Do you think the things we build today
will be considered wonders in the future?
Think of Stonehenge,
the Pyramids,
Machu Picchu and Easter Island.
Now, they're all pretty different
from what we're doing today,
with those massive stones,
assembled in complex
but seemingly illogical ways,
and all traces of their construction
erased,
shrouding them in mystery.
It seems like people could not
have possibly built these things,
because people didn't.
They were carefully crafted
by a primordial race of giants
known as Cyclops.
(Laughter)
And I've been collaborating
with these monsters
to learn their secrets
for moving those massive stones.
And as it turns out,
Cyclops aren't even that strong.
They're just really smart
about getting material to work for them.
Now, the videos you see behind me
of large, stone-like, wobbly creatures
are the results of this collaboration.
OK, so Cyclops might be
a mythical creature,
but those wonders are still real.
People made them.
But they also made the myths
that surround them,
and when it comes to wonders,
there's this thick connective tissue
between mythology and reality.
Take Easter Island, for example.
When the Dutch explorers
first encountered the island,
they asked the people of Rapa Nui
how their ancestors could have possibly
moved those massive statues.
And the Rapa Nui said,
"Our ancestors didn't move the statues,
because the statues walked themselves."
For centuries, this was dismissed,
but actually it's true.
The statues, known as moai,
were transported standing,
pivoting from side to side.
OK?
As spectacular as the moai are
for visitors today,
you have to imagine being there then,
with colossal moai
marching around the island.
Because the real memorial
was not the objects themselves,
it was the cultural ritual
of bringing a stone to life.
So as an architect,
I've been chasing that dream.
How can we shift our idea of construction
to accommodate that mythical side?
So what I've been doing
is challenging myself
with putting on a series of performances
of the ancient but
pretty straightforward task
of just moving and standing
big heavy objects,
like this 16-foot-tall megalith
designed to walk across land
and stand vertically;
or this 4,000-pound behemoth
that springs itself to life
to dance onstage.
And what I've found is
that by thinking of architecture
not as an end product but as a performance
from conception to completion,
we end up rediscovering some really smart
ways to build things today.
You know, so much of the discussion
surrounding our future
focuses on technology,
efficiency and speed.
But if I've learned anything from Cyclops,
it's that wonders
can be smart, spectacular
and sustainable --
because of their mass and their mystery.
And while people still want to know
how those ancient wonders were built,
I've been asking Cyclops
how to create the mystery
that compels people
to ask that very question.
Because in an era
where we design buildings
to last 30, maybe 60 years,
I would love to learn
how to create something
that could entertain for an eternity.
Thank you.
(Applause)
أتعتقدون أن الأشياء التي نبنيها اليوم؟
ستُعَدّ عجائب في المستقبل؟
مثل ستونهنج
(نُصب قديم في ولشستر)
والأهرامات،
ماشو بيتشو (تعني المدينة القديمة)
وجزيرة القيامة.
جميع هذه المعالم مُختلفة جداً
عن ما نبنيه اليوم،
فتلك الحجار الكبيرة،
(ستونهنج)
مُجّمعة بطرق معقدة
ولكن مخالفة للمنطق،
وجميع آثار بنائها
تلاشت،
وتم تكفينها فى الغموض.
ويبدو أن الأشخاص لم يقدروا على بناء
هذه الأشياء,
لأنهم لم يفعلوا.
فقد صُنعت بحرص من قبل
جنس من العمالقة البدائيين،
يُدعون بذوي العين الواحدة.
(ضحك)
وكُنت أتعاون مع هذه الوحوش
لأتعلم أسرارهم لتحريك تلك الأحجار الضخمة.
وكما تبين، ذوي العين الواحدة
ليسوا أساساً بهذه القوة.
إنهم فقط أذكياء بتسخير المواد
لكى تعمل لصالحهم.
الآن، الفيديوهات المعروضة خلفي والتي تُظهر
مخلوقاتٍ عملاقة متذبذبه وشبيهة بالحجارة
هي نتاج التعاون مع تلك الوحوش.
حسنًا، قد يكون العملاق ذو
العين واحدة مخلوقًا اسطورياً,
ولكن تلك المعالم لا تزال حقيقية.
صنعها أشخاص.
ولكنهم صنعوا أيضًا الأساطير المحيطة بها،
وعندما يتعلق الأمر بالحديث عن العجائب
هنالك نسيج رابط ضخم
بين الحقيقة والخرافة.
انظروا إلى جزيرة القيامة، كمثال.
عندما إكتشف الرحالة الألمان تلك الجزيرة
لأول مره,
سئل سكان رابا نوي
كيف يمكن أن يكون لأسلافهم
تحريك تلك التماثيل الضخمة.
وقال سكان رابا نوي,
"لم يحرك أسلافنا تلك التماثيل،
لأن التماثيل تَحّركت بنفسها."
ولعدة قرون، رُفضت هذه الخرافة،
ولكنها قي الواقع حقيقة.
فالتماثيل، والتي تدعى مواي،
نُقلت مُنتصبة،
وهي تتمحور من جانب لآخر.
حسناً؟
وعلى الرغم من إدهاشها للزوار اليوم،
عليكم تخيل العيش في ذلك الوقت،
مع تماثيل المواي العملاقة وهي
تَخّطوا حول الجزيرة.
لأن الذكرى الحقيقية لم تكن التماثيل،
بل الطقوس الشعبية التي منحتها الحياة.
وبصفتي معماري، انا أُلاحق هذا الحلم.
كيف يُمكن لنا تغيير مفهومنا للبناء بشكل
يُلائم الجانب الأسطوري له؟
والذي كنت أفعله هو تحدي نفسي
بتصميم سلسة من العروض
المتعلقة بالمهمة القديمة ولكن
مهمة واضحة وبسيطة جداً
والتي هي تحريك ووضع
الأشياء الضخمة الثقيلة،
كهذا الميغاليث الذي يبلغ طوله 16 قدماً
والمصمم للمشي على اليابسة
والوقوف بشكل عمودي؛
أو كهذا العملاق الذي يزن 4,000
باوند الذي ينبع بنفسه للحياة
للرقص على المنصة.
والذي اكتشفته هو أن التفكير بالعمارة
ليست نتاجً نهائي ولكن كأداء
من مرحلة التصور وحتى الانتهاء والاكتمال،
وفى نهاية المطاف أعدنا اكتشاف
بعض الطرق الذكية لبناء الأشياء اليوم.
أتعلمون، الكثير من النقاش
المحيط بمستقبلنا
على التقنية والفعالية والسرعة.
ولكن إن كنت قد تعلمت أي شيء من العمالقة،
فهو أن العجائب المعمارية يُمكن
أن تكون مدهشة ومصممة بذكاء
ودائمة...
وذلك يرجع لحجمهم وغموضهم.
وبالرغم من أن الناس لا يزالون راغبين
بمعرفة كيف بنيت تلك الأساطير،
كنت أطلب من العمالقة
معرفة كيفية خَلقِ ذلك الغموض
الذي يقود الناس إلى طرح السؤال السابق.
ففي عصرٍ ُتصمم فيه الأبنية
للصمود لمدة 30، وريما 60 سنة.
أحب أن أتعلم كيفية بناء شيء ما
قد يصمد للأبد.
شكرًا لكم.
(تَصفيق)
Смятате ли, че нещата, които строим днес,
ще бъдат смятани за чудеса в бъдеще?
Помислете за Стоунхендж,
Пирамидите,
Мачу Пикчу и Великденските острови.
Сега, те всички са доста различни
от нещата, които правим днес,
със своите масивни камъни,
сглобени по сложен,
но привидно нелогичен начин,
а всички следи от построяването им
са заличени,
обвивайки ги в мистерия.
Изглежда сякаш хората не биха могли
да построят тези неща,
защото не са построени от хора.
Те са били майсторски изработени
от праисторическа раса от гиганти,
познати като Циклопи.
(Смях)
И аз си сътруднича
с тези чудовища,
за да науча тайните им
как са местили тези огромни камъни.
И както се оказва,
Циклопите дори не са толкова силни.
Те са просто много умни
и карат материалите да работят за тях.
Видео клиповете, които виждате зад мен на
големи камъно-подобни, клатещи се същества
са резултата от това сътрудничество.
Добре, Циклопите може и да са
митични същества,
но тези чудеса все пак са истински.
Хората са ги създали.
Но те са създали и митовете,
които ги обграждат,
и когато става дума за чудеса,
има силна връзка
между митовете и реалността.
Вземете например
Великденските острови.
Когато Холандските изследователи
са открили острова за първи път,
те попитали народа на Рапа Нуи
как предците им са успели
да преместят онези огромни статуи.
И хората от Рапа Нуи казали,
"Нашите предци не са местили статуите,
защото статуите са ходили сами."
С векове това е било пренебрегвано,
но всъщност е истина.
Статуите, познати като моаи,
са били транспортирани изправени,
като са били клатени
от една страна на друга.
Да?
Колкото и да са впечатляващи мoаи
за посетителите днес,
само си представете какво
би било ако бяхте там,
когато колосални мoаи,
са марширували из острова.
Защото истинският паметник
не са самите обекти,
а културният ритуал
на вдъхване на живот на камъка.
Така че като архитект,
аз преследвам тази мечта.
Как можем да променим представата си за
строителството, за да се докоснем до мита?
Това, което правя,
е да се предизвиквам сам,
създавайки серия от представления
на древната и доста проста задача
да местя и изправям големи тежки обекти,
като този близо 5-метров мегалит,
проектиран да се движи по сушата
и да стои изправен;
или този 1800-килограмов бегемот,
който оживява сам,
за да танцува на сцената.
И открих,
че когато мисля за архитектурата
не като за краен продукт,
а като за представление,
от идеята до завършването,
в крайна сметка преоткриваме наистина
умни начини да строим нещата днес.
Знаете ли, толкова често дискусиите
свързани с бъдещето ни
се фокусират върху технологиите,
ефикасността и скоростта.
Но ако съм научил нещо от Циклопите,
то е, че чудесата
могат да са умни, впечатляващи
и устойчиви -
заради своята маса и мистерия.
И докато хората все още искат да знаят
как са били построени тези древни чудеса,
аз все така питам Циклопите
как да създам мистерията
която предизвиква хората
да си задават този въпрос.
Защото в ера,
в която проектираме сгради,
които да устоят 30, може би 60 години,
ще съм щастлив да науча
как да създам нещо,
което да удивлява за вечността.
Благодаря.
(Аплодисменти)
Myslíte si, že by mohly stavby,
které se staví dnes,
být v budoucnosti považovány za zázrak?
Představte si Stonehenge,
pyramidy,
Machu Picchu a Velikonoční ostrovy.
Všechny se od staveb
vznikajících dnes velmi liší.
Masivní kameny,
složitě, ale zdánlivě nelogickým
způsobem seskupené.
Všechny stopy po jejich stavbě
jsou však vymazány
a díky tomu je halí tajemství.
Zdá se, že autory těchto
staveb nemohou být lidé,
a také jimi nejsou.
Tyto stavby byly pečlivě vytvořeny
prapůvodní rasou obrů,
kteří jsou známí jako Kyklopové.
(smích)
Já jsem s těmito nestvůrami spolupracoval,
abych poznal jejich tajemství, pomocí
kterého masivními kameny pohybovali.
Vyšlo však najevo,
že Kyklopové nejsou vůbec tak silní.
Jsou ale velmi chytří a nechávají
za sebe pracovat hmotu.
Videa velkých kamenných a vratkých
výtvorů, která nyní vidíte za mnou,
jsou výsledkem této spolupráce.
Dobrá, Kyklopové mohou
být mýtická stvoření,
ale ty zázračné stavby jsou skutečné.
Vytvořili je lidé.
Ale také vytvořili mýty,
které je obklopují,
a když dojde na zázraky,
existuje silné pojítko
mezi mytologií a realitou.
Vezměme si jako příklad
Velikonoční ostrovy.
Když holandští výzkumníci
poprvé uviděli ostrov,
ptali se lidí Rapa Nui,
jak dokázali jejich předkové
obrovskými sochami pohnout.
Rapa Nui odpověděli:
"Naši předkové jimi nehýbali,
protože sochy kráčely samy."
Toto tvrzení bylo po staletí odmítáno,
ale ve skutečnosti je pravdivé.
Sochy, známé jako moai,
byly přepravovány nastojato
a natáčeny ze strany na stranu.
Chápete?
Pokud se sochy moai zdají velkolepé
návštěvníkům dnes,
představte si,
jaké to muselo být v dobách,
kdy obří moai kráčely kolem ostrova.
Protože skutečnou památkou
nejsou sochy samotné,
ale kulturní rituál,
při kterém kámen oživl.
Jako architekt jsem
se na to snažil přijít.
Jak se dá změnit naše představa o stavbě,
aby vyhovovala této mýtické stránce?
Vzal jsem si tuto výzvu za svou
a provedl jsem sérii pokusů,
starobylých, ale poměrně
jednoduchých úkonů
spočívajících ve stavění a přesouvání
velkých a těžkých objektů.
Například tohoto 5 metrů vysokého megalitu
navrženého tak, aby sám pochodoval
a zároveň stál ve vertikální poloze.
Nebo tohoto 1 800 kilogramů vážícího
monstra, které se probouzí k životu,
aby nám zatancovalo na jevišti.
Přišel jsem na to,
že když nepřemýšlíme o architektuře
jako o konečném produktu,
ale jako o představení
od koncepce až po jeho dokončení,
můžeme znovu objevit velmi chytré
způsoby, jak stavět v dnešní době.
Víte, okolo naší budoucnosti
se vede spousta diskuzí
zaměřených na technologie,
efektivitu a rychlost.
Ale pokud jsem se
od Kyklopů něco naučil,
tak to, že zázraky mohou
být chytře vymyšlené, velkolepé
a trvale udržitelné ‒
díky své hmotnosti a tajemství.
A zatímco lidé stále pátrají po tom,
jak byly tyto starověké divy postaveny,
já jsem se zeptal Kyklopů,
jak vytvořit tajemství,
které nutí lidi pokládat si
právě tuto otázku.
Protože v době, kdy navrhujeme stavby tak,
aby vydržely 30, možná 60 let,
bych se velmi rád naučil,
jak vytvořit něco,
co by nám mohlo přinášet
radost celou věčnost.
Děkuji.
(potlesk)
Glauben Sie, dass heutige Bauten
später als Wunder betrachtet werden?
Denken Sie an Stonehenge, die Pyramiden,
Machu Picchu und die Osterinsel.
Sie sind anders als das,
was wir heute bauen:
massive Steine in komplexer,
aber scheinbar unlogischer Anordnung.
Alle Spuren ihrer Errichtung
sind ausgelöscht.
Das rückt sie in mysteriöses Licht.
Sie sind scheinbar unmöglich
von Menschen erschaffen worden,
und es waren auch keine Menschen.
Sie wurden sorgfältig von einem
Geschlecht antiker Riesen gefertigt,
den Zyklopen.
(Gelächter)
Ich arbeite mit diesen Monstern,
um ihr Geheimnis zu lüften,
wie sie diese massiven Steine bewegen.
Das Ergebnis:
Zyklopen sind gar nicht so stark,
aber sie verstehen es,
Materialien für sich arbeiten zu lassen.
Die Videos hinter mir zeigen
große, steinartige, wabbelige Kreaturen,
das Ergebnis dieser Zusammenarbeit.
Zyklopen sind zwar wohl
mythische Kreaturen,
aber diese Wunder gibt es wirklich.
Sie stammen von Menschen.
Doch die schufen auch
die zugehörigen Mythen.
Wenn es um Wunder geht,
spielen Mythologie
und Realität eng zusammen.
Nehmen wir die Osterinsel.
Als niederländische Forscher dort ankamen,
fragten sie das Volk der Rapa Nui,
wie ihre Vorfahren diese
massiven Statuen bewegen konnten.
Die Rapa Nui antworteten:
"Unsere Vorfahren
bewegten die Statuen nicht,
die Statuen liefen selbst."
Das wurde jahrhundertelang bestritten,
doch es stimmt.
Die Moai genannten Statuen
wurden stehend transportiert,
indem man sie hin und her schwenkte.
Okay?
Die Moai sind zwar heute
immer noch spektakulär,
aber stellen Sie sich vor,
Sie wären damals dort gewesen,
als riesige Moai über die Insel wanderten.
Denn das eigentliche Denkmal
waren nicht die Objekte selbst,
sondern das kulturelle Ritual,
einen Stein zum Leben zu erwecken.
Als Architekt jage ich
diesem Traum hinterher.
Wie vereinbaren wir unser
Konzept des Bauens mit dem Mythischen?
