keuze
leven we allemaal in een armere wereld.
Hoeft niet zo te zijn.
Dit woordspel herinnerde mij eraan
dat blanke suprematie een structuur heeft,
net zoals vrouwenhaat
en net zoals iedere vorm
van systematisch machtsmisbruik.
Structuur is wat ze systematisch maakt.
Ik vraag de mensen hier
om die structuur te zien,
hoe daar de macht in zetelt
en nog belangrijker
om de menselijkheid te zien
van diegenen die slachtoffer zijn
van die structuren.
Ik ben hier omdat ik liefde kreeg
en een opleiding en bescherming,
omdat ik naar een goede school ging,
bekend ben en redelijk gelukkig,
twee keer per dag mediteer,
en toch ...
loop ik rond met angst,
omdat ik weet dat als iemand
mij als een bedreiging ziet,
ze een bedreiging
voor mijn leven kunnen worden
en daar heb ik genoeg van.
Ik ben het zat om deze onzichtbare last
van andermans angst te torsen,
en dat geldt voor velen van ons
en dat zou niet moeten hoeven,
want we kunnen hier iets aan doen,
want we kunnen de actie veranderen,
wat het verhaal verandert,
wat het systeem verandert
dat die verhalen de ruimte geeft.
Systemen zijn alleen maar verhalen
waar we allemaal in geloven.
Als we ze veranderen,
schrijven we een betere realiteit
voor ons om aan deel te nemen.
Ik vraag ons
om verstandig te kiezen.
We moeten naar het volgende niveau.
Dankjewel.
Mijn naam is Baratunde Rafiq Thurston.
(Applaus)
Os meus pais deram-me
um nome extraordinário:
Baratunde Rafiq Thurston.
Baratunde é baseado num
nome ioruba da Nigéria,
mas nós não somos nigerianos.
(Risos)
Isso só mostra o quanto
a minha mãe era negra.
(Risos)
"Deem a este garoto
o nome mais negro possível.
"O que diz o livro?"
(Risos)
Rafiq é um nome árabe,
mas não somos árabes.
A minha mãe só queria
que eu tivesse dificuldade
em embarcar em aviões no século XXI.
(Risos)
Ela previu o regresso dos EUA
ao nativismo.
Ela era uma negra futurista.
(Risos)
Thurston é um nome britânico,
mas não somos britânicos.
Um agradecimento à instituição económica
desumanizante e de várias gerações
da escravatura norte-americana.
Além disso, Thurston dá
um ótimo nome para a Starbucks.
Realmente agiliza o processo.
(Risos)
A minha mãe era uma mulher renascentista.
Arnita Lorraine Thurston
era programadora de computador,
ex-empregada doméstica,
sobrevivente de agressão sexual,
artista e ativista.
Ela preparou-me para este mundo
com lições da história dos negros,
artes marciais, agricultura urbana,
e depois mandou-me para o sétimo ano
da escola particular Sidwell Friends,
para onde os presidentes dos EUA
enviam as suas filhas,
e para onde ela me mandou
com este aspeto.
(Risos)
Eu tinha duas tarefas principais
ao ir para aquela escola:
não perder a negritude,
nem perder os óculos.
Cumpri as duas coisas.
(Risos)
Sidwell era um ótimo lugar
para aprender as artes e as ciências,
mas também a arte de viver
entre os brancos.
Isso preparar-me-ia para a vida
posterior em Harvard,
ou para a consultoria corporativa,
ou para os meus empregos
em "The Daily Show" e "The Onion".
Eu anotei muitas dessas lições
nas minhas memórias, "How to Be Black",
que, se vocês ainda não leram,
é porque são racistas, porque...
(Risos)
porque já tiveram muito tempo
para ler o livro.
Mas os EUA insistem em lembrar-me
e ensinar-me
o que significa ser negro nos EUA.
Estamos em dezembro de 2018.
Estou com a minha noiva
nos subúrbios de Wisconsin.
Fomos visitar os pais dela,
ambos brancos,
o que a torna branca.
É assim que funciona;
não sou eu que faço as regras.
(Risos)
Como ela bebeu um pouco,
eu dirijo o carro dos pais dela,
e a polícia manda-nos parar.
Fico assustado.
Acendo as luzes do carro
para indicar consentimento.
Paro lentamente
sob o candeeiro de rua mais claro
que consigo encontrar
caso precise de testemunhas
ou gravações em vídeo.
Tiro a minha identificação,
os documentos do carro,
deixo tudo à vista, abaixo os vidros,
ponho as mãos no volante,
tudo isto antes de a polícia
sair do veículo.
É assim que permanecemos vivos.
Enquanto esperamos,
penso naqueles cabeçalhos:
"Polícia atira em mais
uma pessoa negra desarmada",
e não quero ser essa pessoa.
Felizmente, a polícia era amistosa.
Ela disse-nos que as nossas
matrículas estavam caducadas.
A todos os pais brancos:
se o vosso filho estiver envolvido
com uma pessoa
cuja classificação do tom de pele
for Dwayne "The Rock" Johnson
ou mais escura...
(Risos)
é preciso que o carro seja inspecionado
e os documentos renovados a cada viagem.
São as regras.
(Risos)
(Aplausos)
Tive sorte.
Calhou-me uma profissional
das forças da ordem.
Sobrevivi a algo que não devia
exigir sobrevivência.
Penso na série de histórias
de "Polícia atira em mais
uma pessoa negra desarmada"
e, naquela época,
elas apareciam em toda parte.
Eu navegava pela minha memória
e via um anúncio com uma foto de bebé.
Via o anúncio de um produto
sobre o qual eu havia acabado
de falar com um amigo no dia anterior.
Via o vídeo de um polícia a atirar
em alguém que se parecia comigo.
E via um artigo
sobre como a geração Y substituiu
o sexo por torradas de abacate.
(Risos)
Era uma época confusa.
Essas histórias continuavam a aparecer,
mas, em 2018, foram substituídas
por um tipo diferente de história, tipo:
"Mulher branca chama a polícia por causa
duma mulher negra que espera um Uber".
Isso foi #BrooklynBecky.
Ou: "Mulher branca chama a polícia
"por causa duma miúda negra
de oito anos que vende água".
Isso foi #PermitPatty.
Ou: "Mulher chama a polícia
"por causa duma família negra
que faz um churrasco no lago de Oakland".
Isso foi o infame #BBQBecky.
Afirmo que estas histórias
de viver sendo negro,
são, na verdade, um progresso.
Antes, só descobríamos depois
dos assassínios policiais extrajudiciais.
Agora, estamos a receber vídeos
de pessoas que chamam a polícia.
Estamos a mover-nos contra a corrente,
mais perto do problema e da solução.
Então, comecei uma coleção
de tantas dessas histórias
quantas pude encontrar.
Criei um banco de dados
em desenvolvimento, ainda em crescimento,
em baratunde.com/livingwhileblack.
Procurando entender,
percebi que o processo
era realmente entender a estrutura
das frases para entender esses títulos.
Quero agradecer à minha professora
de inglês de Sidwell, Erica Berry,
e a todos os professores de inglês.
Vocês deram-nos as ferramentas
para lutarmos pela nossa liberdade.
Encontrei um processo
para decifrar os títulos
e entender as camadas consistentes
em cada um deles:
um sujeito realiza uma ação contra um alvo
envolvido nalguma atividade,
de modo que "Mulher branca chama a polícia
por causa duma miúda negra de oito anos"
é o mesmo que "Homem branco
chama a polícia por causa de mulher negra
"que usa a piscina do bairro",
e é o mesmo que "Mulher chama a polícia
por causa de legislador negro de Oregon
"que faz campanha no distrito dela".
São a mesma coisa.
Entender a estrutura dessas frases
permitiu-me entender a estrutura
da supremacia branca
que permitiu que essas frases
fossem verdadeiras,
e vou fazer uma pausa
para definir os meus termos.
Quando digo "supremacia branca",
não estou a falar apenas de nazis
ou de ativistas do poder branco,
e, com certeza, não estou a dizer
que todos os brancos são racistas.
Estou a referir-me
a um sistema de vantagem estrutural
que favorece os brancos
em detrimento de outros
nas áreas social, económica e política.
É aquilo a que Bryan Stevenson,
da Equal Justice Initiative,
chama de narrativa da diferença racial,
a história que contamos a nós mesmos
para justificar a escravatura e Jim Crow,
o encarceramento em massa e muito mais.
Quando vi que este padrão se repetia,
fiquei com raiva,
mas também fiquei inspirado
e criei um jogo,
um jogo de palavras que me permitisse
transformar essa exposição traumática
numa experiência de cura.
Vou falar com vocês por meio do jogo.
O primeiro nível é de treino,
e preciso da vossa participação.
O nosso objetivo é determinar
se algo é verdadeiro ou falso.
Isso aconteceu ou não?
Eis o exemplo:
"Bibliotecária da Universidade Católica
de Direito chama a polícia
"por causa de um aluno
"ser argumentativo'".
Batam palmas se acham
que isto é verdade.
(Aplausos)
Batam palmas se acham
que isto é falso.
(Aplausos)
É verdade, infelizmente,
e, para vossa informação,
uma biblioteca de direito
é o lugar certo para argumentar.
(Risos)
Aquele aluno devia
ser promovido a professor.
Nível de treino completo,
vamos para os níveis reais.
Nível um, o nosso objetivo é simples:
inverter os papéis.
Então, "Mulher chama a polícia
por causa de legislador negro de Oregon"
torna-se "Legislador negro de Oregon
chama a polícia por causa de mulher".
"Homem branco chama a polícia
"por causa duma mulher negra
que usa a piscina do bairro"
passa a ser "Mulher negra chama a polícia
"por causa de homem branco
que usa a piscina do bairro".
O que é que vocês acham
deste racismo invertido?
É isso aí: nível um completo.
Vamos para o nível dois,
em que o nosso objetivo é aumentar
a credibilidade da inversão. Vejamos:
"Mulher negra chama a polícia por causa
de homem branco que usa a piscina"
não é suficientemente absurdo.
Mas, e se esse homem branco tentasse
tocar no cabelo dela sem permissão?
Ou talvez estivesse a fazer leite de aveia
enquanto andava de monociclo?
Ou talvez cortasse a palavra
a todos numa reunião?
(Risos)
Todos nós já passámos
por isso, não é mesmo?
A sério, todos nós já passámos por isso.
Então é isso: nível dois completo.
Mas ele vem com um aviso:
a simples inversão do fluxo
de injustiça não é justiça.
Isso é vingança, que não é a nossa missão,
é um jogo diferente.
Passemos para o nível seguinte:
o nível três,
em que o objetivo é mudar a ação.
Também é conhecido por "chamar
a polícia não é a única opção,
"Ó meu Deus, mas o que há
de errado com vocês?"
Preciso de fazer uma pausa no jogo
para nos lembrarmos da estrutura:
um sujeito toma uma ação contra um alvo
envolvido em qualquer atividade.
"Mulher branca chama a polícia
por causa de investidor imobiliário negro
"que inspeciona a propriedade dele."
"A Safeway da Califórnia chama a polícia
por causa duma mulher negra
"que estava a dar comida a sem-abrigos."
"Golf Club chama a polícia duas vezes
"por mulheres negras
estarem a jogar muito devagar."
Em todos esses casos,
o sujeito geralmente é branco,
o alvo geralmente é negro,
e as atividades são qualquer coisa,
desde estar sentado num Starbucks
até usar o tipo errado de churrasco,
até dormitar,
até caminhar "agitado"
no caminho para o trabalho,
aquilo a que chamo apenas
"caminhar para o trabalho".
O meu favorito é:
"Não impedir o cão dele
de embirrar com o cão dela",
o que é claramente um caso
para a polícia canina,
e não para a polícia humana.
Todas estas atividades significam viver.
A nossa existência está a ser
interpretada como um crime.
Este é o momento obrigatório
da palestra em que tenho de dizer:
nem tudo se trata de raça.
O crime é uma coisa
que deve ser denunciada,
mas perguntem a vocês mesmos:
"Será que precisamos de homens armados
para resolverem esta situação?",
porque, quando eles aparecem
por minha causa, é diferente.
Sabemos que os polícias
usam a força mais vezes com os negros
do que com os brancos,
e estamos a descobrir o papel
das chamadas para a polícia.
Graças à pesquisa preliminar
do Centro para a Igualdade Policial,
descobrimos que, nalgumas cidades,
a maioria das interações
entre polícias e cidadãos
deve-se a chamadas para a polícia,
e não a rusgas de iniciativa policial.
A maior parte da violência,
o uso da força policial sobre cidadãos,
é em resposta a essas chamadas.
Além disso, quando os polícias
que respondem às chamadas usam a força,
isso aumenta nas áreas
em que a percentagem da população branca
também aumentou,
ou seja, áreas de gentrificação,
também conhecidas
por monociclos e leite de aveia,
também conhecidas por:
quando a BBQBecky se sente ameaçada,
torna-se uma ameaça para mim
no meu próprio bairro,
o que força que eu e pessoas como eu
a policiemos por nós mesmos.
Acalmamo-nos,
agimos com muito cuidado,
paramos talvez à beira da estrada,
sob a luz mais brilhante
que conseguimos achar,
para que o nosso assassínio
possa ser captado
nitidamente pelas câmaras,
e fazemos isso
porque vivemos num sistema
em que os brancos podem
muito facilmente pedir força mortal
para garantir o seu conforto.
(Aplausos)
A Safeway da Califórnia
não se limitou a chamar a polícia
por causa duma mulher negra que estava
a dar comida a sem-abrigos.
