Když jsem byla nedávno
v Maroku, v Casablance,

setkala jsem tam s Faizou,
svobodnou matkou.

Faiza mi ukázala fotky
svého malého chlapce

a vyprávěla mi o jeho početí, 
o těhotenství a porodu.

Byl to poutavé vyprávění,

ale Faiza si schovávala
to nejlepší na konec.

"Víš, jsem panna," řekla mi.

"Mám na to dvě lékařská potvrzení."

Toto je současný Blízký východ,
kde dvě tisíciletí po příchodu Krista

jsou panenská početí
běžnou součástí života.

Příběh Faizy patří k mnohým, které jsem
vyslechla během let putování Arábií

a rozprav s místními o sexu.

Musí to asi znít jako práce snů

nebo alespoň jako dost
pochybné zaměstnání,

ale pro mě to znamená něco zcela jiného.

Jsem poloviční Egypťanka a muslimka.

Vyrůstala jsem však v Kanadě,
daleko od mé arabské domoviny.

Jako ti, kdož stojí jednou nohou
na západě a druhou na východě,

snažila jsem se i já lépe
porozumět svým kořenům.

Téma sexu jsem si vybrala
díky studiu HIV a AIDS,

kterému se věnuji jakožto
spisovatelka, výzkumnice a aktivistka.

Sex je klíčový faktor v šířící se epidemii
na Blízkém východě a severní Africe,

což jsou regiony, kde počet
nakažených HIV/AIDS stále roste.

Sexualita je neuvěřitelně
mocným prizmatem,

skrze které můžeme
zkoumat jakoukoli společnost,

protože náš intimní život se odráží
v silách na vyšší úrovni:

v politice, ekonomii,
v náboženství, tradicích,

v genderových a generačních postojích.

Zjistila jsem, že pokud chcete
druhé opravdu poznat,

nahlédněte nejprve do jejich ložnice.

Arabský svět je zajisté velký a rozmanitý,

ale spojují ho tři velká témata,

která nelze zpochybnit
ani slovem, ani skutky.

Prvním je politika.

Arabské jaro to vše změnilo povstáními,

která od roku 2011
vykvetla v celém regionu.

Zatímco ti u moci, noví i staří,
se jako obvykle drží byznysu,

miliony lidí stále postrkují

a urychlují to, v co doufají,
že bude lepším životem.

Druhým tématem je náboženství.

Politika a náboženství jsou úzce spojené

a dávají vzniknout skupinám,
jako je Muslimské bratrstvo.

Někteří se konečně začínají ptát

na roli islámu ve veřejném
a soukromém životě.

A třetím tématem, o kterém
se nemluví, je podle vás co?

Publikum: Sex.
Shereen El Feki: Hlasitěji, neslyším vás.

Publikum: Sex.
SEF: Znovu prosím, nestyďte se.

Publikum: Sex.
SEF: Ano, naprosto správně, sex.

(smích)

V arabském světě je jediným
přípustným kontextem pro sex sňatek.

Schválený rodiči, posvěcený náboženstvím
a registrovaný státem.

Sňatek je vstupenkou do dospělosti.

Bez manželských pout se
nemůžete od rodiny odstěhovat,

neměli byste sexuálně žít
a už vůbec byste neměli mít děti.

Je to společenská svátost,
neproniknutelná hradba,

která odolává jakémukoli
útoku či alternativě.

A kolem této hradby leží spousta tabu

týkající se předmanželského sexu,
používání kondomů,

potratů, homosexuality,
víte, co mám na mysli.

Faiza je toho živým důkazem.

Potvrzení panenství pro ni
nebylo jen zbožným přáním.

Přestože velká náboženství arabského světa
blahořečí předmanželskou zdrženlivost,

v patriarchátu platí: hoši jsou hoši.

Muži mají předmanželský sex

a ostatní to víceméně tiše tolerují.

Avšak nikoli ženám.

Očekává se,
že o svatební noci budou pannami.

To znamená, že jejich
panenská blána bude nedotčena.

Na tomto nemají zájem pouze jednotlivci,

je to záležitost rodinné cti,
zejména cti mužů.

A tak ženy a jejich
rodiny dělají vše pro to,

aby uchovali tento kousek
lidského těla nedotčený:

Od znetvoření ženských pohlavních orgánů,

přes zkoušky panenství,
až po rekonstrukci panenské blány.

Faiza zvolila jinou cestu,
nevaginální sex.

Tak jako tak otěhotněla.

Neuvědomila si, že může otěhotnět,

protože ve školách
sexuální výchova téměř neprobíhá

a v rodinách se o sexu příliš nemluví.