Ich nahm die Herausforderung an
und startete eine Reihe Versuche
zur uralten, doch recht einfachen Aufgabe:
Wie bewegt und platziert man
große, schwere Objekte
wie diesen fast 5 m hohen Megalith,
der über Land wandern
und aufrecht stehen können soll,
oder diesen tonnenschweren Koloss,
der zum Leben erwacht,
und auf der Bühne zu tanzen beginnt?
Wenn man Architektur
nicht als Endprodukt sieht,
sondern als Prozess
vom Entwurf bis zur Realisierung,
entdeckt man heute wieder,
wie man intelligent bauen kann.
In vielen Diskussionen über unsere Zukunft
geht es um Technik,
Effizienz und Geschwindigkeit.
Doch ich habe eins
von den Zyklopen gelernt:
Wunder können raffiniert,
spektakulär und nachhaltig sein --
aufgrund ihrer Masse
und ihres Geheimnisses.
Da wir den Ursprung
dieser antiken Wunder kennen wollen,
frage ich die Zyklopen,
wie sie Rätsel ersinnen,
damit Menschen eben diese Frage stellen.
Denn in einer Zeit,
in der unsere Gebäude
für 30 bis 60 Jahre konzipiert sind,
würde ich gerne lernen,
wie man etwas erschafft,
das auf ewig fasziniert.
Vielen Dank.
(Applaus)
Πιστεύετε ότι τα πράγματα
που χτίζουμε σήμερα
θα θεωρούνται θαύματα στο μέλλον;
Σκεφθείτε το Στόουνχετζ,
τις Πυραμίδες,
το Μάτσου Πίτσου και το Νησί του Πάσχα.
Είναι εντελώς διαφορετικά
από αυτά που χτίζουμε σήμερα,
με αυτές τις τεράστιες πέτρες,
συναρμολογημένες με περίπλοκο
αλλά φαινομενικά ασυνάρτητο τρόπο,
και με όλα τα ίχνη της κατασκευής τους
εξαφανισμένα,
καλύπτοντάς τα με μυστήριο.
Φαίνεται σαν να μην μπορεί
να κατασκευάστηκαν από ανθρώπους,
επειδή δεν τα έχτισαν.
Χτίστηκαν από μια αρχέγονη φυλή γιγάντων
γνωστή ως Κύκλωπες.
(Γέλια)
Συνεργάστηκα με αυτά τα τέρατα
για να μάθω τα μυστικά τους
για τη μεταφορά αυτών των βράχων.
Και από ό,τι φαίνεται οι Κύκλωπες
δεν είναι τόσο δυνατοί.
Είναι πολύ έξυπνοι και κάνουν
τα υλικά να δουλεύουν για αυτούς.
Τα βίντεο που βλέπετε πίσω μου,
μεγάλων, πέτρινων, άμορφων πλασμάτων
είναι αποτέλεσμα αυτής της συνεργασίας.
Εντάξει, μπορεί οι Κύκλωπες
να είναι μυθικά πλάσματα,
όμως αυτά τα θαύματα είναι αληθινά.
Τα έφτιαξαν άνθρωποι.
Όπως έφτιαξαν και τους μύθους
γύρω από αυτά,
και όταν πρόκειται για θαύματα,
υπάρχει μια λεπτή γραμμή
μεταξύ μυθολογίας και πραγματικότητας.
Για παράδειγμα, το Νησί του Πάσχα.
Όταν οι Ολλανδοί εξερευνητές
ανακάλυψαν το νησί
ρώτησαν τους ανθρώπους του Ράπα Νούι
πώς μπόρεσαν οι πρόγονοί τους
να μετακινήσουν αυτά τα τεράστια αγάλματα.
Οι Ράπα Νούι απάντησαν,
«Οι πρόγονοι μας
δεν μετακίνησαν τα αγάλματα,
επειδή τα αγάλματα περπάτησαν μόνα τους».
Αυτό αγνοήθηκε για αιώνες,
όμως είναι αλήθεια.
Τα αγάλματα, γνωστά ως Μοάι,
μετακινήθηκαν όρθια,
γυρνώντας από πλευρά σε πλευρά.
Εντάξει;
Όσο εντυπωσιακά και αν είναι τα Μοάι
για τους επισκέπτες σήμερα,
φανταστείτε να ήσασταν εκεί τότε,
με τα τεράστια Μοάι
να παρελαύνουν στο νησί.
Γιατί το πραγματικό μνημείο
δεν ήταν τα ίδια τα αντικείμενα,
αλλά η τελετή που έδινε ζωή στην πέτρα.
Έτσι, σαν αρχιτέκτονας,
κυνηγάω αυτό το όνειρο.
Πώς μπορούμε να κάνουμε την κατασκευή
να χωράει και τη μυθική πλευρά;
Έτσι, προκαλώ τον εαυτό μου
κάνοντας μια σειρά παραστάσεων
του αρχαίου όμως απλού έργου
της μετακίνησης μεγάλων αντικειμένων,
όπως αυτό ο μεγάλιθος πέντε μέτρων
που σχεδιάστηκε για να κινείται στο έδαφος
και να στέκεται όρθιος,
ή αυτή την μπάλα δύο τόνων
που έρχεται στη ζωή
για να χορέψει στη σκηνή.
Αυτό που ανακάλυψα είναι
ότι σκεπτόμενος την αρχιτεκτονική
όχι σαν τελικό προϊόν αλλά σαν παράσταση
από την έμπνευση μέχρι τη δημιουργία,
ξαναανακαλύπτουμε
κάποιους έξυπνους τρόπους κατασκευής.
Ξέρετε, μεγάλο μέρος
της συζήτησης για το μέλλον
εστιάζει στην τεχνολογία,
την αποδοτικότητα και την ταχύτητα.
Όμως, αν έμαθα κάτι από τους Κύκλωπες,
είναι ότι τα θαύματα μπορούν
να είναι έξυπνα, εντυπωσιακά
και βιώσιμα --
λόγω του μεγέθους και του μυστηρίου τους.
Και όσο ο κόσμος θέλει να μάθει
πώς χτίστηκαν αυτά τα αρχαία θαύματα,
ρωτάω τους Κύκλωπες
πώς δημιουργείται το μυστήριο
που οδηγεί τον κόσμο να κάνει ερωτήσεις.
Επειδή σε μια εποχή που σχεδιάζουμε κτίρια
για να αντέχουν 30, ίσως 60 χρόνια,
θα ήθελα να μάθω πώς να δημιουργήσω κάτι
που θα ψυχαγωγεί για μια αιωνιότητα.
Σας ευχαριστώ.
(Χειροκρότημα)
¿Creen que las cosas que construimos hoy
serán consideradas
maravillas en el futuro?
Piensen en el Stonehenge, las pirámides,
Machu Picchu y la isla de Pascua.
Todas ellas son bastante diferentes
a lo que construimos en la actualidad,
con esas piedras enormes
ensambladas en formas complejas
pero aparentemente ilógicas.
Todos los indicios de su construcción
han desaparecido,
y esto las cubre de un aura de misterio.
Parece imposible que estas obras
hayan sido creadas por personas.
Y así fue.
Han sido cuidadosamente fabricadas
por una raza primigenia de gigantes,
conocidos como cíclopes.
(Risas)
He estado trabajando
junto a estos monstruos
para aprender el secreto de cómo
movían estas inmensas piedras.
Y resulta que los cíclopes
ni siquiera son tan fuertes.
Aunque sí son muy inteligentes
y se las idearon para que
el material trabajara para ellos.
Estas criaturas enormes de piedra
y tambaleantes que ven a mis espaldas
son el resultado de esa colaboración.
Pues bien, los cíclopes
podrán ser criaturas míticas,
pero esas maravillas
existen hasta el día de hoy.
Las personas las crearon.
Pero también crearon mitos sobre ellas.
Y, en lo que refiere a las maravillas,
existe un tejido conectivo
que une la mitología con la realidad.
Consideren la isla de Pascua.
Cuando los exploradores holandeses
llegaron por primera vez a la isla,
preguntaron a la gente de Rapa Nui
cómo habrían podido sus ancestros
mover semejantes estatuas.
Y los rapanui contestaron:
"Nuestros ancestros
no movieron las estatuas,
porque las estatuas mismas caminaban".
Durante siglos, se desestimó
semejante explicación, pero es verdad.
Las estatuas, conocidas como "moái",
fueron trasladadas a pie,
haciendo que se movieran de lado a lado.
¿Sí?
Y si bien los moái fascinan
a los visitantes en la actualidad,
imaginen haber estado allí
cuando estos moái colosales
iban marchando por la isla.
Porque el verdadero monumento
no son los objetos mismos,
sino el rito cultural
de conferir vida a las piedras.
Como arquitecto,
persigo también ese sueño.
¿Cómo podemos cambiar
nuestra idea de la construcción
para contemplar ese aspecto mítico?
Me he estado planteando desafíos
y he puesto en escena
una serie de presentaciones
sobre la tarea antigua
aunque bastante sencilla
de mover y poner de pie
objetos enormes y pesados,
como este megalito de casi 5 m de altura
diseñado para caminar
y mantenerse erguido;
o este gigante de casi 2 toneladas
que se incorpora y cobra vida
para bailar en el escenario.
Y he descubierto que
al concebir la arquitectura
no como un producto final
sino como una interpretación,
desde la idea misma hasta su concreción,
redescubrimos algunas formas
verdaderamente ingeniosas de construcción.
La mayor parte del debate sobre el futuro
se centra en la tecnología,
la eficacia y la velocidad.
Pero si hemos aprendido
algo de los cíclopes,
es que las maravillas
pueden ser inteligentes, espectaculares
y sustentables,
tanto por su masa como por su misterio.
Si bien la gente aún quiere saber
cómo se crearon
las maravillas de la Antigüedad,
yo he estado consultando a los cíclopes
sobre cómo crear el misterio
que motiva a las personas
a hacer justamente esa pregunta.
Ya que en una era
en la que diseñamos edificios
para que duren 30 o 60 años,
a mí me encantaría aprender a crear obras
que entretengan durante toda la eternidad.
Gracias.
(Aplausos)
آیا فکر میکنید چیزهایی
که ما امروز میسازیم
جزء عجایب آینده درنظر گرفته خواهند شد؟
به استون هنج فکر کنید،
اهرام مصر،
ماچو پیچو و جزیره ایستر.
همه آنها کاملا از آنچه که
امروز میسازیم متفاوت هستند
با آن سنگهای غولآسا،
به طور پیچیده اما غیرمنطقی
گردآوری شدهاند،
و رد ساخت آنها
پاک شده است،
که آنها را در پردهای
از ابهام فروبرده است.
باور آن سخت است که انسان
چنین چیزهایی را ساخته باشد،
زیرا کار انسان نبوده است.
سازنده آنها گونهای از غولهای اولیه
به نام سیکلاپ (افسانه یونان؛ غول یک چشم)
بوده است.
(خنده)
من برای دست یافتن به رموز جابجایی
این سنگهای عظیم الجثه با
این هیولاها همکاری کردهام.
و درنهایت معلوم شد که
سیکلاپها آنقدرها هم قوی نیستند.
آنها فقط برای کارکردن با
مواد اولیه بسیار زیرک هستند.
ویدئوهایی که پشت سر من از این
مخلوقات بزرگ، سنگ-مانند و لرزان میبینید
نتیجه این همکاری هستند.
خوب شاید سیکلاپها موجودات افسانهای باشد،
اما این عجایب هنوز واقعی هستند.
انسانها آنها را ساختند.
اما افسانههایی هم درباره آنها ساختند
و وقتی که نوبت به عجایب
میرسد، ارتباط عمیقی
بین افسانه و واقعیت وجود دارد.
مثلا جزیره ایستر را در نظر بگیرید.
وقتی که برای اولین بار جهانگردان
هلندی با این جزیره مواجه شدند،
از مردم راپا نوئی پرسیدند
چگونه اجدادشان این مجسمههای
غولپیکر را به اینجا آوردهاند.
و مردم راپا نوئی پاسخ دادند،
«اجدادمان این مجسمهها را نیاوردند،
زیرا این مجسمهها
خودشان راه میرفتند.»
برای قرنها این پاسخ نادیده گرفته شد
اما در واقع درست بود.
این مجسمهها که به موآی معروف هستند،
بطور ایستاده به اینجا آورده شدند،
و برای انتقال آنها را روی
پاشنه میچرخاندند.
خوب؟
به همان خارقالعادگی که موآی
برای بازدیدکنندگان امروزی است،
تصور کنید که در آن زمان آنجا بودید،
وقتی که موآیهای غولپیکر
در جزیره رژه میرفتند.
زیرا بناهای واقعی فقط خود این اشیا نبودند،
بلکه سنت فرهنگیای است که
به این بناها حیات بخشیده است.
پس به عنوان یک معمار،
به دنبال این رویا بودهام.
چگونه میتوانیم ایده ساخت را
به ایجاد جنبه افسانهای تغییر دهیم؟
چیزی که من انجام دادهام
چالش کشیدن خودم است
با انجام یک سری از عملکردهای باستانی
اما کاری کاملا ساده
از تنها حرکت دادن و نشاندن
اشیاء بزرگ و سنگین،
مانند این خرسنگ ۵ متری که برای حرکت
روی زمین و ایستادن بصورت عمودی
طراحی شده است.
یا این هیولای۱۸۰۰ کیلوگرمی که
به یکباره به حرکت درمیآید
تا روی صحنه برقصد.
آنچه که من به آن پی بردم
این است که اگر به معماری
تنها به عنوان محصول نهایی
نگاه نکنیم و بلکه به آن
به عنوان عملکردی از محتوا
به سوی محصول نهایی نگاه کنیم
دوباره به راههای واقعا خلاقانهای
برای ساختن چیزهای امروزی میرسیم.
همانطور که میدانید، بیشتر
بحثهای مربوط به آیندهمان
روی تکنولوژی، کارآمدی و
سرعت متمرکز هستند.
اما اگر از سیکلاپها چیزی یاد گرفته باشم،
این است که عجایب میتوانند
خلاقانه، شکوهمند
و بادوام باشند --
به خاطر عظمت و رمزآلود بودنشان.
اگرچه هنوز مردم میخواهند بدانند
که چطور این عجایب باستانی ساخته شدهاند،
من از سیکلاپها میپرسم که
چگونه رازی ایجاد کنیم
که انسانها را وادار به
پرسیدن چنین سوالاتی کند.
چون در دورهای که
ساختمانهایی طراحی میکنیم
که شاید عمری بین ۳۰ تا ۶۰ داشته باشند،
من عاشق این هستم که یاد بگیرم
چگونه چیزهایی خلق کنم
که بتوانند تا ابد دوام بیاورند.
متشکرم.
(تشویق)
Nos constructions d'aujourd'hui
deviendront-elles des merveilles
à l'avenir ?
Pensez à Stonehenge,
aux pyramides,
au Machu Picchu
et à l'Île de Pâques.
Tous sont très différents
de ce que nous faisons aujourd'hui
avec leurs pierres gigantesques,
assemblées de façon complexe
et illogique à nos yeux,
et toutes traces de leur construction
effacées,
les enveloppant de mystère.
Il nous paraît impossible
que des hommes les aient construits,
car ce n'était pas le cas.
Ils furent édifiés avec soin
par une race primitive de géants
appelés les Cyclopes.
(Rires)
Et j'ai collaboré avec ces monstres,
apprenant leurs secrets
pour déplacer ces énormes pierres.
Il s'avère que les Cyclopes
ne sont pas si forts que ça.
Ils sont juste très ingénieux
avec leurs matériaux.
Les créatures pierreuses bancales
que vous voyez derrière moi
sont le fruit de cette collaboration.
OK, les Cyclopes sont
des créatures mythiques,
mais ces merveilles sont bien réelles.
Des gens les ont créées.
Mais ils ont aussi créé
les mythes qui les entourent.
Et quand on parle de merveilles,
il y a un épais tissu connectif
entre mythologie et réalité.
L'Île de Pâques, par exemple.
Quand les explorateurs hollandais
découvrirent l'île,
ils demandèrent aux habitants de Rapa Nui
comment leurs ancêtres avaient pu déplacer
ces gigantesques statues.
Les Rapa Nui ont répondu :
« Nos ancêtres n'ont pas déplacé
les statues,
les statues marchèrent d'elles-mêmes. »
Pendant des siècles, cela fut rejeté,
mais c'était vrai.
Les statues, appelées moais,
furent transportées debout,
pivotant d'un côté à l'autre.
OK ?
Les moais sont spectaculaires
pour les visiteurs d'aujourd'hui,
mais imaginez-vous là-bas à l'époque
entourés de moais colossaux
marchant sur l'île.