Enviou inúmeros homens armados
ao encontro dela.
Organizou um ataque de "drones".
Isso é um desconforto armado
e não é novidade.
De 1877 a 1950,
houve pelo menos 4400 linchamentos
de terrorismo racial documentados
de pessoas negras nos EUA.
Eles também tiveram títulos nos jornais.
"O reverendo T. A. Allen foi linchado
em Hernando, Mississippi,
"por organizar os agricultores locais."
"Oliver Moore foi linchado
no Condado de Edgecomb
"por assustar uma menina branca."
"Nathan Bird foi linchado
perto de Luling, Texas,
"por se recusar a entregar
o filho dele a uma multidão."
Precisamos de mudar a ação,
seja ela "linchar"
ou "chamar a polícia".
Agora que diminuí a distância entre ambas,
voltemos ao nosso jogo, à nossa missão.
O nosso objetivo no nível três
é mudar a ação.
E se, em vez de chamar a polícia
por causa de uma mulher negra
dar comida a sem-abrigos,
a Safeway da Califórnia
apenas lhe agradecer?
O agradecimento é muito mais barato
do que levar a polícia ao local.
(Aplausos)
Ou, em vez disso,
a Safeway podia dar-lhe a comida
que seria desperdiçado,
aumentando o seu crédito cívico.
Ou a mulher branca que chamou a polícia
por causa da menina negra de oito anos
podia ter comprado
todo o "stock" daquela menina
e apoiado um pequeno negócio.
Em "Mulher branca chama a polícia por
causa de investidor imobiliário negro",
estaríamos melhor, e a polícia concorda,
se ela o tivesse ignorado
e cuidasse do seu negócio.
(Risos)
Cuidar do próprio negócio
é uma escolha excelente.
Façam essa escolha com mais frequência.
O nível três está completo,
mas há um nível de bónus final,
em que o objetivo é a inclusão.
Também vemos títulos como este:
"Homem poderoso masturba-se
diante de raparigas
"que visitam o escritório dele".
Que escolha estranha
para um homem poderoso fazer!
Tantas outras ações disponíveis para ele.
(Risos)
Como, por exemplo:
"escutar atentamente",
"fazer mentoria",
"inspirado, inicia
empreendimentos conjuntos",
"todos ricos agora".
Quero viver nesse mundo
de "todos ricos agora",
mas, devido à má escolha dele,
estamos todos num mundo pior.
Não tem de ser assim.
Este jogo de palavras lembrou-me que há
uma estrutura para a supremacia branca,
assim como para a misoginia,
assim como para todos
os abusos sistémicos de poder.
A estrutura é o que os torna "sistémicos".
Estou a pedir às pessoas aqui
para verem a estrutura,
onde está contido o poder
e, ainda mais importante,
para verem a humanidade
daqueles que se tornaram alvos
por causa desta estrutura.
Estou aqui porque tive amor,
investimento, proteção e sorte,
porque fui às escolas certas,
sou semifamoso, sobretudo feliz,
medito duas vezes por dia,
e, apesar disso,
ando por aí com medo,
porque sei que alguém
que me vê como uma ameaça
pode tornar-se uma ameaça à minha vida
e estou farto.
Estou farto de carregar
este fardo invisível
dos medos de outras pessoas,
e muitos de nós estamos,
e não devíamos estar
porque podemos mudar isso,
porque podemos mudar a "ação",
que muda a história,
que muda o sistema,
que permite que estas histórias aconteçam.
Os sistemas são apenas histórias coletivas
nas quais todos nós acreditamos.
Quando as mudamos,
escrevemos uma realidade melhor
de que todos fazermos parte.
Estou a pedir
que usemos o nosso poder para escolher.
Estou a pedir que avancemos
para o próximo nível.
Obrigado.
Chamo-me Baratunde Rafiq Thurston.
(Aplausos)
Meus pais me deram um nome extraordinário:
Baratunde Rafiq Thurston.
Baratunde é baseado
em um nome iorubá da Nigéria,
mas não somos nigerianos.
(Risos)
Isso só mostra o quanto
minha mãe era negra.
(Risos)
"Dê a este menino
o nome mais negro possível.
O que diz o livro?"
(Risos)
Rafiq é um nome árabe,
mas não somos árabes.
Minha mãe só queria
que eu tivesse dificuldade de embarcar
em aviões no século 21.
(Risos)
Ela previu a volta dos EUA ao nativismo.
Ela era uma futurista negra.
(Risos)
Thurston é um nome britânico,
mas não somos britânicos.
(Risos)
Um agradecimento à instituição econômica
desumanizante e de várias gerações
da escravidão norte-americana.
(Risos)
Além disso, Thurston dá
um ótimo nome da Starbucks.
Realmente agiliza o processo.
(Risos)
Minha mãe era uma mulher renascentista.
Arnita Lorraine Thurston
era programadora de computador,
ex-empregada doméstica,
sobrevivente de agressão sexual,
artista e ativista.
Ela me preparou para este mundo
com lições de história negra,
artes marciais, agricultura urbana,
e depois me mandou para o sétimo ano
da escola particular Sidwell Friends,
para onde presidentes dos EUA
mandam suas filhas,
e para onde ela me mandou
com esta aparência.
(Risos)
Eu tinha duas tarefas principais
indo para aquela escola:
não perder a negritude, nem os óculos.
Realizei ambas.
(Risos)
Sidwell era um ótimo lugar
para aprender as artes e as ciências,
mas também a arte de viver
entre os brancos.
Isso me prepararia para a vida
posterior em Harvard,
para consultoria corporativa,
ou para meus empregos
em "The Daily Show" e "The Onion".
Eu anotava muitas dessas lições
em minhas memórias, "How to Be Black",
que, se vocês ainda não leram,
isso os torna racistas, porque...
(Risos)
já tiveram muito tempo para ler o livro.
(Risos)
Mas os EUA insistem em me lembrar
e me ensinar
o que significa ser negro nos EUA.
É dezembro de 2018.
Estou com minha noiva
nos subúrbios de Wisconsin.
Estamos visitando
os pais dela, ambos brancos,
o que a torna branca.
É assim que funciona; não faço as regras.
(Risos)
Como ela bebeu um pouco,
eu dirijo o carro dos pais dela,
e somos parados pela polícia.
Estou assustado.
Acendo as luzes do carro
para indicar consentimento.
Paro lentamente
sob a luz de rua mais clara
que consigo encontrar
caso eu precise de testemunhas
ou gravações em vídeo.
Tiro minha habilitação,
os documentos do carro,
deixo tudo à vista, abaixo os vidros,
minhas mãos estão no volante,
tudo antes de a policial sair do veículo.
É assim que permanecemos vivos.
Enquanto esperamos,
penso nestas manchetes:
"Polícia atira em outra
pessoa negra desarmada",
e não quero ser essa pessoa.
A boa notícia é que
a policial era amistosa.
Ela nos disse que nossas
habilitações estavam vencidas.
A todos os pais brancos:
se seu filho estiver envolvido
com uma pessoa
cuja classificação de tom de pele
for Dwayne "The Rock" Johnson
ou mais escura,
(Risos)
você precisa ter o carro inspecionado
e renovar a habilitação a cada viagem.
São as regras.
(Risos)
(Aplausos)
Tive sorte.
A policial fazia parte
de um programa profissional.
Sobrevivi a algo que não deveria
exigir sobrevivência.
Penso na série de histórias
de "Polícia atira em outra
pessoa negra desarmada"
e, naquela época,
elas apareciam em toda parte.
Eu navegava pela minha timeline
e via uma propaganda com uma foto de bebê.
Via o anúncio de um produto
sobre o qual eu havia acabado
de falar com um amigo no dia anterior.
Via o vídeo de um policial atirando
em alguém que se parecia comigo.
E via um artigo
sobre como a geração Y substituiu
o sexo por torradas de abacate.
(Risos)
Era um momento confuso.
Essas histórias continuavam aparecendo,
mas, em 2018, elas foram trocadas
por um tipo diferente de história,
como: "Mulher branca chama a polícia
devido a mulher negra que espera um Uber".
Isso foi #BrooklynBecky.
Ou: "Mulher branca chama a polícia
devido a menina negra
de oito anos que vende água".
Isso foi #PermitPatty.
Ou: "Mulher chama a polícia
devido a família negra que faz
churrasco em lago de Oakland".
Isso foi o infame #BBQBecky.
Afirmo que essas histórias
de viver sendo negro,
são, na verdade, progresso.
Costumávamos descobrir depois
dos assassinatos policiais extrajudiciais.
Estamos recebendo vídeos
de pessoas chamando a polícia.
Estamos nos movendo contra a corrente,
mais perto do problema e da solução.
Então, comecei uma coleção
de tantas dessas histórias
quantas pude encontrar.
Construí um banco de dados
em desenvolvimento, ainda em crescimento,
em baratunde.com/livingwhileblack.
Buscando entender, percebi que o processo
era realmente entender a estrutura
das frases para entender essas manchetes.
Quero agradecer à minha professora
de inglês de Sidwell, Erica Berry,
e a todos os professores de inglês.
Vocês nos deram ferramentas para lutarmos
por nossa própria liberdade.
Encontrei um processo
para quebrar a manchete
e entender as camadas consistentes
em cada uma:
um sujeito toma uma ação contra um alvo
envolvido em alguma atividade,
de modo que "Mulher branca chama a polícia
por causa de garota negra de oito anos"
é o mesmo que "Homem branco
chama a polícia devido a mulher negra
que usa a piscina",
que é o mesmo que "Mulher chama a polícia
devido a legislador negro de Oregon
que faz campanha no distrito dela".
Elas são a mesma coisa.
Entender a estrutura dessas frases
me permitiu entender a estrutura
da supremacia branca
que permitiu que essas frases
fossem verdadeiras,
e farei uma pausa
para definir meus termos.
Quando digo "supremacia branca",
não estou falando apenas de nazistas
ou de ativistas do poder branco,
e, com certeza, não estou dizendo
que todos os brancos são racistas.
Estou me referindo
a um sistema de vantagem estrutural
que favorece os brancos
em detrimento de outros
nas áreas social, econômica e política.
É o que Bryan Stevenson,
da Equal Justice Initiative,
chama de narrativa da diferença racial,
a história que contamos a nós mesmos
para justificar a escravidão, Jim Crow,
o encarceramento em massa e muito mais.
Quando vi esse padrão se repetindo,
fiquei com raiva,
mas também fiquei inspirado
a criar um jogo,
um jogo de palavras que me permitisse
transformar essa exposição traumática
em uma experiência de cura.
Vou falar com vocês por meio do jogo.
O primeiro nível é de treinamento,
e preciso da participação de vocês.
Nosso objetivo: determinar
se algo é verdadeiro ou falso.
Isso aconteceu ou não?
Eis o exemplo:
"Bibliotecária do direito da Catholic
University chama a polícia devido a aluno
que 'argumentava com ela'".
Batam palmas se acharem
que isso é verdadeiro.
(Aplausos)
Batam palmas se acharem
que isso é falso.
(Aplausos)
É verdadeiro, infelizmente,
e, para sua informação,
uma biblioteca de direito
é o lugar certo para argumentar.
(Risos)
Esse aluno deveria
ser promovido a professor.
Nível de treinamento completo,
vamos para os níveis reais.
Nível um, nosso objetivo é simples:
inverter os papéis.
Então, "Mulher chama a polícia
por causa de legislador negro de Oregon"
torna-se "Legislador negro de Oregon
chama a polícia por causa de mulher".
"Homem branco chama a polícia
devido a mulher negra
que usa a piscina do bairro"
torna-se "Mulher negra chama a polícia
devido a homem branco
que usa a piscina do bairro".
O que vocês acham desse racismo invertido?
É isso aí: nível um completo.
Vamos para o nível dois,
em que nosso objetivo é aumentar
a credibilidade da inversão.
Vejamos: "Mulher negra chama a polícia
devido a homem branco que usa a piscina"
não é absurdo o suficiente,
mas, e se esse homem branco
estivesse tentando tocar o cabelo dela
sem permissão?
Ou talvez ele estivesse
fazendo leite de amêndoas
enquanto andava de patinete?
(Risos)
Ou talvez ele estivesse discutindo
com todos em uma reunião?
(Risos)
Todos nós já passamos
por isso, não é mesmo?
Sério, todos nós já passamos.
Então é isso: nível dois completo.
Mas ele vem com um aviso:
a simples inversão do fluxo
de injustiça não é justiça.
Isso é vingança, que não é nossa missão,
é um jogo diferente.
Vamos para o próximo nível:
nível três,
em que o objetivo é mudar a ação,
também conhecido como "chamar
a polícia não é sua única opção,
mas o que há de errado com vocês?"
(Aplausos)
Preciso fazer uma pausa no jogo
para nos lembrar da estrutura:
um sujeito toma uma ação contra um alvo
envolvido em alguma atividade.
"Mulher branca chama a polícia
devido a investidor imobiliário negro
que inspeciona a própria propriedade."
"Safeway da Califórnia chama a polícia
devido a mulher negra
que estava doando comida a desabrigados."
"Golf Club chama a polícia duas vezes
por mulheres negras
jogarem muito devagar."
Em todos esses casos,
o sujeito é geralmente branco,
o alvo é geralmente negro,
e as atividades são qualquer coisa,
desde sentar em um Starbucks
até usar o tipo errado de churrasco,
até cochilar,
até andar "agitado"
no caminho para o trabalho,
o que chamo apenas
de "caminhar para o trabalho".
