Neil Gaiman Addresses the University of the Arts Class of 2012

Děkuji

[smích]

Nikdy jsem nečekal, že budu dávat rady

lidem ukončujícím vyšší vzdělání.

Nikdy jsem vyšší vzdělání neukončoval.

Nikdy jsem ho dokonce ani nezačal.

Ze školy jsem utekl, jak nejdříve to šlo,

když se vidina dalších čtyř let nuceného učení předtím,

než bych se mohl stát spisovatelem, kterým jsem chtěl být, zdála svazující.

Vyšel jsem do světa, psal jsem

a stával jsem se tím lepším spisovatelem, čím více jsem psal.

A psal jsem trochu více

a nevypadalo to, že by někomu vadilo,

když si všechno vymýšlím za pochodu.

Jenom si přečetli, co jsem napsal, a dali mi peníze,

nebo také ne.

[smích]

A často mi zadávali další práci,

což ve mně zanechalo

zdravý respekt a náklonnost k vyššímu vzdělání,

ze které byli všichni mí přátelé a příbuzní, kteří navštěvovali univerzity,

vyléčeni už před dlouhou dobou.

Když se podívám zpátky, byla to podivuhodná jízda.

Nejspíš bych ji nenazval kariérou,

protože slovo kariéra naznačuje, že jsem měl nějaký kariérní plán,

který jsem nikdy neměl.

Nejbližší takovému plánu byl seznam, který jsem si sepsal, když mi bylo asi 15.

Seznam všeho, co bych chtěl udělat.

Chtěl jsem napsat román pro dospělé,

dětskou knihu,

komiks, film,

nahrát audioknihu,

napsat epizodu Dr. Who, a tak podobně.

Neměl jsem kariéru,

jen jsem dělal další položku ze seznamu.

Řekl jsem si proto, že vám povím všechno, co bych si přál vědět v začátcích,

a pár věcí,

které jsem asi věděl.

Také vám dám nejlepší radu, kterou jsem kdy dostal,

a kterou jsem naprosto nedodržel.

Zaprvé,

když začnete kariéru v umění,

nemáte tušení, co to vlastně děláte.

To je skvělé.

Lidé, kteří vědí, co dělají, znají pravidla

a vědí, co je možné a nemožné.

Vy to nevíte a neměli byste vědět.

Pravidla možného a nemožného umění byla vytvořena lidmi,

kteří sami neotestovali hranice možností

jejich překročením.

A vy můžete.

Pokud nevíte, že je něco nemožné,

je mnohem jednodušší to udělat.

A protože to nikdo jiný nikdy předtím neudělal,

nevytvořil ani pravidla,

kterými by vás mohl zastavit před opakováním té určité věci.

[potlesk]

Zadruhé, pokud máte nápad, co byste chtěli vytvořit,

k čemu jste sem byli vysláni,

tak prostě jděte a udělejte to.

A to je mnohem těžší, než se zdá,

a někdy nakonec mnohem jednodušší, než si představujete.

Protože obyčejně jsou věci, které musíte udělat

předtím, než se dostanete tam, kam chcete.

Chtěl jsem psát komiksy a romány a příběhy a filmy,

tak jsem se stal novinářem,

protože novinářům je dovoleno klást otázky

a jednoduše jít a zjistit, jak svět funguje.

A kromě toho, potřeboval jsem psát

a psát dobře.

Byl jsem placen za to, že jsem se učil psát

úsporně, úderně, někdy za nepříznivých podmínek

a včas do uzávěrky.

Někdy bude cesta k uskutečňování vašich nadějí jasně vyznačená.

A někdy bude téměř nemožné

poznat, jestli děláte správnou věc, nebo ne,

protože budete muset vaše cíle a naděje

zvažovat proti vaší potřebě jíst,

platit dluhy, nacházet práci,

spokojovat se s tím, co je.

Někdy mi pomáhalo

si svoji touhu

- což bylo stát se autorem,

tvořit dobré knihy, dobré komiksy,

dobré příběhy

a opírat se o svá vlastní slova -

představit jako horu,

vzdálenou horu, můj cíl.

A věděl jsem, že dokud půjdu směrem k té hoře,

bude všechno v pořádku.

A když jsem si opravdu nebyl jistý, co bych měl dělat,

mohl jsem se zastavit a přemýšlet,

jestli bych se ke své hoře dále přibližoval,

nebo se od ní začal vzdalovat.

Odmítl jsem nabídky práce v redakcích časopisů

- pořádná zaměstnání, ve kterých bych vydělával pořádné peníze -

protože jsem věděl, že i přes svoji přitažlivost by pro mě

znamenaly chůzi směrem od hory.

Kdyby ty nabídky přišly dříve,

možná bych je přijal,

protože v té době mohly být hoře blíže

než mé tehdejší místo.

Psát jsem se naučil psaním.