Car la vraie valeur n'était pas
dans les monuments eux-mêmes
mais dans le rituel permettant
aux pierres de prendre vie.
En tant qu'architecte,
je poursuis ce rêve.
Comment intégrer ce côté mythique
à notre vision de la construction ?
Je me suis mis au défi
en organisant des représentations
sur le thème ancien, mais simple,
du déplacement et du redressement
d'objets lourds,
comme ce mégalithe de cinq mètres
conçu pour marcher
et se tenir debout ;
ou ce géant de deux tonnes
qui prend vie
pour dancer sur scène.
En pensant à l'architecture
comme à un spectacle
plutôt qu'un produit fini,
de la conception à l'aboutissement,
on redécouvre des méthodes ingénieuses.
Le débat sur notre avenir
se concentre sur la technologie,
l'efficacité et la rapidité.
Mais les Cyclopes m'ont appris une chose :
les merveilles sont
ingénieuses, spectaculaires
et durables...
grâce à leur masse et leur mystère.
Pendant que d'autres cherchent encore
comment on a construit ces merveilles,
j'ai demandé aux Cyclopes
comment créer le mystère
qui pousse à poser cette question.
A l'ère des constructions façonnées
pour durer 30, peut-être 60 ans,
j'aimerais apprendre
comment créer quelque chose
qui puisse divertir pour l'éternité.
Merci.
(Applaudissements)
Credes que as cousas que construímos hoxe
serán consideradas marabillas no futuro?
Pensade en Stonhenge,
as pirámides,
Machu Picchu e a Illa de Pascua.
Son bastante diferentes
ó que facemos hoxe en día,
con esas pedras enormes,
xuntadas de xeitos complexos
pero aparentemente ilóxicos,
e sen rastro ningún da súa construción,
envolvéndoas en misterio.
Semella que ninguén podería
construír estas cousas,
porque non o fixeron.
Foron coidadosamente creadas
por unha raza orixinal de xigantes
coñecida coma Ciclopes.
(Risas)
E estiven colaborando con eses monstros
para coñecer os segredos
sobre como mover esas pedras inmensas.
Resulta que os ciclopes non son
tan sequera tan fortes.
Só pensan moi ben como facer
que o material lles funcione.
Os vídeos que vedes detrás de min
de grandes criaturas de pedra abaneando
son o resultado desta colaboración.
Vale, pode ser que os ciclopes
sexan criaturas mitolóxicas,
pero estas marabillas seguen sendo reais.
Están feitas por persoas.
Pero tamén fixeron os mitos que as rodean,
e cando se trata das marabillas,
hai un groso tecido conectivo
entre mitoloxía e realidade.
Tomade o exemplo da Illa de Pascua.
Cando os exploradores holandeses
a atoparon por primeira vez,
preguntáronlle á xente de Rapa Nui
como os ancestros moveran
semellantes estatuas.
E os Rapa Nui dixeron,
"Os nosos ancestros
non moveron as estatuas,
porque as estatuas camiñaban".
Durante séculos, isto foi descartado,
pero é verdade.
As estatuas, coñecidas como moais,
transportáronse de pé,
pivotando de lado a lado.
De acordo?
Por moi espectacular que sexan os moais
para os turistas hoxe en día,
tedes que imaxinar estar alí entón,
cos enormes moais camiñando pola illa.
Porque a verdadeira homenaxe
non eran os obxectos propiamente,
era o ritual cultural
de darlle vida a unha pedra.
Así que coma arquitecto, persigo ese soño.
Como podemos transformar a idea da
construción para adaptar a parte mítica?
O que estiven facendo foi
retarme a mín mesmo
poñendo en marcha
unha serie de representacións
da tarefa antiga pero sinxela
de mover e pór de pé
grandes obxectos pesados,
coma este megálito de 5 metros de altura
deseñado para camiñar
e manterse verticalmente;
ou este mastodonte de 2 toneladas
que cobra vida
para bailar sobre o escenario.
E o que atopei é que pensando
na arquitectura
non coma un produto final
senón coma unha obra
dende a concepción ata a compleción,
acabamos redescubrindo xeitos
moi astutos de construír cousas hoxe.
Sabedes, gran parte da discusión
arredor do noso futuro
céntrase na tecnoloxía,
a eficiencia e a velocidade.
Pero se aprendín algo dos ciclopes,
é que as marabillas poden ser astutas,
espectaculares
e sostibles
polo seu tamaño e misterio.
E mentres a xente aínda quere saber como
se construíron esas marabillas antigas,
eu pregunteilles ós ciclopes
como crear o misterio
que leva á xente
a preguntarse esa mesma cuestión.
Porque nunha era
en que deseñamos edificios
para que duren 30, quizais 60 anos,
encantaríame aprender a crear algo
que se pudiese admirar eternamente.
Grazas.
(Aplausos)
האם אתם חושבים שהדברים שאנחנו בונים היום
ייחשבו לפלאים בעתיד?
חישבו על סטונהנג',
הפירמידות,
מאצ'ו פיצ'ו ואי הפסחא.
הם שונים לגמרי ממה שאנחנו עושים היום,
עם האבנים המסיביות אלו,
שנבנו בדרכים מסובכות אך
לכאורה בלתי הגיוניות,
וכל עקבות הבנייה שלהן
עלומים,
העוטפים אותן במסתורין.
נדמה שאנשים לא יכלו
לבנות את הדברים האלה,
כי אנשים לא עשו זאת.
הם נבנו בקפידה
על ידי גזע ענקים קדמוני
המוכר בשם קיקלופים
(צחוק}
ואני שיתפתי פעולה עם המפלצות האלה
כדי ללמוד את סודותיהם
לשינוע האבנים האדירות.
וכפי שמתברר,
קיקלופים הם אפילו לא כאלה חזקים.
הם פשוט ממש חכמים וידעו איך
לגרום לחומר לעבוד בשבילם.
קטעי הווידאו שאתם רואים מאחוריי
של יצורים דמויי אבן גדולים, מתנודדים,
הם התוצאות של שיתוף פעולה זה.
בסדר, אז קיקלופים הם אולי
יצורים מיתולוגיים,
אבל הפלאים האלה הם
בכל זאת אמיתיים.
אנשים בנו אותם.
אבל הם גם בנו את המיתוסים
שסובבים אותם,
וכשמדובר בפלאים,
יש את הרקמה המחברת העבה הזו
בין מיתולוגיה למציאות.
קחו לדוגמה את אי הפסחא,
כאשר החוקרים ההולנדים
נתקלו באי לראשונה,
הם שאלו את אנשי הראפה נואי
איך יכלו אבותיהם להזיז את
אותם פסלים מסיביים.
ואנשי הראפה נואי אמרו,
"אבותינו לא הזיזו את הפסלים,
כי הפסלים הלכו בעצמם".
במשך מאות שנים, רעיון זה נדחה,
אבל למעשה זה נכון.
הפסלים, המכונים "מואיי" הועברו בעמידה,
כשהם מתנועעים מצד לצד.
בסדר?
כמה שה"מואיי" נראים מרהיבים למבקרים היום,
עליכם לדמיין את עצמכם שם,
כש"מואיי" ענקיים צועדים ברחבי האי.
כי הזיכרון האמיתי
לא היו האובייקטים עצמם,
זה היה הפולחן התרבותי
של הפחת רוח חיים באבן.
אז כאדריכל, רדפתי אחרי החלום הזה.
איך נוכל לשנות את רעיון הבנייה שלנו
כדי להתאים לצד המיתי הזה?
אז מה שעשיתי הוא לאתגר את עצמי
ולארגן סדרה של הופעות
של המשימה העתיקה אבל די פשוטה למדי
של פשוט העברה והעמדה
של אובייקטים כבדים גדולים,
כמו האבן הענק הזו שגובהה כ-5 מ'
שתוכננה להלך על פני האדמה
ולעמוד בצורה אנכית;
או החיה המפלצתית הזו במשקל
1800 קילו שמתעוררת לחיים
כדי לרקוד על הבמה.
ומה שמצאתי הוא שבעזרת
תפיסת האדריכלות
לא כעל מוצר סופי אלא כעל הופעה
מהרעיון ועד להשלמה,
אנחנו מגלים מחדש כמה דרכים
ממש חכמות לבנות דברים היום.
אתה יודעים, כל כך הרבה מהדיון
סביב העתיד שלנו
מתמקד בטכנולוגיה, יעילות ומהירות.
אבל אם למדתי משהו מהקיקלופים,
זה שפלאים יכולים להיות חכמים, מרהיבים
וברי-קיימא --
בגלל המסה והמסתורין שלהם.
ובעוד אנשים עדיין רוצים לדעת
איך נבנו אותם פלאים עתיקים,
שאלתי את הקיקלופים
איך ליצור את המסתורין
שגורם לאנשים לשאול
את השאלה הזאת ממש.
כי בעידן שבו אנו מעצבים מבנים
שישרדו 30, אולי 60 שנה,
אשמח ללמוד ליצור משהו
שיוכל לגרום עונג לנצח.
תודה.
(מחיאות כפיים)
Mislite li da će današnje građevine
u budućnosti itko smatrati čudom?
Pomislite na Stonehenge,
piramide,
Machu Picchu i Uskršnji otok.
Takva je arhitektura
drukčija od današnje,
s onim masivnim kamenjem,
posloženim u cjelinu,
a naizgled nelogično.
A svi su tragovi gradnje
nestali
i ostao nam je misterij.
Čini se da to ljudi nisu mogli izgraditi.
Jer ljudi i nisu.
To je gradila drevna rasa divova,
zvana Kiklopi.
(Smijeh)
Ja sam surađivao s tim gorostasima
kako bih naučio tajne
micanja masivnog kamenja.
I pokazalo se da Kiklopi
nisu bili posebno snažni.
Bili su samo vrlo pametni
pa je materijal radio za njih.
Iza mene su videa velikih,
klimavih stvorenja nalik kamenu,
koja su rezultat naše suradnje.
OK, Kiklopi su možda mitska stvorenja,
no sva su arhitektonska čuda ipak stvarna.
Gradili su ih ljudi.
Ali su izgradili još i mitove oko toga.
A kod svih čuda postoji snažna veza
između mitologije i stvarnosti.
Pogledajmo primjer Uskršnjeg otoka.
Kad su se danski istraživači
prvi put iskrcali na otok,
pitali su narod Rapa Nui:
''Kako su vaši preci uopće
pomicali masivne kipove?''
Rapa Nui su im rekli:
''Naši preci nisu pomicali kipove,
već su ti kipovi hodali sami.''
Stoljećima su svi to odbacivali,
iako je zapravo istina.
Kipove, poznate još kao moai,
prenosili su u uspravnom položaju,
zakretanjem jedne na drugu stranu.
OK?
Koliko god su moai danas spektakularni,
pokušajte se zamisliti u onom vremenu,
dok golemi moai hodaju otokom.
Jer, pravi spomenik nisu bili sami kipovi.
Pravi spomenik je bio lokalni ritual
u kojem se kamenju udahnjuje život.
Kao arhitekt sam lovio ovaj san:
''Kako mogu u ideju gradnje
uklopiti mitski element?''
I tako sam neko vrijeme izazivao sebe
višekratnim obavljanjem
jednog običnog prastarog posla.
Pomicao sam i uspravljao
velike i teške objekte.
Poput ovog pet metara visokog megalita
izgrađenog da bi hodao zemljom
i uspravno stajao.
Ili poput ovog divovskog primjerka
od dvije tone, koji oživljava
kako bi plesao na pozornici.
I otkrio sam da kada
o ahitekturi razmišljamo
ne kao o rezultatu, nego kao o procesu,
od prvotne ideje do gotovog djela,
iznova otkrivamo pametne načine gradnje,
korisne i danas.
Puno diskusija o budućnosti
fokusira se na tehnologiju,
učinkovitost i brzinu.
Ali ako sam išta naučio od Kiklopa,
to je da čuda mogu biti
pametna, spektakularna
i održiva --
baš zbog njihove mase i tajnovitosti.
I dok ljudi još žele znati
kako su se gradila ta antička čuda,
ja sam Kiklope zapitkivao
kako stvoriti tajnovitost
koja bi potakla ljude
da postave to pitanje.
U vremenu u kojem osmišljavamo zgrade
koje trebaju trajati 30, možda 60 godina,
ja bih volio naučiti kako stvoriti nešto
što intrigira vječno.
Hvala.
(Pljesak)
Önök szerint csodájára járnak majd
mai építményeinkek?
Gondoljanak a Stonehenge-re,
a piramisokra,
a Machu Picchura és a Húsvét-szigetekre.
Nos, ezek teljesen mások,
mint amiket ma építünk;
azok a hatalmas kőtömbök,
tökéletes, de összevisszának tűnő
módon összeillesztve,
és építésük módjáról
semmi nem maradt fenn,
titok homálya borítja.
Úgy tűnik, mintha nem is emberi
alkotások lennének,
mivel nem is emberek építették.
Ősi óriások rakták össze akkurátusan –
az úgynevezett küklópszok faja.
(Nevetés)
Én pedig együttműködtem
ezekkel a szörnyekkel,
hogy megtudjam e hatalmas
kövek mozgatásának titkát.
És mint kiderült, a küklópszok
még csak nem is erősek.
Viszont elég okosak ahhoz, hogy
az anyagot dolgoztassák maguk helyett.
A mögöttem futó videón a hatalmas,
kőszerű, dülöngélő lények
ennek az együttműködésnek
az eredményei.
Na jó, még ha a küklópszok
mitikus lények is,
az előbb említett csodák viszont valódiak.
Emberek építették őket.
De mítoszokat is teremtettek köréjük,
és ha csodákról van szó,
vastag kötőanyag húzódik
a mitológia és a valóság között.
Nézzük például a Húsvét-szigeteket.
Amikor a holland felfedezők
először léptek a szigetre,
megkérdezték a rapanui népet,
hogyan tudták őseik megmozdítani
azokat a súlyos szobrokat.
Ők azt felelték:
"Őseink nem mozdították meg a szobrokat,
mert a szobrok maguktól jártak."
Évszázadokon át
elvetették ezt, pedig igaz.
A moai néven ismert szobrokat
állítva szállították,
egyik oldalukról a másikra billegtetve.
El tudják képzelni?
És ha ma elkápráztatják a turistákat
ezek a szobrok,
gondoljanak bele,
milyen lehetett ez akkor,
amikor az óriási moaiok
körbemasíroztak a szigeten.
Ugyanis nem maguk a tárgyak
jelentették az emlékmű lényegét,
hanem a kövek életre keltésének
kulturális rituáléja.
Építészként teljesen
magával ragadott ez az álom.
Hogy illeszthetnénk építészeti terveinkbe
ezt a mitikus szemléletet?
Kihívást tűztem magam elé:
létrehoztam egy performance-sorozatot.
A nagy, súlyos tárgyak mozgatásának
és felállításának
ősi, de igen egyszerű
feladata volt a téma.
Nézzék ezt az öt méter magas megalitot.
Arra terveztem, hogy függőlegesen állva
lépkedjen a földön.
Vagy itt ez a kéttonnás behemót,
mely megelevenedve
táncra perdül a színen.
És rájöttem, hogy ha nem végtermékként,
hanem az ötlettől a befejezésig tartó
performance-ként gondolunk az építészetre,
újra felfedezhetünk pár ma is jól
hasznosítható, zseniális építési módszert.
Tudják, a jövővel foglalkozó
viták többsége
a technológiára, hatékonyságra
és gyorsaságra koncentrál.
Én viszont, ha valamit megtanultam
a küklópszoktól,
az az, hogy a csodák lehetnek zseniálisak,
látványosak és fenntarthatóak –
már csak méretük
és titokzatosságuk miatt is.
És miközben mindenki csak azt firtatja,
hogyan épültek fel ezek az ősi csodák,
én megkérdeztem a küklópszokat,
hogyan teremtsek olyan misztériumot,
mely arra sarkallná az embereket,
hogy ma is feltegyék ezt a kérdést.
Olyan korban ugyanis, melyben harminc,
esetleg hatvan évre
tervezzük épületeinket,
szeretnék rájönni,
hogyan építhetünk valamit
az örökkévalóságnak.
Köszönöm.