(Risos)
Pessoalmente, meu favorito é:
"Não impedir o cachorro dele
de trepar com o cachorro dela",
o que é claramente um caso
para a polícia canina,
não para a polícia humana.
Todas essas atividades significam viver.
Nossa existência está sendo
interpretada como crime.
Este é o momento obrigatório
da apresentação em que tenho de dizer:
nem tudo se trata de raça.
Crime é uma coisa, deve ser denunciado,
mas perguntem a si mesmos:
"Será que precisamos de homens armados
para aparecer e resolver esta situação?",
porque, quando eles aparecem
por minha causa,
é diferente.
Sabemos que os policiais
usam mais força com os negros
do que com os brancos,
e estamos descobrindo o papel
das chamadas à polícia nisso.
Graças à pesquisa preliminar
do Center for Policing Equity,
descobrimos que, em algumas cidades,
a maioria das interações
entre policiais e cidadãos
deve-se a chamadas à polícia,
não a batidas policiais iniciadas por ela,
e a maior parte da violência,
o uso da força policial sobre cidadãos,
é em resposta a essas chamadas.
Além disso, quando os policiais
que respondem às chamadas usam força,
isso aumenta em áreas
onde a porcentagem da população branca
também aumentou,
também conhecida como gentrificação,
também conhecida
por patinetes e leite de amêndoas,
também conhecida como:
quando BBQBecky se sente ameaçada,
ela se torna uma ameaça para mim
em meu próprio bairro,
o que força a mim e a pessoas como eu
a policiarmos a nós mesmos.
Nós nos acalmamos,
agimos com muito cuidado,
paramos talvez ao lado da estrada,
sob a luz mais brilhante
que conseguimos achar,
para que nosso assassinato
possa ser capturado
nitidamente pelas câmeras,
e fazemos isso
porque vivemos em um sistema
no qual os brancos podem
muito facilmente pedir força mortal
para garantir o conforto deles.
(Aplausos)
O Safeway da Califórnia
não chamou apenas a polícia
devido a mulher negra que estava
doando comida a desabrigados.
Mandou inúmeros homens armados até ela.
Chamou basicamente um ataque de drones.
Isso é um desconforto armado
e não é novidade.
De 1877 a 1950,
houve pelo menos 4,4 mil linchamentos
de terror racial documentados
de pessoas negras nos Estados Unidos.
Eles também tiveram manchetes.
"O reverendo T. A. Allen foi linchado
em Hernando, Mississippi,
por organizar agricultores locais."
"Oliver Moore foi linchado
no Condado de Edgecomb
por assustar menina branca."
"Nathan Bird foi linchado
perto de Luling, Texas,
por se recusar a entregar
o filho dele a uma multidão."
Precisamos mudar a ação,
seja ela "linchar"
ou "chamar a polícia".
Agora que diminuí a distância entre ambas,
voltemos ao nosso jogo, à nossa missão.
Nosso objetivo no nível três
é mudar a ação.
E se, em vez de
chamar a polícia devido a mulher negra
doando comida a desabrigados,
o Safeway da Califórnia
simplesmente agradecer a ela?
O agradecimento é muito mais barato
do que levar a polícia ao local.
(Aplausos)
Ou, em vez disso,
o Safeway poderia dar a ela a comida
que teria desperdiçado,
aumentando seu crédito municipal.
Ou, a mulher branca que chamou a polícia
por causa da menina negra de oito anos
poderia ter comprado
todo o estoque daquela menininha
e apoiado um pequeno negócio.
Em "Mulher branca chama a polícia por
causa de investidor imobiliário negro",
estaríamos melhor, e a polícia concorda,
se ela só o tivesse ignorado
e cuidasse do próprio negócio dela.
(Risos)
Cuidar do próprio negócio
é uma escolha excelente.
Faça essa escolha com mais frequência.
O nível três está completo,
mas há um nível de bônus final,
em que o objetivo é a inclusão.
Também vemos manchetes como esta:
"Homem poderoso se masturba
diante de mulheres jovens
que visitam o escritório dele".
Que escolha estranha
para o homem poderoso fazer!
Tantas outras ações disponíveis para ele.
(Risos)
Como, por exemplo:
"escutar atentamente",
"fazer mentoria",
"inspirado, inicia
empreendimentos conjuntos,
todos ricos agora".
(Risos)
Quero viver nesse mundo
de "todos ricos agora",
mas, devido à má escolha dele,
estamos todos em um mundo pior.
Não tem que ser assim.
Este jogo de palavras me lembrou que há
uma estrutura para a supremacia branca,
assim como para a misoginia,
assim como para todos
os abusos sistêmicos de poder.
A estrutura é o que os torna "sistêmicos".
Estou pedindo às pessoas aqui
para verem a estrutura,
onde está o poder nela
e, ainda mais importante,
para verem a humanidade
daqueles que se tornaram alvos
por causa dessa estrutura.
Estou aqui porque tive amor,
investimento, proteção e sorte,
porque fui às escolas certas,
sou semifamoso, principalmente feliz,
medito duas vezes por dia,
e, ainda assim,
ando por aí com medo,
porque sei que alguém
que me vê como uma ameaça
pode se tornar uma ameaça à minha vida
e estou farto.
Estou farto de carregar
esse fardo invisível
dos medos de outras pessoas,
e muitos de nós estamos,
e não deveríamos carregá-lo,
porque podemos mudar isso,
porque podemos mudar a "ação",
que muda a "história",
que muda o "sistema",
que permite que essas histórias aconteçam.
Os sistemas são apenas histórias coletivas
nas quais todos nós acreditamos.
Quando as mudamos,
escrevemos uma realidade melhor
para todos nós fazermos parte.
Estou pedindo
que usemos nosso poder para escolher.
Estou pedindo que avancemos
para o próximo nível.
Obrigado.
Eu sou Baratunde Rafiq Thurston.
(Aplausos) (Vivas)
Părinții mei mi-au dat un nume minunat:
Baratunde Rafiq Thurston.
Baratunde e un nume specific
poporului Yoruba din Nigeria,
dar noi nu suntem nigerieni.
(Râsete)
Cam atât de neagră era mama.
(Râsete)
„Dați-i băiatului cel mai negru nume.
Ce zice în carte?"
(Râsete)
Rafiq e un nume arab,
dar noi nu suntem arabi.
Mama a vrut să am probleme la îmbarcarea
în avioane în secolul XXI.
(Râsete)
A prevăzut mișcarea americanilor
spre nativism.
Era o negresă futuristă.
(Râsete)
Thurston e un nume englezesc,
dar noi nu suntem englezi.
Un strigăt spre dezumanizanta instituție
economică multigenerațională
a sclaviei americane, totuși.
Thurston e un nume
excelent pentru Starbucks.
Chiar grăbește procesul.
(Râsete)
Mama a fost o femeie renascentistă.
Arnita Lorraine Thurston
a fost programator,
fostă lucrătoare casnică,
supraviețuitoare a agresiunii sexuale,
o artistă și o activistă.
M-a pregătit pentru viață
cu lecții despre istoria negrilor,
despre arte marțiale, agricultură urbană,
și în clasa a șaptea m-a trimis
la școala privată Sidwell Friends,
unde președinții americani
își aduceau fetele,
și unde m-a trimis arătând așa.
(Râsete)
Aveam două sarcini principale
de îndeplinit la școală:
să nu uit că sunt negru
și să nu-mi pierd ochelarii.
Le-am îndeplinit pe amândouă.
(Râsete)
Sidwell e un loc bun de învățat
despre artă și despre științe,
dar și despre arta de a trăi printre albi.
Asta m-a pregătit pentru viața
de mai târziu la Harvard,
sau pentru consultanță corporativă
sau pentru munca de la „The Daily Show"
și „The Onion".
Scriam multe povești în memoriile mele
„Cum să fii negru",
iar dacă nu le-ați citit,
înseamnă că sunteți rasiști, pentru că...
(Râsete)
ați avut destul timp să citiți cartea.
Totuși, America insistă
să îmi reamintească
și să mă învețe
ce înseamnă să fii negru în America.
E decembrie 2018,
mă aflu cu logodnica mea
în suburbiile din Wisconsin.
Mergem în vizită la părinții ei,
amândoi albi,
ceea ce o face și pe ea albă.
Așa funcționează. Nu eu am făcut regulile.
(Râsete)
Ea băuse, așa că eu conduceam
mașina părinților ei,
însă poliția ne oprește pe dreapta.
Sunt speriat.
Pornesc luminile intermitente
ca să arăt că mă conformez.
Trag pe dreapta ușor
sub cel mai puternic felinar
în caz că am nevoie de martori
sau înregistrări.
Pregătim actele mele de identificare,
de înregistrare a mașinii,
le punem la vedere, coborâm geamurile,
mâinile mele sunt pe volan,
înainte ca agentul să iasă din mașină.
Așa supraviețuiești.
Cât așteptăm, îmi vin în minte titluri:
„Poliția împușcă un alt negru neînarmat"
și nu vreau să fiu unul dintre ei.
Vestea bună e
că agentul nostru a fost prietenos.
Ne-a spus că plăcuțele expiraseră.
Pentru toți părinții albi din sală,
în cazul în care copilul vostru
are o relație cu cineva
cu pielea ca a lui Dwayne,
„The Rock” Johnson sau mai închisă...
(Râsete)
verificați mașina,
înnoiți actele la fiecare inspecție.
E de bun simț.
(Râsete)
(Aplauze)
Am avut noroc.
Am văzut un polițist profesionist.
Am supraviețuit unui lucru
ce nu ar trebui să necesite supraviețuire.
Mă gândesc mereu la poveștile astea:
„Poliția împușcă un alt negru neînarmat"
și la vremea când genul ăsta de povești
erau peste tot.
Mă uitam pe internet
și vedeam poze ce anunțau
venirea pe lume a unui copil.
Vedeam o reclamă la un produs
despre care tocmai vorbisem cu un prieten.
Un video cu un polițist
ce împușca pe cineva
care arăta exact ca mine.
Vedeam un studiu
despre cum generația noastră a înlocuit
sexul cu pâinea prăjită cu avocado.
(Râsete)
Au fost niște vremuri derutante.
Știrile alea continuau să apară,
dar în 2018 au fost înlocuite
cu un alt tip de știri:
„O femeie albă sună poliția din cauza
unei femei negre care așteaptă un Uber."
Ea e Brooklyn Becky.
Și: „O femeie albă sună poliția
din cauza unei fetițe negre de opt ani
ce vinde apă."
Ea e Permit Patty.
Altele: „O femeie denunță
o familie de negri
care face un grătar lângă lac în Oakland."
Ea este infama BBQ Becky.
Eu susțin că poveștile astea
de supraviețuire a negrilor
reprezintă, de fapt, un progres.
Până acum aflam despre crimele
extrajudiciare ale poliției de-abia după.
Acum avem filmări cu oameni
în timp ce sună la 112.
Evoluăm,
mai aproape de problemă
și mai aproape de soluție.
Așa că am început o colecție
cu cât de multe povești am găsit.
Am făcut o bază de date în creștere
cu numele baratunde.com/livingwhileblack
Încercând să înțeleg,
am văzut că ce trebuia să fac
era să schematizez propozițiile
ca să pot înțelege titlurile.
Vreau să îi mulțumesc profesoarei
de engleză din Sidwell, Erica Berry
și tuturor profesorilor de engleză.
Ne-ați oferit uneltele cu care să luptăm
pentru libertatea noastră.
Am descoperit un proces
prin care să descompun titlul
și să surprind esența
din fiecare:
subiectul desfășoară o acțiune împotriva
țintei implicate într-o activitate
și astfel „ O femeie albă denunță
o fetiță neagră de opt ani."
e la fel ca „Un bărbat alb denunță
o femeie neagră ce folosește piscina."
la fel ca „O femeie sună poliția din cauza
unui deputat de culoare din Oregon
care făcea campanie în sectorul ei."
Sunt la fel.
Analiza frazei m-a ajutat
să fac analiza rasismului,
ce a permis ca aceste fraze să fie reale
și fac o pauză pentru a defini termenii.
Când spun „rasism”
nu vorbesc neapărat despre naziști
sau despre activiști ai puterii albilor,
și cu siguranță nu susțin
că toți oamenii albi sunt rasiști.
Lucrul la care mă refer
e un sistem structural de avantaj
ce favorizează mai mult albii
în viața socială, economică și politică.
Este ceea ce Bryan Stevenson
de la Inițiativa pentru Justiție Egală
numește narațiunea diferenței rasiale,
povestea pe care ne-am spus-o
ca să justificăm sclavia, pe Jim Crow,
încarcerarea în masă și multe altele.
Și când am văzut acest tipar ce se repetă
m-am înfuriat,
dar în același timp am fost inspirat
să creez un joc,
un joc de cuvinte ce îmi permite
să transform expunerea traumatizantă
într-o experiență vindecătoare.
Vă voi explica jocul.
Primul nivel este unul pregătitor
la care aș vrea să participați.
Obiectivul nostru: să vedem
dacă e fals sau adevărat.
S-a întâmplat sau nu?
Vă dau un exemplu:
„Un bibliotecar de la Universitatea
Catolică de Drept sună poliția
pentru că un student e cârcotaș.”
Bateți din palme dacă vi se pare real.
(Aplauze)
Bateți din palme dacă vi se pare fals.
(Aplauze)
Din păcate, cei care au crezut că e real
au avut dreptate.
și precizez
că a fi cârcotaș
într-o bibliotecă la Drept
este locul cel mai potrivit pentru asta.
(Râsete)
Studentul ar trebui promovat ca profesor.