Když už se dal její stav těžko skrývat,

pomohla jí před bratry
a otcem uprchnout vlastní matka.

Vraždy ze cti jsou v arabských zemích

skutečnou hrozbou pro nespočet žen.

A když byla Faiza konečně přijata
do nemocnice v Casablance,

muž, který ji nabídl pomoc,

se ji pokusil znásilnit.

Bohužel, toto není jen případ Faizy.

V Egyptě, kam soustřeďuji svůj výzkum,

jsem pozorovala spousty problémů
uvnitř i vně společenských hradeb.

Najdete tam zástupy mladých mužů,

kteří si nemohou dovolit oženit se,

protože sňatek se stal
velmi drahou záležitostí.

Od mužů se očekává,
že rodinu finančně zajistí,

ale bohužel nemohou nalézt práci.

Toto je jedna z hlavních
příčin nedávných povstání

a také jeden z důvodů
uzavírání sňatků ve vyšším věku

ve většině arabských zemí.

Existují výdělečně činné ženy, 
které se chtějí provdat,

ale nemohou najít manžela,

protože se tím staví
proti genderovým očekáváním,

jak mi to jednou
vysvětlila tuniská lékařka:

"Ženy jsou více a více otevřené.

Ale muži, ti žijí stále v době kamenné."

Mezi Araby nalezneme ty,
kteří překročili valy heterosexuality

a mají sex se stejným pohlavím

nebo mají jinou gendrovou identitu.

Ocitají se v osidlech zákonů,
které trestají jejich aktivity

a dokonce i jejich vzhled.

Každodenně se potýkají
se sociálním stigmatem,

zoufalstvím vlastní rodiny

a náboženstvím, které dští oheň a síru.

Ani v manželských postelích
to není zrovna růžové.

Páry, které touží
po šťastnějším manželství,

po šťastnějším sexuálním
životě v manželství,

neví, jak jej dosáhnout.

Obzvlášť ne ženy,
které se obávají špatné reputace,

pokud by se v soukromí
ložnice trochu odvázaly.

A pak tu jsou ty, pro které je manželství
jen zástěrkou k provozování prostituce.

Rodiny je obvykle prodávají

zámožným arabským turistům.

Toto je pouze jedna podoba
obchodu s lidmi v arabských zemích.

Zvedněte ruku ti,
kteří jste už ve své zemi

o čemkoli z toho slyšeli.

Není to tak, že by měl arabský svět
monopol na sexuální dostaveníčka.

A ačkoli stále nemáme
Kinseyho zprávu pro arabské země,

abychom věděli, co se ve skutečnosti
odehrává v tamních ložnicích,

je jasné, že něco není v pořádku.

Dvojí standardy pro muže a ženy,

sex jako zdroj hanby,

dohled rodiny omezující svobodnou volbu

a propastný rozdíl mezi
veřejným vystupováním a realitou:

co lidé doopravdy dělají
a k čemu mají vůli se přiznat.

Obecná nechuť přejít
od šuškandy v soukromí

k vážné a trvalé veřejné debatě.

Jeden káhirský lékař to shrnul následovně:

"U nás je sex protikladem sportu.

O fotbale tu mluví každý,
ale málokdo ho hraje.

Sex provozuje každý,

ale nikdo o něm nechce mluvit."

(hudba) (arabština)

SEF: Chtěla bych vám dát radu.

Pokud se jí budete řídit,
budete v životě šťastné.

Když se vás manžel dotkne,

když se zmocní vašeho těla,

hluboce povzdechněte
a toužebně se na něho zadívejte.

Když do vás pronikne svým penisem,

snažte se s ním laškovně mluvit
a pohybujte se v harmonii s jeho tělem.

Sexy věci!

Mohlo by se zdát, že tyhle šikovné rady

pochází z knihy Radosti sexu
nebo z YouPorn.

Ve skutečnosti mají původ
v arabské knize z 10. století

zvané "Encyklopedie rozkoše",

která popisuje sex
od afrodiziak až po zoofilii

a všechno mezi tím.

Kniha je jednou z mála,
která hovoří o arabském erotickém umění,

většina byla sepsána náboženskými učenci.

Už od dob proroka Mohameda

existuje v islámu bohatá tradice

upřímného rozmlouvání o sexu:

nejen o problémech, ale také o rozkoši.

Týkalo se to jak mužů, tak i žen.

Před tisíci lety existovaly dokonce
celé arabské slovníky o sexu.

Slovník pokrývající všechny
myslitelné prvky sexu,

polohy při milování, preference, řeč těla,

který popisoval ženské tělo tak podrobně,
jak to vidíte na této stránce.

Dnes je tato část historie
v arabském světě již neznámá.