(Taps)
Երբևէ մտածե՞լ եք, որ այն
ամենն ինչը մենք այսօր
կառուցում ենք,
ապագայում կարող են
համարվել հրաշալիքներ։
Հիշենք Սթոունհենջը,
Բուրգերը,
Մաչու Պիկչուն և Զատկի կղզին:
Հիմա դրանք բավականին
տարբերվում են այսօրվանից,
այդ ահռելի քարերով,
հավաքված բարդ, թվում է
անտրամաբանական կերպով
և դրանց կառուցման հետքերը
անհետացել են`
դարձելով դրանք առեղծվածային։
Թվում է` մարդիկ չէին
կարող կառուցել այս
բաները,
Քանզի, դա մարդկանց
ձեռքի շնորհքը չէ:
Կոթողները կերտվել են
շատ հին հսկաների
ցեղի կողմից`
հայտնի որպես ցիկլոպներ։
(Ծիծաղ)
Եվ ես համագործակցեցի
այս հրեշների հետ,
որ սովորեմ այդ ահռելի
քարերը տեղափոխելու
գաղտնիքները։
Պարզվեց, ցիկլոպները
այդքան էլ ուժեղ չեն։
Նրանք ուղղակի խելացի են
նյութը իրենց օգտին
աշխատեցնելու հարցում։
Հիմա իմ ետևի մեծ,
քարանման, կենդանի
արարածի մասին հոլովակները
այս համագործակցության արդյունքն են:
Լավ, այսպիսով հնարավոր է`
ցիկլոպը առեղծվածային արարած է,
բայց այդ հրաշալիքները
դեռևս իրական են։
Մարդիկ ստեղծել են դրանք,
բայց նրանք նաև
հորինել են միֆեր դրանց մասին։
բայց երբ բանը հասնում է
հրաշալիքներին, մի մեծ
կապող գիծ է առաջանում
առասպելաբանության և
իրականության միջև։
Օրինակ՝ Զատկի կղզին:
Երբ գերմանացի առաջին հետազոտողները
բացահայտեցին այս կղզին,
նրանք Ռապա-նուի-ի ժողովրդին հարցրեցին,
թե ինչպես են իրենց նախնիները
կարողացել տեղաշարժել
այդ վիթխարի քարերը.
Եւ Ռապա-նուի- ն ասաց.
<< Հուշարձանները մեր նախնիները
չեն տեղաշարժել,
դրանք ինքնուրույն են տեղաշարժվել»:
Դարեր շարունակ այս փաստը
անտեսվում էր ,բայց այն
իրոք ճշմարիտ է:
Հուշարձանները`հայտնի որպես <<Մոայի>>
տեղաշարժվել են կանգնած վիճակում՝
ճոճվելով այս ու այն կողմ:
Լա՞վ:
<<Մոայի>> -ն այսօր զբոսաշրջիկների համար
շատ տպավորիչ կոթող է,
և կարող եք պատկերացնել այնտեղ գտնվել այն ժամանակ,
կղզով մեկ շարժվող ահռելի <<մոայի>> -ների հետ։
Որովհետև պատմության կարևոր մասը
ինքը՝ կոթողը չէր,
այլ այն մշակութային ծեսը, որ
քարին շունչ էր պարգևում:
Այսպիսով, որպես ճարտաապետ ես
բռնեցի երազանքի մի ուղի:
Ինչպե՞ս կարող ենք կառուցման գաղափարը
համաձայնեցնել առեղծվածի հետ:
Եվ ի՞նչ արեցի. փորձեցի գտնել սրա պատասխանը՝
իրականացնելով տարբեր փորձեր
հին, բայց բավականին պարզ
մի խնդրի վերաբերյալ՝
ուղղակի տեղաշարժելով եւ կանգնեցնելով մեծ ու ծանր առարկաները,
ինչպես օրինակ՝ այս 16 ոտնաչափ բարձրությամբ քարե սալը, հողի վրա քայլելու
եւ ուղղահայաց կանգնելու համար
կամ 4000 ֆունտ կշռող այս հսկան,
որն իրեն կյանքի է կոչում՝
բեմում պարելու համար։
Եվ բացահայտեցի, որ
ուսումնասիրելով ճարտարապետությունը
ոչ որպես վերջնական արտադրանք,
այլ որպես ներկայացում
ընկալումից մինչ իրականացում
մենք վերջ ի վերջո այսօր
գտնում ենք խելամիտ ճանապարհներ
կառուցման համար։
Գիտեք, մեր՝ ապագայի վերաբերյալ
քննարկումների մեծ մասը
տեխնոլոգիայի , արտադրողականության և
արագության վրա է կենտրոնացված:
Բայց եթե ես Ցիկլոպներից
որևէ բան սովորեի,
դա կլիներ այն, որ հրաշալիքները
կարող են լինել խելամիտ , տեսարժան
Եւ մնայուն--:
Դրանց ծավալի եւ առեղծվածի շնորհիվ։
Եվ քանի դեռ մարդիկ ցանկանում են
բացահայտել, թե ինպես են կառուցվել
այս հրաշալիքները,
Ես հարցնում էի ցիկլոպներին`
ինչպես ստեղծել առեղծված,
որը կստիպի մարդկանց տալ
հենց այդ հարցը
որովհետև այն ժամանակաշրջանում,
որտեղ նախագծում ենք կառույցներ
վերջին 30, կամ 60 տարում,
Ես կցանկանայի իմանալ`
ինչպես ստեղծել մի բան,
որը հավերժ կհետաքրքրի։
Շնորհակալություն։
(Ծափահարություններ)
Apakah Anda pikir sesuatu yang
kita bangun hari ini,
akan menjadi sebuah keajaiban di
masa depan?
Perhatikan Stonehenge,
Piramida,
Machu Picchu dan Pulau Paskah.
Mereka sangat berbeda dengan
bangunan yang ada saat ini.
Batu-batu raksasa,
dirakit sangat rumit,
tetapi tampak tidak masuk akal,
dan seluruh jejak konstruksinya
punah,
terselubung dalam misteri.
Sepertinya tidak ada yang mampu
membuat bangunan seperti itu,
karena memang tidak.
Bangunan tersebut dibangun
oleh ras primordial raksasa,
yaitu "Cyclops".
(Tertawa)
Saya telah berkolaborasi
dengan monster ini,
untuk mempelajari rahasia mereka
memindahkan batu-batu raksasa itu.
Ternyata, kekuatan "Cyclops"
tidak begitu besar.
Mereka hanya sangat pandai
memanfaatkan bahan-bahan untuk bekerja.
Dalam video ini Anda lihat
makhluk besar, mirip batu yang bergoyang.
Mereka adalah hasil kolaborasi.
Oke, jadi "Cyclops" mungkin
hanya makhluk mitos,
tetapi keajaiban itu memang ada.
Orang-orang membuatnya.
Tetapi mereka juga membuat mitos
yang melingkupinya,
dan ketika kita melihat keajaiban,
ada hubungan yang erat
antara mitologi dan kenyataan.
Sebagai contoh, Pulau Paskah.
Ketika penjelajah Belanda pertama
kali menemukan pulau tersebut,
mereka bertanya kepada
bangsa Rapa Nui
bagaimana nenek moyang mereka
memindahkan patung-patung raksasa itu.
Dan bangsa Rapa Nui menjawab,
"Nenek moyang kami tidak memindahkan
patung-patung itu,
karena patung-patung itu berjalan sendiri"
Telah lama sekali hal ini diabaikan,
padahal benar adanya.
Patung-patung "moai",
dipindahkan dengan posisi berdiri,
berputar dari sisi ke sisi.
Oke?
Seperti kesan spektakuler "moai"
bagi pengunjung saat ini,
Anda harus membayangkan berada di sana,
dengan "moai" raksasa berbaris
mengelilingi pulau.
Karena nilai sejarah yang sebenarnya
bukan berasal dari benda itu sendiri,
tetapi dari ritual budaya
yang membuat batu itu menjadi hidup.
Sebagai seorang arsitek,
saya ingin mengejar mimpi itu.
Bagaimana mengubah ide konstruksi
untuk mendukung unsur mistis itu?
Saya menantang diri sendiri,
dengan menempatkan serangkaian pertunjukan
tentang tugas kuno yang sangat mudah,
hanya menggerakkan dan menahan
benda berat dan besar,
seperti megalit setinggi 5 meter,
dirancang untuk berjalan melintasi daratan
dan berdiri vertikal;
atau "behemoth" raksasa seberat 1.800 kg
yang tiba-tiba muncul ini,
menari di atas panggung.
Saya menemukan pemikiran, bahwa arsitektur
bukan hanya sebagai produk akhir
tetapi sebagai pertunjukan
dari pembuatan konsep hingga
tahap penyelesaian,
kita akhirnya kembali menemukan keahlian
untuk membangun sesuatu saat ini.
Anda tahu, banyak diskusi
tentang masa depan kita
berfokus pada teknologi,
efisiensi dan kecepatan.
Tetapi yang saya pelajari dari "Cyclops",
keajaiban itu memang
cerdas, spektakuler
dan berkesinambungan --
karena adanya nilai ritual dan misteri.
Ketika sebagian orang ingin mengetahui
bagaimana keajaiban kuno itu dibangun,
Saya berguru kepada "Cyclops"
untuk menciptakan misteri,
sehingga memaksa orang
bertanya hal penting itu.
Karena di era, ketika
bangunan dirancang
untuk bertahan 30, bahkan 60 tahun,
Saya ingin belajar
menciptakan sesuatu
yang dapat menghibur untuk selamanya.
Terima kasih.
(Tepuk tangan)
Pensate che le cose che costruiamo oggi
saranno considerate meraviglie nel futuro?
Pensate a Stonehenge,
alle Piramidi,
a Machu Picchu e all'Isola di Pasqua.
Sono tutte molto diverse
da ciò che costruiamo oggi,
con quelle pietre immense,
assemblate in modi complessi
ma apparentemente illogici,
e con tutte le tracce
della loro costruzione
cancellate,
che le avvolgono nel mistero.
Sembra che non possano essere
state costruite dagli uomini,
e infatti non sono opera dell'uomo.
Sono state attentamente realizzate
da una razza primordiale di giganti
chiamati Ciclopi.
(Risate)
E io collaboro con questi mostri
per imparare i loro segreti
su come muovere quelle enormi pietre.
E a quanto pare,
i Ciclopi non sono poi così forti.
Sono solo molto intelligenti
nel far lavorare i materiali per loro.
I video di grandi creature barcollanti
alle mie spalle, simili a pietre,
sono il risultato
di questa collaborazione.
I Ciclopi saranno anche
delle creature mitologiche,
ma queste meraviglie sono reali.
Gli uomini le hanno costruite.
Ma hanno anche costruito
i miti che le circondano,
e quando si tratta di meraviglie,
c'è uno spesso tessuto connettivo
tra la mitologia e la realtà.
Prendete l'Isola di Pasqua.
Quando gli esploratori olandesi
arrivarono sull'isola,
chiesero alla gente di Rapa Nui
come i loro antenati potessero
aver mosso quelle enormi statue.
E gli abitanti di Rapa Nui dissero:
"I nostri antenati
non hanno mosso le statue,
perché le statue hanno camminato da sole".
Per secoli quest'ipotesi fu scartata,
ma in realtà è vera.
Le statue, chiamate moai,
vennero trasportate erette
facendo perno da un lato all'altro.
Ok?
Per quanto i moai possano essere
spettacolari per i visitatori di oggi,
immaginate di essere
stati presenti allora,
con questi moai colossali
che marciavano per l'isola.
Perché il vero memoriale
non erano gli oggetti in sé,
ma il rituale culturale
di far vivere la pietra.
E io, da architetto,
ho inseguito quel sogno.
Come possiamo cambiare
la nostra idea di costruzione
per soddisfare questo lato mistico?
Io mi sono posto una sfida,
quella di realizzare
una serie di esibizioni,
del compito antico ma diretto,
di muovere e posizionare
dei grandi oggetti pesanti,
come questo megalite di cinque metri
pensato per camminare sulla terra
e stare in posizione verticale;
o questo behemoth
di quasi due tonnellate che prende vita
per ballare sul palco.
E ho capito che pensando all'architettura
non come prodotto finale
ma come un'esibizione
dall'ideazione al completamento,
finiamo per riscoprire alcuni modi
molto intelligenti per costruire oggi.
Molto spesso, quando parliamo
del nostro futuro,
pensiamo a tecnologia,
efficienza e velocità.
Ma se ho imparato qualcosa dai Ciclopi,
è che le meraviglie
possono essere intelligenti, spettacolari
e sostenibili,
data la loro massa e il loro mistero.
E mentre noi vogliamo sapere come
sono state costruite queste meraviglie,
ho chiesto ai Ciclopi
come creare il mistero
che ci spinge a porci questa domanda.
Perché in un'era
in cui progettiamo edifici
che durino 30, forse 60 anni,
mi piacerebbe molto
imparare a creare qualcosa
che possa intrattenere per un'eternità.
Grazie.
(Applausi)
今 私たちが建設するものが
将来 驚異的建造物だと
見なされるでしょうか?
ストーンヘンジや
ピラミッド
マチュピチュやイースター島を
考えてみてください
どれも現代の建築とは
大きく違っています
巨石をたくさん使って
複雑かつ 一見非論理的な方法で
組み立てられており
さらに 建設の過程を示すものは
残っていないので
神秘に包まれています
人が作ったなんて
思えないのも そのはず―
人ではないのです
原始的な巨人族が
注意深く作ったものなのです
そう サイクロップスです
(笑)
私はこの巨人たちと協力して
巨石を動かす秘訣を
学んできました
実はサイクロップスも
そこまで力持ちではありませんでした
素材を活かすのに
非常に長けているだけなのです
さて ビデオに映っている
大きな石のような うねうねした生き物は
この協同作業の成果です
まあ サイクロップスは
架空の生物であるにせよ
驚異的な建造物は
現実のものです
人の手で作られたものです
同時にそれを取り巻く
神話も作られました
驚異的建造物では
神話と現実が強く
結びついているのです
例えばイースター島です
オランダ人探検隊は
初めて島民に出会ったとき
ラパ・ヌイの人々に
尋ねました
先人は一体どうやって
巨像を運んだのか と
ラパ・ヌイの人々は言いました
「先祖が像を動かしたのではない
像が自ら歩いたのだ」と
何百年もの間 忘れられてきましたが
これは本当です
モアイとして知られる像は
左右に回転しながら
立ったまま運ばれました
いいですか?
モアイは現代人にも
壮観ではありますが
当時を想像してみてください
巨大なモアイ像たちが
島を歩いているのです
真の記念碑は
像そのものではなく
石に命を吹き込む
文化的儀式のほうだったのです
建築家として 私は
この夢を追い続けてきました
いかに建築についての考えを変えて
神秘的な側面を取り込めるだろうか?
そこで私は自分への挑戦として
パフォーマンスを行ってきました
大きく重い物体を
動かし立たせるという―
古くからある
シンプルな課題です
この5メートルの巨石は
地面を歩いて直立するよう
設計されました
この1.8トンの巨大な物体は
自ら起き上がっては
生き生きと踊ります
そこで分かったのは
着想から完成まで
建築を成果物ではなく
パフォーマンスとして
捉えることによって
現在も使える賢い建設方法を
再発見できるということです
未来について語るとなると
テクノロジーや効率や
スピードの話ばかりです
でもサイクロップスから
私が学んだことは
驚異的建造物は賢く
壮大で持続可能でもありうる
ということです
大規模であり
神秘をまとっているからです
古代の驚異的建造物の建設方法を
人は今も知りたがりますが
私はサイクロップスに
どうしたら神秘を生み出して
「どうやって?」と
思わせられるかを尋ねています
30年か60年の寿命を想定して
建造物を設計する時代にあって
どうしたら永遠に
人を楽しませるものを
作れるかを知りたいのです
ありがとうございました
(拍手)
여러분 생각에는
최근에 우리가 짓는 것들이
미래에 불가사의로서 여겨질까요?
스톤헨지를 생각해 봅시다.
피라미드들
마추픽추 와 이스터 섬을
떠올려 보세요.
현재 저희 방식과는 많이 다릅니다.
그 상당한 양의 돌들을
보기에는 말도 안되는 방법으로
복합적으로 맞추었고
그리고 그들의 건설에 대한 자취는 모두
지워졌습니다.
미스테리 속으로 감춰졌죠.
보기에는 사람들이 이런 것들을
만드는 것이 불가능해 보였는데
그건 사람들이 짓지 않았기 때문이죠.
그것들은 고대종의 거인들로 인해
심혈을 기울여 만들어졌는데
이들은 사이클롭스로 알려져 있습니다.
(웃음)
그리고 저는 이 괴물들과 협력해서
이 엄청난 돌을 움직인 비밀을
알아내려고 했습니다.
알고보니 사이클롭스들은
그렇게 강하지 않았습니다.
그들은 그저 똑똑해서
자재들이 알아서 일을 하게 했죠.
이제 제 뒤 영상에 보이는
큰 돌같은 흔들거리는 생물체들은
이 합작의 결과물들 입니다.
네, 그래서 사이클롭스는
신화 속 존재일 수도 있습니다만
그 불가사의들은 아직 실존합니다.