Am terminat nivelul pregătitor,
să trecem la cele mai serioase.
Primul nivel, obiectivul e simplu:
inversăm rolurile.
astfel „O femeie sună poliția din cauza
unui deputat de culoare din Oregon."
devine „Un deputat de culoare din Oregon
sună poliția din cauza unei femei".
Astfel „Un bărbat alb sună poliția
din cauza unei femei negre
ce folosește piscina cartierului.”
devine „ O femeie neagra denunță
un bărbat alb ce folosește piscina.”
Cum sună acum remarcile rasiste inversate?
Gata, am terminat primul nivel,
să trecem la al doilea,
unde obiectivul este să sporim
veridicitatea inversiunii.
Să fim sinceri, o femeie neagră care
denunță un bărbat ce folosește piscina
nu e suficient de absurd,
dar dacă bărbatul a încercat
să îi atingă părul fără permisiune,
sau poate făcea lapte de ovăz
în timp ce mergea pe un monociclu
sau poate doar vorbește
peste toată lumea într-o ședință.
(Râsete)
Toți am trecut prin asta, așa-i?
Serios acum, toți am trecut.
Asta a fost, am terminat nivelul doi.
Dar vine cu un avertisment:
simpla inversare a fluxului injustiției
nu devine justiție.
E răzbunare și nu e misiunea noastră,
e alt joc, deci să trecem la nivelul trei.
unde obiectivul e să schimbăm acțiunea.
cunoscut ca „apelarea la poliție
nu e singura opțiune;
Dumnezeule, ce e în neregulă
cu voi, oameni buni!”
(Aplauze)
Voi face o pauză
ca să ne amintim structura.
Subiectul desfășoară o acțiune împotriva
țintei implicată într-o activitate.
„O femeie albă denunță
un investitor imobiliar negru
ce își inspectează proprietatea.”
„Un supermarket din California
denunță o femeie neagră
ce donează mâncare celor nevoiași.”
„Un club de golf denunță de două ori
o femeie neagră
pentru că joacă prea lent.”
În toate exemplele,
subiectul e de obicei o persoană albă,
ținta de obicei o persoană neagră
și activitățile pot fi orice,
de la simplul stat într-un Starbucks,
la folosirea unui model greșit de grătar,
la a adormi,
la a merge „agitat” în drum spre muncă.
ceea ce eu numesc simplu
„a merge la muncă".
(Râsete)
Și, favoritul meu,
la a nu-și fi împiedicat câinele
să se urce pe câinele ei,
ceea ce în mod evident e un caz
pentru poliția câinilor,
nu pentru poliția oamenilor.
Toate aceste activități
ne presară existența.
Existența noastră e văzută ca un delict.
Vine un moment obligatoriu în prezentare
în care trebuie să spun
că nu se rezumă totul la rasă.
Delictele sunt un lucru real,
trebuie denunțate,
dar întrebați-vă: chiar avem nevoie
de oameni înarmați să rezolve situația,
pentru că atunci când intervin
în cazul meu,
e diferit.
Știm că agenții de poliție
folosesc forța mai mult cu oamenii
negri decât cu cei albi.
și ajungem să vedem rolul
apelurilor la 112 în povestea asta.
Grație cercetărilor realizate
de Center for Policing Equity,
observăm că în unele orașe,
cele mai multe interacțiuni
dintre poliție și cetățeni
sunt cauzate de apelurile la 112.
nu de abordările polițiștilor,
și cel mai mult uz de violență
și forță asupra cetățenilor
vine ca un răspuns la acele apeluri.
Mai mult, când polițiștii răspund
apelurilor prin forță,
acest lucru crește în zonele
în care procentajul populației albe
e ridicat la rândul lui,
aka gentrificare,
aka monocicluri și lapte de ovăz,
aka situații în care BBQ Becky
se simte amenințată,
devinind o amenințare pentru mine,
în propriul cartier,
ceea ce ne face pe mine și pe cei ca mine
să fim propriii noștri polițiști.
Ne reducem la tăcere, mergem tiptil,
poate că oprim pe dreapta
sub cel mai luminos felinar
pe care îl găsim
pentru ca uciderea noastră
să poată fi surprinsă de camere de filmat,
și facem asta pentru că trăim
într-un sistem
în care cei albi pot apela
prea ușor la forța letală
ca să-și asigure confortul.
(Aplauze)
Safeway-ul din California
nu doar că a denunțat femeia neagră
ce oferea mâncare celor fără adăpost.
Au cerut să vină oameni înarmați,
care să nu fie trași la răspundere.
Practic, au sunat pentru un atac cu drone.
Ăsta e disconfort transformat în armă,
și nu e recent.
Între 1877 și 1950
au fost înregistrate cel puțin 4.400
de linșări rasiale înfiorătoare
în Statele Unite.
Au apărut titluri și pentru ele.
„Rev. T.A Allen a fost linșat
în Hernando, Mississippi
pentru că a organizat arendașii locali.”
„Oliver Moore a fost linșat
în Edgecomb County, North Carolina,
pentru că a speriat o fată albă.”
„Nathan Bird a fost linșat
lângă Luling, Texas,
pentru că a refuzat să își predea
băiatul unei bande.”
Trebuie să schimbăm acțiunea,
fie că acea acțiune e „linșează”
sau „sună poliția”.
Și acum că am redus distanța
dintre cele două,
haideți să ne întoarcem la joc,
la misiunea noastră.
Obiectivul nostru în nivelul trei
e să schimbăm acțiunea.
Cum ar fi dacă, în loc de
„O femeie neagră a fost denunțată
când oferea mâncare celor nevoiași,”
ca Safeway-ul din California
pur și simplu îi mulțumește.
Să mulțumești e mult mai ieftin
decât să aduci poliția la locul faptei.
(Aplauze)
Sau, în schimb,
ar fi putut să-i dea ei
mâncarea pe care ar fi aruncat-o,
îmbunătățindu-le reputația.
Sau femeia albă care a denunțat
fetița neagră de opt ani
ar fi putut să îi cumpere tot stocul,
să susțină o mică întreprindere.
Femeia albă care a denunțat
investitorul imobiliar de culoare,
am fi avut de câștigat cu toții,
și poliția e de acord,
dacă l-ar fi ignorat
și și-ar fi văzut de treaba ei.
(Râsete)
Să-ți vezi de treabă e o alegere
excelentă, o alegere excelentă.
Alegeți-o mai des.
Am terminat nivelul trei,
dar există un nivel bonus,
unde obiectivul este integrarea.
Am văzut și titluri de genul:
„Un bărbat influent se masturbează
în fața unei tinere femei
ce îi vizitează biroul.”
Ce alegere bizară pentru un om influent.
Atâtea altele i-ar fi fost la îndemână.
(Râsete)
Cum ar fi „o ascultă”,
„o îndrumă”,
„de care e inspirat, se asociază
și toată lumea devine bogată."
(Râsete)
Vreau să trăiesc în lumea aia
unde toți se îmbogățesc,
dar din cauza alegerilor lui neinspirate,
toți trăim într-o lume mai săracă.
Nu trebuie să fie așa.
Jocul ăsta mi-a amintit că există
o structură în rasism,
așa cum există în misoginism,
și în toate abuzurile sistemice de putere.
Structura e ceea ce le face sistemice.
Îi rog pe cei de față
să vadă structura,
unde se află puterea,
și mai important, să vadă umanitatea
din cei care suntem făcuți
țintele acestei structuri.
Mă aflu aici pentru că am fost iubit,
protejat, norocos, s-a investit în mine,
pentru că am mers la școli bune,
sunt semi-faimos și în mare, fericit,
meditez de două ori pe zi,
și totuși
merg pe stradă cu frică,
pentru că știu că dacă cineva
mă vede ca pe o amenințare
poate să devină el însuși
o amenințare pentru viața mea,
și am obosit.
Am obosit să car
povara invizibilă a fricii altora,
mulți dintre noi suntem
și nu ar trebui să fim,
pentru că putem schimba asta,
pentru că putem schimba acțiunea
care schimbă povestea,
care schimbă sistemul
ce permite ca aceste povești să existe.
Sistemele sunt doar povești
colective în care toți credem.
Când le schimbăm,
scriem o realitate mai bună
din care toți să facem parte.
Cer tuturor
să ne folosim puterea de a alege.
Cer să ne depășim nivelul.
Vă mulțumesc!
Sunt Baratunde Rafiq Thurston.
(Aplauze)
Мои родители дали мне необычное имя:
Баратунде Рафик Тёрстон.
Имя Баратунде имеет
нигерийское происхождение,
но мы не нигерийцы.
(Смех)
Настолько чёрной была моя мама.
(Смех)
«Дам своему сыну самое чёрное имя.
Что там есть в той книге?»
(Смех)
Имя Рафик имеет арабское
происхождение, но мы не арабы.
Мама просто хотела, чтобы мне было
нелегко сесть на самолёт в XXI веке.
(Смех)
Она предвидела, что Америка
повернёт в сторону шовинизма.
Она была чёрным футурологом.
(Смех)
Имя Тёрстон имеет британское
происхождение, но мы не британцы.
Да здравствует многовековой
обезличивающий экономический институт
американской системы рабского труда.
А ещё Тёрстон это хорошее
имя для похода в Старбакс.
Очень ускоряет процесс.
(Смех)
Моя мама была женщиной эпохи Ренессанса.
Арнита Лорейн Тёрстон.
Прежде чем стать программистом,
она была домработницей.
Она пережила сексуальное насилие,
была художником и активистом.
Она подготовила меня к этому миру,
читая уроки по афроамериканской истории,
уча меня боевым искусствам,
городскому сельскому хозяйству,
а в седьмом классе она отправила
меня в частную школу Сидуэлл Френдс,
куда отправляли своих детей
американские президенты,
и куда она отправила меня,
когда я выглядел вот так.
(Смех)
В той школе у меня было две задачи:
не потерять расовую гордость
и не потерять очки.
Как видите, я эти задачи выполнил.
(Смех)
Школа Сидуэлл была отличным местом,
чтобы познать искусства и науки,
а также познать искусство
жизни среди белых.
Это пригодилось мне позже,
когда я учился в Гарварде,
когда работал в консалтинге,
а также в передачах
The Daily Show и The Onion.
Многое из этого я описал в своей книге
под названием «Как быть чёрным».
И если вы её не читали,
значит, вы расисты, потому что...
(Смех)
у вас было полно времени,
чтобы её прочесть.
Но Америка постоянно напоминает мне
и продолжает учить,
что значит быть чёрным в Америке.
В декабре 2018 года
я вместе со своей невестой
был в Висконсине.
Мы навещали её родителей,
оба из которых белые,
значит, она тоже белая.
Это так работает.
Не я придумал правила.
(Смех)
Она немного выпила, поэтому
машину её родителей повёл я.
И нас остановила полиция.
Я испугался.
Я включил аварийные огни,
чтобы показать, что я подчиняюсь.
Я медленно останавливаюсь
под самым ярким фонарём,
какой только могу найти,
если вдруг мне понадобятся свидетели
или видео с регистратора.
Мы достаём мое удостоверение,
документы на машину,
кладем всё на видное место, опускаем окна,
мои руки находятся на руле,
и всё это ещё до того, как офицер
вышел из своей машины.
Настолько сильно я хотел остаться в живых.
Пока мы ждём, мне на ум
приходят такие заголовки:
«Ещё один безоружный чернокожий
застрелен полицией».
Я не хочу быть этим ещё одним.
Хорошая новость в том, что
нам попался хороший полицейский.
Она сообщила нам, что наши
номерные знаки просрочены.
Мой совет всем белым родителям,
если ваши дети встречаются с кем-то,
чей цвет кожи находится в районе
Дуйэн «Скала» Джонсон или темнее,
(Смех)
проверяйте машину и документы на неё
каждый раз, когда мы приезжаем.
Это элементарная вежливость.
(Смех)
(Аплодисменты)
Мне повезло.
Меня остановил профессиональный
блюститель порядка.
Я остался в живых в ситуации,
которая не должна вызывать страх за жизнь.
И я продолжаю думать
об этих историях:
«Ещё один безоружный чернокожий
застрелен полицией».
И о том периоде, когда эти истории
происходили повсюду.
Я листал свою ленту новостей,
и я видел фото с младенцам.
Я видел рекламу чего-то,
о чём только вчера
шепотом рассказал другу.
Я видел видео, на котором
полицейский убивает кого-то,
кто выглядит так же, как я.
И я видел статью о том,
как миллениалы заменили секс
сэндвичем с авокадо.
(Смех)
Это было странное время.
Эти истории продолжали появляться,
но в 2018 эти истории изменились,
став историями другого типа.
Такими как «Белая женщина заявила
в полицию на чернокожую, ждавшую Uber».
Это была Бекки из Бруклина.
Ещё было «Белая женщина заявила в полицию
на чернокожую девочку, продававшую воду».
Это была пышка Пэтти.
Потом было «Женщина звонит в полицию
по поводу чернокожей семьи
на барбекю в Окленде».
Это была небезызвестная Бекки-барбекю.
И я хочу заявить, что эти истории
из жизни чернокожих
на самом деле ведут к прогрессу.
Раньше мы просто узнавали о том,
что полицейские убили кого-то без суда.
Теперь же появляются видео,
на которых люди звонят в полицию.
Мы движемся вперёд
по направлению к проблеме
и ближе к её решению.
Поэтому я начал искать
и собирать все истории такого рода.
Я создал целую базу,
которая продолжает расти,
по адресу baratunde.com/livingwhileblack.