Neznají ji ani vzdělaní lidé,
kteří snáze hovoří o sexu

v cizím jazyce než v mateřštině.

Tamní postoje k sexu
připomínají Evropu a Ameriku

v letech před propuknutím
sexuální revoluce.

Ale zatímco se západ sexu otevřel,

arabská společnost se pohybuje 
směrem opačným.

V Egyptě a přilehlých státech

se tendence uzavírání se 
projevuje i ve smýšlení

politickém, společenském a kulturním.

Je to výsledek komplexního 
historického vývoje,

který získal současnou podobu
v sedmdesátých letech

při vzestupu islámského konzervatismu.

"Řekněte prostě ne,"
mají konzervativci na celém světě radu

proti snahám napadat sexuální status quo.

V arabském světě je to považováno
za západní konspiraci,

která má podkopat tradiční
arabské a islámské hodnoty.

Ale to, oč tu opravdu běží,

je mocný nástroj jejich kontroly:

sex ovládaný náboženstvím.

Ale z historie víme,
že dokonce ještě za života

našich otců a dědů

byl arabský svět mnohem pragmatičtější,

tolerantní a ochotný
přijímat i jiné jeho interpretace:

zahrnoval potraty, masturbaci

a dokonce i tak ožehavé téma
jako homosexualitu.

Věc není tak černobílá,
jak nám ji stoupenci konzervatismu líčili.

V těchto a mnoha dalších záležitostech

má i islám svých padesát odstínů šedi.

(smích)

Během svých cest jsem se v arabských
zemích setkala s muži a ženami,

kteří se tímto spektrem zabývají:

se sexuology, kteří pomáhají párům

být v manželství šťastnými,

inovátory, kteří se snaží prosadit
sexuální výchovu ve školách,

skupinkami mužů a žen,

lesbiček, gayů,
transgender lidí, transsexuálů,

kteří se vzájemně informují

prostřednictvím online iniciativ
a skutečných podpůrných skupin.

Ženy, a se vzrůstající tendencí i muži,

vystupují proti sexuálnímu násilí
na ulicích a doma.

Skupiny snažící se ochránit 
sexuální pracovnice proti HIV

a jiným pracovním rizikům,

neziskovky pomáhající
nechtěně otěhotnělým ženám jako Faiza

najít místo ve společnosti 
a zejména zůstat se svými dětmi.

Tyto iniciativy jsou malé,
často nedostatečně financované

a musí čelit hrozivé opozici.

Ale věřím, že v dlouhodobém horizontu

se vše změní a že jejich myšlenky
získají podporu.

Společenské změny neprobíhají v arabských
regionech skze dramatické konfrontace,

bití nebo odhalování poprsí,

ale spíše skze vyjednávání.

Není tu řeč o sexuální revoluci,

ale o sexuální evoluci,
čerpání znalostí z jiných částí světa,

adaptování se na místní podmínky,

vyšlapání vlastní cesty
a nikoli následování cesty již vyšlapané.

Pevně doufám,
že tato cesta nás jednou dovede

k právu rozhodovat o vlastním těle

a přístupu k informacím a službám,
které jsou potřebné

pro spokojený a bezpečný sexuální život.

Právo na svobodné vyjádření,

na svobodný výběr manžela
či manželky, na výběr partnera,

právo být či nebýt sexuálně aktivní,
rozhodovat, zda a kdy mít či nemít děti.

To vše bez násilí,
donucování a diskriminace.

Cesta k tomu je ještě dlouhá

a mnoho věcí je třeba změnit:

právo, vzdělávání, média, ekonomiku,

mohla bych pokračovat dál a dál.

Je to práce minimálně pro jednu generaci.

A všechna práce začíná tam,
kde jsem začala já,

pokládáním tvrdých otázek
zažitým pravdám o sexuálním životě.

A je to cesta,
která jen posílila mou víru

a porozumění místním dějinám a kulturám

a která mi ukázala možnosti tam,
kde jsem předtím viděla jen dané věci.

Když uvážíme nepokoje
odehrávající se napříč arabským světem,

je rozprava o sexu,
napadání tabuizovaných témat

a hledání alternativ
téměř luxusní záležitostí.

Ale v tomto kritickém okamžiku dějin

je důležité zakotvit
svobodu a spravedlnost,

důstojnost a rovnost,

soukromí a autonomii,
do našeho soukromého a sexuálního života,

jinak bude těžké tohoto
dosáhnout v životě veřejném.

Politika a sex jsou intimními
společníky v našich ložnicích,

a platí to o nás všech,
ať žijeme a milujeme se kdekoli.

Děkuji.

(potlesk)