사람들이 그것들을 만들었습니다.
하지만 그것들은 또한 그들을
둘러싼 신화들도 만들었죠.
그리고 불가사의에는 관해서는
신화와 현실 사이에
이 두터운 연결고리가 존재합니다.
이스터 섬을 예로 들어보죠.
네덜란드 탐험가들이
섬에 처음 도착했을 때
그들은 라파누이 원주민들에게
물었습니다.
그들의 선조들이 어떻게
거대한 석상들을 움직였는지 말이죠.
그리고 라파누이 원주민들은 말했습니다.
“우리 선조들은 석상들을
움직이지 않았습니다.
석상들 스스로가 움직였기 때문이죠.”
몇 세기동안 이 말은 무시되어 왔지만
이것은 사실입니다.
모아이라고 알려진 석상들은
서있는 상태에서 이송되었습니다.
좌우로 돌면서 말입니다.
아셨죠?
오늘날 방문객에게 있어
모아이가 장관인 만큼
당신은 그때 당시 그곳에 있을
자신을 상상해봐야 합니다.
거대한 모아이가 섬을
돌아다니는 모습도 보이겠죠.
왜냐하면 진짜 기념비는
물체 그 자체가 아니라
돌에 생명을 불어넣은
문화적 의식에 있습니다.
그래서 건축가로서
저는 그 꿈을 쫓았습니다.
어떻게 하면 신화적 측면의 건설을
수용할수 있을까요?
그래서 제 스스로에게
도전과제를 주었습니다.
여러가지 퍼포먼스들을 하면서 말이죠.
오래되었지만 제법 직설적인 과제로
크고 무거운 물체들을
단순히 움직이고 세우는 겁니다.
이 약 5m의 거대한 돌이
땅을 걷게 디자인하고
수직으로 세우는 거죠.
아니면 이 2톤 짜리 거대물체를
스스로 튕겨져서
무대에 서게 만드는 겁니다.
그리고 제가 깨달은 것은
건축에 대한 생각을
마감 제품이 아닌
퍼포먼스로서 바꿈으로써
컨셉에서 완성까지
우리가 오늘날 현명하게
건축하는 방법을 재발견한 것입니다.
여려분께서 아시다시피,
우리 미래를 둘러싼 많은 의견들은
기술, 효율 그리고 속도에
치중되어 있습니다.
하지만 제가 사이클롭스로부터 배운 것은
그 불가사의들이
매우 현명하며, 웅장하고
오래 지속가능하다는 것이었습니다.
그것의 양과 경이로움으로
인해서 말이죠.
그리고 사람들이 아직까지
불가사의들의 건축시공방법이 궁금해 하기에
저는 사이콜롭스에게 어떻게
이런 경이로움을 만들수 있는지 물어보았습니다.
사람들이 어떻게 지었는지
질문을 하게 만드는 이런 경이로움 말입니다.
요즘 우리가 디자인 하는 건물들은
기껏해야 30년이나 60년동안
유지가 되게 만드는데
저는 대신에 좀 다르게
만드는것을 배우고 싶습니다.
영원히 즐길 수 있는 걸 말이죠.
감사합니다.
(박수)
پێتوایە ئەوشتانەی ئەمڕۆ
بنیات نراون
لە داهتوودا دەبن بە سەیروسەمەرەکانی جیهان؟
وەک ستۆن هێنج،
هەرەمەکان
ماچۆ پیچو و دووڕگەی ئیسترا.
ئێستا، هەموو ئەوانە زۆر جیاوازن
لە وانەی ئەمرۆ بنیاتیان دەنێین،
لەگەڵ ئەو بەردە گەورانە،
کۆکراوەیەکی ئاڵۆزە
بەڵام وادەردەکەوێت بەڕێگا ناواقیەعەکان،
و هەموو شوێنەوارە دروستکراوەکان
سراونەتەوە،
لە شوێنێکی نادیار کفن کراون.
ئەوە وادیارە لە توانای خەڵکانێکدا نییە
ئەو شتانە بنیات بنێن
چونکە خەڵکە بنیاتی نەناوە.
بەورییایەوە لەلایەن ڕەگەزی دێوە کۆنەکان
کارامەی دەستیان بەکارهێناوە
ناسراون بە سێکلۆپس.
(پێکەنیین)
لەلایەن ئەو دێوانەوە
هاوکاری کرام
بۆ نهینیەکانیان
جووڵە پێکردنی ئەو بەردە گەورانە فێربم.
و وەک ئەوە دیارە
سێکلۆپس ئەوەندە بەهێز نییە.
ئەوان تەنها زیرەکن لەبەکارهێنانی
مادە لە بەرژەوەندی خۆیان
ئێستا، ڤیدۆیەی لە پشت منەوە دەیبینن
بەردەکی گەورەیە-وەک، دەعبا لەرزۆکەکان
ئەنجامەکانی ئەو هاوکاری کردنەن
باشە، کەواتە سێکلۆپس لەوانەیە
دەعبایەکی ئەفسانەیی بێت،
بەڵام هێشتا ئەوە سەیروسەمەرانە ڕاستەقینەن.
کەسانێک دروستیان کردوون.
بەڵام داستانەکانی دەورووبەریشیان
هەرخۆیان دروستیان کردوە.
و کاتێک باسی سەیروسەمەرەکان دەکرێت
پەیوەندیەکی بەهێزی
لەنێوان جیهانی ئەفسانە و ڕاستەقینە.
باباسی دوورگەی ئیسترا بکەین، بۆ نموونە.
کاتێک سەرەتا گەڕیدە هۆڵندیەکان
گەیشتنە دوورگەکە،
پرسیاریان لە ڕاپە نوری کرد
چۆن باپیرانیان توانی تیان
ئەوە بەردە گەورانە بجووڵێنن.
و ڕاپە نوریش وڵامیداونەتەوە
باپیرانمان پەیکەرەکانیان نە جووڵاندوا."
بەڵکو پەیکەرەکان بۆ خۆیان جووڵاون."
بۆ ماوەی چەند سەدەیەک، ئەوە باورپێنەکراو بوو
بەڵام لەڕاستیدا ئەوە ڕاستە.
پەیکەرەکان، ناسراون بە مۆوای،
بەستوانی گوازراونەتەوە،
بەڕاوستاوی لەشوێنێکەوە بۆ شوێنێکی دیکە.
باشە؟
ئەمرۆ مۆوای سەرنج ڕاکێشە
بۆ سەردانگەران.
پێویستە وا خەیالبکەیت کە لەوێیت،
مۆوای زەبەڵاح بەدەوری
دوورگەکەدا خولاندراوەتەوە.
چونکە شوێنەوارە ڕاستەقینەکە
بەدەست خۆیان نەبوو،
ئەوە نەریتێکی کلتوری بوو
بەردەکانی دەهێنا بۆ ژیان،
کەواتە وەک تەلارسازێک،
بەدوای خەونەکەم کەوتووم.
چۆن دەتوانین بیرۆکە دروستکردنەکانمان
بگۆڕین بۆ بابەتێکی ئەفسانەی گونجاو؟
کەواتە ئەوە ئەنجامی دەدەم
بەرەنگاری کردنە لەگەڵ خۆم
بە جەختکردن لە ئەنجامدانی کارە جدیەکان
لە پاشماوە دێرینەکان
بەڵام ئەرکێکی ڕاست وپاک
تەنها جووڵاندن و ڕاوستاندنی
شتەکانی قورس و گەورە.
وەک ١٦-پێ-درێژی بەردێکی
گەورەی دیزاینکراو بۆ جووڵاندنی بەزەویدا
و بەستوانی ڕابەوەستێت:
یان ٤،٠٠٠پاوەن ئەسپی ئاوێ
کەوا بازدەدات بۆ ژیان
بۆ دانسکردن لەسەر ستەیج.
و بە بیرکردنەوە لەتەلارسازی
چیم دۆزییەوە
وەک کۆتا بەرهەم نە
بەڵام وەک جێبەجێکردنە
لە بیرۆکەوە بۆ تەواوکردن،
ئەمڕۆ گەیشتین بە کۆمەڵێک ڕێگای
باش بۆ بنیاتنانی شتەکان.
دەزانن، گفتوگۆی زۆر
داهاتوومان لەدەست دەدەین
جەختکردنە سەر تەکنەڵۆجیا،
شارەزای و خێرایی.
بەڵام ئەگەر هیچ شتێک لە
سێکلۆپس فێربووبیتم،
ئەوا ئەوە سەیروسەمەرانە
دەتوانن جوانبن وسەرنج ڕاکێشبن
و بەردەوام بن--
چونکە ئەوان بەکۆمەڵن وشاراوەن.
و لەکاتێکدا هێشتا خەلک دەیانەویت بزانن
چۆن ئەو سەیروسەمەرانە دروستکراون،
پرسیارم لە سێکلۆپس کردوە
چۆن نهێنیان دروستکردوە
کەوا زۆر لەخەڵکبکات
ئەو پرسیارە بکەن.
چونکە لەو چەرخە
بیناکانمان دیزاین دەکەین
کە بۆ٣٠ساڵ، لەوانەیە٦٠سال، بمێنن
دەمەوێت فێربم
چۆن هەندێک شت دروست بکەم
کەوە بۆ هەتاهەتایە بەسەرنجڕاکێش بمێنیتەوە.
سوپاس.
(چەپڵەرێزان)
ဒီနေ့ ကျွန်တော်တို့ တည်ဆောက်တဲ့ အရာတွေဟာ
အနာဂတ်မှာ အံ့ဖွယ်တွေလို့ ထင်မှတ်ခံမယ်
ထင်လား။
Stonehenge ပိရမစ်တွေ၊
Machu Picchu နဲ့ Easter Island
တို့ကို တွေးကြည့်ပါ။
ဒါအားလုံးဟာ ယနေ့ ကျွန်တော်တို့
ဆောက်နေတာတွေနဲ့ အတော် ကွာတယ်။
ဒီကျောက်တုံးကြီးတွေနဲ့အတူ
အစိတ်အပိုင်းများစွာမှာ ဆင်ထားပေမဲ့
အမြင်အားဖြင့်တော့ ယုတ္တိမရှိတဲ့နည်းတွေပါ၊
၎င်းတို့ရဲ့တည်ဆောက်မှု အရိပ်အယောင်အားလုံးက
ပျောက်ပျက်သွားပြီး
ဒါတွေကို လျှို့ဝှက်မှုထဲမှာ ပိတ်ဆီးနေတယ်။
လူတွေဟာ ဒီအရာတွေကို တည်ဆောက်နိုင်ဖို့
ဖြစ်နိုင်ခဲ့သလိုမျိုး ထင်ရတာက
လူတွေ မဆောက်ခဲ့လို့ပါ။
သူတို့ကို Cyclops လို့သိကြတဲ့
ဘီးလူကြီးတွေရဲ့ ကမ္ဘာဦးမျိုးနွယ်တစ်ခုကနေ
အသေအချာ ဖန်တီးခဲ့တာလေ။
(ရယ်သံများ)
ကျွန်တော်ဟာ ဒီကျောက်တုံးကြီး
တွေကို ရွှေ့ဖို့
သူတို့လျှို့ဝှက်ချက်တွေကို သိဖို့
သတ္တဝါကြီးတွေနဲ့ ပူးပေါင်းလုပ်နေတယ်
ဖြစ်သွားတာက Cyclops တွေဟာ
ဒီလောက်ကြီး မသန်မာပါဘူး။
သူတို့အတွက်အလုပ်လုပ်ပေးဖို့
ပစ္စည်းရအောင်လုပ်ရာမှာပဲ တော်တာပါ။
အခု ကျွန်တော့နောက်က မြင်ရတဲ့ ယိုင်နဲ့နဲ
ကျောက်တုံးကြီးတွေလို့ သတ္တဝါတွေရဲ့
ဗီဒီယိုတွေဟာ ပူးပေါင်းမှုရဲ့ရလဒ်တွေပါ။
ကောင်းပြီ၊ Cyclops ဟာ ဒဏ္ဍာရီလာ
သတ္တဝါတစ်ကောင် ဖြစ်လောက်ပေမဲ့
ဒီအံ့ဖွယ်တွေက တကယ်ဖြစ်တုန်းပဲ။
လူတွေက ဒါတွေကို ဖန်တီးတယ်၊
ဒါပေမဲ့ ဒါတွေဝန်းကျင်မှာ
ယုံမှားမှုတွေလည်း ဖန်တီးပြီး
အံ့ဖွယ်တွေလို့ဆိုတဲ့အခါ
ဒဏ္ဍာရီနဲ့ ဒိဌအဖြစ်ကြားမှာ
ထူထဲတဲ့ တွယ်ဆက်တစ်ရှူးရှိတယ်။
Easter Island ကိုနမူနာကြည့်ပါ။
ဒတ်ချ် နယ်သစ်ရှာဖွေသူတွေဟာ
ဒီကျွန်းကို ပထမဆုံး ကြုံကြိုက်တော့
Rapa Nui က လူတွေကို သူတို့ရဲ့ဘိုးဘွားတွေဟာ
ဒီရုပ်တုကြီးတွေကို ဘယ်လို ရွှေ့ဖို့
ဖြစ်နိုင်ခဲ့တာလဲလို့ မေးတယ်။
the Rapa Nui တွေပြောတာက
"ကျုပ်တို့ဘိုးဘွားတွေဟာ ဒီရုပ်တုတွေကို
မရွှေ့ခဲ့ဘူး၊
သူတို့ဘာသာ လမ်းလျှောက်လာလို့ဗျ"တဲ့။
ရာစုနှစ်တွေချီပြီး ဒါကို ပလပ်ခဲ့ပေမဲ့
တကယ်တော့ အမှန်ပါ။
moai လို့ သိကြတဲ့ ရုပ်တုတွေဟာ
ရပ်လျက်သား တစ်ဘက်မှ တစ်ဘက်ကို
ဗဟိုပြုလည်ပတ်ရင်းပို့ဆောင်ခဲ့တာပါ။
ဟုတ်တယ်နော်။
moai ဟာ ယနေ့ လည်ပတ်သူတွေအတွက်
အံ့မခန်းဖွယ်ရာဖြစ်သလို
အဲဒီအချိန်က အဲဒီကို ရောက်လာတာ
စိတ်ကူးကြည့်ဖို့လိုတယ်၊
ဧရာမ ကျွန်းတစ်ဝိုက်မှာ moai
တွေနဲ့အတူ ချီတက်လာတာကိုပေါ့။
အကြောင်းက တကယ့် အထိမ်းအမှတ်က
အရာဝတ္ထုတွေ သက်သက်မဟုတ်ဘူး၊
ကျောင်းတုံးတစ်တုံးကို အသက်သွင်းတဲ့
ယဉ်ကျေးမှုဆိုင်ရာ ရိုးရာဓလေ့ပါ။
ဒီတော့ ဗိသုကာတစ်အနေနဲ့
ဒီအိပ်မက်နောက်ကို လိုက်နေခဲ့တယ်။
ဒီဒဏ္ဍာရီ ဘက်ကို ထည့်စဉ်းစားဖို့ဆောက်လုပ်
ရေး စိတ်ကူးကို ဘယ်လို ပြောင်းနိုင်လဲ။
ဒီတော့ ကျွန်တော်လုပ်နေခဲ့တာက
လေးတဲ့ ပစ္စည်းတွေကိုရွှေ့ရာ၊
ထောင်တာမှာ ရှေးဟောင်းဆိုပေမဲ့
တော်တော်ရိုးစင်းတဲ့ အလုပ်ရဲ့
လုပ်ဆောင်မှုအစဉ်တစ်ခုကို
တပ်ဆင်ရင်းနဲ့ ကိုယ့်ကိုယ်ကိုယ်
စိန်ခေါ်တာပါ။
ဥပမာ ၁၆ ပေ မြင့်တဲ့ ဧရာမကျောက်တုံးကြီးကို
မြေကြီးပေါ် ဖြတ်လျှောက်ပြီး ထောင်လိုက်
ထောင်ဖို့ ပုံစံထုတ်တာ၊
(သို့) စင်ပေါ်မှာ ကဖို့ ၎င်းဘာသာ
အသက်ဝင်လာတဲ့ ဒီ ပေါင် ၄၀၀၀
သတ္တဝါကြီးလိုပေါ့။
တွေ့ရှိရတာက ဗိသုကာကို
နောက်ဆုံး ထုတ်ကုန်အဖြစ်မဟုတ်ဘဲ
စိတ်ကူးကနေ ပြီးဆုံးခြင်းအထိ
စွမ်းဆောင်မှုတစ်ခုအဖြစ်တွေးရင်းကနေ
ဒီနေ့ အရာတွေ တည်ဆောက်ဖို့
ခေတ်ဆန်တဲ့ နည်းတစ်ချို့ကို
ပြန်လည်ရှာဖွေတာနဲ့ အဆုံးသတ်သွားတယ်။
ကျွန်တော်တို့အနာဂတ်
ဝန်းကျင်က ဆွေးနွေးမှုများစွာဟာ
နည်းပညာ၊ ထိရောက်မှုနဲ့ အမြန်နှုန်းကို
အာရုံစိုက်တယ်။
ဒါပေမဲ့ Cyclops တွေဆီက တစ်ခုခု သိခဲ့ရရင်
ဒါက အံ့ဖွယ်တွေဟာ သားနား၊ ခမ်းနားပြီး
ခံနိင်တာတွေဖြစ်နိုင်တာ
၎င်းတို့ရဲ့ ထုနဲ့ ဆန်းကြယ်မှုကြောင့်ပါ။
ဒီရှေးဟောင်း အံ့ဖွယ်တွေ ဘယ်လိုဆောက်ခဲ့
တယ်ဆိုတာ လူတွေက သိချင်နေဆဲမှာပဲ
ဒီမေးခွန်းကိုပဲ လူတွေကို
အတင်း မေးစေတဲ့ လျှို့ဝှက်မှုကို
ဘယ်လိုဖန်တီးလဲဆိုတာ
Cyclops တွေကို ကျွန်တော်မေးနေတယ်
နှစ် ၃၀ (သို့) နှစ် ၆၀ လောက် တည်တံ့ဖို့
အဆောက်အအုံတွေကို
ပုံစံထုတ်တဲ့ခေတ်မှာ ဖြစ်တဲ့အတွက်
တစ်ကမ္ဘာတိုင် ဖြည့်ဆည်း
ပေးနိုင်တဲ့ တစ်ခုခုကို
ဖန်တီးနည်းကို သင်ကြားချင်ပါတယ်။
ကျေးဇူးတင်ပါတယ်။
(လက်ခုပ်သံများ)
Denk je dat men de dingen die we nu bouwen
in de toekomst als wonderen zal aanzien?