Snažil jsem se vše dělat tak dlouho, dokud trval pocit dobrodružství

a přestat, když převážil pocit práce,

což znamenalo, že ani život nepůsobil jako práce.

Zatřetí, v začátcích se musíte vypořádat s problémy neúspěchu.

Musíte mít hroší kůži,

naučit se, že ne každý projekt přežije.

Nezávislý život, život umělce

je někdy jako posílání vzkazů v lahvi z opuštěného ostrova

a doufání, že někdo najde alespoň jednu láhev,

otevře ji, přečte vzkaz

a vloží do láhve něco, co připlave zpět k vám

- uznání nebo provizi nebo peníze či lásku.

Musíte přijmout fakt, že možná bude třeba vyslat stovky vzkazů

na každou láhev, která se vrátí.

Problémy neúspěchu, odrazování,

beznaděje, hladu.

Chcete všechno a chcete to teď

a věci se pokazí.

Má první kniha, novinařina, kterou jsem napsal jen pro peníze,

které mi už předem ze zálohy pořídily elektrický psací stroj,

měla být bestsellerem.

Měla mi přinést hodně peněz,

kdyby vydavatel nezbankrotoval

v období mezi vyprodáním prvního vydání

a nevydáním druhého vydání

předtím, než mohly být vyplaceny peníze,

které by kniha vydělala.

Pokrčil jsem rameny,

protože jsem pořád měl svůj psací stroj

a dost peněz na nájem za několik měsíců.

A rozhodl jsem se do budoucna

nepsat knihy jen pro peníze.

Protože kdybyste nedostali peníze, nezbylo by vám nic.

Pokud jsem udělal práci, na kterou jsem byl hrdý, a nedostal jsem zaplaceno,

zůstala mi alespoň má práce.

Čas od času

na tohle pravidlo zapomenu

a pokaždé mě vesmír tvrdě nakopne

a připomene mi ho.

Nevím, jestli je to jen má zkušenost,

ale je pravdou, že žádná z věcí,

které jsem dělal pouze kvůli penězům,

za to nestála,

snad jen jako odstrašující příklad.

A většinou jsem ty peníze stejně nedostal.

[smích]

Věci, které jsem dělal kvůli nadšení

a touze přivést je do reality

mě nikdy nezklamaly a nikdy jsem nelitoval

času jim věnovaného.

Problémy neúspěchů jsou obtížné.

Problémy úspěchu mohou být ještě obtížnější,

protože vás před nimi nikdo nevaruje.

První problém každého sebemenšího úspěchu

je neotřesitelné přesvědčení, že vám právě něco prošlo

a každou chvíli vám na to někdo musí přijít.

[smích]

Je to Podvodníkův Syndrom,

který má žena Amanda překřtila na "Podvodnickou policii".

V mém případě šlo o přesvědčení, že každou chvíli přijde zaklepání na dveře

a muž s deskami

- nevím, proč měl desky,

ale v mé hlavě se vždycky objevoval s deskami -

tam bude stát, aby mi řekl, že je konec,

že jim to už došlo

a já teď budu muset jít a sehnat si pořádné zaměstnání,

které nespočívá v zapisování vymyšlených věcí

a čtení knih, které chci číst.

A já bych pak poklidně odešel

sehnat si takovou práci,

kde musíte vstávat brzo ráno,

nosit kravatu

a nevymýšlet si.

Problémy s úspěchem jsou opravdové

a s trochou štěstí si je zažijete.

Bod, ve kterém přestanete na každou nabídku říkat "ano",

protože teď se vrací každá láhev, kterou do moře hodíte

a je potřeba naučit se říkat "ne".

Sledoval jsem své vrstevníky, přátele i lidi starší než jsem já

a sledoval jsem, jak mizerně se někteří z nich mají.

Slyšel jsem je říkat, že už si nedokážou představit svět,

ve kterém by dělali to, co vždycky chtěli,

protože teď už musí každý měsíc vydělávat určitou částku

jen aby se udrželi na stejném místě.

Nemohli se sebrat a jít za věcmi, na kterých záleželo

a které opravdu chtěli,

což vypadalo stejně tragicky jako jakýkoliv neúspěch.

Kromě toho je největším problémem úspěchu to,

že svět konspiruje,

aby vám zabránil dělat to, co děláte,

protože jste úspěšní.

Přišel den, kdy jsem si uvědomil,

že jsem se stal někým,

kdo na plný úvazek odpovídá na emaily

a psaní má jako koníčka.

Začal jsem posílat méně odpovědí

a s uklidněním jsem zjistil, že píšu mnohem více.

Začtvrté, doufám, že budete dělat chyby.

Dělání chyb znamená, že jste tu a něco děláte

a chyby samotné mohou být velice užitečné.

