Posledních deset let

se zabývám nestátními
ozbrojenými skupinami:

teroristickými organizacemi,
povstalci nebo milicemi.

Zaznamenávám, co takové skupiny
dělají, když zrovna nestřílí.

Mým cílem je lépe
těmto agresorům porozumět

a hledat způsoby,
jak z konfrontací vymýtit

prvek násilí.

Pracuji v terénu a v knihovně
a jsem politicky aktivní.

Řešit současné konflikty znamená nejprve
pochopit nestátní ozbrojené skupiny,

protože válka se změnila.

Dříve byla válka bojem mezi státy.

To už neplatí.

Dnes je konfliktem mezi státy
a nestátními útvary.

Tak například, z 216 mírových dohod

podepsaných v letech 1975 až 2011

jich 196 bylo uzavřeno mezi státem
a nestátním útvarem.

Musíme těmto skupinám porozumět;
a buď je zapojit do řešení konfliktu,

nebo je v něm porazit.

Jak na to?

Musíme vědět, co takové organizace
udržuje v chodu.

Víme toho dost o tom,
jak a proč bojují,

ale nikdo neřeší, co dělají,
když zrovna nebojují.

Boj jde přitom
ruku v ruce s politikou.

Jsou to dvě tváře téže organizace.

Nemůžeme těmto skupinám porozumět
– natož je porazit –

pokud o nich nevíme všechno.

A současné ozbrojené skupiny
jsou složité organizace.

Vezměme si libanonský Hizballáh,

který je známý násilnými útoky
proti Izraeli.

Od svého vzniku na počátku 80. let

ale také založil politickou stranu,

síť sociálních služeb
a vlastní armádu.

Podobně je to i s palestinským Hamásem,

který podniká sebevražedné
protiizraelské útoky,

ale také od roku 2007 spravuje pásmo Gazy.

Střílením a zabíjením tedy činnost
těchto skupin nekončí.

Zvládají toho víc.

Zřizují komplexní komunikační systémy:

rozhlasové stanice, televizní kanály,

internetové stránky a sociální média.

Tady máte časopis ISIS,

v angličtině, k náboru dalších členů.

Ozbrojené skupiny také investují
do komplexního financování –

nejedná se o rabování,
nýbrž o výdělečné podnikání,

zakládají například stavební společnosti.

Tyto aktivity jsou klíčové.

Umožňují daným skupinám nabývat na síle,

bohatnout,

nabírat nové členy
a budovat si vlastní značku.

Ozbrojené skupiny dělají ještě něco:

budují silnější pouta s obyvatelstvem

tím, že investují do sociálních služeb.

Staví školy, provozují nemocnice,

zřizují profesní školicí programy
či umožňují mikropůjčky.

Hizballáh nabízí všechny tyto služby
a ještě víc.

Ozbrojené skupiny se také snaží
získat si obyvatelstvo tím,

že mu nabídnou něco,
v čem stát selhává:

ochranu a bezpečí.

Počátečnímu vzestupu Talibanu
ve válkou zmítaném Afghánistánu

nebo vzniku ISISu můžeme porozumět,

podíváme-li se na snahy těchto skupin

zajistit obyvatelstvu bezpečí.

V těchto dvou konkrétních případech

bohužel muselo obyvatelstvo za bezpečnost

zaplatit příliš vysokou cenu.

Obecně ale zajištění sociálních služeb
zaplňuje mezeru,

správní mezeru vytvořenou vládou,

díky které mohou tyto skupiny sílit

a zvětšovat svou moc.

Například volební vítězství
palestinského Hamásu v roce 2006

nelze pochopit, pokud nevezmeme
v potaz sociální práci této skupiny.

Jedná se o velmi komplexní záležitost,

přesto to jediné, na co se
my na Západě soustředíme,

je násilí.

To ale pro pochopení síly, strategie

a dlouhodobé vize
těchto skupin nestačí.

Jsou hybridní.

Získávají moc, protože zaplňují mezeru,
která zůstala po vládě.

Mají jak ozbrojenou,
tak politickou složku.

Zapojují se do násilného boje
a zároveň poskytují vládu.

A čím jsou tyto organizace
složitější a propracovanější,

tím hůře je lze považovat 
za protipól státu.

Jak tedy vnímat
skupiny jako Hizballáh?

Spravují část území,
vykonávají všechny své funkce,

starají se o odpadky a o splašky.

Je to stát? Je to rebelská skupina?

Nebo něco úplně jiného,
něco nového?

A co ISIS?

Hranice jsou nejasné.

Žijeme ve světě států, nestátních skupin
a něčeho mezi tím,

a čím slabší jsou státy,
jako například ty na Blízkém východě,

tím více zasahují nestátní organizace,
které zaplňují mezeru po státech.

Tohle je pro vlády důležité,
neboť chtějí-li tyto skupiny porazit,

musí více investovat
do nevojenských záležitostí.

Vyplnit tu správní mezeru

musí být hlavním bodem
každého udržitelného přístupu.

Je to důležité také pro vytváření
a udržování míru.

Porozumíme-li ozbrojeným skupinám lépe,

budeme lépe vědět, co nabídnout,

abychom podpořili přechod
od násilí k nenásilí.

V tomto novém boji mezi státy
a nestátními činiteli

sice vojenská síla může
vyhrát některé bitvy,

nemůže nám ale přinést mír ani stabilitu.

Pro takový cíl

je třeba dlouhodobých investic
do zaplňování bezpečnostních mezer,

správních mezer,

které těmto skupinám umožnily
získat na popularitě.

Děkuji.

(Potlesk)