Denk aan Stonehenge,
de piramiden,
Machu Picchu en Paaseiland.
Ze verschillen allemaal behoorlijk
van wat we vandaag doen,
met die gigantische stenen
die in elkaar gezet zijn op complexe,
maar schijnbaar onlogische manieren,
elk spoor van de oprichting
ervan weggevaagd,
wat ze hult in mysterie.
Men zou denken dat mensen zulke dingen
onmogelijk gemaakt kunnen hebben.
Wat waar is.
Ze zijn zorgvuldig gemaakt
door een oeroud ras van reuzen,
de Cyclopen.
(Gelach)
Ik heb samengewerkt met deze monsters
om te leren hoe ze
die gigantische stenen verplaatsen.
Het blijkt dat Cyclopen
niet eens zo sterk zijn.
Ze kunnen het materiaal gewoon
heel goed voor hen laten werken.
De beelden die je achter me ziet,
van grote, stenen, wiebelende wezens,
zijn het gevolg van deze samenwerking.
De Cycloop mag dan wel
een mythisch wezen zijn,
maar deze wonderen zijn nog steeds echt.
Mensen hebben ze gemaakt.
Ze hebben ook de mythen
rond deze creaties gemaakt.
Als het op wonderen aankomt,
bestaat er altijd een sterke band
tussen mythologie en realiteit.
Neem Paaseiland, bijvoorbeeld.
Wanneer de Nederlandse verkenners
het eiland voor het eerst zagen,
vroegen ze aan de bevolking van Rapa Nui
hoe hun voorouders erin geslaagd waren
die grote beelden te verplaatsen.
De Rapa Nui antwoordden:
"Onze voorouders hebben
de beelden niet verplaatst.
De beelden hebben dat zelf gedaan."
Eeuwenlang werd dit weggewuifd,
hoewel het waar is.
De beelden, 'moai' genoemd,
werden al staande verplaatst,
draaiend van kant naar kant.
Oké?
Als de moai al zo spectaculair zijn
voor bezoekers vandaag de dag,
stel je eens voor dat je er toen bij was,
met kolossale moai
die rond het eiland marcheren.
Het ware gedenkteken
is niet de objecten zelf,
maar het culturele ritueel
waarin steen tot leven gebracht wordt.
Als een architect streef ik die droom na.
Hoe veranderen we ons beeld over bouwen
om het mythische aspect te integreren?
Ik heb mezelf uitgedaagd door een reeks
van uitvoeringen op te zetten,
bestaande uit de oeroude,
maar vrij eenduidige taak
van het verplaatsen en rechtzetten
van grote, zware objecten,
zoals deze vijf meter hoge megaliet
die ontworpen is om te wandelen over land
en om verticaal te staan,
of deze 1800 kilogram wegende reus
die uit zichzelf tot leven springt
om een dansvoorstelling te geven.
Mijn ondervinding is
dat als we niet over architectuur
denken als een eindproduct
maar als een voorstelling
van ontwerp tot voltooiing,
we hele slimme manieren herontdekken
om vandaag de dag dingen te bouwen.
Een groot deel van het gesprek
over onze toekomst
gaat over technologie,
efficiëntie en snelheid.
Maar als de Cycloop me iets geleerd heeft,
is het dat wonderen slim, spectaculair
en duurzaam kunnen zijn,
dankzij de massa en de mysterie ervan.
Hoewel mensen nog steeds willen weten
hoe deze aloude wonderen gebouwd werden,
heb ik aan de Cycloop gevraagd
hoe het mysterie te creëren
dat mensen aanzet
om net die vraag te stellen.
In een tijdperk waarin we gebouwen maken
om het 30, misschien 60 jaar
uit te houden,
zou ik dolgraag leren
hoe ik iets kan creëren
dat een eeuwigheid kan verwonderen.
Bedankt.
(Applaus)
Acham que as coisas que hoje construímos
poderão ser consideradas
como maravilhas no futuro?
Pensem em Stonehenge,
nas pirâmides,
em Machu Pichu
e na Ilha da Páscoa.
Todas são muito diferentes
do que estamos a fazer hoje em dia,
com aquelas pedras maciças,
reunidas de forma complexa
mas aparentemente ilógica,
e todos os vestígios da sua construção
apagados,
envolvendo-as em mistério.
Parece impossível que as pessoas
tenham conseguido construir estas coisas,
porque não foram
as pessoas que as fizeram.
Elas foram cuidadosamente feitas
por uma raça primordial de gigantes
conhecidos como Ciclopes.
(Risos)
Tenho colaborado com estes monstros
para saber os segredos deles
para a movimentação destas pedras enormes.
Ao que parece, os Ciclopes
nem sequer são assim tão fortes.
São é muito espertos, por conseguirem
que o material trabalhe por eles.
Os vídeos que veem atrás de mim,
de enormes criaturas trémulas, de pedra,
são o resultado desta colaboração.
Ok, os Ciclopes poderão ser
criaturas míticas,
mas aquelas maravilhas são reais.
Foram as pessoas que as fizeram.
Mas também fizeram
os mitos que as rodeiam,
e no que toca a maravilhas,
há um tecido conjuntivo espesso
entre a mitologia e a realidade.
Vejam a Ilha da Páscoa, por exemplo.
Quando os exploradores holandeses
encontraram a ilha,
perguntaram ao povo Rapa Nui
como é que os antepassados deles
tinham conseguido mover
aquelas estátuas enormes.
E os Rapa Nui disseram:
"Os nossos antepassados
não moveram as estátuas
"porque as estátuas
andaram por si mesmas."
Durante séculos, isto foi descartado,
mas, de facto, é verdade.
As estátuas, conhecidas como "moai",
foram transportadas em pé,
saltitando de um lado para o outro.
Ok?
Por mais espetaculares que as "moai"
sejam hoje para os visitantes,
temos de imaginar
estar ali, nessa altura,
com as colossais "moai" a marchar
de uma ponta à outra da ilha.
Porque o verdadeiro memorial
não eram os objetos em si mesmos,
era o ritual cultural
de dar vida a uma pedra.
Por isso, como arquiteto,
tenho andado atrás desse sonho.
Como podemos mudar a ideia de construção
para conciliar esse aspeto mítico?
O que tenho feito é desafiar-me
realizando uma série de "performances"
da antiga, mas simples tarefa,
de mover e pôr de pé objetos pesados,
como este megálito de quase 5 metros,
concebido para andar
e para se manter vertical;
ou este gigante de duas toneladas
que ganha vida de um salto,
para dançar no palco.
O que descobri foi
que, ao pensar na arquitetura
não como um produto final
mas como uma "performance",
da conceção à conclusão,
acabamos por redescobrir
formas inteligentes de construir coisas.
Muito do debate
sobre o nosso futuro
foca-se na tecnologia,
na eficiência e na velocidade.
Mas se eu aprendi alguma coisa
com os Ciclopes,
é que as maravilhas
podem ser inteligentes,
espetaculares e sustentáveis,
por causa da sua massa e do mistério.
Enquanto ainda há quem queira saber
como é que foram construídas
estas antigas maravilhas,
tenho perguntado aos Ciclopes
como criar o mistério
que leve as pessoas
a fazer essa mesma pergunta.
Porque, numa era
em que concebemos edifícios
para durarem 30, talvez 60 anos,
eu adorava aprender a criar algo
que permanecesse para a eternidade.
Obrigado.
(Aplausos)
Vocês acham que as coisas
que construímos hoje
serão consideradas maravilhas no futuro?
Pensem em Stonehenge,
nas pirâmides,
em Machu Picchu e na Ilha de Páscoa.
São todas muito diferentes
do que estamos fazendo hoje,
com aquelas pedras enormes,
montadas de formas complexas,
mas aparentemente ilógicas,
e todos os vestígios de sua construção
foram apagados,
envolvendo-as em mistério.
Parece que as pessoas não poderiam
ter construído essas coisas,
porque não foram elas.
Essas coisas foram cuidadosamente criadas
por uma raça primordial de gigantes
conhecida como ciclopes.
(Risos)
Venho colaborando com esses monstros
para aprender os segredos deles
para mover essas pedras enormes.
Como se constata, os ciclopes
não são tão fortes assim.
Só são muito inteligentes em fazer
o material trabalhar para eles.
Os vídeos que vocês veem atrás de mim,
de criaturas cambaleantes,
grandes e parecidas com pedras,
são os resultados dessa colaboração.
Tudo bem, o ciclope pode ser
uma criatura mítica,
mas essas maravilhas ainda são reais.
As pessoas as criaram.
Mas também criaram os mitos que as cercam
e, quando se trata de maravilhas,
há um tecido conjuntivo espesso
entre mitologia e realidade.
Considerem a Ilha de Páscoa, por exemplo.
Quando exploradores holandeses
encontraram a ilha pela primeira vez,
eles perguntaram ao povo de Rapa Nui
como os ancestrais deles poderiam
ter movido aquelas estátuas enormes.
O povo de Rapa Nui respondeu:
"Nossos ancestrais
não moveram as estátuas,
porque elas andavam sozinhas".
Durante séculos, isso foi descartado,
mas, de fato, é verdade.
As estátuas, conhecidas como moais,
eram transportadas em pé,
girando de um lado para o outro.
Está bem?
Tão espetacular quanto os moais
são para os visitantes de hoje,
vocês têm que se imaginar
estando lá, naquela época,
com moais colossais
marchando ao redor da ilha.
Porque o verdadeiro memorial
não eram os objetos em si,
mas o ritual cultural
de dar vida a uma pedra.
Como arquiteto,
venho perseguindo esse sonho.
Como podemos mudar
nossa ideia de construção
para conciliar esse lado mítico?
Então venho me desafiando
com uma série de execuções
da tarefa antiga, mas bastante simples
de apenas mover e levantar
grandes objetos pesados,
como este megálito de quase 5 m de altura
projetado para caminhar pelo gramado
e ficar na vertical;
ou este gigante de quase
duas toneladas que cria vida
para dançar no palco.
Descobri que, pensando na arquitetura
não como produto final,
mas como representação
desde a concepção até a realização,
acabamos redescobrindo
algumas maneiras muito inteligentes
de construir coisas hoje.
Muito da discussão
em torno de nosso futuro
concentra-se em tecnologia,
eficiência e velocidade.
Mas, se aprendi algo com os ciclopes,
é que as maravilhas podem ser
inteligentes, espetaculares
e sustentáveis,
por causa da massa e do mistério delas.
Enquanto ainda queremos saber
como essas maravilhas antigas
foram construídas,
venho perguntando aos ciclopes
como criar o mistério
que obriga as pessoas
a fazerem essa mesma pergunta.
Porque, numa época
em que projetamos edifícios
para durarem 30, talvez 60 anos,
eu adoraria aprender a criar algo
que pudesse entreter por uma eternidade.
Obrigado.
(Aplausos) (Vivas)
Credeți că lucrurile
pe care le construim astăzi
vor fi considerate minuni în viitor?
Gândiți-vă la Stonehenge,
la Piramide,
la Machu Picchu și Insula Paștelui.
Toate sunt destul de diferite
față de ceea ce facem azi,
cu toate acele pietre masive,
asamblate în mod complex
și aparent ilogic,
și toate urmele construcției lor șterse,
învăluindu-le în mister.
Pare că oamenii n-ar fi putut
construi aceste lucruri,
fiindcă nu oamenii au făcut-o.
Ele au fost fabricate cu grijă
de o rasă primordială de giganți
numiți Ciclopi.
(Râsete)
Și am colaborat cu acești monștri
ca să le învăț secretele
pentru a muta aceste pietre uriașe.
Și s-a dovedit că Ciclopii
nu sunt chiar atât de puternici.
Eu sunt doar foarte deștepți în a face
ca materialele să lucreze pentru ei.
Filmul din spatele meu cu creaturi mari,
ca niște pietre clătinându-se,
e rezultatul acestei colaborări.
Bine, deci Ciclopii ar putea fi
creaturi mitice,
dar acele minuni sunt reale.
Oamenii le-au făcut.
Dar tot ei au creat
și miturile din jurul lor,
și când e vorba de minuni,
este o strânsă legătură
între mitologie și realitate.
Să luăm de exemplu Insula Paștelui.
Când exploratorii olandezi
au văzut-o pentru prima dată,
i-au întrebat pe oamenii din Rapa Nui
cum a fost posibil ca strămoșii lor
să mute acele statui masive.
Iar Rapa Nui au răspuns:
„Strămoșii noștri nu au mutat statuile,
fiindcă statuile au mers singure.”
Timp de secole, ideea a fost respinsă,
dar de fapt e adevărată.
Statuile, cunoscute ca moai,
au fost transportate în picioare,
balansându-le de pe o parte pe alta.
Bine?
Oricât de spectaculoase ar fi moai
pentru vizitatorii de azi,
trebuie să vă imaginați cum era atunci,
cu moai colosali mergând pe insulă.
Fiindcă adevăratul monument
nu erau obiectele însele,
ci era ritualul cultural
de a aduce o piatră la viață.
Ca arhitect, am alergat după acest vis.
Cum putem schimba paradigma construirii
pentru a accepta aspectul mitic?
Ceea ce am făcut a fost să mă provoc
să realizez o serie de prestații
ce priveau sarcina antică,
dar foarte clară
de a muta și ridica obiecte mari și grele,
ca acest megalit înalt de cinci metri
proiectat să meargă pe pământ
și să stea vertical;
sau această creatură de 2.000 Kg
care prinde viață
și dansează pe scenă.
Și ceea ce am descoperit
este că, privind arhitectura
nu ca pe un produs finit,
ci ca pe o sarcină de îndeplinit
de la concepție până la finalizare,
am ajuns să redescoperim
câteva metode ingenioase de a construi.
Știți, multe discuții despre viitor
se concentrează pe tehnologie,
eficiență și viteză.
Dar dacă am învățat ceva de la Ciclopi,
este că minunile
pot fi inteligente, spectaculoase
și sustenabile,
datorită greutății și misterului lor.
Deși oamenii încă vor să știe cum au fost
construite acele minuni antice,
eu i-am întrebat pe Ciclopi
cum să creez misterul
care determină oamenii
să pună fix această întrebare.
Fiindcă într-o epocă
în care proiectăm clădiri
pentru 30, poate 60 de ani,
mi-ar plăcea să învăț cum să creez ceva
care ar putea dura o eternitate.
Vă mulțumesc!
(Aplauze)
Будет ли архитектура нашего времени
считаться чудом строительства в будущем?
Подумайте о Стоунхендже,
Египетских пирамидах,
Мачу-Пикчу и Острове Святой Пасхи.