Пытаясь разобраться в этом,
я понял, что нужно просто
представить эти заголовки схематически,
и тогда всё станет понятно.
И я хочу сказать спасибо Эрике Берри,
моей учительнице из Сидуэлла,
и всем учителям английского.
Вы дали нам инструменты для борьбы
за нашу собственную свободу.
Я понял, что суть была в том,
чтобы разбить заголовок на части
и увидеть составляющие
в каждом из них:
субъект направляет действие против
объекта, вовлечённого в некую активность.
И получилось, что «Белая женщина заявила
в полицию на чернокожую девочку»
это то же самое, что «Белый мужчина заявил
в полицию на чернокожую в общем бассейне».
И то же, что «Женщина заявила в полицию
на чернокожего конгрессмена,
проводившего кампанию в её районе».
Они все похожи.
Изобразив эти предложения схематически,
я увидел схему превосходства белых,
позволяющую таким
заголовкам иметь место.
И я остановлюсь, чтобы определить термины.
Под «превосходством белых»
я подразумеваю не только нацистов
или активистов «белой власти»,
и уж точно я не говорю, что все
белые являются расистами.
Я пытаюсь показать, что
есть система структурного превосходства,
в которой белые имеют преимущество
в социальном, экономическом
и политическом плане.
Это то, что Брайан Стивенсон
из «Инициативы равного правосудия»
называет идеологией расовых различий.
Это то, что мы рассказываем себе,
чтобы оправдать рабство, Джима Кроу,
массовые взятия под стражу и так далее.
Поэтому, увидев эту повторяющуюся схему,
я разозлился,
а ещё я вдохновился
на создание игры.
Игры со словами, которая позволит мне
преобразовать это болезненное открытие
в целительный опыт.
Я проведу вас по этой игре.
Первый уровень — обучающий,
и мне нужно ваше участие.
Наша цель — определить,
настоящее это или выдуманное.
Было это или такого не было?
Вот вам пример:
«Служащий юридической библиотеки
позвонил в полицию по поводу студента,
который пытался ему что-то доказать».
Поаплодируйте, если считаете,
что такое было.
(Аплодисменты)
Поаплодируйте, если считаете,
что такого не было.
(Аплодисменты)
Это было на самом деле, к сожалению,
и хочу заметить,
что пытаться что-то доказать
в юридической библиотеке —
это именно то место, где это нужно делать.
(Смех)
Этого студента нужно
назначить профессором.
Обучающий уровень пройден,
переходим к настоящим уровням.
Уровень первый.
Наша цель проста —
поменять роли.
Это означает, что «Женщина заявила
на чернокожего конгрессмена»
превратится в «Чернокожий конгрессмен
заявил в полицию на белую женщину».
Это значит, что «Белый заявил
в полицию на чернокожую
в общем бассейне»
превратится в «Чернокожая женщина заявила
на белого, купавшегося в общем бассейне».
Как вам такие расистские
яблочки наоборот?
Ну всё, первый уровень пройден,
переходим на второй уровень,
где нашей целью будет увеличить
правдоподобность перестановки.
Ну правда же, чернокожая женщина,
заявляющая на белого в бассейне,
звучит недостаточно абсурдно.
Но что, если этот мужчина пытался
дотронуться до её волос без разрешения?
Или, может быть, этот мужчина делал
овсяное молоко во время езды на моноцикле,
или, может быть, он пытался
перекричать всех на совещании.
(Смех)
Все ведь бывали на таких совещаниях...
Серьёзно, мы все на таких бывали.
Итак, второй уровень пройден.
Но тут требуется оговорка:
поставив несправедливость с ног на голову,
мы не добьемся справедливости.
Это простая месть,
это не наша миссия,
это другая игра, поэтому
переходим на третий уровень,
на котором наша цель —
изменить действие.
Его также можно назвать
«вызов полиции — не единственная опция,
Господи, да что с вами такое, люди!»
(Аплодисменты)
Я поставлю игру на паузу,
чтобы напомнить вам о структуре.
Субъект направляет действие
против объекта, вовлечённого в активность.
«Белая женщина заявила
на чернокожего домовладельца,
осматривающего свою собственность».
«Из калифорнийского супермаркета
сообщили о чернокожей,
раздававшей еду бездомным».
«Из гольф-клуба дважды сообщали в полицию
о чернокожих, игравших слишком медленно».
Во всех этих случаях
субъекты, как правило, белые,
а объекты, как правило, чернокожие.
А активность может быть любой
от сидения в «Старбаксе»
до использования неправильной
жаровни для барбекю,
до дремания,
до ходьбы на работу «в раздражении»,
что я называю просто «ходьбой на работу».
(Смех)
И моё самое любимое —
невоспрепятствование тому,
что его собака залезла на её собаку,
что явно является случаем
для собачьей полиции,
а не человечьей.
Все эти активности
суммируются в обычную жизнь.
Само наше существование
интерпретируется как преступление.
Теперь обязательный момент в моём
выступлении, когда я должен сказать,
что дело не только в цвете кожи.
Преступление есть преступление,
о них нужно заявлять,
но спросите себя, нужны ли нам вооружённые
люди, чтобы разрешить эти ситуации,
потому что когда они приезжают за мной,
они ведут себя иначе.
Известно, что офицеры полиции
применяют силу с чернокожими
чаще, чем с белыми.
И в этом есть роль звонков в службу 911.
Благодаря исследованию, проведённому
«Центром полицейской справедливости»,
мы узнали, что в некоторых городах
большинство контактов между
полицейскими и гражданами
произошло вследствие звонков в 911,
а не потому, что офицеры
кого-то остановили.
И больше всего полицейские
проявляли насилие в отношении граждан
в ответ на те звонки.
Кроме того, когда эти офицеры,
реагируя на звонки, применяли силу,
её применение увеличивалось
в тех районах,
где процент белого населения
также увеличился.
Типа джентрификация,
типа моноциклы и овсяное молоко,
типа, когда Бекки-барбекю
чувствует угрозу,
она становится угрозой для меня
в моём собственном районе,
что вынуждает меня и людей вроде меня
контролировать самих себя.
Мы стараемся вести себя потише,
ходим на цыпочках,
паркуемся в том месте проезжей части,
которое лучше всего освещено,
чтобы наше убийство
было снято на камеру в хорошем качестве,
и мы ведём себя так,
потому что живём в системе,
в которой белые люди слишком легко
могут обращаться к смертоносной силе
ради своего спокойствия.
(Аплодисменты)
Калифорнийский супермаркет
не просто вызвал копов по поводу
чернокожей, кормившей бездомных.
Против неё вызвали целый
вооружённый отряд.
Они даже запросили ударный беспилотник.
Я называю это притеснением
с применением оружия.
И это не ново.
С 1877 по 1950 год
было зафиксировано по меньшей мере 4 400
случаев линчевания чернокожих людей
в Соединённых Штатах.
Эти случаи тоже имели свои заголовки.
«Преподобного Т. А. Аллена
линчевали в Эрнандо, штат Миссисипи,
за организацию издольщины».
«Оливера Мура линчевали в округе
Эджкомб, Северная Каролина, за то,
что он напугал белую девочку».
«Нейтана Бёрда линчевали
в Лулинге, штат Техас,
за отказ повернуть
своего сына лицом к толпе».
Мы должны изменить действие,
будь оно «линчеванием»
или «вызовом полиции».
Теперь, когда я сократил расстояние
между этими двумя действиями,
давайте вернёмся к нашей игре,
нашей миссии.
Наша цель на третьем уровне —
изменить действие.
Поэтому, что если вместо того,
чтобы заявлять на чернокожую,
кормившую бездомных,
тот супермаркет просто
сказал бы ей спасибо.
Благодарность стоит намного дешевле,
чем вызов органов правопорядка.
(Аплодисменты)
Или вместо этого
они могли бы отдать ей всю еду,
подлежащую утилизации,
тем самым улучшив свою репутацию.
Или та белая женщина, заявившая
в полицию на чернокожую девочку,
она могла бы выкупить у неё всю воду,
поддержать малый бизнес.
А та белая женщина, заявившая
на чернокожего домовладельца,
всем было бы проще,
полицейские согласятся,
если бы она просто занималась
своим собственным грёбаным делом.
(Смех)
Заниматься своим собственным грёбаным
делом это прекрасный выбор, прекрасный.
Давайте выбирать это чаще.
Третий уровень пройден,
но есть ещё последний, бонусный уровень,
целью которого будет вовлечённость.
Мы все встречали такие заголовки, как
«Влиятельный мужчина мастурбировал
перед молодыми женщинами,
пришедшими в его офис».
Странный выбор занятия
для влиятельного мужчины.
Ему ведь доступно столько
много других занятий.
(Смех)
Например, «выслушать этих
молодых женщин»,
«дать совет»,
«вдохновиться ими, открыть бизнес,
и все теперь богаты».
(Смех)
Я бы хотел жить в мире,
где все теперь богаты,
но из-за того, что он сделал такой жалкий
выбор, мы все живём в таком жалком мире.
Это всё можно изменить.
Эта игра со словами напомнила мне,
что у превосходства белых есть структура,
как есть структура и у сексизма,
как есть она у всех систематических
злоупотреблений властью.
Именно структура делает
их систематическими.
Я прошу людей, находящихся здесь,
увидеть эту структуру,
увидеть, где в ней сила,
но, что ещё важней, увидеть людей
в тех из нас, кого эта структура
сделала объектами.
Я стою здесь, потому что меня любили,
в меня вкладывали, меня защищали,
я ходил в правильные школы, я относительно
знаменит, в основном счастлив,
медитирую дважды в день,
но всё-таки
я живу в страхе,
потому что знаю, что кто-то,
кто видит во мне угрозу,
может стать угрозой для меня,
и я устал от этого.
Я устал носить
этот невидимый груз чужого страха.
Многие из нас устали,
хотя и не должны были,
потому что мы можем это изменить.
Потому что мы можем изменить
действие, которое изменит историю,
которая изменит систему,
позволяющую этим историям происходить.
Системы это всего лишь коллективные
истории, в которые мы все верим.
Когда мы изменим их,
мы напишем лучшую реальность
и сами станем её частью.
Я прошу всех
использовать силу выбора.
Я прошу всех перейти
на более высокий уровень.
Спасибо.
Меня зовут Баратунде Рафик Тёрстон.
(Аплодисменты)
Anne ve babam
bana sıra dışı bir isim verdiler:
Baratunde Rafiq Thurston.
Baratunde, Nijerya'dan bir Yoruba ismi
ama Nijeryalı değiliz.
(Gülme sesleri)
Annem işte bu kadar siyahiydi.
(Kahkahalar)
'Verilebilecek en siyahi ismi verelim.
Kitap ne tavsiye ediyor?''
(Kahkahalar)
Rafiq, Arapça bir isim
ama Arap da değiliz.
Annem 21. yüzyılda
uçağa binerken zorluk çekmemi istemiş.
(Kahkahalar)
Amerika'nın milliyetçiliğe eğilimini
önceden görmüş.
O aslında siyahi bir fütüristti.
(Kahkahalar)
Thurston bir İngiliz ismi
ama İngiliz de değiliz.
Bu da o çok nesilli,
insanlık dışı bir ekonomik yapı olan
Amerikan köleliğine benden çağrı olsun.
Ha bir de Thurston
harika bir Sturbucks ismi oluyor.
Süreci gerçekten hızlandırıyor.
(Kahkahalar)
Annem bir Rönesans kadınıydı.
Arnita Lorraine Thurston
bilgisayar programcısı,
eski ev işleri yardımcısı,
cinsel taciz mağduru,
bir sanatçı ve de bir aktivist.
Beni bu dünyaya,
siyahi tarihinden derslerle hazırladı;
dövüş sanatları, kırsal çiftçilik
ve yedinci sınıfta beni özel
Sidwell Friends Okulu'na gönderdi,
ABD başkanlarının
kızlarını gönderdiği yere.
Ve beni bu şekilde gönderdi.
(Kahkahalar)
Okula giderken iki görevim vardı:
Siyahiliğini kaybetme
ve gözlüklerini kaybetme.
İkisini de başardım.
(Kahkahalar)
Sidwell, sanat ve bilim
öğrenmek için harika bir yerdi
ama beyazlar arasında
yaşamayı öğrenmek için de.
Bu beni daha sonra
Harvard için hazırlayacaktı
veya kurumsal danışma için
veya ''The Daily Show''
ve ''The Onion''daki işlerime.
Edindiğim bu dersleri
kitabım ''How to Be Black''te topladım,
eğer okumadıysanız
demek ki ırkçısınız, çünkü...
(Kahkahalar)
kitabı okumak için
yeterince zamanınız vardı.
Ancak Amerikalılar
bana şunu da hatırlatıyor
ve öğretiyor;
Amerika'da siyahi olmak ne demek.
Aralık 2018'de
Wisconsin banliyölerinde
nişanlımla birlikteyim.
Anne babasını ziyaret ediyoruz,
ikisi de beyaz,
nişanlım da beyaz oluyor.
İşler böyle.
Kuralları ben yazmıyorum.
(Kahkahalar)
Biraz içmiş o yüzden
ailesinin arabasını ben kullanıyorum
ve polis bizi durduruyor.
Korkuyorum.
Uyum göstermek adına dörtlüleri yakıyorum.
Yavaşça kenara çekiyorum,
bulabildiğim en parlak
sokak lambası altına,
olur da tanığa veya kamera
görüntüsüne ihtiyacım olur diye.
