-
Čtvrtá věta začíná
dalo by se říci agresivně.
-
Smyčce začínají ve fortissimu,
-
skoro nejhlasitěji, co to jde.
-
První téma
po tomto krátkém úvodu
-
je zahrané trubkami,
dvě trubky hrají unisono.
-
První téma se okamžitě opakuje,
-
tentokrát trubka v oktávě.
-
Druhá část prvního tématu
-
pak prodlužuje téma,
tentokrát to hrají smyčce,
-
a pak se to znovu opakuje.
-
A máme velmi bohaté druhé téma.
-
Je to velmi odlišné
od všeho ostatního, co jsme slyšeli
-
od Dvořáka dříve,
protože to téma není moc melodické,
-
není tak lyrické, jako je
většina jeho hudby.
-
Je to spíše veselé a šťastné,
dechy s tím dále pokračují
-
a tak to jde chvíli,
dokud nepřijde třetí téma.
-
A znovu, ta krásná
a melodická hudba se nabaluje.
-
Třetí téma uvádí klarinet
-
s malým echem tympánů a violoncell.
-
Po chvíli se přidávají flétny,
-
první housle také
a celé to pokračuje
-
k dalšímu tématu,
čtvrtému.
-
Čtvrté téma začíná velmi
lyricky a pak najednou
-
přijde několik taktů vzrušené hudby.
-
A pak následuje páté téma.
-
Pro nás, kteří hudbu
studujeme pořád,
-
koukáme na Beethovena, Brahmse,
na jejich témata.
-
Ale pět témat v poslední větě?
-
No to je neuvěřitelné!
-
Toto téma, znovu,
je spíše veselé
-
a velmi připomíná
českou folklórní hudbu.
-
A pak se toto téma nějak rozvíjí,
-
to, co se stane, je velmi zajímavé.
-
Lesní rohy, všech pět lesních rohů,
vstupuje a zahraje
-
první téma této věty,
ale s decrescendem.
-
Takže to zahrají velmi nahlas,
pak zeslabují,
-
a pak následuje malá fanfára
trubek.
-
Dechy znovu vstupují, opakují
-
toto páté téma, vlastně jen část.
-
Lesní rohy vstupují znovu,
opakují,
-
jako by říkaly: "Toto je to důležité."
-
"Tamto není důležité,
naše téma je důležité."
-
A to se nějakým způsobem vyvíjí.
-
A samozřejmě, je úžasné,
co Dvořák provádí.
-
Používá materiál
z druhé a třetí věty,
-
takže v jednom okamžiku
hrají dechy,
-
sólo anglického rohu
z druhé věty,
-
zatímco smyčce
to trochu okomentují,
-
což je vlastně materiál ze třetí věty.
-
Toto se odehrává docela dlouho,
dokud trubky
-
a trombony nezahrají znovu
část pomalé věty,
-
téma anglického rohu,
ale tentokrát silně.
-
Pak vstupuje třetí a čtvtý lesní roh
-
a zahrají téma z první věty.
-
Pak na to odpovídají
violoncella a kontrabasy,
-
pak začíná další téma,
-
myslím, že to jsme ještě neslyšeli.
-
Je překrásné, hrané houslemi,
-
pak odpověď dávají violoncella.
-
Znovu, vrací se zpět ke všem tématům
-
ze všech vět a dělá to
neskutečným způsobem.
-
To posléze vede k úplnému vrcholu,
-
což nyní vede ke codě,
-
což je konec věty.
-
A samozřejmě,
-
vše zopakoval,
ale co ještě nezopakoval,
-
jsou úvodní akordy pomalé věty.
-
Pamatujete? Žesťové akordy
-
z počátku a konce pomalé věty?
-
To se ještě nikdy nezopakovalo.
-
Takže, stylově, čekal,
-
jen cítíte, že čeká na ten okamžik,
-
a skutečně, vrací se k tomu.
-
Tympány hrají naplno,
žestě a dechy
-
zahrají tuto neskutečnou
notovou posloupnost.
-
To vede ke konci této věty.
-
Velmi originálně provedeno,
vrací se
-
se spoustou materiálu,
různými tempy.
-
A pak na úplném konci udělá něco
velmi neobvyklého.
-
Skladatelé většinou mají rádi,
když skladba končí nahlas.
-
Mají rádi velký a úplný konec,
-
tak že všichni křičí "Bravo".
-
Tato symfonie je v tomto
ne tak výrazná.
-
Takže na úplném konci
této velkolepé věty
-
hrají dechy a žestě
-
tento poslední akord
a zeslabují.
-
Co se stane, samozřejmě,
-
to, že věta skončí potichu.
-
Ale vůbec to nebránilo
obrovskému úspěchu
-
tohoto skvělého veledíla.