Они все очень отличаются от того,
что мы строим сейчас:
огромные булыжники,
не подчиняющиеся законам логики,
следы их создания
стёрлись,
спрятавшись в тумане прошлого.
Кажется, что люди просто не могли
построить эти сооружения,
потому что это и не были люди.
Они были возведены
древней расой великанов,
известных как циклопы.
(Смеются)
Я общался с этими гигантами,
изучал их секреты перемещения
этих огромных камней.
Как оказалось, циклопы
не такие уж и сильные,
но достаточно умные, чтобы заставить
материалы работать на себя.
Эти видео огромных, неустойчивых,
похожих на камни конструкций —
результат нашей совместной работы.
Возможно, циклопы и мифические существа,
но эти чудесные сооружения — реальность.
Их сделали люди.
Люди также окутали их историю
мифическими фактами.
Кто бы что ни говорил,
существует крепкая связь
между мифом и реальностью.
Возьмём остров Пасхи.
Когда немецкие исследователи
впервые ступили на него,
они спросили рапануйцев,
как их предки могли двигать
такие тяжёлые статуи.
И рапануйцы ответили:
«Наши предки не двигали статуи,
статуи передвигались сами».
Многие века мы закрывали
на это глаза, но это правда.
Статуи, известные как Моа́и,
передвигались вертикально,
их поворачивали с одной стороны на другую.
Ок?
И если Моа́и так впечатляют сегодня,
представьте, что вы находились там
и видели, как они маршируют по острову.
Ведь настоящая ценность —
это не сами статуи,
а ритуал оживления камня.
Как архитектор по профессии
я преследовал эту мечту.
Как создать конструкцию, объясняющую
мифическое происхождение?
И я поставил перед собой задачу:
провести ряд экспериментов,
древних, но очень простых действий,
просто передвигая большие
и тяжёлые объекты,
как, например, это пятиметровый Мегалит,
спроектированный, чтобы передвигаться
и стоять ровно;
или этот гигант, весом почти в две тонны,
двигающийся сам по себе
и танцующий на сцене.
И я понял, что если мы
будем думать об архитектуре
не как об объекте,
а как о грандиозном шоу
от идеи к произведению искусства,
мы откроем действительно гениальные
способы строительства.
Мы разводим так много шума,
фокусируясь на будущем,
технологиях, эффективности и скорости.
Но я подцепил кое-что у циклопов:
чудеса могут быть
гениальными, впечатляющими
и несокрушимыми
благодаря своей массе и загадочности.
И пока люди интересуются,
как строились эти древние чудеса,
я распрашивал циклопов о том,
как создать магию,
заставляющую людей задавать этот вопрос.
Потому что в эпоху, когда мы строим здания
на 30 или, может быть, 60 лет,
я бы хотел научиться создавать что-то,
что будет впечатлять вечность.
Спасибо.
(Аплодисменты)
Da li mislite da će se stvari
koje danas gradimo
smatrati čudima u budućnosti?
Pomislite na Stounhendž,
piramide,
Maču Pikču i Uskršnje ostrvo.
Svi se oni prilično razlikuju
od onoga što radimo danas,
sa tim ogromnim kamenjem,
poređanim na složene
ali naizgled nelogične načine,
i svi tragovi njihove izgradnje
su izbrisani,
obavijajući ih misterijom.
Izgleda kao da ljudi nikako nisu mogli
da izgrade ove stvari,
jer ljudi i nisu.
Pažljivo ih je napravili
iskonska rasa džinova
zvani kiklopi.
(Smeh)
I ja sam sarađivao sa tim čudovištima
da bih naučio njihove tajne
premeštanja tog ogromnog kamenja.
Kako se ispostavilo,
kiklopi nisu toliko jaki.
Samo vrlo pametno
navode materijal da radi za njih.
Snimci velikih, kamenih,
klimavih stvorenja koje vidite iza mene
su rezultat ove saradnje.
Dobro, kiklopi možda jesu
mitska stvorenja,
ali ta čuda su ipak stvarna.
Ljudi su ih stvorili.
Ali su takođe stvorili mitove
koji ih okružuju,
i kada se radi o čudima,
postoji čvrsto vezivno tkivo
između mitologije i stvarnosti.
Uzmite Uskršnje ostrvo, na primer.
Kada su holandski istraživači
prvi put naišli na ostrvo,
pitali su narod Rapa Nui
kako su njihovi preci uopšte uspeli
da prenesu te ogromne statue.
Rapa Nui su na to rekli:
„Naši preci nisu prenosili statue,
jer su statue same hodale.“
To je vekovima bilo odbačeno,
ali je u stvari istinito.
Statue, poznate kao moai,
prenošene su u stojećem položaju,
naginjući se sa strane na stranu.
Okej?
Koliko god da su moai spektakularni
za današnje posetioce,
morate da zamislite da ste tada bili tamo
dok su kolosalni moai marširali ostrvom.
Jer pravi spomenik
nisu bili sami predmeti,
već je to bio kulturalni ritual
oživljavanja kamena.
Tako da sam, kao arhitekta, jurio taj san.
Kako da promenimo svoju ideju o izgradnji
da bi se prilagodila toj mitskoj strani?
Ja sam sebi postavio izazov
da priredim niz performansa
drevnog, ali prilično jasnog zadatka
pomeranja i uspravljanja
velikih teških predmeta
kao što je ovaj megalit od pet metara
napravljen tako da hoda po zemlji
i stoji vertikalno,
ili ovaj grmalj od 1 800 kg
koji samog sebe oživljava
da bi igrao na pozornici.
Otkrio sam da razmišljajući o arhitekturi
ne kao o krajnjem proizvodu,
već kao o performansu,
od začeća do završetka,
na kraju iznova otkrivamo
neke vrlo pametne načine
da gradimo stvari danas.
Znate, dobar deo diskusije
o našoj budućnosti
usmeren je na tehnologiju,
efikasnost i brzinu.
Ali ako sam išta naučio od kiklopa,
to je da čuda mogu biti
pametna, spektakularna
i održiva -
zbog svoje mase i misterije.
I dok ljudi i dalje žele da znaju
kako su izgrađena ta drevna čuda,
pitao sam kiklope
kako da stvorim misteriju
koja tera ljude da postave baš to pitanje.
Jer u doba u kome projektujemo građevine
da traju 30, možda 60 godina,
voleo bih da naučim
kako da stvorim nešto
što bi moglo večno da budi interesovanje.
Hvala.
(Aplauz)
Je unafikiri vitu tunavyojenga leo
vitahesabika kama maajabu miaka ijayo?
Tafakari kuhusu Stonehenge,
Mapiramidi,
Machu Picchu na Kisiwa cha Easter
Vyote hivi ni tofauti sana
na vile tunavyofanya leo,
na yale mawe makubwa,
yakiwa yamepangwa katika hali ya kiutata
hali ngumu kuelewa
na mabaki yake yote ya ujenzi
yakifutwa,
ikiyaacha katika hali ya kutojulikana
Inaonekana kama vile watu hawakuweza
kujenga vitu hivi,
kwa sababu watu hawakujenga.
Vilitengenezwa kwa uangalifu na
jamii ya majitu
yajulikanayo kama Cyclops.
(Vicheko)
Na nimekuwa nashirikiana na
majitu haya
ili kujifunza siri zao
za kuhamisha mawe hayo makubwa.
na ni kwamba,
Cyclops hawana nguvu kivile,
Ni wajanja sana katika
kufanya vitu kufanya kazi kwa niaba yao.
Video, ambazo mnaziona nyuma yangu
za vitu vinavyobadilika vikubwa,kama mawe
ni matokeo ya ushirikiano huu.
SAWA, inawezekana Cyclops
vikawa ni viumbe vya kufikirika
lakini maajabu haya bado ni halisi.
Watu waliyajenga.
Lakini pia waliunda dhana
kuhusu hayo
na kuhusu maajabu, kuna kiunganishi
kinene
kati ya dhana fikirishi na uhalisia.
Chukulia mfano wa Kisiwa cha Easter.
Pale wavumbuzi wa Kidachi
walipokifikia kwa mara ya kwanza kisiwa hiki,
Waliwauliza watu wa Rapa Nui
Vile mababu zao walivyoweza kuhamisha
sanamu hizi kubwa
Na watu wa Rapa Nui wakasema,
"Mababu zetu hawakuhamisha sanamu hizo,
kwa sababu zilitembea zenyewe."
Kwa karne kadhaa, hili lilikataliwa,
lakini ni kweli kabisa.
Sanamu, zijulikanazo kama moai,
zilihamishwa zikiwa zimesimama,
zikishikiliwa pande moja hadi nyingine.
SAWA?
Pamoja na uzuri wa moai kwa wageni leo,
unahitaji kuwaza kuwa pale wakati ule,
na moai makubwa yakitembea
katika kisiwa.
Kwa sababu kumbukumbu halisi sio
vitu vyenyewe,
Ilikuwa ni utamaduni
wa kulifanya jiwe liwe hai.
Kwa hiyo kama msanifu majengo,
nimekuwa nakimbizana na ndoto hiyo.
Tunawezaje kuhamisha dhana yetu ya ujenzi
ili kutoa nafasi ya dhana hii fikirishi
Kwa hiyo kile nimekuwa nafanya
ni kujipa changamoto mwenyewe
kwa kufanya maonyesho kadhaa
ya zamani lakini
yaliyo na jukumu la wazi kabisa
ya kuhamisha na kusimamisha
vitu vikubwa vizito,
kama vile jiwe hili kubwa
lililosanifiwa kutembea ardhini
na kusimama wima
au jiwe hili kubwa lenye uzito
wa 4,000 linaloibuka likiwa hai
ili kucheza stejini
na nilichojifunza ni kuwa kwa
kuwaza kuhusu usanifu majengo
si kama bidhaa ya mwisho bali kama onyesho
kutoka wazo mpaka kukamilika,
tunajikuta tunagundua njia bora sana
za kujenga hivi leo.
Unajua, sehemu kubwa ya mazungumzo
kuhusu zsiku zetu za baadaye
yanaangazia zaidi teknolojia,
ufanisi na uharaka.
Lakini kama nimejifunza chochote kuhusu Cyclops,
ni kuwa maajabu yanaweza
kuwa ya kijanja, mazuri sana
na endelevu --
kutokana na uwingi na kutoeleweka kwake.
na pamoja na kuwa wanahitaji kujua
jinsi maajabu haya yalivyojengwa,
Nimekuwa nikiwauliza Cyclops
jinsi ya kuunda sintofahamu hii
ambayo inawalazimisha watu
kuuuliza swala lenyewe hasa.
Kwa sababu katika zama
ambazo tunasanifu majengo
kudumu kwa miaka 30, labda 60,
ningependa nijifunze
jinsi ya kutengeneza kitu
ambacho kinaweza kuburudisha milele.
Asante
(Makofi)
Sizce bugün inşa ettiğimiz tüm bu şeyler
geleceğin harikaları olacak mı?
Stonehenge'i düşünün.
Piramitler'i,
Machu Picchu'yu ve Paskalya Adası'nı.
Bugün yaptıklarımızdan oldukça farklılar,
o devasa taşlar,
Karmaşık ama görünüşte
mantıksız yollarla bir araya getirilmiş.
Yapımlarına dair her şey ise...
silinmiş,
yerini gizeme bırakmış.
Bunları, insanların inşa etmiş olması
imkânsız görünüyor
çünkü insanlar yapmadı.
İlkel bir devler ırkı tarafından
özenle işlendiler,
namıdiğer Kikloplar tarafından.
(Kahkahalar)
Bu dev taşları nasıl taşıdıkları
sırrını öğrenmek için
bu canavarlarla iş birliği içindeyim.
Anlaşılan Kikloplar
o kadar güçlü değiller.
Eldeki materyalden faydalanma
konusunda çok zekiler sadece.
Arkamda gördüğünüz videoda büyük,
taş benzeri, eğri büğrü şeyler var,
Bunlar iş birliğinin sonuçları.
Tamam, Kikloplar efsane olabilir
ama bu mucizeler hâlâ gerçek.
Onları insanlar yarattı.
Tıpkı onları çevreleyen efsaneler gibi.
Harikalara gelirsek...
mitoloji ve gerçeklik arasında
çok kalın bir bağlantı var.
Örneğin Paskalya Adası.
Hollandalı kaşifler
adaya ilk ayak bastıklarında
Rapa Nui halkına
atalarının bu devasa taşları
nasıl oynatabildiğini sordular.
Rapa Nuililer şöyle dedi:
"Atalarımız taşları oynatmadı,
taşlar kendi kendine yürüdü."
Yüzyıllarca bu ciddiye alınmadı
ama aslında doğruydu.
Moai olarak bilinen taşlar
ayakta taşındı,
kendi ekseninde iki yana oynatılarak.
Tamam mı?
Moai bugün ziyaretçilerin
ne kadar ilgisini çekse de
o zamanlar orada olmayı hayal etmelisiniz,
ada boyunca taşınan
devasa moai taşlarını.
Çünkü asıl hatırlanması gereken
bu nesnelerin kendisi değil,
bir taşı hayata geçirmek için
gerçekleştirilen kültürel ritüel.
Ben de bir mimar olarak
bu hayalin peşindeyim.
İnşaat fikrimizi bu efsanevi yönle
uyumlu hâle nasıl getirebiliriz?
Ben de bu konuda kendime meydan okuyorum,
bu antik ama oldukça net göreve ilişkin
kendime bir dizi görev tanıyarak
büyük ve ağır nesneleri ayakta
hareket ettiriyorum;
örneğin zeminde yürümek
ve dikey durmak için tasarlanmış
yaklaşık beş metrelik bu megalit
veya sahnede dans etmek için
hareket eden
yaklaşık iki tonluk bu dev taş.
Bulduğum şey ise,
mimariyi tasarımdan tamamlamaya kadar
bir nihai ürün olarak değil de
bir performans olarak düşündüğümüzde
bir şeyler inşa etmek için gerçekten
zekice yolları yeniden keşfediyoruz.
Geleceğimiz hakkındaki tartışmaların
büyük bir bölümü
teknoloji, etkinlik ve hız üzerine odaklı.
Ama Kikloplardan bir şey öğrendiysem
o da şu ki bu harikalar
kütleleri ve gizemleri sayesinde
zekice tasarlanmış, büyüleyici
ve sürdürülebilir olabilir.
İnsanlar hâlâ bu antik harikaların
nasıl yapıldığını merak ederken
onların bunları sorgulamasını sağlayan
o gizemi nasıl yaratacağımızı
Kikloplara soruyorum.
Çünkü 30, belki de 60 yıl kadar
dayanabilen binalar yaptığımız bu çağda
sonsuza dek büyüleyiciliğini
koruyacak bir şeyin
nasıl yaratılacağını
öğrenmeyi çok istiyorum.
Teşekkürler.
(Alkışlar)
Як ви думаєте, чи будуть сучасні споруди
вважатися у майбутньому чудом?
Візьмімо Стоунхендж,
Піраміди
Мачу-Пікчу і острів Пасхи.
Вони дуже відмінні від того,
що ми будуємо сьогодні,
ті величезні камені,
поєднані складним, але
позірно нелогічним чином,
і всі сліди того, як це зводилось,
стерто,
покрито таємницею.
Здається, ніби люди просто
не могли таке збудувати,
бо це будували не люди.
Ці споруди були майстерно зроблені
первісними гігантами,
відомими як циклопи.
(Сміх)
І я співпрацював з тими гігантами,
щоб дізнатися їхні секрети
переміщення таких масивних каменів.
І як виявилося,
циклопи не такі вже і сильні.
Вони просто здогадались,
як змусити матеріал працювати на них.
Відео, які ви бачите позаду мене: великі,
схожі на камінь хиткі конструкції –
результат цієї співпраці.
Гаразд, може, циклопи і є
міфічними персонажами,
але ці чудові споруди цілком реальні.
Їх звели люди.
Але люди також створили міфи
навколо цих споруд,
і що не кажіть,
а існує міцний зв'язок
між міфом і реальністю.
Візьмімо острів Пасхи.
Коли голландські дослідники
вперше висадились на ньому,
вони запитали місцевих мешканців,
як їхні предки могли переміщувати
такі важкі статуї.
І мешканці відповіли:
"Наші предки не переміщували статуї,
бо статуї рухались самі".
Цю відповідь довгий час ігнорували,
але вона правдива.
Статуї, відомі як моаї,
переміщували вертикально,
їх повертали з одного боку на інший.
Так?
І якщо моаї так вражають
сучасних глядачів,
уявіть, що відчували люди,
які були свідками того,
як масивні статуї марширують островом.
Адже справжня цінність цих пам'яток
криється не в самих статуях,
а в культурному ритуалі
оживлення каменю.
Як архітектора, мене надихала ця мрія.