Kimliğimi ve araba ruhsatını çıkarıyorum,
açığa çıkarıyorum,
pencereleri açıyorum,
ellerimi de direksiyon
üstüne yerleştiriyorum,
bunların hepsini polis,
aracından çıkmadan yapıyorum.
Bu şekilde hayatta kalınıyor.
Beklerken o manşetleri düşünüyorum.
''Polis silahsız bir siyahiye
daha ateş etti.''
Onlardan biri olmak istemiyorum.
İyi haber şu ki
polis arkadaş canlısı çıkıyor.
Muayene etiketinin
tarihi geçtiğini söylüyor.
Tüm beyaz ebeveynlere sesleniyorum,
eğer çocuğunuz
ten rengi Dwayne Johnson gibi
veya daha koyu biriyle birlikte olursa
(Kahkahalar)
aracınızın muayenesini yaptırmanız lazım,
her ziyarette belgeler güncellenmeli.
Kibarlık namına yani.
(Kahkahalar)
(Alkışlar)
Şanslıydım.
Bir polisle muhatap oldum.
Hayatta kalamayabilirdim.
Ve tüm o haberleri düşününce...
''Polis silahsız bir siyahiye
daha ateş etti.''
ve o zamanlar bu haberler
her yerde karşınıza çıkıyordu.
Haber akışında aşağı kaydırdıkça
bir bebek güzel haberini görüyorum.
Sonra bir ürünün reklamını,
daha dün arkadaşıma bahsettiğim bir ürün.
Sonra da bir polis memuru,
silahını birine doğrultmuş,
benim gibi görünen birine.
Sonra da başka bir haber,
milenyum kuşağı nasıl avokadoyu
seks yerine tercih ediyor.
(Kahkahalar)
Kafa karıştırıcı zamanlar.
Bu haberler sürekli çıkıyor
ama 2018'de bu haberler
farklı bir hâl almaya başladı:
''Beyaz kadın, Uber bekleyen
Siyahi kadını polise ihbar etti.''
Bahsettiğim Brooklyn Becky.
Bir diğeri,
''Beyaz kadın, su sattığı için
sekiz yaşındaki siyahi kızı
polise ihbar etti.''
Bu da Permit Patty.
Bir diğeri,
''Oakland'da gölde
mangal yaktıkları için siyahi aileyi
polise ihbar etti.''
Bu da meşhur mangal Becky.
Bu haberler,
siyahi olarak yaşamanın zorluğu
ve bir ilerleme.
Polis silah kullanımı
mahkemelerinden öğrenirdik.
Şimdi insanların
911'i arama videoları var.
İlerliyoruz,
hem soruna doğru, hem de çözüme.
Ben de bir derleme yapmaya başladım,
bu haberlerden bulduklarımı topladım.
Sürekli gelişen ve büyüyen
bir veri tabanı oluşturdum,
web adresi
baratunde.com/livingwhileblack.
Anlayış bekliyordum
ve kendimi bu manşetlerin
bir diyagramını yaparken buldum.
Sidwell'den İngilizce öğretmenim
Erica Berry'ye teşekkürler
ve tüm İngilizce öğretmenlerine.
Kendi bağımsızlığımız için
bize araçlar kazandırdınız.
Manşetleri irdeleme sürecine girdim
ve manşeti oluşturan şeyleri anlamaya,
her seferinde aynıydı:
bir faaliyet içindeki hedefe karşı
eylem gerçekleştiren bir özne.
''Beyaz kadın, sekiz yaşındaki
siyahi kızı polise ihbar ediyor.''
''Beyaz adam, mahalle havuzunu kullanan
siyahi kadını polise ihbar ediyor.''
''Kendi ilçesinde kampanya yapan
siyahi Oregonlu avukatı,
bir kadın, polise ihbar ediyor.''
Hepsi aynı.
Cümlelerin diyagramını çıkararak
beyaz üstünlüğünü şemaladım,
bu cümlelerin doğruluğunu gösterdi
ve kendimi savunmak için
bir saniye duracağım.
''Beyaz üstünlüğü'' derken
sadece Nazilerden bahsetmiyorum
veya beyaz milliyetçisi aktivistlerden
ve kesinlikle tüm beyaz insanlar
ırkçıdır demiyorum.
Söylemek istediğim şey,
beyaz insanları, diğerlerine karşı
avantajlı hâle getiren bir sistem var;
sosyal, ekonomik ve siyasi alanlarda.
Eşit Adalet Hareketi'nde Bryan Stevenson
ırksal farklılığa dikkat çekmişti,
köleliği ve Jim Crow'u,
toplu yıkımları ve daha da ötesini
haklı çıkarmak için kendimize
söylediğimiz bir hikâye.
Bu şablonun tekrar ettiğini fark ettiğimde
sinirlendim
ama ilham da aldım,
bir oyun geliştirmek için.
Bu travmatik olayı daha iyileştirici
bir deneyim hâline getirecek
bir kelime oyunu.
Oyunun nasıl oynandığını anlatacağım.
Birinci seviye alışma seviyesi,
katılımınız gerekli.
Hedefimiz:
Gerçek mi sahte mi karar vermek.
Bu oldu mu olmadı mı?
İşte bir örnek:
''Katolik Üniversitesi
Hukuk kütüphanecisi
sorgulayıcı olduğu için öğrenciyi
polise ihbar etti.''
Gerçek olduğunu düşünüyorsanız alkışlayın.
(Alkışlar)
Sahte olduğunu düşünüyorsanız alkışlayın.
(Alkışlar)
Ne yazık ki gerçek.
Bir de ek bilgi olarak
bir hukuk kütüphanesinde sorgulayıcı olmak
bunun tam da yeri.
(Kahkahalar)
Bu öğrenciyi öğretim görevlisi yapın.
Alıştırma seviyesi tamamlandı,
şimdi gerçek seviyelere geçiyoruz.
Seviye 1, hedefimiz basit:
rolleri değiştiriyoruz.
''Beyaz kadın, siyahi avukatı
polise ihbar etti.'' manşeti
şuna dönüşüyor: ''Siyahi avukat,
kadını polise ihbar etti.''
''Beyaz adam, mahalle havuzunu
kullandığı için
siyahi kadını polise ihbar etti."
''Siyahi kadın, mahalle havuzunu
kullanan adamı polise ihbar etti.''
Irkçı elmalar değişince nasıl görünüyor?
İşte bu. Seviye 1 tamamlandı.
Seviye 2'ye geçiyoruz.
Bu değişimin inandırılabilirliğini
artırmaya çalışacağız.
Gerçek şu ki siyahi bir kadının
bir havuz yüzünden beyaz bir adamı
polise ihbar etmesi çok gülünç bir şey
ama diyelim ki beyaz adam
onun saçlarına dokunmaya çalıştı
veya tek teker sürerken
yulaf sütü yapıyordu
ya da bir toplantıda
herkesin sözünü kesiyordu.
(Kahkahalar)
Hepimiz yaşadık bunu.
Gerçekten, hepimiz yaşadık.
Seviye 2 tamamlandı.
Ama burada bir uyarı var:
Haksızlık rollerini değiştirmek
adaletli değil.
Bu intikam,
amacımız bu değil.
Bu başka bir oyun,
o yüzden seviye 3'e geçiyoruz,
amacımız eylemi değiştirmek,
diğer adıyla ''polisi aramak
tek seçeneğiniz değil.
Aman Tanrım,
siz insanların sorunu ne?"
(Alkışlar)
Yapıyı hatırlatmak için
oyunu durduruyorum.
Bir faaliyet içindeki hedefe karşı
eylem gerçekleştiren bir özne.
''Beyaz kadın siyahi emlakçıyı
polise ihbar etti,
kendi mülkünü incelediği için.''
''California Safeway
siyahi kadını polise ihbar etti,
evsizlere yemek bağışı yaptığı için.''
''Golf Kulübü çok yavaş oynadığı için
siyahi kadınları polise ihbar etti.''
Tüm bu durumlarda, özne genellikle beyaz,
hedef genellikle siyahi
ve aktiviteler her şey olabilir.
Starbucks'ta oturmak,
yanlış bir mangal kullanmak,
uyuklamak,
işe giderken ''sıkıntılı'' görünmek,
ki buna ''işe gitmek'' denir.
(Kahkahalar)
En sevdiğim de
köpeğinin çiftleşme isteğine engel olmamak
ki bu da köpek polisinin sorunu,
gerçek polisin değil.
Tüm bu faaliyetler yaşamak demek.
Varlığımız suç gibi yorumlanıyor.
İşte bu noktada şunu söylemek zorundayım:
Her şey ırkla ilgili değil.
Suçun ihbar edilmesi gerek
ama kendinize sorun, silahlı kuvvetlerin
gelip bu sorunu çözmesi mi gerek?
Çünkü benim için geldiklerinde
durum farklı.
Şunu biliyoruz ki
polis, siyahilere karşı beyazlara oranla
daha fazla güç kullanıyor
ve burada 911'in rolünü de öğreniyoruz.
The Center for Policing Equity'nin
ön araştırması sayesinde
şunu öğreniyoruz ki bazı şehirlerde
polis ve vatandaş etkileşiminin sebebi
911 aramaları,
polis memurunun kendi müdahalesi değil.
Polisin vatandaşlar üzerindeki
şiddetinin çoğu,
o aramalara yanıt olarak ortaya çıkıyor.
Dahası, o aramalara yanıt için
memurlar güç kullandığında
beyaz nüfus yüzdesinin
artmış olduğu alanlarda
şiddette de artış oluyor,
yani soylulaştırma,
yani tek teker ve yulaf sütü,
yani mangal Becky'nin
tehdit altında hissetmesi,
benim mahallemde bana karşı
bir tehdide dönüşüyor,
bu da beni ve benim gibi insanları
polise yönlendiriyor.
Sessizleşiyoruz, korkarak adım atıyoruz,
bulabildiğimiz en parlak ışık altında
arabamızı kenara çekiyoruz,
öldürülürsek
kamera görüntüsü net olsun diye
ve bunu yapıyoruz
çünkü öyle bir sistemde yaşıyoruz ki
beyazlar kolaylıkla
rahatlarını sağlamak için
ölümcül güçleri arayabiliyor.
(Alkışlar)
The California Safeway
evsizlere bağış yapan kadını
sadece polise ihbar etmedi.
Silahlı, hesap vermeyecek olan
insanları aradılar.
Resmen bir dron saldırısı gibi.
Bu silahlı huzursuzluk
ve yeni de değil.
1877'den 1950'ye
siyahiler üzerinde en az
4400 belgelenmiş linç girişimi oldu,
ABD içinde.
Manşetler de oldu.
''Rev. T.A. Hernando,
Missisipi'de linç edildi.
ekinlerini kiraladığı için.''
''Oliver Moore Edgecomb,
Kuzey Karolina'da linç edildi,
beyaz bir kızı korkuttuğu için."
"Nathan Bird, Luling, Teksas yakınında
oğlunu çeteye
teslim etmediği için linç edildi.''
Bu eylemleri değiştirmemiz lazım,
gerek ''linç edilmek,''
gerekse ''polise ihbar etmek'' olsun.
Ben de bu ikisi arasındaki
mesafeyi birbirine yaklaştırdım,
şimdi oyuna, amacımıza geri dönelim.
Seviye 3'te amacımız eylemi değiştirmek.
Şu manşetler yerine,
''Evsizlere yemek bağışı yapan kadını
polise ihbar ettiler.''
California Safeway ona teşekkür etse.
Teşekkür etmek, polisi olay yerine
çağırmaktan çok daha ucuz.
(Alkışlar)
Ya da şöyle...
Onun için harcadıkları yemeği verseler,
medeniliklerini yüceltseler.
Ya da sekiz yaşındaki siyahi kızı
polise ihbar eden beyaz kadın,
onun sattığı her şeyi satın alabilirdi,
küçük bir işletmeyi desteklerdi.
Siyahi emlakçıyı
polise ihbar eden beyaz kadın,
polisler de daha iyi olacağına katılırdı,
eğer onu görmezden gelip
kendi işine baksaydın.
(Kahkahalar)
Kendi işine bakmak gerçekten
harika bir seçim.
Bu seçimi daha sık yapın.
Seviye 3 de tamamlandı,
şimdi bonus bir seviye var,
burada amaç kapsayıcılık.
Şu tür manşetler de gördük:
''Güç sahibi adam, odasına gelen
genç kadınların önünde
mastürbasyon yapıyor.''
Güç sahibi bir adam için tuhaf bir seçim.
Yapabileceği o kadar çok şey vardı ki.
(Kahkahalar)
Mesela ''dinlemek,''
''rehberlik yapmak,''
''esinlenmek, girişimde bulunmak,
şimdi herkes zengin.''
(Kahkahalar)
Herkesin zengin olduğu dünyada
yaşamak istiyorum
ama o adamın seçimi yüzünden
daha yoksul bir dünyada yaşıyoruz.
Böyle olmak zorunda değil.
Bu oyun bana beyaz üstünlüğünün
bir yapısı olduğunu hatırlattı,
tıpkı kadın düşmanlığı gibi,
tıpkı tüm gücü suistimallerde olduğu gibi.
Bu yapı, onları sistematik hâle getiriyor.
Buradaki insanlardan
o yapıyı görmelerini istiyorum,
gücün nerede olduğunu
ve daha da önemlisi
o yapının hedef hâline getirdiği
insanların insanlığını.
Buradayım çünkü sevildim,
okutuldum, korundum ve şanslıydım
çünkü doğru okullara gittim,
yarı ünlüyüm, genellikle mutluyum,
günde iki kez meditasyon yapıyorum,
ancak yine de
korku içinde yürüyorum
çünkü biliyorum ki
beni tehdit olarak gören biri
hayatımda bir tehdide dönüşebilir
ve ben bundan bıktım.