Jednou jsem v dopise udělal překlep ve slově Karolína,

vyměnil jsem A a O,

a pomyslel jsem si: "Koralína

vypadá skoro jako pravé jméno."

Pamatujte si, ať už je váš obor jakýkoliv,

ať už jste hudebník nebo fotograf,

malíř nebo kreslíř,

spisovatel, tanečník, zpěvák, designér,

ať děláte cokoliv, máte jednu unikátní schopnost:

schopnost tvořit umění.

A pro mě, a pro spoustu lidí, které znám,

je tato schopnost zachránkyní života.

Dokonalou zachránkyní.

Dostane vás skrz dobré časy

i skrz ty druhé.

Někdy je život těžký, věci se nedaří

v životě, lásce, práci nebo přátelství,

ve zdraví a ve všech těch drobnostech, které se mohou pokazit.

A když je toho moc, tohle byste měli dělat.

Tvořte dobré umění.

Myslím to vážně.

[smích]

Manžel uteče s političkou?

Tvořte dobré umění.

[smích]

Noha rozdrcená a snězená zmutovaným hroznýšem?

Tvořte dobré umění.

Finanční úřad je vám v patách? Tvořte dobré umění.

Kočka vybuchla: Tvořte dobré umění.

Někdo na internetu si myslí, že vaše práce

je pitomá nebo zlá nebo že všechno už tu bylo?

Tvořte dobré umění.

Ono se to nejspíš nějak vyřeší,

čas nakonec otupí hrany

a přestane na nich záležet.

Dělejte to, co jen vy umíte nejlépe.

Tvořte dobré umění.

Tvořte ho ve špatné dny.

Tvořte ho také během dnů dobrých.

A zapáté, když už jste v tom,

tvořte svoje umění.

Vytvořte to, co můžete vytvořit pouze vy.

V počátcích bývá nutkání kopírovat,

což není špatně.

Většina z nás najde svůj vlastní hlas

až poté, co jsme zněli jako spousta jiných lidí.

[smích]

Ale ta jedna věc, kterou máte jenom vy a nikdo jiný

jste vy, váš hlas, vaše mysl, váš příběh, vaše vize.

Tak piště a kreslete a stavějte a hrajte

a tančete a žijte tak, jak můžete jen vy.

Chvíle, kdy máte slabý pocit, že možná

se odkrýváte až příliš

a vystavujete příliš mnoho ze svého srdce a své mysli

a toho, co existuje uvnitř, že sdílíte příliš mnoho sebe,

to je ta chvíle, kdy to možná začínáte dělat správně.

Mé výtvory, které dopadly nejlépe,

byly ty, u kterých jsem si byl nejméně jistý.

Příběhy, které mohly buď fungovat,

nebo se, pravděpodobněji, stát trapným neúspěchem,

o kterém budou lidé ve společnosti diskutovat do konce světa.

Všechny to mají společné: při pohledu zpátky

lidé vysvětlují, proč ta díla musela být nevyhnutelně úspěšná,

a já o tom při jejich tvorbě neměl nejmenší ponětí.

Pořád ho nemám.

Kde by také byla zábava v tvorbě něčeho,

o čem víte, že bude fungovat?

Někdy má práce opravdu nefungovala.

Mám příběhy, které nikdy nebudou vytisknuty znova.

Některé z nich nikdy neopustily dům.

Ale naučil jsem se z nich stejně mnoho jako z těch úspěšných.

Dobře, zašesté vám předám tajnou uměleckou vědomost.

Tajné vědomosti jsou vždy dobré a užitečné

pro někoho, kdo chce vytvářet umění pro ostatní,

vstoupit do světa nezávislé práce jakéhokoliv druhu.

Naučil jsem se ji u komiksů,

ale platí i v ostatních odvětvích, a jde o tohle:

Lidé jsou zaměstnáni, protože, nějakým způsobem, je někdo zaměstnal.

[smích]

Já jsem udělal něco, co by se dnes dalo lehce zkontrolovat

a způsobilo by mi hodně problémů,

a když jsem začínal v oněch dnech před internetem,

vypadalo to jako rozumný kariérní krok.

Když jsem byl otázán, pro které redakce jsem psal,

lhal jsem.

[smích]

Vyjmenoval jsem několik uvěřitelně znějících časopisů,

zněl jsem sebevědomě a dostal jsem práci.

[jásot]

V zájmu cti jsem později něco napsal

pro každý z časopisů, které jsem vyjmenoval,

abych dostal svou první práci.

Takže jsem vlastně nelhal,

jen jsem byl chronologicky flexibilní.

[smích]

Práci dostanete mnoha způsoby

a lidé stále pracují nezávisle

- a víc a víc z dnešní tvorby je tvořeno nezávisle -

protože jejich práce je dobrá

a protože se s těmi lidmi dá dobře vycházet

a protože odevzdávají výsledky včas.