Як змінити наші уявлення про споруди,
щоб врахувати міфологічний аспект?
Тож я вирішив взятись за таке завдання:
відтворити виконання
давніх, але дуже простих операцій,
просто пересуваючи великі і важкі об'єкти,
як, наприклад, цей п'ятиметровий мегаліт,
спроектований, щоб пересуватись
і рівно стояти;
або ось цей майже двотонний велет,
що рухається сам по собі
і танцює на сцені.
І я збагнув, що якщо ми
розглядатимемо архітектуру
не як спорудження кінцевих об'єктів,
а як грандіозне шоу,
від задуму до виконання,
то ми знов відкриємо декотрі дуже
винахідливі способи будувати.
Знаєте, у наших численних
дискусіях про майбутнє
ми акцентуємо на технологіях,
ефективності і швидкості.
Але циклопи мене навчили ось чого:
чудеса можуть бути геніальними,
майстерно зробленими,
вражаючими і тривкими –
саме завдяки своїй масі й загадковості.
І оскільки люди цікавляться,
як споруджувались ці давні чудеса,
я розпитував циклопів про те,
як створити магію,
яка змушує людей задавати це питання.
Тому що в епоху, коли ми будуємо споруди,
розраховані на 30, чи, може, на 60 років,
я хотів би навчитись
створювати щось таке,
що могло б вражати цілу вічність.
Дякую.
(Оплески)
کیا آپ کو لگتا ہے کہ
ہم آج جو تعمیر کرتے ہیں
اسے مستقبل میں عجائبات کے طور پر
دیکھا جائے گا؟
سٹون ہینج کے بارے میں سوچئے،
اور اہرام،
ماچو پچواور ایسٹر جزیرے کے بارے میں.
اب، وہ سب بالکل مختلف ہیں اس سے
جو آج ہم کر رہے ہیں،
ان بڑے بڑے پتھروں کے ساتھ،
پیچیدہ طریقے سے جوڑے گئے
لیکن بظاہر غیر منطقی طریقوں سے،
اور ان کی تعمیر کے تمام نشان
مٹ گئے،
ان پر اسراریت کے پردے ڈالتے ہوئے۔
ایسا لگتا ہے جیسے لوگ ممکنہ طور پر
ان چیزوں کونہیں بنا سکتے تھے،
کیونکہ لوگوں نے نہیں بنایا۔
انہیں احتیاط سے تیار کیا گیا تھا
دیووں کی ابتدائی نسل نے
جنہیں سايكلوپس کہتے ہیں۔
(قہقہے)
اور میں ان دیووں کے ساتھ مل کر
ان کے راز سیکھ رہا ہوں
ان بڑے پتھروں کو ہلانے کے۔
اور پتا لگا،
کہ سايكلوپس بھی اتنے طاقتور نہیں تھے -
وہ بہت سمجھدار ہیں مادے کو اپنے
استعمال میں لانے کے لیے۔
اب، آپ میرے پیچھے بڑے، پتھر کی طرح،
عجیب مخلوق کی ویڈیو دیکھ ہے
یہ اس تعاون کے نتائج ہیں.
ٹھیک ہے، سائکلوپس شاید
ایک افسانوی مخلوق تھی،
لیکن وہ عجوبے تو اصل ہیں۔
لوگوں نے انہیں بنایا ہے۔
لیکن انہوں نے ان کے گرد افسانے بھی بنائے،
اور جب عجوبوں کی بات آتی ہے،
افسانے اور حقیقت کے درمیان
ایک گہرا تعلّق ہے۔
مثلاً ایسٹر جزیروں کو ہی لیجیئے۔
جب ولندیزی کھوجی پہلی بار وہاں پہنچے،
انہوں نے راپا نوی لوگوں سے پوچھا
انکے بزرگ کس طرح ان بڑے بڑے
مجسموں کو یہاں لائے تھے۔
اور راپا نوی لوگوں نے کہا،
"ہمارے بزرگ انہیں یہاں نہیں لائے تھے،
کیونکہ مجسمے خود چل کر آئے تھے."
صدیوں تک اس بات کو جھٹلایا گیا،
لکن دراصل یہ سچ ہے-
مجسمے، جنہیں موائی کہتے ہیں،
ان کو کھڑے کھڑے منتقل کیا گیا تھا،
محور پر گھماتے ہوئے۔
ٹھیک ہے؟
موائی آج کے زائرین کے لئے کتنے شنادار ہیں،
آپ کو وہ وقت تصور میں لانا چاہیے،
موائی کے ساتھ،
جزیرہ کے چکر لگانا-
کیونکہ اصلی یادگار خود یہ چیزیں نہیں تھیں،
یہ ثقافتی رسم تھی،
ایک پتھرکو زندگی دینے کی۔
ایک معمار کے طور پر،
میں اس خواب کا پیچھا کر رہا تھا.
ہم اپنے تعمیراتی انداز کو کیسے تبدیل
کرسکتے ہیں یہ اساطیری رخ شامل کرنے کے لئے؟
تو میں خود کو ہی آزما رہا ہوں
کارکردگی کا ایک سلسلہ دکھانے کے ساتھ
قدیم لیکن سیدھے سادھے کام کا
بڑی بھاری چیزوں کو ہلانے اور کھڑا کرنے کا،
اس طرح کی سولہ فٹ لمبی چٹان جو
اس انداز میں بنائی گئی ہے کہ
عمودی طور پر کھڑی ہو سکے؛
یا یہ 4000 پاؤنڈ وزنی بہیموٹ
جو خود کو حرکت دیتا ہے
سٹیج پر رقص کرنے کے لئے۔
میں نے جانا کہ فن تعمیر کو سوچتے وقت
تیار چیز نہیں بلکہ ایک عمل کے طور پر
تصور سے تکمیل تک لانے میں،
ہم کچھ بہترین طریقے دریافت کر پاتے ہیں
آج چیزیں بنانے کے لیے۔
آپ جانتے ہیں، ہمارے مستقبل کے لئے
بہت زیادہ بحث
ٹیکنالوجی، کارکردگی، اور رفتار
پر ہی ہو رہی ہے -
لیکن میں نے سائکلپس سے کچھ سیکھا ہے،
کہ عجوبے ہوشیار، شاندار
اور پائیدار ہو سکتے ہیں --
اپنے حجم اور اسرار کی وجہ سے-
اورلوگ اب بھی جاننا چاہتے ہیں کہ
یہ قدیم عجوبے کیسے بنائے گئے،
میں سائکلپس سے پوچھ رہا ہوں
اسرار کو کیسے تخلیق کیا جاتا ہے
جو لوگوں کو یہ سوال پوچھنے
پر مجبور کرتا ہے۔
کیونکہ اس دور میں جہاں ہم عمارتوں کو
30 یا شاید 60 سال لے لیے بناتے ہیں،
میں سیکھنا چاہتا ہو کہ
کیسے کچھ تخلیق کیا جائے جو
ہمیشہ سب کے لئے تفریح کا سبب بنے-
شکریہ۔
(تالیاں)
Bạn có nghĩ rằng những thứ
ta xây dựng hôm nay
sẽ được xem như
kì quan trong tương lai?
Hãy nghĩ đến Stonehenge,
các Kim tự tháp,
tàn tích Machu Picchu và Đảo Phục Sinh.
Chúng khác biệt với
những thứ hiện nay,
với những tảng đá khổng lồ,
gắn kết theo những cách phức tạp
nhưng phi lí,
và mọi dấu vết
về quá trình xây dựng
đều bị xóa bỏ,
nằm dưới tấm màn bí ẩn.
Dường như con người không thể
xây những thứ này,
vì thực tế là vậy.
Chúng đã được cẩn thận chế tác
bởi giống loài khổng lồ ban sơ
tên là Cyclop.
(Cười)
Tôi đã hợp tác cùng
những con quái vật đó
để học bí mật
di chuyển những tảng đá lớn.
Hóa ra, Cyclop cũng chẳng khỏe mấy.
Chúng chỉ khôn khéo trong cách
khiến vật liệu làm việc cho mình.
Video bạn thấy sau lưng tôi
về những sinh vật đá to lớn, lảo đảo
là kết quả của sự kết hợp này.
Vậy Cyclop
có thể là huyền thoại,
nhưng những kì quan kia là thật.
Con người tạo ra chúng.
Nhưng chúng cũng tạo ra
các thần thoại xung quanh,
và khi xét đến kì quan,
có một mối liên kết chặt chẽ
giữa thần thoại và thực tế.
Lấy Đảo Phục Sinh làm ví dụ.
Khi lần đầu đến đảo,
những nhà thám hiểm Hà Lan
hỏi người dân đảo Rapa Nui rằng
làm thế nào tổ tiên họ có thể di chuyển
những bức tượng to lớn thế.
Và người Rapa Nui nói:
''Tổ tiên chúng tôi không di chuyển tượng,
vì những bức tượng tự di chuyển.''
Trong hàng thế kỉ, câu nói đó bị gạt bỏ,
nhưng nó là sự thật.
Những bức tượng moai
được di chuyển thẳng đứng,
nghiêng bên này sang bên kia.
Được chứ?
Các bức tượng moai gây ấn tượng
với du khách hiện nay,
nhưng bạn phải tưởng tượng
chúng khi đó,
những moai khổng lồ diễu hành quanh đảo.
Vì đài tưởng niệm thật sự
không phải là bức tượng,
mà là nghi lễ bản địa
thổi sự sống vào đá.
Là một kiến trúc sư,
tôi luôn theo đuổi giấc mơ đó.
Làm thế nào xoay chuyển lý tưởng xây dựng
theo hướng thần thoại?
Vậy nên điều tôi đang làm
là thách thức bản thân
bằng việc hoàn thành một loạt
các thử thách cổ xưa
nhưng dễ thực hiện:
di chuyển và dựng đứng
những vật thể to lớn,
như khối cự thạch năm mét
được thiết kế
để di chuyển mặt trên đất
và đứng thẳng;
hay làm con vật 1,8 tấn này
sống dậy và nhảy múa.
Điều tôi nhận thấy là
bằng cách xem kiến trúc
không phải như sản phẩm cuối cùng
mà là một cách thể hiện,
từ ý tưởng thành hiện thực,
ta khám phá ra vài cách
xây dựng thông minh cho ngày nay.
Bạn biết đấy, có quá nhiều bàn luận
về tương lai,
tập trung vào công nghệ,
hiệu suất và tốc độ.
Nhưng nếu tôi học được gì
từ Cyclop,
thì đó là kì quan
có thể thông minh, ngoạn mục
và bền vững --
vì sự đồ sộ và bí ẩn của chúng.
Và nếu mọi người vẫn muốn biết
làm thế nào các kì quan cổ đại
được xây nên,
tôi đã hỏi các Cyclop
cách tạo ra bí mật
buộc mọi người phải đặt câu hỏi.
Vì trong thời đại mà
ta thiết kế các công trình
để tồn tại trong 30,
hay có thể là 60 năm,
tôi muốn học cách tạo ra
thứ có thể trường tồn.
Xin cảm ơn.
(Vỗ tay)
当今时代的建筑,
在未来会是奇迹吗?
就像巨石阵、
金字塔、
马丘比丘和复活节岛?
这些建筑和现今的建筑
有天壤之别,
它们由巨大的石头,
以复杂、似乎没有逻辑的形式堆叠而成。
而它们所有的建造痕迹
都被抹去了,
让它们成为了人类历史的不解之谜。
很难想象人类能够建造这些奇迹,
因为它们不是人类建造的,
是一群原始巨人精心打磨成的,
也就是独眼巨人。
(笑)
我最近和这群巨人合作,
来揭示它们移动巨石的秘密。
结果我发现,独眼巨人没那么强壮,
他们只是非常聪明,
善于操控物体。
我身后的视频中,大家看到的
巨大、石头样的摇晃的物体,
就是这次合作的成果。
好吧,独眼巨人只是个传说,
但这些史前奇迹是真实存在的,
它们是由人类建造的。
它们也引发了许多神话,
而在神话和现实之间,
有着深厚的联系,
比如复活节岛。
荷兰探险家首次发现这个岛的时候,
问当地的拉帕努伊居民,
你们的祖先是怎么挪动这些巨石的?
拉帕努伊人说:
“我们的祖先没有挪这些雕像,
因为雕像自己会走路。”
几个世纪以来,该说法
一直被人们忽视,但这却是真相。
这些雕像,也被称为摩艾巨石,
是直立着,不断旋转着运输的。
能想象吧?
今天大家看到这些巨石觉得很壮观,
那想象一下当年的景象,
巨大雕像在岛上行走的样子
岂不更加壮观。
因为它们的真正意义,
不是这些物体本身,
而是赋予石头“生命”的文化仪式。
作为一个建筑师,这就是我的梦想。
我们如何将思维从打造建筑
转变为创造神话?
所以我一直在挑战自我,
进行一系列
古老但非常直接的、
移动站立的、巨大笨重物体的展示,
比如这块设计为可在
地面行走、并竖直站立的
16英尺高巨石;
再比如这个可以一跃而起、
在台上起舞的
4000磅的庞然大物。
通过这些,我发现,
如果不把建筑看作最终成品,
而是看作一场表演,
从概念一直到成品,
我们就可以重新发现
非常精妙的建造方式。
太多关于未来建筑的讨论,
都是关于科技、效率和速度。
但是独眼巨人教会了我一件事:
奇迹之所以精妙、壮观,
而且经久不衰,
正是因为它们的巨大和神秘。
尽管人们还在猜测,
这些古老奇迹是怎么建造的,
我却在向独眼巨人提问:
如何建造引发这些猜测的奇迹?
因为在这个建筑物
只有30年、也许60年寿命的时代,
学习创造亘古永恒的奇迹,
该是多么美妙啊。
谢谢。
(掌声)
你認為我們現今所建造的東西,
在未來會被認為是奇蹟嗎?
想想史前巨石群、
金字塔、
馬丘比丘,和復活節島。
比起我們現今所做的東西,
它們很不一樣,
它們用大石頭做成,
用複雜但似乎沒有邏輯的方式組成,
它們建造過程的所有蹤跡
都已被抹除,
讓它們成為謎。
看起來,人類不可能
建造出這些東西,
因為確實不是人類建的,
而是由原始的巨人種族精心製作的,
獨眼巨人。
(笑聲)
我一直在和這些怪獸合作,
了解它們搬移巨石的秘密。
結果發現,獨眼巨人沒那麼強壯。
它們只是非常聰明,會擅用材料。
在我背後的影片中看到的
像石頭一樣的巨大搖晃生物,
就是這次合作的結果。
好吧,獨眼巨人可能只是傳說生物,
但那些奇蹟仍然是真實的,
是人製造了它們。
人也創造了與奇跡有關的神話,
談到奇蹟時,
在神話和現實之間
有著厚實的連結組織。
以復活節島為例,
當荷蘭探險家初次發現這座島時,
他們問拉帕努伊人,
他們的祖先怎麼有可能
移動那些大型雕像。
拉帕努伊人說:
「我們的祖先沒有移動雕像,
那些雕像自己會走路。」
數世紀以來沒人理會這種説法,
但這是真的。
那些摩艾像是直立著運輸的,
用扶著兩側旋轉的方式來搬移,
有道理吧?
雖然對現今的訪客而言,
摩艾像已經相當壯觀,
你更要想像一下當時
巨型摩艾像在島上行進的壯觀景象。
因為真正值得紀念的,
不是物體本身,
而是賦予石頭生命的文化儀式。
身為建築師,我一直在追那個夢。
我們要如何把建設的想法
轉變成也能考量神話的體現?
所以,我一直在做的,
就是挑戰我自己,
做出一連串的表演,
演出內容是古老卻很直接的任務,
就是移動和立起很重的巨大物體,
比如這個十六英呎高的巨石,
它被設計為能在陸地上移動
並能直豎地站立;
或是這個四千磅的龐然大物,
它能夠突然活躍起來,
在台上跳舞。
我發現,在思考建築時,
不要把它當作最終產品,
而要當成表演,
從構想到完成的表演,
最後,我們會重新發現現今
仍然很聰明的建造方式。
當談論我們的未來時,
大部分的焦點都放在
科技、效能和速度上。
但如果我有從獨眼巨人學到什麼,
那就是,奇蹟也可以是
聰明的、壯觀的,
且永續的——
因為它們的規模和神秘性。
雖然大家仍想知道那些
古老奇蹟是怎麼建造的,
我一直在問獨眼巨人
如何創造出驅使人們
去問那個問題的訣竅。
因為,在這個時代,
我們設計的建築
要維持三十、也許六十年,
我會很樂意學習如何創造出
能永遠一直吸引人們的建築。
謝謝。
(掌聲)