İnsanların korkularının yükünü
sırtımda taşımaktan yoruldum,
pek çoğumuz da öyle
ve böyle olmaması gerek
çünkü bunu değiştirebiliriz
çünkü eylemi değiştirebiliriz,
haberler de değişir
bu haberlerin olmasını sağlayan
o sistem de değişir.
Sistemler sadece bizim inandığımız
kolektif hikâyeler bütünü.
Onları değiştirdiğimiz zaman
parçası olduğumuz
çok daha iyi bir gerçeklik yazabiliriz.
Sizden şunu istiyorum,
seçme gücümüzü kullanın.
Seviye atlayın.
Teşekkürler.
Ben Baratunde Rafiq Thurston.
(Alkışlar)
我的父母给我取了
一个特别的名字:
巴拉顿·拉菲克·瑟斯顿
巴拉顿是尼日利亚籍
约鲁巴人的名字,
但我们不是尼日利亚人。
(笑声)
我妈妈就是这么黑。
(笑声)
“给这个男孩取个最黑的名字吧!
书上是怎么说的?”
(笑声)
拉菲克是阿拉伯名字,
但我们不是阿拉伯人。
我妈就是不想让我
在21世纪好好坐飞机。
(笑声)
她预料到了美国会奉行本土主义,
她是一位黑人预言家。
(笑声)
瑟斯顿是英国姓氏,
但我们不是英国人。
而瑟斯顿这个姓隔空致敬了
美国奴隶制中世代延续的、
没人性的经济制度。
此外,瑟斯顿很适合星巴克员工。
这真的推动了历史进程。
(笑声)
我母亲是一位多才多艺的女性。
她叫阿尼塔·罗琳·瑟斯顿,
她曾是一位电脑程序员、
一位家政人员、
一位性侵幸存者、
一位艺术家、
一位活动家。
为了让我适应这个世界,
她教我黑人历史、
武术、城市农业,
七年级时,她又送我去私立学校
西德威尔友谊中学就读,
美国总统的女儿们也在这里上学,
而她把我送进去时,
我是这样子的。
(笑声)
我在这里上学有两个主要任务:
黑皮肤不能丢、
眼镜不能丢。
两个任务都圆满完成。
(笑声)
西德威尔友谊中学是学习
艺术和科学的好地方,
也是在白人堆里学习
生存之艺术的好地方。
为我后来在哈佛生活做好了准备,
为我做企业咨询做好了准备,
为我在“每日秀”和“洋葱报”
工作做好了准备。
在回忆录《如何做一名黑人》中,
我记录了许多这方面的经验。
如果你还没读过这本书,
那就是种族歧视,
(笑声)
因为你有大把的时间去读这本书。
但是美国一次又一次地提醒我、
教会我:
在美国做一名黑人意味着什么。
2018年12月,
我和未婚妻在威斯康星州的郊区。
我们去看望她的父母,
两位都是白人,
所以我未婚妻也是个白人。
就是这么简单,
规则不是我编的。
(笑声)
因为她喝了点酒,所以
我负责开她父母的车,
警察示意我们靠边停车。
我好害怕。
我打开双闪,
表示服从指令。
我慢慢地靠边停车,
停在我所能找到的最亮的街灯下,
以防我需要目击证人或者
要看行车记录仪里的视频。
我们拿出了我的身份证和车辆登记表,
我把文件都摊开,
并摇下了车窗,
把双手放在方向盘上,
一直到这位警官离开。
这样才能保命。
等待的过程中,
我想起一些新闻标题:
“警察又射杀了一名
手无寸铁的黑人”,
我可不想成为下一个。
还好这位警官很友善。
她告诉我们车检标识过期了。
我想对所有的白人父母说:
如果你们的孩子
与黑人走得很近,
就是肤色跟巨石强森一样黑
或者比他还黑的黑人,
(笑声)
那你们就要好好做车检,每次
我们来访前及时更新车辆文件。
这是起码的礼貌。
(笑声)
(掌声)
我算是个幸运儿。
因为我的职业就是执法。
我从白人看来平常的事情中幸存下来。
我就此想到了一大堆报道:
“警察又射杀了一名
手无寸铁的黑人”,
那段时间,这样的报道随处可见。
就在我翻看社交平台的时候,
我看到一张婴儿出生公告,
我看到一个商品广告,
这个商品昨天刚跟朋友私下聊过。
我看到一个视频:
一位警官枪杀了一名
像我一样的黑人。
我还看到一篇时事短评,
关于千禧一代如何
用鳄梨(牛油果)吐司取代性。
(笑声)
真是一段令人困惑的时期。
这类新闻不断涌现,
而在2018年这些都变成了
另一种类型的新闻,
比如说,“白人女性报警
举报黑人女性等优步。”
报警的是布鲁克林贝基。
还有,“白人女性报警
举报8岁黑人小女孩卖水。”
报警的是珀米特帕蒂。
还有,“白人女性报警
举报黑人家庭在奥克兰湖边烧烤。”
报警的是臭名昭著的BBQ贝基。
我认为这些黑人生活的新闻
实际上代表着进步。
我们过去总是在警察
法外杀人事件后才知道。
现在,我们看到的是
人们打911报警的视频,
我们向前进步了,
离问题更近了,
离解决办法也更近了。
然后,我就开始收集这类事件,
能找到多少,我收集多少。
baratunde.com/livingwhileblack
网站上,
我建立了一个持续更新、
持续扩大的数据库。
在理解的过程中,
我发现这其实是通过分析句子
来理解这些标题的过程。
感谢我在西德威尔中学的
英语老师埃里卡·贝里,
及所有英语老师。
是你们教会了我
争取自由的方法。
我发现了把标题分解的过程,
以及
理解每个相同层次部分的意思:
主体针对目标的行为而采取行动。
所以“白人女性报警
举报8岁黑人小女孩卖水,”
和“白人男性报警举报黑人女性
使用邻居水池,”是一样的,
和“白人女性报警举报俄勒冈州
黑人立法者参与区内竞选“,
也是一样的。
这些标题都是一样的。
将这些句子进行分解处理,
使我能够图解出白人至上模式,
也使这些句子成立,
我想先对术语定义做个介绍。
当我说“白人至上”的时候,
不仅仅是指纳粹分子,
或者是白人权利活动家,
当然,我也绝不是说
所有白人都会种族歧视。
我指的是
在社会、经济和政治领域
偏向白人的结构体系。
这正是布莱恩·史蒂文森
在司法公正倡议中
关于种族差异陈述,
也是我们为了给奴隶制、
吉姆·克劳、大规模监禁等正名
而讲给自己听的故事。
所以,当看到这个模式反复出现时,
我非常气愤,
但我也因此获得灵感,
发明了一个游戏,
这个文字游戏能让我将创伤体验
转变成治愈体验。
我给你们介绍一下这个游戏。
第一关是训练环节,
我需要大家的参与。
我们的目标是--
判断真假。
是否真的发生了这种事?
看看这个例子:
“天主教大学法律图书管理员报警
举报学生‘太爱争辩’,”
如果觉得这是真的,请鼓掌。
(掌声)
如果觉得这是假的,请鼓掌。
(掌声)
不幸的是,这是真的,
关键是
在法律图书馆里雄辩四方,
正是在对的地方做对的事情啊。
(笑声)
应该把这个学生晋升成教授。
好了,训练环节结束,
我们进入实战环节。
第一关,我们的目标很简单:
角色反转。
也就是,“白人女性举报俄勒冈州
黑人立法者参加区内竞选,”
变成“俄勒冈黑人立法者
报警举报白人女性“。
“白人男性报警
举报黑人女性使用邻居水池”
变成“黑人女性报警举报
白人男性使用邻家水池”。
角色反转,你们感觉怎么样?
就这样,
第一关结束,
我们升级到第二关,
我们的目标是:
增加角色反转的可信度。
面对现实吧,“黑人女性报警举报
白人男性使用邻家水池”
还不够荒谬,
如果白人男人问都没问
就试图碰她的头发呢?
或者他正在一边骑独轮车,
一边准备燕麦奶呢?
又或许他只是在会议中谈论每个人。
(笑声)
我们都经历过那种场景,是吧?
说真的,我们都经历过那种情况。
就这样,第二关通关。
不过,还有一则警告:
仅仅调转不公平的矛头
并不是公平的做法。
那是报复,
不是我们的任务。
那是别的游戏了,
所以我们升级到第三关,
这一关的目标是:
改变行动,
也就是“报警并非唯一的选择,
天哪,你们到底是怎么了?”
(掌声)
现在,游戏要暂停一下,
我要提醒大家注意句子结构:
主体针对目标的行为而采取行动。
“白人女性报警
举报黑人地产投资者
视察自家产业”,
“加州西夫韦超市报警
举报黑人女性向
流浪汉捐赠食物”,
“高尔夫球俱乐部两次报警
举报黑人女性打球太慢”。
在所有这类例子中,
主体一般是白人,
而目标一般是黑人,
其中遭举报的行为多种多样,
如坐在星巴克、
使用的烧烤架类型不对、
打盹、
“焦虑地”走在上班的路上,
我觉得这就是
“步行上班”而已。
(笑声)
还有,我最喜欢的一则:
男方未阻止自家狗狗与
女方狗狗交配,
这显然就得找
专门管狗的警察,
而不是找管人的警察。
所有这样那样的活动
叠加起来,就是生活。
我们的存在被视为犯罪。
现在,讲到这里我必须说的是,
并不是一切都与种族有关的。
犯罪是问题,应该报警;
但扪心自问,我们需要武装人员
出面来解决上述这些问题吗?
因为武装人员出面的话,
对我来说,就不一样了。
我们知道,
警察对黑人使用的武力
比对白人使用的武力要多,
我们也越来越明白
拨打911报警在其中的作用。
多亏了警务公平中心的初步调查,
我们了解到,
在某些城市大部分
警民之间的接触
都是因为有人拨打了911报警,
而不是警察主动出警制止的,
而且警察对平民使用的
大多数暴力和武力,
都是因报警电话而起。
此外,当警官以武力来
给报警电话一个交待时,
这种情况会越来越多,
特别是
在白人比例上涨的地区,
也叫作贵族化,
独轮车、燕麦奶、
也就是BBQ贝基觉得受到威胁时,
她在我的社区对我来说
也是一个威胁,
逼我和像我一样的人
监督管制我们自己。
我们沉默不语,
我们如履薄冰,
警察示意我们靠边停车时,
我们会停在所能找到的
最亮的街灯下。
这样,若是我们被杀害,
监控视频才可能
清晰地记录下来,
我们之所以这么做,
是因为在我们生存的体系里,
白人可以轻易地呼叫致命武力
来保障自己的舒适生活。
(掌声)
加州西夫韦超市不仅报警了,
举报黑人女性向流浪汉捐赠食物,
还叫来了令人无法解释的武装人员。
实际上,还有无人机空袭。
这是武器化的不适,
这也不是什么新闻了。
从1877年到1950年,
至少有4400个记录在案的
黑人在美国遭受
种族恐怖私刑的内容。
标题也是:
“神父T.A.艾伦因组织地方佃农,
在密西西比赫尔南多被处以私刑”,
“奥利弗·摩尔
吓唬白人小女孩,
在北卡罗来纳州埃吉科姆县
被处以私刑”,
“内森·伯德拒绝
将儿子交给暴徒,
在德州庐陵附近被处以私刑”。
我们要改变行动,
不管是“处以私刑”,
或是“打报警电话”。
既然我已经缩短了
两者之间的距离,
让我们回到游戏、
回到我们的任务中去吧。
在第三关,我们的目标是:
改变行动。
如果
加州西夫韦超市没有报警投诉
“黑人女性向流浪汉捐赠食物”,
而只是向她表示感谢,
会怎么样呢?
一句感谢比把执法人员
叫到现场要省钱省事。
(掌声)
或者,
他们可以把本会浪费的食物送给她,
提升自己的公民信誉。
而那位看到8岁黑人
小女孩卖水的白人女性,
她本可以买下给人小女孩所有的水,
照顾小女孩的小生意。
因黑人地产投资者
而打电话报警的白人女性,
如果直接忽略他、
管好自己的事情,
那我们都会过得更好,
警察也不会有异议。
(笑声)
管好自己的事是
非常机智的选择,
建议多这样选!