Dokonce ani nepotřebujete všechny tři důvody.

Dva ze tří stačí.

[smích]

Ostatní budou tolerovat, jak nepříjemní jste,

pokud je vaše práce kvalitní a dodáte ji rychle.

[smích]

Lidé vám prominou zpoždění,

pokud je výsledek dobrý a oni vás mají rádi.

[smích]

A nemusíte dělat tak dobrou práci jako všichni ostatní,

pokud jste vždy dochvilní a je radost s vámi jednat.

[smích]

[potlesk]

Když jsem souhlasil s tímto proslovem,

přemýšlel jsem, jakou nelepší radu jsem kdy dostal

a uvědomil jsem si, že to byla ta rada,

kterou jsem se neřídil

a kterou mi dal Stephen King.

Bylo to před dvaceti lety, během úspěchu

- prvotního úspěchu -

mého komiksu Sandman.

[potlesk] Och, děkuji

Psal jsem komiks, který lidé milovali

a brali vážně

a i Stephenu Kingovi se líbil,

stejně jako román napsaný s Terrym Pratchettem, Dobrá znamení,

a když Stephen viděl šílenství, které se rozpoutalo

- dlouhé řady na podpis, podobné věci -

jeho rada zněla takto.

Řekl: "Tohle je vážně skvělé,

měl by sis to užít."

A já si to neužíval.

Nejlepší rada, kterou jsem kdy dostal a ignoroval.

Místo užívání jsem si dělal starosti.

Starosti o další uzávěrce,

dalším nápadu,

dalším příběhu.

Dalších 14 nebo 15 let nebyla chvíle,

během které bych si uvnitř hlavy něco nepsal

nebo o psaní alespoň nepřemýšlel.

Nezastavil jsem se, abych se podíval kolem a řekl si:

"Tohle je vážně zábava".

Přál bych si, abych si býval užíval víc.

Byla to úžasná jízda,

ale některé části té jízdy mi utekly,

protože jsem se příliš strachoval o to, co bude dál

místo užívání si toho, co bylo v tu chvíli.

Tohle pro mě bylo patrně nejtěžší:

uvolnit se a užívat si jízdu.

Protože ta vás vezme na některá zajímavá

a nečekaná místa.

A tady, na tomto stupínku, dnešek pro mě

je jedním z těch míst

a já si ho velice užívám.

[potlesk]

Pro jistotu jsem si to napsal do závorky.

Pro případ, že bych si to neužíval.

[smích]

Všem dnešním absolventům:

Přeji vám štěstí, štěstí je užitečné.

Často zjistíte, že čím tvrději

a chytřeji pracujete,

tím více štěstí máte.

Štěstí je a pomáhá.

Svět se právě teď mění

pro všechna umělecká odvětví,

protože způsob šíření se mění.

Modely, podle kterých tvůrci vysílali svou práci do světa

aby si udrželi střech nad hlavou

a mohli si během toho koupit svačinu,

se všechny mění.

Mluvil jsem s lidmi na vrcholu potravního řetězce

ve vydávání a prodávání knih,

v hudbě, ve všech oblastech

a nikdo neví, jak bude svět vypadat

za dva roky, natož za deset let.

Distribuční kanály, které lidé vytvořili

v průběhu posledního století jsou v pohybu,

pro tiskaře, pro malíře, pro hudebníky,

pro kreativní lidi všech druhů.

Na jednu stranu je to děsivé,

ale na stranu druhou velice osvobozující.

Pravidla, předpoklady, očekávání

toho jak práci ukázat a co dělat pak

se bortí.

Strážci opouštějí brány.

Můžete být tak kreativní jak potřebujete pro to, aby byla vaše práce viděna.

Youtube a internet, a cokoliv přijde po Youtube a po internetu,

dávají více diváků,

než kdy poskytla televize.

Stará pravidla se hroutí

a nikdo neví, jaká jsou nová pravidla.

Tak si vytvořte vlastní.

Nedávno jsem byl dotázán, jak udělat

něco, co dotyčná považovala za těžké,

v tomto případě jak nahrát audioknihu.

Navrhl jsem jí, aby předstírala, že je někdo, kdo ví jak na to.

[smích]

Ne předstírat tvorbu, ale předstírat někoho, kdo ví jak tvořit.

Vyvěsila na zeď studia odpovídající leták

a prý to pomohlo.

Buďte moudří, protože svět potřebuje víc moudrosti

a pokud nemůžete být moudrými, tvařte se jako někdo moudrý

a chovejte se tak, jak by se chovali oni.

[potlesk]

A teď jděte a dělejte zajímavé chyby,

dělejte úžasné chyby,

báječné a fantastické chyby.

Porušujte pravidla.

Čiňte svět zajímavějším svou přítomností.

Tvořte dobré umění.

Děkuji vám

[potlesk]