第三关完成,
还有最后的奖励关,
奖励关的目标是包容。
我们也曾看到过这样的标题:
“年轻女子到访办公室,
强壮男子在其面前打飞机”,
强壮男子的选择真奇怪。
明明还有那么多其他选择呢。
(笑声)
比如说,“倾听”、
“指导”、
“受到鼓舞、创办合资企业、
那现在大家都富裕了”。
(笑声)
我就想生活在一个
人人富裕的世界里。
但是因为他选错了,所以我们
都生活在贫穷的世界中。
本来不必如此。
这个文字游戏提醒了我,
白人至上有固定结构,
就像厌女症有固定结构,
就像所有的系统滥用权力
也有固定结构。
固定结构使其系统化。
我请在座的各位
看看其中的固定结构,
其中的权力在哪里,
更重要的是,
看看我们中用这些结构
“发起攻击”的人的人性。
我能站到这里,是因为有人爱我、
投资我、保护我,我很幸运,
因为我上了好学校,
我有点名气,我很开心,
每天冥想两次,
即使这样,
我还在恐惧中生活,
因为我知道,任何认为
我是个威胁的人
对我来说也是个威胁,
我累了。
我厌倦了,
因为别人的恐惧
而背负这个看不见的负担,
我们很多人都厌倦了,
我们本不需要背负这样的负担,
因为我们可以改变现状,
我们可以改变行动,
从而改变新闻,
以此
改变允许那些新闻发生的系统。
各种体系不过是我们
所相信的各种新闻的汇集。
若我们改变各种体系,
我们就能为自己
书写更美好的现实篇章。
我恳请大家
使用自己的选择权。
我邀请大家一起通关升级。
谢谢大家。
我是巴拉顿·拉菲克·瑟斯顿。
(掌声)
我父母替我取了
一個很不凡的名字:
巴拉圖戴•拉費克•瑟斯頓。
巴拉圖戴是來自
奈及利亞的優魯巴名字,
但我們不是奈及利亞人。
(笑聲)
只是我媽跟奈及利亞人一樣黑。
(笑聲)
「給這個男孩取一個
最黑的名字,書上怎麼寫?」
(笑聲)
拉法克是阿拉伯名,
但我們不是阿拉伯人。
我媽只是希望我在二十一世紀
不能好好坐飛機。
(笑聲)
她預見了美國會轉向排外主義,
她是位黑人預言家。
(笑聲)
瑟斯頓是英國名字,
但我們不是英國人。
不過這倒是「致敬」了
跨越幾代沒人性的
美國黑人奴隸經濟制度。
此外,瑟斯頓(音近「口渴」)
在星巴克也是很棒的名字,
加速做飲料的過程。
(笑聲)
我媽媽是位生活多采多姿的女子,
她叫艾妮塔•羅琳•瑟斯頓。
她曾是電腦程式設計師、家務工、
性侵倖存者,
也是藝術家和活動家。
為了讓我準備好面對這個世界,
她教我黑人歷史、武術、都市農業。
接著,她送我去讀
私立席德威友誼學校七年級,
和美國總統的女兒同一個學校。
而我被送去時是這個樣子。
(笑聲)
我在那所學校,有兩項關鍵任務:
不要丟了你的黑人特質,
不要丟了你的眼鏡。
我這個樣子,兩項任務都達成了。
(笑聲)
若要學習藝術和科學
席德威是很個棒的地方,
也很適合學習
在白人當中生活的藝術。
這讓我做好了準備
去迎接在哈佛的生活,
或是去做企業諮詢,
或是接下《每日秀》
和《洋蔥報》的工作。
這些都在我的回憶錄
《如何當黑人》中。
如果還沒讀過,
你們就是種族歧視者。
(笑聲)
因為你們本有大把時間去讀這本書。
但美國堅持提醒和教導著我,
身為一個美國黑人意味著什麼。
2018 年 12 月,
我和我的未婚妻
在威斯康辛州的近郊。
我們去拜訪她的父母,
他們都是白人。
所以她也是白人。
這是大自然的規則,不是我訂的。
(笑聲)
她喝了點酒,
所以我用她父母的車載她。
然後我們被警察攔下了。
我很害怕。
我打開閃燈,表示願意配合。
我把車慢慢靠邊停,
停在我當下能找到最亮的街燈下,
以免我會需要證人
或行車記錄器的錄影。
我們拿出了我的身分證、
汽車登記證,
放在明顯處,搖下車窗,
我把雙手放在方向盤上,
這些都在警察下車前完成。
這是要活命的方式。
在等待時,
我想到這些新聞標題——
「警察又射殺一位未武裝的黑人」。
我不想成為下一個。
好消息是,這位警察很友善。
她告訴我們,我們的
車牌註冊證過期了。
白人父母們請注意,
如果跟你們孩子在一起的人,
皮膚是巨石強生的顏色或更深——
(笑聲)
每次他們造訪時,你的車一定要
記得檢驗,車牌登記證等也要更新。
這是基本禮節。
(笑聲)
(掌聲)
我很走運。
我遇到的是專業的執法人員。
我從一件通常無關存活的事情,
倖存了下來。
我想著一連串的事件
「警察又射殺一個未武裝的黑人」,
以及在這類事件不斷發生的那段時間。
我會滑動瀏覽我訂閱的饋送資訊,
看到一張宣佈寶寶出生的照片,
看到一個廣告,
是我昨天才私下跟朋友說的產品,
看到一個警察擊斃平民的影片,
而這個人長得很像我。
我會看到一篇個人想法的文章,
報導千禧世代
用酪梨吐司取代了性。
(笑聲)
那是個令人困惑的時代,
那些故事不斷跳出來。
但在 2018 年,
那些故事有了不同的情節,
像是「白人女子報警
舉報黑人女子等 Uber 」,
那是「布魯克林貝基」事件。
接著還有「白人女子報警
舉報八歲黑人女孩賣水」,
那是「帕蒂許可證」事件。
然後有「白人女子報警舉報
黑人家庭在奧克蘭湖邊燒烤」,
那是臭名昭著的「燒烤貝基」事件。
我主張這些「 以黑人活著」的事件,
(黑人正常行為被白人報警)
實際上反映了進步。
過去我們都是在警察
濫殺黑人後才知道,
現在我們能看到白人報警的影片。
我們實際上在進步,
離問題和解決方法更近了。
於是我開始收集,
盡可能收集這些事件。
我構建了持續更新和擴大的數據庫,
在網站 baratunde.com/livingwhileblack。
在嘗試解讀時,
我意識到這實際上就是
分析標題的句子結構。
感謝席德威中學的英文教師
埃里卡·貝里,
和所有的英文教師。
你們給了我爭取自由的工具。
我發現了拆分標題的方式,
也就了解每個標題當中一致的層次:
主體採取行動對抗客體的某種行為。
所以「白人女子報警舉報
八歲黑人女孩賣水」,
和「白人男子報警舉報黑人女子
使用社區水池」一樣,
和「女子報警舉報俄勒岡州
黑人立法者參加區內競選」一樣。
它們是一樣的。
分析這些句子讓我
看到了白人至上主義,
就是這些事件的元兇。
但我先來說明這個詞的定義。
我說的「白人至上主義者」,
我不是僅僅指納粹,
或者白人權利活動家。
但我也絕不是指
所有白人都是種族歧視者。
它指的是,
「在社會、經濟和政治領域
傾向白人而非其他人種的結構體系」。
這正是布萊恩·史蒂文森
在平等司法倡議中,
稱之為「種族差異的敘述」。
這也是我們對奴隸制度、
種族隔離和大規模監禁等時,
安慰自己的話。
所以當我看到這個模式反覆出現時,
我非常憤怒,
但我也得到了靈感,
去創造一個遊戲。
用這個文字遊戲
讓我將創傷化為治癒。
我來介紹一下這個遊戲,
首先是練習,我需要你們的參與。
目標是:判斷真假,
確認這件事是否發生。
舉個例子:
「天主教大學法律圖書館的管理員
報警舉報學生在館內辯論」。
覺得是真的,請鼓掌。
(掌聲)
覺得是假的,請鼓掌。
(掌聲)
很不幸,這是真的。
但關鍵是,
在法律圖書館辯論,
正是在對的地方做對的事啊。
(笑聲)
這個學生應該被提拔做教授。
練習完成,我們要進入真正的關卡。
第一關,目標很簡單,
「角色反轉」。
也就是「女子報警舉報
俄勒岡州黑人立法者」,
變成「俄勒岡州黑人立法者
報警舉報一女子」。
「白人男子報警舉報
黑人女子使用社區游泳池」,
變成「黑人女子報警舉報
白人男子使用社區游泳池」。
種族的角色反轉,感覺如何?
好了,第一關完成,
晉級到第二關。
目標是「增加角色反轉的可信度」。
承認吧,「黑人女子舉報
白人男子使用社區游泳池」
不夠荒謬。
如果是白人男子
未經同意碰她的頭髮呢?
或者是他邊做燕麥奶
邊騎獨輪車?
或者是他在會議上搶大家的話呢?
(笑聲)
我們都幹過這事,對吧?
說真的,我們都做過這些事。
就這樣,第二關完成。
但這裡有一個警告:
調轉不公平的矛頭
並不是公平的做法。
那是復仇,那不是我們的任務,
那是不同的遊戲。
我們來到第三關,
目標是:「改變行動」,
也叫做「叫警察不是唯一的選擇,
老天爺,你們這些人到底怎麼了!」
(掌聲)
我們先停下來
回憶一下句子結構:
主體採取行動對抗客體的某種行為。
「白人女子報警舉報
黑人房地產投資者
視察自己的地產」。
「加州西夫韋超市
報警舉報黑人女子
捐食物給流浪漢」。
「高爾夫俱樂部兩次報警
舉報黑人女子
打球太慢」。
所有這些事件中,
「主體」一般是白人,
「客體」一般是黑人,
「行為」是所有任何行為,----
從「坐在星巴克」,
到「使用錯誤的燒烤工具」,
到「打盹」,
到「『激動地』走去上班」。
後者我覺得就只是「走去上班」啊。
(笑聲)
以及,我個人最喜歡的——
「沒有阻止他家的狗與她的狗交配」。
這顯然是狗警察的事,
不是人類警察的事。
所有這些行為加起來,
就是日常生活。
我們的存在被視為犯罪。
按照慣例,我要申明,
不是什麼都和種族有關。
犯罪行為應該被舉報。
但問問你們自己,
真的需要有人全副武裝
出面處理這種事情嗎?
因為當他們因為我而出現,
事情就不一樣了。
我們知道相較於白人,
警察更頻繁對黑人使用武力,
我們也發現報警所扮演的角色。
根據警務公平中心的初步統計,
顯示在一些城市,
大多數的警民接觸,
是由於民衆報警,
而不是警方主動出面;
而大部分警方對平民動用的武力,
都由報警電話而起。
此外,當某地區的白人比例上升,
該地區的警察使用武力的頻率,
也會隨之增加。
這也稱為「城市紳士化」,
或是「獨輪車和燕麥奶」,
或是當燒烤帕蒂感覺受到威脅時,
她就在我的社群對我造成了威脅。
所有像我這樣的人,
都被迫監管著自己。
我們小聲說話,小心行走,
我們在最亮的路燈下停車,
這樣我們的死亡,
能在監控攝影機下清楚一點。
我們之所以這樣做,
是因為我們生存的體系下,
白人可以輕易呼叫致命武器,
來確保他們的舒適。
(掌聲)
加州西夫韋超市,
不僅僅報警舉報
捐食物給流浪漢的黑人女人,
他們叫來讓人匪夷所思的武裝警察,
甚至還有無人機。
這是武裝化的不適感,
而這已不是新聞了。
從 1877 到 1950 年,
有至少 4,400 個檔案紀錄
黑人在美國遭受
種族恐怖私刑事件。
它們的標題是這樣的,
「神父 T.A. 艾倫因組織佃農
在密西西比州赫爾南多遭受私刑」。
「奧利弗·摩爾因嚇唬白人女孩
在北卡羅來納州埃奇科姆縣
遭受私刑」。
「南森·伯德因拒絕
將兒子交給霸凌的人羣
在德州廬林遭受私刑」。
我們需要改變行動——
不論是「私刑」,
還是「報警」。
既然我將這兩個行為放在了一起了,
那麼回到遊戲,完成我們的任務。
第三關的目標是「改變行動」。
不如我們將
「報警舉報黑人女子捐食物給流浪漢」,
改變成「加州西夫韋超市對她表示感謝」。
這種情況說謝謝
比叫執法人員要便宜得多。
(掌聲)
或者改成,
「將本會浪費的食物送給她」
來提升超市的公民信譽。
或者,那個報警舉報
八歲黑人女孩的白人女子,
她可以買下小女孩的所有商品,
照顧小本經營的生意。
那個舉報黑人
房地產投資者的白人女子,
我們大家都好過點,
並且警察也同意,
她可以選擇忽視他
並管好自己的破事。
(笑聲)
管好自己的事是最棒的選擇,
最棒的選擇,
應該多做。
第三關完成,
但還有一個獎勵關,
這關的目標是「包容」。
我們也見過這樣的標題:
「強壯男子在年輕女子
造訪其辦公室時,
在她面前手淫」。
這個強壯男子的選擇太奇怪了吧!
他有太多其他動作可做。
(笑聲)
比如說「傾聽」,
或「指導」,
「被鼓舞並創辦合資企業
然後大家都富裕了」。
(笑聲)
我希望生活在大家都富裕的世界,
但因為他的糟糕選擇,
我們都活在更貧窮的世界,
但不應如此。
這個文字遊戲提醒了我,
白人至上主義有著固定的結構,
女性歧視也有,
所有的系統性的權利濫用都有。
結構導致了系統化。
我請求在座的各位,
看清這些結構,
看清隱藏其中的權力。
更重要的是,
看清我們之中因這些結構
而遭受攻擊者的人性。
我能站在這裡,
因為我是被愛的,且獲得資源、
受到保護,非常幸運。
因為我上了好學校,
我小有名氣,生活愉悅,
每天冥想兩次。
然而,
我生活在恐懼中,
因為我知道視我為威脅的人,
可能成為我生命的威脅。
而我累了。
我疲於承受別人的恐懼
給予的無形負擔。
我們當中許多人都累了。
但我們不需如此。
因為我們可以改變,
我們可以改變行動,
從而改變故事,
從而改變那些
允許故事發生的體系。
體系只是我們相信的故事的彙集。
當我們改變了這些,
我們就書寫了我們共同的未來。
我請求你們,
使用自己的力量去選擇。
我請求你們
去升級通關。
謝謝大家!
我是巴拉圖戴•拉費克•瑟斯頓。
(掌聲)